HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský (Neviathiel): Večery ve dvou

Můj první netopýr byl kluk, neuměl jíst z misky a předl.

 

 

 

Je to již více než půlrok, co jsem začala dobrovolničit pro místní záchrannou stanici. Miluju netopýry. Jsou to krásná, křehká zvířata, která mají nezaslouženou pověst chronických vysavačů krve a zamotávačů se do vlasů. Kvůli lidské činnosti přicházejí v lepším případě o úkryty, v horším o zdraví a v nejhorším o životy. Není možné je chovat doma jako mazlíčky; pokud máte výjimku ze zákona, můžete mít doma handicapované netopýry, kteří by ve volné přírodě nepřežili.

Poprvé jsem netopýra viděla zblízka, když mně bylo asi deset let. Se sestrou, bratrancem a sestřenicí jsme si hráli v lese a zničehonic z jednoho stromu spadl netopýr a rozplácl se jak dlouhý tak široký na zem. První, co nás napadlo, bylo sebrat ho do kapesníku a zkusit vysadit na strom. Než jsme se dali do díla, netopýr spustil neuvěřitelně hlasitý vřískot, roztáhl křídla a vycenil zuby, aby nás vystrašil, převrátil se do startovní pozice a odletěl.

Podruhé to bylo před dvěma roky, když jsem na akci v místním parku natrefila na stánek netopýří záchranné stanice. Netopýrů s sebou měli hned několik, lidí se nebáli a nechali se krmit. Jejich lidský doprovod mně uvedl do situace kolem těchto roztomilých chlupatých kuliček s křídly.

Rozhodla jsem se přiložit ruku k dílu. Začala jsem finanční a materiální podporou a letos na jaře absolvovala kurz péče o netopýry.

Figurantem byl samec netopýra rezavého, který loni na podzim vypadl z poraženého stromu. V téhle situaci obvykle nezranění netopýři odletí a ti, kteří zůstanou, se stanou pacienty záchranné stanice. Tenhle kluk neměl viditelné zranění, ale neodletěl. Přezimoval v záchranné stanici. Nikdy se nenaučil jíst z misky.

Vyzkoušela jsem si na něm sbírání netopýrů ze země, úchop a krmení.

A dostala jsem jej na nějaký čas s sebou domů na večerní krmení.

Zvědavě se rozhlíží před krmením

První večer jsem dlouho čekala, až se pořádně probudí. Netopýrovi trvá asi půl hodiny, než se probudí a rozehřeje třesem. Až pak se může nakrmit. Čekala jsem a pořád se mi zdálo, že trochu vibruje. Začala mě bolet ruka. Vyrobila jsem na stole pelíšek z jakési látky, usadila netopýra do něj a čekala. Když začal šmejdit po stole, bylo jasné, že je opravdu vzhůru. Snědl pětadvacet červů.

Netopýr by měl sníst denně čtyřicet moučných červů, aby si udržel váhu. Tenhle potřeboval přibrat. On se patrně rozhodl, že bude štíhlý podle módy. Pokoušela jsem se mu vnutit další červy. On vycouval z pelíšku, vlezl mi pod ruku a začal příst. Netopýří předení je tiché, zato viditelné. Podobně jako to kočičí vyjadřuje spokojenost. U zvířete o hmotnosti asi 30 g může působit velmi překvapivě.

Další dva dny probíhaly stejně. Večer jsem netopýra umístila do pelíšku na stole. Rozehřál se, najedl, prošel po stole a vypustil pár značek. Netopýří značkování se kočičímu nepodobá vůbec. Netopýr má pachové žlázy na čenichu a značky vypouští prskáním. Ten můj měl téměř každý večer plno práce se značkováním stolu. Záleželo na tom, zda jsem mezitím otírala stůl. Stůl jsem otírala často, protože netopýr sice neznačkuje močí, ale loužičky vypouštět umí. Když bylo dílo dokonáno, vlezl si do pelíšku nebo mně na ruku nebo do rukávu a předl.

V pelíšku

Poslední den týdne jsem opět v sedm večer zasedla s netopýrem k psacímu stolu. Zvykl si být na sedmou vzhůru a připravený k jídlu. Odsypala jsem asi čtyřicet červů. Podala jsem mu prvního. Zbaštil ho rychlostí šrotovačky. Podala jsem mu druhého. Zbaštil ho stejně rychle a pak začal lapat po dechu.

Umím jeden trik z první pomoci pro potkany a drobná zvířata. Dal by se udělat i se zvířatem tak maličkým, jako je netopýr. Jenže to by nesměl mít lehkou křehkou kostru a velmi slabé nohy, jež nejsou určeny k chůzi, ale k zavěšení.

Napadlo mě netopýra vzít za nožky a zavěsit na svoji ruku, ale během zlomku vteřiny bylo po dušení. V tlamičce nic neměl. Už se dokonce rozhlížel po dalším červovi. Posadila jsem jej do pelíšku a zavolala chiropteroložce, která mě zaškolovala.

Soustavná hubenost u drobného zvířete může znamenat skrytý zápal plic. Což by vysvětlovalo fakt, že ač nezraněn, po pádu stromu neodletěl s ostatními.

Dohodly jsme se na pozorování a případné cestě k netopýří veterinářce. Dala jsem netopýrovi napít pro případ, že mu třeba jen zaskočilo. Ten večer snědl sotva třicet červů. Zavěsila jsem si ho na lem trička. Netopýr předl a já hlídala. Tu noc jsem spala málo a pořád jej chodila kontrolovat.

V pondělí jsem v práci přemýšlela, zda nezavolat sousedce, aby netopýra zkontrolovala. S vědomím, že by mu stejně nedokázala pomoci, jsem zatnula zuby a po návratu domů se hned podívala do jeho ubikace. Spal na kusu modrého fleecu, schovaný napůl v záhybu. Když jsem ho pohladila, na omak byl studený a vypadal neživě.

Netopýři tráví den v torporu. Sníží přitom svou tělesnou teplotu na teplotu okolního prostředí, nadechnou se jen několikrát za hodinu a srdce jim bije zpomaleně. Podvědomě jsem chodila v bytě po špičkách, abych jej nerušila. Blížila se však sedmá a na tu se probouzel sám.

Posadila jsem jej do pelíšku, nabídla vodu a červy. Snědl jich zase jen třicet, rozběhl se po mé klávesnici, vylezl mi na hřbet ruky, tam se usadil a začal příst. Tváří se spokojeně, ale co když už měsíce jen živoří?

Pohladila jsem ho. Rozpředl se tak, že vypadal jako na špatně zaostřené fotce. Protože jsem psala na klávesnici, moc se mu to nelíbilo a přesunul se zpátky do pelíšku.

 

Na stole mezi krmením

Za hodinu se zničehonic ozvalo několik vrzavých zvuků. Jako když se otevírají dveře. Bylo devět večer a tma. Vyskočila jsem, rozsvítila v zádveří a zkontrolovala vstupní dveře do bytu. Zavřené. Všechny ostatní taky. Tak co to bylo?

Vrz vrz podruhé. Tentokrát zcela jasně z netopýří ubytovny.

Netopýří sociální hlasy jsou slyšitelné, uvědomila jsem si. Netopýři si povídají. Samci na podzim lákají samice. Matky volají na mláďata. Mláďata volají na matky.

Bezmyšlenkovitě jsem sáhla po pinzetě a nabídla netopýrovi dalšího červa.

A světe div se, snědl ho. Snědl i dvacet dalších, pak zalezl zpátky do hnízda a spustil motorek.

Počkala jsem další hodinu. Další zvuky. Další pokud o krmení. Sežral dalších patnáct červů.

To bylo pětasedmdesát za jeden večer!

Chlapec nedrží dietu, chlapec jí na etapy!

Nu dobrá.

 

Uplynul týden.

Propadlé boky a vystouplé kosti vystřídaly měkké tukové zásoby.  Na dotek byla jeho záda měkká, teplá a hebká. Ráda jsem jej hladila a někdy přitom předl. Někdy neměl náladu a odlezl pryč. Zjistila jsem, že má rád dotek holé lidské ruky a fleecu. Když se blížila sedmá večerní a krmení, probudil se sám a upozorňoval na sebe vrzáním a dalšími netopýřími zvuky. O druhé a třetí krmení si pro jistotu zavrzal, abych nezapomněla.

 

Úchop netopýra při krmení, tentokrát ještě v látce

Po další konzultaci s vedoucí chovu padlo rozhodnutí vzít jej na nejbližší vypouštění.

Vypouštění netopýrů je veřejná akce, kam se svezou netopýři připravení k odletu. Účastníci z řad veřejnosti si nasadí pracovní rukavice, dostanou netopýra, toho si posadí na ruku a čekají, až se rozehřeje a rozhodne odletět.

Svého kluka jsem vypustila sama. Byl poslední a visel nad ním velký otazník. Odletí, neodletí?

Chvíli seděl jako pecka a netušil, co má dělat. Už měsíce byl zvyklý na lidské ruce, ale zatím nikdo ho nevzal ven. Zamyslel se, zvedl ocásek, vypustil odpadní nádrž na moji ruku a přemýšlel dál. Nasadila jsem si vypouštěcí rukavici, aby ho moje důvěrně známá ruka nebrzdila v rozhodování.

Nakonec roztáhl frajersky křídla a vyrazil na cestu. Namířil si to přímo proti stromu. Rozběhla jsem se ho zachránit, ale na poslední chvíli vybral zatáčku a vyletěl do výše. Z mého křehkého předoucího společníka se stala okřídlená chlupatá kulička vysoko na nebi, z ní tmavá tečka a pak se stal součástí noci.

Bude se mi stýskat. První netopýr je první netopýr. Ale jsem ráda, že už moji péči nepotřebuje.

Leť bezpečně a udělej spoustu krásných mláďat!

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:29

68 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc hezké! Držela jsem netopýrkovi palce, aby se rozjedl, a jsem ráda, že to s ním dobře dopadlo. :)
    Místní muzeum pořádá pravidelně Noc s netopýry s výletem k jeskyni, kde se tito zajímaví tvorečci zdržují. Asi si ji s dětmi dáme do plánu akcí na příští rok. :)

  2. Úžasný článek a fotky a video!!! Zasmála jsem se představě, že by úvodní věta začínala obráceně „můj první kluk byl netopýr“.

    Ale ten váš netopýří klučík musel být velice roztomilé stvořeníčko! Ovšem musela to být náročná (časově a trpělivostí) práce ho takhle vypiplat, aby zdárně odletěl. Také jsem nevěděla, že předou, vrzají a že jim trvá dlouho, než se třesením zahřejí k probuzení(a letu). Krásně se to četlo a též chlapci přeji co vy poslední větou v článku (jsem si jistá, že bych při tom loučení slzela).

    Pokud jde o krmení červy. Já žiju představou, že se netopýři živí za letu (třeba jako rorýsi). Tedy různým poletujícím nočním hmyzem a pijí nektar z květů. No a červi přeci lezou po(v)zemí, ne? Jsou pro ně tedy jen dočasná, záchranná a výživná strava? Já si totiž pod názvem moučný červ představuji červa 1 či vice cm dlouhého. A netopýr jich má sníst až 40 denně ??? Nebo je netopýr opravdu schopný sletěk k zemi a nějakého červa si sám najít? Asi blabá otázka, ale mě červi a netopýr jaksi nejdou dohromady.

    1. Děkuji za chválu!

      Kluk byl opravdu plyšák. Možná protože bydlel sám a neměl jiné netopýry, ke kterým by se mohl tulit.

      Netopýři vůbec červy běžně nejí, ale my jim nemůžeme nachytat hmyz, takže je krmíme červy. Dlouhodobě jin to nesvědčí a handicapovaní v trvalé péči dostávají potravinové doplňky. V jedné příští části popíšu, jak se netopýři učí, že červ je k jídlu. :)

      Jsou to ti menší červi, co se prodávají běžně ve zverimexu.

      Netopýři velcí loví i na zemi, ale ti baští brouky. Moje oblíbené video s netopýry lovícími na zemi: https://www.youtube.com/watch?v=l2py029bwhA

  3. Moc krásné povídání, díky za něj. Bohužel má naše kočka Prašivka za tohle léto dva netopýří zářezy. Jednoho chudáka zakousla, se druhým se přišla pochlubit, tak jsme jí ho za jeho mohutného jekotu odebrali a pustili. Frnknul rychle, tak ho snad jen oslintala. Lítaj strašně nízko na cestě nad barákem (Jizerky), maj tam takový letový koridor. A ta naše mrcha tam na ně čeká. Vyskočí z fleku metr a půl vysoko. Když jsem to zjistila, honila jsem jí pryč. Má obojek s rolničkou, ale ta platí asi spíš na ptáky….

    1. Jejda, to se divím. Kočky jsou v tomhle směru bohužel problém, hlavně ty zdivočené, když se přemnoží, decimují tak menší zvířata po koloniích :-/

  4. Krásný a zajímavý článek, krásné fotky. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavého, netopýrů jsem se nikdy nebála, ale že předou by mě nenapadlo. Děkuju !

    1. Dekuji! Mne to tehdy taky hodne překvapilo. Myslela jsem původně, ze se jeste rozehriva :) Tenhle predl hodne. Ostatni, co jsem mela, nepredli.

  5. Díky, moc hezké psaní a obdivuji Vaši práci. At žijí netopejři, hlavně v noci…. :-)
    U nás bivakoval jeden za okenicí,na chajdě.

  6. Móóc pěkné a zajímavé povídání!
    Myslím, že to bylo vloni, co jsem také, ovšem neprofesionálně, měla to štěstí a vedla záchranou akci. Volala kamarádka, že má ve sklepě netopýra a že já, jako zachraňovač všeho možného, se mám předvést a vyhostit ho. Děti ze sousedství pro mne sehnaly něco jako síťku na motýly a šla jsem lovit. Ze štaflí jsem ho postrčila do síťky a netopýrek celkem ochotně šel za motýla. Večeři nedostal, zrovna se smrákalo, tak jsme mu z terasy zamávaly sbohem a on tichounce odplul proti tmavnoucí obloze. Snad jsme nic nepokazily a na tu večeři se někde stavil.

    Jo a kdyby někdo z vás zachraňoval sovu, tak zakoupenou zmrzlou myš servírovat pod a mezi drápy. Jinak nežere. Rada od záchranné stanice po mém zoufalém dotaze, že spadla na terasu, je v teplé koupelně, kouká celkem bystře, ale nechce žrát. A to ani tehdy, když jsem jí k jídlu četla Krtečka :-) .

    1. Janóóó :D , prskám kafe na tablet. Číst krtečka sově, hi, hi! Ale dětské síťky na motejly nezatracovat! Já s jednou ulovila pláchnutého papouška.

    2. To byl slušný netopyr – delat ze me nekdo motýla a vyhodit me vem bez vecere, asi bych vztekle pistela :)
      Diky za nej.

  7. Jak vykrmit netopýra- to je hezký :) Líbí se mi, že netopýr komunikoval, podezřívala bych ho z neschopnosti se dorozumět s lidmi, přece jen je to pro mě poněkud vzdálený tvor :)

    1. Pšššt, on zrovna lumen nebyl, nikdy se nenaučil jíst z misky. Ale když šlo o zavolání si o jídlo, tak to hned šlo :)

  8. To je krásné povídání, miloučké. Úplně si to představuji z pohledu toho netopýřího kluka, jak si u vás žil. Měl flísové dečky, stůl na šmejdění, každý den dávku červů podle libosti, klid na spaní, hlazení, úklid. Komu by se to nelíbilo :D ? Jsem ráda, že se uzdravil, určitě na tu zvláštní zkušenost nikdy nezapomněl. Jste skvělí.

    1. Díky!

      Doufám, že už nebude lidskou péči potřebovat. Přece jen, musel se nejdříve dostat do nouze…

  9. Paráda, skvělý článek. My teda jednou netopýra honili z bytu všichni včetně koček, Tobiáš blahé paměti ho dokonce chytil, ale zachránili jsme ho, odletěl sám. Teda netopýr, ne Tobiáš. Jinak občas je tu vídáme a teď už na ně budu koukat úplně jinak!

    1. Měly bychom si dávat pozor na pronoun games :) Už jsem si myslela, že Tobiáš má křídla!
      Hnát netopýra z bytu je zbytečná námaha, on totiž pak může nějak zalézt. Ideální je otevřít mu okno a nechat mu prostor a tmu, aby se hezky vyhnal sám. Ostatně bydlet s několika kočkami určitě nebyl jeho cíl. Přinejmenším poté, co zjistil, jak to v „jeskyni“ vypadá :)

  10. Tedy tohle byla bomba! Přečetla jsem jedním dechem a zapomněla upíjet kafe! Nádherná, smysluplná činnost! Pište dál, milá netopýřice, prosím! Jsou to zajímavá poznání o zajímavých zvířatech. Fotky krásné.

    1. Díky! Teda, zapomenutí na kafe, to je hrozné, to jsem způsobit nechtěla :-O
      V plánu jsou další tři díly. :)

  11. Děkuju, milá netopýrku, za ta tvoje povídání! Ke své hanbě se přiznám, že jsem toho věděla víc o upírech, než o netopýrech! Díky tobě už vím víc a… napadlo tě, že díky tvé snaze psát o tvé zálibě ví o netopýřích záchranných stanicích o několik set lidí víc, než vědělo předtím? :) Takže případní zbloudilí nebo zranění netopýři budou mít větší šanci na přežití?
    Jinak se mi moc líbí, že jsi ve své zálibě šla dál a aktivně pomáháš. Nedovedu si představit, že krmím netopýra moučnými červy… ne kvůli netopýrovi, ale kvůli těm červům:)) No jo, každý máme své fóbie, že jo.
    A předoucí a skřípající netopýr… to je pro mě kus nového světa, který mě nadchl (inlove)

        1. Našla jsem obrázek, kde mám misku s červy vedle misky s cizrnovými “červy”. Naštěstí jsem se nikdy nespletla…

              1. Uááá Tak vědomí, že jsem snědla pavouka by mě zabilo spolehlivěji, než by kdy dokázal ten chudák pavouk :D

  12. Ach netopýři (a kaloni, ať na ně nezapomeneme) jsou úžasní letci a zajímaví tvorové vůbec. Teď už jim asi nastal zimní čas, ale ještě před týdnem – deseti dny jsem večer sem tam nějaké zahlédla.

    Je možné, že se na podzim shlukují (jako vlaštovky)? Už několikrát jsem právě na podzim viděla hejníčko netopýrů, které se drželo u sebe.

          1. Dokud jsem bydlela na sídlišti, pozorovala jsem jejich výlety zpod střech paneláků. Navíc mám dojem, že nějaká skupinka bydlí v zimě i v zámku (snad v grottě) a velká skupina je v jeskyni Turold v Mikulově – tam se na jaře dělá Noc s netopýry. Přes léto snad zatím jsou jim naše lužní lesy vhodným útočištěm (bat) (bat)

            1. Ono když se rekonstruuje střecha a zateplí panelák, přijdou netopýři o útočiště. Myslím že právě proto na Proseku nejsou. Je to docela škoda.

              1. Tady (na Proseku) asi ani nikdy nebyli. Poprvé jsem se sem nastěhovala před padesáti lety do nového, nezatepleného sídliště, a ani tenkrát tu nebyli k vidění. Před časem jsem se na Prosek po určité pauze vrátila. Obecně je tady, řekla bych, mnohem víc fauny než kdysi, když sídliště začínalo, ale netopýři tu nejsou ani teď. Prostě tady nežijou.

                1. U nás bydlí v garáži na půdičce, občas, v létě na mě nějaký ¨spadne… a syčí. A heč, já už se jich nebojím.

                  1. Velke děsivé zuby a děsivých sykot? Snad aspoň dělají dojem. Nevyhrožují nadarmo, maji zuby jako jehličky :)
                    Nejsou to pestří – se srsti pepř a sůl? To prý jsou vyhlášení syčáci

  13. Krásné povídání a on na těch fotkách vypadá jako plyšák. Že netopýři předou to mě překvapilo, to jsem nevěděla.

    K nám do bytu v 6. patře také jednou vletěl netopýr. Byl opatrně chycen manželem a vypuštěn.

  14. Jednou jsme zachraňovali netopýra, kterého jsme našli celého promrzlého na chatě mezi dřívím. Předali jsme ho záchranné stanici a mohli jsme si tam volat, jak se mu daří. Jsou to zajímaví tvorové. :) Většinu roku bydlí ve vysokých stromech a v podvečer začnou létat nad zahradou.

    1. To teda! Holky netopýrařky na mě volaly, že to vybral, ale jsem asi úzkostná matka.

    1. Kolem 30 g. Můj rekord byl 45 g, ale netopýr pak musel mít odlehčovací den, aby vůbec odletěl :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN