ROZCESTNÍK: „Jeď jako všichni ostatní!“ – Ale jak?

Coby člověk odchovaný střední Evropou mám rád jasná pravidla. Rád vím, jak mám co dělat, co se stane, když to neudělám a případně jak velká tolerance daného přečinu v rámci „nízké společenské škodlivosti“ je. Bohužel, Amerika s jejím anglosaským právem (common law) je pro Evropana jako jsem já občas oříšek.

 

 

Common law je, co pravda, i v Británii, jenže díky dlouholetému soužití s kontinentální Evropou se pro účastníky silničního provozu britská aplikace common law zužuje v podstatě na dvě věci:

 

  • Je-li před vámi například ostřejší zatáčka, v Británii vám nepřikážou jet třeba třicet mil za hodinu, ale je tam zkrátka značka „Slow“, tedy „pomalu“. Potřebují-li to zdůraznit, napíšou ještě „Reduce speed now“, tedy „teď zpomalte“.
  • Chodci mohou ve Spojeném království chodit legálně na červenou, ale musejí dát přednost autům; pokud způsobí nehodu, jsou jejím viníkem a musejí nést odpovědnost z toho vyplývající.

 

Celý zbytek britského řízení, jako pokuty a jejich sazebníky, rychlostní limity a tak podobně, fungují, jako je člověk zvyklý z kontinentu.

 

Ne tak v Americe.

 

 

Vyjeli jsme si nedávno na dva týdny s Aniou a dětmi do Ameriky, projeli jsme kolečko New York City – New Jersey – Albany – Vermont (tam jsme chvilku byli v horách) – Montréal – Ottawa – Toronto – Niagara Falls – indiánská rezervace Salamanca – Washington DC – Philadelphia – okolí Lancasteru (šli jsme za Amiši) – Atlantic City – New York City. Samozřejmě autem.

 

Než jsme vyjeli, udělal jsem si základní průzkum toho, jak se v Americe jezdí autem. Než se dostanu k detailům, to podstatné mě udeřilo do očí prakticky okamžitě: drakonické tresty za překračování rychlosti. A limity jsou velmi nízké. Protože nerad pracuji s imperiálními jednotkami, americké auto jsem si nastavil na metrické jednotky od momentu, co jsem do něj vlezl a dopředu jsem si připravil tabulku rychlostí pro každý stát. Už to byl problém sehnat. Většina silničních úseků má rychlost značenou přímo u silnice, ovšem neplatí to vždy, a při vjezdu do nového státu se nepíšou rychlosti jako je to v Evropě; čestnou výjimku v tomto ohledu tvořil Vermont, kde měli hezký přehled rychlostí, povinného svícení, povinného držení se vpravo a tak. Jinak už jen dohledat, jaká je státní rychlost v obci / mimo obec / na dálnici, není-li značeno přímo na místě, je velmi těžké.

 

 

Limity byly většinou (různé státy to mají různě) takové, že v kilometrech za hodinu to bylo (přibližně, po přepočtu z mil za hodinu) 50 nebo 40 v obci, 20 ve školních zónách, 80-90 mimo obec a 105-113 na dálnici. Tedy z evropského pohledu nic moc. Jak těžké bylo najít rychlostní limity, ostře kontrastovalo s tím, jak snadné bylo najít, jaké jsou za jejich porušení sankce. Jak se v Dánsku říká, dokud jde jenom o peníze, nejde o nic (a Dánové jezdí takzvaně „s DPH“, tedy o 20-25 % rychleji, než je limit; do 20 % nad limit se v Dánsku platí pokuta jen 1000 DKK (3500 Kč) bez ohledu na to, kolik to bylo, a podle toho to taky vypadá – ovšem v Americe jde o hodně, a přijít o řidičák je jenom třešnička na dortu. Opět – v různých státech je to různě – ale ve většině těch, přes které jsme jeli, nechyběl nepodmíněný trest odnětí svobody za rychlosti, jakými v Evropě jezdí každý. Tady šlo do tuhého, řekl jsem si. Zejména Virginia, s jejím zákonem, že kdekoliv vás ve státě chytí při rychlosti vyšší než 80 mil za hodinu (127 km/h), jdete sedět na třicet dní, budila hrůzu.

 

Ovšem to nebylo nic ve srovnání se střetem s realitou. Reálně to totiž vypadá tak, že předpisy nedodržuje nikdo. Ani kamiony a autobusy ne. Kamiony i autobusy jezdí běžně 120 km/h (klidně na dálnici s limitem 105 km/h) a auta se drží mezi 120 – 130 km/h. Takže jako doma, řeknete si; jenže ouha. Policie samozřejmě nemůže chytit všechny, ale, jak mi místní řekli, občas někoho vyhmátnou, prostě protože se jim něčím nezdá; třeba má registrační značku z jiného státu, nebo vypadá divně, nebo je černoch (ano, tohle se stává). Pokud jedete rychleji než ostatní, co už tak porušují předpisy, máte ovšem pozornost policie docela jistou – což je to, co se myslelo tím „jeď jako všichni ostatní“, což byla univerzální odpověď na mé obavy, kdykoliv jsem je zmínil.

 

 

V praxi tak máte dvě možnosti: buďto pojedete jako já ve Virginii předpisově, a necháte se předjíždět všemi včetně kamionů, případně na sebe tu a tam nechat blikat (přeci jen i jen malé riziko, že půjdu do vězení, mi za to nestálo), nebo pojedete s proudem, a budete doufat, že nevyhmátnou zrovna vás.

 

Pokud jde o zvláštní pravidla, která proti Evropě v Americe platí, je jich hned několik:

 

  • Na světelné křižovatce můžete odbočit doprava na červenou, není-li na samotném semaforu značka to zakazující; chcete-li odbočovat doprava na červenou, platí pro vás značka „Stůj! Dej přednost v jízdě“
  • Menší křižovatky, v Evropě řešené malým kruhovým objezdem nebo předností zprava, jsou řešené takzvanou „All Way Stop“. To je křižovatka, kde je stopka ze všech stran a pod ní je červená dodatková tabulka „ALL WAY“. Tady platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele (tedy kdo přijel první, odjede první), a je-li pochybnost, kdo to je, přednost platí zprava. Když jsou na křižovatkách, třeba v noci, vypnuté semafory, na menších křižovatkách místo oranžové bliká červená a to právě znamená, že platí „All Way Stop“.
  • Školní autobusy mají vzadu nad zadním sklem červená a oranžová světla. Když se autobus chystá zastavit, varuje řidiče blikáním oranžově, a když zastaví, bliká červeně. Jakmile školní autobus bliká červeně, všichni kolem něj musí zastavit. Je to samozřejmě rozumné opatření, ale je také hodně hlídané a pokuty jsou drakonické.
  • Semafory jsou za křižovatkou, takže pokud zastavíte u semaforu, patrně jste právě projeli křižovatku na červenou.

 

 

 

Jedete-li autem v Americe, dejte si na všechno víc času. Problém nejsou ani tak dopravní zácpy – ty jsou i u nás – ale to, že provoz v Americe něco neustále zdržuje. Zde je nejčastější výčet:

 

  • Tam, kde se u nás dává značka „Dej přednost v jízdě“ se v Americe zpravidla dává značka „Stůj! Dej přednost v jízdě“ – takže člověk pořád někde staví. U All Way Stop je zdržení samozřejmě ještě větší.
  • Za celou dobu jsem neviděl ani jeden inteligentní semafor. To jsou takové ty semafory, co jich je Evropa plná, co mají čidla ze všech stran a dávají zelenou tam, kde je právě potřeba. Tedy přijedete-li z vedlejší na hlavní (kde mají auta dlouho zelenou) nebude to dlouho trvat a dostanete kratičkou zelenou vy. V Americe mají semafory pevnou (a dlouhou) dobu pro červenou a zelenou, a protože světelné křižovatky používají daleko častěji, než v Evropě (mají minimum kruhových objezdů), člověk pořád někde stojí.
  • A samozřejmě rychlostní limity – chcete-li jezdit předpisově, dejte si načas.

 

Obecně bych řekl, že platí, že silnice v Evropě jsou přehlednější, mají lepší povrch (i u nás), provoz je na nich rychlejší a jsou předvídatelnější, pokud jde o pravidla a jejich vymahatelnost. V některých státech USA totiž, bohužel, pokuta za rychlou jízdu nemusí být pokuta, ale předvolání k soudu, který výši pokuty teprve určí, takže si musíte sehnat advokáta, který bude zastupovat vaše zájmy před soudem, a až teprve potom zaplatit. Ani kdybyste chtěli zaplatit pokutu s tím, že to chcete mít z krku, a užít si zbytek dovolené, nepomáhá. Zkrátka si počkáte a budete s tím mít trochu zařizování.

 

 

A poslední důležitá věc: pozor na zvěř. Jak mi někdo nedávno poznamenal na Facebooku, v Evropě úplně nevíme, co je to divočina, protože naše divočina je z pohledu jiných koutů světa prakticky lesopark. Je tam hodně divokých zvířat, která mají ve zvyku chodit nenadále přes silnici a je potřeba na to myslet (nejsou ovšem jen na silnicích, jak nám ukázal mýval, který se šel na dvorku před domem zubit na naši Kačenku – na Staten Island v New Yorku).

 

To nejlepší na tom ovšem je, že celá cesta proběhla bez větších problémů (pominu-li mladou Španělku z Madridu, co mi velkým bílým BMW nabourala zadní nárazník, když jsem dával přednost v jízdě), policie si nás buď nevšímala, nebo se na nás usmívala a užili jsme si krásnou dovolenou. Jenže starosti skončily až s vrácením auta – když Evropanovi, zvyklému na jasná pravidla, řeknete „Jeď jako všichni ostatní a neřeš to“, tak ho to úplně neuklidní :)

 

Foto: Dede

 

Aktualizováno: 6.6.2019 — 21:25

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kalifornie ma pravidlo, ze kdyz se za tebou nahromadi vic nez pet aut, musis je pri nejblizsi prilezitosti nechat predjet. Kolegyne jela v levem pruhu na dalnici, najednou za ni sirena a blikave cervene a modre reflektory – zajela ke krajnici, zastavila, policajt za ni. Musim vam dat pokutu za zdrzovani dopravy. Zacal vyplnovat blocek, kde a kdy a v jake rychlosti – zasklebil se na ni – je mi to samotnemu trapne, ale musim vam dat druhou pokutu, za prekroceni povolene rychlosti. A dal.

    Ona byla z Kanady (Kanadani jsou levnejsi), a probirali jsme to se sefem. On rika, samozrejme s tim muzes k soudu, a soudce se te zepta – Vy jste jela 120 v levem pruhu? Co jste tam proboha delala?

    1. Tak to je masakr :D Koukám, že v Kalifornii jsme měli kliku – o tomhle nařízení jsem nevěděla.
      No a pomalé jezdce v levých pruzích jsme potkávali i na naší letošní cestě, zjevně se cítili v pohodě, když to nebylo v Kalifornii :P

    2. To by se mělo zavést i v Česku. V Německu je železné pravidlo, že pokud člověk nepředjíždí, musí jezdit co nejvíc vpravo, takže se pokuty dávají za zdržování nejen v levém, ale i v prostředním pruhu. A oč je pak ježdění po německých dálnicích příjemnější.. :)

    1. Pěkné fotky, jako vždycky. Ve Vídni jsme byli zrovna před týdnem, MLP tam měl závody, já si chtěla koupit nějaké šaty a boty na dceřinu promoci a zajít na nějakou výstavu. Nakonec jsem na tom vesláku zůstala celý den, bylo to tam moc fajn a naši vyhráli snad úplně všechno, co mohli (kromě závodu ve slalomu bez bubnu a kormidla).

      1. Tak velké blahopřání k dobrým výkonům – předpokládám, že se jednalo o závody dračích lodí ;)

        1. Jj, a včera měli a dneska mají další tady v Brně. Včera se jely malé lodě (pro 10 pádlujících), dneska velké (pro 20 pádlujících). Je to na prýglu na Lodních sportech, kdybyste některá měla cestu kolem.

          1. Aido, koukám, že se nejen baví, ale jsou i ohromně úspěšní! nechtěl byste o tom někdo napsat? Já jsem doteď ještě na závodech dračích lodí nebyla – by co dím, já jsem dračí loď zatím neviděla jinak, než na obrázku! :)

    2. Ygo, takhle jsme my běžně vyhlíželi Milešovku z balkonu našeho vinohradského bytu (Praha:)) – za pěkných dnů jsme ji měli jak na dlani. Za výjimečných dní jsme viděli Krkonoše :)
      Jinak máte pořád nádherně zeleno!

  2. Andy, především všechna čest, žes s Am. projel docela pěkné kolečko bez nehody (tu Španělku nepočítám). Navíc na určitě mnohem rušnějších silnicích (N.Y., N.J.), než nedávno jezdili tvý rodiče.

    Pokud jde o pokuty, ano bývají pěkně mastné. Největší (dvojnásobné) se platí při překročení rychlosti ve školní zóně (a také v „construction zone). Na nich se rychlost pohybuje mezi 15-25ml (nejběžnější je 20 jako u nás). Samozřejmě to platí jen v uvedeném časovém rozmezí ráno a odpl. a když bliká varovný signál. Ale pak je třeba zastavit nejen za autobusem, ale i v protisměném pruhu. Já měla kdysi velké štěstí. Jela jsem právě v době, kdy školní autobus vysazoval děti. V protisměru, sice jsem hodně zpomalila, ale na to, že musím zcela zastavit jsem zapomněla. Řidič školního autobusu se tedy pořádně „opřel do klaksonu“, ale naštěstí policajt nikde nebyl. Od té doby mám tohle pravidlo vypálené v mozku. Výše pokuty je pak podle rychlosti přestupku(ale I základní je vysoká). Problém je v tom, že zóny bývají dost dlouhé (protože školní autobus rozváží děti dost daleko) a je třeba dávat pozor, kdy nejen začala, ale hlavně kdy skončila.

    Jinak – asi jako v Čechách – můžeš zaplatit pokudu nejen za překročenou rychlost, ale vyšší bude třeba když budeš mít propadlý řidičák, jel jsi podnapilý apod.

    Myslím (ale jistá si tím nejsem), že dneska už žádný policajt pokutu nevybírá v hotovosti přímo na místě. Řidič dostane „ticket“, většinou vytištěný, protože policie má dneska v autech PC. Na něm jsou všechny nutné detaily. A zaplatit pak můžeš na poště, nebo přes počítač. Pokud s myslíš, že jsi pokutu dostal nespravidlvě máš možnost si stěžovat. Buď sám, nebo si pak najmeš toho tebou zmíněného právníka (ale to může být nakonec dražší, než samotná pokuta a stejně můžeš prohrát). Kdyby tě to pro případnou budoucí cestu do US zajímalo, jak je to s pokutami, tady je odkaz na DMV- Department of Motor Vehicles : https://www.dmv.org/traffic-tickets.php

    Jinak jedním z důvodů, proč hodně řidičů klidně překračuje rychlost může být ten, že mají v autě „radar“ (radar detector) :) Kromě států Virginie a Washnigtonu D.C. jsou ttiž v osobních autech zcela legální. My je máme v obou nautech už nejméně 6 let a jak manžel říká, cena už se nám mnohokrát vrátila, kdy jsme unikly možným pokutám za překročení rychlosti (koupili jsme ho tenkrát právě po první pokutě, co kdy manžel dostal). Ty lepší radary mají 360′ záběr na nejméně míly daleko. Takže, pokud má policajt zapnutý radar, i když je s autem „schovaný“ tobě začne radar nejprve mírně pípat a čím víc se k němu blížíš, tím je pípání silnější a rychlejší. Máš tedy dost času zpomalit. A pokud auto za tebou to rychlé zpomalení zaregistruje, i kdyby radar neměli, pro jistotu také zpomalý. Kamiony tyhle radary mít nesmí, ale zase jsou na sebe vzájemně napojení (víme od manželova synovce, který s ním jezdí) a jeden druhého také včas varuje. Ale je fakt, že někdy s těmi náklaďáky (asi právě pro tu jistotu, že nebezpečí nehrozí) fakt jezdí jako blázni.

    Na co si řidič zde na Jihu musí dávat extra pozor je na malou „ukázněnost“ řidičů. Třeba blinkry jich hodně „zapomene“ zapnout a klidně si bez nich odboří, nebo se před tebe napasuje, když to nejméně čekáš. Nebo velim často klidně projednou na červenou. Když já řídím a mám tu „smůlu“ že zastavím jako první na křižovatce, když naskočí zelená, raději moment počkám, než jedu, abych si byla jistá, že fakt nikdo neprojede na červenou a nanarazi do mne. S takovým lážo-plážo přístupem k řízení by asi v Evropě sotva přežili jeden den na silnici.

    1. A ještě něco. Našla jsem na netu celou brožůrku silničních pravidel. Tahle je z PA, ale je tam i CA a asi i jiné státy. Když se koukneš dost dolu, najdeš tam všechny US silniční značky (obrázky) a vůbec pravidla jízdy. Kdybys náhodou ještě někdy v Am. řídil, abys věděl co a jak :)

      https://tinyurl.com/zlzadjq

    2. Díky, Maričko, za hezký komentář :) To s antiradarem jsem nevěděl, ale znamená to, že používají radar? V Evropě se totiž běžně používá laser, a tam antiradary nepomůžou (proto už jsou také většinou pasivní antiradary legální i tady). Jinak to s tou jízdou na červenou začíná být problém i v Evropě, poslední dobou to vídávám nejen v Česku, ale i v Norsku – v lednu jsem byl zase v Norsku (jezdíme tam tak jednou až dvakrát ročně a vždy si půjčujeme auto) a nestačil jsem se divit, to za našich dob snad ani nebylo. Takže tvůj styl „počkat pár vteřin po zelené“, pokud do příčného pruhu dobře nevidím, dělám i tady.

  3. Andy opět musím vás, světoobčany obdivovat, jak se dokážete vyrovnávat dnes už pro mne s nevyrovnatelnými situacemi. Přeji dál, v pohodě najeté kilometry po celém světě!

  4. Nás překvapilo, jak rychle jezdí nákladní auta v N.Y. v centru. Takové veliké kolosy a fakt se s tím nepářou.

  5. muselo to byt stresujici, ale verim, ze jste si dovolenou i pres to krasne uzili! :*)
    kdyz jsme byli v québecu, taky jsme jezdili preopatrne a dodrzovali rychlost – jesteze bylo i na dlouhych prejezdech porad na co koukat, byli jsme tam kvuli barvam
    na podzim ;) – ale nezapomenou, jak kolem nas svistely ty obri kamiony s vleky, jedno kolo vyssi nez nase pujcene auticko, a kol urcte ke 20ks, mozna vic… :O

    1. No v Québecu jsem zíral na to, jak hrozně rozbité silnice tam jsou. V Ontariu to bylo o něco lepší, ale vyloženě stát New York a provincie Québec měly silnice, jaké jsem neviděl ani třeba v Rumunsku, a to i docela důležité komunikace na exponovaných místech, včetně dálnic.

  6. Zahýbání doprava na červené si pamatuji z dětství, bývalo to i tady.
    Američanům to zase může zpočátku připadat nejasné a složité v jiné zemi, no. Každý je prostě zvyklý na domácí pravidla.
    Pokud jde o to, že policie vyhmátne někoho, kdo vypadá divně, nebo je třeba černoch, měla jsem v mladším věku takovou zajímavou zkušenost s revizory v metru. Pokud jsem měla na sobě například kostýmek, lodičky, elegantní sako nebo kabát a v ruce kabelku, téměř nikdy mne nekontrolovali a nechali mě volně projít. Ale když jsem si vzala „jetou“ koženou bundu, džíny, kecky a báglík, tak jsem jejich pozornosti zpravidla neunikla :D . Musím ovšem říct, že jsem nikdy nejezdila načerno.

  7. Tak to je další zajímavý vhled do života v USA. Jinak těch 10 km nad limit je asi téměř všude – u nás určitě (nod) . I když mám dojem, že zrovna Dede říkala, že v Norsku se jezdí opravdu dle předepsané rychlosti, které je na naše poměry opravdu nízká.

  8. Ještě jedno maličko OT – ta poslední fotka, s tím psem na korbě pick-upu. Na venkově tak psi běžně jezdí, pokud jsem si všimla, nikdy nejsou nijak zabezpečení, často si sedí mezi jiným nákladem. Takové cestování je zjevně baví, mnoho z nich vystrkuje hlavy přes korbu a nechávají si foukat vzduch do tlamy a třepetat si ušima.
    Vypadali prakticky vždy spokojeně, ale přiznám se, že já bych na to nervy neměla – nechat psiny na korbě jen tak…

    1. No, kdybys žila na americkém venkově (a mám dojem, že i na australském), tak bys ty nervy asi nakonec měla – ono by ti to totiž nepřipadalo vůbec divné (rofl) .

  9. Ještě k těm rychlostem – nepřekvapilo mě, že všichni jezdí o něco rychleji, to je běžné. Překvapily mě ty kamiony, které se umějí řítit klidně 10 mil za hodinu rychleji než je limit. Přitom to bývají obrovské kousky a s těmi vleky jsou opravdu dlouhé.
    Když jsme jeli v noci z Moab do Vernalu, přejížděli jsme hory za „vlakem“ složeném ze tří zdivočelých kamionů – cisteren s vleky. Navzdory stoupání nás nijak nezdržovaly… :P Jak se tihle – určitě profesionální – řidiči vyrovnávají s drakonickými pokutami a tresty, to netuším. Asi bych nechtěla zjišťovat, za jakých podmínek jsou zaměstnáváni, protože kdyby jejich zaměstnavatel trval na dodržování předpisů, tak by takhle jezdit nemohli.

    1. V USA mají trucky celkem volné předpisy. Upouští se od rozdělování rychlostních limitů, protože spousta nehod byla právě z rozdílů rychlostí.

  10. Musím říct, že při prvním setkání se semafory za křižovatkou jsem byla ráda, že řídí Martin (který to zná, do USA jezdí dost často), protože já bych tou křižovatkou nejspíš projela :P
    Američanům přirozený systém „All Way Stop“ mi taky dal zabrat – to bylo jak sledovat frontu u doktora – kdo je přede mnou a kdo za mnou:)) Copak v našich pustinách, kde těch křižovatek bylo vždycky jen pár, o nic nešlo, ale pamatuju si, jak jsme přejížděli třeba San Franscisco… to bylo kapku na nervy.
    Žila jsem už v dost cizích zemích, abych znala ten pocit nejistoty, kdy víte, že kolem vás se hraje zaběhaná fungující hra, jejichž pravidla vám jsou lapidárně známá, ale vy tak polovinu karet nevidíte a u části z nich nevíte, co znamenají. To proto, že v každé zemi platí vedle těch psaných pravidel jednou tolik nepsaných, která ta první dolaďují a pokud nezískáte sami nějaké zkušenosti, tak tápete. To je velmi zranitelné období a pokud je země známá nekompromisním přístupem k hříšníkům, tak nějaký čas našlapujete hodně opatrně a rozčilujete domorodce :P
    Nejčastěji jde o dopravu a já bych doplnila ještě život se psem :P

  11. Je to zvláštní „kultura“. Taky co vím 90% policistů je chápavých a nezastaví člověka pokud vysloveně není nebezpečný nebo je ochotný se domluvit a to i u přestupků, které se u nás tvrdě pokutují. A pak je 10% co se potřebují po někom vozit a bohužel jsou v tom beztrestní. Ten systém je špatně :(

  12. Andy, ziju dlouho v Kanade, najezdim kolem 500 km za tyden, ale v Cechach se ridit bojim, v Severni Americe se urcite jezdi bezpecneji. Jak psala tuhle Maricka, zvyk je zelezna kosile, mne se jak v Kanade, tak v Americe jezdi dobre, predepsana rychlost mi vyhovuje, na semafory za krizovatkou jsem samozrejme zvykla, rovnez na stopky, odbocovani doprava na cervenou… Pravidlo, jezdi jak jedou ostatni, je jednouduche, Kanada je metricka, jezdim o 10 km rychleji (jako kazdy), nez je predepsana rychlost. U skol a hrist predepsanou rychlost (30km/h) dodrzuji. Nikdy jsem nebyla chycena za prekroceni rychlosti.
    Pripomnel jsi mi tchana, kdyz se dozvedel cenu pokuty za perkrocenou rychlost v Kanade, jel predepsanou po Vancouveru a za nim se okamzite vytvorila priserna kolona aut a on se nestacil divit :D
    Ze zvere u silnice mam od jiste doby velky respekt, bojim se hlavne za setmeni u dalnic, ty potvory nejsou videt ;)

    1. Vadí mi, že tam není stupeň, kdy jde udělit jen rychlou nelikvidační pokutu na místě nebo zaplacením na účet. Zavírání a ztráty řidičáků za relativně nízké přestupky jsou zbytečná výhrůžka. Takový systém je špatně.

      BTW: Právě v Kanadě vešel v platnost drakonický zákaz dronů nad 250 gramů(!!), kdy každý musí mít registraci a ta jde udělat jen pokud jste CA citizen. Zas příklad přehnané ochrany obyvatel

      1. Klídek, EU už se zaopičila a u nás to bude také. Každý dron bude muset mít SPZ a jeho majitel ,,řidičák“ (rofl)

Napsat komentář: Dede Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD