NÁZOR: Tradiční toxická maskulinita? Opravdu?

Reklama společnosti Gillette obsahující výchovný apel na muže vzbudila poměrně velkou pozornost. Ačkoliv jsem si vědom toho, že to je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.

 

Pokud jde o samotný obsah reklamy, mají pravdu ti, kteří říkají, že ta reklama vyzývá muže, aby byli lepší, než ti, co šikanují, nepouštějí ženy ke slovu, obtěžují a podobně. To ta reklama totiž skutečně dělá. Jenže to není důvod, proč třeba mně osobně vadí, a troufám si říct, že to nejspíš nebude ten hlavní důvod, proč je proti té reklamě takový odpor. Kdyby totiž lidem – například v Česku, ze všech zemí – vadila propagace mužství férového, čestného, neobtěžujícího, pomáhajícího slabším, tak by bylo jméno Jaroslava Foglara dávno zapomenuto a Rychlé šípy by byly označovány za propagandu a nikdo by je nekupoval svým dětem. Přesto je svázaný výtisk komiksů Rychlých šípů pořád, od doby, co vyšel, k dostání po neustálých dotiscích a je to kniha, která se ve velkém nákladu tiskne, prodává a znovu a znovu vydává. V zemi, která je údajně zemí „šovinistů“, kde je „toxická maskulinita“ standard. Není ten rozpor pozoruhodný? Proč tedy ta reklama zvedá ze židle?

Nemohu mluvit za všechny muže, budu tedy mluvit za sebe, a třeba se v tom někdo najde. Osobně jsem na Jestřábovi a jeho knížkách a komiksech vyrůstal, a nejen Mirek Dušín, ale třeba takový Vinnetou nebo Old Shatterhand pro mě byly obrovské vzory, pokud jde o to, s kým jsem se, jako dítě identifikoval. Spravedliví, rovní, čestní, ale zároveň naprosto jednoznačně bezvýhradně „maskulinní“; v životě by mě nenapadlo, že Old Shatterhand jako vzor ohrožuje moji mužnost.

Na té reklamě mi vadí ten podtón. To ukazování prstem. Ten kontext v rámci současné kulturní války v anglosaských zemích, podle něhož jsou celé principy, tradičně označované jako „mužské“, jako například soutěživost, snaha dominovat nad ostatními, tvořit hierarchie, do kontextu „toxické maskulinity“ zahrnuty hned vedle sexuálního obtěžování, šikany nebo nepouštění žen ke slovu. Reklama od Gillette se přesně na téhle vlně veze, je to kontext, ve kterém vznikla; rozhodně to není jenom apel typu „chovejte se slušně“.

Jistě si říkáte, že snaha o dominanci zní jednoznačně toxicky, ale je to skutečně tak? Dominance a konkurence nemusí znamenat násilí nebo dehumanizace ostatních. Dominance je princip, který může být využitý k dobru, stejně jako zneužitý k šikaně ostatních. Když se skupina lidí dostane do potíží, otázka, jestli se mezi nimi ukáže vůdce, který ví, co dělá, a organizuje záchranu všech tak, že přikazuje jednotlivým lidem, co mají dělat, je stejně tak otázkou života a smrti, jako otázka, zda ho ostatní budou poslouchat, nebo ne. Současná kulturní levice totiž nebojuje jen proti šikaně (to samo o sobě by bylo chvályhodné), ale bojuje proti hierarchiím jakéhokoliv druhu.

K boji proti hierarchiím patří i snaha dělat „ze všech vítěze“, která začíná medailemi pro všechny za účast a končí tím, že se úplně vytrácí princip „aby mě za někoho uznali, musím si to nejdřív zasloužit nějakým úsilím“. Příklady takových procesů jsou splnění podmínek pro udělení občanství, legální změnu pohlaví, nebo, a co je úplně nejhorší, dosažení určité kvalifikace pro to, aby člověk vystoupil jako autorita. Místo toho prosazuje sebeidentifikaci a chce, aby společnost uznala člověka tím, kým se subjektivně cítí, s tím, že neuznání takového pocitu označuje za bigotnost. Ale to jen tak na okraj – dnešním tématem je přeci toxická maskulinita.

Tady je potřeba říci, že maskulinita, jak se chápala v době našich otců a dědů rozhodně škodlivá, pro samotné muže, byla a je; a kvůli tomu, že trvá déle, než „rodinná paměť“, má společnost tendenci ji považovat za „tradiční“. Nic nemůže být dále od pravdy.

Jistě si mnozí čtenáři všimli, že všude po západním světě, včetně České republiky (a ve společnostech, které jsou patriarchálněji založené, než ty západní, je to ještě horší), převyšuje sebevražednost mužů několikanásobně sebevražednost žen. Kratší průměrnou délku dožití mužů považujeme za „biologickou danost“, jako něco, co prostě „tak je“. Jenže je to tak opravdu? Když se podíváme nad tím, co způsobuje mužům předčasnou smrt, jakož i výrazně silnější psychické problémy s tragickými konci, uvidíme zejména popírání vlastní slabosti; snahu o to, vypadat vždy jako silný a všemocný.

To vede k neschopnosti projevovat pořádně emoce (a tedy provést něco jako „duševní hygienu“), k pocitu, že jednotlivé selhání delegitimizuje muže jako takového (proto mnoho mužů, kteří přijdou o práci, končí špatně, protože nevidí takovou událost jako prostou událost, ale jako zpochybnění toho, kým vůbec jsou), k neschopnosti pečovat o své zdraví a chodit na preventivní kontroly, v horším případě i k neschopnosti jít k doktorovi, když mu něco je. Výčet tím zdaleka nekončí: snaha zbytečně riskovat, aby si muž „zachoval tvář“, „neskončil druhý“ a podobně, i za cenu, že tím ohrozí samotné základy toho, co se mu podařilo během života vybudovat.

Tohle všechno mužům objektivně škodí. Škodí to jejich zdraví, zkracuje jim to život, o snižování jeho kvality nemluvě. Dělají to proto, že cítí na sobě tlak okolí, který jim říká „nefňukej a zatni zuby, buď chlap“, protože tak to bylo odjakživa, ne? Chyba lávky.

Tento koncept mužnosti je, historicky vzato, vlastně docela nový; není starší než počátky průmyslové revoluce. Podíváme-li se do starověkých eposů, antických dramat a mýtů, středověké poezie či konceptu rytířství, nic z toho tam nenajdeme. Staří hrdinové běžně plakali, projevovali své emoce a svou maskulinitu vnímali zejména jako ochranitelskou, jako otázku cti, která nebyla zase tak daleko od toho Mirka Dušína. Dnešní maskulinita, proti které například feminismus (vcelku oprávněně) brojí, totiž vychází z toho, jak se viděli dělníci v průmyslové éře. Jako nezranitelní roboti, co mají vykonávat to, k čemu je společnost postavila.

Je to maskulinita otroků, kteří chtějí dokázat svému pánovi, že na jejich životě nezáleží, že jejich problémy jsou nedůležité ve srovnání se záměrem, které pro dotyčného jeho pán má. Takový člověk totiž byl poslušným, nereptajícím dělníkem či kanonfutrem v armádě. Maskulinita člověka, který je na trhu otroků a musí mít dost velké svaly a odhodlání dělat, co mu pán řekne, aby si ho pán koupil a třeba i uznal, jak dobře mu slouží. Na rozdíl od dnešního mainstreamového feminismu ovšem nevidím cestu v tom, udělat z mužů „druhé ženy“; volám spíše po návratu k antickému či středověkému ideálu. Abych to upřesnil: k ideálu, který měla antická či středověká patricijská společnost.

V prvé řadě se musíme zbavit industriálního rouhačského přesvědčení, že člověk, aby byl sebe hoden, musí být dokonalý. Dokonalý je, například podle abrahámovských náboženství, Bůh, ne člověk. Člověk je nedokonalý, chybující, a měl by si toho být zatraceně dobře vědom. Každé dílo, které rukou člověk vznikne, ať je to budova, stroj nebo software, obsahuje chyby. Je-li něco naší nedílnou podstatou, je nesmysl se za to stydět. Jsem emocionální? Bolí mě něco v břiše, co mi dělá starosti? Trápí mě něco? Pokud to zapřu a budu před okolím hrát dokonalého, rouhám se (popírám vlastní nedokonalost a hraji si na Boha) a lžu v důsledku pouze sám sobě.

Schopnost akceptovat svoji nedokonalost se vším, co z toho vyplývá, je nejen tou skutečně konzervativní ctností, ale zároveň je to cesta ke smíření se samého se sebou; a jak může někdo, kdo není smířen s vlastní podstatou, být smířen se svým okolím? Víme dobře, že spousta lidí, kteří dělají všechny ty negativní věci, které reklama Gillette ukázala, tak činí z důvodu úzkosti z vlastní nedostatečnosti; mají potřebu stáhnout ostatní dolů, protože mají sami ze sebe pocit, že jsou sami „dole“. Nemá to nic společného s tím, že jsou muži.

Co takhle místo paternalistického peskování všech mužů za negativní projevy některých z nich se radši podívat na příčinu takového chování? Každý trubadúr z přelomu 11. a 12. století by vám dnešními slovy řekl, že rytíř, který o sobě nepochybuje, je idiot. Muž, který by trval na tom, že nemá slabosti, by se podle Tomáše Akvinského rouhal proti Bohu. Opravdu úpornou snahou o zachování maskulinity našich otců a dědů ctíme tradice, které naši civilizaci učinily nejlepší civilizací všech dob?

Těžko. Ovšem odpovědí na potřebu změny není ani pokrytecký korporátní aktivismus, ani intersekcionalita a kult oběti, který přináší kulturní levice. Odpovědí je posun pryč od toxického světa devatenáctého století; století pýchy a víry v lidskou dokonalost, který po sobě přinesl akorát desítky milionů mrtvých.

 

Zdroj: https://andrejruscak.blog.idnes.cz/

 

Dnešní otázka je nasnadě: Mužství, mužnost… co si pod tím představujete vy?

 

 

 

Aktualizováno: 21.1.2019 — 17:24

90 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A co to zobrazení bělochů a černochů v této reklamě? Toxicky maskulinní jsou pouze běloši, černoši jsou sympatičtí, dobří a silní.

    1. Ty nevíš, že za všechno zlo světa může bílý heterosexuální muž? :P Aspoň v anglosaských zemích určitě!

  2. Jsem téměř šokován tím, že někdo sleduje reklamy a bere je snad vážně! No, jak se zdá, tak ano :-(
    A co je to za firmu Gillette a co vyrábí?? :-)
    Reklamu jsem neviděl, jen o ní četl nějaké zmínky

    (To nemá být nic proti názorům vyjádřeným v článku. Který jsem ale neměl sílu přečíst celý.)

    1. Tedy tuším, co vyrábí, ale to jsou věci, kterých bych se ani nedotkl. Ne v souvislosti s reklamou, ale protože nic podobného nechci.

  3. Nelíbí se mi, když se reklama staví do role nějaké morální autority. Hergot je to reklama! Má za cíl prezentovat produkt, dostat do podvědomí, takže nějaký patos a vychovávání je jen čiré pokrytectví marketingového oddělení Gillette. Navíc stavět se do role samozvaného mluvčího za jakékoliv pohlaví, náboženskou skupinu nebo národ smrdí autoritářstvím.

  4. Mne ta reklama asi vadi v tom, ze zastupuje roli rodicu a vychovava. Musi to byt mnohdy narocne byt muzem v dnesnim zapadnim svete. Obavam se toho, jak muzni budou synove vsech tech “moudrych” feministek, kdyz vyrustaji bez vzoru otce, ktery ochrani, zabezpeci a postara se o rodinu.

  5. Tak já jsme tu reklamu viděla taky až teprve teď, i když o ní už týden všude možně čtu… a připadá mi, že není natočená špatně, opravdu některé věci vypíchne a ukazuje i to, že muži se chovají správně… jenže v mé sociální skupině. Jelikož jsem léta bydlela v „sociálně vyloučené lokalitě“, tak vím, že jsou chlapi, u kterých to funguje jinak- čti špatně. Ti, co se chovají jako surovci a dobytek. A protože to je standard této společenské třídy, nespraví to ani reklama na Gilette.

  6. Mno…

    Finrodí myšlenkovou kapacitu, znalosti a kulturně-společenský (nejen!) rozhled cením, to jen aby nebyla hned od začátku mýlka, nicméně:

    Tu reklamu jsem si pustila až PO přečtení tohoto článku a musím říci, že jsem čekala něco úplně jiného, daleko nosnějšího řekněme.

    Možná mi uniká spoustu souvislostí, ale tak nějak si říkám, jestli na rozbor téhle reklamy nešel Andy trochu stylem „kulomet na zajíce“. (U některých přátel akademiků občas pozoruji jistý sklon k profesionální deformaci… kdy už třeba i osobní maily mají úvod, osnovu, pár kapitol a závěr (a obsah ne vždy kvalitou odpovídá rozsahu).

    Je to přece konec konců reklama, tedy tvůrce asi počítal s tím, že když zprůměrujeme „vnímací“ kapacitu všeho toho lidstva, do kterého ji pustíme, vyjde nám nezbytnost brát to… řekněme polopaticky.

    Není ta reklama náhodou o tom, že důvody lidského/mužského konání a chování mohou být různé – od volních po nevolní, od dobrých ke špatným, ale důležité (pro tento spot) je, že byť někdy tenká, hranice mezi ne/slušným, ne/správným chováním existuje a DÍVAJÍ SE NA NÁS MLADÍ CHLAPCI, ze kterých vyroste to, k čemu je svým chováním nasměrujeme.

    Ale možná jsem naivní :)

  7. Podle mne dosáhla reklama firmy G.ořesně toho čeho chtěla a to nade všechna očekávání, či výsledky dopadu na ženy či muže. Osobně jsem vůči reklamám imunní a jsou mi jedno. A mužnost a ženskost je jak vrozená, tak výchovou v rodině daná. Pokud někdo někoho obtěžuje na to máme soudy a pokud je výklad soudů špatný na to máme parlamentní demokracii a opravné prostředky a to všechno si nedejme vzít. To ostatní vyvážené, nevyvážené se mi zdá hodně umělé, je to jako klikklak, jednou je to módní, tak to budeme používat. Mileniána mám v rodině a je taková jaká má být,myslím dostatečně duševně zdravá :-), nejvíc se jí v Dvořákově Rusalce v ND líbil princ,takže je svět ještě v pořádku (i když ho Rusalka utopila).

    1. Jo internet je středověké město 15. století. Když někdo upadne v nemilost, lid jej pranýřuje a zničí, minimálně vyžene z města. Nikdo se o důkazy či pravdu nestará. Zničit někoho na internetu je otázka vlivu a dobře mířených nařknutí, jako v tom středověku.

  8. Mimochodem, pokud jde o to přerušení ženy na jednání ve firmě, které bylo v tom spotu – za tohle si můžou, při vší úctě, nejen takové ženy, ale i muži (znám takové) sami. Je potřeba se umět prosadit a je potřeba umět takového skokana do řeči zastavit a prostě si to slovo vzít zpět. V tomhle jsem hrdý na moji ženu. Kdyby si na Aniu tohle někdo zkusil, tak by to bylo naposledy, co by to zkusil.

  9. mě připadá dosti smutné, že společnost dospěla do stadia, kdy vůbec někdo má potřebu takové reklamy točit…protože svět začíná být divné místo. z běžných věcí se překrucují dramata, na chlapy není mnohdy spoleh, ženy hledají svoji vlastní roli…reklama neurazila, ale považuji ji za maličko umělou. ale asi chápu, proč právě Gillete… každý ji zná a každý se podívá.

  10. Andy, můžeš vysvětlit ten termín toxická maskulinita? Z článku jsem pochopila, že je to hra na drsňáky, která ničí samotné muže (viz upracování se málem k smrti, nechození k doktorům, trápení se až k sebevraždě, než by takový muž vyhledal pomoc). Kde se tam tedy vzalo hulvátství a špatné jednání se ženami? Není to nějaké zmatení pojmů?

    1. No a když už jsme u toho vysvětlování, já bych se ráda zeptala, co je to „pokrytecký korporátní aktivismus“. Takhle ani nevím, jestli třeba někdo v mém okolí není náhodou pokrytecký korporátní aktivista.

      1. Tady to hezky vysvětluje článek v NYT, které tedy tomu do značné míry fandí; článek není kritický. https://www.nytimes.com/2018/02/28/opinion/corporate-america-activism.html

        Jinak je to snaha korporací se zavděčit „mileniálům“ tím, že ztotožní svůj brand s nějakou progresivní myšlenkou, ale je to pokrytectví, protože v to vůbec nevěří, jenom cílí na generaci, v níž je spousta křiklounů, kteří jsou připraveni je okamžitě zaspamovat, kdyby si dovolili udělat něco proti ortodoxii tzv. ‚social justice warriors‘.

    2. No. Tady právě záleží na kultuře. V anglosaských kulturách, a to napříč společenskými vrstvami, dlouho existovala tolerance ošklivého chování k ženám pod heslem ‚boys will be boys‘, které v podstatě znamenalo, že aby si chlap dokázal, že je chlap, musel shazovat ženy kolem sebe. Potíž je v tom, že se dnes za toxickou maskulinitu označuje i spousta nevinných věcí, jako je třeba prostá soutěživost, snaha o vytváření hierarchií a podobně, nejen ta destruktivní snaha o „chlapáctví“, které je zmíněné v článku a které samotným mužům škodí.

      1. Ano, Finrod má pravdu, toxic masculinity v dnešní době zahrnuje hodně široké množství různých druhů chování. Já ten pojem beru především v tom kontextu, kde to opravdu poškozuje ženy, ale samozřejmě jak je psáno ve článku i tady, tak to zahrnuje i muže co poškozují sami sebe, tím že chlapi přece nemají emoce, nechodí se stěžovat k doktorovi, jsou společností povážováni za disposable proto je většina vojáků, požárníků a tak dále muži. V podstatě se to dá považovat za dva různé problémy pod jedním názvem, proto asi můžou vzniknout i nedorozumění o čem tu diskutujeme. V každém případě, Gillette si pomohli pod heslem, že jakákoli reklama je dobrá reklama

  11. Ještě k té reklamě – vadila mi hned, co jsem ji viděla, byť nemám nic proti výzvě ke slušnému chování a proti správné výchově synů (konec konců o tom něco vím:))

    Co mi vadí je zevšeobecňování – ano vím, zkratkovité sdělení, jaký je reklama, se bez něj neobejde. Jenže tohle směřuje ke kolektivní vině a tu zcela odmítám.

    Ať Gillette dál ukazuje pohledné neoholené a posléze oholené muže, případně hladké nohy krásných žen (chlupaté nevidět :D ) a pokud má potřebu moralizovat, má široké pole působnosti v péči o své zaměstnance a životní prostředí.
    Tahle reklama je jen laciné sklouznutí se na vlně Metoo

    1. Musela jsem se na to konečně podívat na youtube když se o tom píše všude poslední týden. Sice je to trochu splácané dohromady, ale toxic masculinity je velký problém, a na to se asi snažili poukázat. Možná bys byla překvapená Dede, nebo to víš, kolik nenávisti ze strany mužů k ženám člověk najde na internetu i v životě, od nenávistných žvástů incelů na internetu k hromadnému harrassmentu a znásilněních ve skutečném životě, protože „boys will be boys“ and „we’re all men together“

      1. Až na to, že ‚boys will be boys‘ je něco, co není rozhodně světově univerzální, určitě ne v kontextu, v jakém se to chápe v anglosaských zemích. Tam souhlasím, že je to problém a vím o něm; ten ovšem je podstatně menší až neexistující ve většině zemí kontinentální Evropy.

        1. Podľa mňa jediným rozdielom je to, že v anglosaských krajinách sa na to používa takáto fráza. Ale to vôbec neznamená, že vo „väčšine krajín kontinentálnej Európy“ správanie a postoj k nemu, ktoré táto fráza charakterizuje, je menším až neexistujúcim problémom…

          1. Ano. Jenom proto, že v našem jazyce třeba neexistují chytlavé catchphrases, které by problém toxické masculinity tak trefně vyjádřily, neznamená, že ten problém tu neexistuje. „Toxic“ je tady to podstatné slovo. Ano, ta reklama je trochu popletená, když dávají na stejnou úroveň například dvě děcka co se někde perou, s chlapama co pokřikují oplzlé kecy na ženy aby je ponížili a pak tvrdí, že je to přece kompliment. Ale celkově bych tu myšlenku ocenila pozitivně. Já chápu, že to plno mužů nebo i žen chápe jako urážku, protože oni přece takoví nejsou. Ale problém existuje.

            1. Problém existuje, to nikdo nepopírá. Netýká se ovšem všech mužů, nejde tedy o rys maskulinity.
              Jde o problém (obvykle) zakomplexovaných nevychovaných hrubců až hajzlů. Což ovšem není znak maskulinity… :P
              Je to stejné, jako by někdo tvrdil, že problém feminity je hysterie, touha oškubat chlapa o poslední halíř a neschopnost řídit auto…
              Ano, jsou ženy, které se tak chovají, ale je to součástí ženskosti?

              1. Ano ano Dede, a když chlapi jen tak z legrace nebo ze zlomyslnosti vykládají jaké jsou ženské hysterky co neumí řídit, tak to je právě toxická masculinita. Na první pohled jen tak nevinný „banter“ mezi kamarády, na bližší pohled nepěkný, ponižující stereotyp co má držet ženy na jejich místě.

                1. já ti nevim Wendulko,ale já znám spoustu blbě šoférujících chlapů i ženských, se kterými bych si jako spolujezdec do auta nesedla,pokud by ho řídili.

          1. Idiotismus, tohle rozdmýchávání nenávisti mezi pohlavími.
            Na internetu se ovšem dostává sluchu všemu, a s dobrou propagací se i minoritní myšlenkový úzus může šířit a vypadat jako lavina.
            Jeďte kamkoliv na dovolenou a dívejte se kolem sebe: nejčastěji uvidíte partnerské páry, pak dvojice nebo skupinky samotných žen, potom skupinky mládeže, samotní muži jsou vidět spíš na adrenalinových výpravách… a v hospodách:))
            Pořád je partnerství muže s ženou osvědčená volba (se všemi komplikacemi, co takové partnerství přináší) a hysterie na netu je naštěstí jen hysterie na netu. Možná v těch anglosaských zemích jsou o kus napřed, to uznávám :P (někdy mi přijde, že se tam ze samé korektnosti zbláznili, ale to je můj pohled:))

            1. Například v Británii nedávno zakázali gender stereotyping v reklamách. Takže už žádné nešťastné ženy co nejsou schopné řídit auto, nebo muž chudák co je prostě neschopný vyměnit miminu plínku, a tak dále.. Zajímalo by mně jak si stojí ta gillette reklama v tomhle kontextu

            2. Slovo korektnost už dávno ztratilo svůj původní význam. Ten dnes používaný leckdy lze nahradit slovem pokrytectví.
              Hysterie na netu je bohužel značně úspěšná neb kdo nemá v mozku nic, nacpe si tam leccos. Jak pravil už Chesterton.

      2. Na internetu taky ze sebe řada lidí ráda dělá velké drsňáky, hodně přehání, projevuje se vulgárně a staví se do pozice, ve které ve skutečnosti není. Z různých důvodů – proto, aby svým projevem trumfli ostatní, aby se pobavili reakcí na své vyjádření, a tak podobně. Anonymita dělá svoje. Ne že by nenávist nebyla, ale projevy na internetu, třeba pro účely statistiky nebo určitého zobecňování, je třeba brát s určitou rezervou.

      3. „Muži“ není fotbalový tým, národ nebo facebooková skupina, aby se říkalo „muži dělají to nebo to“

    2. asi nedostanu veceri (rofl) ale patrne jsem koukal na jine video, protoze ja jsem tam videl, ze Gilette povazuje za spravne, aby se co nejvic muzu chovalo jak se chova vetsina muzu: slusne. A ze Gilette vyuziva tema co hybe verejnou diskusi pro sve zviditelneni? Kdy jindy ma smys takovy message?
      … a ano. manzelky maji skoro vzdy pravdu 8)

      1. jsem žena a o mužnosti vím kulový, ale pochopila jsem tu reklamu (teď jsem si ji našla) stejně jako Martin – s maličkou výhradou vůči tomu, že většina mužů se tak už stejně chová :D

        tedy pro mě ta reklama je o tom že (a teď budu Martina citovat): „Gilette povazuje za spravne, aby se co nejvic muzu chovalo … slusne.“ … v čem je toto „poselství“ špatné? asi jsem odpor vůči té reklamě nepochopila :O :O

          1. Martine, díky za komentář :) Televizi nemaje našla jsem si video-reklamu na you tube a říkám si … já už ničemu nerozumím, proč se řeší jakási reklama, uklidnil jste mne :D

  12. Co jsem přečetla ten článek, tak přemýšlím nad tím, co je vlastně podstatou mužnosti? Nemůže to být vázáno na vzhled nebo svaly… mužně se může projevovat uhrovitý sedmnáctiletý kluk, stejně jako osmdesátiletý muž s hůlkou. Mužnost rozhodně nepostrádá táta pečující o malé děti nebo muž-sestra, pečující o pacienty. Mužnost není hrubá síla, sprosté vyjadřování, hulvátské chování. To je jen prostá nevychovanost :P
    Když jsem si to v hlavě procházela, tak jsem koukla do přírody – dominance samců je tam vázána s ochranou. Dominance (nezaměňovat s agresivitou, to je úplně jiná kapitola) vede na vrchol hierarchie a/ nebo k získání samičky. Tím ovšem onen samec zároveň „získá“ zodpovědnost – jeho úkolem je chránit ji/stádo, tlupu, smečku před nepřáteli, pomáhat se zajištěním obživy. Starat se.
    A tak jsem v úvahách dospěla k tomu, že základem mužnosti je spolehlivost, zodpovědnost, ochrana. A schopnost milovat… si tam ještě dodávám :) Odvaha, schopnost se rozhodovat, schopnost převzít zodpovědnost za lidi a věci mu svěřené, proti ženám větší síla… to vše se už jen odvozuje. Jistě to není úplná definice, ale zatím je to výsledek mých úvah :)
    Cením si pravé mužnosti a jsem ráda, že ji mám doma – ve třech generacích:)) Když se žena může o chlapa opřít, když mu může věřit, tak mu nakonec odpustí i to, že v té pitomé ledničce nevidí máslo, i kdyby před ním tancovalo rokenrol :P

  13. Také si myslím, že dnešní mladí muži, tak nějak nemají koule.
    Vidím to doma.
    Můj mladší syn má 8-letého syna, kterého si bere a má ho rád, ale s matkou svého syna nežije.
    Je sám a bydlí bohužel pořád u nás.
    Má jen občasné známosti. Nic vážného.
    Jakoby nechtěl dospět.
    Letos mu bude 30-cet let a teprve teď vidím, že
    konečně “ dostává rozum “ .

    1. Mám švagra, který taky bydlí u svých stařičkých rodičů – už čtyřiapadesát roků. Když si najde nějakou ženu, tak je to většinou tragédie o třech jednáních (Jeník při seznámení s tou poslední jenom temně pronesl „A poslední propadne peklu …“ – kdo zná tu pohádku, tak pochopí, co má na mysli (rofl) ) . Měl celý život mama-hotel zdarma (tchyně je přesvědčená, že porodila překrásného genia – a v žádném případě nemyslí Jendu). A teď, když už jsou rodiče opravdu nemocní a potřebují pomoc, tak ho nezajímají … (headbang) … však mají trubiroha Jendu!

      1. Poslední propadne peklu není pohádka….
        V předvečer třicetileté války pasovští žoldnéři, kteří vpadli do Čech, ustupují před vojskem uherského krále. Mezi hladové vojáky, kteří loupí a vraždí jejich pronásledovatele, se zamíchá dvanáctiletá dívenka Magdaléna, která se ve válečné vřavě ztratila své matce. Stane se zpočátku nedobrovolnou partnerkou potulného muzikanta Matouše. Chvíli jim přeje štěstí, chvíli se zdá, že přijdou o všechno. Do jejich vlastnictví se dostane kouzelná lahvička. Svému držiteli splní jedno přání, pak musí být prodána za poloviční cenu. Magdaléna je předposledním majitelem a zachrání s její pomocí Matoušovi život. Pak ji prodá veliteli pasovských za jeden groš, menší mince už není. Velitel si přeje vojenský oddíl – ten se v mlze objeví, ale když se mlha rozplyne, jsou to jeho pronásledovatelé. A tak se splní věštba, která poslednímu majiteli lahvičky určila, že propadne peklu.

    2. Míšo, v dobách dřívějších bylo naprosto běžné,že hoši dospívali až kolem 30 let a dříve se neženili,také museli již být materiálně vlastním přičiněním zabezpečeni aby mohli zabezpečit rodinu.V tom bych nehledala žádný problém. Naopak v 70. letech min. století se ženili nedospělci, kteří jsou však po většině rozvedení. Tak neboj,synátor dozraje. :-)

      1. Já jsem musel dozrát v patnácti, když jsem dokončil devítiletku a odjel na internát do Brna, což obnášelo přes 200 km daleko/čtyři hodiny vlakem a domů jednou za měsíc. Byl jsem, tak říkajíc, hozen do vody a měl jsem na vybranou: Buď se rychle naučit plavat, nebo se utopit. Kolik by bylo těch plavců dnes?

            1. a to je zajímavé, místo toho, aby se objevil přímo smajlík Chechtychlemst se objevil odkaz. Já dnes perlím :-)

          1. Už dávno. Ty tři roky na učňáku mi daly tolik, že mi to bohatě stačilo na zbytek života. Takže přesně znám své možnosti a necítím potřebu se cpát někam kam se mi nechce, jen proto, že je in se tam cpát. Rozhodně nejsem třtina větrem se klátící a nehodlám podléhat nějakým ,,módním“ trendům, nebo řešit něco, co nemohu ovlivnit. Takže jsem v pohodě, nouzí netrpím, zdravíčko slouží, mezi lidi chodím jen když je to nezbytné a jen na dobu nezbytně nutnou a život mám pohodlný, protože přesně vím, co nechci. Takže co je pro většinu populace důvodem k sáhodlouhému přemýšlení, je pro mne záležitost několika vteřin. Ono totiž toho, co je opravdu důležité, je strašně málo, ale jen málokomu je dáno, aby k tomuto poznání dozrál a zůstal na živu. (Většinou nám to dojde až když s životem končíme).

        1. Byli by, neboj, ale asi by to měli těžké – někteří. Když si vezmeš debaty o tom, od kterého věku vůbec můžeš nechat jezdit dítě veřejnou dopravou…

          1. Já jsem v sedmi letech utekl ze střežené zotavovny u Pelhřimova dojel vlakem sám domů. (Pěšky přes les 3 km na nádraží v Jihlávce), tam jsme si koupil jízdenku, nasedl do osobáku do Veselí, tam přesedl na rychlík do Prahy a na Wilsoňáku na osobák k nám. Než personálu došlo, že je něco špatně, byl jsem doma. (rofl) Prostě se mi tam nelíbilo, tak jsem vypadl.

        2. Nebyl jste sám, učilo se nás či studovalo od domova víc. Byla i jiná doba. Sama jsem od 12ti let jezdila ze Spořilova do Lužické na zkoušky sboru, domů jsem se vracela až okolo osmé, šla jsem pěšky na autobus na Mírák a od autobusu to samé. Dneska nemyslitelné….

          1. no,tak to já jezdila na plavání z Chrudimi do Pardubic od 10 let sama autobusem, přesednout na MHD, odplavat a zase zpět…a z domu jsem musela dojít na nádraží…
            Už ta děcka vidím, ale ona nemusí, v Chrudimi už je bazén taky…

          2. Nemyslitelné je to jenom kvůli práskačům a sociálce. Jinak je to naprosto v pohodě, bezpečnostní situace rozhodně nebrání tomu, aby děti jezdily samy MHD přesně tímhle způsobem.

            1. Respektive opravím se: není to nemyslitelné, ale tohle je to hlavní riziko, ne zločin nebo provoz.

  14. Mě spíš vadí to tvrdé prosazování toho JÁ. Neuznávání hierarchie, rovnostářství až na hranu. Žádné autority. Žádné posuzování mého chování vzhledem ke společenství, ve kterém se právě nacházím. Proč bych se JÁ měla omezovat. Na tohle JÁ mám právo…Díky tomu za pár let budou mít firmy potíže s tím, že nebudou mít ty „vůdce“, lidi, kteří se umí postarat o druhé a umí z nich dostat to nejlepší. Protože pomalu neposloucháme druhé, neslyšíme je v tom hluku, který děláme svým jástvím

  15. Článek si budu muset ještě tak dvakrát přečíst, zatím jsem se poučila na Wiki, co je to intersekcionalita https://cs.wikipedia.org/wiki/Intersekcionalita. Pokud jsem to dobře pochopila, tak intersekcionalita je diskriminace z více „příčin“ (rozvedená matka čtyř dětí se základním vzděláním) a kult oběti chápu například jako to, v co se zvrhla kampaň Me too. Tyto dva pojmy mi připadají dost protichůdné a není mi tedy jasné, proč jsou spojeny jako agenda „kulturní levice“. Snad bylo míněno vymezení se proti intersekcionalitě?
    A taky si budu muset konečně pustit tu reklamu :)

    1. Intersekcionalita je dnes chápaná jako automatická solidarita mezi „utlačovanými“ skupinami, tedy kýmkoliv, koho levice za utlačované označí. Vznikají z toho kočkopsi typu „Queers for Palestine“, kdy racionálně myslící člověk si zkouší představit Gay Pride v Ramalláhu, a co by se asi tak stalo.

      1. Za mých mladých časů se člověk snažil svoji slabost či nějaké své znevýhodnění překonat. Ne vždy to šlo, někdy to bylo opravdu těžké si uhájit svoji identitu, pokud nesplňovala společenské očekávání. Očekávalo se, že se člověk se svými problémy nějak popere a pokud se to nevedlo, nebylo to příjemné, to je fakt. I když cenila se i snaha.
        Ale „kultura oběti“ mi přijde jako horší varianta – vždyť to ty lidi musí trvale ponižovat? Asi to nechápu.

        1. Protože se jim říká, že když jsou oběť, že jsou hodní pozornosti a zvláštní péče. No a to se jim líbí.

  16. reklamu jsme zaznamenala včera, protože na mne vybafnul nějakej článek o ní, do té doby jsem ji neznala..že by další humbuk? Co tolik vadí na reklamě Gilette? A je to vlastně reklama? Co tím Gilette sděluje? Každý si v tom příběhu něco najde, něco,co zažil, něco se ho dotkne..je to opravdu špatně???? Co svými reklamami sděloval svého času Benetton?
    Představa mužnosti? Nemusím chodit daleko, jen do dob, kdy film byl ještě černobílý a milovníci byli „chlapi“ . Kdy princové v pohádkách (byť už barevných) byli urostlí, mužní a po dobu trvání pohádkového příběhu se z nich stávali zkušení a prozíraví muži,schopní vládnout…kdy to nebyly od začátku příběhu děti,které ani za celý příběh nedospěly, jak to posledních 20 let je…v pohádkách mají v současné době koule spíše princezny…něco je špatně…

    1. Sharko, souhlasím:)) Takovým naprosto nedospělým princem byl už princ ve Třech oříšcích pro Popelku. :D jako holka jsem to neviděla, ale stačilo dospět a už mi lezl na nervy (wasntme)

      1. Jo – všimli jste si, že prince vždycky na Popelku musel někdo upozornit? I na tom plese se musela k princi přihlásit sama! (rofl) Trošku nekňuba … ale ta pohádka je tak vtipná, že se to ztratí!

        Jinak nové pohádky jsou už tragické co do děje, hlavních postav, prostředí … a Bohdalky!!!

      2. Tak princ v Popelce byl jen puboš, tam dokážu ledacos odpustit, protože to je ještě jelito. Ovšem přiznávám, že mně leze na nervy většina princů (jelitovitých nejen v poslední době, princ v pohádce Princezna se zlatou hvězdou byl taky nic moc), já jsem spíš na kováře a tak :) Prostě chlap, který mi něčím imponuje, obvykle tím, co umí a že se umí rozhodnout.

        1. Matydlo, není kovář, jako kovář. Třeba Statečný kovář v podání Pavla Kříže nepůsobil úplně impozantním dojmem. Nebýt nedostatečně, či spíše chybně zakleté princezny, byl by v hýzlu i s tím svým kyjem. Dtto Karel IV. v podání Vlastimila Brodského, to byl taky chcípák na entou.

          1. no, charisma měl pro mne třeba Milan Bahúl, když hrál krále v pohádce O svatební krajce….ale Karel IV. nebyl vysoký muž, patrně asi ani svalovec….takže mi jeho ztvárnění panem Brodským nevadí…

            1. Karel IV. měřil cca 175 cm, takže na svou dobu patřil k vysokým mužům. Byl svalnatý. Koneckonců byl to rytíř a velmi úspěšný turnajový rváč. Jeho fyzičku by mu mohlo závidět cca 75% současníků. Zranění, které utrpěl při souboji v Itálii (odlomená dolní čelist, rozsáhlé zhmožděniny svalových úponů hlavy, zlomené obratle) by ze současníků málokdo přežil a zrehabilitoval. Doporučuji si přečíst výsledky posledních bádání o Karlu IV. Je to velmi zajímavé.

              1. tak ,že měl ty zlomeniny atd,to vím, to jsem četla, ale vejšku jsme měla zafixovanou 157 cm (prostě byl o něco menší než já)..no jo,co čekat od dyslektika, se mi ta čísla prostě přehodila…

    2. Reklamu nezaznamenávám, v počítači ji mám dokonale zlikvidovanou, (ublock, ghostery) a v TV, když naskočí, vypnu zvuk a jdu se zabývat něčím jiným. Na schránce mám velmi výrazně napsáno: REKLAMY NE! a neváhám na ÚOOÚ napráskat každého, kdo toto mé přání nerespektuje. (Teď už nikdo). Billboardy ze silnic, sice pomalu, ale jistě, mizí a pokud jdu do města, dávám pozor hlavně na chodník, nerad bych dopadl jako princ Charles. (rofl)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD