BTW: Ari… Ari… Arííí!

„Ari. Ari! Arííí! Ari, na! Ari, ne! Ari, tytyty!“ Kdopak nám to pořád na pejska volá? Ale ovšem, přijela Kačenka!

 

 

 

Těžko bych vysvětlovala sousedům, že v naší rodině není psí parťák na hraní a chůva v jednom tichá a dobromyslně hledící Berry, ale obávaný bílý vlkodlak Ari. Trpělivá, pečlivá a starostlivá chůva… kdo by to jen řekl, když u plotu štěká tak hrozně…zle?

 

Inu, Ari je nemoderní pes. Její vztah k lidem je velmi jednoduchý – dělí je poměrně ostře na dvě skupiny: na svoji smečku, kterou oddaně miluje, a na ty ostatní, které ignoruje. Tedy pokud se nevyskytují poblíž našeho domu – takovým preventivně vyhrožuje a myslí to velmi vážně. S přibývajícími roky (v lednu jí bude už šest!:)) je ochotna rozšířit akceptované lidi o pár mých přítelkyň.

Doma je to ale Ari, koho děti vyhledávají, s kým si hrají a kdo se dobrovolně drží v jejich blízkosti. Jsou to její tlapy, kterým se musejí vyhýbat pokládané koleje, a její ocas, který v radostném vrtění shazuje hrady postavené z kostek. A je to její jazyk, který olizuje děti, kdykoliv Ari dojde k názoru, že je to potřeba:))

 

 

A tím se dostávám k tomu, co vlastně chci říct. Naše Kačenka je temperamentní holčička, které budou v únoru dva roky. Je tedy v tom správném věku, aby objevila kouzlo přivlastňovacích zájmen (to je moje!!!), hledala hranice svých možností (já sama!!!) a pokud se svět neotáčí podle jejích představ, dává svoji nespokojenost hlasitě najevo. Občas i tak, že s sebou někde praští na zem (naštěstí to dělá jen doma:)) a ječí, jako když ji na nože bere.

My, dospělí, ji v takovém případě necháme, ať si to prožije a nijak ji nerušíme. Berry obvykle nasadí bolestný výraz „vypněte to někdo“ a odebere se do jiné místnosti, kde je úroveň hluku snesitelnější. Takže jediný, kdo se zjevně o křičící holčičku zajímá, je Ari. Nejdřív se dívá po nás – proč nic neděláme? Vždyť to štěně sákne!

 

 

Pak se s povzdechem zdvihne z místa, kde do té doby ležela, přejde ke Kačence a začne dávat věci do pořádku – po svém. Což znamená, že jí ten ubrečený obličejík pořádně olíže. To má ovšem jeden zásadní efekt.

Kačka není nadšená, když je olizována, natož, když je olizována na obličeji. Křik tak jako zázrakem ustane, protože je třeba Ari vysvětlit, co si malá myslí. Začne povelem: „Ari, ne! Ne!“ A pokud ji psice hned neposlechne, následuje kárání: Ari, tytyty!“ Než se ty dvě domluví, tak holčička obvykle úplně zapomene, proč se vlastně vztekala. Dokonalé řešení:))

 

 

Vzhledem k tomu, že děti nikdy nejsou se psy bez dozoru, nechávám věcem volný průběh. Psice jsou pravidelně odčervovány, ani Kačenka ani Ari při takové akci neutrpí žádnou újmu a zatím se nenašel snazší a rychlejší způsob, jak naši malou divošku uklidnit. Popravdě řečeno, po dvou takových případech se už vzteklé válení se po zemi neopakovalo:))

 

PS:

Je zajímavé, že k Berry, kterou většina dospělých lidí považuje (navzdory její velikosti a černé barvě) za milého a nekonfliktního psa, se Patrick i Kačenka chovají s respektem. Dostává vylízat kelímky po smetáncích, je opatrně hlazena, jsou jí házeny hračky, pokud si to Berry přeje, ale to je asi tak všechno. Kačenka jí říká (kupodivu stejně, jako kdysi Patrick) „Bí“ a nikdy její jméno nepovykuje tak, jako když volá na Ari…:))

 

A tak si pojďme dnes povídat o tom, jak se mohou míchat děti a zvířata… jak je to u vás?:))

 

 

Aktualizováno: 17.12.2018 — 22:07

27 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Náš vnouček Samík má ke zvířátkům krásný vztah. Mám doma 2 koníky a fenku, tak se k nim umí chovat.
    K našim kočkám se vždy choval a chová ohleduplně.
    A kočičáci mu nikdy neublížili.

  2. U nás mají obě holky s Denisem bezvadný kamarádský vztah, zatímco benjamínka musím stále jedním okem hlídat. On totiž Denise miluje tak, že je schopen ho svojí láskou a pozorností ( no a přiznejme, že občas i výzkumy psí fyziognomie) zahltit a umořit a předávkovat pamlsky, takže je potřeba ten příval citů poněkud korigovat. :)

  3. u nás zatím děti nejsou, ale kočky obecně malé děti spíše nemusí než co jiného a ty moje zdrhací by asi nebyly výjimka – resp. i Myška by se nejspíše stala kočkou zdrhací, jak současná Emička si vůbec netroufám odhadnout, lidi má spíše ráda (na rozdíl od koček)… ale třeba se totálně pletu :D

    1. Bedo, on je rozdíl děti domácí (vedené ke vztahu ke zvířatům) a děti cizí – které se mohou či nemusí umět chovat. Když jsem byla malá, tak jsem k sobě ráda lákala plaché kočky… chtělo to hodně trpělivosti, ale dařilo se mi to. Pamatuju si, jak se to snažila jednou vysvětlit kamarádce „to musíš strašně moc myslet na to, že jim nechceš ublížit, že jsou krásné:))
      Patrik umí být ke kočkám velmi jemný… :)

      1. Dede, já v tu chvíli „malými dětmi“ myslela opravdu malé – ležící a řvoucí, maximálně ještě tak lezoucí :D :D

  4. Všechny naše boxerky děti milovaly a dávaly to patřičně najevo. Daník .kokr taky,Babušce to bylo jedno, hlavně, když měla něco do břuška. Cony vyrůstala s Olíčkem, takže děti může a ráda by je přepadala a skákala po nich radostně ale nesmí, on černý pes, je černý pes, teda pro některé. Jenka miluje všechny a protože je malinká, nikomu nevadí. Kočky, Miušce byl docela všechno fuk, když tak se zašila, %Cita se před některými schovávala a některé poctivě oblízala, zejména na hraně gauče lustrovala jejich krky a to zodpovědně. Lidunka a Kukulín zatím vyčkávají. :-))
    Berušku chápu a Ari je krásně čitelná,pro toho,kdo rozumí ,když nechce,tak nechce. (h)

  5. Rozárka děti nemusí, je ostražitá. Pokud ji někdo obtěžuje a ona nemá možnost, zasyčením varuje jen jednou, pak už inzultuje. Taky z ní všichni mají respekt a Rozárku si naše děcka pohladí, jen když ona přijde, což se kupodivu i občas stane. Jájovi bylo jedno, jestli ho hladí děti nebo dospělí, hlavně když byl u mne. Čeněk v klidu spával i v největším rachotu. Tobiáš mizel, Barbucha děti miloval. Co kočka, tak jiný přístup. Nicméně u nás nikdo nesmí a nikdy nesměl kočky tahat, proti jejich vůli je nosit nebo hladit a podobně. Na to jsem dbala od malička všech našich vnoučat. Ale kočkó, kočkó, de seš kočkó… to povykovaly všechny :).

    1. Pokud jsou děti vychované, funguje to skoro vždycky – u psů i u koček. Základem je respekt k tomu druhému, což se děti dokážou naučit a konec konců zvířata taky (inlove)

  6. Nevím jestli si to pamatuji dobře, ale „nenavštěvovali“ Nazgúlové v Norsku dětskou školku :)
    Kačenka je krásná holčička a Ari šikulka umí vyřešit krizovou situaci, moc hezky se to čte :)
    I mezi kočkami jsou vyjímky. Kočku utěšitelku měl dědeček s babičkou. Na některé okamžiky si pamatuji, více však z vyprávění … kdykoliv jsme delší dobu a nešťastně plakaly, zjevila se tahle trojbarevná kočička a lísala se a vrněla tak dlouho, dokud jsme neztichly(inlove)

    1. Pamatuješ si to naprosto přesně – a já si to leknutí pamatuju taky velice živě! :D Nazgúlové byli v tomhle ohledu skoro… nenormální:))
      Zajímavým případem byl náš jezevčík Max. Jezevčíci jsou obecně (ne bez důvodu) bráni jako psi, kteří pro kousnutí nebo aspoň štípnutí nejdou daleko, pokud se jim něco nelíbí. No a náš Max miloval děti (vychoval dvě:)), ale dospělé je stěží toleroval. Zatímco, když čekal před školkou, ho mohlo pohladit a taky pohladilo prakticky každé dítě, které šlo kolem, běda, kdyby to zkusil dospělý…

  7. Kačenka je tak roztomilá, ta se určitě vzteky po zemi neválí (chuckle) ! A Ari je pro děcka bezva parťák, ona Berruška je už trošku usedlá starší dáma ;) , ta už má nárok na uvolnění místa v tramvaji.

  8. Šarik se dětem vyhýbal a když bylo nejhůř, schoval s ez amne…neublížil,ale celým psem vyjadřoval odpor.Kočky děti nemusí, žádná z mých koček…pokud na chodbě slyší vřeštět děti nebo i jen mluvit, zmizej.

    1. No, Ari má podobný pocit z cizích dětí, Berry je to víc jedno. Ale obě dokázaly statečně chodit na předváděcí stopovací akce na dětské tábory, kde byly nakonec hlazeny až málem vyhlazeny:)) Ari to ovšem nejspíš snášela jen proto, aby Berry neměla navrch.
      Obvykle to bylo tak, že jsem dětem řekla, že mohou hladit Berry, ale Ari ať dají pokoj. O to víc se chtěly dostat k Ari, kterou jsem měla málem na klíně, že. Jenže po chvilce, kdy se děti mazlily s Berry, začala se Ari natahovat do jejich dosahu… no co už, že jo:)) Ale nikdy nebyly ode mně daleko.
      Naprosto se to nedá srovnat s Nazgúly, kteří prostě malé děti milovali – tečka. Tam to tryskalo přímo z nich…

  9. Máme v rodině jen jedno dítko a protože ho psice vídají málo, jsou z něj zmatené. Teď už ten malej člověk aspoň chodí, ale dost nepředvídaně a běhá a povykuje jinak než velcí lidi. takže si ho očuchaji a jdou si po svých. My na Ondru dohlédneme, aby je nehonil, pokud za ním chtějí přijít, tak ho učíme pejsky pohladit a když Světluchu praštil, dostal od mámy pleskanec po ruce (jeho máma radši předchází problémům, protože trpělivá Světluch není jediný pes v rodině). Temperamentní Karmelka se mu radši vyhýbá. Rozhodně to nejsou chůvy- možná proto, že i proti němu jsou malé? Málo se vidí? Ale jejich setkání jsou nekonfliktní a pod dozorem…

    1. Řekla bych, že nevýhoda malých hračkokočkově vypadajících psů je prostě to, že jsou malí. Děti si víc troufnou a navíc malý pes je zranitelnější při drsnějším zacházení.
      Když se ale děti dívají psovi do ozubené tlamy zespoda… tak se prostě respekt buduje snáz :)

  10. Už jsem to tu asi psala – maličkou Fleur (asi osmitýdenní) přijela navštívit švagrová s dětmi, které v té době měly dva a osm let. Švagrová v bílých gatích, silonkách na nohou baleríny. Nejdříve si chtěla pochovat štěně a zvedala ho za přední tlapky, kráva (jinak to napsat nejde). Dětičky měly v rukách pytlík s piškoty, štěně samozřejmě chtělo a začalo poskakovat a chňapat po pytlíku, děcka začala hystericky řvát, do toho ječela švagrová, že jí štěně umazalo kalhoty a roztrhalo punčošky (devil)
    (devil) (devil) Jak děti, nevím, ale Fleur z toho měla docela trauma a rok trvalo, než přestala vrčet na děti, stačilo někoho vidět v dáli a už se ježila. Nakonec se i od cizích dětí nechala pohladit, ale úplně nadšená z toho nebyla.

    1. Milá Ivo, nepustila bych nejspíš štěně z ruky a pak ho zavřela před návštěvou do bezpečí :D Někteří lidé prostě kontakt se zvířaty nezvládají.

  11. Zcela OT – před 7 lety zhruba v tuhle dobu (možná trošku později) jsme se to dozvěděli a byli a zůstali smutní. RIP

      1. Dcera tu tehdy měla kamarádku z Prahy. Když jsme se to dozvěděli, byli jsme moc smutní. MLP pak hned s děvčaty vyrazil do města zapalovat svíčky (já vařila). A večer jsme pak ze stesku „vytáhli“ celou láhev šedé husy, ač tvrdé normálně nepijeme.

  12. No, fudláci jsou většinou medvídkové a naši všici tři jsou – nebo byli – chůvy s CH. Mimouš si s holkama hrál na honěnou i slepý a nikdy jim neublížil. O tom, že jsem dvě malé děti posadila ve Škodě 120 na zadní sedadlo se psem, kterého jsme si vezli z útulku, raději pomlčím…
    Majda je starostlivá matka, takže všechny děti je třeba opečovávat, s těmi většími si hrát. Pochopitelně je potřeba to jistit, už proto, že jedno máchnutí tlapou může miminku ublížit. Je třeba to hlídat, protože kojené batole si povšimne cecíků a klidně se přisaje při své objevné cestě okolo ležícího psa. To byla naše Emilka.
    Moje děti vyrůstaly s velššpringly, měly ty nejlepší kamarády a parťáky a Bohoušek byl pro ně opravdu velký bratr.
    Sousedovic kavalírek vychovávaný Majdou zvládl komunikaci s Andělkou na jedničku a dokonce si vehementně o mazlení říkal. Závidím svým dětem a vnoučatům že mají psí parťáky

    1. Milá Inko, jako malá jsem po fudlákovi strašně toužila – nebo po Bele (pyrenejci)! :) Jsou to báječní rodinní psi a opravdu jsi mě dostala s tím sajícím batoletem (inlove)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD