BTW: Divokým západem (11) – Yellowstone (1)

Byla to právě moje touha vidět Yellowstone i Grand Canyon v rámci jedné cesty, která nás přiměla naplánovat výlet s tak dlouhými přesuny. Takže když jsme skončili na jihu u Moab, museli jsme se vydat na sever.

 

Večer po skončení prohlídky parku Arches jsme sedli do auta a vydali se na cestu dlouhou přibližně 230 mil (asi 4 hodiny cesty) do Vernalu, kde jsme měli zajednaný nocleh. Město se nám moc líbilo, protože postrádalo ten intenzivně turistický charakter, jaký mají všechna místa v blízkosti známých národních parků.

Z Vernalu jsme pokračovali opět na sever – cílem naší cesty byl Jackson Hole. Cesta na víc než pět hodin, 294 mil. V předcházejícím článku (Pustina) jsem se vám snažila trochu přiblížit tu nekonečnost cesty mezi ostnatými keříky, kdy je pro vás událostí i kráva vedle silnice a možnost seřizovat intenzitu stěračů vám přijde jako vzrušující aktivita.

 

Jackson Hole – prostě ulice:)

 

Jackson Hole je místo tvrdě turistické – bodejť ne, se dvěma slavnými národními parky za zády. Přesto si dokázalo zachovat jistý půvab. Jen ty čtyři ohromné „brány“ na náměstí, složené ze stovek parohů, mě kapku děsily. Sice jsem si říkala, že mnohé z nich snad lidé našli, protože elkové (místní druh větších jelenů:)) parohy shazují, ale stejně… Rozhodně je to pohled, jaký hned tak nezapomenete:))

 

 

Do Jackson Hole jsme přijeli v úterý večer (7. května), přičemž cestu z Grand Teton do Yellowstone měli otevřít až v pátek. Středu jsme věnovali Grand Teton, ale naším hlavním cílem byl Yellowstone. Jenže bez průchozí cesty to znamenalo oba parky objet po jejich západní hranici (přes Idaho do Montany, cca 140 mil) a to bychom byli teprve na vstupu do parku v městečku West Yellowstone. Na jeden den v podstatě nesmyslné, vůbec, když jen po samotném parku najezdíte mil přehršel. Takže jsme si zajednali další nocleh, pro změnu v Montaně:))

 

 

Vyjeli jsme časně ráno a měli jsme kliku, že už po nočním sněžení otevřeli silnici č. 22 – Teton Pass Highway. Já vím, byl už začátek května, ale už do Jacksonu jsme přijížděli po náhorní rovině v nadmořské výšce plus minus 2000 m n. m. a pořád jsme stoupali – v Yellowstone jsme se na některých místech dostali až na 2600 m n. m. A řeknu vám – do těch tisíce metrů si toho můžete nevšímat, ale při delším pobytu nad 2000 jsem to už nepřehlédla:))

 

 

Vjezd do Yellowstone jsme začali jako obvykle v návštěvním centru. Jestli jsou Američané v něčem dobří, tak určitě v organizování a informování desetitisíců turistů – klobouk dolů. Takže jsme dostali mapu a plno dalších informací a nejdřív vyrazili prozkoumat „jihozápadní cestu“, tedy přes Madison na jih ke gejzíru Old Faithful.

 

 

Nedovedete si představit, jak jsem se těšila na své první horké zapáchající jezírko! A bahenní sopku:)) Člověk se tam sice nikdy úplně nezbaví vědomí, že se vlastně potuluje velikým kráterem, pod kterým stále příroda pilně topí, ale když to vydrželo do teď… Pravda, interval mezi výbuchy se prý zkracuje, ale pořád jde o periodu ve stovkách tisíc let, takže se to dá pustit z hlavy.

 

 

A pak jsme uviděli stoupat k nebi páru a zahlédli lesík mrtvých stromů – naše první bublavá zkušenost! Řeknu vám… je to něco, co prostě nezapomenete. Je to… hlavně naprosto jiné než cokoliv, co jsem do té doby viděla. Živé, aktivní, nebezpečné, krásné! Dusivé – zjistila jsem, že sirné výpary se mi nedýchají nejlíp. Ale ty barvy! Ty barvy…

 

 

Upřímně řečeno, proti barevným vroucím jezírkům a bahenním sopkám mi vytoužený gejzír Old Faithful přišel… no, nudný. Musela jsem si opakovat – je to přírodní! Nekonečně přirozenější než fontána v Barceloně! Ale stejně… Možná je to dané i omezeností celého výstupu. Nejdřív tam čekáte, šíleně mrznete (ledový vichr mě zmrazil víc, než se dalo rozumně snést, v autě jsem pak dlouho rozmrzala) a pak najednou ááách… a za moment je po všem.

 

 

To taková bahenní sopka si brblá pořád:)) Navíc jsme tam přijeli v místním předjaří, takže bahenní sopky měly plno vody k předvádění – později v létě prý některé na čas dokonce vyschnou. Jezírka jsou veliká a voda v nich vytrvale vře, takže kdyby si tam bídáci chtěli syna lovce medvědů uvařit (viz Karel May – pro ty, kdo se nechytají:)), neměli by s tím vůbec žádné potíže. Jen ten vývar by asi nebyl k jídlu :P

 

 

Popravdě informační tabulky názorně ukazující, co se stane, když budete šlapat kam nemáte a propadnete se do horkého podloží, byly velmi přesvědčivé, takže lidé se poslušně drželi prkenných chodníčků. Zarazil mě varovný nápis, že házení mincí do jezírek je přísně zakázáno. Opravdu někoho napadne taková blbost? Inu, že se ptám.

 

 

Od Old Faithful jsme se vrátili kus cesty zpátky a zamířili k vodopádům na řece Yellowstone. (Zpět na Madison, potom k Canyon Village a kousek na jih) Byla zima, chvílemi sněžilo, zuby mi drkotaly jakmile jsem po těch x mílích vylezla z auta. Ano, přiznám se, že se mi z toho auta v tu chvíli opravdu nechtělo! Říkala jsem si… no jo, zase nějakej kaňon, další skály a řeka, kolik jsem jich už viděla? Moc! Jenže pak jsem to uviděla a… mně vám snad naráz i přestala být zima! No dobrá, byla mi dál, ale přestalo to být důležité.

 

 

Ano, zase to byly skály, vodopád a hluboko dole řeka. Jenže to byly zase úplně jiné skály, úplně jiné barvy a navíc bylo jasné, že na mnoha místech se pod skálou ta voda zase vaří! Když se podíváte na fotky vodopádu, tak tam uvidíte obrovskou sněhovo-ledovou hmotu, balancující nad řekou, která se jen jen rozpadnout. A tak se díváte na celý ten neuvěřitelný obraz a ještě navíc přemýšlíte, jak to šplouchne, až to do té řeky spadne! A navíc ji aspoň na chvilku ucpe. Ach, jak dynamická podívaná!:))Ne, tohle všechno vám popsat nedokážu – podívejte se na Martinovy fotky na moje rajče a uvidíte sami.

 

 

Druhý den jsme vyrazili na severní stranu k Mammoth Hot Springs, ale směrem na severovýchod se pokračovat nedalo – tam byla silnice stále ještě uzavřená. Takže jsme se vrátili a opět kolem vodopádů sjeli dolů, k Yellowstone Lake (jezeru), které však byla stále ještě zamrzlé. Odtud jsme se pak vrátili přes Grand Teton National Park zpátky do Jackson Hole, odkud jsme den na to odlétali.

 

 

Celá ta napůl vařicí napůl zmrzlá krajina je prostě… neuvěřitelná. Navíc je maličko zákeřná. Nejdřív máte pocit, že prostě jedete míle a míle úplně obyčejným borovým lesem pokrývajícím úplně obyčejné kopce (to je ten kráter a jeho okraje), mezi tím tečou úplně obyčejné řeky, v našem předjarním čase plné ledové vody. No a pak se kus té řeky začne vařit. Z kopečku po vašem levobodu najednou zmizí vegetace a rozpálená půda vydechuje horkou páru. Z potůčku jde pára a jeho dno je zelenožluté. Taková je to krajina…

 

 

A ještě perlička na závěr – poblíž Shoshon Lake přejíždíte Continental Divide, tedy linku, která dělí USA na dvě poloviny podle toho, do kterého oceánu z toho místa tečou řeky. A tak stojíte u cedule a říkáte si vlevo Atlantik, vpravo Pacifik. A pak se otočíte a můžete si to říct naopak:)) Faktem je, že pomyslně sedíte na hřebeni střechy rozdělující obrovskou masu vodstva… :)

 

 

Martinovy fotky najdete zde – opravdu si je nenechte ujít! https://sandvika.rajce.idnes.cz/Yellowstone

Moje fotky jsou jako obvykle z mobilu a neupravené.

Zvířata si nechávám na jindy, nebo by to nebyl článek, ale sága:))

Užijte si to!:))

Aktualizováno: 27.5.2019 — 06:50

36 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak to byla takova pekna tecka za tim vasim vyletem. Fotky jedna hezci nez druha, nedivim se ti, Dede, ze jsi chtela Yellowstone videt. Ten teplotni rozdil mezi Moab a Yellowstone musel byt dost drasticky.

    1. Z horka do opravdové zimy – v noci mrzlo :) Ten první den ledově fičelo a střídavě padal sníh. Ten druhý vykouklo sluníčko a nakonec bylo hezky – ale žádné horko, jako na jihu :)
      (Nešel nám net, tak se ozývám až teď)

  2. Klokotající kus země! Nááádhera! Napínavé čtení, úplně ,mne to pohltilo,jako dobrá indiánka! Fotky fascinující,všechna ta vrásnění, brázdění toků a bublající krátery, to všechno je na nich opravdu vidět! A ti bizoni!

    1. O bizonech napíšu zvlášť :) Ta krajina je prostě strašně zvláštní a to, co píše dole Krakonoš, je pravda – jen jsem to tu nechtěla vytahovat :P Rozhodně si to člověk uvědomuje, že je ve velmi nestabilním prostředí.

  3. Dede, kolik jste nakonec najeli mil (km)? Asi hodně, moc, že?

    Jak jste určitě sami poznali, ono je lepší udělat si podobné cesty (do jiných parků-států) s odstupem času (i let). A nejen pro ty děsné vzdálenosti mezi tím, co chce člověk vidět. Kdybyste tenkrát strávili v Kalifornii třeba měsíc a měli tak čas si „zaskočit“ do Yellowstone, asi byste neměli stejný zážitek (požitek), jako teď. Prostě by toho bylo najednou moc, tělesené i duševní vyčerpání by to nezvládlo, jak jsi přesně napsala..“no jo, zase nějakej kaňon, další skály a řeka, kolik jsem jich už viděla?“. Prostě ten pocit „scenic overload“ – MMCH to není můj výraz, běžně se právě v techto situacích trefně používá :) Proto jsem v jednom komentáři napsala, že z téhle dovolené (jako té kalifornské) budete ještě dlouho „žít“. Vzpomínky se vám budou vracet (třeba u nějakého příštího am. filmu) a to, že jsi(jste) mrzla, že jízdy byly nekonečné atd, budou takové skoro „vojenské“ vzpomínky. Budou převažovat ty na krásnou, drsnou přírodu.

    Martin má zase nádherné fotky, fascinovala mě ta, kde se „kouří z hor“, pára tam stoupá snad z různých puklin ve skalách?? Tam to ale nevypadá,že je to přístupné, nevedou tam cestičky. A skvělá jsou i tvoje videa – bublající „bahýnko“ a Old Faithful svojí párou tvoří téměř stěnu. Máš pravdu v tom, že je to naplánovaný a poměrně krátný zážitek. Ale asi právě proto, že vystřeluje nahoru do výšky je o tolik jiná, než „přízemení“ bublající horké, sirné prameny. Já měla pocit, že my jsme šli pěšinou kolem gejzíru podstatně blíže, než současný chodník (a manžel si to myslí též). No je to už přes 40 let, takže se klidně můžeme plést. Chtěla jsem proto najít, jak starý je ten ta cesta kolem. Nenašla jsem to, ale našla jsem tuhle zajímavou „Live streaming Webcamcam“, tak si představuji, že „tam po tom chodníčku jste nedávno šli“ :).

    https://www.nps.gov/yell/learn/photosmultimedia/webcams.htm

    1. A zaujaly mě ty brány z paroží v Jaskson Hole. Chtěla jsem tě totiž „uklidnit“, že jsou to možná umělá paroží, která vypadají od pravých k nerozeznání. Ale jak jsem zjistila, jsou fakt pravá !!! Většinu dodávají tamní skautské kluby, kde je kluci sbírají v „National Elk Refuge stanici“ a ostatní různě dokupují. Tady je o tom anglický článek.

      https://www.yellowstonepark.com/things-to-do/jackson-holes-antler-arch-tradition

      1. A do třetice tu budu plevelit :) Možná také víte, možná ne, že Ted Turner (zakladatel CNN) je druhým největším soukromým majitelem půdy (pozemků) v USA! Skupuje půdu především na Západě (vlastní řadu rančů), za účelem zachránit na nich původní zvěř, dát jim možnost žít tak svobodně a volně jako dříve. A právě bez jeho záchrany bisonů už by tahle zvířata asi v US vyhynula. Má jich na tomhle obrovském ranči v Montaně 55.000 (jak se píše v článku je to 11% z 500,000 bisonů žijících na zeměkoluli).

        Pro ty, kdo umí anglicky tady je článek:

        https://tinyurl.com/yylmpzpp

    2. Maričko, Martin říká, že asi 3 000 mil. A většinu z toho s kamínkem štíplým předním sklem, na kterém rostla prasklina – to bylo taky napínavé:))

    1. Zano, člověk prostě chvílema nevěří vlastním očím. No a já to chtěla vidět od té doby, co jsem jako malá holka prvně četla Syna lovce medvědů! :D

  4. Některé z těch fotek vypadají, jako by byly pořízeny na jiné planetě. :) Úžasné!
    Ale stejně bych před všemi těmi bublajícími krátery dala přednost jednomu živému bizonovi. (chuckle)

    1. Neboj, bude povídání i o bizonech :) Poblíž jednoho jsme měli i piknik – na svoji obranu musím říct, že to bylo v jedné z místních Village a že jsem o něm nevěděla, když jsem k tomu stolu jídlo nesla… :D

  5. To je jedno z těch míst, které asi stoprocentně zachytit nejde, ale prostě se musí zaížt. A jsem rád, že taková místa stále jsou

      1. Havaj je něco úplně jiného. Z Kilauey teče láva nepřetržitě od silvestra 1953, kdy z kráteru Puu Oo vyrazila lávová fontána, nejprve 300, později až 600 m vysoká! Zkuste si představit, jak velký tlak je potřeba na vytvoření mnohem menšího vodotrysku mnohem lehčí vody v Ženevském jezeře. Dnes láva vytéká klidně, takže k lávové říčce, tekoucí do oceánu, se můžete přiblížit i na několik málo metrů, jen je třeba dát pozor na místa, kde láva teče pod povrchem a klenba tunelu by se mohla propadnout. Havajská láva je tvořena hlavně kysličníkem křemičitým, jedná se vlastně o surové křemenné sklo, které se v malých množstvích odebírá a zpracovává stejně jako sklo klasické; po přetavení vypadá podobně, jako zelené sklo pivních flašek. Lávy havajských sopek jsou na plyny chudé, takže klasické sopečné výbuchy s množstvím kouře na Havaji neuvidíte.

  6. Martinovy fotky mne dostaly už včera – tolik barev! A vůbec ta příroda je tam podivná. No ale nejvíc mne asi zaujali bizoni! Už mi tam chyběli jen indiáni na mustanzích s barevnými péry v šošolce vlasů! Jsem ráda, že jsi si splnila sen… i když ty přejezdy jsou teda šílené (chuckle)

    1. Právě kvůli těm přejezdům jsme jezdili s rostoucí prasklinou na předním skle. Věděli jsme, že by nám auto vyměnili, ale kdo ví, jaké bychom dostali. A náš bílej autobusek nám vyhovoval – v něm se ty přejezdy prostě zvládnout daly, aniž by to moc „bolelo“ :)
      Když jsem teď jela něco přes tři hodiny do Rožnova, tak mi to zase přišlo takové… delší, než jsem to vnímala tam! :P

  7. Jeden básník kdysi napsal, poměrně výstižně, že sopky jsou uhry na tváři zeměkoule. Yelowstone je něco horšího. Odborně se to nazývá supervulkán a Má potenciál zničit totálně celou severní polokouli. Jde o ohromný nežit, hluboký přes 600 km. Na jeho povrchu je strup, tlustý necelých 5 km, na jehož povrchu se odehrává to, co obdivují nic netušící turisté, který začíná pomalu praskat a pokrývá plochu o tvaru elipsy o rozměrech 55 x 72 km. Pod ním je rezervoár proplyněného, tedy velice explozivního magmatu, obsahující přes 1 000 krychlových km lávy. Yelowstone vybuchuje s ktastrofickou účinností poměrně pravidelně v intervalu plus/minus 600 000 let a od poslední megaerupce uplynulo už 630 000 let A v r. 2003 aktivita gejzírů v oblasti Norris vzrostla, měření pak prockázalo vzdutí povrchu kaldery o 20 cm. Průšvih je v tom, že Yelowstone leží na tzv. horké skvrně, takže do něj stále proniká nové, čerstvé a horké magma a tlak v podzemí neustále, i když kolísavě – s pauzami – stoupá. Až ten strup jednou praskne, (a už to nebude dlouho trvat), dá se očekávat, že ze vzniklého otvoru vyrazí do atmosféry sopečný popel s řádnou porcí jedovatých plynů, takže naše atmosféra bude ,,obohacena“ o minimálně 1000 krychlových kilometrů prachové lávy, která se dostane do horních vrstev atmosféry a katastroficky na dlouhou dobu ovlivní počasí na celé severní polokouli. Geologové odhadují, na základě podrobných měření, že vyprázdnění tohoto vředu bude trvat zhruba 5 dní a vulkanický popel, který spadne během této doby na zem udělá z USA otrávenou pustinu, kde nic živého nepřežije. A následnou vulkanickou zimu pocítí celá severní polokoule. USA prakticky přestanou existovat, infrastruktura se pod váhou sopečného popela zhroutí, atmosféra, povrch půdy i voda se stanou jedovatými, takže veškeré rostlinstvo a živočišstvo zahyne. Po vyprázdnění lávového rezervoáru se kaldera sice zhroutí, ale z hlubin země do ní začne stoupat nová láva, takže to nebude konec supervulkánu, ale jen konec jedné části seriálu. Ostatně na toto téma byl natočen dvoudílný film, velice dobře a velice realisticky zpracovaný, jménem Supervulkán. (Vyšlo i u nás na DVD a kdysi běžel i v TV). neváhejte, protože pokud byste to chtěli vidět na vlastní oči, až to vypukne, nemáte šanci to přežít. Starosti, až k tomu dojde, budeme mít i tady, protože se dá očekávat pokles průměrných teplot o zhruba 6 – 7 °C, čili krátké studené jaro, léto a podzim a dlouhá a studená zima a s tím spojená katastrofální neúroda; změní se i náš svět.

      1. Vím o obojím a intenzivně na to odmítám myslet – nic s tím neudělám a zálibu v apokalyptickém myšlení zcela postrádám. :)

        1. Myslet na to není nutné, protože až to začne, tak není šance s tím něco udělat. Geologové tvrdí, že nejdéle v horizontu sto let dojde k výbuchu některého ze supervulkánů, (k dispozici je celkem deset kandidátů v různých částech světa) a podstatné redukci až zničení naší civilizace. Přežije jen hrstka lidí, kteří nejsou na výdobytcích civilizace závislí. (Nejblíž od nás je Laacher see v Německu, vzdšnou čarou cca 500 km; když před 13.000 lety vybuchl naposled, prodloužil dobu ledovou o zhruba 6 let a v okolí Prahy vytvořil místy až 2 m vysoké duny sopečného popela. na totální zničení infrastruktury stačí 15 cm).

  8. Hezké povídání a úžasné fotky – po našem rozhovoru už si to trošičku dokážu představit…
    Z jedné stránky mě mrzí, že něco tak impozantního a dechberoucího neuvidím na vlastní oči, na straně druhé si říkám, že mi stačí tyhle krásné fotky a nemusím absolvovat ne právě příjemné věci s tímto prostředím spojené.

      1. Děkuji za návrhy – o Islandu přemýšlím už asi dvacet let (já vím, že mi všechno trvá…:o))) a ta Seč vypadá velmi lákavě – asi si udělám výlet!

        1. Jestli mohu drobně radit – pokud uvažuješ u výletu na Seč a okolí (rofl) , domluv se s Alex, ta o tomto kraji toho ví velice moc a dá ti úžasné tipy (nod)

  9. Luxusní fotky! Doufám, že to rohaté zvířectvo bylo dostatečně daleko- u těch mívám pocit, že jejich chování v brzké budoucnosti je mi záhadou, páč pod ty rohy nevidím a jaksi pro mě postrádají mimiku :)

    1. Přesně – nevíš, jestli se ten dobytek usmívá nebo tě hodlá rozdupat:)) U koní a psů je to mnohem snazší – no a medvěd se taky z mého pohledu tváří furt stejně :P

      Zkusím dát na rajče nějaká videa – sirný zápach si budete muset představit sami:))

Napsat komentář: maxikova Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD