MATYLDOVINY: Mlčení

Asi to zažila většina z vás. Po škrábání a bolení nosohltanu se spustí rýma a po ní následuje ztráta hlasu. Pokud to má někdo jinak, upřímně závidím. Moje hlasivky to prostě nemine a získám hlas postarší barové zpěvačky s dlouhou kariérou proloženou množstvím cigaret a alkoholu.

 

 

Obvykle už večer poznám, že to přijde. Hlas začíná být lehce skřehotavý a ráno je vymalováno. Pokus zavolat na kočku, ať proboha nemlátí do dveří od skříně, se silně nevyvede a já se naštvu dřív, než vstanu.

Problém je, že na odprásknuté hlasivky vlastně nejsou léky. Trochu funguje vincentka, teplý čaj (ne horký) s troškou slivovice, šátek na krk a hlavně – mlčet. Což je potíž, když půl pracovní doby telefonujete nebo máte konference po Skypu. Sice už neučím, což moje hlasivky oceňují, ale i tak nic moc (telefonát do Řecka jsem vyřešila mejlem, protože by dotyční nemuseli mé skřehotané angličtině rozumět).

A tak si tu mlčím a tiše soptím. Chrapot není na jeden den a já to vím moc dobře. Ještě že si člověk může s kamarády aspoň psát mejlem, protože kdo to mlčení má vydržet?

 

Říká se, že neschopnost mluvit vyřadí člověka ze společnosti stejně účinně, jako hluchota – ze společenského hlediska je prý kupodivu ještě nejlepší ztráta zraku. Hluchota a němota dostávají člověka do podstatně větší izolace. Co si o tom myslíte vy?

Mlčení umějí lidé používat ve vztahu i jako trest, anglicky se tomu říká silent treatment. Máte s tím zkušenosti? Domníváte se, že je to účinné?

A ještě se nakonec zeptám – stává se vám, že občas ztrácíte hlas? Jak se s tím vypořádáváte?

 

Aktualizováno: 26.3.2019 — 20:32

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak hlas ztrácím často, ale málokdy úplně – obvykle mi trocha na skřehotání zůstane. Rozhodně k tomu nepotřebuju nějakou nemoc – úplně mi stačí prach.
    Když u nás teď dělali nová střešní okna (s tou střechou), tak to v koupelně bylo třeba dodělat kolem sádrokarton. Nejdřív jsem nevěděla, proč kašlu a chraptím, a kašlu a skřehotám. I z rádia jsem se musela omluvit, protože napsat fejeton jsem dokázala, ale přečíst ho? No, pochybuju, že by mi někdo rozuměl:))
    A pokud jde o léčbu, tak nevím o ničem účinnějším, než je klid a vincentka. nemyslím, že by na to byly nějaké běžné léky… možná o nějakých vědí slavní zpěváci a herci :) Moje ORL pídr trvá na tom klidu s vincentkou… :)

  2. Takže za celou svou hereckou kariéru jsem neztratila hlas. Taky nebyla dlouhá, 2 roky s prťákama (děsné je, že si nevzpomenu na korektní označení) pak 4 roky učení na DAMU a jenom 9 let coby profík.
    Zato tady ve Švédsku byla paní učitelka ve školce v jednom kuse bez hlasu. Mezi dětmi jsem chytila všechno, kdejakou nakazu. Byl to děs. Vlastně bylo štěstí, že jsem byla vystavěna šikané a já, i když oběť, vyhozena z práce. Ta zlá dáma mohla nerušeně pokračovat ve své činnosti na nových obětech. Nemohla jsem se dobře bránit, zrovna mi zemřel manžel a já neměla dost sil.
    Ale nebýt vyhozena z práce byla bych přišla o hlasivky. Všechno zlé k něčemu dobré. ;o)

        1. Děkuji,ochotník. Víte jaké slovo mě napadalo? Dobrovolník. No copak, k tomu aby jeden hrál divadlo (je to tak trochu prostituce) to musí být dobrovolně.

          Nevím jestli to zapomnění je po tom otřesu mozku a tím vzniklé „mozkové únavě“, kterou právě trpím a je možné že už mi zůstane do smrti a nebo jde o něco ještě horšího. To se teprve ukáže. ;o)

          1. Vidíš Velká Kočko, ten výraz jsem vůbec neznala a přitom to jsem já! :D
            Já si říkám ochotný amatér, protože nějakou kvalifikaci mám snad jen jako náš divadelní řidič :P Hry píšu a režíruju jako amatér, stejným způsobem vymýšlím kostýmy (které pak vyrábějí šikovní lidé:)) a navrhuju scénu (aby lidi poznali, o co jde a rozložená se mi vešla do auta:))
            Jo ještě úklid sálu! To už taky zvládám jako profík :D

            1. Milá Dede, přeji ti „Zlom vaz!“ ve všech těch „profesích“. (y) (inlove)

              Jo,ono je to tak, že prťáci často zaujmou víc než profíci, protože mají víc entusiasmu a opravdovosti než profíci, kteří třeba už mají jen své manýry. Výjimky toho i onoho existují.

              Proč se mi tu objevil můj text dvakrát? Tomu nerozumim. Spíše mi texty mizí než aby se zdvojovaly.

              1. Eh, tohle je Dedeník… my jsme tu štědří! Klidně tu můžeš být dvakrát :D (inlove)
                Jinak děkuju :) Snažím se – a učím se:))

  3. Za celou svou hereckou kariéru jsem neztratila hlas. Taky nebyla dlouhá, 2 roky s prťákama (děsné je, že si nevzpomenu na korektní označení) pak 4 roky učení na DAMU a jenom 9 let coby profík.
    Zato tady ve Švédsku byla paní učitelka ve školce v jednom kuse bez hlasu. Mezi dětmi jsem chytila všechno, kdejakou nakazu. Byl to děs. Vlastně bylo štěstí, že jsem byla vystavěna šikané a já, i když oběť, vyhozena z práce. Ta zlá dáma mohla nerušeně pokračovat ve své činnosti na nových obětech. Nemohla jsem se dobře bránit, zrovna mi zemřel manžel a já neměla dost sil.
    Ale nebýt vyhozena z práce byla bych přišla o hlasivky. Všechno zlé k něčemu dobré. ;o)

  4. Fakt se nepamatuji, že bych kdy v životě ztratila hlas. Vlastně ani na chrapot netrpím i když zkřehotavý hlas občas mám, ale to spíše z unavených hlasivek. Většinou po delší návštěvě, když mnohem vice mluvíme v jednom zátahu :) Manžel naopak ztratí hlas jako první znak nějakého nachlazení, ale většinou to trvá tak den, dva.

    „Silent treatment“, tedy tichá domácnost u nás občas bývala, ale už uběhlo hodně let od té poslední :) Nikdy jsme se s manželem nehádali v pravém slova smyslu, fak to za těch letos už 48 let vůbec neznám. Ale samozřejmě občasné neshody, nedorozumění jsou všude, tedy i u nás. Takže když se mě manžel něčím dotknul, prostě jsem reagovala mlčením – třeba pro zbytek dne. Taková moje obrana proti pláči, protože řešit něco a při tom brečet také nemám ráda. Když choť věděl, proč najednou nemluvím, sám věc napravil. Někdy ale chudák neměl vůbec tušení, proč najednou nemluvím, nebo jen kuse, na půl pusy. Jenže mě znal, tak to nechal být. Naštěstí mě tohle trucovité mlčení vždy rychle přešlo a zase bylo dobře :)

  5. Matyldo, znám dobře. Na podzim jsem k radosti mého muže též utrpěla TIPEC. Několik dní jsem nemluvila, i když bolest v krku už dávno přešla. Ale jsem doma, horší to bývalo v zaměstnání. Mlčet se musí proto, protože když se snažíme mluvit, tak hlasivky mohou prasknout a je vymalováno.

  6. Tohle se mi naštěstí nestává.

    Ale když jsem byla na operaci štítné žlázy, tak tam bylo riziko ztráty hlasu. Doma měli naději, že bude ticho, neboť jsem hlasitá.
    Ale dopadlo to dobře. Já po operaci a vyzkoušení mého hlasu po operaci operujícím lékařem poslala domů SMS “ mluvím „.

  7. Jo, v poslední době mne taky sem tam trápily hlasové problémy. Naštěstí hlas neztrácím úplně, ale přejde mi šeptaného skřehotání. Abych řekla pravdu, tak mě to zas tak moc netrápí, aspoň nemusím mluvit, či dokonce telefonovat (rofl) – na psi mám píšťalku (na kterou svorně dlabou, ale to i na můj řev). Jó, kdyby tak všechny nemoci byly pro mne tak nepodstatné, jako ztráta hlasu ;)

  8. Hlas jsem ztratila jedou jedinkrát na skoro čtrnáct dní jako následek chřipky. Stačilo, volat psy ze zahrady bylo zajímavé, naštěstí v té době měly zakopanou válečnou sekeru.

  9. Já v tom momentálně jedu, spíše šeptám a skřehotám, ale mluvit mohu. V práci z toho mají ohromnou srandu, ale není to nic moc. Ještě že Mařka už má nešvary mládí za sebou a ještě dobře slyší…

    1. Jo, mám to nějak podobně :) Ne že bych nemluvila vůbec, ale jsme zvyklá mluvit dost a tohle mi teda fest vadí :)

  10. Jako bývalý pedagogický pracovník Ti mohu pradit jedině zajít na ORL nebo k praktickému lékaři a pokud nemáš alergii na calciovou inijekci,nech si ji píchnout….na můj chrapot a skřehotání to fungovalo…protože dopisovat si s internátníma děckama, bylo na palici…a skřehotast do internátního rozhlasu,že j evečerka nebo studijní doba, mělo 100% poslechovost..znělo to jako by divoženky s hejkalem, pořádaly soutěž o Skřehotavého slavíka….jinak ten průběh stejnej, tak yjsem věděl a, že to přijde, ale po dvou dnech, kdy se hlasový klid fakt dodržovat nedařilo,jsem z barové staré zpěvačky, s úžasným chraplákem, přešla v tu divoženku a následně psala na papír,co nešlo říct….kalciovka spolehlivě zabrala…

  11. Matyldo, taky jsem měla občas tenhle problém, navíc jsem polovinu pracovní doby protelefonovala. A když jsem měla někomu něco vysvětlovat, nebo řešit nějaký problém, opravdu bylo potřeba mluvit jasně a srozumitelně. Hodně mi pomohla paní magistra v naší lékárně. Objedávala mi jakési pastilky s islandským lišejníkem. Byly černé a lepily se na patro, ale fungovaly. Teď mám jakési Mullerovy pastilky s islandským lišejníkem, jsou jiné, ale fungují taky velmi dobře. Zkus, třeba ti pomůžou.

  12. Matyldo, moc tě lituju,ovšem poradit, jak se totální ztráty hlasu nedovedu.Jako bývalá učitelka hlavně prvńáků na základce jsem se toho vždy velice obávala.Jadinkrát za své působení ve škole jsem totálně ztratila hlas po opravdu silném zánětu krku a hlavně hlasivek. Ve škole ze mne byli nešťastní, jelikož zpočátku se museli střídat všechny kolegyně v mé třídě.jelikož tohle byla má nejdelší absence, která trvala více jak 2 měsíce,povolal ředitel jednoho kantora-penzistu. Byl to už hodně starý pan učitel, který vůbec nebral na vědomí, že žáci dnes nemusí sedět nehnutě celých 45 minut s rukama založenýma za zády. Z mých žáků byl úplně neš´tstaný, jelikožb oni fakt sedět v klidu celých 45 minut nedovedli, bo jsem to po n ich nikdy nechtěla. No, když se mé hlasivky umoudřily a hlas začal pomaličku fungovat, oddechli si všichni a děti mne uvítaly velmi nadšeně,protože mohly zas volně dýchat i během hodiny. No, musím uznat, že korunu mé indispozici nasadily později obě naše dcery, když svorně prohlásily, že to bylo moc prima, když jsem musela mlčet a hjen si s rodinou dopisovat.pro mnen to bylo velké ponaučení, takže jsem od té doby nachlazení vždy kuirýrovala už jsem ho bnikdy nepřecházela. Dnes už problémy s hlasivkami nemám,protož již od roku 1995 jsem v důchodu a námaha hlasu je minimální. Jako čtyřletá jsem ztratila hlas a jen jsem podivně chrčela a hvízdala. maminka se mnou objela spousty ORL lékařů a foniatrů.Každý mi něco zakázal, každý něco jiného doporučil. Nakonec se nade mnou smilovala jedna maminčina dobrá známá. Ta paní byla fakt skvělou učitelkou zpěvu. Vzalůa mn e do parády a první, co mne naučila bolo to, nejdůležitější.Naučila m,ne používat i úpři mluvení hlavovoutrezonanci. Dokonce mi tak výborně posadila hlas, že i po dlouhých letech bylo znát, že hlavová rezonance je pevně vytvořená a zakotvená. Naučila mne taky hlasová cvičení, abych nadměrné používání hlasivek neodstonala. Jsem této paní učitelce Záhorské neskonala za to vše vděčná. Paní učitelka už sice spoustu let učí zpívat andělíčky , ale ta vzpomínka je stále jako živá. Já k ní totiž chodila strašlivě nerada, takže kdyby mne mamka přímo z ruky do ruky nepředala, jistě bych na hodiny zpěvu nedocházela dobrovolně. Paní učitelka mne z toho srabu v dětství vytáhla, takže následky dávno nemám. jen jsem hodně hlasitá.

    1. A teď jsi mi připomněla!
      „Paní G., pochopte, že Terezce NE-MŮ-ŽU dát ze zpěvu jedničku, když neovládá hlavovou rezonanci!“ Já tenkrát ještě uznávala učitelskou autoritu, že jsem neodporovala (natož abych přiznala, že vůbec netuším, o čem píuč hovoří) a tak ani ve třetí třídě neměl Terouš na vysvědčení samé biče. (rofl) . No jo, z naší rodiny nemáme ani rezonanci, ani hudební sluch, ani melodický hlas (chuckle)

  13. Vloni mě postihla jakási choroba, při které jsem ztratila hlas. I s paní doktorkou na ORL jsem si musela v ordinaci dopisovat. Protože moje práce je založená na komunikaci a všechno nejde vyřešit mailem, byla jsem opravdu práce neschopná :) Trvalo to skoro dva týdny. Dopisovala jsem si i doma s dětmi – zajímavé je, že všechny moje psané pokyny plnily okamžitě a s úlevou akceptovaly ty alespoň šeptané. Zjevně mají za své, že invalidům se neodporuje:)

    1. jo , to máš pravdu, když jsem psala vzkazy děckám na intru, plnily vše ihned a protože jsem byla tichá – tak šeptaly…. stačilo se rozkašlat a kmitaly jak pylová zrnka….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD