MATYLDOVINY: Konec léta s kočičím ocasem

Jednoho horkého večera na konci léta se Adélka začala tvářit divně, z misky jen uďobla a povalovala se víc než obvykle, navíc jaksi malátněji. Šla jsem ji pohladit, abych ji trošku prohlídla, a jak dlaň putovala ze zad přes ocásek, asi 5 cm od kořene ocásku jsem nahmátla bouli.

 

Chtěla jsem si ji prohlídnout pořádně, ale kočka se mi vyškubla a poodešla. Na bouli jsem nic zajímavého neviděla. Nicméně Adélka začala bouli lízat, takže byla líp vidět, a při další prohlídce byla nalezena malá ranka, jako od třísky nebo jednoho kočičího špičáku.

Z ranky už trošku vytékal hnis. Povolala jsem posily a držela kočku, zatímco Mušketýr jí snaživě doloval to svinstvo z rány ven. Adélka se mlela a ječela, ale drápy nevytáhla. Polili jsme ocásek betadinou, kterou Adélka rychle olízala, jenže ranka pořád tekla.

Druhý den jsem situaci konzultovala s veterinářem. Postup byl schválen („pokud si to kočka nechá udělat“), jen nám bylo doporučeno betadinu ředit, aby si Adélka nerozhodila štítnou žlázu, kdyby léčba trvala delší dobu, navíc prý ředěná funguje lépe.

 

 

Problémem ocásku je prý to, že je to méně prokrvovaná periferie, takže se to stává, že tam ranka zahnisá. Důrazně doporučil vystříhat kolem rány chlupy, aby se tam nedržely bakterie.

Musím říct, že Adélka rozhodně nejásala, když jsme jí dvakrát a pak jednou denně mačkali ocásek. Ječela, kvílela a mlátila kolem sebe packami, ale když už vytáhla drápy, zasekla je do dřeva židle a ne do člověka, který ji podle jejího kočičího názoru trápil.

Ranka byla v podstatě do pěti dnů splasklá a do týdne zahojená. Celou akci nám připomíná je vystříhaná díra v kočičích chlupech :)

 

 

Dnešní otázka je jednoduchá – jak snášejí ošetření vaše zvířata? :)

Aktualizováno: 11.9.2018 — 16:50

44 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Měla jsem dosud velké štěstí, žádné naše zvíře u veta netrpělo tak, že by vyváděli. Ani kočičky.Čita jak byla jinak dost divoká a pružná, nakonec léčbu nekrózy jazyka i ledvin zvládla. Miušce se u veta moc nelíbilo ale taky neublížila,kousla mně jen jednou, když jsem je poprvé donesla domů, zajela mi pod deku a štípla mně do lýtka, pak už si nevzpomínám žádný útok. Psi chodili k veterináři s důvěrou.

  2. Jo, to jsou radosti. Jája je právě teď na zákroku. Naděje je padesát na padesát, že se probudí. Nádor na tlapce, ta zku… FIV. Nemám na nic náladu. Nevím, zda ho netrápíme kvůli pár dnům zbytečně. Zas třeba to ještě dá pár měsíců… Nevím. Jen se bojím.

    1. A kruci, strašně držím palce a tvoje rozpoložení úplně chápu. V člověku se to děsně pere. Chtěl by pro zvířátko to nejlepší, ale co vlastně je to lepší? (y)

        1. Toro, moc držím palce na dobrý konec pro Jáju – ať je to cokoliv. (h) Vy to prostě budete muset snést… (hug)

        2. FIV je o něco lepší jak FIP, ale i tak..jestli má Jája ještě mezi námi pobejt,tak ať je to bez bolesti a v pohodě…..

    2. Toro, třeba se mu aspoň uleví na ten čas, co mu zbývá. Prozatím určitě dostane léky na bolest po zákroku a pak si můžeš říct o další a dohodnout se s vetem na slabší dávce, která by ho zbavila dyskomfortu. Když jsme operovali Borůvku, tak to měla taky tak. Zpětně tu operaci vet vyhodnotil jako paliativní, jenže my jsme to ve chvíli operace nevěděli. Ale na nějaký čas to pomohlo.

      1. Určitě, léky na bolest dávat budeme. Ono nejde ani tak o tu nohu, ta teď bude chvíli snad dobrá, ale ledviny má špatné, to byl ten problém, proč se ho bála operovat. Ono prostě to FIV ovlivní kde co. No budeme bojovat, dokud to bude pro něj komfortní a bude to mít smysl.

        1. No jo, malej krásnej kočičí Plivníček si to zaslouží. Já měla koťátko s FIPkou, tam se toho moc dělat nemohlo, ale vet se snažil. Pak už to prostě dál nešlo. A kocourkovi byl sotva rok. Taky bych bojovala, ale ta FIPka je snad horší. (y)

          1. ano, FIP je horší. Jája se teď zdá docela dobrý, snad to tedy ještě nějakou chvíli s námi vydrží. Byla bych moc ráda, je to nejhodnější kocour, co jsem kdy poznala.

  3. Adélka je hodná pacientka a je dobře že se to tak rychle vyléčilo (h) (h) (h)

    hm, moje kočky? sharka se jistě těší na Nýnu – neb v její přítomnosti vyrobila věhlasnému MVDr. Beránkovi dírky v ruce… jinak jsem s ní měla trochu problém u našeho veta a dodnes jsem to úplně neskousla, ona se MOC bála, tak bojovala vždy jako lev – a oni ji označovali jako zlou, což mě hrozně dráždilo, přece když se bojím o život a bráním se, tak nejsem zlá!!!!! no a oni to byli kdo jí „ubližoval“, prostě to tak vnímala… i když chápu, že oni si nemohou dovolit aby je každé druhé zvíře nějak poranilo – jednou prý měl Skala od jednoho kousance do ruky opuchlou celou paži až k rameni

    ale ode mě doma si nechala líbit všechno, měla mě tak ráda že snesla vše (h) (h) (h) … no a třeba inzulin jí lucYnka nepíchla, ale sharky Dan ano, dokonce mám pocit že se mu to docela líbilo a chodil by ošetřovat pořád… ovšem tento cvik se mu později hodil když musel píchat injekce svému kocourkovi

    1. Moje kočka kousla u veta jen jednou a to ještě mne- Kilián blahé paměti. Byl rychlej jak kobra a oba jsme s vetem strnuli. Ale byla jsem ráda, že rafnul mě a ne jeho- nemusela jsem se tolik omlouvat, vet potřebuje operovat a dalšího majitele nezajímá, že má oteklou ruku kvůli cizí kočce.

  4. V tomto je asi každý jiný. Nezapomenutelná Toya si v podstatě nechala všechno líbit (z veterinárního a hygienického hlediska) – těch dva a třicet mrňavých klíšťat ve fousech jsem vytahala na první dobrou. I na tu poslední proceduru se nechala odvést v klidu a s důvěrou … ;(

    Erník je malý poděs, ale očkování, měření teploty a prohlídka zubů zatím vždy bez problémů. Vyčesání bodláků chce moji rychlou ruku a bezbřehou trpělivost, ale stříhání u pí 13 zvládá až obdivuhodně (to je to Hanino charisma) (nod) .

    Zikmund nesnáší česání „pro nic“, ale bodláky si zase nechá vyčesat rád, strup po kousnutí si taky nechal orýpat bez reptání. U vetky ho opustí jak odvaha, tak půl kožichu a zub si nechal vytrhnout bez narkózy a holou rukou. Kapce do kožichu, neřku-li odčervovací tabletě, se brání zuby drápy do poslední kapky krve (mé).

    Nejhorší marod je Brooke – ta jenom při náznaku nějaké manipulace řve jako tur. Řve, když na ní sedne kloš a dvakrát tak řve, když ji ho chci smést! Vyndávání klíšťat považuje za atentát.

    Zaplaťpambu, ať se jedná o toho či onoho, nikoho při léčebných procedurách zatím nepokousali či nepodrápali.

    1. Já jsem o víkendu stříhala obě psice- zastřihnout rousy na tlapkách a dlouhé chlupy na zadku je jaksi hygienická nutnost. Kačka to sledovala, jak fikám, a ptala se- jak to, že ti to jde tak rychle? Jo, děvenko, tolikrát jsem viděla pí 13, jak stříhá Borůvku, že se toho nebojím :)

      1. YGo, Matyldo…kdo je ten zázrak jménem pí13?
        Myslím, že moc lidí by s Vámi nesouhlasilo.
        Nejde tak ani o stříhačku, ale o to, že obě máte mimořádně vychovaná a s lidmi sžitá zvířátka.

        Naše čtyřnohé děti také nemají problémy, když s nimi někdo manipuluje. Náš panvet se jednou děsně zaksichtil (a nevšimnul si, že jsme to zahlédla), protože Shelmi, při vstupu do jeho čekárny, pištěla. Když jsem mu vysvětlila, že je to její výraz těšení, přijal to. Stejně jako to, když jsem malou postavila na stůl a ona mu dala pěkného hubana.
        Všichni vetové, na které jsem narazila, při první návštěvě protestovali, že knírače bez náhubku neošetřují. Už si zvykli.

        1. Pitrýsku, tu neznáš :) Pí 13 je strašně šikovná osoba, kde zvěř sice nejásá, ale nechá si od ní udělat cokoliv, protože je hodná a na stříhání jí stačí na psy mluvit a nemusí je uvazovat ani jim dávat náhubek. Taková psí superkadeřnice :)

  5. Já mám zkušenosti pouze s kočkami a pradávnou zkušenost se psem. Pokud má člověk doma zvířátko od kotěte, je to jednodušší. Většinou má jeho důvěru a tak se kočka podrobí prakticky všemu. Když ale do domácnosti přijde dospělák, už to taková procházka růžovou zahradou není. To zvířátko má svoje zkušenosti, někdy nepříliš dobré z doteků člověka, a nechat na sebe sahat nějakého cizáka, tak to tedy ne.
    Vivi se i při kapání za krk změnila z něžné a submisivní kočičky v útočící kobru a vyletěla rychlostí blesku. Nekousla, neškrábla, jen se ohnala a vykroutila. Tuláček to samé. Dokud mu bylo hodně ouvej, nechal si líbit ledacos, ale jakmile mu otrnulo, bojoval jak lev. Jak si vet pochvaloval, že je pěkně osvalený a mohutný, tak už to ocenil méňě při aplikaci tabletky proti odčervení. Nakonec panička platila ty tablety dvě, neb první se nepodařilo vetovi strčit do tlamky ani napotřetí. Když jsem dostala Alžbětku, byla jsem rovnou upozorněna, že nesnáší stříhání ani česání. A přitom tedy to její ovčí rouno si o to vyloženě říká. Před tím, než jsem ji dostala, musel ji vet trochu přispat, aby jí mohl ostříhat zaknocené bříško. Já mám malé ostré nůžky, které schovám do dlaně. Když mi Bětka spí na klíně, tak se mi třeba na třikrát podaří nějaký ten cuch střihnout. Dokonce i pod bradičkou. Jindy jsem využila jejího zaujetí plnou miskou a pár těch vyhmátnutých cuchů taky stříhnout. Když přišla nedávno domů obalená bodláčím, tak to chtělo málem nůžky na plech. Na to bříško se ale nedostanu, budu se muset poradit s vetem, to přispávání zdravého zvířátka se mi moc nelíbí. Kapku za krk jí dám bez problémů, jen to chvilku trvá, než se jí těmi chlupy propracuju až na kůži. Před týdnem jsem jí z jednoho místa tahala čtyři klíšťata, a taky bez problémů. Dokonce mi připadalo, že se vyloženě nastavila, abych na ně mohla. To Tuláčkovi je můžu tahat jen když spí, a Vivi si klíště přinese opravdu málokdy.

  6. Já jsem měla docela štěstí na zvířata a veterináře. Toho momentálního Mařka při ošetřování hot spotu narvala pod umyvadlo, neb nechtěl, abych ji držela. Poradil si, dokonce jí i náhubek nasadil, asi tak na deset vteřin. Ale žádný náš pes kolem sebe nekousal a Mařka holt jen jednou na začátku našeho soužití a to ve stresu. Dneska si prakticky nechá od nás dělat ledacos, pokud ji nechceme česat, čistit oči, uši, kontrolovat tlapky, vystřihovat dredy……Ale prostě jen odchází.
    Z koček je nejtrpělivější Monča, protože je nutné ho občas pročesat. Felínek je děsnej poděs, Adalbert zatím vyzkoušen nebyl. Na kastraci se prý choval dobře.
    Největší pacient je Drnda a ten už je na veterině zkušenej starej mazák. Doufám, že příští jeho úraz se konat nebude, popřípadě si ho budou řešit maminka s tatínkem a určitě ne babička s dědečkem

  7. Matyldo Adélka je šikulka a moc krásná kočička.

    Naši kocouři, ať to byl Honásek a Fousek a je teď Daník, se chovali a chová dobře. Na veterině drží a nekoušou ani neškrábou.

    Hepinka byla jiná třída. Byla hrozně naštvaná, na veterinářku syčela a vrčela, ale zároveň se bála a tak se krčila. I do přepravky musela být vkládána ve dvojici a v rukavicích. Nesnášela česání a to bylo při její dlouhosrstosti docela problém. Dělaly se jí dredy.

    Na jaře a v létě to byl rok co nás opustil napřed Fousek a pak Hepinka. Pořád to ještě bolí, ale Daník tu bolest hojí.
    Napíšu, jak strávil s páníčkem léto na chatě.
    Moc se mu tam líbí a ani se nebude chtít v pátek domů do Plzně.

  8. Jak neumím psy pořádně vycvičit, tak výchova se mi daří – všichni psi se nechali ošetřit, byť každý k tomu přistupoval jinak.
    Jezevčík Max asi bojoval nejvíc – tedy mrskal se a měl snahu utéct.
    Kazan udělal dřevěného psa – ztuhnul a nechal dělat, co bylo třeba s trpným výrazem – když paničko myslíš, že to musí bejt, tak já to vydržím. Ta absolutní důvěra absolutně zavazovala :)
    Daník zase při ošetření „ztratil kosti“ a proměnil se v něco jako chlupatej pytel naplněnej teplou vodou. Pokud bylo žádoucí, aby při ošetření stál, tak to byl problém :P
    Berry je velmi podobná Kazanovi – tou důvěrou – ale umí u nepříjemných činností hlasitě reptat. Nejvíc ale ječí při česání :D
    Ari je netrpělivá, pokud se mi něco nepovede na první pokus, má tendenci se zmenšit v něco malého hadovitého a proplout mi mezi prsty :D Takže třeba vybírání maličkého klíštěte v obočí dělám třeba na čtyřikrát. Ale musím ji pochválit – poté, co zmizí, se na povel zase vrací. Váhavě, ale vrací :D
    Žádný z mých psů po mě ale nikdy nevyjel, natož, aby mě kousnul. Čisté skóre má i náš veterinář a to Berry bez uspání čistil slzné kanálky :) Psi jsou v tomhle úžasní.
    Kočky… no, neměla jsem je tak dlouho, abych zažila něco dramatického – ale škrábance byly dost běžné.

    1. Se psy mi spousta věcí přijde jednodušší- tahání osiny z ucha šlo bez uspání stejně jako řezání tukového nádoru na zadní noze jen v lokálce, kdy jsem držela psici na operačním stole a mluvila na ni, zatímco veterinář řezal a šil. S kočkami je všechno složitější, ale zas místní veterináři umí píchnout injekci kočce v přepravce i po hmatu :)

  9. Kočky mi v tomhle přijdou daleko horší než psi – jednu zubatou tlamu udržím, navíc jde většinou použít náhubek, ale drž naštvanej jehelníček!

  10. Jak která – Fleur trpně snášela jakoukoli manipulaci, i u veta, neohnala se. Ellie byla trochu hysterka, to na ní většinou musel jeden „klečet“ adruhý konat. Aira je tak něco mezi, naštěstí moc často není potřeba ošetřovat. S Blair se uvidí. Kočky jsou kapitola sama pro sebe. Venkovní Bertík je hodný, Jamie i při aplikaci pipety bojuje, jak kdyby mu šlo o život. U veta jsem s ním byla kvůli laryngitidě, první injekci ATB si dal píchnout v pohodě, bylo mu moc zle. Při druhé aplikaci nás s vetem zachránily jen rychlé reflexy, ta potvora bojovala jak lev. Orinka vypadá jako milá kočička, ale drápy vytáhnout umí.

    1. No tak naše britská lady se u veta změní v nezvladatelného tygra, veta pokouše, ječí na všechny, drápe všechny ruce, které se ji pokoušejí držet, a zmítá se jak míč. Po připlácnutí ke stolu a obdržení léčby seskočí a s výrazem „to je teda vrchol, co si dovolujete…“ odkráčí ke dveřím, a vypadá uraženě i zezadu. Trvá tak půl dne, než se poté uráčí přijít zase mezi nás.

  11. tak nevím, jestli politovat Adel nebo Vás..přežili jste to všichni,tak asi nikoho…
    kočky co mám , zvykám na prohlížení uší,očí,mléčné žlázy a prohmatávání…některé si pak myslí,že to vlastně není nic , co by neznaly, ovšem někdo si myslí,že je to omezování kočičích osobnostních práv a svobod a podle toho se chová…a protože se nechce mstít přímo fyzicky Vám, kousne veterináře nebo mu dělá z ordinace kůlničku…případně prokáže obrovskou trpělivost a doma potom se sadistickou rozkoší počurá vypranej koberec nebo sejme obraz ze stěny….

    1. Adéla je zvyklá, že si něco prohlížím, vytahuju klíšťata, dloubám do polštářků na packách a podobně. Jenže to zahnisané bolí, tak se mlela. Ale stejně si to nechala vyčistit a napodruhé to bylo zvladatelné už i v jednom člověku. Oriáš je v tomhle mnohem horší, ale taky do něj šťourám. Rozhodně to zvládá líp, než když má něco spolknout :)

      1. Matyldo, Adelína je fajn a je vidět, že vás má ráda – možná dokonce chápala, že to ošetření je pro její dobro. (inlove) Bylo dobře, že jste na ten problém přišli včas, tyhle hnisavé věci se umějí horšit strašně rychle.

        Na dálku se bavím nad Oriášem a jeho vzteklým blitím :P Naštěstí nejsem ten, kdo by do něj měl ty případné léky cpát

        1. kocouři jsou hysterky ,jako chlapi…chlapi taky neradi polykají prášky,takovej acylpirin, co se začne v puse drolit,to je zážitek (kolega mi připomínal Oriáše)

          1. Proč ho měl v puse tak dlouho, že se začal drolit? Jinak Honza polykal prášky už jako roční baby, doktorka se divila, že nechceme čípky a sirup…

          2. Jak kteří. Všichni moji kocourkové, (Už mám třetího), snášejí jakékoli zákroky bez protestů a vyvádění. Vědí, že páneček je má rád a že by je zbytečně netrápil. Po příchodu domů pak dostane hodný pacient mňamku a pochvalu, takže se rychle naučí, že vydržet včeličku, nebo teploměr v zadečku u veta znamená, že následně bude odškodněn pomazlením a dobrůtkou.

        2. Já si stejně myslím, že to zhnisalo kvůli tomu, že bylo hrozně vedro.
          No a pokud jde o Oriáše, většinu věcí řeším vnějšími zásahy- nebo injekčně u veta.

          1. Ono je to také trochu o pánečkově psychice. Naši mazlíci mají jakýsi šestý smysl a pokud jdete se zvířátkem k vetovi a podvědomě dumáte o tom, jak bude miláček ječet a jak se bude bránit a bude nešťastný, tak velmi snadno docílíte toho, že to tak dopadne. Já strčím kocourka do přepravky a řeknu mu: Čertíku, půjdeme se podívat na pana doktora, on tě má rád, (sestřička také) a dá ti medicínku, abys byl zdravý a nic tě nebolelo. A jde se. Pan doktor Čertíka pohladí a řekne: ty jsi krásný kocourek a máš moc hezký kožíšek, sestřička se přidá a Čertík drží, i když je na něm vidět, že by se bez návštěvy doktora raději obešel, ale chová se důstojně a decentně. Doma pak dostane lahůdkovou konzervičku, kterou mám pro takovéto případy v zásobě a utrpěné příkoří je rázem zapomenuto.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD