BTW: Nazpaměť!

Minulý pátek jsme se sešli u Lucky, protože bylo třeba vyzkoušet mnou navržené kulisy, což znamenalo umístit veliký dvojdílný banner na rozkládací konstrukci. Poté, co jsme s pomocí našich mužů úspěšně zvládli nástrahy montáže – a řekli si, jak bychom to příště dělat neměli – jsem si stoupla před hotové dílo a úspěšně zadeklamovala první věty z nové hry.

 

„Fajn, aspoň něco si pamatuju,“ stačila jsem si pomyslet s mírným uspokojením, když si před kulisy stoupla Lucka a spustila jednu ze svých delších replik. Potom se podívala na mě. Ano, vím, že jsem na to měla něčím navázat, ale proboha, co to má být? Měla jsem před očima jasně předmětnou stránku scénáře – druhé jednání druhá stránka, zhruba v první čtvrtině. Po Lucčině delší řeči následuje moje kratší odpověď (necelý řádek, to jsem věděla:)), na což mi Lucka odpoví něčím ještě kratším a pak je pauza. Ach jo.

Ta moje paměť! Pokud by šlo o tom představit si, jak vypadá scénář, tak to zvládám – a to především díky rozdílným délkám jednotlivých replik, které jsou barevně označené podle postav, které je říkají. Já mám světle modrou, Lucka zelenou, Gábina vínovou a Dana reflexně žlutou. Což je hezké, ale rozhodně to nestačí.

A tak jsem se přes víkend poctivě učila, byť u nás byla mláďata. Četla jsem si text, abych si zas a znovu opakovala pořadí jednotlivých replik a u těch svých delších jsem pak zavírala oči a přeříkávala si je zpaměti. I tak jsem potřebovala zase grafickou pomoc – delší odstavce jsem se pokoušela nějak rozdělit do menších útvarů a většinou to fungovalo. Kromě jedné repliky, kterou jsem prostě špatně napsala. Jako psané to šlo, ale říkalo se to blbě. Tak šup, opravit a učit se, učit se…:))

Přitom vím, že hra bude pro diváky přitažlivá a zajímavá teprve tehdy, až budu nejen vědět co kdy říct, ale až si tím budu tak jistá, že to dokážu říct různými způsoby a třeba udělat i nějakou bezprostřední poznámku vhodnou pro aktuální okamžik. Už mě kolikrát napadlo – proč to musím psát slovo od slova, když to tak jako tak jen málokdy dodržíme? Inu – děvčata to tak chtějí. Potřebují jistotu textu – právě proto, aby mohly improvizovat… až se to naučí.

Já to mám do jisté míry snazší, protože jsem vymyslela děj a vím, co tou hrou chci říct a proč. Což mi ostatně moje herečky občas předhazují: „Ty se máš, tys to napsala! Tobě se to učí!“ No právě… že ne! Měla bych to všechno vědět, jenže jakmile přijde čas něco doopravdy říct, tak prásk a v hlavě je prázdno. Prostě si to musím odpracovat jako ostatní.

V neděli odpoledne, když jsme mládež společně odmávali, tak jsme si s Martinem udělali kafe a já znovu vzala do ruky scénář. Začala jsem si připadat skvěle – vždyť já to už umím! No dobrá, skoro umím! A tak jsem po nějaké hodině udělala, další test svých znalostí. Rozhodla jsem se, že si přeříkám tu obtížně zapamatovatelnou část, kterou jsem se učila většinu o víkendu ukradených chvilek, zatímco budu v rámci přípravy večeře krájet papriku. A dopadlo to jednoznačně – buď jsem krájela, nebo si na něco vzpomněla. Dohromady to nešlo:))

Což je samozřejmě špatně. Během představení, hlavně o premiéře a vůbec, když máme hrát v největším kulturním stánku Dvora Králové (kde jsme nikdy předtím nehrály) bude tolik rušivých momentů, že proti tomu je krájení papriky zanedbatelné. Jinými slovy… koukej se učit, ty kůže líná, nebo to bude příští týden katastrofa!:))

 

Aktualizováno: 12.11.2018 — 16:42

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, budu držet palce, aby ti(vám všem) z ústa padaly věty a slovíčka tak, jak jsi je napsala a improvizující možkové buňky také nezahálely a byly v pohotovosti.

    S mojí pamětí to jde také z kopce. Stačí odběhnout na chvíli z kuchyně, zapomenu, že mám něco na plotně a až buď kouř, nebo vůně (často ta připálená) mi to připomenou. A mrzí mě, že zapomínám slova písniček a básniček. Dřívě nebyl problém pamatovat si všechny jejich (často početné) sloky, teď už je těžce lovím z paměti. Pak je hledám na internetu, nejen proto, abych si je osvěžila, ale hlavně proto, abych písničku konečně „dostala z hlavy“. Takže hrát živě divadlo bych si určitě netroufla.

    Ale vy dámy to zvládnete, úspěch je už předem zaručený. Jste sehrané, rozumíte si a jak už bylo napsáno,nebudete stát „na prknech která znamenají svět“ poprvé.

    1. Maričko, k té paměti – četla jsem někde, že na takovou tu denně pracovní (co sem to jen chtěla?) prý pomáhá vrátit se do dveří, kterými člověk předtím prošel. Někdy si tak představuju, jak usilovně couvám domem a snažím se dobrat svého prvního denního zapomnění :D

      1. Ale ono to opravdu funguje. Obvykle stačí zopakovat poslední pohyb („pojď znovu“) a ta myšlenka naskočí.

  2. Dede, držím palce! Ono to klapne, neděláte to prvně v životě, že :-)
    Jinak – paměť… Obávám se, že bejvávalo (whew) . Mívala jsem skvělou krátkodobou paměť – těsně před zkouškou se nadrtit… a po ní s úlevou zapomenout. Zůstala mi z toho jen ta druhá část :P .

      1. Blaze tomu, kdo umí zbytečnosti okamžitě zapomínat, zůstane mu v moku víc místa pro věci důležité. Kdysi dávno jsem znal několik divadelních rolí, (srnka a sýček ve Sněhurce) a spoustu básniček. Dnes mám v tomto směru dokonale vymeteno a na místo těchto, dnes už zbytečností, nastoupily jiné, aktuálnější, informace. Ostatně v počítadle také čas od času nepotřebné věci vymažu.

  3. Dede, to už je další rok za námi a Ty přicházíš s další divadelní hrou. Je to neuvěřitelné, jsi úžasně činná. (Nechtěla jsem napsat plodná).

    1. No, a to mám ještě jednu skoro hotovou. Jenže nás tísní nedostatek času – Gábina začala ke všem svým četným povinnostem ještě studovat, takže je to mazec – vůbec najít čas na zkoušku… (whew) :)
      Tohle by měla být něco jako předpremiéra – budeme hrát v rámci programu Noci venku 2018 a máme omezený čas (na 40 minut). Premiéra správně dlouhé hry bude jako obvykle v Doubravici a to 15. prosince v hospodě:))

  4. Dede, bude to dobrý! Jste už staré harcovnice a až nasaješ/nasajete atmosféru v sále, tréma spolu s adrenalínem vás podepře tak, že budete samy koukat! Navíc, výřečná jsi dost, o čem je hra víš, tak to při nějakém výpadku elegantně vyretušuješ.

        1. Pochopila :D
          No, když ono nám to musí odsýpat (viz výše) a současný text je nastavený na těch 40 minut. Pokud zabloudíme…. tak nebudeme stíhat (blush)

  5. a když nic jiného nezafunguje, tak budete prostě improvizovat všechny/všichni na jevišti. a zapojí se i diváctvo a to by bylo, aby z toho nebylo extra dobré představení :-;

  6. Žádná katastrofa, úspěch to bude! (y) Poté, co jsem se na vlastní oči (a uši) přesvědčila, jak obrovské fláky textu bravurně zvládáte, vám věřím!! A protože jsem zvědavá, zeptám se, o čem to bude tentokrát – nemohla bys alespoň naznačit? :)
    Pokud jde o moji paměť, já jsem se vždycky učila lehce, ovšem kde ty loňské sněhy jsou! A aktuálně mě štve, že snad vůbec nejsem schopna naučit se zpaměti zahrát něco nového – už mi to z hlavy až k prstům (nebo naopak) nedoleze. (chuckle)

    1. No jo, ale tys nás slyšela na jaře – to už to obvykle umíme:)))
      Tentokrát jsem dostala zadání: o lidech bez domova, o pomoci, má to být veselé a nesmím nikoho urazit :P Tak jsme se časově vrhly před třicetiletou válku a snažíme se najít cestu z pod mostu:)) Jmenuje se to (Z)Rádkyně…

  7. Milá Dede – tfuj, tfuj, tfuj a zlomte vaz! Hlavně neděkuj (rofl)

    Já mám regulérního lahosipa a tudíž k tvé otázce ani nemám co říct. Nemám žádnou pomůcku k pamatování, protože mi žádná nepomůže. (rofl)

    1. No, už to není tak jednoduché jako zamlada. (rofl) Naštěstí si můžu spoustu věcí odvodit, někdy improvizovat, a u rýmovaných textů nastupuje rytmus a zvukomalba.

      Dede, držím palce. Neboj, to dáte. Čím větší tréma, tím lepší výsledek.

    2. vzpomeň si na tu scénu z Marečku,podejte mi pero,jak Sovák stojí u skříně,tluče do ní hlavou a opakuje si Nerudu :-D

    3. Naštěstí už se nic učit nepotřebuji. Péči o pana domácího zvládám, na cestách jezdím podle navigace a většinu kytek a motýlů si pamatuji z dřívějška. A když nevím, vyfotím a pak najdu na netu. (pan profesor Matulka musel studovat, dnes je možno využívat rozsáhlou ,,externí paměť“)

  8. To s tou pamětí máme podrobné. Často jsem věděl naprosto přesně, kde to mám napsané, ale neměl jsem tucha co. A můj největší výkon byl, kdy jsem se tak našprtal, že jsem pak v testu viděl v hlavě ten papír učiva tak dokonale že jsem věděl i ktera slova jsou rozdělená koncem řádku a ty jsem dělil i v odpovědích :D

    1. No, jo – paměť je potvora a málokdy spolupracuje tak, jak by si člověk přál. Ovšem pamatovat si rozdělená slova… tak daleko jsem nikdy nedošla! :D

  9. Začala jsem teď o září chodit na kurz italštiny pro začátečníky.
    A ejhle moje paměť už je také chatrná.
    Učím se a procvičuji, naštěstí máme odkaz na internetu na procvičování probrané látky .
    Ale je to dřina a výsledek tomu neodpovídá.
    A to jsem si zamlada pamatovala hodně a hned.

    Jinak DEDE, jak se mezi divadelníky říká “ zlomte vaz “ .
    Držím palce.

    1. Jejda, moc prosím o odkaz na procvičování. Kdysi jsem se italsky učila a uměla celkem dobře, i teď se v podstatě domluvím a přečtu si co potřebuju (ale spíš jen nějaké takové ty povšechné informace, recepty, zprávy atd., na knížky si netroufám), ale chodit do kurzu se nějak nemůžu donutit, takže nějaké malé opakování bych přivítala. Moc děkuju předem!

  10. Já bych už taky jednou to vaše dívadlo strašně ráda viděla, ale když ty naše víkendy jsou tak neuvěřitelně hektické!

  11. Celý život se učím slovíčka a fráze, tak se mi texty pamatují docela dobře. Navíc občas hrajeme, tak mi improvizace nedělá asi až tak velké problémy- podstatné je vědět, čím má ten druhý navázat, abych úplně nevykolejila i jeho :) Ale texty se obecně učím nerada, líp se mi učí navázané na pohyb na jevišti. Ale já hraju už málo… :)

    1. Matyldo, ty jsi prakticky divadelní matador:)) Není divu, že když váhám s jevištním provedením, volám tobě… když bloudím ve významech, volám Baty :D

  12. Chtěla bych mít tu čarodějnou pomůcku, hladinu vody nebo lesklou pánev, na kterou se dejchne a pak je jasný obraz i zvuk a já bych s emohl adívat a držet Vám všem palce, aby to dobře dopadlo….tak: Zlomte vaz!

    1. Sharko, radši buď ráda, že to mít nebudeš :P Budou to nervy, čas na zkoušky hledáme zoufale, plete se do toho práce a nemoci členek souboru i jejich dětí. prvně máme hrát ve Dvoře v Hankově domě a já fakt nevím, jak to dopadne! (whew)

        1. tak to přesně funguje, jak Sharka píše :-)vezměte do hlediště Velkou Bílou Vlčici a vsaď se, že tréma z tebe spadne jak podzimní listí – budeš myslet na úplně něco jiného :-) zlomte všechny vaz!

  13. Dede, moc držím palce! A doufám, že zase s novou hrou zavítáte do matičky Prahy, minule to bylo skvělé!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD