HOST DEDENÍKU – Tora: Trocha historie nikoho nezabije (5)

V pátém pokračování se nejdříve podíváme do Irska. Je předvečer svátku Heptane a dějí se věci… Další známá věc na nás vykoukne z poměrně nedávné minulosti. Což o to, banánovou krabici známe všichni, ale třeba se mi přece jen podařilo najít něco, co o ní nevíte. Potom… potom se zase vrátíme na rožmberský dvůr. Já vím, já vím, píšu o něm často. Dnes se podíváme, jak se pánové bavili.

 

A na závěr se vlastně ani tak moc do minulosti vracet nebudeme. Ono v parodii to jde těžko, a vyhlášení bonusu na téma Péče, kterou si zasloužíme, kde úkolem bylo napsat právě parodii, mi evokovala jeden velmi známý detektivní seriál. Pokud nepoznáte z obsahu stoslůvka, pusťte si melodii a budete doma raz dva. Mimochodem, jestlipak víte, co je to theremin? Ne? Tak i to se v posledním kousku dozvíte…

 

Téma: Těžko na cvičišti lehko na bojišti

Snad už to vyjde…

Irsko, ještě i v 19. století

„Opravdu nebudeš mít dítě?“
„Nebudu,“ prskla Ciara.
„Tak konec?“
„Konec,“ odsekla. „Domluvili jsme se přeci. Nechci tě už ani vidět!“
Muž zvedl sbalený vak, naposled pohlédl na tu, co bývala jeho láskou, a odešel.

Ciara si oddechla. Minulý rok nebyl dobrý. Špatná volba. Ale naštěstí se už Jamese zbavila.
Otevřela okno, zhluboka se nadýchla.
Má několik dní na to, aby si rozmyslela, zda vstoupí do nového manželství na zkoušku hned, nebo až za rok. Možná by měla počkat, ale když on je Sean tak krásný! Třebas to tentokrát konečně vyjde. Vždyť se říká, do třetice všeho dobrého!
Začínal svátek Beltaine…

 

Závěrečná poznámka: 

Téměř až do konce devatenáctého století mohly v Irsku vstupovat páry do manželství na zkoušku. Toto „zkušební“ manželství začínalo v květnu, na svátek Beltaine, a ve stejném období za rok mohlo bez problémů skončit, pokud se pár nerozhodl pro svatbu, či nepřibylo-li mezitím do rodiny dítě (to pak následovala svatba automaticky). V opačném případě se mohli partneři rozejít, aniž by hrozilo, že budou mít potíže při hledání dalších protějšků, s nimiž by chtěli uzavřít nové manželství na zkoušku.

Pramen: Nigel Gawthorne, Milostné hrátky ve staré Anglii

 

 

Téma: Banány to jistí

Banánová krabice, ta mě těší nejvíce

Všude, od roku 1961

Přiznejte se, kdo už někdy na něco potřeboval banánovou krabici. Téměř všichni, že? Ale copak o ní víte?
Víte, že první banánové krabice začala firma Chiquita používat až v roce 1961?
Víte, že do té doby se banány převážely neoddělené od stonků, zavěšené na hácích v nákladních lodích (což jim moc nesvědčilo)?
Víte, že existují firmy, které vám na stěhování půjčí… banánové krabice?
Víte, že byly i pokusy postavit si z krabic obydlí?
Víte, že jsou používány jako provizorní skříně, pelíšky, nákupní tašky?

Je to jeden z mála případů, kdy obal se stal pomalu slavnější, než zboží v něm přepravované.

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, víte, že banánovník není strom, ale obří bylina?

 

 

Téma: Krásné starosti

Pokutní registery

Třeboň, Bechyně, kolem roku 1575

„Kde máš knihu? Podepíšu, že jsme pili na věrnost!“
„Napiš bratře, co na mysli ti leží!“

Zápisy v pijáckých knihách dodnes připomínají radosti a starosti mladých šlechticů.

Ne všemu věř, co slyšíš, ne všeho mluv, co vidíš.
Kdo neokusiv kyselých věcí, není hoden sladkejch!
Och, co, já dobrý víno piji!

Později slova těžknou:
Frejířem jsem, k tomu se znám, kdekolivěk počnu milovati, všudy pytlem mám.
Má klisna klepouchá, má žena věrnosti nemá…
Miluji Maruši, to beru na svou duši!

K ránu:
Vrh‘ jsem přes přívoru…
či jen:
Hej, bej, hej, bej, mé, mé, mé…

Lidé se zas tak moc nemění.

 

Závěrečná poznámka: 

Pijácké knihy, Trinkbücher, nebo na třeboňském panství tzv. Pokutní registery, jsou pamětní knihy, kam zapisovali své myšlenky účastníci pijáckých zábav, při kterých neplatila přísná dvorská etiketa. Pohodlně usazení, v uvolněné atmosféře popíjeli a rozmlouvali o svých radostech, tužbách i zklamáních. Pití postupně smazávalo společenské rozdíly, připíjelo se na zdraví, přátelství, slibovala se věrnost pánovi. Samozřejmě docházelo i k hovorům o lásce a ženách.
Pijácké zábavy, doprovázené hostinami, štvanicemi a dalšími kratochvílemi však samozřejmě nebyly zadarmo, odčerpávaly z pokladny mladého Petra Voka značné peníze. Nakonec zasáhl jeho bratr Vilém. „Svou nesprávou, nedbanlivostí, nemírností a rozpustilostí ses sám zavedl,“ odmítl jeho žádosti na sklonku roku 1573. „Nebudu dál v takovém neřádném způsobu tebe fedrovati.“
Včasný zásah Viléma nakonec Vokovi prospěl – přinesl obrat k lepšímu hospodaření i zmírnění pijáckých zábav.

Pramen: Dvory velmožů s erbem růže, Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol.

 

 

Téma: Péče, kterou si zasloužíme – bonus, parodie

Mrtvé ticho

Pokud se nebojíte přečíst si následující drabble, tak pro dokreslení atmosféry si prosím pusťte tuto melodii. Hned budete vědět, o co půjde.
Mimochodem, ten zvláštní zvuk je hrán na theremin.

Drabble:

„Šéfinspektore! Warden, Ruthefordovi, mrtvola!“
„Jedna? Nepočkáme?“
„Minule jsme vyjeli až při páté a škrtli nám odměny!“
„Pravda, Warden je poslední vesnice, kde ještě v Midsomeru žije pár lidí. Jedem.“

„Šéfe, Rutheford. Támhle jeho paní… taky mrtvá!“
„Troyi, poptej se sousedů, jestli něco neviděli.“

„Šéfe, mlékař leží mrtvý za domem, sousedka visí v obýváku, pošťáka propíchli perořízkem!“

„Tak to je jasné, Troyi. Rutheford zjistil, že ho paní podvedla s pošťákem. Oba je zabil. Viděl ho mlékař. Zabil ho taky. Pak spáchal sebevraždu. Sousedka se oběsila, protože Rutheforda tajně milovala. A my konečně budeme mít zasloužený klid. Už tu není koho vraždit.“

 

Aktualizováno: 9.9.2018 — 21:30

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Toro, hezky jsem si zase početla! Jo, manželství na zkoušku je dobrej nápad, jen jsem žasla, že se to praktikovalo v Irsku, které později (během 20. století) neblaze proslulo šíleným nakládáním se svobodnými matkami a nemanželskými dětmi… čím to, že se tam veřejné (církevní) mínění tak změnilo?
    Krabice od banánů – ta s těmi jsem se stěhovala 4x, zbylá stěhování (počínajíc tím do Norska) už byla s jinými krabicemi – do Norska jsme měli 4 veliké z fabriky (každý člen rodiny jednu:)) a pak už to byly profi krabice. mezi námi – ty profi jsou lepší, ale holt dražší :) Na „malá“ stěhování používáme zeleninové přepravky a černé plastové pytle.
    Pijácké knihy mi přijdou jako nebezpečný vynález – možná pánové za střízliva už radši nečetli své ovíněné zápisky :D
    Misomerský drabblík nemá chybu! (rofl)

  2. Hézký – všechna dnešní drabblata zajímavá. Manželství na zkoušku – dobrý, tomu fandím. O panu Vokovi si vždycky ráda počtu, je to můj oblíbený feudál. Banánové krabice jsem na stěhování nikdy nepoužívala, ale moc fajnové jsou krabice od Spokojeného psa, ty schováváme. No Vraždy v Midsomeru – kdo by je nepoznal. Prostě – pokud se náhodou nacházíte na anglickém venkově a jde kolem vás nějaký Barnaby – berte nohy na ramena a utíkejte až za La Manche, jde vám o život (rofl) !

          1. Když já je furt někde zapomínám. Odložím u gauče, po kolenách přes gauč přelezu k počítači, přeskáču po jedné noze ke stolu a pak zjistím, že berličky jsou na opačné straně obýváku …

            1. No jó, ty můžeš po kolenách (rofl) , já jsem bez těch klacků neudělala ani krok, protože na koleno nee a skákat po jedné, to bych fakt nedala. Hlavně jsem nesměla ani pomyslet, že bych na tu sešroubovanou nohu došlápla.
              Dneska mě ta haxna bolí tak, že asi ty berle vytáhnu…

        1. Držím palce na zítra – ať jsi chodící!
          Mimochodem, mně se něco podobného povedlo, když jsme byli v Anglii, ale neřešila jsem to (vždyť to bude dobré) a vyústilo to v šílenou patálii a zborcenou klenbu na noze. Tak buď hodná a vděčná za sádru! :)

  3. Jó, banánové krabice, tak s těmi jsem neuspěla. Když jsem se před třemi lety stěhovala, jako první mě samozřejmě napadly banánové krabice. Navštívila jsem několik obchodů a všude na mě koukali jak na blbce. Banánové krabice mi prý žádné dát nemůžou, protože je při vybalování banánů hned dávají do papírového odpadu a nikde je neskladují. A když jsem se tedy logicky zeptala, jestli by mi je nemohli dát přímo při tom vybalování, tak to prý nejde. Všude stejná písnička. No tak nic. Stěhovací nebanánové krabice mi poskytla stěhovací firma, u které jsem si objednala stěhování, a to v libovolném množství dle mého přání s tím, že pokud jim je do tří týdnů po stěhování vrátím nezničené, je to bez poplatků. Byla to vlastně dobrá podmínka, která mě přiměla hned po přestěhování všechno vybalit a uklidit (35 krabic – z toho značná část knihy), a tak se mi nestalo, že bych ještě několik měsíců až let po stěhování měla doma nevybalené krabice, jak se nezřídka stává. Takže ty slavné banánové krabice jsem vlastně nikdy v životě na nic nepoužila :D .

    1. Já prožila stěhování nedávno a protože jsem věděla dost dlouho dopředu, že mě to čeká tak jsem shromažďovala krabice v garáži a všude možně kam se daly složené zasunout. Moc mi tehdy pomohla jedna Zvířetnice, která mi jich věnovala opravdu obrovské množství. Banánovky jsou pro mne moc těžké a neskladné. Taky mám už vybaleno, krabice jsem opět poskládala, protože se stěhováním jsem ještě neskončila, ještě musím vyklidit jeden prostor. Pak skončí v kontejneru na papír. Protože jsem neměla stěhovací firmu, ale stěhovali mě známí, tak tam krabice nebylo možné objednat, ale kdybych využila služeb stěhovací společnosti, tak toho určitě využiju. Knihy jsme vázaly s kamarádkou provázkem a nebalily. Jen jsem je přetáhla fólií, hlavně ty cennější.

      1. Já jsem potřebovala vyklidit byt, včetně vybourání a likvidace staré kuchyně, starých vestavěných skříní a tak. Po rekonstrukci, která následovala hned, přestěhovat sebe do toho rekonstruovaného bytu a hned nato vyklidit to, co zbylo v mém starém domě, a že toho nebylo málo. Všechno to šlo v rychlém sledu, tak jsem jako nejlepší řešení viděla profi firmu. Měla jsem jen ty nejlepší zkušenosti. Fólií si sami potáhli to, co považovali za nutné. Byli dochvilní, efektivní, přesní, dohoda s nimi byla velmi dobrá a byli mi maximálně nápomocní.
        Máš pravdu s těmi banánovými krabicemi. Ty stěhovací, které oni poskytují, jsou menší, takže se s nimi líp manipuluje, a jsou ze silnější lepenky, aby vydržely.
        Přeju ti zdárné dokončení stěhování. Je to velká úleva a skvělý pocit, když je konečně všechno hotovo.

        1. Díky. Já tento víkend stěhuji z Prahy starožitnou knihovnu + nějaké další krabice, které tam ještě zůstaly. No a pak ještě celý byt. Bez nábytku. Jen knížky, sklo, porcelán a osobní věci. A to už snad bude opravdu konečná!!!!

          1. Tapuz, klidně sem ten kontakt dej – nejen náznak (pokud chceš). Mě nikdo za žádnou reklamu neplatí, takže doporučení kvalitních produktů a služeb dané osobní zkušeností i vítám :)

            1. My jsme na stěhování využili firmu Podrazil a byli jsme opravdu spokojeni. Akorát krabice jsme měli vlastní, protože ty jsme odvozili hlavně osobním autem. Krabice byly z Ikey a byly šikovné – dvě velikosti. Do těch větších by se třeba nedaly dát knihy, protože by s tím nikdo nehnul. Zato na oblečení byly akorát.

            2. Byla to tahle firma http://www.stehovaniradost.cz/ . Tenkrát mi je doporučila kamarádka, která s nimi měla náhodnou, ale taky dobrou zkušenost. Já jsem je využila vlastně na tři akce, všechno tady v Praze. Pokaždé přijeli ti samí dva stěhováci. Mám takový dojem, že je to vlastně taková rodinná firma. Tak předávám dál. Kdybyste je náhodou někdo využíval, tak doufám, že uděláte taky dobrou zkušenost.

  4. Manželství na zkoušku byl dobrý vynález.Dnes se v podstatě praktikuje znovu, akorát někteří u něho zůstanou :)
    Vraždy v Midsommeru miluju. Víte, jak báječně se u nich žehlí? :)
    O banánových krabicích a černých plastových pytlech už nechci slyšet! Když jsme se před osmi lety stěhovali na dědinu, tak jsme v nich měli všechno a neustále jsme pátrali a nenacházeli… myslím, že poslední jsme vybalili o tři roky později :)

  5. Toro opět velké díky, a přeji šťastný návrat domů!!!
    Je udivující, že v přísně katolickém Irsku bylo povolenou soužití „na psí knížku.
    O banánových krabicích bych mohla psát román . Když jsme se s MLP stěhovali z podnájmů do konečně svépomocně postaveného domu, tak nemaje finanční zdroje na nábytek, vše bylo uloženo v banánových krabicích.
    A vraždy v Midsomeru … no to je skutečně klasika. První řady jsem viděla snad třikrát, ale už je nemusím. Ale hudba a lokace exteriérů mě vždy uchvátily.
    Theremin myslím dost používal ve svých skladbách Ennio Morricone.

  6. No manželství na zkoušku nebyl zase tak špatný nápad.

    Banánové krabice to je klasika. Vzpomínám, že v Globusu jednou prodávali krabice a bylo na nich napsáno krabice na stěhování.

    Pijácké knihy je zajímavá věc, slyším o tom prvně.

    A Vraždy v Midsomeru no to je klasika.

    1. Prodávají je v Bauhausu. S postranními držadly a v mnoha velikostech. 4 jsem koupila na péřové deky, které se do nich daly pěkně nacpat.

  7. Omlouvám se, ale dnes celý den budu na cestách mimo sítě. Vracíme se z Petrohradu, jakmile opustíme hotelovou WiFi, nebudu na příjmu, až večer doma. Tak se nezlobte, že neodpovídám. Díky za komentáře.

  8. Theremin jsem nikdy neviděla, musím se dovzdělat. Díky, pokaždé se mi otevřou otázky, nejen pobaví a poučí, ale i přinutí hledat další odpovědi

    1. Kdybys chtěla vážit i kus cesty, přijeď do České Lípy 21. září na hudební festival Lípa Musica a budeš mít hru na theremin naživo. :) Ačkoliv nevím, jestli jsou ještě lístky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD