HOST DEDENÍKU – Jan Lipšanský: Kávoviny místo kávy – pít, či nepít?

Když jsem byl malý, dělala nám máma každou sobotu ke snídani nejen rohlíky mazané máslem, ale také bílou kávu. Tehdy jsem netušil, že nejde o skutečnou kávu, ale svařenou a scezenou Meltu s mlékem a cukrem, ale i tak jsem se cítil nesmírně důležitě, že jako dítě piju kávu. A jak voněla!

 

Jak šla léta, nikdo mi na studiích už bílou kávu nedělal, skutečnou kávu jsem rovněž nepil, a objevil vše až daleko později, když se mnou jedna slečna chtěla chodit na kafe si popovídat… Ale to je jiná historka. Od půllitrových hrnků kávy s mlékem jsem časem přešel na espressa bez mléka, a tak si o skutečné kávě můžete počíst i zde na blogu. Avšak nostalgie je nostalgie, a tak neškodí občas zavzpomínat a dát si nějakou dobrou kávovinu, tedy náhražku kávy.

Mně se tak stalo ve chvíli, kdy místo automatu na kávu instalovali ve škole našeho syna automat na Caro. Samozřejmě jsem si hned dal, ale nebylo to ono. Teprve dalším hledáním, které výměna automatů inspirovala, jsem zjistil, že se dnes kávoviny dělají také – a pravděpodobně především – instantní. A jak to u těchto okamžitých, rozpustných verzí bývá, nikdy nechutnají jako o něco déle připravovaný originál.

 

Kávoviny v českých zemích

V českých zemích jsme minimálně do 16. – 17. století o pravé kávě moc neslyšeli, a pokud se sem dostala, šlo o tak exkluzivní zboží, že kam se hrabou automobily Tesla. Prostý lid si na ochutnání skutečné kávy musel počkat až do 19. století, kdy se stala částečně cenově přístupná. Do té doby pil právě to, čemu dnes říkáme náhražky kávy nebo kávoviny.

On je totiž ten postup přípravy stejný. Základem je vždy pražení zrn, a potom jejich rozemletí a zalití horkou vodou na tři až čtyři minuty, a případně následné filtrování, pokud nechcete při pití mezi zuby drtit zrníčka.

V českých zemích – skutečných kávových zrn zde nemaje – pražil lid žito, ječmen, pšenici špaldu, čekanku nebo žaludy. Asi nejznámější byl pražený kořen čekanky, jenž se prodával pod názvem cikorie čili cikorka.

Epigram českého humoristy F. J. Rubeše na tuto skutečnost reaguje: „Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie.“ Inu, kde je dnes Mochtínu u Klatov sláva…

 

Dělení kávovin

Moudré hlavy dělí kávoviny podle složení, a to na cikorkové kávoviny z kořene čekanky, obilnou kávovinu z praženého ječmene, pšenice, špaldy nebo žita a na kávoviny sladové z nejprve sladovaného a teprve následně praženého ječmene, žita nebo pšenice.

Dokonce existuje i kategorie fíkových kávovin a určité rarity, jako kávoviny z mrkve, mandlí, chřestu, kukuřice, hrachu, pampeliškového kořene, a dokonce i z bramborových slupek. A ve výčtu nesmíme samozřejmě zapomenout i na směsi, kdy se ke kávovinám přidává skutečná káva.

 

Dostupnost kávovin

Kávoviny jsou dnes běžně v obchodech k sehnání, žel nejčastěji právě v rozpustné verzi. Méně často, ale také, najdeme v nabídce naštěstí i „zrnkové“ verze.

Půlkilovka Melty je k dostání za třicet korun, cikorku dnes koupíte pod názvem Karo (s písmenem K na začátku, nikoliv C), kdy čtvrt kila stojí kolem 35 korun. Půl kilogramu kávoviny Žitovka se dá sehnat za 25 Kč. A 300 g špaldové kávy seženete kolem 40 korun.

Zcela nejdražší v této kategorii je pak Žaludovka, kdy se 200 g prodává za 85 – 100 Kč, ale na přípravu zase stačí jedna čajová lžička, takže teoreticky připravíte 200 šálků.

 

Zdravotní výhody kávovin

Asi nejhlavnější výhodou pro mnohé konzumenty kávovin je skutečnost, že neobsahují kofein. Skutečně, ani trošku. Takže vás nijak nepovzbudí, to jen tak mezi námi.

Zase na druhou stranu třeba špaldová káva obsahuje bílkoviny, vitamíny a minerály (B1, B2, hořčík, vápník, fosfor, zinek a další) a také má vysoký obsah vlákniny.

Cikorka z pražené čekanky navíc nabízí inulin, který podporuje celkovou imunitu organismu a tvorbu zdravých bakterií v tlustém střevě, pomáhá prý rovněž při ledvinových kamenech, onemocnění močových cest nebo zácpě. Inulin nezvyšuje hladinu krevního cukru, ale přitom je sladký, takže se dá použít jako náhrada cukru.

Moje z dětství oblíbená Melta, o níž jsem mluvil na začátku, patří mezi směsi. K čekance je zde přidána ještě cukrová řepa a trochu drceného a praženého ječmene a žita. Přitom řepa například brání kornatění tepen, podporuje činnost jater, zpevňuje stěny vlásečnic, dodává pružnost pleti, nehtům a vlasům, a má vliv na dobrou náladu.

 

Zdravotní nevýhody kávovin

Kávoviny nijak neocení celiaci, protože pochopitelně zrna obsahují ve valné většině lepek. S výjimkou žaludovky, která je bezlepková.

Rovněž škrob a sacharidy nedovolují při pokusech o zdravou stravu pít kávoviny na litry. Mají totiž zhruba trojnásobnou energetickou hodnotu oproti instantní kávě.

Třeba 100 g Melty má 1240 kJ a 60 g sacharidů – ale také 25 g vlákniny.

Cikorka, tedy Karo, jde ještě dál a na 100 g dodá 1530 kJ a 78,6 g sacharidů.

Žaludovka pak má 1350 kJ na 100 g.

Takže opět platí klasické zlatá střední cesta. Stejně jako je zbytečné zcela vyloučit kávu nebo alkohol z našich jídelníčků, podobně není od věci si sem tam nějakou kávovinu připravit. A třeba přitom zavzpomínat na dětství a dobu her a malin nezralých.

 

Text byl původně publikován zde: https://blog.kaloricketabulky.cz/2019/03/kavoviny-misto-kavy-pit-ci-nepit/

 

Dede: Děkuju Honzovi, že mi dovolil přebrat jeho článek a hned se ptám – máte rádi kávoviny? Pili jste je? Pijete je stále? Jaké? Patří kávoviny k nějakým vaším vzpomínkám?:))

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:30

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. V kuchyni na kamnech stávala černá smaltovaná konvice na kávu s poklicí, úplně přesně ji vidím. Jen si nemohu uvědomit, jak se ta káva dělala? Mám dojem, že z cikorky (?) Karo v kostkách a praženého žita – to se muselo napřed pomlít, krásně vonělo. Ale přesně si to nevybavím a zeptat se nemám koho, sestra je mladší.
    Černou kávu (s kofeinem) musím mít každý den, ale stále si držím i pohotovostní zásobu špaldového kafe (opravdu se to tak jmenuje :) ). To pro případ, kdy už jsem měla přes den porcí klasické kávy příliš a přesto bych si ještě ráda užila odpolední kávový dýchánek. :)

  2. Moje babička také puila Meltu s mlékem a drobila si do ní chléb. To byla její snídaně. Já jsem ráda ochutnávala, připadala jsem si dospěle :) .
    Kdysi jsem pila Caro, v době, kdy mi diagnostikovali hypertenzi a já v záchvatu zdravého životního stylu jsem se dala na Caro. Vím, jsem asi barbar, ale chutnalo mi, než jsem objevila bezkofeinovou kávu. Dnes piju normální kávu a zatím dobré.

  3. Náš děda choval české strakáče – pozn. autora – krásné černobílé králíky :-) – a babička, když měli mladý, vařívala pro samice meltu s mlíkem, já jako dítko mlela a upíjela… mletí kafemlejnkem mě bavilo a upíjení taky…jinak echt kafová nejsem, ale mám doma malý Dolce Gusto a občas si v klidném nedělním odpoledni pod pergolou dám karamelové latté, čímž si svůj kofeinový dluh splatím…a klidné nedělní odpoledne vychází zhruba 8x za rok…

  4. Ještě k tomu složení – v tom výluhu/vývaru moc vlákniny, bílkovin a dalšího nebude, zůstane to v „lógru“.

  5. Mé mládí provázela melta babičky přeslicové. Když jsem krátce po škole pracovala jako stavbyvedoucí na jedné městské stavbě (silo na obilí), kde tenkrát chyběla cesta, chodila jsem zkratkou k babičce přes pole,v gumácích a teprve u bábinky jsem přezula boty, umyla gumáky a sedla s babičkou k teplé meltě a k tomu tenký krajíček chlebíka s máslem, božská mana, která se mi krásně zasekla do paměti. :-) .

  6. Meltu jsem nikdy nepila, u nás se nevařila.
    Já jsem pravověrný kafař.
    A to už se asi nezmění.

  7. Také u nás každou sobotu byl rohlík s máslem a melta. Ani jeden z rodičů mi to nikdy nevěřil, ale z melty mě bolela vždy příšerně hlava. Měla jsem tak zkažené celé sobotní dopoledne. A těšila se na neděli, kdy bylo kakao s minimem cukru, skoro jako hořká čokoláda a sladká buchta.

  8. Kávoviny, přijeďte před deštěm do Perníkovic, ono Vás to přejde….meltu pijeme k bramborákům a bílou meltu k bramborovejm plackám…je to zvyk, s ničím jiným si na těchto jídlech nepochutnám…skvěle se to doplňuje, moje mamka přestala pít kafe,když jí vyoperovali žlučník a od té doby ujíždí na CARU….naše Karo nechce, prý je moc pražené a nedělá jí dobře…já si občas uvařím meltu, ty ostatní náhražky z bukvic nemusim..tuhle koupila Alenka čekankovou a z pampeliškovýho kořene, no,použila se jako hnojivo, nelibě to vonělo už přes ty pytliky a po uvaření už nikdo neměl odvahu to ochutnat…na kafe mám mlsnou hústu, chutná mi Kostarika a Kenya, ale poslední dobou ujíždím na vietnamské Trung Nguyen- Gourmet Blend a od stejné značky na „cibetce“…

    1. Ano, melta k bramboráku mi taky chutná dodneška. A na zahnání žízně se u nás doma pila pořád, protože se nemusela pít jen horká, vlahá chutnala taky. Občas si ji koupím, ale v nálevových sáčcích, na velkou sypanou nemám odvahu. Babička mívala na kraji plotny modrou plechovou konvici se zaklapovacím víčkem, dala vařit vodu, když se voda začala vařit, nasypala tam meltu, po vzkypění „srazila“ trochou studené vody a nechala konvici na plotně. A ta konvice zmizela někde v propadlišti dějin.
      Doma jsme taky hodně často mívali Žitovku, a mletí v dřevěném žlutočerveném mlýnku se šuplíčkem bylo za trest.
      Mně v posledních letech přestala káva chutnat, nebo spíš mi nedělala dobře na žaludek, tak teď piju rozpustnou a leju si do ní smetanu.

  9. Jé – melta a vzpomínky! I u nás bylo v sobotu na snídani bílý kafe – v hrnku pískáčku se svařilo mlíko, v druhém se uvařila melta, smíchalo dohromady a osladilo – no, asi dost, my jsme se tenkrát s cukrem nehamovali a přesto byli štíhlí! Inu, bodejť ne, po opulentní snídani nastala pracovní šichta – pole, vinohrad, úklid, praní (ne v automatické pračce!), vaření – byli jsme v jednom kole, až se našímu stařečkovi hlava točila, když nás chtěl mít všeckých pod kontrolou (sedě v kuchyni na legátce)!

    A v šestinedělí jsem měla denně v termosce uvařenou meltu a k tomu si nalívala plnotučné mlíko – starý recept pro šestinedělky (chuckle)

    JO – a taťka s mamkou vzpomínali, že studená neslazená melta (bez mlíka) se nosívala v baněčce (bandasce) na pole na zahnání žízně – taková slovácká coca-cola (rofl) .

    Teď už vařím meltu někdy Jeníkovi, an kafé nepije, tak aby měl nějakou změnu oproti čaji. Většinou je to Caro – v práci, ale doma máme i Meltu.

    Děkuju za hezký článek, naladil mne do vzpomínkova…

    1. Poznámka – zatímco v sobotu byla meltový bílý kafe, v nedělu bylo kakao – ještě vařené po staru z kakaového prášku a ne Granko. Mňam – to bývaly snídaně!!!

    2. studená,neslazená melta se nosila i na česání ovoce u nás,i na pole a do fabriky v bandičkách, takže žádná slovácká coca-cola :-D

        1. i horníci do dolů…. a kakao – poctivý van Houten z Holandska..jéje..já si z granulkovaného prášku ala kakao,kakao nevařim, to poctivý si sypu i na krupicovou kaši…

            1. Mně zase přijde, že to granko je prostě málo kakaový. Musí ho přijít do hrnku kopec, aby se to podobalo kakau a mělo nějakou barvu. Nejspíš tam cukr zabírá místo toho kakaa:))
              Naštěstí mě to moc netrápí, protože kakao stejně nemůžu, jako i mléko samotné. Ale chuť si pamatuju, kluci ho jeden čas měli rádi:)) Do pečení kupuju radši to holandské

              1. My si kupujeme pohankový nebo rýžový nápoj, je to v podstatě sušené mléko a to používáme do kakaa i do kávy. To se smíchá v hrnku s kakaem nebo Carem, zaleje vařící vodou a vznikne krásně napěněný pití. Jsme snad závisláci. Ne sojový.

  10. meltu pily babičky – ta na horách i ty ve Dvoře (přesněji prababička s babičkou). jako dítěti mi nijak nevoněla, dokud jsem neobjevila, že s ní je trochu snesitelnější jídlo nabízené babičkou z hor – a to rohlík nadrobený do kafe. Rohlík nadrobený do kakaa se dal jakž takž sníst, pokud byl člověk rychlý, chleba nadrobený do čehokoliv byl za trest. To ho radši suchý přikusovat! Znáte to někdo?
    No a rohlík v kafi byl skoro dobrej:))
    Dělala se ta klasická melta a pak jsme babičce kupovali Caro. U nás to vlastně nikdo nepil, jen mě někdy přepadla nostalgie a koupila jsem to, a pak nám to velmi dlouho vydrželo! :)
    Když jsem hledala obrázek k článku, tak jsem zjistila, že se už prodává melta v nálevových sáčcích. To mě zaujalo – není toho tolik, snadno se to připraví… kdo ví, možná to někdy zkusím.
    Jinak jsem kafová a vodová – na tom vlastně žiju:)) čaje to doplňují jen v omezeném množství :P

    1. Jasně – chleba v mlíku, to byl pěkný fujtajbl. Po čase matička rodná zjistila, že tudy cesta přes rychlou snídani nevede a tak nám to přestala nutit. Ale sama to milovala a poslední jídla u mne byla nadrobený v mlíku, to si pochutnávala velice velmi, jinak tomu jídlu už nedala. (h)

      1. Cokoli rozmáčeného nikdy!
        Ten chleba v kafi naše babička jedla taky, jak jsem to viděla, už jsem prchala pryč. :)

      2. zajeď do Francie, uvidíš,jak v ranním kafi máchaj croissanty. to je potom pohled, když to jedí….já si taky máčím rohlík s máslem do kafe nebo do kakaa, jen u toho nikdo nesmí bejt..a stařence se nedivím, když už nemáš zuby,bolej tě dásně a nechce se ti nic kousat, tak jak je culifinda s nadrobeným chlebem dobrá…přijde den Ege,kdy budeme rády, že nám chutná alespoň tohle….

    2. Melta v sáčcích? To neznám. My jsme na konci světa a za námi už je tři kupky hnoje a konec.

  11. Kávu nepiju, tak mě v práci naučili aspoň na meltu, abych si s nimi mohla dát odpolední „kafe“.

  12. Hm, tak jsem po docela dlouhé době konečně zde a mohu přispět do diskuze. Velice dobře si pamatuji, že za mých dlouhých pobytů s babičkou v milovaném Pekle nad Zdobnicí bbývala na kraji kamen stále konvička s meltou. melta se opravdu pila proti žízni a bývala vždy vynikající. Jelikož nápoj byl vlahý, nikdy nezpůsobil prudké zchlazení krku, jako to dokázala udělat studená voda třeba i se š´távou. Zvykla jsem si tehdy pít meltu opravdu denně a nebyla s mlékem. Když jsem vzpomněla na meltu s mlékem k snídani, vždy se mi vrací skvělá vůně a hlavně chuť doma pečeného chleba. Ten se v Pekla píkával jednou za týden a pekl se vždy v roztopené peci. Byl voňavý a měl nádherně dokřupava vypečené omoučené kůrky. Má babičky denně snídala bílou meltu a do ní si drobila a namáčela starší kůrky chleba. Stávalo se i dost často, že jako snídaně bývaly stejné i babiččiny večeře. taky si vzpomínám, že jsem šasto chodívala s konvičkou čerstvě uvařené melty na pole. K meltě jsem taky nosívala buď zcela obyčejné vdolky(pouze bez pomazání), sklínku povidel a ještě kus tvrdého domácího tvarohu. Vím, že tohle býval opravdový oběd všech, kdo na poli pracovali za horka. Dneska si opravdovou sypanou meltu občas uzvařím. někdy ji piju jen tak, jindy přidám mléko. Sáčky s meltou nekupuji a nepoužívám ani tu instantní, jelikož mi nechutnají.Melta , to jsou mé vzpomínky na dětství prožité s mou zlatou babičkou v Pekle nad Zdobnicí.

    1. Víš, že jsem meltu bez mléka vlastně asi nepila? Jako dětem nám ji vždycky dávali s mlékem – potřebujete výživu :P a pak jsem ji už nepila…

  13. Bílé kafe v podání mého otce obsahovalo tři vrchovaté lžičky cukru do 1 hrnku. Brr, při vzpomínce se mi i dnes zvedá žaludek, i jako dítě jsem to nemohla pozřít. Jsem čajová, kávu jen občas, meltu jen ve špitále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN