ROZCESTNÍK: Izrael s malým klukem aneb pastva pro dětské oči od rána do večera

Předně se omlouvám čtenářům za delší pauzu v seriálu o Blízkém východě, ale kvůli rekonstrukci a stěhování se bohužel jen málo dostanu k psaní; od konce června by měl seriál vycházet jako obvykle. Mezitím se rád podělím s výpravou, na níž jsem se na konci března vydal se svým synem Patrickem (5), mým kamarádem a jeho synem.

 

Přijeli jsme do Izraele na necelý týden, bydleli jsme celý čas v Jeruzalémě, kde jsme si na dva dny půjčili auto, abychom objeli okruh Jeruzalém – Hebron – Be‘er Ševa – Neve Zohar – Micpe Jericho – Jeruzalém a na drobné ježdění kolem izraelského hlavního města, než jsme auto zase vrátili. Chtěl jsem ukázat Patrickovi tenhle kousek světa, naučit ho aspoň trochu číst hebrejsky a arabsky a pár slov v obou jazycích a umět se pohybovat v místě s latentním konfliktem. Myslím, že se to povedlo, a takovou cestu mohu jen doporučit.

 

Přiletěli jsme na telavivské Letiště Davida ben Guriona a mohli jsme ještě jako jedni z posledních cestujících využít nového spojení rychlovlakem do centra Jeruzaléma v rámci uvedení do provozu zdarma; cesta stojí za to zejména pro železniční nadšence. Trať má kvůli konstantnímu stoupání několik zvláštností; velkou výzvou pro inženýry bylo převýšení mezi Tel Avivem a Jeruzalémem. Aby mohla být traťová rychlost 160 km/h, nemohlo být stoupání na trati vyšší, než 30 promile (pro představu, kořenovská zubačka má v nejvyšším stoupání 58 promile), což ovšem znamená, že vlak většinu trasy jede po estakádě, která se zvedá už před horami, aby v nich poté cestu do izraelské metropole překonávala přes mosty a tunely; i tak se ovšem nedostane výš, než 80 metrů pod zem, kde je hlavní jeruzalémské nádraží nesoucí jméno Jicchaka Navona. Odtamtud už cestující dále po městě vozí moderní tramvaj.

V Jeruzalémě jsme tentokrát nocovali přes Airbnb v arabské části města; naší hostitelkou byla velmi příjemná, liberální paní z prominentní palestinskoarabské rodiny (měla ovšem izraelské občanství), s níž jinak její dům sdílelo štěně německého ovčáka. Díky ní jsme se naučili plnit tradiční jeruzalémské pečivo humusem, zeleninou a masem jako to dělají místní a dozvěděli jsme se leccos o tom, jak se místní Arabové dívají na celou politickou situaci. Názory naší paní domácí byly velmi pragmatické a soudě podle toho, co říkala, to platí i o názorech většiny palestinských Arabů; většina ví, že Izrael se jen tak nikam neodsune a naučili se s celou situací žít. Potíž je v tom – a proto ji také nejmenuji – že naznačit něco takového veřejně není v palestinskoarabské společnosti v pořádku. Režim, který Palestinská autonomie (PA) má, ze všeho nejvíce nesnáší nikoliv Izrael, ale palestinské Araby, kteří se dopustí „normalizace“ vztahů s Izraelem. A i stěny mají uši – když jsme diskutovali o těchto věcech, naše paní domácí pustila doma nahlas rádio, aby náhodou sousedé něco neslyšeli, protože, jejími slovy, „jeden nikdy neví“ a mezi palestinskými Araby jsou extremisté, kteří jsou schopni svým spoluobčanům, co nedrží linii, dělat hodně ošklivé věci. Lidé, co si ale navzájem důvěřují, si mezi sebou řeknou leccos, a vhled do tohoto světa byl naprosto neocenitelný.

 

Protože Jeruzalém už z minulých návštěv dobře znám, mohl jsem Patrickovi i ostatním dělat průvodce po městě. Památky na děti sice udělaly dojem, ovšem nejvíc měly oči navrch hlavy z různorodosti městského života v jednotlivých čtvrtích jeruzalémského Starého města i jejich obyvatel. Co je ovšem pro dětské návštěvníky Starého města ráj, je veřejnosti přístupný, leč docela schovaný, vstup na střechy domů na rohu ulice Chabadu a svatého Marka. Kdo jste hráli hru Assassin’s Creed, vězte, že tohle je téměř jako to hrát v reálném světě. Lézt se dá kamkoliv, všude jsou střechy, stříšky, věžičky, schody, zábradlí, a výhled na celé Staré město včetně Skalního dómu a Západní zdi.

 

Zážitkem samým o sobě byli všude stojící policisté, se kterými se zejména Patrick rád fotil, kde to šlo. Po několika dnech už i fakt, že kolem projde drobná slečna v civilu se samopalem ležérně visícím přes rameno, jakoby to byla kabelka, člověk začne vnímat jako něco naprosto normálního, ovšem kluci z toho měli oči navrch hlavy už od začátku výletu.

Do Izraele jsme přijeli na Purim; velký radostný židovský svátek, během kterého se pořádá karneval, lidé chodí v kostýmech převlečení za všechno možné, po městech jezdí alegorické vozy s hlasitou hudbou, v ulicích se tancuje, raduje… a pije. Purim je oslava záchrany perských Źidů, jejichž vyvraždění podle knihy Ester plánoval v Súsách vezír Haman (355 před naším letopočtem), a které se podařilo překazit právě Ester spolu s Mordechajem, mužem ze súské židovské komunity. Podle tradice (a micvy) by se člověk měl opít tak, aby nedokázal rozlišit mezi větou „Proklet budiž Haman“ a „Požehnán budiž Mordechaj“. Navzdory tomu, že alkohol skutečně teče v Izraeli na tento svátek proudem, lidé jsou po něm hlavně v náladě; neviděli jsme nikoho se chovat v opilosti agresivně, a za volantem jsem také neviděl žádné řidiče, u nichž bych měl podezření na to, že před jízdou požili. Není se tak čeho obávat, naopak, je to jeden z nejlepších dnů na návštěvu Izraele.

 

Hlavní purimový průvod jsme se rozhodli navštívit ne v Jeruzalémě, ale mezi osadníky přímo ve starém městě v Hebronu (v izraelské části). Vzhledem k charakteru izraelské části centra Hebronu, tedy výřezem města vedoucím kolem jedné ulice, šel průvod (s ozdobenými traktory, na nichž vyhrávala hudba o sto šest), v němž se mísili tancující a slavící místní s po zuby ozbrojenými vojáky, kteří to celé hlídali, ale kteří měli výjimečně jako součást uniformy různé žertovné čepice. Celé to působilo velice zvláštním dojmem; Hebron je totiž jedno z prvních míst, kde se něco děje, když přijde do země vypjatější atmosféra. Samozřejmě jsme kromě purimového průvodu viděli i Machpelu, tedy hrobku patriarchů, kde je pochován Abrahám, Izák a Jákob a jejich ženy, kromě Ráchel, která je pochována v Betlémě (i její hrobku, což je, vzhledem k tomu, že je obklíčené oblastí A pod správou Palestinské autonomie, hodně zvláštní místo, jsme navštívili).

Koupání v Mrtvém moři bylo samozřejmě velkým zážitkem, a zejména pro Patricka, který ještě sám neumí plavat; bylo zajímavé sledovat, jak překvapený je z toho, že ho voda skutečně nadnáší. Přesto ovšem ani Mrtvé moře, ani památky nebyly tím, z čeho měl oči navrch hlavy prakticky nonstop – tím byli zejména lidé. Haredim, beduíni, mniši, jeptišky, etiopští křesťané a další lidé v tradičních oděvech všeho druhu; temperamentní řidiči na silnicích, náboženské obřady židovské, muslimské i křesťanské; to vše se slilo do jednoho velikého koktejlu poznání, o kterém ještě Patrick vyprávěl ještě hodně dlouho po návratu do Evropy.

 

Aktualizováno: 29.5.2019 — 22:38

13 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Isreal je místo kam jsem se už dlouho chtěla podívat, obzvlášť Jerusalem, a ještě jsem neměla tu odvahu tam jet, zní to vždycky docela komplikovaně když tady čtu o pásmech a zónách kam se smí a nesmí. Až se k tomu jednou dostanu, zeptám se na rady a doporučení.

  2. Andy, delas to spravne, rozvijis u Patricka prirozenou zvidavost, touhu po poznani a odolnost. Ma velice dobre naslapnuto k tomu, aby se z nej stal vzdelany, inteligentni a toleranti clovek.

  3. Protože mám vnuka jen o něco málo mladšího než je Patrik, dokážu si živě představit nadšení a oči navrch hlavy malých kluků. No a s policisty by se ten náš lupínek taky fotil a seznamoval moc rád! :)

    1. No my jsme byli před třemi týdny s dětmi na dva týdny v Americe a Patrick se hrozně rád fotil s newyorskými policajty – a oni s ním :)

  4. Nevím, jestli při současném druhu informací bych měla odvahu jet s děckem do Izraele, ale ty to zřejmě vidíš z té informovanější stránky. Jelikož naše média vynikají jen ve stavění bubáků a pravdivost a vyváženost informací je jim ukradená, myslím, že by tu odvahu neměla spousta lidí. Patrik se má.

  5. Andy, hezky se čte, jak jste si se synkem užili netypickou dovolenou. Patrik je myslím už ve věku, kdy alespoň některé zážitky bude pamatovat a i po delší době s k nim vracet (v dnešní době je tak snadné mu je „připomenout“ spoustou fotek a vedeí). Díky tobě je z něho už teď docela velký cestovatel (naposledy Ukrajina, že,)a je ti velice podobný (tebe zase „nezapře“ tvoje maminka :)!

  6. Tak to muselo být parádní cestování.
    Obdivuju vás Andy, že se nebojíte s Patrickem cestovat i do těchto zemí.
    My s manželem jsme bohužel pravověrní evropafilové a především italofilové.

    Ano máte pravdu, tady nás krmí informacemi o neustálém konfliktu v Izraeli. Ale realita bude asi jiná.
    Je dobře, že může Patrick vnímat tu různorodost už od dětství.
    Myslím si, že naše děti a vnuci si budou muset na tu různorodost zvyknout a nevidět svět černobíle.

  7. To byl tedy parádní výlet a poznávání “kokteilu” různých národností úžasná zkušenost. Jste úžasní!

  8. To byl ten výlet, kam měla jet i Dede?! ;(

    Jinak je fajn, že Patrik (a posléze určitě i Kačenka) poznává cizí kraje už takhle od dětství. A svátek Purim se děckám určitě líbil, to jste vybrali opravdu dobrý termín.

    Jinak se těším na další články o Blízkém východu. Jo a přeji rychlé zabydlení (nod)

    1. Ano, to je ten výlet, na který jsem neodjela, idiot já :P
      A musím říct, že Andyho dětem moc přeju (a malinko závidím) ten koktejl poznání, který jim Andy odmala servíruje. My jsme také s dětmi jezdili, moji rodiče se mnou také, ale ne do takhle zajímavých krajů. A čím dřív si děti zvyknou na různost světa a lidí, tím snáz se jim v tom světě bude žít :)

      1. Ano, plně s Tebou souhlasím milá Dede,cestování JE důležité a zejména pro děti,poznání je nezcizitelné.Nejvíc blbostí nadělají lidí,kteří o světě nevědí nic, věří mediím a politikům a celé dny a roky sedí doma a mudrují o nespravedlnosti světa a svých bližních.

  9. Úplně těm dětem závidím, protože Izrael je tolik nových vjemů, že si musely hlavu ukroutit :)

    Ohledně názorů Palestinců na Izrael to jsem poznal i přímo v oblasti A, že jsou s tím v pohodě (akorát „říkají o nás, že jsme nebezpeční“), ba ten rozkol využívají k vlastnímu zbohatnutí předprodejem, pašeráctvím, nabídkou služeb a bůhví čím (při tom cenovém rozdílu se není co divit) a zároveň využíváním toho, že mnohou infrastrukturu mají z cizích peněz. Vlastně jediný kdo tam říkal, že trpí byl Francouz a Němka :D

    A následky Purimu jsme viděli (my přiletěli den po něm) a tam kluk tančí na lavičce a party v hábitech se drží za ramena zpívají a sotva drží směr :D

Napsat komentář: 814151 Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD