MATYLDOVINY: Pastelky

Děti se odstěhovaly a probraly své věci. V psacím stole každého z nich zůstala krabice pastelek. Jsem osoba spořivá, tak jsem začala pastelky přebírat.

 

 

Je zajímavé, jaké pastelky lze skladovat. Třícentimetrový špaček už nikdo ani neořeže, ale přesto jsem jich několik našla. Taky pastelky rozkousané od některé psice tak, že se štípou na dlouhé třísky. Na co? No a pak ty neořezatelné – co je člověk ořezává a ořezává a stejně se tuha vždycky ulomí. To je zkouška odolnosti nervové soustavy.

Je hezké, že u Kuby jsem nakonec našla i různé barvy, protože rozhodně aspoň první dva roky školní docházky poztrácel vždycky celou sadu pastelek a zbyla jen oranžová. Když jsem malomyslně vytahovala z pouzdra sedmou osamělou oranžovku, tiše jsem doufala, že mu ta mánie nevydrží, ale že to trvalo!

Během posledních let se taky vyskytly pastelky různých druhů – hodně tlusté i hodně tenké, trojhranné, normální i kulaté – člověk si může vybrat podle libosti a finančních možností. Samozřejmě čím dražší, tím obvykle kvalitnější. Mám ráda výtvarnické a akvarelové pastelky.

Výtvarnické se přes sebe dají často překrývat. Prima. A akvarelové se dají mokrým štětcem rozmýt. Ještě lepší! Dost jsem nepochopila pastelky s metalickým efektem. Vypadají báječně v krabičce, zato na papíru jsou barvy jakoby vybledlé a metalický efekt aby člověk hledal s lupou.

S pastelkami je to jako se spoustou jiných věcí – po době přírodních katastrof typu začátek školní docházky se musí vybírat opravdu pečlivě :)

 

Dede: Musím říct, že Matyldin pastelkový článek ve mě vybudil spoustu vzpomínek, protože pastelky miluju, vůbec ty nové! No jo, jak jsem kdysi toužila po zlaté a stříbrné a ony nakonec za moc nestály, ani jedna… viz Matyldin postřeh. Takže dnes budím vesele barevnou debatu o pastelkách:)) A přidávám otázku do pranice – pastelky nebo fixky? Za časů mé školní docházky (to je hodně dávno!:)) byl král ten, kdo měl největší balení fixek… pastelky nebyly společensky zdaleka tak… cool:))

Aktualizováno: 23.4.2019 — 11:28

56 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moje první zaměstnání byla „holka pro všechno“ v Geoindustrii. Naučila jsem se tam dokonale ručně vybarvovat geologické mapy (počítače neexistovaly a nenovější výkřik techniky byl psací stroj s kulovou hlavou). Používaly se pastelky Kohinoor Technicolor, velmi kvalitní.
    O různých barvách a pastelkách by mohla dlouzevyprávět Víla, naštěstí je platí její táta :)
    Já nejčastěji používám mikrofixy Stabilo Point 88 – to je takové poznávací znamení snad všech architektonických kanceláří.

  2. Jako malá holka jsem milovala tatínkovy pastelky, dvouposchoďové, s velkým množstvím odstínů. Mohla jsem je bohužel obdivovat jen platonicky, neboť tatínek je používal na kolorování fotek (ano, pamatuji toho opravdu hodně) a nikdo z rodiny na ně nesměl ani sáhnout. :)
    U nás ve městě je prodejna Koh-i-noor, nádherně to tam voní a vypadá, a poté, co jsem dětem koupila čínské pastelky, které v podstatě vůbec nekreslily, už jinde pastelky a jiné výtvarné potřeby nekupuji.

    1. Fotky se kolorovaly pastelkami? Pod dojmem knihy Betty McD Kdokoli může dělat cokoli jsem myslela, že nějakými tekutými barvami.

      1. Bohužel už se nemám koho zeptat, už mám jen ty svoje fotky v albu z dob předškolních, tak nevím.

  3. Perfektni tema, Matyldo. Mam pocit, ze jsme prosli tunama voskovek a pastelek. Koupili jsme dum s orezavatkem prisroubovanym na stene ve sklepe, bylo to velice frustrujici orezavat donekonecna ty zlamane tuhy a jeste u toho stat v tak neprijemnym miste :D

  4. Také jsem milovala pastelky, v dětství jsem si dost různě vymalovávala či kreslila (no spíše čmárala). Moc ráda jsem měla takovou „multi-pastelku“, verzatilku. Kovová, hranatá a byly v ní 4 barevné tuhy (možná i 5). Šoupáním odpovídajícího čudlíku v boku tužky se vysunula vybraná barva (tedy tak to myslím fungovalo – pamatjete na to?).

    Teď máme doma hlavně barevné fixky – jednak celou sadu a pak několik tlustých. Na různé podškrtávání, zvýraznění a popisování (krabic atd.). Problém je, že když se delší dobu nepoužívají, vysychají.

    Když přišly do obliby voskovky, jednou jsem jich velikou sadu přivezla bratrovým dětem. S rodiči byly na chatě, tak jsem tam za niji jeli. Dětičky byly nadšené a při pohledu na tu duhovou škálu jedno dítě pronešlo „jééé hele, tady jsou i medailové barvy“! Ale velice brzy o ně přišly, protože krabičku nechaly ležet na lavičce na sluníčku a voskovky se částečně roztekly, sice je obal každé tužky jakž takž držel pohromadě, ale stejně se slepily a už nebyly použitelné!

    Jo a neořezatelné tužky mě také vytáčení. Miluji Sudoku a k tomu potřebuji velice měkkou tužku (aby se dalo snadno gumovat)a ostrou špičkou. A nevím, jestli je to problém právě u těhle měkkých, ale kolikrát ať ořezávám sebeopatrněji(ručně či ořezávátkem)tuha se mi vždy ulomí. Tedy celý hrot vypadne ze dřeva, jakoby celá tuha byla uvnitř už přelámaná. Je to fakt k zlosti a já paličatě znovu a znovu ořezávám kolikrát už jen špačky v naději, že konečně jednou tuha nevypadne.

      1. Určitě máš pravdu Matyldo. Já je kupuju 4 v krabičce v „Dollar Tree“ (právě za ten jeden $) a tak „vnitřní kvalita“ tužek tomu asi odpovídá :) Ale já je na nic jiného nepoužívám, tak ten dolar holt rychleji „vyplýtvám“, u ořezávání se durdím, ale nakonec tu špičku přeci jen ořežu :) Ale stejně nevím, čím to je. Jestli jsou to tužky, které při výrobě vypadaly na zemi (a tuhy uvnitř popraskala), nebo proč? Přeci nebudou extra do dřeva tužky rovnat kousky polámané tuhy? Jeden čas jsem používala tužku, kde se tuha „vycvakává“ (posunuje a vysouvá a tuhy se z krabičky doplňovaly).Nepamatuji se, že bych kdy vysunula prasklou. Já přešla na dřevěné tužky, když jsem tyhle cvakací několikrát ztratila, různě někde zapomněla. Měla bych se k nim vrátit.

    1. Pamatuji, také jsem ji měl. A pak mi ségra ze Švýcarska přivezla tlustou dvanáctibarevnou, jenže do té se tu nedaly sehnat náhradní náplně.

      1. Ano tuhle „12“ jsem také u někoho viděla a držela v ruce. Jenže to už bylo „poleno“ do ruky, dost blbě se držela. Ale zase byla „celá krabička v jedné tužce“:). Tuhy v téhle tužce byly tenoučké, takže byly hlavně na psaní, vymalovávat s nimi moc nešlo.

        1. Já v tom měl náplně do propisek. A když náplně došly a nové nebyly, udělal jsem si z tužky napovídací mikrofon. Ubrousil jsem vršek a dovnitř vrazil vysoustruženou pertinaxovou misku, do jejíhož dna byly zašroubovány dva šroubky, coby elektrody. Do misky pak nasypal prach z mikrofonní vložky do telefonu a nalepil celofánovou membránu. Zbytek byl jednoduchý. Z tužky se pomocí minikonektoru vyvedla dvoulinka, která končila na serii dvojic hřebíků, zatlučených do stupínku a do obvodu zapojila tužková baterie. Spolužáci si dali na ramena pod oděv plochá nemocniční sluchátka a jejich přívody vyvedli na podrážku, na kterou si nalepili kontaktní plíšky. Celek napájela v serii zapojená plochá baterie. Zkoušený přišel k tabuli, našlápl botou na jednu z dvojic hřebíků čímž se obvod propojil a příslušný expert mohl z poslední lavice bez problémů napovídat. Fungovalo to perfektně a profesoři na to za celé čtyři roky nepřišli, když jsem jim to pak po matuře ukázal, pod dojmem toho, co jsem vyváděl po celou dobu studia, jen sklesle konstatovali: Nojo, elektrogengstr. :D

    2. Maričko, voskovky byly moje nejoblíbenější pastelky. Milovala jsem mimo jiné i tu jejich voskovou vůni.

      1. Jó Tapuz, v Americe je mělo snad každé dítě (a možná ještě stale frčí, já to nesleduji).

        A vzpomněla jsem si.Když jsme koupili náš vedlejší dům, jedena ložnice byla jasně děstská. Okopané stěny tolik nevadily, ale na několika místech byly bílé zdi dost „do hloubky“ počmárané červenou fixkou. Zkusila jsem to různě mýt, trochu to zmizelo. Ale po zamáznutím podkladovou barvou zase ten zbytek po zaschnutí znovu viditelně prosákl. Zkusila jsem znovu, zase to vykouklo. Nakonec jsem musela ty pomalované kousky doslova vydloubnout dost do hloubky, díru zamáznout, zahladit a teprve pak zamalovat. Takže pozor na dětské čmárání fixkami po zdi !!!!!

  5. Pastelky! To je voňavá vzpomínka – na ty nové! Vždycky jsem je měla ráda, ale vlastně jsem s nimi neuměla pořádně zacházet – to jsem zjistila až jako dospělá. Nakreslit obrys a vybarvit ho – jako se to dělá ve škole, mě nebavilo a navíc jsem to nikdy neměla jak vytištěné – jak dokázali jiné děti, takže jsem byla kárána a dostávala horší známky. I proto jsem odjakživa měla nejradši obyčejnou tužku.
    Fixky jsem měla moc ráda na kreslení ala Neprakta a hlavně na podtrhování – jo barvičky v textu, na to mě užilo:))

  6. Pastelky som milovala,fixky vtedy neboli.A „vodove farbičky“ so štetcami-to bolo niečo!
    Dnes je toho na trhu strašne veľa,ja sa v tom strácam.nedávno som deťom kúpila pastelky-Terezke nejaké dúhové,boli krásne,Terča si hne´d sadla a maľovala.Míša nikdy nemal záujem o akúkoľvek pastelku,nikdy nepočarbal nábytok či steny.Ten dostal farebné fixky.chvíľku na ne čučal a potom povedal:Ješte nikdy v celým svým živote sem tak hnusnej dárek nedostal/ospravedlnte chyby v češtine/

  7. Moc ráda jsem se dívávala na nové pastelky v obalu, který se otvíral seshora. Byly tam úhledně seřazené, jedna jako druhá, špičky ještě neomalované. Sem se kochala, jak stály podle barev a – ježišmarjá, tadyhle je tmavší zelená před tou světlejší, honem opravit! Přehazovala jsem je a pak zase skládala podle odstínů. No, vyhrála jsem si. Ještě teď se ráda podívám, když mám příležitost.

    1. Fixy nejsou na dlouhou výdrž, většinou brzy vyšisují. A včera jsem se podruhé narodil. Vyjedu ze zatáčky a proti mě terénní SUV s ožralým řidičem, šněrujícím silnici ne od pangejtu k pangejtu, ale přes jeden pangejt do druhého. Naštěstí se mi povedlo jeho manévry vystihnout a vykličkoval jsem přejetím do protisměru. Zavolal jsem 158, nahlásil SPZ a doufám, že ho chytli. A to ti blbci v parlamentu chtějí prolomit nulovou toleranci!

        1. Mám dvě zásady: 1/ nikdy nezpanikařit a podobné věci preventivně očekávat, čili, jak se učeně říká, jezdit defenzivně a 2/ všechno je lepší, pokud je překážka velká a těžká, než čelní střet. Takže srnku čelem klidně sestřelím, když nestihnu zastavit, pořád je to lepší, než pokoušet se kličkovat a skončit ve škarpě. A doufám že to hovado poliši zneškodnili dřív, než někoho sejmulo. Přál bych vám vidět ten ksicht, za tím volantem; Já si jedu a všechno je kchůůl a in. Jé, auto, to je sranda, já tu nejsem sám, uděláme duc?

      1. Já jo! A štve mne, když si nejsem jistá, jestli tato pastelka patří před středně fialovou nebo středně růžovou (rofl)

  8. Jsem byla před chvílí poučena, že jediný správňácký jsou teda teďkonc střípkatý Gelovky!!!!

  9. Já zase měla v dětství ty pruhované pastelky v kovové krabičce.
    Moje děti preferovaly fixy a i vnouček je má rád.

    Vůbec jak já milovala začátek školního roku, kdy se kupovaly nové pastelky, pera a penál, obaly na sešity. Dodneška miluju papírnictví.

  10. Jo pastelky – vzpomínám si, že jako děcko jsme měli v lavečce (takové nízké skříňce) krabici s různýma zbytkama tužek a pastelek a jak jsem se v ní, sedě na zemi, prohrabovala a hledala většinou tu, která tam už nebyla ;)

    Jinak i za nás byl školní král ten, kdo měl co nevětší fixky – myslím, že ty sady bývali po 24 barvách?! No jo, naši rodiče byli škudlili a jen jednou se plácli přes kapsu a koupili nám (všem třem holkám dohromady) dvanáctibarevnou sadu… a tady jsem zjistila, že ji stejně nikdy celou nevyužiju (shake) , takže už jsem po větší ani netoužila.

    Mé neteře fixům zásadně říkali ficky (rofl) , tak jsem to po nich převzala.

    Jo a teď jsem si vzpomněla – a co barevné křídy na papír? Švagr, co ještě nebyl švagr, kdysi donesl dvě škatule těchto kříd (jedny kulaté a druhé – lepší – hranaté) a barevné papíry a pár upršených neděl jsme měli zábavu – vzpomínám si na jeho spirálovitě rozřezanou hlavu (chuckle) .

    A Terka před časem propadla omalovánkám pro dospělé a tak se nám teď doma nahromadilo pastelek – a kvalitních! Akorát že včil už na to nemá čas (rofl) – tak třebas jednou zase.

    A včera jsem si zapastelkovala – prasynovec Samík po mně chtěl namalovat čerty – a s pytlem na zlobivá děcka a vidlama (devil) – a protože jejich domácnost je velmi umělecká (maminka je ilustrátorka dětských knížek a tatínek restaurátor), tak těch různých pastelek měl tři krabice.

    1. Barevné křídy- nemluv o výtvarných potřebách u nás doma, kde jedno dítě dostudovalo a druhé studuje poloumělecký obor. Máme asi tři kompletní sady a krabici volně ložených…

    1. Jj, taktéž. ještě včíl mám plný hrnek napchaný pastelkami, jen tak, nějak mně to uklidňuje. :-) Fixy používám taky ale jen na zvýraznění textů, které chci vidět víckrát.
      A taky vzpomínám na ta kancelářská struhadla, strouháš, strouháš, tuha nikde a najednou je po pastelce. :-)

  11. pastelky, kdo měl takové ty pruhované (bílo-modrá,bílo-červená,bílo-žlutá),byl král…a takový pastelkový Napoleon u nás ve třídě byl Jiříček,ten měl dokonce takové ty pastelky, co něly silnou tuhu a obal byl takový hladký lak…nebyly to voskovky a nádherně se s nima malovalo a ještě líp , když se trochu nastrouhaly, báječně se s nimi vybarvovaly slepé mapy kontinentů…tohle trvalo do chvíle, než mi sestřenčin muž, co jezdil na šífu, dovezl sadu 72 fixek v dlouhém obalu, roztodivných barev, které naše fixky neměly..donesla jsem si je do školy jako svátost. Jiříček brečel (byli jsme v druhé třídě)a já dostala ještě ten den zákaz, je do školy nosit- od naší soušky učitelky. (našim to podala tak,že nebudeme podporovat v dětech špatné vlastnosti jako je závist, díky výrobkům ze Západu..a tak jsme si fixama malovala doma…vydržely dlouho,když začaly vysychat,otec do nich nalil trošku okeny a barvily dál….(a ted bych si ráda vzpomněla, co to bylo za pastelky , co měl Jiříček, vidím je před očima, na název si ne a ne vzpomenout… (headbang)

    1. Nebyly to progresky? Ještě takových pár mám, malují skvěle. A co takové ty s vysouvací tuhou (principem podobné verzatilce, ale tuha byla zasazená v takovém jezdícím kousku, co se zasekával do zoubků na boku tužky)? musím pohledat, jak se jmenovaly ty…

      1. Já měl sadu barevných verzatilek v koženém pouzdru, táta je vyfasoval v práci a ostatní dítka záviděla, protože byly poměrně drahé proti pastelkám a v místním papírnictví je neměli.

      2. Progresso se stále prodávají ve značkových prodejnách Koh-i-nooru. Pamatuji se, že moc oblíbené nebyly, po pádu ze stolu jich měl člověk nějak víc ;-)

  12. Když jsem byla dítko, víc se mi líbily pastelky*, dneska ale víc používám fixky, takové ty tenké mikrofixky, modrou nebo černou.
    * jediná výjimka byly takové ty hodně tlusté krátké fixy, ani nevím, jak se jmenovaly, hrozně mi voněly (asi tam byl nějaký xylén nebo něco podobného) – vzpomenete si na ně některá?
    Jo a ještě jeden tip k pastelkám, kdo máte malá dítka nebo vnoučátka, zrovna nedávno jsem četla o novém hitu – znáte pastelko-vodovko-voskovky? Prý jsou naprosto úžasné a dokonale a jednoduše umyvatelné (z nábytku, ze stěn apod.). Jsou teda dost drahé, ale prý jsou opravdu bezvadné: https://www.prochytrehlavicky.cz/pastelko-vodovko-voskovky-stabilo-woody-3-in-1-pro-nejmensi.html?fbclid=IwAR2LeiKIX4zqKJl_lWHFQhtBKvgctIctZNQ80dCBrgHxn7VEwK4W0EPjmxI#zalozka-1 Znáte je?

    1. Jo, něčím takovým jsem včera kreslila, ale já to používala jako pastelky, anžto jsem netušila, že se to dá použít jinak (rofl) . Ani na nábytek jsem je nezkusila (chuckle) .

  13. Za mých školních let byly jenom pastelky, různých druhů. Vzpomínám si, jak mi rodiče na Vánoce darovali velkou krabici pastelek, které tvořily nádherné barevné spektrum, jako duha. Víc než na malování jsem je používala na skládání „duhy“.Pamatuji se ještě na inkoustové tužky. S těmi jsem se jako malá dokázala dobře za…prasit.
    Fixy začaly až jsem byla dospělá.

    1. inkoustové tužky, máti jich měla plnej šuplik, a já věčně fialovej jazyk :-D a vždycky jsem za to byla bita :-D

  14. Pro Mistra Patlu alias čunče z Bunče jedine pastelky – a to fixy zacaly, az kdyz jsem byla hoodne odrostla zacka. Jak ja se dokazala zaprasit! Hruzne vzpominky mam jak na lahvicku s inkoustem ve skolni lavici v prvni a druhe tride, tak na razitkovou barvu a tuš v zamestnani. To si tak se mnou zivot zalaškoval a prvni profesi byla kreslicka v oddeleni konstrukce.
    Pri vytvarnu jedine tuzka nebo pastelky!

    1. Tuš a vytahovací pero, později trubičkové Centrofixy byly moji dobří kamarádi. Jako malíř jsem nestál za nic, jak se kdysi vyjádřil můj učitel kreslení na ZŠ: Tenhle tvor má vzácný talent; dokáže udělat technický výkres úplně ze všeho. Ale pravítko, křivítko, kružítko a ostrá tužka, nebo pero s tuší a pauzák a nikdo na mne neměl. Šablonku na technické písmo jsme nepotřeboval, popisy jsem dělal od ruky a pan učitel na učňáku a později na průmce jen vyděšeně zírali, protože moje ruční popisy vypadaly lépe, než ty šablonkové ostatních spolužáků.

  15. Já jsem se zase zasmála u těch špačků. Naše rodiny mají spoustu šetrných předků a pedantů zároveň. Můj a Bimbův dědeček toho byli zářným případem. Můj dědeček byl účetní u Kolben a Daněk a když jsme likvidovali jeho byt, nalezli jsme krabici od bot plnou špačíčků, které se ani nedaly vzít do násadky, ovšem vzorně ořezané byly všechny.
    Jinak pastelky jakékoli, hlavně že malovaly. Nijak jsem to neřešila.

    1. To mi připomíná, jak bráchův kolega likvidoval pozůstalost a našel šuplíky s nápisy- provázky dlouhé, provázky krátké a provázky k ničemu. Třetí šuplík byl nejplnější :)

      1. Bimbův dědeček je měl v jedné krabici – provázky krátké, zcela nepoužitelné. Asi to fakt budu muset sepsat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD