HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Hledání, hledání, to mi hrůzu nahání

Jsou tři a jsou aktivní. Jsou tři a jsou štíhlí. Jsou tři a jsou (zatím ještě) poměrně malí. Takže se vejdou ledaskam. Suma sumárum, na adrenalin je zaděláno.

 

 

Ne, že by nebyli pořád spolu, ale v tom je právě ten problém. Jakmile nevidím všechny tři, znervózním. Neproběhl nám některý krakenek pod nohami ven? Zvláště teď, v posledních dnech, kdy jsem měla doma na hlídání dva malé lidské neposedy, nabíralo hledání na obrátkách.

Goliáš a Zuzi

Je fakt, že většinou nenajdu já kotě, ale ve chvíli nejvyššího zoufalství se najednou otočím, tam sedí pohřešovaný (nebo pohřešovaná), hlavičku na stranu a kouká na mě svýma obrovskýma kukadlama s výrazem: „Hledáš něco? Řekni co, já ti pomůžu, fakt!“

Zezačátku to byly infarktové stavy. Přivezli jsme je poměrně mrňavé, navíc vzhledem k mrňavosti nepoměrně zvědavé a akční. Takže jsem je nacházela na místech, která bych nepředpokládala.

Za knížkami v knihovně.

Za pračkou (tam se fakt nikdy žádná naše předcházející kočka neschovala, páč se tam prostě nevešla).

V krabici na léto odložených zimních bot (samozřejmě až někde skoro na dně).

Za skříňkou v kuchyni, kam se též předtím nikdo nevešel.

A tak dále.

 

Goliáš a Sára

Jak postupně koťata rostla, některé potvůrky skrýše se zmenšovaly (díkybohu), takže se tam celé kotě nevešlo a já, vědoma si míst, kam rádi zalézají, nacházela pohříchu hlavně zadní části těla, trčící z různých úzkých škvír. Vždycky mě to až dojemně zabolelo, když jsem viděla třeba Goliáška, jak má hlavu za knížkami, naprosto přesvědčený o své neviditelnosti, zatímco naducaná prdka s dlouhým ocáskem je viditelná už od dveří. Postupem doby na to sami přišli a přestali tam zalézat.

Nejvíc mi ale (v souvislosti s hledáním) utkvěly v paměti příhody dvě a v obou dvou případech hrála hlavní roli Sára, naše Sašenka Sušenka. Nikoliv však jako hledaný objekt, ale jako kočka záchranářka. Sama o sobě je zvědavá jak opice (nebo, jak se říká u nás, jak tetka z Moravy :)). Možná právě proto byla už dávno někde jinde, než její sourozenci, a mohla jim tak (a zároveň i nám) podat pomocnou packu.

 

Hrdinka Sára

První příhoda byla triviální, určitě jste to zažili všichni.

Uklízím nákup, šuplata ven, věci dovnitř, šuplata zavřít a celá šťastná, že mám týden a páteční nákup za sebou, sebou plesknu na gauč a odpočívám. Sárinka vyskočí na gauč, přeběhne přese mě, sem, tam, jednou, dvakrát, třikrát, mňouká jak o život.

„Co chceš,“ povídám. „Dej mi chvíli pokoj, hele, celý den spíte, tak mi dejte pár minut na oddech, pak si vám půjdu mávat peřím, ale chvíli, chvíli si potřebuju odpočinout!“

Sárinka nesouhlasně mňouká a pobíhá sem tam dál. Skáče na zem, otáčí se po mně, pak zas vyskočí na gauč a pořád dokola, až mne to přestane bavit. Vstanu a s vyčítavým: „Tak pojď, když nedáš jinak,“ se sunu do obýváku.

Ale co to? Sára se mnou neběží, míří k lince, a zase se po mně ohlíží.

„Tak ty máš hlad?“ potřesu hlavou. „Vždyť jste dostali před chvílí, jednou nás asi sežerete, nebo co,“ povídám a vytahuju vysoké dolní rohové šuple, kde máme uskladněné příruční zásoby konzerv a kapsiček. Sára radostně poskakuje a já se nestačím divit.

Na konzervách si hoví Goliáš, jak dlouhý, tak široký.

„Tys věděla, že jsem ho tam zavřela?“ Sárinka potěšeně mňoukne. „No jistě! Já slepá nejsem!

Samozřejmě, vlezl do šuplete, když jsem tam skládala nákup, lump jeden zvědavá. Tobiáš to dělával taky, i Čenda a Jája, jak jen jsem mohla zapomenout?

Vytahuji kocourka z šuplíku, opatrně zavírám a rozhlížím se. Kde máme Zuzanku? Kde jsou tihle dva, nebude třetí daleko, tak kde je? Sárinka i Goliáš sedí před linkou a střídavě se dívají na mne a na dvířka linky. Nevěřícně znovu vytáhnu dolní šuple a nakouknu za něj. Nikde nikdo, žádná černobílá kočička na mě zpoza konzerv nevykoukne. Zasunu šuplík a přemýšlím. Dokázala by prolézt o patro výš, do vyššího šuplíku? Tam jsou ale jen plechy a návody na spotřebiče, šuplík je nízký, co by tam dělala?

Koťata pořád pohledem hypnotizují linku. Vezmu opatrně za kovovou úchytku a pomalu vytahuji šuplík. Je tam! Stočená v hlubokém pekáči, pod sebou nastlané papírové návody, rozespale proloupne oči. Nevěřícně vrtím hlavou.

„Jak ses tam dostala, propánakrále?“

Dodnes to nevím. Zřejmě vlezla za Goliášem do spodního šuplíku, vzadu trochu odsunula prostřední šuplík a protáhla se dovnitř. Já ho asi nevědomky zavřela spolu s dolním a bylo vymalováno.

Šuplíky už zastrkujeme opatrně a koťatům dáváme dostatečný čas na to, aby si zázemí linky pořádně a dlouze prozkoumali. A když občas zapomeneme, víme, kde hledat…

 

Mimikry

Druhá příhoda byla vlastně taky triviální.

Běžný pracovní den, brzké ráno (na mně, sovu, až příliš brzké). Jako jindy téměř popaměti se umývám, oblékám, chystám tašku, ráno prostě nemůžu dělat nic, než naučené rituály, na víc se můj pomalu rozbíhající se mozek nemůže. Až venku si vzpomenu, že jsem si nevzala svačinu, vrátím se pro jogurt a mažu do práce. Můj muž jede též do města, bere mě tedy s sebou, o to je ráno příjemnější.

Po pár hodinách cinkne SMS.

„Ty jsi nám dala : “.

Cože? Já? Jak, když jsem od rána v práci? Odpovím otazníkem a čekám na další zprávu.

„Přijdu domů a Sušenka běhá sem tam a pořád ječí. Nemohl jsem za nic najít ani Goliáše, ani Zuzanku, už jsem měl strach, že jsou pryč.“

Strnu. Než přijde další SMS, ubezpečuju se, že jsou určitě doma, protože v opačném případě by zprávy zněly jinak.

 

Zuzi

„Nakonec jsem je našel, nebejt Sáši, tak bych se na WC teda fakt nepodíval. Stála před dveřma a kvílela jak o život.“

Na WC? Zarazím se. Jak jsem je mohla zavřít na WC? Vždyť když jsem tam ráno byla, stoprocentně jsem je ještě pak viděla v kuchyni? Znovu procházím dnešní ráno a přemítám, co se mohlo stát, že se dvě koťata octla zavřená na WC.

A pak si vzpomenu. Vidím se, jak se vracím ze dvora zpět domů pro jogurt a při procházení předsíně zavírám dokořán otevřené dveře WC. Někdo z nás nedovřel, WC bývá vždy zavřené. Jdu bohužel z té strany, kdy do místnůstky nejde vidět, takže nezahlédnu dvě šmejdivá zvířátka, která okamžitě využila příležitost a navštívila nový prostor, který běžně otevřený nebývá.

Tak se stalo, že Goliáš a Zuzi strávili pěkné dvě tři hodinky na WC. Ve chvíli odhalení chrápal Goliáš na poklopu zavřeného WC a Zuzi se vyvalovala v umývátku. Vypadalo to, že jediný, kdo trpěl, byla chudák Sárinka Sašenka Sušenka, kterou arestovaní sourozenci, ke kterým nemohla, přiváděli k šílenství.

 

Goliáš

 

Aktualizováno: 3.9.2019 — 10:15

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krásný článek a krakenci jsou krásní a užasní.

    U nás se také hledá a hledalo.
    Jednou se Honásek tak šikovně schoval za PC „střeva“ , že ho páníček neviděl.
    Páníček lítal už dokonce po baráku po poschodích a kocour nikde. Ten pak rozespale vylezl, jakoby nic.

  2. Toro, zase nádherááá :) A koukám, že kočky potřebují dorůst i do svých uší (hlavně první fotka a pak Sárinka na okně :) ). Proč se vlastně říká jen, že něco mu (jí) sluší „jako psovi uši“? Čistá diskriminace koček :))

    Naše tehdejší pražská kočka Monika takhle jednou zalezla do skříně v předsíni. Všichni jsme měli kalup s odchodem do práce a školy, tak při vyndavání kabátů ze skříně jsme si nevšimli, že tam vlezla. No byla tam mnoho hodin, zrovna jsme se nikdo nevrátil domů dostatečně brzy. Byla to maminka, kdo první otevřel skříň, nadávající kočka vyrazila ven a…letěla na svůj záchůdek!

    Z našich koček je to Woody, kdo se umí v domě vytratit jako smrádek :) Já vím o většině jejich skrýší, ale ona si vždy najde další. A když potřebuji kočky dát do ložnice, protože je čas na Trixie, právě Woody je tak, kterou hledám nejdéle a při tom určitě vím, že venku není. No ona se umí schovat i tam. Jak je šedivá, když se přitlačí někde u země skoro s hlínou splývá. A klidně tam sedí jako pěna, nechá mě jít těsně kolem ní a slyší mě volat. Dříve jsem panikařila, že se jí podařilo ze zahrady utéci. Lítala jsem před domem, volala, ptala se sousedů, kteří zrovna byli venku, zda nezahlédli šedivou kočku. No teď už vím, že ze zahrady neuteče(ehmm, spoléhám na to, jak ji máme zadrátovanou)a že tam prostě někde je. Často se nakonec uchyluji k proudu vody z hadice. Stříkám zahradu z výška a až tak daleko, jak to jde, kolem dokola, jako když prší. Po chvíli vidím Woody odněkud vyrazit a pelášit domů:)

    1. Jé to je dobrý trik, s tou hadicí! To si musím zapamatovat, až budu hledat kočky venku :). Děkuji, Maričko. Jo, kočky se umí schovat, když chtějí, perfektně, potvůrky.

      1. Toro, fakt to funguje ! Někdy Woody stačí slyšet jen zvuk odmotávání hadice z kotouče (máme ji hodně dlouhou) – ví, co přijde :) Jinak začínám takovým vysokým mrholením, když to nepomůže, stříkám proud vody níž a níž, tedy přímo do keřů a pod ně. To zabere vždy, jen pak Woody utíká domů docela mokrá :) Každopádně je to rychlejší a účinější, než donekonečna chodit po zahradě, číčat a nakukovat pod každou větev :) V šeru, nebo za tmy stejně nic nevidím.

        1. To určitě :) nezapomenu, jak jsem jednou omylem „zalila“ tehdy ještě mladé squatery a Barbuchu, spící v trávě za plotem. Zalévala jsem hadicí kytky u plotu a trochu jsem se rozmáchla. Ty vyjevený ušatý kebule, co se vynořily z trávy, vidím před sebou ještě dnes :)

  3. Přečetla jsem dnes oba kotěcí díly najednou, výšky i hledání, minulý týden jsem zcela vytížená vnučkou nestíhala. Roztomilí jsou úžasně pořád, ale ten adrenalin s nimi, to je síla! :) Jak jsem ráda, že psi jsou víceméně ehm přízemní a středně velký pes se v žádném případě nevejde do žádného šuplíku, myčky, pračky…. Jo asi dvakrát jsme Denise zapomněli venku přede dveřmi – stál tam tiše jak pěna, nevydal hlásku, truhlík – ale to je asi tak všechno.
    Moc pěkně se o koťatech čte, jsem zvědavá na další téma! :)

  4. OT – před chvílí hlásil místní rozhlas, před hlášením babka pustila „Oheň, voda, vítr“ od D. Jandy. Blerča se hned s prvním akordem přidala a procítěně vyla s Daliborem, dokonce si střihla sólo v krátké instrumentální pasáži (rofl) (rofl) (rofl) . Asi ji přihlásím do nějaké pěvecké soutěže.

      1. Jasně. Anebo Československo má talent :) . Tanec se
        psem, to má každý, ale zpěv, to tu ještě nebylo.

        (tak nějak jsem si vzpomněla:

        „Co ho to posedlo, že takhle vyje, když já hraju?“ křičel rozhořčeně George a házel po něm botou.
        „Co to tebe posedlo, že takhle hraješ, když on vyje?“ odpovídal Harris a tu botu vždycky zachytil.
        „Nech ho na pokoji. On si nemůže pomoct. Má hudební sluch, a když ty hraješ, tak prostě výt
        musí.“

        Třeba to má Blerča stejně. :D )

  5. Musim vyseknout hlzbou poklonu a srdečné poděkování.
    Poslední tři dny mi jistá osoba poněkud svírá srdce svými nemilými výpady.
    Ale tvé povídání, krásné povídání, kouzelné povídání o Sušence a jejich sourozencích, ochřálo me srdíčko a jase zase usmívám.
    Moc vám všem z Hotelu děkuji a držím tlapky, ať se všichni tři vždycky najdou

    1. Jejda, to mě mrzí, že máš nepříjemnosti, kdybych mohla pomoci jinak než psaním Hotelu, dej vědět. Jsem ráda, že jsem aspoň na chvíli zahnala chmury.

  6. Toro! Opět nádhera, která pohladí po duši. Dareček byl do určitého věku také zavírán kam se dalo. Vzpomínám na nějaký zimní měsíc, kdy vlezl na balkon (třetí podlaží) … a nebyl. To my ovšem netušili. Až zazvonila sousedka, že máme na balkoně v mrazu zavřeného řvoucího kocoura. A jednou vlezl pootevřeným okýnkem do auta v garáži a my hledali a hledali. Ani nemukl. Jenom hromada bílých chlupů na potahu prozradila, kde byl. Než zapnu pračku tak ji prohlížím do dnešních dnů :) .

    1. pračka- ano, moje noční můra..furt mám pocit,že jsem tam někoho zavřela a peru ho….i když jich mám 9 přítomnejch…asi blbnu….

      1. Pračku zapínám taky s velikou opatrností a po několikerém přepočítání přítomných koťat

        1. pračku zapínám v klidu POUZE díky tomu, že jsme ji přestěhovali do prádelny mimo obytnou část, sem kočky nechodí :-) přesněji řečeno Luisička mě doprovází vždy a všude, ale ta si sedne na židli vedle pračky a hledí, zda tam prádlo házím zodpovědně.

          1. A kde jinde by měla pračka být než v prádelně? Tedy pokud ji člověk má :-) . Naše kočky taky nemají do prádelny a i jinam v suterénu přístup. Jen jsme to museli před měsícem přehodnotit – poté, co jsme našli tři chcíplé myši v chodbě (za dveřmi, kam kočky nesmí), Orinka byla prohlášena hlavní myšilovkou, necháváme jí pootevřeno a během posledního týdne ulovila čtyři hlodavce. Jamie se jich víceméně bojí a posedává ve výškách, asi aby ho myš nekousla. Myšům posekali vojtěšku, tak se stahují z polí do baráků.

  7. U nás poznám, že je někdo ve skříni hned neb mi vyskladní ven celou spodní poličku a na podestě se válí prostírání,různé dečky atd. a ve skříni totéž,buď Lidunka nebo Damík a jsou tam jak přilepení kanagonem.
    Toro,pěkně si žijete,je to někdy i zábava a někdy by je jeden/a nejraději ,nevím co, dokud se nenajdou a pak hned ťuťťu,tak jsem tě našla,ty moje… (h) uf! :-)

    1. Jo, přesně, slibuji jim přetržení, přeražení a kde co, ale když se najdou, vše odpuštěno :). Je to všude stejné :).

  8. Jsou chvíle, kdy opravdu ocením, že ti moji hromburáci se jen tak do šuplíku nevejdou:))
    Milá Toro, bavila jsem se a bavím dál, těmi kotěcími příhodami. A Goliáš je na té poslední fotce opravdu nádhernej!
    Jinak včera jsem byla si užila koček až kam – známá mě vzala do depozita paní Pelíškové (dokonalé jméno pro kočičí mámu:)) a já jen žasla, co ta paní s minimální podporou zvládá. Zakočkovaná jsem byla komplet a potěšilo mě, že všechna zvířata tam vypadají zdravě a šťastně – i ta, která nedávno prošla ošklivými traumaty. Jo a kočky okamžitě šťastně zabavily krabici po kočičích granulích a vesele se ztrácely a zase objevovaly. Inu, byly to poučné dvě hodiny…

        1. Dede, já taky myslím, že bychom mohli mít patronát, třeba. Šárka pomáhá Pavle a já jí z Prahy vozím starší ručníky a povlečení, mají toho spotřebu. Když je ouvej, napíšou kočky tetě Ince a ta jim pošle stelivo. Prostě zjisti, zda by byla ochotná nějakou pomoc přijmout a jakou, prosím

      1. Víš, člověka pak zamrazí, když slyší upozornění – tuhle si jen pohlaďte, ale nezvedejte ji. Ona se pak vyděsí, protože si myslí, že s ní chcete prásknout o zem… :( Musím říct, že nejvíc na mě asi zapůsobilo, že navzdory takovýmto případům se většina koček nechala hladit, některé se na člověka doslova přicucly:)) No hladila jsem a chovala až do úplného vyhlazení :)

    1. Úžasná žena, bohužel je pořád víc potřebných koček než volných rukou… Připojuji se, také bych něčím přispěla, ráda.

    1. Děkuji :) on má Goliášek pořád takový starostlivý výraz, to je asi posazením očí, ale opravdu naprostá nevinnost :), jak jinak.

  9. Znám, znám… Polárka zalízala do úložného prostoru v posteli, kam se podle mě nemohla protáhnout… Maceška lehávala ve skříni, malí kocouři taky (i když šuplíky v lince taky vyzkoušeli, i myčku nádobí) a u současného osazenstva někdy nevím. Oriáš se s oblibou rozpleskne někde na prostředku, ale Adelína střídá různé skříně. Nejhorší je, když se prosmeknou pootevřenými dveřmi do garáže nebo do dílny a my si toho nevšimneme a zavřeme. Samozřejmě že celý večer jim nevadí tam být, proberou se tak ve dvě až tři ráno, kdy ječením a skoky na dveře naznačují, že je to tam už nebaví, a způsobí mi v noci infarkt :)

    1. Jo, já je potřebuju vidět než odcházím pryč, než jdu spát… občas se to sice vymkne, jak vidno, ale jdu pryč klidnější, když vím, kde se nacházejí.

      1. Ehm, když odcházím, vždycky zkontroluju, kde je zvěřinec- psice obvykle doprovázejí a pokud ne, nakukuju pod gauč, na gauč…. :) Oriáš obvykle spí uprostřed stolku nebo podlahy a Adelínu musím registrovat dřív, tak vždycky někam zaleze…

  10. Toro, na tuhle chvíli jsem čekala…věděla jsem, že to prostě přijde..a čte se to fakt dobře…taky to mám za sebou…Bezulka, tehdá zalezla za šuplík v nočním stolku (u Bedy) prolejzaly jsme celej panelákovej vchod, patro po patru,prohlížely botníky, hledaly kolem baráku..naprosto zoufalé..protože v bytě nebyla a na chodbu bylo otevřeno,neb se větralo…nakonec mi ten noční stolek nedal a když zoufalství vrcholilo,vylovila jsem rozespalou kočku..a ta její segra nespolupracovala! Nechala nás lítat po baráku…když se podívám na Bezlku teď po 8 letech, už by tam nevlezla, spíš by ten stolek Bedě rozsedla (chuckle) , na záchodě skončí zavřenej občas někdo i teď…na balkoně, když nebyl zasklenej,tak taky, jednou i já, když mě tam zavřela Noriska…včera jsem taky hledala právě Norisku, našla jsem ji v koupelně, v textilní závěsné „poličce“ z Ikey, využila,že jedenfoch je volnej, napasovala se tam a usnula…ale dalo to práci,uvědomit si,že nic s kožešinou tam prostě bejt nemůže, protože není zima…

    1. Já myslím, že to zažívá každý, kdo má zvířata (tedy pokud to nejsou obr psi, kteří do knihovny apod. prostě nemají šanci vlézt). Patří to k tomu, ale ty mrtvičné stavy, kdy jedna neví, kde jsou… ty mi dávaj.

  11. Milá Toro,
    koťata se zjevně starají o tvůj krevní tlak, aby nepoklesl příliš, a taky ti pravidelně promažou adrenalinovou pumpu. Ty budeš žena zocelená. Ještě je dobře, že Sárinka hlídá. Nějak si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby se někam zašili všichni tři a neodpovídali. To zavání stěhováním nábytku horším než před malováním. No nenudíte se a díky, že se s námi podělíš. :)

    1. No nenudíme, to je fakt. A ten ošklivý scénář všichni tři někde zašitý a neodpovídající jsem vůbec neviděla, nečetla a vlastně tu vůbec nebyl. Nebudeme jim napovídat, že.

  12. Micanek takhle bonzoval na Micinku. Ta s oblibou v nestrezenem okamžiku zalezala do šatní skříně. On pak vždycky seděl před tou skříňi a mnoukal.

    1. Apino, když takhle navedou, je to prima. Horší je, když se ostatní válí a je jim to buřt, naopak se baví tím, jak hledáme… to dělali ti předchozí dárečci, s oblibou.

      1. jojo a to jsou ty momenty, kdy jeden po odeznění šoku vyhrožuje “ půjdete do Uherska na statek! hlídat prasata a kuřata!“ :-D

Napsat komentář: sharka.68 Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD