BTW: Velký kaňon je opravdu veliký!

Hotel ve Valle měl jednu zásadní výhodu – nebylo daleko k národnímu parku Grand Canyon. Cesta trvala necelou hodinu, takže když se přičte fakt, že jsme pořád ještě až příliš brzy vzhůru (jet leg:)), dorazili jsme v pondělí k jeho bránám natolik včas, že jsme na vstupu ani nestáli frontu a parkování se nám podařilo najít na první pokus.

 

Nepředstavujte si, že by bylo poloprázdno – naopak, parkoviště byla plná osobních aut, bydlíků i autobusů – jen se tam prostě našlo místo bez velkého hledání. Popravdě si radši nepředstavuju, jak to tu vypadá v plné sezóně… trochu asi pomohl i fakt, že drobně pršelo a předpověď počasí byla nevalná – déšť a bouřky. Tedy nevalná pro turisty, pro zdejší vyprahlou krajinu to bylo hurá, sláva, aleluja a jen tak dál! :) (Nerada myslím na to, že u nás to začíná být podobné… ale to je jiný příběh.)

 

 

Svůj první pohled na Velký kaňon jsme absolvovali uprostřed nadšené skupiny asijských turistů, právě vystoupivších z velkého autobusu. I přesto mi to naprosto vzalo dech. Ano, vypadá to jako na fotkách… ale z nich si prostě nepředstavíte, jak je to celé obrovské! Ohromné a tak trochu neskutečné. Dokonce i mezi desítkami lidí snažících se udělat si s tím neuvěřitelným kusem krásy selfie. A což teprve, když o kus poodejdete a získáte tak šanci na tu krásu zírat v relativní samotě…  Přiznám se, že se mi jednu chvíli zamžily oči – ten dojem je prostě dojem, no:))

 

 

A tak jsme tam chvíli omámeně chodili, zírali na tu krásu, a pořád říkali věci jako „Jé, koukej támhle!“, potkávali další omámené lidi a vůbec si to užívali s tím, že plán větší procházky uděláme potom. Také jsem tam potkala veverku… hezky jsem ji pozdravila a vyfotila prakticky při pohledu z očí do očí – byla za zábradlím, tak se cítila bezpečně. Dokonce i tehdy, když jeden z přítomných psů pohled na drzého hlodavce neunesl a toužebně vyštěknul „Pusťte mě konečně, já ji proženu, jo?“

 

 

Ovšem tu bouřku jsem zaregistrovala už když byla daleko – tohle mi bouřky prostě dělají. Vůbec, když jsem si chvilku předtím přečetla varování před mohutnými letními bouřkami, které jsou prý nejnebezpečnější právě lidem chodícím po okraji kaňonu:)) Na tabuli bylo napsáno „v takovém případě se okamžitě ukryjte“, ale nespecifikovali kam, když kolem obvykle nic není. Doufala jsem, že jarní varianta bouřky bude mírnější a nepletla jsem se. Navíc my jsme měli kliku, že jsme ještě nestačili nikam daleko odejít, takže jsme mohli doběhnout k autu. Pak jsme se už jen (dobře ukrytí:)) těšili pohledem na prudký liják a poslouchali působivé hromobití.

 

 

Po bouřce jsme se vydali zkoumat možnosti a Martin si šel určit, kterou z tras den poté sestoupí do kaňonu. Ne až na dno, i když chtěl, jenže na všech tabulích bylo varování nepodnikat takovou cestu na jeden den. Pak se ukázalo, že varování bylo hlavně pro letní sezónu.  Zjistili jsme, že za bouřkou přišel – a bohužel i zůstal – ledový vichr. Takže naše zkušenost s obvykle sluneční výhní rozpáleným kaňonem byla nakonec opačná. Martin cítil mírné chladno a já mrzla jako preclík – v kvalitní větrovce:))

 

 

Nakonec jsme se vydali po prohlídkové trase A, tedy od základního tábora (Grand Canyon Village) vlevo, tedy na západ. Bylo to nádherné, u mě na mnoha místech okořeněné varovným mravenčením po celém těle – tak to dopadá, když máte fobii z hloubek a kráčíte prakticky po kraji propasti. Na vyhlídkách bylo zábradlí, tam to šlo, ale jak byl chodník k propasti blíž než řekněme dva metry, tak mi nervy zpívaly píseň hlubokého pádu:))

 

 

A ano, viděli jsme dost adeptů na Darwinovu cenu a nebyli to vždy jen mladí jedinci mužského pohlaví vyskytující se v tlupách (i když rozhodně převažovali:)) Jsem si jistá, že tam lidé padali i v dobách před selfie, ale teď musejí těch mrtvol sbírat ročně ze skal rozhodně víc. Neuvěřitelné – tedy pro mě. Tuším, že vidět některé z těchto výtečníků místní rangeři, tak jim ty hlavy radši sklepnou rovnou, aby si pak ušetřili hledání :P

 

 

Martin si sestup do kaňonu po Bright Angel Trail až na Plateau Point rozhodně užil, předběhl odhadované časové limity a byl prostě nadšený. I mně se moc líbily jeho fotky i vyprávění, ale sama bych tam nešla – znám své limity. Vždyť ten sestup měl na cca sedmi kilometrech do Indian Garden (ještě v 19. století obývaný kus zeleně s potokem uprostřed kamenné pustiny) převýšení (či spíš přenížení:)) tisíc výškových metrů! Kdepak. Ale konec konců, mám představivost, ne? :)

Nevím, co jiného říct. Ty skály, hloubky, barvy, rozmanitost terénu… ono to není úplně popsatelné. Svým způsobem to působí jako boží chrám – člověk vnímá, jak je maličký, ale zároveň děkuje za štěstí, že žije a může být zrovna teď a tady.

Foto: Martin

Moje fotky se průběžně objevují na FB – kdo máte zájem a přístup na facebook, hledejte mé jméno nebo Dedeník:)

Dnes (tady je stále ještě úterý:)) Jsme se přesunuli do Page a budeme zkoumat nové obzory. Bohužel net je v motelu hodně… užívaný, takže načítet obrázky tzvá věčnost. Takže prosím o strpení:))

Aktualizováno: 5.5.2019 — 06:28

14 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Dede a Martine. Jen se kochejte, cestujte a foťte, ať můžeme s vámi. A až vám signál dovolí tak dejte vědět jestli vás nesezobl nějaký dravec.
    P.S. Fakt si budu muset zřídit FB. Nějak mi leckteří z vás unikáte.

  2. Tady opět smekám klobouk před Martinovými fotkami (a samosebou taky před jeho sportovním výkonem při sestupu do kaňonu) – myslím, že nejkrásnější je ta první, kdy ranní slunko pozlatilo jednu skalní stěnu – ta je jako obraz a tu bych si, být vámi, pověsila na zeď jako upomínku těchto krásných dnů. Ovšem ostatní fotky taky stojí za to.

    A krásně jsi to, Dede, popsala. Ani nevíš, jak moc ti tento výlet přeju – kór když ti padl ten výlet do Izraele.

    A teď mne napadá – pamatuji si to dobře, je nad Velkým kaňonem v některém místě vyhlídková plošina s proskleným dnem?! Mám pořád takový dojem, že už tu někdo o tomhle psal – tak teda tam, tam by mne nedostali ani párem Starokladrubáků (rofl) .

    Jo jo, někdo se kochá monumenty přírody a hledí do dáli a někdo! se musí k té přírodě sklonit (rofl) . Tak takhle vypadalo prvomájové ráno na jihu Jižní Moravy (chuckle) . https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Prvomajove_rano/

  3. Nádherné fotky Martine a Dede tys přesně popsala ten vlastně nepopsatelný dojem. Rozloha kaňonu, jeho barvy a vůbec celkové panorama je něco opravdu úžasného. Moc vám přeji, že jste to mohli také vidět a prožít. Užívejte si další toulky.

    Jo a zapomněla jsem napsat, že u toho „prvního dílu“ se mi velice líbila fotka „ponožkového ráje“ – tedy to je ale výběr !!!!

  4. Na sbirani mrtvol tam nasadili kondory (pry zerou hlavne zver zajetou auty). Vecer si sednou na skalni vez a kochaji se scenerii. Videl jsem je odletat, to se vrhnou stremhlav do propasti, a po deseti metrech roztahnou kridla…

    1. :D jste mi připomněl jednu scénu z filmu, kdy vzlétá kondor a po tom střemhlavém pádu, ve chvíli, kdy roztáhne křídla, prořízne to ticho výkřik: Geroníííímóóóóó…(od včerejška myslím na ten název a furt nic..)

  5. Milá Dede hezky si to užívejte a díky za bezprostřední sdílení. Moje kamarádka s manželem podnikla cestu parky cca před deseti lety a sice dva roky po sobě a vždy po šesti týdnech. Oba jsou nadšení fotografové, takže mé návštěvy u nich pak proběhly převážně u počítače se stovkami fotografií. Byla to krása veliká, ale zážitku
    „na živo“ se to nevyrovná. Šťasné cestování (inlove)

  6. Monumentální, úchvatná, dechberoucí je ta krajina na fotkách – a co teprve ve skutečnosti! Dojmy musí být… nepopsatelné. :)

  7. Díky za bezvadné postřehy ,nádherné fotky a i připomenutí naší cesty před lety. Znovu vidím vše před očima a jsem ráda, že Vaše pocity jsou stejně nadšené jako byly naše. I bouřku jsme tam zažili, ještě vylepšenou o sněžení…
    Užívejte si Vaši cestu a budu se těšit na další pokračování

  8. Tohle dílo přírody je opravdu monumentální! Všechno v Americe je velké. I koblihy :-) .

    Fotky jsou úchvatné, Martine. Myslím, že se ti podařilo ten ohromující prostor i zachytit. Při ceduli No water mi trochu zatrnulo. Já bych asi ten emergency phone panicky hledala už po těch 3 metrech, jak bych si evropsky přečetla.

  9. Ruscakovi, krasa! Ja vim, kdyz se clovek pak podiva na fotky, je zklamanej, ve skutecnosti je kanon daleko hezci a taky me dostala jeho velikost. Obrovskej! Martinovi gratuluju ke zdolani Bright Angel Trail, tak daleko jsme nedosli, meli jsme s sebou 15ti letou brzdu :D
    Nektery fotky se vam nacetly dvakrat, chapu, ze s pomalym internetem je to o nervy. Uzivejte si dal, kochejte se, fotte a davejte na sebe pozor.

    1. Nás navíc posadili do vrtulníku, takže jsme si tu nádheru prohlédli z ptačí perspektivy. Létá se jen za stabilního bezvětrného počasí a pouze nad úrovní horního terénu, dolů se kvůli vzdušným vírům nesmí. Sedíte, koukáte dolů a do stran, kilometr pod vámi teče Colorado a z hluchátek hraje Smetanova Vltava… Co dodat? (rofl)

Napsat komentář: Jiri Moudry Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD