GEOPOLITIKA: Umění kompromisu (Blízkovýchodní Hra o trůny 27)

Kdo si chce dlouhodobě udržet moc a prosperitu, musí se umět dělit a zároveň najít hranici, za kterou už dělení se o moc a majetek další stabilizaci nepomůže, ale bude znamenat pro aktuálně mocného ztrátu. Mistry v této disciplíně jsou rodiny vládnoucí Spojeným arabským emirátům.

 

Pro Evropany jsou Spojené arabské emiráty zejména Dubaj a Abú Dhabí, ale jednak málo Evropanů těmto emirátům nahlédne pod pokličku, a jednak jsou Emiráty (s velkým E jde o synonymum s názvem Spojené arabské emiráty; SAE) daleko víc než jen tato dvě místa. Emiráty jsou konstitučně postavenou federací absolutistických monarchií, v níž se moc mimo jednotlivé vladařské rody a vládce (emíry) jednotlivých emirátů dělí pouze natolik, aby se udržela stabilita dané společnosti. Jistá míra participace občanů/poddaných tam je, ale moc zůstává pevně v rukou emírů a federální vlády, kterou mají emíři jednotlivých emirátů pod kontrolou podle míry jejich důležitosti.

 

Emiráty jsou tak jedním velkým kompromisem: mezi emíry a občany/poddanými, místními a cizinci, emíry mezi sebou i vztahy navenek, a to s jediným cílem: aby to dohromady fungovalo. Fungování se pak definuje jako stabilita, finanční ziskovost a snaha o co největší diverzifikaci příjmů a snižování závislosti na ropě (kterou těží zejména emirát Abú Dhabí).

 

Historie Emirátů je v podstatě čistě novodobou záležitostí, zejména vzhledem k nehostinnosti tamních přírodních podmínek. Na rozdíl od Bahrajnu, Ománu nebo Kuvajtu nebyly na jejich území žádné silné městské státy, nic, z čeho by se mohla vyvinout samostatná státnost. Bylo to předpolí pro arabské chalífy určené pro výpady proti Íránu, území, kde žily roztroušené kmeny a zejména piráti. Území dnešních Emirátů se od dob evropských zámořských objevů říkalo „Pirátské pobřeží“ právě kvůli množství pirátské aktivity a obtížnosti ochrany obchodních lodí, které tudy pluly.

 

První formální státní útvar, který tam byl vytvořen, vznikl mírovou smlouvou mezi Velkou Británií a místními šejky v roce 1820, a česky se nazývalo Smluvní Omán. Šlo o volnou konfederaci mezi šejky z Abú Dhabí, Adžmánu, Dubaje, Fudžajry, Kalby, Rás al-Chajmá, Šardžá a Umm al Kuvajnu, která měla smlouvu s Velkou Británií, která uznávala jejich suverenitu kvůli potřebě ochránit britský obchod v oblasti. Ne všem ale Británie suverenitu uznala rovnou: Kalba byla uznána v roce 1936 a Fudžajra byla uznána až v roce 1952, navzdory tomu, že tyto šejcháty – z nichž se později staly emiráty – byly smluvními partnery. Šejkové ze Smluvního Ománu podepsali následně několik podstatných dohod:

 

  • V roce 1847 o zrušení otroctví
  • V roce 1853 o zákazu útoků na moři (čímž se de facto zakázalo pirátství)
  • V roce 1892 s Velkou Británií o britské ochraně území proti třetím stranám

 

Pirátství se podařilo ukončit kromě výše zmíněné smlouvy také díky intenzivnímu lovu perel, kterému se věnoval Katar a Bahrajn – ten přinášel do území Smluvního Ománu dostatečně lukrativní obchod. Bohužel trh s perlami se díky vynálezu umělého pěstování v Japonsku ve dvacátých letech dvacátého století zhroutil, což místní ekonomiku výrazně poškodilo. Perly ovšem záhy – ve 30. letech – nahradila ropa, na jejíž těžbu získaly výsadní práva britské firmy, ale komerční těžba začala až v roce 1962.

 

Britové se ovšem z těžby netěšili dlouho – jejich firmy velmi rychle vytlačily firmy americké a Británie se tak musela z oblasti stáhnout, protože nebyla z to finančně utáhnout své závazky vůči šejchátům, které Smluvní Omán tvořily. V roce 1966 se tak britský parlament rozhodl smlouvu s nimi vypovědět; k čemu došlo nakonec v roce 1968. Mezi lety 1968-1971 byla snaha o vytvoření federace mezi Bahrajnem, Katarem a jednotlivými šejcháty ze Smluvního Ománu, ale protože se Bahrajn a Katar obávaly dominance ostatních států, z federace sešlo – Bahrajn a Katar vyhlásily v roce 1971 nezávislost. S vypršením smlouvy o britské ochraně (1971) se z šejchátů Smluvního Ománu staly plně samostatné státy, které v prosinci téhož roku založily útvar, který známe dnes: Spojené arabské emiráty.

 

Ty se s postupem času staly satelity Saúdské Arábie, a jako takové se podílely velmi podstatně i na financování teroristické sítě Al Káida, na což mezinárodní společenství přišlo po útocích na New York a Washington 11. září 2001. Emiráty tehdy reagovaly okamžitým zmrazením všech podezřelých účtů a plně se podřídily: věděly totiž, že jejich hlavním zájmem bylo vytvořit finanční centrum natolik soběstačné, aby si poradilo bez těžby ropy, a s hrozícími sankcemi by něco takového nebylo možné.

 

Politicky jsou Emiráty, jak už bylo řečeno v úvodu, jeden velký kompromis mezi emiráty, které tento státní útvar tvoří. Každý emirát je absolutistická monarchie, kde má plnou svrchovanost místní vládce (emír). Jednotlivé emiráty se mezi sebou, pokud jde o vnitřní strukturu, dost liší a mají také plnou kontrolu nad svým nerostným bohatstvím. Na čele SAE je prezident, kterým je vždy emír Abú Dhabí a premiér, který je vždy emír Dubaje. Výkonnou moc reprezentuje Federální nejvyšší rada (sestává se ze všech emírů jednotlivých emirátů) a Rada ministrů. Federální nejvyšší rada má reálnou moc, pokud jde o formulování politiky celé federace a směřování země jako takové, Rada ministrů pak má funkci vykonavatele vůle Federální nejvyšší rady.

 

Emiráty mají také čtyřicetičlenný parlament, do kterého dvacet poslanců jmenují jednotliví emírové a kde je dalších dvacet poslanců voleno speciálně vybranými 6 689 voliteli. Parlament, zvaný Federální národní rada, nemá žádné pravomoci kromě vyjadřování se k legislativě, kterou vytváří Rada ministrů. Do budoucna se počítá s velmi pozvolnou demokratizací, ale nedá se určit, s jakým časovým plánem.

 

Pokud jde o spojenectví, drží Emiráty do značné míry saúdskou linii. Přerušily vztahy s Katarem, navazují vztahy s Izraelem, ale zároveň udržují dobré ekonomické vztahy s Íránem; v Dubaji žije mnoho Íránců, je tam registrováno na osm tisíc íránských firem. Politicky spolupráce ovšem trochu vázne, Írán obviňuje Emiráty z toho, že se ho spolu se Saúdskou Arábií snaží destabilizovat, ale nedělá nic, co by ohrozilo obchod: Emiráty jsou pro Írán důležitou spojnicí se světem.

 

Vzhledem ke smluvní povaze Emirátů, která je za posledních dvě stě let pečlivě vyladěná, jakož i nesmírnému bohatství zejména emirátů Dubaje a Abú Dhabí se dá očekávat, že výhled do budoucna bude spíše stabilní; země na rozdíl od Ománu neřeší problém s nástupnictvím a na rozdíl od Bahrajnu není závislá na saúdské vojenské pomoci a – nakolik se to v regionu dá – má se svým okolím s výjimkou Kataru v zásadě dobré vztahy.

 

Aktualizováno: 27.2.2019 — 10:17

13 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ach, ta politika! Zatímco po Kataru se chce, aby přerušil vztahy s Íránem, tak samotné Emiráty s ním čile obchodují. Ty vzájemné sympatie a antipatie, koalice a roztržky jsou v této části světa pořádně zamotané.

  2. Je zajimave jak se jim povedlo optimalizovat sve vztahy ve jmenu svych zajmu. Hraji klasickou hru na obecni louku, ktera slouzi jako pastvina pro vsechny, dokud prvni neporusi nepsane pravidlo a nedovoli svemu dobyt spast vic nez je dohoda. Jakmile to prvni clovek porusi a je nasledovan nekolika dalsimi, je pro vsechny ostatni ekonomicky optimalni porusovat take, protoze pastvina speje k zaniku tak jak tak. Je nekdo ve federaci emiratu takovy ze ma chut porusit pravidla a hrat na sebe?

    1. Zatím ne. Malé emiráty by na porušení kompromisu ztratily nejvíc a jak Dubaji, tak Abú Tenhle systém vyhovuje. Navíc si navzájem nekonkurují: Abú Dhabí hlavně těží ropu a Dubaj žije hlavně z finančnictví.

  3. Díky za další osvětu. Pro mne jsou arabské ambice poněkud neuchopitelné. Pořád vidím boj o peníze a o moc. Můj odiv jejich velikáštví nemá,vše je pomíjivé a asi to ví i oni.
    Užívají dne a snaží se to dělat tak aby ho užili co nejvíc. Ostatně celá jejich hluboká historie jim dává za pravdu.

    1. Andy díky za další článek, který tě jistě zase stál spoustu času dát ho dohromady. Ale vlípnu se pod jenny, protože to vidím a cítím stejně.

      Jak se níže „číslo“ zmínil o neomezením rozpočtu, mě to něco připomnělo. Mám snubní prstýnek z bílého zlata, manželem koupený v Londýně s celoživotní zárukou. Asi po 6 letech nošení potřeboval opravit (je složený z úzkých proužků, přes které přejel náklaďák a dost ho zplacatěl). Tak jsme šli v Londýně do zlatnicví, kde byl prstýnek koupen. Zatímco ho zlatník prohlížel, zde půjde opravit, o kus vedle u jiného zlatníka seděli Arab „v bílém“. Chtěl koupit zlaté hodinky. Ale trval na tom, že musí být skrz naskrz zlaté. Chudák zlatník před ním otevíral jednotlivé (jinak jistě drahé, zlaté) hodinky a ukazoval, že bohužel strojek prostě z čistého zlata být nemůže. Arab dost nevrle nechápal, proč pro něho nemohou na zakázku udělat i ten strojek celý zlatý, když na ceně mu přeci vůbec nezáleží. Nevím, jak to dopadlo, když jsme odcházeli (můj prstýnek si nechali a opravili), Arab tam stále byl. Možná by radši měl nefunkční hodiny, ale s vědomím, že jsou opravdu celé zlaté.

  4. Díky za další díl – jsem zase o něco chytřejší:))
    Bombastický styl Emirátů mě neoslovuje, ale jedno se těm absolutistickým vládcům musí nechat – každý dokázal dobrovolně uloupnout něco ze svých eh… božských práv a vytvořili poměrně odolný a prosperující celek.
    Umění kompromisu je něco, co by se měly učit děti už na pískovištích a politikům by se mělo vtloukat do hlavy též… těm našim nejlépe lopatou, aby to mělo nějaký efekt :P

    1. To je moc pěknej postřeh! :D Přiznám se, že v tomto případě jsem fandila Kataru, protože Emír se zachoval naprosto nesportovně :P

      1. Ale no tak – předpokládám, že kdyby se hrálo v Kataru, tak by to vypadalo podobně. Ta mentalita bude stejná.

        1. Nejspíš ano. Ostatně Katar se takového nesportovního chování například vůči Izraeli v minulosti dopouštěl; není důvod, proč by se tak nechovali k SAE.

Napsat komentář: Marička Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD