BTW: O opravách

Je to strašidlo, které narůstá a cení zuby, kdykoliv mu musíte pohlédnout do tváře. Někdy bývají časy, kdy se mu s tichým a opatrným našlapováním dokážete vyhýbat, ale nakonec vás stejně najde. A co víc – ty pohledy se potom vždycky znásobí. O čem to mluvím? Inu o opravách a opravářích!

 

Já vím, je to stará písnička. Lidi nejsou, služby nejsou. A teď si představte, že jste člověk, který uvažuje o udržitelném životě na této planetě, dává přednost opravám před vyhazováním, a zároveň by byl rád, kdyby kolem něj věci fungovaly. Jo a nejste odborník na devatero řemesel. V takovém případě máte dvě možnosti – buď bojovat se strašidlem nebo zvládnout devatero řemesel.

Jsou případy, kdy vám jiného než pohled strašidlu do tváře, nezbude. Rozhodně neopravím ani pračku, ani vysavač, tím méně auto. V takovém případě mi nezbývá než hledat, přemlouvat, prosit, urgovat a snažit se věřit, že servis svoji práci odvádí aspoň… dobře, když už ne chvalitebně nebo výborně.

Jako snad každý mám v mobilu uložená drahocenná telefonní čísla na důvěryhodné řemeslníky. Momentálně mám dojem, že nejnedostupnější jsou elektrikáři, aspoň tady u nás. Následují instalatéři a truhláři, v těsném závěsu jsou pak zedníci. Mnoho z těchto čísel jsem získala od jejich kolegů a kamarádů stylem „řekněte, že jsem vám to číslo dal já, on se bude snažit přijet“. Většinou se i snaží, ale člověk mívá blbý pocit z toho, že k němu přijedou až po práci…

Momentálně se nacházím ve špatném období – přestalo fungovat čerpadlo v nádrži na dešťovou vodu, auto mi ukázalo zbrusu novou kontrolku, vysavač se nedokáže rozjet a z křesla vylezla péra. Řeším postupně všechno, nějak. Zajímavý je případ s vysavačem, kdy přístroje do servisu berou jen skrzevá Zásilkovnu. Dobrý nápad – když člověk jednou najde vhodnou krabici. Doprava je zadarmo, vrátí to do stejné Zásilkovny, z jaké to člověk pošle. Až sem dobrý (dál se teprve ukáže:))

Ovšem jedno je jisté – to křeslo si nejspíš budu muset opravit sama, byť mám obě ruce levé. Když jsem si našla osobu, která se tím ve Dvoře zabývá, dostala jsem (začátkem června) následující informaci: Musíte si to sem přivézt (to křeslo je poměrně velký ušák) a dostanu se k tomu někdy v prosinci – možná až na začátku příštího roku… Probůh, to už je horší než se objednat na oční!

Potíž je v tom, že učňáky, ze kterých se bohužel v mnoha případech stala odpadiště pro jinak nepoužitelné žáky, nikdy nepřipraví do života řemeslníky, jaké jednotlivci i společnost potřebují – tedy šikovné samostatné mladé lidi, ochotné nejen pracovat, ale se i průběžně vzdělávat. Přitom v praxi takoví jsou, několik jich znám, jen mám dojem, že se tak vypracovali leckterým učňákům navzdory.

A tak si sedám na odpérované křeslo a sním o době, kdy budou existovat moderní školy, připravující mladé lidi k tomu, aby mohli získat kvalitní vzdělání a později i titul Mistr v oblasti nejrůznějších řemesel. Aby jim nabídly důstojné prostředí a společnost si svých Mistrů řemesel cenila. A já mohla nechat bez problémů opravovat věci, které ještě mohou sloužit. Jistě to bude něco stát, ale každá dobrá věc něco stojí, ne?

Tak vám nevím. Možná bych měla snít o bílých jednorožcích – těch bych se možná i dočkala :P

Aktualizováno: 2.7.2019 — 18:30

42 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Problematika mizejících řemeslníků mne hodně zajímá,setkávala jsem se s tímto tématem často.Osobně nemám se sehnáním různých opravářů žádné starosti a když jeden odmítne,či je nespolehlivý,seženu jiného. V dnešní době ,jak píše níže Inka je na programu madurýda,jinak jsi selhal. Tak je nastavena společnost,neváží si řemeslníků,dále těch co pracují
    i jinde rukama,( v továrnách)považují je za méněcenné,společensky nepřijatelné a podle toho je taky oceňují. Hógo fogo rádoby high society společnost v Česku tyto lidi podceňuje a vůbec nevnímá, že i tito lidé mají široký záběr koníčků a vědomostí. Nesoulad mezitřídní společnosti vnímají lidé bez maturity velmi intenzivně a někdy nelibě. Mne učili rodiče vážit si práce kohokoliv,kdo pracoval a svou práci dělal dobře. Jsme 30 let po rekonstrukci společnosti ale jak vidno, pořád je to málo.

    1. A bude hůř. Protože kdo se práci plánovitě vyhýbá a žije z dávek, je na tom líp, než poctivě pracující a neschopnými managory šikanovaný dělník. Ani nevíte, jak jsem rád, že už jsem v důchodu a můžu na ty debily, co se mi občas pokusí zkomplikovat život, (…a budu si na vás stěžovat!) s blahosklonným přehledem hodit bobo! Jen si poslužte, když vám to udělá dobře a nejlépe na Wilsoňáku na lampárně, nebo na Hradě u zemana!) Ten pocit, že toho zuřícího debila máte dokonale na háku je k nezaplacení. (rofl)

  2. Můj muž doma taky udělá kdeco, s pomocí zedníka zrekonstruoval a dostavěl domeček, jen teda na střechu a topení jsme měli firmu kamaráda. Jinak voda, elektrika, odpady, zd, nebyl problém.
    Ale musela jsem se smát, když jsem asi před rokem jednou zas byla na návštěvě u mladých v Praze. Ve školce měli brigádu, tož jsem šla s nimi. Hrabalo se listí, přerovnávaly kutlochy s venkovními hračkami a podobně, a já zjistila, že můj syn, takto stavař VŠ, je ve školce váženým tatínkem, protože, považte, má vrtačku! a taky má pilu a spoustu dalšího nářadí a umí s ním zacházet, takže dokáže opravit dřevěné lavičky a stolky, a venkovní altánky! Takže je vždy „vyviněn“ z potupného hrabání a natírání a dělá „vysokou“ řemeslnickou práci. A paní ředitelka se obává chvíle, až i ten mladší ze školky odejde, kdo jim tam bude tyhle věci dělat?

    1. je fakt, že ve městě se tyhle dovednosti učí hůř – tedy ne práce s vrtačkou, ale třeba ta se dřevem nebo kovem určitě ano. Jsem moc ráda, že oba naši kluci umí spoustu věcí – Andy postupně pracoval na rekonstrukci jednoho domku a jednoho bytu, Marek umí doma udělat a opravit spoustu věcí, i když elektřině se oba vyhýbají. Andy se spoustu věcí naučil přes you tube, protože když je aktuálně potřeboval, tak zrovna žil v Norsku. Takže člověk se může naučit ledacos, jenže když se chodí na osm hodin do práce (jiné a ještě se dojíždí:)), pak přijde na řadu rodina a domácnost, kde brát na řemesla čas?
      Máš šikovného syna:))

        1. Doma je to něco jiného… tam se jednomu kouká pod prsty táta:)) Naši kluci taky radši dělají sami :)

  3. haha, a to nam pripada, co se tyce remeslniku, cesko jako zeme zaslibena!!!
    tady nekoho vubec sehnat je opravdu zazrak… a pak jsou dve moznosti, bud se necha vyvazit zlatem (bezne u elektrospotrebicu, kde jen za prichod se plati 60-80€) nebo zadane sice nejak udela… ale tak desne ze je clovek nuceny si to stejne predelat pak sam, a jeste si nadava, ze za nej vyhodil spoustu penez…
    takhle se mlp, diplomem bohemista, stal zrucnym hodinovym manzelem… kdyz nejdriv prestavel dum od podlahy po strechu. a ted tim privydelava u nesikovnych uredniku ;)

    1. Jo, něco za něco: Buď budeš dělat rukama, takže ,,high society“ nad tebou bude ohrnovat nos, ale vystačíš si sám, nebo budeš leštit zadkem židli za mnohem víc peněz a k ničemu ti to nebude, protože ty peníze pak dáš těm šikovnějším. (dostanu 50 korun; 5 za to, že jsem tím šroubkem otočil a 45 za to, že jsem věděl, kterým a jak otočit).

  4. Milá Dede, tvoje zmínka, že máš uložená drahocenná čísla v mobilu, mně připomněla povídku Jindřišky Smetanové … ta neměla mobil, ale sešitek s adresami, jako věno nejvyšší hodnoty pro své potomky. Jojo popisovala šedesátá léta … příliš se to nezměnilo. Ale já mám naštěstí i jinou zkušenost ze svého okolí. Dva vysokoškoláci technického zaměření kolem čtyřicítky opustili „kanceláře“ a dali se na řemeslo, vedou si velmi dobře a oba jsou spokojení. Jeden z nich opravuje a montuje kotle a jeho kamarád pak k tomu drobnou zedničinu, obklady a podobně.

    1. Věřím, že pokud rádi dělají rukama, tak to může být podstatně víc uspokojující než kancelář. :)
      Jinak jsem si všimla zajímavého jevu – když k nám přijde pracovat mladý schopný řemeslník, je takřka vždy ženatý! :D

      1. Managory můžete přehazovat vidlemi, ale sežeňte někde někoho, kdo si dokáže se vším poradit! Není divu, že kdo je šikovný a umí, může si mezi kandidátkami na ženění vybírat, (pokud se ženit vůbec chce; většinou k tomu bývá matinkami dívenek domanipulován, sám jsem to zažil na vlastní kůži a občas jsem unikl jen šťastnou náhodou) a má jich ,,na skladě“ mnohem víc, než nějaký papaláš.

  5. Ještě bych chtěla podotknout, že ražba „madurýda pro všechny“ zničila pověst řemeslníka a horko těžko se bude odborné školství zvedat z prachu. Černé řemeslo je dneska prakticky vymřelé a půjdou za ním další.

    1. přesně tak. Ať je důvodem nechuť dělat rukama nebo nedostatek těch, co to řemeslo naučí mladé pořádně dělat a mít rádi.

      1. Já nevím, myslím, že je spousta mladých lidí, kteří rukama rádi dělají a ještě umějí myslet – jen oni i jejich rodiče chtějí, aby měli slušné vzdělání a vyhlídky do života. Kdo jde na dnešní průměrný učňák… co získá?
        Začínám si myslet, že Matyldina myšlenka na rekvalifikaci pro rozhodnuté dospělé – na kvalitních školách, s kvalitním zařízením, bez zdržování se blbostmi, je snad jediná funkční cesta.

        1. no,on když tě k tomu nevede „levej“ otec, co neumí ani vyměnit rozbitej vypínač nebo těsnění u vodovodní baterie, tak pak kdo? Ve škole v dílnách už to taky není ,co to bejvalo…já bych je dala na učňáky s maturitou, udělala bych je 5 letý…ve třeťáku zkoušky učňovské a výuční list, pak praxe a příprava na maturitu…rozložené do dvou let.
          A nebo po učňáku jít prostě dělat obor….k čemu je maturita,když máš zlatý ruce? jenže když vidím současnej přístup mistrů odborného výcviku a praxi ve fabrikách, brečela bych!

          1. No právě! Nejdřív musí být škola, nad kterou nemáš chuť brečet, ale kterou bys chtěla jít zkusit! :)

          2. Já se jim nedivím. Když na kluka lempla zařveš, okamžitě přiletí rozzuřený tatínek a stěžuje si i nad otevřeným kanálem. A nedej bůh, kdyby si nešikovné dítko udělalo bebíčko, nebo umazalo mejkap! Když si vzpomenu, jak jsme si myli ruce, po práci se zemmními kabely, (asfalt, olovo, hlína) v elktrolytu, vylitém z vyřazených NiFe akumulátorů, (roztok hydroxidu draselného; ěpína se změnila v mýdlo, ale jakýkoli škrábanec pálil jako čert). Dnes by to bylo naprosto nemyslitelné; většina učňů by to dnes odskákala alergiemi, nebo poleptáním, nebo mistr v kovárně, zvaný uctivě Džou Azbest, který vzal kus do ruda rozžhaveného železa do holé ruky za účelem ponoření do kalicí lázně…

        2. Teď ještě nějakou takovou školu najít a najít do ní vhodný personál. To první bude velký problém, to druhé ještě větší. Protože kdo dnes něco opravdu umí, nebude se chtít zlobit a ztrácet čas, který by mohl věnovat smysluplné a výnosné práci s bandou nedouků. (v lepším případě). Na učňáku jsme měli pány mistry, kteří pracovali řadu let v provozu, ve výrobě, nebo na montážích, takže nás měli co naučit, na teorii jsme měli školu. Jenže kde dnes chcete takovéto lidi vzít? Za plat, který by jako dílenští učitelé dostali, to dělat prostě nepůjdou.

  6. Mám doma bílého jednorožce a sama jím částečně jsem- jenže nerada. Radši bych zaplatila šikovnému řemeslníkovi, než se v potu tváře učit něco, co jiný umí stejně dobře jako já cizí jazyky. Kdyby mě některé z těch činností aspoň bavily, jenže obvykle je dělám z nedostatku jiných lidí. To, co mě baví, mi nevadí :) Zedničina Mušketýrovi jde pomalu a já ji z duše nenávidím, takže na tu obvykle sháníme lidi. Zeď ve sklepě omítnul, sádrokartony umíme na velmi slušné úrovni, natahat elektřinu Kája umí, trubky na vodu zvládáme… jenže jsme oba dlouho v práci a uvítali bychom, kdyby to udělal někdo za nás.
    Pokud jde o učňovské školství, tvrdím, že by se mělo silně zaměřit na KVALITNÍ rekvalifikace dospělých a nesnažit se mermomocí uplatnit učitele tělocviku a občanské výchovy.

    1. Ano Matyldo, čím víc o tom přemýšlím, tím lepší mi to jako možnost vychází. myslíš, že to napadne někoho, kdo by to mohl i realizovat? :P

      1. byla bych první,kdo by si šel udělat papíry na kuchaře… kde bych prokázala,že vařit umím a dostala výuční list klidně za rok …

        1. Přesně. Nebo šikovný ženský, který by si chtěli udělat výuční list třeba na krejčovinu. Proč ne? A mají kde? Nemají – ani lidé, kteří by o to stáli.

          1. Mají. Tady je řešení http://www.narodnikvalifikace.cz/ . Tady se najdou kvalifikační standardy v podstatě pro všechna řemesla a různé jiné činnosti. Pak je nejlépe přejít z položky „Široká veřejnost“ na stránky vzdelavaniaprace.cz . Tam si do odstavce „Nemám na to papír“ vyplnit název svého vytouženého oboru a otevřou se další možnosti – kurzy, školy, kde se lze nechat vyzkoušet atd. Zabere to jen pár minut práce s internetem. Takže kdo o to stojí, může hned začít. Sharko, s chutí do toho!

            1. Zkusila jsem zadat krejčí a švadlena a jako místo Brno. Výsledky hledání nula. Tak kromě vyhledávače by to chtělo i nějaké nabídky.

                1. No jo, jenže to mi bude skoro šedesát a budu prd vidět, jak pořád čumím do počítače… já se to potřebuju naučit teď!

  7. Jo, tak podle mne jsou nejméně dostupní klempíři! Ty člověk najde jen v kouzelné kouli a to ještě většinou nestojí za nic. A ruku v ruce následují pokrývači – obě dvě profese budeme potřebovat v dohledné době, ovšem odborníci jsou v nedohlednu… (headbang) .

    Jinak souhlasím s Dede – je sice hezké, když má doma někdo šikovného chlapa, který vše zvládne, ale pro širokou veřejnost není tento k upotřebení (rofl) . A bylo by fajn, kdyby nám, nešikovným, někdo ODBORNĚ A V PŘIJATELNÉ DOBĚ opravil židli, televizi či hromosvod!

      1. Sehnat někoho kdo by opravil nebo předělal plot tak to taky neumím. Dělávali jsme si hodně sami ale už nám věk a zdraví všechno nedovolí.

    1. škoda, že jste tak daleko. Klempíře a pokrývače mám známé a jsou to jedničky s hvězdičkou. Umí všechno a kvalitně. Od výměny trámů po střešní okna a já nevím co. Ale mohli by dělat 48 hodin denně.

      1. Ano, taky tu máme vynikající partu – naše nová střecha je toho dalším důkazem:)) Jsem ráda, že nemusíme dělat třeba novej plot, protože báječnej a šikovnej chlapík, který tu na tu měl firmu na zedničinu a další věci, se nakonec nechal zaměstnat – je to pro něj nekonečně jednodušší. A my, jeho bývalí zákazníci, máme problém…

        1. No a to je to – když už tyhle práce někdo umí, tak musí pracovat čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu, aby své zákazníky uspokojil. A protože takhle pracovat nedokáže nikdo, tak ho to nakonec umoří a rád se zaměstná – sice za míň peněz a v práci, která ho až tak nebere, ale o půl čtvrté mu odpadne vercajk od ruky a do dalšího dne ho už nic nezajímá! A do důchodu už to nějak doklepe…

          Navíc – další hřebíček do rakve našich rukodělných živnostníků – je ta umořující úředničina, kdy je furt něco jinak! Pokud nemá člověk schopnou účetní, tak se může stát, že nakonec spláče nad výdělkem (a to doslova), když si na něj došlápne státní kontrola – daňová či živnostenská, lebo … všeci kradnú (a živnostníci a malí podnikatelé tuplem!). Tož tak… bílí nosorožci

          1. Další věc je ta, že je propastný rozdíl mezi tím, co si za práci může říct řemeslník v Praze a někde na venkově, jenže načalstvo v Praze zná jen ty pražské ceny a platy a myslí si, jak se ti řemeslníci napakují a proto si můžou dovolit účetní a podobně. Většina řemeslníků, co znám, potí po večerech krev nad účty.

            1. Nebo: „Vás asi platí jako ředitele banky, když chcete za ťuknutí do čudlíku čtyři stovky…“, i to si musí řemeslník vyposlechnout od milého zákazníka. To se pak ctěné obecenstvo nesmí divit, že pro malou firmu správka utrženého splachovadla není žádné terno – zadarmo to dělat nebude a za peníze je to drahé…

            2. Já, když mám čas a chut, melouchařím. Dělal jsem to už za socíku, takže s tím nemám problém, jen si musím pečlivě vybírat klienty, aby někoho nenapadlo mne napráskat na finančáku. Protože blbnout nad papíry a platit daně za těch pár melouchů rozhodně nehodlám.

          2. Jo, bez účetní je prakticky jednou nohou v kriminále, i když nekrade (hm, ten, co tu krade nejvíc v kriminále není, tak tím by se to vyrovnalo, že :P )

            1. Koho tím největším zlodějem myslíš? Já jich znám fůru, vesměs překabátění komunisté, kteří teď mají plné gatě, že se jim zavřou penězovody a budou se muset ze svých megazlodějen zodpovídat. (Včera bylo pozdě).

    2. Oboje umím, ale nikdo mne nedonutí, abych to na stará kolena dělal, nebo, nedejbože, dokonce učil!

  8. Bimbo bílý jednorožec a jeho synek jsou mí opraváři! Již v dřevních dobách našeho manželství jsem razila názor, proč hledat opraváře, když mám šikovného chlapa. A chudák bílý jednorožec opravdu opravil prakticky všechno, i tu pastoušku, kterou jsme zakoupili. Tam jsme opravdu potřebovali jenom kamaráda instalatéra topenáře, na to si netroufl. Tehdy sádrokartořinu v plenkách jsme museli pobrat za pochodu, neb nás sádrokartonáři nechali ve štychu.
    Posledním zlatým hřebem je myčka nádobí, která by měla po dvou a půl letech odejít jen proto, že se zlomil čudlík na startování…Už je to prozatimě opraveno a čeká se na nový čudlík.
    Co asi mají bílí jednorožci nejraději do tlamičky

    1. Jo a truhlařina, modernizace a opravy starožitného nábytku včetně polstrů to už je společná práce. A nesmím zapomenout na dcerku, která se u tatínka a bratra učila svědomitě, takže například renovace dvou kredencí byla její práce

    2. Inko, jste úžasní :) Přesto si myslím, že by věci měly fungovat i pro ty, jejichž talenty leží jinde než v řemeslech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD