BTW: Jsem dys… co vlastně?

Byli jsme na cestách a já si jsem si potřebovala půjčit Martinův notebook. „Ach jo,“ vzdychla jsem si rezignovaně, když jsem si ho na klíně otevřela, „ty vlastně nemáš česky popsanou klávesnici!“ „A k čemu ji potřebuješ?“ zeptal se mě s upřímným nepochopením můj muž. Neodpověděla jsem. Jak vysvětlit, že píšu na nejrůznějších klávesnicích déle než 30 let a stále… nevím?

 

Ale ano, dám dohromady písmena s interpunkcí – znáte to, na osmičce je „á“ a podobně. Jenže to je jen základ! Kde budu hledat všechny ty záludnosti, jako jsou různé druhy závorek, čárky, tečky, podtržítka, vykřičníky, středníky, otazníky a nevím co dalšího člověk co chvíli potřebuje? Jistě, ruka mi automaticky doletí správným směrem, ale přesně nezacílím.

Když k tomu přidám, že mám při přepnutí kláves neblahou tendenci držet nedostatečně dlouho shift, je o zábavu postaráno. Nejenže musím věčně dopisovat velká písmena, místo uvozovek píšu ů a místo vykřičníku paragraf – ale bez přímého pohledu na českou klávesnici jsou moje překlepy ještě mnohem, ale mnohem záludnější!

Ono to začalo už kdysi pradávno, kdy jsem v práci psala na psacím stroji a záviděla těm, kdo uměli a) psát všemi deseti a b) nemuseli se přitom dívat na klávesnici a psali v podstatě skoro přesně to, co chtěli! V té době jsem zjistila, že to nedokážu. Prostě se nestrefím. Možná, kdybych měla psaní všemi deseti na střední škole… (byla jsem na gymplu, takže jsem měla latinu i deskriptivní geometrii, ale psaní na stroji ne) tak to umím. Nebo propadnu:))

Přemýšlela jsem, jestli bych tuhle svoji neschopnost nemohla schovat za nějaké osobně vymyšlené „dys“, ale nic mě nenapadlo. Co je vlastně v nepořádku s člověkem, který si není schopný zapamatovat písmenka na klávesnici a trefit se na ně bez koukání? :)

 

A tak se ptám: umíte psát (všemi deseti nebo aspoň obvyklými čtyřmi:)) bez nutnosti se dívat na klávesnici? Potřebujte k pohodlnému psaní česky popsanou klávesnici, nebo vystačíte s obecnou (anglickou)? Jak by se podle vás dalo (z legrace, samozřejmě) nazvat „dys“, které by popisovalo neschopnost zapamatovat si pořadí písmenek na klávesnici? :)

PS: Vím, že Andy střídá asi osm klávesnic, ale on není normální, takže se to nepočítá:))

Aktualizováno: 24.9.2019 — 21:11

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkné, výživné téma. Já píšu všemi deseti na anglické klávesnici přepnuté na českou. A protože píši vlastně více a delší statě česky, v češtině píšu docela rychle. Tedy psala bych, kdyby mi rychlost nekazilo automatické opravovaní. Takže se musím buď rovnou ve větě vrátit, nebo opravovat později napsaný text. Hodně anl. slov se s přidáním diaktritiky mění na české, takže angl. korektor ke mé zlosti donekonečna opravuje česká slova „zpět“ na anglická (když píšu ve Wordu, mám celé řádky textu červeně podržené a asi po dvou odstavcích mi to ohlásí, že tam mám tolik chyb, že opravu vzdávají:)). Snad největší problem mám s českým „i“. Malé i se v české větě objevuje často a anglické „já“ se píše v velkým I, tak to opravduji furt dokola ! A navíc mi korektor odmítá uznat čásku nad „i“ a paličatě mi ji mění na tečku. No k zlosti !

    Jinak když jsem v začátcích zjistila, že pod angl. klávesnicí se skrývá i česká, někdo mi její rozložení poslal a já si jí vytiskla. Měla jsem ji nalepenou nad monitorem a podle ní se naučila, co je pod angl. číslicemi. Takže sice vím pismena, ale různé znaky mi dodnes dělají problemy, u nich se často netrefím. Měli jsme jak na PC, tak na laptopu instalovanou českou kláv. a tenkrát jsem si mohla zdarma instalovat tu QWERTY“. Jenže když se nám odporoučel PC do nového nám poskytovatel sice přendal vše ze starého, tedy i čestinu, ale – nevím proč – už naskočila jen ta QWERTZ. K tomu, abych si mohla přehodit na tu druhou verzi bych musela zakoupit (dost draze) celý „language pack“ (a já potřebuji jen tu češ.)To jsem neudělala a tak si musím při psaní pamatovat, že zde na PC se mi plete „Z“ a „Y“ a na laptopu to mám správně :)

    Ale psát česky na angl. klávesnici už jsem si dávno zvykla a jinou bych nechtěla. Kdysi napsat z Prahy na bratrově české klávesnici manželovi pár vět mi trvalo déle, než bych tady napsat celou stránku. Ta česká má tolik různých znaků, že snad každé druhé písmeno několikrát opravovala – hrůza!

  2. Stejně jako Zana jsem prošla ročním pomaturitním kurzem na jazykovce (v Olomouci) s výukou psaní na stroji. JENŽE, základní výuku jsme měli ve Chválkovicích, obědy ve škole v Pavlovičkách a strojopsaní v dalším místě. Přes zimu jsme se jakžtakž na výuku dostavovali, ovšem s rozvíjejícím se jarem nám občas „ujel bus“ a nestihli jsme. Tak se stalo, že ač píšu pořád fšemi deseti, v řadě s „háčkovanými“ a „čárkovanými“ písmeny si stopro jistá nejsem.
    Píšu víceméně naslepo, nedívám se na klávesnici, ale na obrazovku, takže překlepy okamžitě opravuju a texty si nejméně dvakrát po sobě pročítám, takže těch „chib“ :-P mi tolik nezůstává.
    Nedocílila jsem však toho, co vyžadovala naše vyučující, když tvrdila, že správná písařka má hledět do opisovaného textu, psát a konverzovat na úplně jiné téma.

    Ve svém prvním zaměstnání jsem hodně psala na azbukovém stroji s originálním rozložením znaků. Mmch, nedávno jsem potřebovala použít u slovníku na seznamu azbuku, a překvapilo mě, že i po více než 30 letech, co jsem z oné továrny pryč, jsem kurzorem automaticky mířila do míst, kde se příslušné potřebné znaky nacházely. Píšu to ale kvůli něčemu jinému. Jednou jsem potřebovala (půjčili mě do jiného oddělení) použít azbukový stroj, kde byly znaky rozmístěné „česky“ – a prostě jsem to nezvládla. Dopadlo to tak, že jsem musela diktovat text paní z daného oddělení.

    1. AD „…správná písařka má hledět do opisovaného textu, psát a konverzovat na úplně jiné téma.“ To je dobré – já zase někde četla, že správná písařka při diktátu má hledět z okna, kochat se nastávajícím jarem a přemýšlet, co bude vařit k večeři. (rofl)

      1. Byly doby, kdy jsem to takhle dávala, prostě jsem psala co mi bylo diktováno a přitom myslela na jiné věci. Ale to už je dávno. Zas to bylo ještě na mechanickém stroji, což už bych dnes asi měla problém. V létě mě vnoučata donutila vzít starý psací stroj a ukázat, jak se na něm psalo. Je to stroj, na kterém jsem kdysi trénovala psaní ještě na střední škole, psala jsem doma denně stránku, musela jsem, jinak bych nedávala ty počty znaků, co byly potřeba na dobrou známku. No a zjistila jsem, že jsme jaksi nějak oba zrezli, já i ten stroj…

  3. Umím a píšu :) Naučil jsem se to u hraní on-line her, kdy bylo potřeba velmi rychle, ale fakt velmi rychle psát :)

    Jinak co se klávesnic týče, tak jsem si pro Mac i Windows napsal vlastní rozložení klávesnice, abych je nemusel pořád přepínat. Takže takhle mám jednu klávesnici, na které můžu psát česky, slovensky, polsky, norsky, maďarsky a německy (+ jazyky, které používají stejné znakové sady), napsal jsem si fonetickou klávesnici na hebrejštinu, řečtinu a cyrilici, aby písmenko, jak je slyšet, odpovídalo zhruba tomu, co je na latinkové klávesnici napsané. Protože jinak bych musel počítač oblepit hromadou nálepek a to se mi nechce :)

  4. Píšu zhruba tak pěti až šesti prsty, ale protože to dělám už dlouhá léta, celkem to zvládám a asi bych se to teď už těžko přeučovala.
    Před lety jsem pracovala ve společnosti, kde se kvůli hlavnímu investorovi většina písemností psala i rusky. A to bylo teprve veselo! My Češi jsme měli instalované klávesnice, kterým jsme říkaly ruské-české, to znamená, že většina písmen byla na „svém“ místě, jen to psalo azbuku místo latinky. Naučit se bylo třeba jen umístění znaků pro odlišné hlásky, jako třeba šč, měkký a tvrdý znak, tvrdé e atd. Něco jako „sobačka“, kdo to znáte. To ještě šlo a časem jsem to celkem zvládla, i když psaní šlo o něco pomaleji. Ale v některých počítačích byla klávesnice ruská-ruská, jak jsme jí říkali, to znamená nejen psaní azbukou, ale i odlišné rozmístění většiny znaků. A navíc klávesnice jako takové (hardware) jsme měli české, takže se to řešilo polepováním kláves. Děs běs. Na tom když člověk vytvořil odstaveček textu, tak byl zpocenej až za ušima a půl pracovní doby bylo pryč :D .
    Docela by mě zajímalo, jak se píše třeba čínština nebo jiné jazyky, kde neplatí, že jeden znak je jedno písmeno – částečně třeba japonština, ale jistě jich je víc.

  5. Píšu prašť kam uhoď, ale poměrně rychle. Protože mám průmku, nikdy jsem se psát na stroji neučila, ale v práci jsem psát prostě musela, zvlášť, když jsem z laborky skončila v kanclu.
    A překlepy – děs běs, můžu si to po sobě číst jak chci, stejně tam něco vyrobím :-)

  6. Taky dobré téma :-) . Já po se gymplu nedostala na vysokou, tak jsem ten rok strávila denním kurzem na jazykovce. A tam – těžko říct proč – bylo i psaní na stroji. Nenáviděla jsem to upřímně, ale jednu dobu jsem fakt psala všemi deseti (neměřitelnou rychlostí). To bylo na obyčejném psacím stroji.
    Po čase jsme v práci měli elektrický. No a pak jsem změnila zaměstnání a tam byl zase obyčejný psací stroj a ejhle – už jsem klapky těmi krajními prsty neutáhla. Od té doby jsem čtyřprsťák.
    Synek se (asi podle youtube) naučil sám psát všemi deseti. Dobrovolně :O

    1. Zano,
      můj syn,když byl ještě na základce, tak chodil na kroužek psaní na stroji. Byl tam jediný kluk mezi holkami a byl nejlepší.

  7. Dystrefik se mi líbí!
    Na PC jsem psala osmi, malíčky/malíčci? se jaksi vzpíraly, ale většinou jsem koukala. I když jsem měla jakýs takýs dril – máme málo másla a podobná cvičení – tak jsem to radši kontrolovala očima, čímž nácvik pomalu mizel. Na iPADu to lovím pár prsty jak se dá.Trochu problém mám s mezerami, často se trefim do v b n m a někdy zapomínám protáhnout písmeno na čárku nebo háček atd. Na notebooku se prsty trochu rozběhnou a když potřebuji čísla nebo jiné znaky, přepínám na norštinu. Celkově jsem asi mírný dystrefik v mezích zákona :-) .

  8. Psaní všemi deseti by se mi na gymplu taky líbilo. Podle mě jsem tak na 80-90%. Občas mrknu, ale prsty docela ví.

  9. taky lituju ze jsem se psat nenaucila lip v mladi. na vysce jsme kurz meli, ale nikdy jsem nedokazala psat uplne bez koukani. maximum bylo myslim 180zn/min a to uz je daaavno passé
    no a pak jsem se prestehovala do frankofonni zeme a do dalsi a jeste do dalsi a ted uz jsem zvykla na ‚azerty‘ a psat na ceske klavesnici je utrpeni. zrovna nedavno jsem odpovidala na ceskou stiznost cesky a lovila diakriticka pismenka ‚pokus-omyl‘ :D
    ale jak se nad tim zamyslim tak zjistuju ze pri psani sice hledim na klavesnici – ale ne na pismena, koukam jakoby ‚do blba‘ a tridim v hlave to co pisu, a preklepy opravuju potom pri druhem cteni…

  10. Když to tady čtu, cítím jisté malé uspokojení – nejsem v tom sama! :D
    Pokud jde o to dys… tak mám ještě jeden nápad – dystrefik! :P

    A otevřela bych téma zde už mírně načaté – jde mi o překlepy. Když jsem kdysi četla taťkovy jeho práce (je v češtině fakt skvělý), tak jsem žasla, že dělá překlepy! Já jsem s tím žádné problémy neměla (wasntme)

    Haha… uběhlo pár desetiletí a mohu zodpovědně prohlásit, že není překlep, který bych neudělala aspoň dvakrát! Některé dělám pořád – například napsat slovo šťastný na první dobrou… to se musím fakt soustředit! Pochopitelně i ono populární jsem/ jsme…

    Takže… bojujete s překlepy? Také máte dojem, že na četnost jejich výskytu má vliv obecné opotřebování organismu? :x

    1. Do zblbnutí píšu na faktury: servus (servis), byldení (bydlení) orpavy (opravy) – prostě písmena v pořádku, akorát v jiném sledu. Jsem – jsme jest klasika. Překlepů má habakuk – i když si po sobě komentáře čtu, většinou na ty obzvlášť výživné přijdu až po odklepnutí (rofl) .

      1. no,nemusím to ani tvořit já, než jsme definitivně vypla pravopis, udělal mi z mailu pro Szabovi – SRABOVI, a já si toho nevšimla… (headbang)

    2. Taky jsem pro dystrefika (clap)(rofl)

      P.S. Někdy s úžasem zírám na svoje překlepy typu „traktory přijeli“ nebo „Zemně živitelka“ – fakt nechápu, jak jsem to dokázal, a když je nezachytím, tak jsem pak ovšem za totálního vola (rofl)

      1. Tuhle jsem pod fotku napsala „voda se třpitila“ – a dokonce mi to ani nepřišlo divné (shake) . Prostě ten třpyt byl tak zářivý, že tam to „i“ pasovalo (rofl) (rofl) .

        1. Jo! A čím déle se na podezřelé slovo koukáš, tím zmateněji se cítíš… jak se to, sakra, píše správně? No a v nouzi nejvyšší googlíš… :P

    3. Nejčastější můj překlep je spolenčost nebo společsont, přitom to slovo píšu sakra často a přesto tu přesmyčku vyrobím častěji, než je zdrávo. (fubar)
      Souhlasím, že výskyt překlepů jde v přímé úměře s všeobecným chátráním. (chuckle)

      1. Svého času jsem soustavně psala místo silniční hospodářství silniční hopsodářství. Už jsem to po sobě automaticky opravovala :-)

        1. Taky jsem měla pár stálých překlepů – a byla vděčná za automatické opravy – i když automatické opravy dokážou nadělat spoustu zmatků. To mi tak jednou PC iniciativně opravil „Strečno“ na „Strčeno“. Hodnou chvíli jsem na to hleděla, věděla, že je to špatně, ale nemohla přijít na to, v čem ta chyba spočívá.

  11. Také mám ekonomku a píšu všemi 10. Je to v podstatě jediná dovednost, kterou ze školy využívám. Ostatní, co jsme se učili už neplatí.

    Používám českou klávesnici. Jen když píšu kamarádce do ciziny, musím dávat pozor, abych nepsala čárky a háčky.

  12. Neustále se vztekám nad tím, že CZ a US klávesnice mají nepísmenka umístěna úplně jinak. Používám programátorskou CZ klávesnici, což je US rozložení a české znaky (ěščř…) se píší s pravým ALTem nebo při přepnutí na češtinu se s tím pravým ALTem píší US znaky (@#$%…), a navíc můžu puknout vzteky nad tím, že někoho napadlo v buňkách Excelu klasické programovací výrazy (IF, SUBSTRING, …) nahradit českými (KDYŽ, ČÁST, …), kde zápis výrazů je kvůli tomu neskutečný opruz jak při US, tak při CZ rozložení klávesnice, zatímco při „normálním“ programování je diakritika naprosto nepotřebná. A tak se motám mezi klávesnicemi s US/CS rozložením a nadávám jako špaček, protože neustále mi na obrazovce naskakují jiné znaky, než jsem mínil napsat :D … P.S. Samozřejmě i právě teď pro smajlíka mi namísto : naskočilo “ 8) … P.P.S. A dobré je taky US/CZ rozložení QWERTY/QWERTZ – kvůli tomu se zase vyhýbám v heslech písmenům Y a Z :)

    1. QWERTY/QWERTZ radši nekomentuju… taková kravina a ty konce, když člověk píše na té nezvyklé variantě! (já používám QWERTZ:))

  13. Píšu několika prsty,no a teď to zkouším kolika vlastně a musím říct že dvěma na každé ruce,takže 4 celkem :-),vůbec jsem si to dosud neuvědomovala.Jako samouk,který si myslel, že tímto se živit nebude,hihihi,jsem nakonec musela psát sama sobě celý profesní život.Měli jsme sice k dispozici písařku, která naše texty přepisovala ale ta byla tak liknavá a veledůležitá, že jsme si raději svoje texty psali sami, takže jsem se vyučila.Jo, překlepy, jako každý dysněco, dělám často a nestačim se divit. Zrovna včera jsem po sobě četla a místo „kočky“, jsem tam měla „močky“, což je však někdy docela příhodné. :-)
    OT
    Milá Dede, včera jsem ti zanechala k Tvému dotazu recepis na pálivou pastu.

  14. Tak jedinou vědomost, kterou jsem si ze střední školy přinesla a využila v běžném i pracovním životě, je psaní všemi deseti bez koukání do klábosnice. I když… ¨ °C ; § – na tohle všecko se musím dívat. Navíc někdy zapomenu, kde je vykřičník nebo q (rofl) , někdy mne prstová paměť zradí a já pracně hledám třebas a (headbang) – klávesnice musí být česká (jinou řeč neovládám) a popsaná „co kdyby“. Navíc musím mít klávesnici „do kopečka“ (tudíž ty hyper super moderní placaté a různě tvarované nedovedu použít) a dvojnásobnou klapku Backspase.

    Jo ještě, klávesové zkratky moc používat neumím (to jsme se ve škole neučili (chuckle) ), většinou používám myš. Asi jediná zkratka je právě pro @ – ale na rozdíl od Renáty používám pouze Alt v, bez Ctrl.

          1. Ještě by se vám možná některé mohlo hodit Alt+f: [ nebo Alt+g: ] a nebo Alt+x: #
            Víc vylepšení asi neznám.

  15. Píšu čtyřmi prsty a věčně se mi tam plete „jsme“ místo „jsem“. Píšu dost rychle- jinak bych ty knížky kdysi nikdy nepřeložila- ale musím koukat na klávesy. V práci používám klávesnice dvě- jednu klasiku s českými písmeny, a pak evropsko-ruskou, kam musím fest koukat, abych tu azbuku trefila :)

    1. :) jsem/jsme mám taky – mimochodem coby čtyřprsťák nekoukající při psaní na obrazovku jsem právě teď byl přepnutý na US, takže jsem napsal „m8m z8sadn2“ :D – a jinak, MAtyldo, prakticky vždy napíšu velké i druhé písmeno :)

  16. Na Renatu nemám, ale zkusím dysnetrefigrafie. :)
    Jak píše Tora, ony se dovednosti předávají z hlavy do rukou a zpáteční cesta se uzavře. Takhle dělám fotky na mikroskopu – tohle zmáčknu, zatočím trackballem, tady klepnu, ještě klávesová zkratka a fotka jede… No a pak přijde někdo, kdo potřebuje zaučit a já si pracně vzpomínám, co dělám, abych mu to mohla vysvětlit…. (sweat) A když jsem si mohla sednout k mikroskopu od jiné firmy, to byl teprve nářež. Věděla jsem naprosto přesně, co dělat, ale jak to udělat…

  17. píšu 4-6 prsty, jako dyslektik píšu „já jsme“ a i když dávám pozor, tak se mi občas propojují písmenka ze slov s těmi dalšími a vznikají různé složitosti, klávesnice střídám 3, jedna z nich je ruská, tam překlepy kupodivu neudělám a doma mám poctivou ruskou, použila jsem ji asi 3 x a říkám si,jednou na ni dojde. Raději mám diktovaný text než přepisovaný z papíru…

  18. Píšu všemi deseti, ekonomka je v tomhle výhoda. I na kalkulačce (té velké, s páskou) počítám bez toho, abych koukala na čísla. Ale když jsem měla problém se zápěstím a ťukala písmena jedno po druhém, tak jsem zjistila, že hledám… Prsty samy ví, kde je jaké písmeno, hlava ne:)

  19. Dysdaktilografia a ještě hezčí Dysmašinskribia :) Kdo uhodne původ bez strýčka Google, získává kytičku.
    Strašně záleží na tom, jak rychle potřebuju psát. Na diktát – obvykle cca do jedné strany a jen výjimečně – píšu sedmi až devíti prsty a velké množství překlepů opravuju později, případně používám něco jako soukromý těsnopis a dopíšu později. Když píšu svoje texty, píšu obvykle jen sedmi. Nepoužívám levý palec. Potřebuju českou klávesnici a střídání klávesnic mi dělá potíže (střídám tři).
    Když mi bylo osmnáct, chodila jsem asi čtvrt roku na kurz psaní na stroji, ale zanechalo to ve mně pouze poznání, že na stroji opravdu LZE psát všema deseti a dívat se při tom do přepisovaného textu. Dovednost jsem bohužel nenabyla.
    Víla mohla mít na základce psaní na klávesnici jako povinně volitelný předmět v sedmé třídě. Učitelka ji ale upozornila, že je velmi přísná a známka z psaní by jí mohla zkazit vysvědčení, které se počítá do přijímacího řízení na střední školu. Zvolila tedy přírodovědná praktika s tím, že by chodila na psaní jako na nepovinný předmět, který na vysvědčení neměl vliv. Psaní se ovšem křížilo s povinným tělocvikem, tak dodnes datluje čtyřmi prsty :)
    Běžně používám klávesovou zkratku pro „@“ (CtrlAltV) a rozčilují mě programy, kde to nefunguje. Dnes jsem asi postopadesátéosmé hledala „&“ (Alt38) :)

  20. Zdravim vsechny (h)
    Tak muj muz se presne takhle pta, k cemu potrebuji ceskou klavesnici. Teda ja uz ji vlastne ani nechci, zapasila bych stejne jako ty, Dede, ale opacne. Pisu vsema deseti, nemusim se na klavesnici divat, ale kdyz bych mela vyjmenovat poradi pismenek, tak jsem ztracena. Nazvala bych se tedy zrejme „dyskeyboardakem“ :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD