BTW: Divokým západem (10) – Grand Teton National Park

Z horka pouště jsme se přesunuli na sever – tedy přejeli z Utahu do sousedního Wyomingu, abychom se ubytovali v Jackson Hole. To je velmi americké a velmi turistické městečko, které tvoří velmi dobrý výchozí bod pro přístup do dvou slavných amerických národních parků – Grand Teton a Yellowstone.

 

Když se kouknete na mapu, tak vidíte, že spolu ty parky sousedí a Jackson Hole je příhodně na jižní hranici GT. My jsme tam přijeli v úterý večer a věděli jsme, že spojnice mezi oběma parky se poprvé v sezóně otevře až v pátek – pořád ještě tam bylo moc sněhu.

Takže jsme udělali plán: středu si necháme na Grand Teton, ve čtvrtek přejedeme po západní hranici parků (přes Idaho do Montany:)) do West Yellowstone, kde jsme měli zajištěný další nocleh. Z té strany byl Yellowstone přístupný, takže si uděláme jihozápadní kolečko, abychom v pátek projeli to severní (kam až to půjde, část cest byla pro sníh pořád ještě zavřená) a po východní straně se vrátíme skrz oba parky zase zpátky do Jackson Hole. Celkem pár stovek mil cesty, ale už jsme byli zvyklí, že:))

 

 

Když přijíždíte z Jacksonu k parku, získáte dojem mírného deja vu – z roviny tu najednou vyrůstá mohutné, velice pohledné pohoří, které vám okamžitě připomene Vysoké Tatry – až na to, že tohle je mnohem, mnohem větší! Inu americké rozměry:)) Z pokročilého jara pouští jsme se přesunuli do nadmořské výšky nad 2000 (2 000 – 2 600) metrů na mořem, takže zpátky do časného předjaří. Do období tajícího sněhu, žluté trávy a bezlistých stromů.

Měli jsme neuvěřitelnou kliku na počasí, protože navzdory předpovědi se vyčasilo, sluníčko svítilo, jen ledový vítr nám připomínal, že tady je vlastně náš začátek března. Víte, já mám ráda tohle svěží bublající předjaří vždycky, ale po více než týdnu v pouštích to tam bylo nesmírně osvěžující, asi jako doušek ledové vody s citrónem:))

Měli jsme v plánu začít u Jenny Lake a Martin se vysloveně těšil na procházku po březích jezera. Jenže ouha – nepočítali jsme s tím množstvím sněhu, který byl odklizený jen na hlavních přístupových chodníčcích od parkoviště. No a my jsme měli letní obutí! Copak Martin jakž takž procházel (to se ví, když má někdo boty velikosti sněžnic:)), ale já jsem se často bořila – na některých místech až nad kolena. Když jsem si jednou navíc odřela holeň o ukrytý kámen, tak jsme uznali, že tudy cesta nevede – holt musíme jet dál, kudy to jde.

 

 

Přes všechna varování před medvědy jsme nakonec v lesích kolem jezera zahlédli (kromě bobků – jeleninců a losinců:)) jen jednu maličkou pruhovanou „veverku“ (nevím, co to bylo ve skutečnosti) a musím říct, že mi to nevadilo. Méďové jsou roztomilí jen ve filmech – jinak jsou to hodně velká a těžko čitelná zvířata, ze kterých mám respekt. Martin ale toužil si medvěda vyfotit, a tak jsem dostala za úkol medvědy nepřetržitě vyhlížet. Tiše jsem doufala, že skutečně nějakého uvidíme a vyfotíme, ale nejlépe třeba přes řeku… :D

Nakonec jsme ten den viděli spoustu krásných hor, řek, zamrzlých jezer a nakonec i nějaká za zvířata. Zkoušela jsem se vzdělat v severoamerických jelenovitých a zjistila jsem, že je to ještě složitější, než jsem si zprvu myslela. Takže vám mohu zodpovědně říct, že jsme viděli naše první bizony (ty si nespletete:)), potom stáda zvířat, o kterých jsem byla přesvědčená, že to je elk (velký jelen s tmavším krkem), potom pár losic – losa samce jsem zahlédla jen z jedoucího auta. Vím, že tam jsou i další jelenovití (snad prý i caribou a pak menší jeleni, white tail deers), ale jsem takřka přesvědčená, že ty jsme neviděli:))

Byl to nádherný den, užili jsme si a těšili se do dál na sever.

PS: I když jeleni na fotkách vypadají, jako by byli za plotem, tak nejsou – viděli jsme je ty „ploty“ snadno přeskakovat…

Martinovy fotky z foťáku najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Martin_-_Grand_Teton_a_okoli Nenechte si je ujít – to je úplně jiná kvality než moje z mobilu:))

 

 

Aktualizováno: 15.5.2019 — 10:18

23 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede a Martine, další sada nádherných fotek(včetně názorných mapek). Moc se mi líbí hned ten zálesácký srub v článku! Závidím vám vidět samice elků, takové štěstí jsme my nikdy neměli. Stáda jelenů je myslím druh „Mule deer“. Nechci dělat chytrou, šla jsem se přesvědčit do mé milované knižečky. Totiž – při naší první cestě na Západ jsem byla všemi těmi zvířaty a ptáky tak nadšená, že jsem si při první příležitosti koupila hned několik knížeček ze sady „A golden nature quide“. Cestovali pak se mnou při všech našich dalších cestách a používám je dodnes, takže některým už padají listy, ale nezbavila bych se jich zanic. Popisy jsou poučné, ale zároveň stručné, kresby velmi názorné. A hlavně je vždy mapa USA, kde se které zvíře, pták nachází. Z těh na fotce mám M,T,R,I a B.
    https://i.pinimg.com/736x/fd/8f/43/fd8f433307e028897207e68e2eee2574.jpg

    Jeslipak jste cítili ten řídší vzduch? Ona je ta změna dost pozvolná, vlastně se „zafuní“ hlavně auto a člověk si hned neuvědomí, jak vysoko stoupá. Vy jste byli v + 2000 m. Schválně jsem si teď našla výšky Gerlachu a Lomnic. št. (ani na jednom jsem nebyla) a jsou to 2655m a 2634m. Takže vy jste se jen tak procházeli ve víc jak poloviční výšce obou štítů, kde v Tatrách už jsou to jen skaliska, zatímco tady jsou jezera, lesy, stáda zvěře a velká parkoviště. Vrcholy hor se tak třeba nezdají tak majestátné, jak by si zasloužily v porovnání s pohledy na Alpy či Tatry. Jenže tady se ta horská pásma díváte vlastně už z jejich poloviční výšky (přesahují 4000m).

    Ano chipmunk je velmi roztomilé a oblíbené am. zvířátko. Měli jsme jich několik roky zde na zahradě, běhali pod krmítko s veverkami. Z koček jedině Lucky se ho podařilo asi 2x ulovit. Už druhým rokem tu ale žádní není, možná 4 kočky na zahradě už je na ně moc. Zase tak moc nám to nevadí. Jednak to není pokušení k lovu pro kočky a oni chipmunci umí dolovat pěkně chodby pod zemí, nám se jednu dobu docela „houpala“ zem pod čerpadlem bazénu.

    Těším se na další pokračování !!!

    1. Maričko, ty knížky bych byla moc potřebovala! :) Elky jakž takž poznám, losice taky (zážitky z Norska) a losa samce si nespleteš, stejně jako bizona. Zbytek jelenů je pro mě zmatek – ti malí (snad white tail) byli v Zionu.
      Nadmořskou výšku jsme na sobě cítila tak od těch 1500 metrů výš, do té doby to šlo. Tedy ne normálně, ale jak jsem se chtěla bystřeji pohnout, funěla jsem – jako to auto :D To si ale hučelo denně – to jsou ty velké motory. Doma bych to živit nechtěla (i když 10 l na 100 km není až tak strašné – ona to přece jen byla Toyota a ne jeden z amerických obrů:)), ale hezky se to poslouchalo :)

    1. Byla rychlá jako blesk a všimla jsem si jí jen díky vytrénované schopnosti spatřit jakoukoliv zvěř pokud možno dřív než psi… :D

  2. Skvělé, že vám ten den tak přálo počasí! A jaký kontrast proti krajině, odkud jste přijeli. Tady je všechno tak čisté, jasné, svěží a šťavnaté! A fotky, ach ach, nádherné! :) (y)

  3. Člověk si chvilkama říká, co v Americe, v Evropě jsem toho ještě toooolik neviděl. A pak vidí ty fotky a říká si, že to je něco neuvěřitelného, úplně jiný rozměr :O

  4. No to jsou silné pohledy! Nádhera. Jedné naskakuje husí kůže. A díky za další doprovodné slovo.

  5. Teda, vůbec se Martinovi nedivím, že toužil ulovit medvěda – být v jejich krajině a ani nezahlédnout jejich tlapu, tak tomu říkám pech … nebo štěstí (:o)), podle toho, jak se to vezme (rofl) . Já taky celý život toužila vidět a vyfotit divočáka a když ho vloni ten náš debža lákal k hrátkám, tak nejenom že jsem ho nevyfotila, ale ani jsem nebyla šťastná, že ho vidím tak zblízka (headbang) .

    Jinak fotky jsou naprosto okouzlující a dechberoucí – jak tvé tak Martina. Hory, vystupující z roviny nebo z jezera, jsou až uhrančivé – a máš pravdu, v něčem připomínají Vysoké Tatry. Moc si je užívám, stejně jako tvého sugestivního vyprávění.

    Tak nevím, která vaše cesta do Ameriky mne víc zaujala – jestli ta předloňská nebo tato letošní… i když plné pontony tuleňů zatím nic nepřekonalo (chuckle) – možná ten medvěd by to dokázal.

    1. Eh Ygo, taky jsem viděla divočáka zblízka jen jednou, taky ho přivedli psi a taky jsem nefotila (rofl)
      No, zblízka jsme letos viděli jen ty bizony… ale zato fakt zblízka! Jednou jsme udělali něco jako bleskový strategický ústup, protože na první dobrou jsme si nevšimli bizoňátka a táta začínal vypadat nas… naštvaně :)

      1. Díky, už došlo :-) K mým padesátinám jsem si nadělila cestu, která částečně kopírovala tu Vaši. A teď se už jen ve vzpomínkách s Vámi toulám „známými“ krajinami.

  6. Dalsi krasny park, moje krajina, mam rada hory. Ta pruhovana „veverka“ byl chipmunk (Chip ‚n‘ Dale), nevim, jak se jmenuje cesky. Taky rada fotim medvedy z auta ;)

    1. Musím říct, že ta potvůrka byla rychlá jako blesk. Pak jsme viděli jinde jinou, ale ta byla mazaná – vždycky utekla za strom dřív, než jsme stačili zamířit foťák! :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD