HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Už jsme velké holky

Kdysi dávno, když dcera přinesla domů prvního kocourka Tobiáše, jsem se zaradovala, že je to kocour, nikoli kočka. Důvod byl jednoduchý. Ač jsem tehdy vůbec nic netušila o problematice venkovních kočičích kolonií, o neustálém přívalu jarních a podzimních koťat do útulků, natož o chovných stanicích či množírnách, bylo mi jasné jedno. Až přijde čas, půjde na kastraci, a protože je to kocourek, bude vše mnohem jednodušší než u kočičky, kterou si já tedy už jen kvůli tomuhle nikdy pořizovat nebudu.

 

Sami dobře víte, jak to všechno dopadlo. Čas oponou trhnul, Velká kočka se usmála pod fousky, a tak nás kastrace koček (tím myslím opravdu koček, nikoli kocourků) samozřejmě neminula. A několikrát.

První byla Rozárka. Už je to přes devět let, já tehdy ještě opravdu nezkušená kočkařka, jsem ji dávala na kastraci s malou dušičkou. Internet je dobrý přítel, ale ještě horší nepřítel, a když hledáte, co vše se může stát, kdyby… tak se dočtete věci, ze kterých vám vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

Když jsme si ji přivezli domů, s jizvou, stehy na bříšku a plastovým límcem kolem krku, tekly mi nad ní slzy jako hrachy. Co jsem to té malé ubohé kočičí holčičce nechala udělat… Potom však přešlo pár dní, plastový límec byl sundán, stehy vytaženy, oholené bříško zarostlo a já si oddechla.

Netrvalo dlouho, řešili jsme kastraci u squatterů. Tam bylo mnoho horších problémů, než jen nějaký plastový límec (který jsme jim samozřejmě vůbec nenechali nasadit, to bychom je stresem dočista zničili). Za prvé jsme je museli odchytit, což znamenalo vypůjčit si sklopec, několik dnů či týdnů číhat a pak polo – tedy spíš skorodivoké kočky přesunout do přepravky a dovézt na veterinu.

Podařilo se – i když u maminy Sofie jsme měli kliku, už v sobě měla další zárodky koťat, naštěstí sotva vzniklé, takže s kastrací nebyl problém. Zorro a Bonnie absolvovaly operaci včas. Strach jsme měli z toho, jak se jim rány zhojí – sáhnout na sebe nenechaly, o nějaké kontrole jsme si mohli nechat jen zdát.

Poté, co jsme je přivezli z veteriny, jsme je ubytovali do mé dílny, a jediné, co jsme pro ně byli schopní udělat dalšího bylo, že jsme je tam chodili krmit a občas, když nám v panice přeskakovaly nad hlavami ze skříňky na skříňku, jsme se snažili zahlédnout, jak vypadají jejich bříška. Stehy měly vstřebávací, další stres s chytáním a odvozem na veterinu ohledně vytažení stehů už jsme u nich riskovat nechtěli.

Po dvou týdnech jsme je vypustili ven, všichni čtyři (ano, Jacka jsme odchytili a nechali kastrovat s nimi) se přesunuli zpět do dílny a světe div se, rekonvalescence proběhla bez jakýchkoliv problémů. Oddechli jsme si moc, vidina desítek koťat vzadu v dílně byla zažehnána…

Další kastrace se týkaly kocourů. Barbucha, Lupínek, Jája, Silver… tam už to tak strašné nebylo, u kocourů je to zákrok podstatně menší a rekonvalescence proběhne v podstatě během pár hodin.

Letos na jaře jsme si přivezli další tři koťata, a samozřejmě, odříkaného největší kus. Dvě z nich jsou kočičí slečny. A protože čas nelení, z dubna byl najednou květen, pak srpen a říjen… a nejvyšší čas, aby šly Sára a Zuzi na kastraci. Mít doma dvě nekastrované mladé kočky a jednoho nekastrovaného mladého kocourka nebyl nikdy můj sen, spíš to byla moje noční můra. Když Pánbůh dopustí… že ano.

V pátek 25. října 2019 nastal námi vybraný den D. Nastávající pondělí bude svátek, tři dny s kočkami doma by měly stačit, aby se dostaly z nejhoršího, doufali jsme. Také jsme už dlouho předtím přemýšleli, jak zajistit, aby si kočky nerozlízaly rány, nevytahaly stehy a vůbec aby vše proběhlo bez problémů.

Límec jsme zavrhli – po zkušenostech s Rozárkou, která z něj byla totálně nešťastná, jsme ho už těmhle dvěma nasazovat nechtěli. Na druhou stranu víme, jak se často navzájem olizují, jak o sebe pečují, ale také jak se nemilosrdně řežou, když přijde na souboj kdo z koho. Jak zabránit, aby zadní hrabáky protivníka neroztrhly ještě nezhojenou jizvu?

Ilustrační foto z obchodu

Pátrala jsem, ptala jsem se, hledala na netu. Spousta známých mi řekla, že jejich kočka neměla nic a také to přežila bez následků, nerozlízané. Od jiných jsem slyšela o pooperačních komplikacích, vykousaných stezích, hnisajících ránách, chození na čištění… Jenže většinou všichni kastrovali jen jednu kočku.

Košilky – žlutá menší, modrá větší

Nakonec na mne na internetu vykoukla reklama na pooperační košilku pro kočky po kastraci, a bylo rozhodnuto. Kočky jsme změřili, já objednala dva kousky, a když můj muž odvážel koťata na veterinu, vzal oblečky s sebou a požádal, aby místo límců daly veterinářky našim slečnám po operaci tyto košilky.

Po přivezení domů

Brali jsme si je pak domů už probuzené, v apartních oblečcích – Sára v modré, Zuzi ve žluté – bohužel přesně naopak, než jsem plánovala (kvůli velikosti košilek), ale nevadí, doma jsem je pak přehodila na správné majitelky. Kočky, zpitomělé po narkóze, navíc sešněrované v oblečku, na který nebyly zvyklé, se tragikomicky potácely po obýváku, ale netrvalo dlouho a obě si došly (s naší dopomocí) na WC, načež se stulily vedle sebe u mne na gauči.

Hromádka neštěstí

Košilky měly na sobě tři dny. Nestrhávaly si je, nebyly z nich nějak očividně nervózní (s límcem u Rozárky se to nedalo srovnat). První den byly ještě hodně zpomalené, zajedno sám zákrok není zrovna banální operace (na naší veterině se bere jak děloha, tak vaječníky, operační rána jde přes bříško, je asi cca 4 – 5 cm dlouhá a má cca stejný počet stehů) a tak kočky hlavně spaly, jedly (po včerejší hladovce si dopřávaly) a chodily na WC.

Sestry v triku

Goliáš z nich byl nešťastný. Zprvu se jich vysloveně bál – co to je za ty dvě kočky v divném oblečení, které se tu najednou plouží po domečku? A kde jsou jeho veselé a bleskurychlé sestry? Pozoroval je zpovzdálí a teprve když tvrdě usnuly vedle mne na gauči, odvážil se vyskočit k nám a podívat se blíž. Opatrně je očuchal, zjistil, že to zřejmě přece jen budou jeho pohřešované ségry, a spokojeně se uložil kousek vedle nás.

Jak já bych to jenom…

Druhý den jsme odpoledne oblečky na chvíli sundali, já je rychle přemáchla a vysušila – poslední zavázání je nad ocáskem a občas se stalo, že se holkám podařilo ocásek vytáhnout a pak si zavazovací stužky na WC zamazaly. Ve chvíli, kdy jsme košilky sundali, se holky okamžitě probraly a Goliáš zajásal, jeho ségry jsou zpátky! Protože jsme během chvilky sundávali Sáru ze záclony a Zuzi ze dveří, nasadili jsme košilky co nejdřív znovu. Tím jsme kočky lehce přibrzdili. Chodit, ba i jakžtakž trochu běhat v nich dokázaly, ale skákat, to ne, to nešlo. Naštěstí nešlo ani lízat bříško, i když se o to první den vehementně snažily.

Spánek léčí

Třetí den odpoledne jsme košilky kočkám sundali – prvně jsem si myslela, že je zase jen přeperu, ale pak jsme je nechali dole už natrvalo. Obě holky si vzorně okamžitě umyly kožíšky a bříškům (bedlivě jsme je sledovali) se věnovaly jen krátce, takže jsme naznali, že to prostě zkusíme.

Takhle je to mnohem lepší!

Je pravda, že občas nám zatrnulo, protože netrvalo dlouho a celý gang opět lítal hore dole po schodech, po škrábadle, po záclonách… Nasadili jsme častější kontroly bříšek a dali si něco dobrého na nervy, abychom vydrželi, a kochali se pohledem na milá, přítulná a opět čilá koťata.

Neboj, do bříška mě nekope!

Jizvy prohlížíme denně, jsou krásně čisté, všechny stehy drží. Brzy půjdeme na vyndání stehů a pak, až bříško holkám zaroste, nezbude po tomhle trápení už ani památka.

A my si můžeme oddechnout. Kastrace jsme se báli od chvíle, kdy jsme si koťata přivezli domů, věděli jsme, že musí přijít. Ty čtyři hodiny, kdy byly holky na klinice, nám přišly hrozně dlouhé – tolik nám doma chyběly! Bylo tu tak prázdno, chudák Goliáš bloumal prázdným domečkem… Jen Rozárka si libovala, že je tu konečně zas chvíli klid.

Goliáška zatím necháváme, čas na jeho kastraci teprve přijde. Ale nemine ani jeho, to je jisté.

Neříkejte mu to, ale i na něj dojde.

Aktualizováno: 4.11.2019 — 22:34

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, ráda čtu, že kastrace dopadly dobře a oběma slečinkám košilky nármně sluší. Jspi celkově skvělý nápad. Goliášek kastraci určitě také zvládne jako nic. Na to láskyplné sourozenecké objetí se fakt krásně kouká.

    Nás veterinář také vždy při kastraci koček vyndavá všechno. Kočka (i kocourek) tam zůstanou do druhého dne, takže domů si je už vezeme zcela probuzené a hned se chovají zcela normálně, kočky možná jen víc spí. Tady sterilizace vždy znamená zákrok u kočky, kastrace u kocourka.

    Bobík byl náš první kocourek. Našli jsme ho maličkého, takže chvilku trvalo, než jsem poznala jakého pohlaví vlastně je. Tedy viděla jsem dospělé nekastrované kocoury, ale u takhle malého kocourka jsem si nebyla jistá. Jediné co jsem věděla, bylo podle obrázků v knížkách, že kocourci mají(oproti kočičkám) po ocáskem ty „dvě dírky“ dále od sebe, aby bylo místo na kuličky. Tak jsem jejich nárůst docela se zájmem a samozřejmě zvědavostí sledovala ( a abychom konečně měli jistotu, že je to fakt kluk). Při prvotní prohlídce a očkování sice už byly kuličky znatelné, ale vet chtěl ještě počkat, aby mělBobík všechny orgány plně vyvinuté. A „dospělost“ prý poznáme i podle toho, že jeho moč bude mnohem víc cítit čpavkem, než u koček. Měl pravdu, takže když jsem si toho všimla, jeli jsme na kastraci, nechtěli jsme déle čekat, aby náhodou nezačal „značkovat“.

    Naše kočička Ginger vypadá, že bude mít „sukýnku“, tedy povyslé bříško po kastraci. Měla ho i naše první kočka Kotě. Obě byly kastrované už trochu starší, Kotě určitě přes rok a Gigner dva. I kočička Lucky byla víc jak roční, ale ta zemřela brzy, takže nevím, jestli by se jí bříško časem také začalo vyvěšovat.Ostatní naše kočky byly kastrované jako půlroční koťata (a všem byly odebrány jak dělohy, tak vaječníky), ale asi jejich břišní svaly byly ještě hodně pružné a scvrkly se, mají bříška pevná. Máte s tím podobné zkušenosti?

    1. No nevím, Rozárka byla kastrovaná taky cca v půl roce a bříško jí teda plandá o sto šest, takže si myslím,že kastrací to není…

      1. Není, břicho plandá i našemu jedenáctiletému kocourovi, řekla bych, že s věkem je to horší. asi jak tloustnou na zimu, tak u mladých koček je ta kůže pružnější a vrátí se zpátky, u starších už zůstane tak jak je.

  2. Jsem ráda, že to mají holčičky zdárně za sebou. Já s kastrací koček nemám zkušenost, Rozárku jsem z útulku dostala už vykastrovanou, a dál už mám pak jen samé kocoury. Když jsem cca před čtrnácti lety dávala kastrovat Matýska, ani jsem moc nervózní nebyla, protože jsem byla v podstatě začínající kočkařka a neznala jsem ty různé šílené příběhy. A Matýsek byl v pohodě. Chvilku se po narkóze ještě motal, jednou se pozvracel, pak se prospal a když se probudil, šel se především vydatně najíst :D a pak už běhal a skákal jako dřív, na nějaký klidový režim alespoň první den neměl ani pomyšlení.
    Pak jsem dávala kastrovat Pepíčka a naposledy Toníčka. U toho jsem byla, bůhvíproč, značně nervózní a bála jsem se (i když Toník byl mlaďoch a zdravý), ale všechno dopadlo dobře. Pak byl ještě Filípek na operaci močového měchýře – měla jsem obavy, ale nedalo se nic dělat, a dopadlo to dobře. Límec jsem mu musela sundat ještě ten den, co jsem si ho vyzvedla, a prostě jsem ho musela hlídat, aby si tu ránu nepoškodil. No, pár stehů si vyndal, ale zahojilo se to dobře a na kůži zůstala jen nevýrazná čárka. Největší obavy jsem měla letos v létě, když patnáctiletý Matýsek šel na ošetření zubů. Předtím mu udělali důkladné vyšetření, ukázalo se, že je zdravý jak řípa, ale ten jeho věk mi dělal starosti. Noc předtím, než jsem ho tam vezla, jsem skoro nespala. Ale bylo to bez problémů.
    Tak držím palce ještě Goliáškovi, aby to zvládnul levou zadní, až přijde čas. Všichni jsou skvělí a ty oblečky pro holčičky jsou nádherné :D .

    1. Taky jsem vždy, když kočky dostávají narkózu, nervozní, i když mi veterinářky tvrdí, že mají dobré přípravky. No jeden nikdy neví a nejlíp je, když už je po všem, kočka doma a pak už ji nikdy nepotřebuje…

  3. hlavní věc, že všechno dobře dopadlo :-) jak přijde na narkózu, jsem vždycky úplně mimo strachy o zvířátko :-)

  4. Podrbem, podrbem. A o Goliáška se budeme stejně bát, jen holt ta rekonvalescence bude kratší. Díky.

  5. Náš veterinář vyndává jen vaječníky, takže operuje malinkou rankou na boku. Adélka byla půl dne ospalá a zmatená, další ráno s rozběhem přistála na mém psacím stole, čímž nás utvrdila v tom, že netřeba si dělat starosti, protože se na ten bůček jen podívala a dál se tím odmítla zabývat, ani nekvikla.
    Toro, oblečky jsou hezké :) Polárka měla na sobě pruban, Adelína nic, jen zastříbřenou ranku, které si nevšímala, protože z ní čouhal jen uzlík- vet šije interdermálním stehem, aby to nepoňoukalo k lízání. Uzlík odpadl, Adelína zarostla a vesele pokračovala v padání odkudkoliv :) Psy oblíkám, jen Karamel se dokázala vyžížalit i z miminčího body, tak jsem ji nechala- na lízání čehokoli se vybodla, protože musela hlídat a tak. Následky narkózy vyspala do odpoledne v boxu na veterině a odkráčela domů po svých.

    1. Já jsem ráda, že mají vyndané všechno. Historek o kousku zanechaného vaječníku a nutnosti následné operace jsem se taky doslechla několika. A na té klinice, kam jezdíme, to prostě dělají takto a já jim věřím. Zastříbřené to měly taky. Ono v podstatě kdyby nebyly dvě, tak bych se toho asi tak nebála, nevěděla jsem jak budou reagovat navzájem.

  6. Já jsem Orióně navlékla přes tu ránu ustřiženou starou froté ponožku. Kdeže jsou ty časy, teď by potřebovala návlek na koleno velikosti XXL.

    1. Jsi mi připomněla, jak Jája nosil přes operovanou packu miminkovské body, tlapku v nožičce a jak mu to slušelo :)

  7. Milá Toro, jsem ráda, že máte tuhle nezbytnost za sebou – kočičky i vy! Nepřestávají mě fascinovat ty jejich objímací fotky… asi bych se na ně pořád koukala s rozněžnělým úsměvem (dokud by nevystartovali třetí kosmickou, že jo – pak bych se snažila uhnout:))
    Jinak límec jsem kdysi dávno naposledy použila na Kazana (a že to byl ohromný lampion – vzhledem k jeho mocnému krku opatřenému hřívou chlupů:)) Málem s ním zabil sebe, zničil své okolí i nás. Tehdy jsem si řekla – nikdy více a začala zraněná nebo pooperační zvířata oblékat – funguje to bezvadně. Když je na oblékání něčeho navíc učím odmala, neberou to nijak úkorně. Nezapomenu na Kazana, když si pořídil hroznou ránu na lokti (prasklina otlaku, to už byl starý pán), a nemohl být kvůli obvazům venku. Tak jsem mu v sekáči koupila dětskou flísovou mikinu a oblékla ho do ní – obvaz byl krásně krytý a Kazan mohl zase ležet na terase a kibicovat okolí – šťastní jsme z toho byli všichni…

    1. Oni když spí, tak se po sobě válí pořád, já to miluju a koukám na ně taky pořád, a pořád to fotím, to aspoň trochu jde, jinak jsou to spíš šmouhy než kočky, co nafotím.
      Jo límec, on stačil i ten Rozárky, taky jsme jí ho dlouho nenechali, bylo nám jí strašně líto. Pak ho měl jednou Barbucha, když měl pokousanou packu, ale asi tak tři minuty od chvíle, kdy se pořádně probral z narkózy, vysvlekl ho jako nic.

  8. Moc hezká fotka Tobiášova mužství! Schovejte mu ji na potom :-)).

    Mimochodem, kočičí dámy se také kastrují? Vždycky jsem se domnívala, že se to děje kocourům a kočky že se sterilizují. No, ono to vyjde nastejno, je to asi jenom terminus technikus. Nebo ne?

    1. Kastrace a sterilizace jsou jiné výkony. Sterilizace- to jen přerušej vaječníky nebo chámovody.

      1. jj, díky Sharko, žes to sem dopsala, já se sem přes den moc nedostanu, jen teď přes oběd :) Fotku mu schováme, ale ukazovat radši nebudeme, aby mu to nepřišlo líto :)

  9. Toro, tak to jsem moc ráda, že to holčičky zvládly tak dobře. Goliáškovi nic neřeknu.
    Ale ať se nebojí, on to zvládne také dobře.
    Fotky jsou moc pěkné a ta jak Goliášek něžně objímá sestřičku packou, mě až dojímá.

    Mám zkušenost jak s kastrací kočičky Hepinky, tak kocourů. Jen Honásek byl už kastrovaný, když k nám přišel. Fousíka a Daníka jsme dávali kastrovat.
    Všichni to zvládli dobře, jen Hepinka byla po narkóze nějakou dobu mátožná.

  10. POdobnej obleček měla Pitina, když jí brali mléčný lišty, při kastraci dávám pruban-pérovací,velikost 6, to zvládaj holky bez problémů… ale i tak je to pokaždý ´horor,hlavně pro mne, co si budeme nalhávat. Ony si vesele pobíhají, narkotika z nich vyprchala a já v nervech, co se může všechno stát… nepřibyl ti nějakej šedivej vlas Toro?

    1. No spíš odešel další kyblík nervů, však to znáš, jak je víc koček, to jen pořád hlídáš, jestli se všichni chovají normálně, nezalézají někam, žerou, chodí spořádaně na WC… Njn. Ale zas za ty přítulné kožíšky to stojí.
      Šedivý vlasy… kdybych se nebarvila, mám hlavu bílou, takže tam už žádné škody napáchány být nemohly :)

  11. Milá Toro, to jsem ráda, že to dobře dopadlo. Nějak si ty tvoje holky jako pomalé mátohy nedovedu představit. Máš pravdu, s chlapem tohle bude jednodušší. Podrbej za mne všechny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD