HOST DEDENÍKU – Jiří Patoka: Raci v České republice

Raci jsou mnoha lidmi vnímaní jako živočichové, kteří byli v minulosti na území České republiky hojní, v současnosti jsou ale jejich stavy zdecimované znečištěním vody natolik, že se s nimi setkáváme jen vzácně.

 

 

Stejně tak děti – dříve lovily raky na jídlo běžně v každém potoce s kamenitým dnem, nyní je mohou pozorovat v lepším případě jen v akváriích, případně již jen v pohádce Jak krtek ke kalhotkám přišel, kde rak krtečkovi stříhá plátno na zmíněný kus ošacení. Není divu, že média, a především internet, se jen hemží zavádějícími a mylnými informacemi o těchto bezobratlých živočiších. V následujícím textu proto přináším aktuální informace o stavu české astakofauny.

Raci patří mezi členovce (kmen Arthropoda), do podkmene korýši (Crustacea), třídy rakovci (Malacostraca), řádu desetinozí korýši (Decapoda), a infrařádu raci (Astacidea). Na evropském kontinentu se vyskytuje jen několik druhů a na území České republiky jsou původní pouze dva z nich, rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium).

Tyto dva druhy doplňují druhy nepůvodní, konkrétně rak bahenní (Pontastacus leptodactylus) z východní Evropy a trojice raků ze Severní Ameriky, rak pruhovaný (Faxonius limosus), rak signální (Pacifastacus leniusculus) a teprve nedávno nalezený rak mramorovaný (Procambarus virginalis).

Již tyto názvy jsou někdy komoleny, natož aby bylo jasno v tom, který rak je zde původní, a který naopak nepůvodní a nežádoucí. Tak je někdy rak říční mylně nazýván rakem potočním a kamenáč pak rakem skalním. Dokonce jsem se k mému překvapení u zkoušky od jednoho vysokoškolského studenta dočkal záměny názvu kamenáč a křemenáč, což by jistě přivedlo v úžas nejen hydrobiology, ale i mykology.

Podobná situace panuje i na trhu s akvarijními organizmy, na kterém se raci objevují od devadesátých let minulého století. Počet druhů raků chovaných pro okrasné účely každým rokem roste. Na trhu se objevují především raci ze Severní Ameriky a z Nové Guiney. Není výjimkou, že nejen chovatelé, ale i prodejci samotní je rozlišují pouze na základě zbarvení na „modré“, „červené“ a „hnědé“.

 

Rak říční samec

 

Těžko se pak upozorňuje na rizika spojená s chovem a případným vypouštěním některých druhů. Tuto situaci jsme se s několika kolegy pokusili zlepšit sestavením kompletního českého názvosloví všech druhů raků. Toto názvosloví vyšlo v edici zoologického oddělení Národního muzea v roce 2017, obsahuje i kompletní seznam původní popisné literatury a je volně ke stažení na tomto odkazu: https://www.researchgate.net/publication/321318474_Ceske_nazvy_zivocichu_VIII_desetinozci_Decapoda_infrarad_rakotvarni_Astacidea.

A jak je to tedy s rozšířením a ochranou raků v ČR? Oba druhy původní, tedy „říčák“ a kamenáč jsou chráněny zákonem a je zakázáno s nimi bez příslušného povolení jakkoliv manipulovat. Rak říční byl kdysi plošně rozšířen po celém území republiky, nyní jsou jeho populace často fragmentované a izolované od ostatních. Přesto se vyskytuje ještě na několika stech lokalitách a není až tak raritním druhem, jak si mnozí myslí. Často ale pozornosti uniká jednoduše proto, že má převážně noční aktivitu.

Podobně je tomu i s aktivitou kamenáče. Ten ovšem nikdy nebyl rakem hojným, protože územím ČR prochází severní hranice jeho přirozeného areálu výskytu. Výjimku tvoří jedna populace v Lučním potoce v Krkonoších. U té ale bylo na základě genetické analýzy prokázáno, že pochází z území bývalé Jugoslávie. Tito raci tedy byli na dotyčnou lokalitu dovezeni a vypuštěni člověkem. Celkově se s kamenáčem v ČR setkáme jen na několika desítkách lokalit.

Ač geograficky nepůvodní, je chráněn i rak bahenní, který byl na území ČR zavlečen z Haliče (historický kraj nacházející se dnes ve východním Polsku a západní Ukrajině). Vyskytuje se jen na několika lokalitách a s původními druhy si významně nekonkuruje. Chráněn je, protože je, stejně jako všichni raci nepocházející ze Severní Ameriky, ohrožován infekčním onemocněním zvaným račí mor. Ten způsobuje oomyceta (plísni podobný organizmus) hnileček či afanomyces račí (Aphanomyces astaci). Ten je přenášen severoamerickými druhy, kteří jsou vůči jeho patogenitě odolní.

Je tedy jasné, že výše jmenované severoamerické druhy raků, které se vyskytují na území ČR, jsou zde nežádoucí, nechtěné a představují přímou hrozbu pro druhy původní. Rak pruhovaný je v současné době nejinvazivnějším z celé trojice, vyskytuje se ve všech větších řekách v povodí Labe a Vltavy (např. Ohře, Otava, Sázava, Berounka) a jeho výskyt byl zaznamenán již i v povodí Odry, jeho další pronikání a šíření ve Slezsku a na Moravě lze tedy očekávat. Ačkoliv je to druh preferující větší řeky, může přežívat i v mělčích tocích (např. v potoce Rokytka v Praze, či na soutoku Lomnice a Skalice v jižních Čechách). Rak pruhovaný má denní aktivitu.

 

Rak kamenáč samec

 

Rak signální je stavbou těla podobný „říčákovi“, a z tohoto důvodu byl v minulosti vypouštěn na lokality, odkud rak říční po decimaci račím morem zmizel. Až příliš pozdě se přišlo na to, že vektorem tohoto onemocnění jsou právě severoameričtí raci včetně raka signálního. Ten není tak invazní jako rak pruhovaný, nicméně pokud se na lokalitě uchytí, stává se brzy dominantním druhem.

Posledním druhem, který přibyl na seznam české astakofauny až v roce 2015, je rak mramorovaný. Jedná se o raka, který je velice populární jako akvarijní druh, a to především kvůli jeho unikátnímu způsobu reprodukce. Množí se apomiktickou partenogenezí, tedy samice klade neoplozená vejce a z nich se líhnou její klony. Samci u tohoto druhu nebyli nikdy objeveni. Samička dospívá již ve čtyřech měsících věku a první snůšku naklade většinou vzápětí.

Proto se v chovech tento rak snadno přemnoží a jeho vypuštění nezodpovědnými akvaristy do přírody je tedy nasnadě. Takto se zřejmě objevil i na dvou lokalitách v ČR, v Praze na Proseku v parkových rybníčcích a v tůni na výsypce nedaleko města Bílina v severních Čechách. Pravděpodobně se ale vyskytuje i na dalších lokalitách, jen dosud nebyl nalezen. Pokud by se tento rak začal šířit, je jeho invazní potenciál velice vysoký, protože stačí jedna jediná samice na založení funkční populace.

Závěrem si dovolím apelovat na čtenáře tohoto periodika, aby za žádných okolností neumožnili únik akvarijních raků do přírody a nevypouštěli je ani do zahradních jezírek, odkud se následně snadno šíří do okolí. Kromě toho, že by to bylo dle litery zákona nelegální, ještě by to zhoršilo situaci s ochranou druhů původních. Pokud při procházkách v přírodě narazíte na podezřelé raky, neváhejte mě kontaktovat na email: patoka@af.czu.cz.

 

Doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Katedra zoologie a rybářství

Česká zemědělská univerzita v Praze

 

Použitá literatura:

Patoka, J., Bláha, M., Kalous, L., Kouba, A. (2017) Irresponsible vendors: non-native, invasive and threatened animals offered for garden pond stocking. Aquatic Conservation: Marine and Freshwater Ecosystems, 27: 692-697.

Patoka, J., Buřič, M., Bláha, M., Kouba, A., Ďuriš, Z. (2017) České názvy živočichů VIII. Desetinožci (Decapoda) infrařád rakotvární (Astacidea). Národní muzeum (zoologické oddělení), Praha, pp 86, ISBN 978-80-7036-541-0.

 

Patoka, J., Buřič, M., Kolář, V., Bláha, M., Petrtýl, M., Franta, P., Tropek, R., Kalous, L., Petrusek, A., Kouba, A. (2016) Predictions of marbled crayfish establishment in conurbations fulfilled: evidences from the Czech Republic. Biologia, 71: 1380-1385.

 

Patoka, J., Kocánová, B., Kalous, L. (2016) Crayfish in Czech cultural space: the longest documented relationship between humans and crayfish in Europe. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 417: 05.

 

Patoka, J., Kalous, L., Kopecký, O. (2015) Imports of ornamental crayfish: the first decade from the Czech Republic’s perspective. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 416: 04.

 

Patoka, J., Kalous, L., Kopecký, O. (2014) Risk assessment of the crayfish pet trade based on data from the Czech Republic. Biological Invasions, 16: 2489-2494.

 

Patoka, J., Petrtýl, M., Kalous, L. (2014) Garden ponds as potential introduction pathway of ornamental crayfish. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 414: 13.

Aktualizováno: 21.8.2019 — 16:54

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuji za zajímavý článek. A taky za odkaz na názvosloví, uložila jsem si jej. A pište dál, nám laikům se jakákoli osvěta hodí.
    Pokud jde o názvosloví, ale botanické, nedávno jsem četla velmi zajímavý (a trochu – trochu dost – smutný) článek v Novém prostoru (kupuje si jej dcera, ona je taková hodná). O co šlo? Že do toho názvosloví botanikům a odborníkům vůbec hodně mluví hlavně různí prodejci rostlin, novináři, blogeři a to názvosloví si uzpůsobují a vymýšlejí podle sebe, kolikrát si opravdu i vymyslí vlastní názvy (které se pak bohužel tak často všude opakují, že si lidé – včetně mě – myslí, že jsou správné, viz třeba rýmovník – víte, jak se jmenuje správně?). Byl tam i krátký rozhovor s panem Větvičkou, kdysi z pražské Botanické zahrady, asi ho všechny znáte. S kolegy se hrozně moc snažili proti těmhle komerčním názvům bojovat, dokonce snad asi 10 let sestavovali slovník botanického názvosloví a – práce plno, neprodalo se skoro nic, markety ty názvy stále przní a (což je nejhorší) – pan Větvička naprosto zanevřel na botaniku. Hrozné, smutné, moc mě to mrzí. :-(

    1. Triviální názvy rostlin a chemických prvků a sloučenin se přece používají běžně a odedávna. Asi bychom se divili, kdyby nám obchodník prodával srstku obecnou, lubenici obecnou nebo aktinidii lahodnou :D . To je jako kdyby třeba chemik zanevřel na chemii proto, že chloridu sodnému se v každodenním životě říká sůl, nebo že se dusičnanu draselnému říká ledek. To mi nějak nesedí, pan Větvička působí jako vyrovnaná osobnost.

  2. Zajímavý článek. Ani já jsem raka v přírodě nikdy neviděla, jen vím, že se sem rozšířily i nějaké nepůvodní druhy. Tak teď alespoň vím, jací jsou ti původní a jací jsou ti nově přišlí. Bydlím na Proseku, kolem těch parkových rybníčků občas chodím, nedávno jsem tam u toho největšího pozorovala spokojené kachny, jak si tam na na sluníčku na hrázi pročesávaly peří, a ani jsem netušila, že tu máme takovou zvláštnost, byť nepříliš vítanou. To rozmnožování je tedy unikátní, no, je vidět, jak si to příroda pojistila. Asi je tam ale těžko uvidím, voda, i když tam spojovacími kanály proudí, je víceméně neprůhledná.

  3. Děkuji za velice zajímavý článek. Mnohokrát jsem se v dětství a mládí koupala v různých řekách, rybnících a brouzdala v potocích, ale nikdy jsem neměla to štěstí vidět nějakého raka čí ráčka. Takže je znám jen z Ladových (a jiných) obrázků a tím pádem, kdybych někdy to štěstí měla, asi bych nepoznala, zda jde o domácí nebo invazní druh. Raky „na vlastní oči“ jsem viděla jen párkrát na Floridě plavat v moři (Blue Crab – opravdu mají namodralý krunýř), ale to je slaná voda, takže asi zcela jiný druh.

  4. Tak předem mnohokrát děkuji za poutavě napsaný článek pro lidi jako jsem já, Neználek. Čtu o racích v časopisech, ale takto podané ty články nejsou. Vím jenom o invazivních amerických druzích, kteří ohrožují naše druhy raků zvláště „křemenáče“ . Od odborníků, prodejců ve Zverimexu názvy amerických raků také sedí. Modrý, červený a hnědý. Trošku mně to evokuje: tři druhy vína, bílé, červené a růžové :) . Prosím, zase nám něco zajímavého napište! Díky.

  5. Díky za jasný a přehledný článek! Raky vůbec neznám, nejsem akvarista a jediné vodní toky, které jsem důvěrně po mnoho let znala byly horské potoky v Krkonoších a tam raci nebyli – prý nikdy, tvrdí můj otec, který ty potoky zná ještě lépe:))
    Fascinují mě ty „račice“ mramorované – všechny existující jsou tedy obrazem jejich prapra(mockrát pra)matky? :) A ocenila jsem vyjádření, že samci nebyli objeveni (místo – samci neexistují). Co my víme, třeba se maskují jako jiné samičky:)) Eh, to byl pokus o vtip…
    Jinak to, že vypouštění nepůvodních tvorů do přírody je šeredný hazard, se ví už strašně dávno a přesto to lidé dělají a dělají. Někdy mě napadá, jestli za to (kromě obecné lidské blbosti) nemůže i styl výuky biologie. Pokud se od vzdělávání ještě mých dětí významně nezměnil, stále se učí více méně formou telefonního seznamu, či snad dnes snad už encyklopedie. Jména, charakteristiky, zařazení. Ale vzájemné vztahy, dynamika velkých celků či celková provázanost s životním prostředím se nejspíš dostává k zájemcům až na vyšších stupních škol (možná :P )

      1. Podle všeho je jen otázkou času, kdy invazivní druhy ty naše dva původní totálně zlikvidují. Dobrá zpráva je, že raci obecně jsou delikatesa a pokud pomine důvod je chránit, což ty nepůvodní druhy potřebovat nebudou, nebude problém si je nachytat, uvařit a pochutnat si na nic, chutnají prakticky stejně, jako humři, nebo langusty.

  6. Super příspěvek – osvěty, rozumně podané, není nikdy dost. To, že severoameričtí raci jsou pohroma (stejně jako další zavlečená zvířata) vím, ale nevěděla jsem, že jsou u nás až tři druhy.

    Jinak vypouštění „nepotřebných“ zvířat do přírody „však ona si s ním nějak poradí – nebo on s ní!“ – je velké neštěstí. Buď chudák zvíře uhyne ne zrovna hezkou smrtí nebo naopak se integruje až moc. A to teď nemluvím o těch opravdu nebezpečných druzích (jedovatí pavouci či hadi), ale třebas o mírumilovných želvách nádherných „Ona nám trochu vyrostla, už se nám do miniakvária nevleze, děcka se starat nechtějí a ta voda furt smrdí, šup s ní do obecního jezírka, ať si užije – však ona nikomu neublíží, není to žádná kajmanka. A když nepřežije zimu, no bóže, dyť stála enom pajcku!“ Letos jsem v podzámeckém rybníčku viděla dvě…

    Takže jak vypadá želva nádherná už ví každý, ale že u nás žije i jediná evropská želva, a to bahenní (vzácně a skrytě v Pralese na Soutoku – prý), to veřejnost netuší – což je možná dobře.

    1. zapomněla jsi napsat, že pokud nezlikvidují to miniakvárko,tak jim za pár dní otrne a za další pajcku koupěj další želvu… (headbang)

      1. Ne – koupí křečka, protože tomu se nemusí měnit voda … a taky se pak může vypustit na pole, ať si užije svobody (headbang)

          1. Kupovaní křečci v přírodě dlouho nepřežijí, zima je spolehlivě zabije a navíc jsou krátkověcí a v konkurenci domácích druhů, (křeček polní, sysel, hraboš), se neprosadí, nemluvě o predátorech. Pro lasičky, kuny, tchoře, poštolky a další je takový exotický křeček vítaná pochoutka.

    2. No, v Sázavě jich už žije poměrně dost, rybáři si už začali ztěžovat. Když ona holt vyroste a co s tím obrem, žejo. Ono je to složité, začínají se objevovat i místa, kde se množí vypuštění minikrálíčci, není daleko doba, kdy se potkáme i s jinými exoty v přírodě. Protože je to všechno levné a přece má každý právo si pořídit cokoli

    3. Želva bahenní je rozšířena ve větší části povodí Dunaje, ale moc se o ní neví, je velmi plachá a ostražitá a pokud se jí něco nezdá, okamžitě mizí pod vodou a v místech, kde žije, má vždy na dně spoustu schovávaček.

  7. Ahoj Jirko,
    jsem moc ráda, že šíříš informace o racích i mezi nás…najdeš tu spoustu vnímavých a vděčných čtenářů, co se rádi vzdělávají, těším se na Tvoje další příspěvky… (d)

  8. Jako vždy děkuji vřele za jasný a ucelený rozbor. Kdysi jsme měli raky na táboře v takovém děsně bahnitém rybníčku, kterým protékal potok. My jsme si tehdy zrovna vydělávali sušením kopřiv, každý člen denně musel odevzdat ešus kopřiv, takže jsme to tam rakům i vyčistili

  9. Také děkuji za zajímavé čtení.
    Perlička s rakem křemenáčem pobavila – ony i ty hřiby křemenáče jsou u nás vidět čím dál tím míň, tak se studentovi možná spojily v hlavě dvě věci. :)

    Mohu se zeptat – jak moc se snáší raci se sinicemi? V Brněnské přehradě se sinicemi bojuje setrvale a vytrvale a loni jsem tam měla to štěstí, že jsem viděla raka (zřejmě říčního, modré skvrny neměl a odborník nejsem), letos jsem to štěstí neměla. Děkuji předem za odpověď.

    1. Raci potřebují vodu s vysokým obsahem kyslíku, takže mohou žít i v ne zrovna čisté vodě, ale v takovém případě je najdeme jen v místech, kde je voda intenzivně provzdušňována, např. pod jezy. V Řevnicích jich byly spousty a docela velkých, pod kameny ve vývařišti jezu a když v létě elektrárna vycucla veškerou vodu a přes jez nic neteklo, vylézali zpod kamenů a dali se chytat.

  10. Děkuji za velmi potřebný příspěvek, protože málokdy je vidět srozumitelný a přehledný příspěvek od odborníka na spekulativní téma.
    Bohužel já osobně jsem živého raka nikdy neviděla – nepohybuji se u vody a když už, tak nezkoumám život pod hladinou…:o)

    1. Naši domácí raci jsou noční živočichové, přes den jsou schovaní pod kameny, nebo v dírách v březích a vylézají až po setmění. Živí se mrtvolkami živočichů, takže kde jsou larvy vážek a potápníků, mají bohatě prostřený stůl. (Tyto larvy svou kořist pouze vysají, takže vlastní živočich zůstane a raci pak mohou zlikvidovat zbytek).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD