BTW: Divokým západem (1) – Las Vegas

Ten nápad nebyl nový, jen na něj musel přijít ten správný čas. Takže dva roky po „expedici Kalifornie“ přišel čas na „expedici Divoký západ“:))

 

 

Byla to dlouhá cesta – od domu k hotelu v Las Vegas cca 23 hodin. Nejednou mě napadlo, že doma je taky hezky… minimálně nemusím neustále čekat v nekonečných frontách na cokoliv. Kdokoliv častěji létá, mi dá nejspíš za pravdu – sám let obvykle bývá podstatně menší otrava než to ostatní kolem. I když… pokud let trvá víc než deset hodin a vám připadá, že vaše tělo bolestně zkamenělo do tvaru sedadla, které je v každém autobuse veřejné dopravy větší… tak vám hodinové čekání na imigrační kontrole připadá jako vzrušující tělocvik.

Samozřejmě jsem na sebe zkoušela metodu „nebuď nevděčná!“. Ta spočívá v porovnávání toho, co museli cestovatelé vytrpět v dobých předleteckých a měla by vést k uvědomění, jak se mám vlastně skvěle. No… do jisté míry to funguje. Ale žádná sebekázeň mě nedonutí, abych se po nějakých šesti hodinách sezení nedívala s touhou na uličku mezi sedadly a neuvažovala nad tím, jak sladké by bylo se chvilku natáhnout:))

Přestupovali jsme dvakrát – v Amsterodamu a v Salt Lake City. Tam jsme absolvovali onu šílenou (protože blbě organizovanou… naschvál to doufám nebylo) frontu na imigračním, okořeněnou představou, co budeme dělat, pokud se nám nepodaří letadlo do Las Vegas stihnout. Naštěstí to byly jen nervy, ani jsme ho nemuseli dobíhat – stačila rychlá chůze :P

Do Las Vegas jsme přiletěli kolem desáté večer, což znamenalo pět ráno našeho času. Nebyli jsme zrovna čiperky, ale když jsme sedli do auta, řekli jsme si – kdy jindy se podívat do Las Vegas než o páteční noci? Protože to už byla půlnoc. No… rozhodně jsem to neodhadla, když jsem si myslela, že aspoň volně projedeme městem. Víte, jak vypadá dopravní zácpa v Praze v pět odpoledne? Tak tohle bylo podobné – jen lidí bylo venku mnohem, mnohem víc.

Nejdřív jsme centrem projeli autem – bylo to přesně, jako ve filmech. Plno světel a všech těch napodobenin slavných světových staveb – od Eiffelovky, přes staroegyptský chrám, Excalibur až k pseudobenátkám. Potom jsme se byli projít. Ok, byli jsme tam jen dvě hodiny a ty mi stačily na to, abych věděla, že já a Las Vegas se pocitově úplně míjíme, nemáme styčné body. Martin se zmínil, že mu to všechno připadá jako nakašírovaný papundeklový dort. Souhlasila bych, až na to, že to kašírování je z betonu. Ovšem tisíce lidí se tam bavily a město je zjevně okouzlilo, takže nepochopení nejspíš bude na naší straně.

Ráno jsme tedy Las Vegas opustili kupodivu velice brzy – mysleli jsme, že budeme přece jen dospávat. Ale časový posun se nám ještě překonat nepovedlo, takže jsme si nejdřív v Hendersonu (JV Las Vegas) nakoupili nezbytnosti (hlavně místní sim kartu s datovým připojením) a vyrazili na jih. Hned po chvíli jsme si udělali první odbočku – k přehradě Hoover Dam. Pěkné to tam bylo… jen kdyby nebylo skoro 35 stupňů celsiových. Všude byla upozornění a to, aby se lidé chránili před sluncem a dehydratací, nechybělo ani varování, že děti ani zvířata se nenechávají zavřené v autech.

Potom jsme (napůl upečení) sedli do auta a vyrazili na jih a časem uhnuli na východ. Ono to na mapě nevypadalo zase tak daleko, ale ne nadarmo říká, že Amerika je velká země… ten kousek byl ve skutečnosti více než 200 km. Nebyla to moc příjemná cesta, protože kombinace vedra a nekonečných rovných úseků, kde zatáčka je událost, o které se chvíli hovoří, pekelně uspávala.

Jako obvykle jsem s chutí pozorovala místní kamiony – to jsou ty velké, nosaté. A pak, jak jsme se vzdálili od měst, začalo přibývat podivných vozidel. Moc se mi líbil jeden chlápek, který si za velkým pick upem táhl nejen bydlík, ale i normální osobní auto a na ložné ploše pickupu měl ještě i dvě motorky. Nomád!:))

Krajina byla nejdřív poušť, potom bradavičnatá poušť (malé trsy rostlin), aby se poušť postupně změnila v prérii s ostrou suchou trávou, keři a sem tam i menšími stromky. Opravdový les jsme viděli až u Flagstaffu. Sucho je tu všudypřítomné, byť je zatím nepříliš horké jaro. V létě to tu musí být těžko snesitelné, i když vysoká nadmořská výška (cca od 1500 do 2400 m/nm) ty teploty přece jen krotí.

Ubytovali jsme se ve Valle, ale o tom až příště…:))

 

Fotky dodám později… nakoukněte prosím na rajče https://sandvika.rajce.net

https://www.facebook.com/dedenikcz/

Aktualizováno: 29.4.2019 — 16:15

14 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem si zase zacestovala (a určitě ještě zacestuju :) z pohodlí domova. Ne že bych si to nechtěla zkusit „na ostro“, ale jsem realista…
    Ty zasněžené hory nad letištěm v Salt Lake City jsou nádherné. Las Vegas nic pro mě, příliš mnoho světel, blázinec na druhou. Už ty mraky světel by mě hnaly pryč. Nesnáším to, dělá mi to podivnou světelnou clonu.
    Ten tepelný skok musí být výživný. Prohlížím fotky a malinko závidím, ale přeju, moc přeju.
    Jdu prohlížet znovu a těším se na další.
    Zdravím na Západ.

  2. A hulákají tu nějací krkavcovití ptáci s delším ocasem… :) A jsou tu králíci a bizoni… ti zatím jen v ohradě. Martin je nafotil, budou na FB, sem je snad taky nějak dostanu…

  3. Tak už máme ráno :)
    Omlouvám se za nekvalitu fotek – z mobilu to na rajče nahrává fotky hrozně zmenšené. Zkusím vymyslet, jak to dělat jinak…

  4. Dede, přeju šťastné cestování ve zdraví!
    Abych přiznala, Las Vegas by mne nenadchlo. Také bych bleskem odjela. Já vlastně nikdá nebyla na velkoměsta a dnes mně už vadí i Brno.
    Těším se na povídání z přírody, už jsem nakoukla na další album.

  5. Tohle je dobrodružství na které bych se hned připojila. My jsme byli v Las Vegas zatím dvakrát, ale mimo výpravy do Grand Canyon a na Hoover dam, jsme se po Arizoně ani Nevadě moc neprojeli a moc by se mi to líbilo.

  6. Jé, Dede, ty jsi ale šikovná, že jsi dala dohromady článek i fotky, děkuji!
    Fronta na imigračním bude asi jejich národní zvyk, zažili jsme v Atlantě, kde bylo 10 přepážek, ale jen jedna otevřená a za ní úředník s tváří a rychlostí hráče pokeru. Po dlouhé době, kdy si lidé již stěžovali, vyhlásil, že členové rodiny mohou přistupovat společně, ale pro nás bylo již stejně pozdě a navazující spoj jsme nestihli. Je fakt, že nám pak jiná úřednice promptně vystavila letenky na další spoj, čekali jsme jen něco přes hodinu, i když jsme se trochu klepali, jestli se tam vejdeme. Vešli. :)
    Las Vegas je prostě fenomén, jedna z tváří Ameriky a šílený sen Bugsyho Siegela (viděla jsi film s Warrenem Beattym?), asi by byl potěšen, jak to tam pořád prosperuje. (chuckle)
    Ale Divoký Západ, ach ach, jsem opravdu zvědavá, kudy povede vaše další cesta. Jen kdyby ty vzdálenosti byly aspoň poloviční, co? :)

  7. O Las Vegas slýchám, že to je město jídla. Dá se tam ochutnat opravdu cokoliv, i věci, které nikde jinde na světě nejsou. Ale to je zábava pro partybadatele. Ty pouště však musí být zážitek!

    1. Zažili jsme Mojavskou poušť den poté, co na ní po 50 letech zapršelo. A jako poušť to rozhodně nevypadalo, spíš jako obrovský koberec květů, kvetl kdejaký uschlý klacek.

  8. Díky, Dede, za první zprávy z daleké ciziny a také za ochotu dělit se s námi o ty nejčerstvější dojmy…
    Těším se na pokračování a přeji mnoho pěkných zážitků a bezproblémové cestování!

  9. Moto: Jdi na západ, mladý muži!

    Jsem ráda, že jsi si splnila další sen a že my se svezeme s tebou, aniž bychom se deset hodin krpačili v letadle, o pasových kontrolách nemluvě (rofl) .

    Přiznávám, že ani mne LV nijak neuchvátilo – i když jednu noc bych tam dovedla strávit. Akorát že jsem lakomá a tudíž bych kasinu nedala vydělat a tudíž jako host bych pro Las Vegaské nebyla žádné rito! Na druhou stranu bych docela ráda vyhrála jakoukoli dost vysokou částku (chuckle) – ale jak to udělat, aniž bych musela vsadit?!

    Moc se mi líbí fotky – jak z Vegas, tak z pouště. Ráda se dívám po světě tvýma očima. Tak furt pilně foť a piš…

    P.s.: dnes nad ránem krapánek zapršelo – po více jak měsíci. Kde jsou ty doby, kdy jsme se modlili by nám Medardova kápě čtyřicet dní nepršela – včil je to naopak. A tady mám fotky ze čtvrtečního parku – je na nich vidět, jak je jaro, oproti jiným letům, hodně dopředu.
    https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Posledni_dubnovy_ctvrtek_v_parku/

  10. Mela jsem z Las Vegas stejny dojem jako vy, ale stoji za to jit na nejake show. Videli jsme v breznu Cirque de Soleil – Ka, nadherny. Hoover Dam me take nadchla, krasna Art Deco architektura, meli jsme stesti, koncem brezna tam bylo teplo, ale ne vedro. Zitra na sebe davejte pozor, nepadejte do kanonu ;) V ty toyote ti to slusi, Dede :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD