BTW: Darovaný čas

Rozhodla jsem se, že to zkusím. Proč bych to nemohla zvládnout? Není na tom konec konců nic extra těžkého. Prostě vydržím pár dní nespěchat.

 

 

To bylo tak. Původně měly děti, vnoučata Patrik a Kačenka, přijet na víkend – mladí si mysleli, že se přestěhují v pátek a do konce víkendu to doladí. Jenže víte, jak je to s plány. Vůbec, když zahrnují různě dlouhé doby pro úřední rozhodnutí, a ještě se do nich zamotá rekonstrukce bytu? Inu, jeden problém tam, druhý hned vedle něj a stěhování se mladým posunulo tak, že u nás děti zůstaly až po Velikonocích.

Na ten společný víkend jsme si dělali s Martinem velké plány – inu, máme je nachystané na jindy. Realita byla taková, že jsem zůstala u nás doma jen já, děti a psi – a Kačenka si k tomu pořídila rýmu a růžky vystrkoval i kašel. Takže jsem naplánovala pohodu. Klid a na všechno spoustu času. Jídla, která mají děti rády, a přitom pořád ještě patří mezi ty zdravější.

Děti měly za sebou dvě mnohahodinové cesty autem a hektické Velikonoce v Polsku, takže zpomalily naprosto přirozeně. Se mnou to bylo o něco horší. Víte, já se fakt nepovažuju za superaktivní osobu… jsou dny, kdy bych se stěží označila za osobu aktivní, ale víte kolikrát jsem na sebe musela v duchu houknout? Nespěchej na ně… nech je být. Vždyť o nic nejde, máme čas.

A tak ráno děti dlouho spaly, loudaly se s jídlem, hrály si doma i venku. Patrik trávil spoustu času se psy na zahradě, kde dělali tu větší tu menší neplechy. Byli jsme ve městě i v lese. Skutečně jsem se dokopala k tomu, že to bylo v klidu. Když se Kačenka rozhodla řešit své vnitřní pnutí tím, že si lehla na zem, tak jsem prostě počkala, až ji to přešlo (13 minut!:)) Když děti v lékárně objevily dětský koutek, tak jsem tam s nimi po nákupu seděla dalších deset minut, než se hry nabažily natolik, aby bez protestů reagovaly na můj pokyn k odchodu.

Děti se rozpovídaly, až jsem se chvílema divila, jaké hlášky z nich dokážou vypadnout, když měly pocit, že mají všechen čas na světě. Pro ně to bylo jednoznačně pozitivní – a já se k tomu časem dopracovala taky.

Teoreticky by nemělo být obtížné dopřát si klid, když na člověka z venku v podstatě nic netlačí. Jenže já jsem zjistila, že dokonce i u mě se stal jakýsi spěch normou, a to patřím mezi ty šťastné, kdo si svoji práci organizují sami! Jinými slovy, snaha zpomalit umí dát zabrat:))

 

A tak se vás dnes ptám – jak moc si myslíte, že jste odolní vůči stresu, který člověka nutí letět životem jako splašené dobytče? Umíte si sami říct… a dost? Nejen ve chvílích relativního klidu, ale i v běžném denním zápřahu? Máte nějaké osvědčené metody, jak se dlouhodoběji zklidnit?

Aktualizováno: 24.4.2019 — 18:17

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Dnes jsem se dvěma kolegy navštívil Jižní echy. V Rovné už hořce jarní nejsou a nejspíš už nikdy nebudou, protože kdysi podmáčená louka je výstavní suchopár a ony potřebují hodně mokra. Na Svatém poli ještě přežívá a kvete několik kukaček, ale je jich opět o něco méně, než loni, kdy jich bylo zoufale málo. Zato na Kocelovických pastvinách se nově objevily tři kousky, sice mrňavé, ale kvetoucí, které tam ještě loni nebyly, jenže tam je k hladině vody od povrchu jen pár centimetrů a vedlejší rybník to jistí.

  1. Návštěva Dendrologické zahrady jen tak. Musela jsem se naučit zpomalit, když jsem uspávala dvojčata. Jak vysvětlíte kojenci, že má spát, když matičce buší srdce ze stresu a rekapituluje,co všechno ještě musí udělat.

  2. Tak dneska jsem vystresovaná a vytočená doběla. Měla jsem jít tahat stehy po vytržení zubu. MLP potřeboval jet do Přerova, takže mě vezme. Že já blb nejela sockou, to by byla pohoda. Nejdřív děsné divení, že chci snídat, jako diabetik fakt poránu omdlévám hladem. Sotva jsem dojedla tu svou minisnídani a jdu si čistit zuby, ještě v pyžamu, tak slyším, že ten blb, jinak to nejde napsat, už startuje auto a vyjíždí na cestu. Cestou od zubaře jsem se chtěla stavit na trhu na nějaké letničky, stojím ve frontě a telefon, že kde jsem, že on už jde k autu. Pak cestou do servisu jsem byla vysypána před prodejnou zahrádkářských potřeb, za deset minut platím a už mi zase řval mobil v kapse. V pondělí si piánko zajedu na trh, pokochám se v zahradnictví, prolezu kšefty v Přerově, splknu v autobuse se spolucestujícími…. V klidu, bude mě honit jen čas odjezdu autobusu.

    1. Májinka dělá to samé, když ji vezmu na nákup. Jenže já nepospíchám, takže mi nevadí, když se někde něčím kochá a ona to kvituje velice kladně.

  3. Spěchám, jen když je to nezbytně nutné, což je téměř výhradně v práci a není to denně. Naučila jsem svého šéfa, aby úkoly doplnil časovým horizontem: hned (potřebuji za hodinu, dnes (potřebuji zítra v devět ráno, tak mi to do večera pošli), až budeš mít chvilku (potřebuji do týdne) a příležitostně (možná se na to zeptám až za měsíc, ale pak budu chtít výsledek hned). Funguje to skvěle ke spokojenosti obou stran.
    Přestala jsem se stresovat dochvilností svých potomků, už je to jejich starost. Pokud jdeme někam společně, já vyrážím v dobu, kterou jsem předem ohlásila. Většinou mě doběhnou :)

    1. za to ti jednoznačně tleskám :-) můj šéf toto umí a ostatních se pro jistotu vždycky při žádosti o pomoc ptám, jak moc to hoří, abychom buď všeho nechali a hned tam spěchali nebo si v klidu připravili, co jest třeba. poslední chvilka je fajn, ale nelze ji praktikovat vždycky, zákon schválnosti je potvora záludná :-)

  4. Já si daruji mikročasy. Třeba telefon nechám zvonit o 20s déle, na email odpovím až dokončím něco rozděleného + minutka na rozmyšlenou a tak podobně. Ono to pro okolí nemá žádný viditelný negativní efekt, ale člověka to příjemně zpomalí

  5. Děvčátka krásná, dávaly jsem to už na Hady, ale možná tam všechny nechodíte, takže posílám dva odkazy na Hithit, pokud by se vám chtělo a pokud by to některou zajímalo, přispějte (nikoho ale nenutím). První je kuchařka, kterou vydává iniciativa Zachraň jídlo: https://www.hithit.com/cs/project/6130/kucharka-zachran-jidlo-jak-neplytvat-a-usetrit – jsou to kamarádi mého syna, velcí sympaťáci a mají za sebou už řadu úspěšných akcí (např. chodí paběrkovat na pole a pak z toho vaří). Ta hlavní osoba (Adam) je jeden z nejlepších kamarádů mého syna, opravdu fajn a hodný kluk.

    1. Aido, bez urážky, je vidět, že je to projekt sice zapálených, přesto velmi naivních lidí. To co „vyplýtváme“ tím, že občas něco vyhodíme je jen kapkou v moři – zaorávají se celá pole zeleniny, ovoce nechá shnít, protože v konkurenci dotovaných zemědělských produktů z Francie, Španělska, Itálie místní produkty nemají šanci. Mnohdy je to menší ztráta zaorat, než sklidit, připravit do komerčně přijatelné formy a pak prosit, aby si to někdo pod cenou výrobních nákladů koupil.Takže je to dost zbytečný projekt.

  6. OT – oznámení :)
    Mizíme s Martinem na dva týdny pryč – těšíme se na další poznávací expedici. Novinkou je to, že nedělám Dedeník dopředu. Budu se hlásit z cest v nepravidelných intervalech, takže se Dedeník na čas stane vlastně blogem, místo regulérním webzinem:))
    Tímto děkuju Markovi za obětavou pomoc, protože přijde bydlet sem dělat psům společnost, což ho bude stát dost námahy a nějakou tu dovolenou. Ale bez takové pomoci bychom prostě na dva týdny odjet nemohli.
    Zkusila jsem obsluhovat redakční systém z mobilu, ale s velmi pochybnými výsledky. Díkybohu s sebou Martin veze notebook, tak snad budou mít ti, které to bude zajímat, šanci do něčeho nahlédnout:))

        1. Hlavne popadnout ten spravnej pas, muj tchan se jednou dostavil na letiste ve Vancouveru s pasem tchyne, ktera u nas jeste zustavala tyden. To byla honicka :D

          1. Šmánkote! To je teda pech! :-))) Ale sranda je to fakt dobrááá ! Synátor měl takovou fobii z letadel, že ho dokonce jednou (ale opravdu jen jednou) vyloučili z přepravy neb byl jak puk! Ale už to překonal! :-)))

      1. Mně takhle rozbili noťas (sice už starší, ale pořád jakž takž fungoval) na letišti v Nairobi, snad budou mít Ruščákovi víc štěstí.

    1. Přeju ti šťastnou cestu, hodně zážitků a dobré (nebo aspoň ucházející) připojení – jo a taky platný pas a nerozbitý notebook a vlídné lidi kolem sebe a hlavně piš a foť, ať z vaší cesty taky něco máme (rofl) . A ve zdraví se nám vrať!!

    2. Děkuju, pokusím se psát a posílat průběžně nějaké fotky :) Však uvidíte, kde se budeme toulat… (wasntme)

    3. Šťastnou a příjemnou cestu a hlavně napínavou dovolenou plnou zvratů, jinak to bude nuda z katalogu :-]] Odjíždím o týden později, ale to už je taková moje klasika, ta vaše vypadá zajímavěji :D

        1. Dede, šťastnou cestu (vlastně let), a skvěle si to oba užijte. Moc dobře děláte, vyhýbat se městům, příroda (hlavně ta západní) je v Am. mnohem krásnější (jasně že jsou vyjímky). Budu se těšit na „cestovní deníček“, kde všude jste jezdili, chodili a hlavně (nejen pro nás) FOTILI !!!

      1. Ideální by bylo zvládnout ho z mobilu… no, pokud se tam budou objevovat a mizet nesmysly, tak to zkouším :D

  7. Přiznám se, že jsem zjistila, že si spoustu toho „vnitřního pnutí dělám sama – jako bych měla v sobě nastavené, jak rychle mají být různé činnosti provedené a běda, když nestíhám! :)
    Tyhle dny byly zvláštní v tom, že jsem sama sebe krotila. Ono pro bylo v podstatě překvapení, že v sobě toho pohaněče vůbec mám – dát volno bylo prostě další ze zkušeností. Myslím, že můj (byť maličko vynucený) klid se přenášel i na děti – byli jsme společně fakt v pohodě, víc, než obvykle… :)

  8. nerada si připadám a vykonávám funkci křečka v kolotoči…je umění z toho kolotoče včas vystoupit…vystupuju, když to uznám za vhodné…už nejsem ta, co předvádí,jak všechno zvládne a přitom už dávno padla na hústa…odpočívám aktivně na Beaveru nebo u knížky..odpočívat mne naučily kočky… (chuckle)

  9. Také už si umím zavelet ke klidu.

    Zrovna teď o Velikonocích.
    Při pátku se peklo a uklízelo doma.
    V sobotu na chatě.
    V neděli přijeli mladí na španělské ptáčky.
    A v pondělí jsem nařídila frei tag.
    Jeli jsme sice na chatu, ale zašli jsme si na oběd do pivovarské restaurace.
    Na chatě, kam přijela za námi mamka s přítelem, jsme seděli na zápraží a pili kávu a jedli bochánek. A kochali se jarní květenou.

    A také s vnoučkem vždy zpomalím. Hrajeme si na chatě na farmu. A tak farmaříme. Máme modely traktorů všech druhů i s příslušenstvím. Umělohmotné stádo domácích zvířátek.
    Dřevěnou halu na stroje.
    A teď jsem objednala kartonovou farmu, kterou si vybarvíme a složíme.
    Nespěchám s ním, protože vím, že teď chce být se mnou a užívat si společný čas.
    Ale pořád to nebude.

  10. Ale jo, já si ten čas umím darovat – když jdu ven se psy, když si čtu nebo vyšívám… to většinou nespěchám.

    Na druhou stranu mne vytáčí, když nespěchají jiní (rofl) – například Jeník je takový čochta! nebo Terka, ta má vždycky dost času – když jsem ji vozila na vlak do školy, tak jsem pokaždé trnula, že ji ujede. Já už seděla pět minut v autě s tím, že jestli okamžitě nevyjedu, tak nestíháme a ona si vzpomněla, že musí ještě na WC! Na zabití!! (rofl)

    Jinak tady je 24 fotek z Bílé soboty z Benešovska – to byl taky darovaný čas.
    https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Bila_sobota_v_Benesove

  11. Ono je nutné spěchat? to je pro mne novinka, naposledy jsem to zažil, když jsem byl na vojně, (pouhé tři týdny; bohatě stačilo). Tam se sice také pospíchat nemuselo, ale všichni žili v přesvědčení, že rychlost, kvalt a stress jsou velice žádoucí, takže se pospíchalo, aby se pak mhlo čekat a čekalo se, aby pak byl důvod ke spěchu. Já jsem měl vždy na všechno dost času. (Až to bude, tak to bude a: když to vydrželo nefungovat čtrnáct dní, tak to tu hodinu, než se nadlábnu, klidně počká.) Okolí z toho bylo občas na mrtvici, ale to mi bylo šumafuk.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD