ROZCESTNÍK: Dětské hřiště o velikosti kontinentu

Protože mi zbylo trochu víc dovolené, než měla moje žena Ania, rozhodli jsme se, že si s malým Patrickem uspořádáme pánskou jízdu po Evropě. Plných deset dnů, rozpočet 14 tisíc Kč, auto jako vlastní hotel – a nepřeberné množství zážitků.

 

Patrick (6) je už zkušený cestovatel; jezdíme s ním odmalička, na první velký road trip jel v šesti měsících, a když jsme viděli, že nejenže to zvládl v pohodě, ale že kdykoliv nespal, neustále se na něco zvědavě koukal, věděli jsme, že zdědil – zejména po mně – toulavé geny. Na cestách jsme prakticky neustále. Když dojde dovolená, používají se víkendy; dají-li se vhodně zkombinovat se státními svátky, tím lépe. Patrick miluje všechno, co má s cestováním něco společného – sleduje provoz na silnicích, jízdní řády vlaků, mapy, předpověď počasí a rád poslouchá o historii, architektuře a všem, co vidí kolem sebe. V každé zemi zkouší základní komunikaci v místním jazyce (pozdravit, poprosit, poděkovat, rozloučit se, ano/ne, občas trochu víc) a baví ho, když to jde a lidé reagují.

Naše auto je Ford S-Max, takže po sklopení zadních sedadel tam vzniká komfortní postel pro dva lidi, ale už jsme tam spali i všichni čtyři – dva dospělí a dvě děti. Naložili jsme tedy oblečení, plavky, ručníky, polní kuchyni, ledničku, matraci a spacáky – a hlavně koloběžky, a vyrazili jsme. Trasu jsme měli přibližně naplánovanou s tím, že se po cestě ještě uvidí, kde a kdy budeme spát a kudy přesně pojedeme.

Po celé Evropě jsou místa, kde se dá legálně zaparkovat a přespat v autě; ba co víc, mají často infrastrukturu okolo: záchody, stolky a lavice (někdy dokonce zastřešené), vodovod, odpadkové koše, a když se zadaří, i loučku na stanování a studenou sprchu zcela zdarma. Donedávna o takových místech věděli jen místní, ale dnes existují aplikace, díky nimž si lidé tipy na podobná místa sdílejí a udržují aktuální přehled o tom, jak to tam vypadá. To má zároveň za následek, že na takových místech nespíte sami, což zvyšuje pocit bezpečí.

Obecně platí, že čím je země bohatší, tím je takových míst víc (a tím lepší je jejich vybavenost), ovšem jeden evergreen zůstává: největší nadšenci do tohoto typu cestování jsou suverénně Němci, po nich dlouho nic, pak (v tomto pořadí) Nizozemci, Češi a Italové, pak zase dlouho nic, pak Rakušané a Francouzi a tím výčet končí. Najít auto s registrační značkou odjinud na podobných noclezích je pomalu zázrak.

 

Takhle vypadal náš itinerář:

Den 1: odjezd z Prahy v 11:00, prakticky na jeden zátah do Lindau k Bodamskému jezeru. Tam jsme dojeli kolem šesté, prohlédli si město na koloběžkách, dali si zmrzlinu, důkladně si prohlédli hranici s Rakouskem a jeli jsme směr Vaduz. Do Lichtenštejnska jsme dojeli kolem půl desáté večer; u parkovacího místa byl perfektní záchod s koupelnou a teplou vodou (Lichtenštejnsko potěšilo!) A stolky byly v nedaleké vesnici.

Den 2: Prohlédli jsme si na koloběžkách Vaduz, hranici Lichtenštejnska a Švýcarska a vyjeli do Davosu. Město nic moc, a tak jsme se vypravili do hor. Zastavovali jsme u vodopádů, ve vysokohorských průsmycích a podobně zajímavých místech na procházky, ale náš cíl ten den byla lanovka na Diavolezzu (necelých tři tisíce metrů), odkud jsme se vypravili dolů do vedlejšího údolí k ledovci. Cesta byla strmá a docela nebezpečná, chvíli vedla po hřbetu morény (odkud fakt nechcete spadnout), ale zážitek to byl prvotřídní; synáček si sáhl do svých rezerv, ale byl pak pořádně hrdý a nezapomněl dodat, že ještě nikdo ve školce po moréně nechodil. Vrátili jsme se k autu a vyrazili přes další průsmyk směrem do Itálie. Tam jsme si, prakticky hned po přejetí hranice, kterou jsme si opět důkladně prohlédli, zmrzlinu a jeli na další spací parkoviště (1570 m mad mořem) u města Edolo, které jsme po cestě ještě stihli prohlédnout na koloběžkách.

Den 3: Protože je hygiena důležitá, šli jsme se po ránu vykoupat do venkovního aquaparku v Darfo Boario Terme, hezky s výhledem na Alpy, a pak jsme vyrazili do Verony. Tu jsme opět důkladně projeli na koloběžkách, dali si zmrzlinu, koupili italskou SIM kartu na data a jeli hledat nocleh k Benátkám. Potíž je ovšem ta, že celé okolí Benátek sužují mračna komárů, takže i když se tam taková kempovací místa vyskytují, s těmi komáry se nedá existovat. Protože bylo deset večer a únava velká, vzali jsme si hotel.

Den 4: Ráno jsme vlakem vyjeli do Benátek, auto jsme nechali tři zastávky osobním vlakem od hlavního benátského nádraží Santa Lucia. Koupili jsme si celodenní jízdenky na MHD a vyrazili do města. Překvapivě, navzdory apokalyptickým zprávám o Benátkách v obležení turistů, jsou téměř všichni turisté natlačení do bezprostředního okolí Piazza San Marco, Ponte Rialto a ulic tato dvě místa nejkratší vzdáleností spojujících. Stačilo jít jen o ulici vedle a byli jsme tam, pokud nepočítám místní Benátčany, sami. Po prohlídce Benátek, kde jsme samozřejmě šli na zmrzlinu, jsme dojeli na další spací místo u Jadranu, kousek od chorvatského Novigradu.

Den 5: Ráno jsme se vykoupali na písečné pláži bez ježků na jih od Novigradu a vyrazili na průzkum okolí Jadranu. Chorvatský Umag a slovinský Piran (v obou městech byla zmrzlina). Z Piranu jsme pak jeli do hraničního města (Itálie/Slovinsko) Gorizia/Nova Gorica, které tvoří pomyslný střed širší oblasti, v níž žije dost Italů ve Slovinsku a Slovinců v Itálii. Odtud jsme pak opět zamířili do Alp a přes krásné staré městečko Kanal (kde jsme šli na zmrzlinu) a průsmyk Predel, kde za první světové války zuřily silné boje jsme dojeli na trojmezí Rakousko/Slovinsko/Itálie, kde jsme ve výšce 1508 metrů nad mořem spali docela sami.

Den 6: Náš první cíl byl Bled, městečko s jezerem, v němž je ostrov s kostelem a nad kterým je hrad, ovšem to byla velká chyba. Bled je totiž podobný Českému Krumlovu nejen svou krásou, ale hlavně tou nejmasovější turistikou, jakou si umíte představit. Kam se hrabou Benátky. Vyjeli jsme tedy do Lublaně. Lublaň je taková (výrazně) menší Praha, a to nejen díky Jožemu Plečnikovi. V podstatě vše postavené od šestnáctého století dál je v natolik podobném stylu, že by mohl člověk architekturu obou měst snadno zaměnit. Dali jsme si zmrzlinu a vyjeli do Mariboru. Maribor má hezké, leč malé centrum (zmrzlinu ovšem dobrou a levnou), a po jeho prohlídce jsme si to namířili do Grazu, neboli Štýrského Hradce. Graz je nádherný, má největší historické městské jádro ve střední Evropě – dokonce větší, než má Praha. Opět jsme na koloběžkách projeli město, dali si zmrzlinu, prohlédli všechny typy jejich tramvají a vyjeli za Graz, k vesnici Mixnitz, spát.

Den 7: Vstávání bylo kruté. O půl sedmé nás vzbudil řev strunové sekačky, protože se místní rozhodli posekat vedlejší louku. Po snídani jsme vyrazili na blízký Bärenschützklamm, což je místo, které snese srovnání s Průlomem Hornádu ve Slovenském ráji. Díky brzkému rannímu vstávání jsme byli s procházkou hotovi už kolem půl jedenácté a mohli tak vyjet dál. Jeli jsme se podívat na trojmezí Rakouska, Slovinska a Maďarska, které svou existencí hezky vyvádí z omylu Gustáva Husáka neblahé paměti, protože to nejenže je korzo ale ještě i velice hezke korzo. S dětským hřištěm navrch. Po dobytí trojmezí jsme se šli vykoupat do termálního aquaparku ve městě Szentgotthárd, odkud jsme vyjeli do Szombathely, prohlédnout centrum a karneval, který tam právě začínal. Ze Szombathely, kde jsme si dali zmrzlinu, jsme dojeli na „maďarské Versailles“, neboli zámek rodiny Eszterházy ve Fertődu u Neusiedlerského jezera. Už potmě jsme pak jeli na dalsi místo našeho noclehu, parkoviště u trojmezí mezi Slovenskem, Rakouskem a Maďarskem. Z toho ovšem sešlo poté, co jsme zjistili, že se bývalá polní asfaltová cesta proměnila v hezkou širokou silnici a parkoviště zabírají hromady štěrku a stavení buňky. Řeknu vám, hledat místo na spaní okolo Bratislavy není jednoduché. Nakonec jsme zakotvili v Devíně, v boční ulici hned vedle Dunaje.

Den 8: Dojeli jsme do Bratislavy, nechali auto v Petržalce u Dunaje, koupili celodenní jízdenky na MHD a s koloběžkami vyrazili do města. Po prohlídce Bratislavy (a zmrzlině na náměstí SNP) jsme odjeli do Vídně, kterou jsme zase projeli na koloběžkách a večer dojeli na další spací parkoviště, uprostřed lesů blízko Kremže (německy Krems).

Den 9: Začali jsme prohlídkou Kremže, kde jsme si místo místní vyhlášené hořčice dali zmrzlinu a projeli si historické centrum města. Odtud jsme vyrazili na Melk, prohlédnout si historické město a hlavně obrovský klášter, který na kopci nad městem stojí. Po obligátní zmrzlině a prohlídce lodí kotvících na Dunaji vedle Melku jsme vyjeli po dálnici směrem do Pasova. Podívali jsme se na rychlovlaky ICE na pasovském nádraží, dali si zmrzlinu a vyrazili na prohlídku starého města, katedrály a soutoku Dunaje, Innu a Ilzu. Odtud jsme pak vyrazili do našeho oblíbeného aquaparku v pošumavském Waldkirchen, odkud jsme odjeli spát mezi Finsterau a Bučinu, což je podle mě asi nejlepší místo na táboření na celé Šumavě.

 

Den 10: Po snídani jsme vyrazili autem na Třístoličník, odkud jsme došli po hřebenové cestě přes trojmezí Česka, Bavorska a Rakouska na Plechý, abychom se pak vrátili přes trojmezí po bavorském úbočí šumavského hřebenu zpět k Třístoličníku. A pak jsme to vzali přes Vimperk a Strakonice zpět do Prahy.

Na naší cestě jsme viděli spoustu věcí, ale to nejpodstatnější bylo, že byl Patrick opět vystaven různým podnětům, různým jazykům a prostředím, jaká si do té doby neuměl představit. Chodit v Alpách po moréně nebo po Benátkách se všemi kanály a veškerou tamní lodní dopravou bylo něco, na co jen tak dlouho nezapomene. V každé zemi zkoušel komunikovat, jak to jen šlo; hlavně německy a italsky – německy proto, že už německy trochu umí z dřívějška a italsky proto, že se mu velmi líbí zvuk toho jazyka. A jak byl na sebe hrdý, kdykoliv se mu něco podařilo! Ať už to bylo to, že si sám v Rakousku německy řekl o klíče na záchod, nebo to, že lezl po místech, na kterých nikdo z dětí v jeho školce nebyl.

Když si vezmu, že se během deseti dnů v šesti letech naučil používat knižní autoatlas se vším všudy – tedy hledat, kde jsme, jak to máme kam daleko a kudy se kam dá dostat, prohloubil si základy němčiny a naučil se číst nahlas italská slova, nemluvě tedy o tom, co všechno viděl, říkám si, jak úžasná je dětská schopnost se spontánně učit věci, které by frontální výukou ve škole do sebe dostávaly i několik měsíců.

Za tu dobu, co spolu cestujeme, se pro něj svět vskutku stal velkým hřištěm – s nepřebernou nabídkou toho, co všechno se dá vyzkoušet, na co všechno se dá sáhnout a na co všechno se dá ptát. Do školy půjde až za rok; budu jenom doufat, že se za ten čas naučí tímhle radostným způsobem poznávání co nejvíc.

 

Aktualizováno: 28.8.2019 — 21:21

56 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Andy, jste oba pašáci, co vše jste za deset dnů zvládli (včetně té spousty kornoutů zmrzliny:) ). Tak se jen přidám ke všem pochvalným komentářům. V šesti letech už si Patrik jistě bude hodně z cety pamatovat a kdyby ne, můžeš mu vzpomínky průběžně „obnovovat“ fotkami a možná i vedei. MMCH nevím, co je na spodním videu, nejde mi to otevřít.

      1. FF to je roztomilý, díky za uvolnění, škoda si to neposlechnout. Hihi – „ńáká řeka, nebo voda…teče z ledovce..“ :D Je slyšet s jakým nadšením vše natáčí a rozhodně tam není ani náznak znuděného, unaveného cestovatele! A navíc ráčkuje, že! Také to podědil? Mně se ráčkování líbí, navíc pro případnou výuku francouzštiny bude mít záviděníhodnou výhodu při správné výslovnosti toho jejich „rolovaně-chričivého R“.

  2. Óóó, tak to byla Cesta! Mně je jen líto, že tyto možnosti nám byly taková léta upírány. Pokusila jsem se aspoň vynahradit vnučce a taky trochu zištně neb jako společnice neměla chybku a hlavně se bezvadně orientuje,na rozdíl ode mne. :-) Letošní Italie i s Benátkami byla skvělá, cestovali jsme regionálními vlaky, bezvadné, pak většinou vaporetem. Blízký hotýlek mimo Benátky neměl chybu. Milý Andy, to cestování a poznávání různých kultur, je jedna z nejlepších věcí, které můžeš dítěti dát,moc Vám to přeji. Jazykové vybavení, to je další věc,Tobě gratuluji a Patrik zřejmě půjde v tomto ohledu za Tebou. Díky za skvělý popis cesty se zážitky.

  3. Patrick bude mít při nástupu do školy takový rozhled, že budou ostatní zírat. Moc hezky jste to měli vymyšlené a ukazujete co je na Evropě nejkrásnější. Během půldenního přejezdu můžete totálně vyměnit krajinu,lidi,zemi,zvyky…

  4. Řekněme si upřímně, Patrick je stejně trhlej jako jeho táta – ono to jde u nás v rodině po genech (rofl)
    Byla to nádherná toulačka, dnes už bych to musela mít podstatně volnější, ale jinak je to značka ideál. I s tou zmrzlinou! Eh… to už dnes taky ne. Ale v šesti, ba i v šestnácti bych to dala s přehledem:))
    Učení se zkušeností, nabízení rozmanitých vjemů, pohledů, chutí, pocitů… to je to nejlepší, co se dá dětem nabídnout. Ostatně, i dospělým :) Viz naše letošní cesta Divokým západem, která byla soft verze pro starší a pokročilé:)) Je zarážející, jak dokonale umí škola tuhle chuť se učit a poznávat zabít :(

      1. Sharko, hledám a hledám, patrně jsem vyfotila Beaver (obec), leč tu ceduli jsem asi nestihla (určitě jsem nechtěla fotit poštovní schránku, jejíž fotku jsem tam našla). Byl to Beaver v Utahu, na silnici č. 15. Už jsem honila i Martina (jestli jsem náhodou nefotila jeho mobilem nebo velkým foťákem, ale nic :( Mrzí mě to, protože jsem na tebe myslela a měla jsem radost, že jsem to stihla z auta vyfotit. Jenže se ukázalo, že houby. Mrzí mě to…

  5. Taky nejradši jezdíme vandrem. Ale naše děti by v šesti letech takovou cestu nezvládly…i kdyby to šlo. A teď se pokoušíme na „zastávce“ zůstat aspoň dvě noci, abychom si trochu užili okolí.
    No my si teda na Bledu připadali jak v karlových varech o festivalu, nenechali nás ani přibrzdit :)… A odehnali nás kousek dál až na Bohinjské jezero. Bylo fantastické :)

  6. Skvělé! Patrik dostává dobré vybavení pro život. Navíc, ke všem podstatným znalostem přibude i přehled o zmrzlině po celé Evropě a to se také počítá :-) . Přínosná projíždka letem světem to byla!

  7. Senzační. Patrik bude mít nádherné vzpomínky na takové výlety s tátou. S maminkou by to nebylo ono.
    Ta zmrzlina z celé Evropy – to je něco. Dnes už bych měla žlučníkové bolení, ale v Patrikově věku …..

  8. Milý Andy – obdivuju tvou schopnost vymyslet a uskutečnit takový výlet! Úžasné. Na fotkách je vidět, jak jste si těch deset dnů užili, oba dva vypadáte vyloženě šťastně a nadmíru spokojeně.

    Věřím, že Patrickovi cestování s tátou hodně dá – přece jenom je to jiné, než s maminkou – je to takové malé spiknutí „to my chlapi všecko zvládneme!“ (rofl)

    A jak to tak čtu, tak mne napadá, že Patrick by mohl dát dohromady takový malý zmrzlinový itinerář – kde je zmzka nejlepší, kde nejhorší, kde mají jaké příchutě atd. atp. (rofl) . Zrovna ta zmrzlina je takové poznávací znamení pánské jízdy – tak nějak si myslím, že maminka by místo každé druhé zmrzliny vnutila synáčkovi do ručičky jablíčko ;) – taky osvěží a navíc je zdravé (chuckle)

    1. Z toho čtení jsem měla představu, že by mi tekla zmrzlina i ušima, ale třeba ne… a v Patrickově věku by se mi taková zmrzlinová dovolená určitě velmi líbila ;)

      Zmrzlinová odbočka:
      o víkendu jsme pískali MČR na veslařském kanále v Račicích, dva dny na přímém slunci. Bígla jsem podstrčila PetřeK, Vašek se smažil se mnou. Takže když při nedělním odjezdu páník zastavil u obchodu a šel pro zasloužené nanuky, vzal tři. Vaškův výraz byl nepopsatelný.

      1. Teď by mi tekla taky, ale v šesti letech?! A dovedu si představit mého tatínka, jak by byl z takové dovolené nadšený – poznávání cizích zemí za pomocí zmrzliny by bylo přesně podle jeho gusta!!

        1. na těch fotkách je asi Patrik před zmrzlinovejma orgiema…není ani trochu pokydanej a upatlanej :-D

    2. Neteřka s rodinkou oblibuje Třeboň a okolí. Jedou vždycky s koly. A protože stále poznávají nová místa, tak aby si taky kluci (6 a 10 let) přišli na své, tak jeden den je prostě jízda od zmrzliny ke zmrzlině. Kupodivu neteř to obvykle odskákala, ale kluci měli kachní žaludky. Trochu mi to připomělo to vaše cestování.
      Jinak takováhle cesta, ničím nešněrovaná, dojedem kam dojedem, ta volnost pohybu, to je sen, který už se neuskutečnil. Nádhera, fakt, pro Patrika zážitek, který ho možná bude formovat v dalším životě.

      1. Tečko, taková je každá naše dovolená, jen my si vystačíme s naší republikou. Nic k tomu nepotřebuješ, jen kombíka a chuť vyrazit.

        1. Doporučuji bavorskou Šumavu. Je to blízko a je mnohem lepší, než ta česká; autentičtější, je tam místní život, který z české Šumavy prakticky zmizel. Navíc tam nikdo nikoho nešikanuje za táboření, spaní v autě a podobně… platí tam, že dokud člověk nedělá bordel, není problém. Na české straně Šumavy jsou všude možně první zóny, nesmí se tohle a tamto a na pěší túry se špatně chodí, protože než člověk dojde do zajímavých míst, projde se klidně 5-6 km jedním směrem po asfaltce…

          1. O Šumavu jsme zatím jen lehce zavadili – všechny důvody jsi už vypsal.
            Já mám dost problém s tím, že se nedomluvíme. Vůbec. Oba. A taky jezdíme se psama, ve spoustě zemí je zakázaný vstup s křížencema „bojových psů“ – a Vašek je pravděpodobně kříženec pita. Představa jak budu někde v cizí řeči dokazovat jestli je nebo není… Ne, bojím.

            1. Tak v Bavorsku se zpravidla na venkově nedomluví nikdo :) bavorština je od Hochdeutsch strašně vzdálená a lidé tam ani anglicky zpravidla nemluví. Normální němčinou jen minimálně. Ale to nevadí, protože se zpravidla snaží nějak komunikovat, v příhraničí lidé běžně pár českých slov/vět znají.

              Jinak turisté jsou ze zákazů bojových plemen v Německu vyňati, takže klidně můžete jet. Zde je odkaz na příslušný text od německé Celní správy:

              https://www.zoll.de/EN/Private-individuals/Travel/Entering-Germany/Restrictions/Dangerous-dogs/dangerous-dogs.html

            2. Dodatek: pokud budete v Německu max. 4 týdny, můžete si vzít psy bez jakéhokoliv dalšího dokladu, kromě běžného pasu pro domácí zvířata, kde je potvrzení o očkování.

                  1. To už budou muset mít všichni i tady (naši jsou oba čipovaní – Vašek v útulku, bígla někdo očipoval cca v roce)

                    1. Já vím, že i tady. Myslela jsem jen, kdybyste hned vyrazili za hranice. Byla jsem se psem v Německu pracovně jeden rok, z toho 8 měsíců jsem jezdila 2x měsíčně vlakem ICE, jednou mě kontrolovali.

        2. Copak chuť by byla, ale sólo už to není ono. A kamarádka, která by si dala říct, je stejnej chabrus na nohy jako já.

  9. Tomu teda říkám jednak záběr, jednak paráda. Věřím, že takový výlet „jen já a táta“ chlapy Ruščáky sblížil ještě víc.
    Měla bych spoustu otázek, tak aspon některé:
    Má Patrick i čas na „flákání“? Aby bylo jasno, nemyslím tím nudu, ale čas na vstřebání dojmů. Během takovéhoto výletu ho moc nebylo…
    Z předešlého vyplývá další otázka: Dokáže pak o tak náročném programu vyprávět, aniž by mu jednotlivá místa splývala nebo se dojmy překrývaly? (Moje desetkrát starší hlava by měla z toho všeho guláš, jen nevím, jestli maďarský, vídeňský nebo… ;-) )
    A kde vám zmrzka chutnala nejvíc?

    1. Má, třeba zrovna teď, když je u prarodičů v Polsku – a pokud jde o to, jak z toho neudělat guláš, tak jsme si každý večer spolu procházeli fotky, místa a mapu a říkali jsme si o tom, co jsme viděli, a docela to hezky fungovalo. A zmrzlina byla dobrá všude, ale nejlepší asi byla ve Vídni a pak kdekoliv v Itálii :)

  10. To jste si to teda užili. A Patric má nádherné zážitky.

    Můj syn byl teď se svým 9-ti letým synem ( mým vnukem ) Samíkem na 3 dny jenom v Brně.
    Ale jeli tam a zpátky Pendolinem a Regiojetem. Byli se podívat v muzeu traktorů Zetor. Vnuk je milovníkem traktorů. Kluci si to užili a vnuk byl nadšený.

    Myslím si, že je moc důležité, aby si takhle tátové vyrazili se svými syny.

    1. Díky za tip na muzeum traktorů! Do Brna se vlakem na podzim zase chystáme, tak se tam můžeme podívat! :)

  11. Mě ty přejezdy přijdou šílené a z jednotlivých zemí máš průlet nejznámějších míst. Raději bych dala jeden rok Rakousko, další Itálii,… Ne se válet u moře, takhle cestovatelsky, ale v rozumnějším měřítku.

    1. My se do těch zemí opakovaně vracíme, a jde dost o kontext. Jako malému se mi právě cestování do jedné země nikdy tolik nelíbilo, vždy jsem měl rád hraniční oblasti a to, jak se všechno mění, a Patrick to má evidentně rád taky. Účelem takových cest je právě poznávat Evropu v její rozmanitosti a ne konkrétní země.

        1. Ne. Ten největší přejezd byl hned první den; z dalších dnů jsem byl za volantem úhrnem maximálně tři hodiny, což jde, protože to nikdy nebylo najednou, dost jsme zastavovali, a pak jsme vytáhli koloběžky a šli jsme se někam projet.

            1. Těch deset jsou čeština, slovenština, angličtina, polština, norština, němčina, nizozemština, francouzština, dánština a ruština, ty tři jsou italština, maďarština a švédština. Do toho jsem se naučil číst a psát hebrejské, arabské a a řecké písmo a tu a tam nějaká základní hebrejská slova rozpoznávám, co do pohybu po Izraeli potřebuju..

              1. Klobouk dolů, jste talent na jazyky.

                Já se učila za svůj život 4 a žádný neumím dobře.
                Teď na stará kolena chodím na italštinu.

  12. Paráda, cestu do Vaduzu, jsem absolvovala v roce 1991 s mezizastávkou v Kostnici, počítám, že s Vámi dvěmi, by to bylo mnohem zajímavější…moc se mi líbí,jak nenásilně Patrikovi rozšiřuješ rozhledy a těch podnětů…a hlavně, že spolu tohle absolvujete…to je super příklad pro všechny tatínky, aby si na své děti udělali čas…i kdyby měli jet okruh jen po naší zemičce, ale bejt celou dobu na zmrzlině, to bych nedala ;-D

  13. Absolutně fascinující itinerář! Jak já závidím Patrickovi takového tatínka! U nás doma řídil jenom táta, i když s mámou dělali řidičák spolu,tak jí do řízení kecal, že to vzdala…A otec byl vždycky tak nervózní, když měl jet někam kde to neznal,což bylo kamkoliv za hranice okresu, že jsme kolem něj museli chodit po špičkách než se vyjelo, celou cestu kouřil jak cikán za pařezem, nesměli jsme mluvit moc nahlas, abysme tatínka nerozčílili,takže si umíte představit, že taková dovolená jako měl Andy s Patrickem by byla pro nás holé scifi…Ale co mám svoje auto, řídím sama a celkem dobře,a taky už dost dlouho-přes 30 let,a nebojím se jezdit po Evropě,tak si cestování po svém užívám, dokážu i zastavit po cestě, kde je něco zajímavého, nebo uhnout z trasy. To je něco, co táta nikdy neuměl, jelo se z bodu A do bodu B a přes to nikdy nejel vlak… Já jsem tedy plánovač, takže takovou dovolenou, jakou tady popisuješ, bych asi úplně nedala, musím vědět dopředu, co se dá po cestě vidět, kde dobře vaří a kde budeme spát,ale líbí se mi to. Hlavně z Patricka roste šikovný kluk, který si bude umět poradit, neztratí se ve světě a rodiče ( i prarodiče) na něj můžou být právem hrdí! Snad se mi povede z mého synovečka, čerstvě tříměsíčního, vychovat podobně správného kluka…jo a ty hory zmrzliny, ty teda závidím!

    1. Tak my jsme přibližný plán měli, ale upravovali jsme ho podle potřeby. Původně jsme třeba místo Maďarska a Bratislavy chtěli použít čas na Salzburg, ale prostě jsme to změnili, zatímco jsme byli v Grazu :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD