HOST DEDENÍKU – Surikata: Škola trochu jinak

Ono se to Marii Terezii řeklo, povinná školní docházka kvůli vzdělání, ale ve škole může číhat mnoho dobrodružství a překvapivých situací. O tom se vás pokusí přesvědčit někdo, kdo právě míří do páté třídy. Pamatujete si ještě na to blaho, když začínají prázdniny?

 

Ono se řekne botanická zahrada

Je asi květen roku 2016, jsem v první třídě. Paní učitelka řekne: „Jdeme do botanické zahrady“ někomu se to líbí, někdo je otrávený, ale přesto se jde. Druhý den začíná a my už v botanické zahradě procházíme skleník s papírem, na kterém jsou otázky, v ruce. Zastavím se u kaktusů, protože je zde odpověď na jednu otázku, kterou nemám zodpovězenou.

Nejde mi to do hlavy a přemýšlím tak, že přestanu vnímat kaktusy a s pohodlím couvám a couvám a couvám. Najednou zaječím a poskakuji po skleníku, protože jsem se nabodla na pichlavý kaktus. Od té doby si ve skleníku s kaktusy dávám pozor, abych se nezamyslela.

 

Tak první třída za námi, druhá končí a my opět do botanické zahrady. Jsme uvnitř a dva kluci se po chvíli ztratí. Hledáme je a nakonec se objeví u postřikovače, jsou zmáčení od hlavy až k patě. Po pár minutách se objeví hlídač a vyžene nás ven, že se chováme strašně.

 

Ani ve čtvrté třídě se nezdaří návštěva bez průšvihu. Kluci vidí na hladině jezírka plovoucího šneka a začnou ho lechtat. Všimne si toho paní učitelka a je to blbý, kluci dostanou vyhubováno a paní učitelka je naštvaná, no, zkrátka hodina, jak má být.

 

Barevné dny

U nás ve škole jsou jednou za rok takzvané barevné dny. To znamená, že si musíme v daný den vzít na sebe třeba červenou.

Ve druhé třídě jsme měli červenou a já nic neměla, musela jsem si půjčit. Na půjčení měla jen jedna moje kamarádka, jenomže ona má o čtyři čísla menší velikost. Tak jsem se do toho nasoukala. Rukávy jsem měla po loket a konec svetru mi byl po pupík. Vydržela jsem to, ale kudy jsem šla, tam jen výbuchy smíchu. Dokonce se mi smála i paní učitelka.

Po dvou letech se mi na zelený den stalo to stejné. Bylo to směšné ale opět měla na půjčení jen ta kamarádka. Takže se všechno pěkně opakovalo.

 

 

Omluvenka z tělocviku

To jsme jednou měli, já a kamarád, omluvenku z tělocviku. Byli jsme v nářaďovně. Paní učitelka na nás sice mohla vidět, ale měla moc práce se zlobivými spolužáky. To ale nevěděla, že nám nesahají ani po kotníky.

V nářaďovně byla nuda a taky moc velký pořádek. Tak jsme se rozhodli, že budeme skákat na švédskou bednu.

To nás ale po chvilce přestalo bavit a vylezli jsme si na ni kreslit. Po chvilce kamarádovi zapadly pastelky za bednu. Takže jsme ji museli odsunout (dalo to zabrat). Protože u zdi jsou skříně a ta bedna je u zdi taky, tak některé pastelky zůstaly pod skříní. Proto jsme toho raději nechali a šli jsme skákat na trampolínu.

Potom jsme se schovávali a já jsem shodila na zem všechny míče, ale to nevadilo (no, nevadilo to mně). A skončili jsme opět u kreslení, tentokrát ale na žíněnkách. Ve chvíli, kdy jsem dokončovala obrázek, tak si můj kamarád stoupl na žíněnku tak prudce, až se zahoupala. Otočil se ke mně zády a já využila příležitosti a perem ho píchla do zadku.

A naskytla se mi podívaná – vyletěl jak v nějakém kresleném seriálu a dopadl na zem ve stejnou chvíli jako já. Ani jsem si toho nevšimla, protože jsem se svíjela v křečích smíchu. Potom už skončila hodina a s ní i zábava. Museli jsme do třídy. Myslím, že pan školník měl odpoledne o zábavu postaráno, ale nejspíš si to neužíval tak, jako my.

 

Dede: Děkuju surikatě za veselé čtení ze školního života a radostně konstatuju, že začaly prázdniny! Přestože se už netýkají ani mých dětí (zatím ani vnoučat:)), stejně z nich mám radost. Prázdniny, to byla vždycky voňavá svoboda letních dní, dobrodružství i lenivé povalování.

A zrovna se ptám – jak moc jste se těšili na prázdniny vy? Jak jste prožívali svůj konec školního roku, s vracením učebnic, čekáním na vysvědčení a těšením se na svobodu? Litovali jste někdy, že školní rok končí? :)

Aktualizováno: 27.6.2019 — 14:02

53 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já měl ,,omluvenku“ z tělocviku na průmce, s ještě jedním spolužákem jsme místo blbnutí v tělocvičně a na hřišti opravovali kantorům domácí spotřebiče, prováděli drobnou údržbu v bytech a udržovali v perfektním stavu školní telefonní ústřednu. Takže na těláku nás nikdy nikdo neviděl a vysvědčení se řešilo tak, že tělocvikář zavolal na ústřednu a zeptal se: Co chcete z tělocviku? Já byl skromný a spokojil se s trojkou, dvojku jsem dostal jen na závěrečné vysvědčení koncem čtvrtého járu.

  2. Milá Surikato, píšeš moc hezky! (y) Příhody z botanické mě fakt pobavily a být vaší učitelkou, další návštěvu bych už radši neriskovala. :)
    Barevné dny mívají naše holky, moje vnučky, ve škole také, je to vždycky takové fajn zpestření a důvod těšit se do školy. Představ si, že jednou byl vyhlášený obrácený den, kdy holky měly přijít oblečené jako kluci a kluci jako holky. A víš, jak to dopadlo? Holky problém neměly, pár kluků si nasadilo paruku, ale v sukni nepřišel ani jeden! (chuckle)
    Tak ještě jednou díky za pěkné čtení a když budeš mít chuť, tak zase něco napiš! Přeji ti hezké prázdniny.

    1. Děkuji za pěkný komentář a když si představím u nás ve třídě obrácený den vím jak by to dopadlo kluci ani jeden a pár holek by přišlo jako kluci jinak nic.

    2. Nebyl ten obrácený den v rámci genderové výchovy? Aby si děti lépe vybrali, jakého jsou pohlaví?

  3. Surikato, moc hezký článek !

    Samozřejmě jsem se prázdnin také nemohla dočkat, ale po dvou měsících jsem se věšinou zase těšila do školy. Tedy ne na výuku, ale na kamarádky a zpět na městský život. Protože jsem během těch dvou měsíců v Praze byla jen minimálně. Nejprve jsem (s bratrem) trávila většinou první dva týdny na pionýrských táborech od tatínovy firmy (Krkonoše), kam jsme jezdili oba rádi. Zbytek pak na chatě s bratranci, sestřenicí a ostatními dětmi z chatové osady. Nebo jsme jeli k dvěma různým příbuzným na vesnici. Později byl první měsíc zasvěcen různým (výdělečným) brigádám a až ten druhý měsíc na chatě. A byly to všechno krásné časy, plné aktivit, rozhodně jsme se nikdy nenudili. Moc ráda na tu dobu vzpomínám.

    Byla zmíněna škola v přírodě. Také jsme jako třída na několika byli. Na jedné takové jsem byly s kamarádkou obě nastydlé či co, kašlaly jsme a rušily. Tak nás učitelka poslala ven z přízemní třídy na dvůr (chodili jsme tam do normální školy v reálu), abychom si tam chvíli kloktaly horkou slanou vodou. Šly jsme a na příkaz učitelky stály u oken (pod dohledem) a kloktání si vylepšovaly zpěvem! Tedy slova to nebyla, „klokatly jsme melodii“. Zkoušeli jste to někdy? Asi jsme nebyly nejtišší, takže učitelka nám naši exebici přišla zatrhnout, aby se žáctvo přestalo smát a soustředilo na výuku.

    1. To já si kloktozpívám když si vyčistím zuby a mám ještě čas. Teď už ale jen málo kdy. Jako malá jsem kloktozpívala skákal pes přes oves. Moc slavné to nebylo, ale uši to nervalo

  4. Oznámení – začínají prázdniny, takže od zítřka budete o sobotách dostávat ke čtení povídky! :)
    Ta zítřejší je od Tory a rovnou říkám, že je úžasná :D

  5. Jó prázdniny! Druhý nebo třetí den po vysvědčení hurá na autobus a s babičkou a sestřenicí směr Sloup v Čechách. Krásné výlety po okolí – Panská skála (Varhany), Klíč, každovečerní procházky s tetou a strejdou, lítačky po blízkém okolí. Taky každý den nákup v místním konzumu, rohlíky a mlíko a třeba za hodinu znovu pro chleba (kterej před tím ještě nedorazil). Škrábání nových brambor k obědu ( od té doby ráda škrabu nové brambory :D ) A báječné koupaliště, kde jsme trávily celé dny. Jako malé hloubením studní a stavbou hradů z písku, jako větší předváděním se před klukama! Pak už nás babička jako těžké puberťačky nechtěla hlídat. Taky už byla nemocná a se Sloupem byl konec. Ale prázdniny v Praze byly taky fajn. Procházky po tehdy v létě vylidněné Praze, Ledeburské terasy, Valdštejnská zahrada, Petřín… A taky plovárny, Žofínská, Občanská pod Letnou, nebo jen tak koupání na Císařské louce. To byly časy!
    Hm, dneska už jako starobní důchodce :D mám prázdniny furt. Ale jaksi to už není ono! (rofl) Klidně bych to vyměnila jen za ty dva měsíce.

    1. Do důchodcovských prázdnin je vhodné vkládat pracovní pauzy. Když mne prázdniny nudí, udělám si placený pracovní výlet, většinou jeden den, někdy dva po sobě a pak zase prázdninuji s novou chutí. Důležité je, aby ta práce byla zábavná a nebylo jí moc.

  6. Zcela OT, děvčátka krásná, ale – většina z vás tu může na NP, tak prosím napište Lice, že to její gazpacho není opravdové gazpacho, ale kalifornské (Golden State je Kalifornie, asi si to neuvědomila) a broskev do normálního gazpacha opravdu nepatří. Recept na pravé gazpacho je třeba v mém oblíbeném filmu Ženy na pokraji nervového zhroucení (verzi s českými titulky jsem bohužel nenašla, ale rozumět tomu celkem je, myslím), inkriminovaná scéna se týká právě gazpacha, které tam všichni popíjejí, odkaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=Q31VFLBkmSs a recept tam Carmen Maura říká asi od osmé vteřiny. :-)

      1. Jinak ten film vřele doporučuju (mj. je tam mlaďounký Banderas), stejně jako všechny od Almodóvara.

    1. Aido, nic ve zlém, ale Lika umí výborně anglicky a jistě si u videa přečetla o jaké Gaspacho se jedná. A už nepsala, že je to original. Ono vůbec o něčem tvrdit že je to „originál“ je hodně ošemetné, protože co kraj (zem), to jiný „original“ – většinou stejné přísady, jiný název, obměna minimální.

        1. Ivo ano, gazpacho je původně španělské, ale jako hromada jiných receptů, asi díky zde žijícím Španělům zdomácnělo i zde v USA. Tedy v rest. určitě běžné není, alespoň v těch obyč. ne, nikdy jsem na něj nenarazila. Ale možná v Kalifornii se dá objednat a navíc jejich „slunná kalifornská variant“ (jak ji kuchař na videu nazývá) s tou broskví“. Já sama gazpacho prvně ochutnala teprve před pár lety u přátel – gurmánů :)

          1. Maričko, odpovídám se zpožděním, od pátku jsme byli na zahradě a vrátili se teprve před chvílí – svou poznámku jsem nemyslela zle, měla jsem na mysli, že Lika svou variaci na gazpacho nazvala „zlaté gazpacho“, ale přitom by bylo lepší, kdyby ji pojmenovala třeba „kalifornské gazpacho“ nebo nějak v tom smyslu. Nic víc jsem tím nemyslela. A samozřejmě, že nepochybuju, že Lika anglicky umí výborně – mě vůbec nenapadlo, že v té mé poznámce může někdo něco takového najít.

  7. Prázdniny! Nejdřív babička s hospodářskými zvířaty, letní kamarádka Anča, dědova třešňová alej, prosluněná stodola – ach to byl ráj! Potom vila maminčiny kamarádky, houpací síť s knížkou, nepřekonatelný jablkový štrůdl, éterická Jůlinka v průsvitných šatech – ach tolik krásy! Potom chata v Brdech, houby, sbírání šišek, rybník se stavidlem, spousta červené knihovny ve vedlejší chatě, déšť a zpívání na půdičce – ach to byla pohoda! Ale už se blížil konec prázdnin – ach jak nudné!
    Když se ohlédnu za svými prázdninami, bývaly pestré a díky za ně, mami! Ale taky jste si od holčičky pořádně oddechli, že ano :-) !

  8. Měla jsem školu ráda ale prázdniny ještě raději! Knížky,tábor,chata kamarádčiných rodičů ,volnost,rovnost,bratrství,les,letní bouřky,stan,třešně,jahody,borůvky,lítando grando,dovolená s rodiči ve Žlebu u Šternberka,spousta kamarádů a ten pocit, že prázdniny začínají a kde je jejich konec! Hurráá,ať žijí prázdniny,moc je každému přeju!
    Malý dovětek, povzdech všech rodičů ke konci srpna“ zaplať pánbu, že ty prázdniny končí“ :-))

  9. Abych byla úplně přesná, nějak si nepamatuju své pocity před prázdninami…Ale na tábor, to jsem se těšila. Jezdili jsme vždycky poslední tři týdny prázdnin na tábor se sborem, byl to dost záhul, ale milovala jsem je. Mimo klasických táborových aktivit – jenom služby v kuchyni jsme neměli – jsme ještě denně zkoušeli a měli každý i jednotlivě hodiny. Od rána se fakt jelo až do večera. Táboráky jsme měli dost často, určitě ne dvakrát za tábor a hlavně se na nich hrálo a zpívalo.
    Naši mívali dovolenou minimálně dva, spíše tři týdny a jezdili jsme pod stan. Na to jsem se těšila. Na co jsem se moc netěšila byly ty zbylé dny, protože nás dostala na starost babička a jezdily jsme k jejímu bratrovi. Strejda i teta byli moc fajn, jenom si myslím, že pár dní s naší babi mívalo pro jejich manželství katastrofální následky. Ale díky jim, jako dítě jsem nic negativního nepociťovala.

  10. Tak teď jsem zažila něco aktuálně školního.
    Před domem máme park s pobytovými trávníky a naproti základní školu. V osm a pět minut se celá škola po třídách vyhrnula ven, seřadili se na trávníku a pan ředitel měl jakýsi projev, kterému nebylo rozumět, pak se tam něco hemžilo dost potichu a najednou se ozvalo zvonění spousty zvonečků a potlesk a z útvaru, který se měnil na špalír, začali v dvojstupu v párech kluk-holka, víceméně to komplet vyšlo, zavěšeni jako pravé dámy a pánové, vycházet vystrojení deváťáci s vysvědčeními v rukou. Někteří kluci dokonce v kvádru, holky vystrojené, až přecházel zrak – hezky se s nimi škola rozloučila.
    Zbytek školy si trochu polítal po trávníku a poháněn kantory se dopravil zpátky do tříd pro ta svoje vysvědčení.

  11. Tedy surikato, vy jste ale dárečci! :D Ano, jako správný dospělý přemýšlím nad eh… úlevou od tělocviku! (rofl)
    Jinak dělat něco v zamyšlení je riziková činnost, asi jako čtení při chůzi po chodníku. Mohla bych vyprávět a věř, že ten kandelábr vždycky vyhrál :P
    Já jsem neměla ráda vrácení učebnic, protože to byly nervy. Nejdřív jsem je musela pod tatinkovým dohledem vyspravit a pak trnout, jestli to bude stačit. I proto jsem ráda dostávala starší učebnice, tam to bylo snazší, než když byl člověk první majitel.
    No a prázdniny? :) Vždycky paráda… U babičky, tábor (to bývala sázka do loterie, nikdy jsem nejela se známými dětmi, takže někdy to bylo skvělé jindy ne) a vždy cestování s našimi. Všude, kam to tehdy šlo. Dovolená i krátké zájezdy. Naši nás tahali jak kočka koťata a mě to bavilo :)
    Díky za článek a krásné prázdniny! (inlove)

    1. Jo, já taky nemám ráda vracení učebnic. Letos jsem jednu odevzdala politou a paní učitelka se trochu zlobila. Ještě horší je, když je dostáváme. Letos to byla přímo katastrofa – jednu učebnici jsem nedostala, dvě byly docela slušné (jsem totiž druhý majitel )a ta čtvrtá byla hrozná – roztržené stránky, politá, špinavá. Ale měla jsem štěstí, paní učitelka se naštvala a šla do skladu a přinesla mi dvě úplně nové (tu co mi chyběla a náhradu za tu zničenou).

      1. Tak to je fajn. Jen na ně teď budeš muset dávat pozor :)

        A jak se ty těšíš na prázdniny? Co by mělo být to něj?
        :)

          1. Ne, budeme se poflakovat hlavně doma – my jsme si už svoji letošní porci dobrodružství vybrali na jaře:))

                  1. Ne, ti byli doma s Markem :) Lítat za oceán pro ně opravdu není to pravé – jen těch hodin v letadle! To vydrží jen člověk :)

  12. Jé prázdniny, ty jsem milovala a miluju doteď. Na rozdíl ostatních místních šprtů jsem vždy toužila mít je aspoň dva roky! Nechodit do školy, lítat po lese, číst knížky na stromě, jezdit na tábory (ano, my si i samy stavěli pec!) – nekonečné štěstí. Škoda přeškoda, že se ty dva měsíce tak rychle přehouply… Jinak já za vysvědčení nedostala nic (učíš se pro sebe) a na svátek tuplem nic (to si ani nikdo nevzpomněl), takže si Sharko nestěžuj, byli na tom i hůř (rofl) !

    Jinak surikata píše hezky a doufám, že něco přidá – pátá třída, to je deset roků? Fakt šikovná (má surikata něco společného s baty?).

    1. Já, ač jsem byla považována za šprta (můžu snad za to, že nejsem úplně blbá?), jsem do školy moc ráda nechodila. Prázdniny utekly jak voda a týden před školou jsem měla bolení břicha a nemohla jsem ani spát. No i v neděli jsem usnout nemohla…

      1. No, z dnešního hlediska jsem asi byla taky šprt ale tenkrát se to tak vůbec nedělilo a nebralo, spíš jsme byli my šprti předmětem obdivu spolužáků, tak nevím…

            1. Nj, bydlela jsem v malém městečku, děda byl silně neoblíbený, udělal asi hodně lidem zle (kovaný horlivý komunista). Ta neobliba se přenesla na jeho děti, navíc teta učila na stejné škole, kam jsem chodila, dětičky si myslely, že mám protekci. Prostě smrtelná kombinace ;-)

  13. Na prázdniny jsem se těšila, protože jsme nemusela vstávat a nic mě nezdržovalo od čtení. A taky jsme jela na tábor. Jiné děti měly tábor za trest, já jsem tábory milovala- tedy ty, kde jsme toho hodně dělali a lítali po lese. V pubertě vedoucí nedokázali s holkama hnout, protože ty chtěly jen někde dřepět a povídat si. Tehdy jsem jezdila už jen na stanové tábory, natahat dříví na oheň a plnit táborové aktivity nám zabralo celý den :)
    Dneska bych si prázdniny dala taky, ale jako pracující nemám nárok na tolik volna. Škoda, myslím, že při dnešním vytížení by je potřeboval každý.

  14. KOnec školního roku,pokud padnul na poslední červnový den,nebyl nic moc…za vysvědčení knihu, mi nevadilo,ale k svátku k tomu už nic nedostat, to mě jako dítě docela mrzelo…teď už je to jedno,žádný výzo nedostávám, konec školního roku pro mne neplatí a k svátku,pokud si někdo vzpomene,je mi popřáno…
    Třetí červnový týden, jsme učebnice vraceli a opravovali.Počátkem čtvrtého týdne,fasovali ty „nové“. Sešity a ostatní potřeby jsme dostali až v září.
    Na prázdniny jsem se těšila z jediného důvodu,mohla jsem ležet v knížkách a číst a číst a číst..pořád a všude a nikomu to nevadilo… a chodit na brigošku do PNS a prodávat noviny, časopisy a cigarety a pohledy..
    ale jinak bych je zkrátila a to volno rozdělila do jiných měsíců….

  15. Asi jsem to nepochopila. Pokud má někdo omluvenku z tělocviku, tak je asi po nemoci a měl by dodržovat klidový režim. Což asi nezahrnuje skákání na švédskou bednu a blbnutí na trampolíně.

    1. Máš svatou pravdu – ale při vzpomínkách na svá školní léta si myslím, že se surikata chovala až moc mravně (rofl) . Za nás v jejích letech už mnozí kouřili za tělocvičnou (chuckle) – což sice bylo klidnější, ale k průběhu dobrého odeznění nemoci to také moc nepomohlo.

    2. No jo my, ale měly omluvenku protože naše třída byla na škole v přírodě a s tou jinou třídou jsme nemuseli cvičit když se nám nechtělo.

          1. přesně tak,jak jsi to napsala do komentáře milá surikato..

            To jsme jednou já a kamarád měli omluvenku z tělocviku protože naše třída byla na škole v přírodě a s tou jinou třídou jsme nemuseli cvičit, když se nám nechtělo a tak jsme byli v nářaďovně….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD