HOST DEDENÍKU – Bláža: Podnikání mě vyvedlo ze stereotypu

Milé ženy, tento článek píšu proto, abych vám dodala odvahu ke změně, o které možná uvažujete. To, o čem sníte, nebo co byste si přály, můžete mít, protože je to ve vašich silách a to, jak se rozhodnete, je ve vaší hlavě. A pokud jste s tím, co máte, spokojené, přijměte tento článek jako pozvánku k příběhu mé postupné transformace.
 

Možná, že tušíte, že nežijete podle toho, co chcete a cítíte, ale že žijete tak, jak se od vás očekává, nebo vyžaduje. Pak je na místě si v klidu odpovědět na otázku, zda to, co žiju, je skutečně život, jaký si přeju. Co vás nutí dělat to, co vás vlastně netěší? Jak byste se rozhodla, kdybyste se opravdu nebála (…co se stane potom, strach z neznámého)?
Udělejte si na sebe čas a odpovězte si na své otázky. Četla jsem někde, že na otázky, které si klademe, v podstatě máme a známe odpovědi. Jen si to uvědomit a připustit.

 

 

A jak to bylo se mnou?

Roky jsem „prostě jen chodila do práce“, než jsem v sobě našla tolik odvahy, abych to změnila. Sice ne hned, ale uvědomila jsem si, že ke svému životu nutně potřebuji více svobody. Od odhodlání ke změně až k jejímu uskutečnění však u mne vedla dlouhá cesta.

Přestože mě lákalo jít na výtvarnou školu, studovala jsem střední ekonomku a později pedagogickou fakultu. Pracovala jsem jako učitelka. Později jako asistentka v různých firmách. Zřejmě jsem musela projít jinými obory, abych si uvědomila, čemu se chci skutečně věnovat. Že mám v sobě tolik odvahy, abych to změnila. Že už se nemusím vymlouvat na to, že mě více potřebuje rodina. A že nikdy není pozdě. A kdy jindy, když ne teď?

 

Lenka Blažková

 

Zpočátku jsem se výrobě šperků věnovala při zaměstnání. Je to dobrý způsob, jak nepřijít hned o jistotu práce a přitom si otestovat, jestli bude o mou tvorbu zájem a jestli jsem dostatečně originální na to, abych se uplatnila na trhu. Protože moje šperky měly u zákaznic úspěch, představila jsem díla na první výstavě. Postupně zájem narůstal, takže jsem zkrátila pracovní úvazek napůl a věnovala se více šperku, zřízení a provozu e-shopu a dalším výstavám. Těmi výstavami jsem o sobě vlastně dávala vědět svým budoucím zákaznicím, které mě zase doporučily dál.

 

 

Nakonec jsem opustila „solidní a slušnou“ práci a stala se na plný úvazek výtvarnicí. Vymyslela jsem originální výrobní postupy, které se staly charakteristickým rukopisem mé tvorby. Mám svou značku LENKA BLAZA a web www.lenkablaza.cz

Začínala jsem doma v kuchyni, kde jsem měla svůj pracovní kout. Postupem času jsme vlastními silami a díky zručnosti a šikovnosti mého muže zrekonstruovali suterénní prostor, kde mám nyní pracovní atelier.

 

 

Objevte svou jedinečnost

Musím se přiznat, že své sebevědomí jsem postupně sbírala. S přibývajícími úspěchy v podnikání se zvyšovala i má odvaha a důvěra v sebe. To, jak jsem užitečná pro druhé lidi, ovlivňuje vnímání vlastní hodnoty. Objevila jsem v sobě hluboko schované a potlačené přednosti a schopnosti. Uvědomila a dovolila jsem si vlastní jedinečnost.

V zaměstnání jsem představovala anonymního zaměstnance. Nyní jsem konkrétní výtvarnice a ženy (ale i muži) se z mé tvorby radují. Dělám to, co mě baví, svobodně se rozhoduji o svém tempu a délce pracovní doby, která je často delší, než běžná.

 

Jsem hrdá na to, že jsem mohla představit svou tvorbu již na 17 výstavách a na módní přehlídce. Těší mě, že mé šperky nosí ženy v různých zemích světa.

Podnikání nese s sebou samozřejmě i velkou zodpovědnost i časovou náročnost: prosadit se v oboru, který nemám vystudovaný, není procházka růžovým sadem. Vyžaduje to nejen preciznost, spolehlivost, důkladnost, vytrvalost, ale také se stále vzdělávat a nést riziko nepravidelného příjmu.

 

 

Musím být designer a výrobce své tvorby, zásobovačem a shánět vhodný materiál na výrobu a také obalový materiál, fotografem, naučit se produkt dobře fotit a s fotografií dále pracovat. Být sám sobě dobrým prodejcem, naučit se finančně ohodnotit svou práci tak, aby pokryla náklady a ještě mi přinesla zisk, orientovat se ve složitostech účetnictví a dalších souvisejících předpisů. Být svůj manažer a organizovat si čas.

Umět sehnat vhodný prostor pro výstavu, nebo prezentaci, vykomunikovat podmínky. Kontaktovat se s dobrou a spolehlivou galerií. Sledovat možnosti prodeje na designových trzích. Spolupracovat s různými firmami na posílání a doručování zásilek. Být počítačově a marketingově vzdělaná, ovládat počítač a programy a orientovat se v mediální propagaci.

 

 

Zkuste podpořit malé podnikatele

Obdivuji všechny, kteří se dokázali postavit na své podnikatelské nohy a v podnikání se udržet. Oceňuji hodnotu ruční práce a originalitu nápadů.  A proto, pokud se vám líbí tvorba některého handmade tvůrce, podpořte ho tím, že jeho výrobek zakoupíte. Získáte originál, uděláte tím radost nejen sobě a ještě pomůžete udržení prospěšného drobného podnikání.

V současné době si neumím představit, že bych byla podřízená někomu jinému, než sobě. Jsem ráda, že jsem se na cestu k podnikání vydala.

 

 

Děkuji

Jsem vděčná za velkou podporu ve svém manželovi a synovi. Bez pomoci zejména manžela bych si zvláště začátky svého podnikání neuměla představit. Děkuji ženám, které se mými šperky zdobí a mužům, kteří jim je kupují. A děkuji za to, že jsem se rozhodla ke změně.

Máte-li nějaké dotazy, můžeme je probrat v diskusi pod článkem. Pište, ráda odpovím :)

 

Lenka Blažková

 

 

Dede: na můj popud ještě Bláža doplnila následující:))

 

TOP 10 – Podnikavá žena roku 2017

Je mi ctí, že jsem se umístila v TOP 10 – Podnikavá žena roku 2017, kterou u příležitosti Dne podnikatelů ČR vyhlašovala Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Video z předávání: https://youtu.be/WEokbdiM1L4

 

 

Rozhovor – Podnikavá žena:

Občas od vás dostanu dotaz, jak jsem se k tvorbě šperků dostala. Tak pokud máte zájem, nabízím vám rozhovor na webu Podnikavá žena

https://www.podnikavazena.cz/rozhovory/byla-asistentkou-i-ucitelkou-nez-se-odvazila-venovat-tomu-co-miluje-dnes-ji-zivi-autorske-sperky

 

 

Rozhovor pro ekonomický magazín ČT24

Potěšilo mě velmi, že mě oslovila Česká televize, ekonomické zpravodajství, volali, že si mě vytipovali. Byli tu v atelieru asi hodinu (redaktorka, kameraman, zvukař) a byli moc fajn. Vysílalo se 8. 1. 2018 na ČT24 Ekonomika, Pořad Byznys 24.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11412378947-90-ct24/218411058130208/obsah/599370-byznys-24-sperkarka-lenka-blazkova

 

Aktualizováno: 13.8.2018 — 18:13

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Lenko, děkuji za krásný článek. Jsem moc ráda, že tě znám, a že jsem v suterénu, kde nyní máš úžasnou a zaslouženou dílnu, mohla vést své kurzy akvarelu. Tenkrát to tvé pozvání přišlo jako na zavolanou a já pořád vzpomínám na naši ateliérovou společnou výstavu v kavárně, a i tu další výstavu ve výborné galerii. Jo, a obruč s perlami nosím tak často, že ji ani neuklízím do krabičky. Perfektně mi sedí k šatům, které nosím na kurzy a docela by mě zajímalo, kolik mých studentů si od tebe už něco koupilo :), protože se mě na náhrdelník skoro pořád někdo ptá, a já je posílám k tobě :).

    1. Milá Jitko, potkaly jsme se nejen pracovně na příjemných a úspěšných akcích :)
      Díky za zprávu o náhrdelníku a za propagaci, zrovna nedávno jsem si na Tebe vzpomněla.
      A koukala jsem, že se uvidíme na Dyzajn marketu! :)

  2. Dede měla dobrý nápad, protože ten článek je, Leni, opravdu výborný! Vystihla jsi naprosto přesně kladné stránky podnikání, které vidím i já. Zbavení se stereotypu, jak píšeš už v nadpise, volná pracovní doba, svobodné rozhodování, zda přijmu tuto zakázku nebo ne, žádný šéf. Na druhou stranu nutnost neustálého kontaktu s novinkami, stálé vzdělávání, odpovědnost za vlastní rozhodnutí, kterou nelze přenést na někoho jiného. Pro mě klady ovšem jasně převažují a práce mě pořád baví, dokonce tak, že se stále nemohu odhodlat s ní skončit, i když bych už dávno mohla. (fubar) :)
    Zkusila jsem také být úplně na druhé straně, totiž být zaměstnavatelem. To nevyšlo, měla jsem dojem, že se zaměstnanci mi víc práce přibývá než oni jí odvádějí. Buď jsem natrefila na absolventa střední odborné školy ekonomického zaměření, který měl problémy s trojčlenkou, anebo poté, co jsem jiného absolventa jakž takž zaučila, dal tento s lehkým srdcem výpověď. Po pár letech jsem to vzdala a dost se mi ulevilo.
    Leni, přála bych každému, aby odhalil svoje schopnosti a svůj talent tak, jako se to podařilo tobě. Cesta, kterou ses vydala, není vůbec lehká, ale je důležité, že ty jdeš po ní ráda a s uspokojením a že se ti daří. A ty šperky, ach, ty jsou nádherné!

    1. Hančo přesně! Odpovědnost za své vlastní rozhodnutí. Klady převažující nad zápory. Najít si tu svou cestu, která mi vyhovuje.

      Obdivuji ty, kteří postavili firmu, zaměstnávají lidi a funguje jim to. Děkuju za tvé postřehy a ať se ti stále daří! :)

  3. Blážo, tak jsem si v klidu prohlédla ty šperky, které k mé škodě šly doposud nějak mimo mě. Jsou úžasně krásné a úplně si představuju tu radost, jakou máš, když je vytváříš. I když já takový typ šperků nenosím, když jsem uviděla kolekci WIEN, okamžitě jsem věděla, čím si na podzim udělám radost. Ty kouzelné skleněné válečky na lanku na sobě už teď vidím :D .

  4. Milá Lenko, Blažolenko :) . Díky, že jsi o sobě napsala pár slov. Znám Tě už nějaký ten pátek, ještě s nezapomenutelným Krejgem (mám ho na fotce z Daňkovic). Vím také, že jsi byla v práci dost nešťastná a dokonce jsi byla i nemocná. Proto mám obrovskou radost, že jsi našla „svoji parketu“ v životě. Na Tvém díle je to znát. Já sama mám také Tvůj přívěsek. Je z kamene, na ocelovém drátku a mám z něj dvojnásobnou radost, protože nejenom, že je to Tvoje práce, ale dostala jsem jej od Moravských sester-kamarádek z JM, k šedesátinám. A když jej mám, musím říct, že poutá pozornost a já můžu hned vysvětlovat, jak jsem k němu přišla a kdo jej vyrobil. A tak se dostává do popředí i to jakési zvláštní, už desítky let staré kamarádství z internetu – neuvěřitelní Zvířetníci.

    1. Milá Alex, jsem příklad toho, jak všechno se vším souvisí :)
      Mám z vás – moje milé příznivkyně, které nosíte mé šperky – velikou radost. :)

  5. Blažolenko, moc pěkně jsi to shrnula a jsem ráda, že jsi zakotvila v tom, co Tě nejvíc těší a v čem jsi opravdu dobrá (sun) (f) a taky jsem patřičně hrdá na to, že mám z Tvojí dílny několik opravdu výjimečných a nepřehlédnutelných šperků :-) okolí mi je upřímně přávidí, neb je nosím ráda a často :-)takže ať se Ti daří i nadále, máš spoustu nápadů i dost sil do každodenních soubojů s tou méně příjemnou částí podnikání, jako jsou účetnictví, daně a podobné stohlavé saně…

      1. to ano :-) spočívají uvelebeny v zásuvce komody po prababičce, každý ve své krásné krabičce. možná i proto na ní naše kočky tak rády posedávají? ;-)

  6. Milá Blážo, díky za Tvoje psaní,moc Ti přeji úspěchy,uspokojení z práce a entuziasmus s jakým o všem píšeš a prožíváš. Však víš, že ?
    Mám několik Tvých šperků a když s kterýmkoliv z nich vyrazím, mám kvůli nim sukcess a to mně těší neb mám hned téma pozitivního rozhovoru. Já jen doufám, že mi okolnosti dovolí se konečně podívat na nějakou Tvou akci, výstavu,či setkání někde na piazzettě.

    1. Milá Jenny, to bych si přála i já. Sice jsme se viděly nedávno na Dedivadle, ale čas na povídání strašně rychle uteče.
      Mohu nabídnout přihlášení se k odběru novinek
      http://www.lenkablaza.cz/kontakt/
      a pozvánky budou chodit pěkně do e-mailu.
      Jinak Dyzajn market Podzim se koná 15-16 září na piazzetě ND, všechny srdečně zvu :)

  7. Díky, Blážo, za tenhle článek. Já tě vlastně sleduju už velkou spoustu let a pamatuju si, jak jsi z bývala strašně ubitá ze zaměstnání – trable jsi z toho (myslím) měla i zdravotní. A pak přišly šperky… a tys neuvěřitelně rozkvetla. A sršíš energií, byť je to práce jako každá jiná, jistě únavná, se vším okolo! jenže je to přesně to, co chceš a umíš dělat a to je ten velikej rozdíl. (inlove)
    A já tě nezřízeně obdivuju, protože já na podnikání náturu nemám a není to tím, že by se mi nechtělo pracovat… A obrátit umění (já vím, je to i řemeslo:)) v byznys je dvakrát tak těžké! :)

    1. Dede, ještě jednou ti děkuji. Víš, já bych si nikdy nepomyslela, že budu podnikat a ještě navíc v oboru výtvarnice. To je prostě běh života, který přinesl všechny ty změny a příležitosti. Stále se to všechno učím, nejen přijímat, ale i úročit. :)

  8. K SVČ jsem byla před lety v podstatě dotlačena okolnostmi. Po ztrátě zaměstnání v době, která zrovna nepřekypovala pracovními nabídkami, a poté, kdy se obcházení personálních agentur ukázalo být činností nejen naprosto neplodnou, ale přímo odpornou, jsem se rozhodla, že zkusím volnou nohu. Začátky pro mě byly hlavně psychicky náročné. Po letech zaměstnaneckého poměru jsem byla zvyklá na kontinuální přísun práce, takže nárazovost zakázek pro mě byla velké novum, ne vždycky příjemné. Pokaždé, když jsem pár dní neměla práci, jsem propadala beznaději, že takhle už to bude napořád, že už nic nepřijde a že je konec. Po zhruba patnácti letech už jsem si na to pochopitelně zvykla. Už mi nepřijde divné, když pracuji hluboko do noci i o víkendu a pak mám zase naopak pár dní uprostřed týdne volno. Už si ani nedovedu představit, že bych zase chodila „na píchačky“ někam do zaměstnání a v podstatě se tam nudila, nebýt fajn kolegů, ale dobrá parta zdaleka není vždycky pravidlem. Samozřejmě, že někdy bojuji sama se sebou, když mě čeká překlad nezáživného textu, termín je ještě daleko a každá sebenemožnější domácí práce, třeba i nenáviděné luxování, se v té chvíli zdá být stokrát lákavější, ale i to už dávno umím zvládat a okřiknout se, že luxování tentokrát počká :D . Do důchodu, který se valem blíží, a zbývajících zhruba deset let uteče jak voda, mi to „podnikání“ snad vydrží a výhoda je, že pokud bude v té době o tyhle služby ještě pořád zájem, mohl by být přechod do důchodu vlastně úplně nenápadný, protože u téhle činnosti na věku vážně nezáleží a dá se dělat dál, dokud člověku hlava ještě slouží.

  9. Milá Blážo – hádej, co mám na krku?! (chuckle)

    Miluju tvoji poloobruč s šípkovými růžemi, tu její váhu i rustikálnost při dotyku ;) . A k letním šatům pasuje velice velmi. Nebo taky moc ráda nosím vydraženou aukční položku – lanko s „větvičkovým“ přívěskem a karneolovými korálky. Ten je zase lehoučký, že kolikrát ani nevím, že ho mám. Právě tyhle věcičky, inspirované přírodou, se mi u tebe líbí nejvíc.

    Myslím, že spolu se svou tvorbou sama rozkvétáš – je na tobě vidět, že jsi se svým životem spokojená. A já ti to přeju … vlastně to přeju nám všem. (h) (h)

    P.s. na to, aby člověk sám sebe zaměstnal, musí mít navíc ještě jednu důležitou vlastnost, teda spíš dvě – píli a osobní disciplínu … a to já teda nemám, tudíž ani nemůžu být OSVČ :O

    1. Milá YGO, děkuju za tvůj příspěvek. (a propo, pošleš mi svou fotku s tou obručí? :) ) Díky vám, moje milé, mohu dělat to, co dělám.

      1. Podnikání není vůbec procházka růžovým sadem, proto mě vadí, když se o nich všeobecně mluví hanlivě. Držím palce, Marsko (y)

        1. Podnikáme od 90tého roku a mohu říci, že je to malé podnikání čím dál těžší. Jsme v důchodu, tenkrát jsme začínali od nuly a půjčit si v bance 300 tisíc bylo velké sousto. Někdy to je řehole a někdy je období docela dobré. Jen ty administrativy kdyby bylo méně a odběratelé platili včas.
          Tobě přeji aby se Ti dařilo dobře a čím dál tím lépe, jsi velmi šikovná a nadaná.

        2. Souhlas, není. Proto jsem do toho nikdy nešel a spokojil jsem se s melouchařením. Můj syn přestal podnikat před třemi roky, když měl srdeční záchvat a dostal kardiostimulátor. Dnes chodí do práce a doma jen vzdychá: Proč, já vůl, jsem se na to nevykašlal už dávno! A já mu na to vždycky odpovím: Vidíš, vole, a když jsem ti říkal, aby ses na to vykašlal, tak jsi mi nevěřil! Teď máš práci od/do, padla a jdeš domů s čistou hlavou a když se ti po práci stýská, hodíš si bokem nějaký ten meloušek a jsi vychechtaný. A já od pondělak také pracuji – na DPP. Vyfasoval jsem Octavii combi na LPG a dělám panského kočího distributorům reklamních letáků. Ráno v sedm si hoši naloží kufr, odjede se na místo rozvozu, hoši kmitají s vozíkem a já čekám, až zvládnou oblažit všechny poštovní schránky. Pak se kousek popojede a vše se opakuje. Dnes to zapíchli v 15:00 a já taky, najel jsem celých 70 km a na konto mi přibylo 900 Kč čistého. Šéfům se moc líbí, že mám ZTP a na auto si před výjezdem nasadím kriplkartu, takže můžu jezdit po celé Praze a všude zadarmo parkovat. Inu, nadarmo se neříká, že práce je poslední zoufalý způsob, jak získat peníze. :D

          1. A proč se tedy na tu práci nevykašlete a neopatříte si peníze nějakým lepším, méně zoufalým způsobem?

            1. Jo, u nás na dědině to dělá největší zoufalá opilkyně,která nikde jinde nesežene práci.
              A s tím parkováním, to je vysoká škola vxchcanosti. Fuj!

              1. Vychcanost je základním principem kapitalismu, jestli vám to ještě nedošlo. Kdyby lidé, jako Krejčíř, Kožený, Bakala a spousta dalších nebyli vychcaní, nebyli by bohatí. Takový Rittig uděla za socíku maňasa přes milion, zabásli ho, po sametu začal ,,podnikat“ a protože byl vychcaný a dovedl pražský dopravní podnik hezky podojit, je dnes vysmátý a ve vatě. A zadarmo může v Praze parkovat KAŽDÝ, kdo má ZTP.

  10. Blažo klobouk dolů.
    Já obdivuju každého, kdo má odvahu se do podnikání pustit.
    Vaše výrobky jsou krásné a udělalo mi radost, že je nosí i paní Simona Stašová.
    Tu mám moc ráda a chodím ráda na její představení.

    1. Míšo děkuji. Focení s paní Simonou byl obrovský zážitek, ona je opravdový profesionál. Tak mě napadá, že kdybych se nevěnovala šperku, asi bych se tak blízko nesetkala s paní Simonou. A vůbec v podnikání mi najednou vstupují do života zajímavé osobnosti. Jsem za to vděčná :)

  11. Milá Blažolenko, ani nevíš, jakou radost mám z Tvého úspěchu a jak moc Ti jej přeji. Podnikání jsem si zkusila a nedopadlo to dobře; od té doby jsem zaměstnanec a zůstanu jím až do důchodu.
    Chci popřát všem, kteří uvažují o podnikání, aby měli především dobrý podnikatelský záměr, aby měli doma zázemí, které je psychicky a ekonomicky podrží (když se nedaří) a aby si jejich služby našly dostatek spokojených zákazníků.

  12. Tak já mám za sebou opačnou cestu. Sama na sebe jsem začala pracovat po mateřské, kdy mě vyhodili z práce a nikdo mě zaměstnat nechtěl. Neměla jsem hlídací babičky na děti. Abych nebyla trapka na pracáku, začala jsem na plný úvazek učit a překládat. Dělala jsem to dvacet let, ale nepravidelné platby a vztahy mezi lidmi mě přiměly jít si hledat normální zaměstnání, kde se nebudu nikoho doprošovat, nikdo na mě nebude hulákat, že si mě přece zaplatil, tak jak to, že Martínek dostal z testu dvojku, a budu vlastnit nějaký volný čas. Do práce mě opět nechtěli- jako OSVČ prý nejsem zvyklá spolupracovat s lidmi a nebudu chtít nikoho poslouchat, ale nakonec jsem měla štěstí na docela zajímavou práci,dobrého šéfa a zaměstnání nedaleko. Vrátila jsem se k oboru, ze kterého mám maturitu- zamědělství- využívám to, co umím a ještě mě nechávají učit se (no, opakovat si) další jazyk. Baví mě to a večer konečně mám čas a energii na to, co mě zajímá.
    Blážo, obdivuju tě, ale znovu bych do toho dobrovolně nešla.

    1. Milá Matyldo, asi záleží na oboru podnikání. Taky mám kamarádky, které se vrátily do zaměstnaneckého poměru a jsou spokojené. Je fajn, že jsi našla práci, kde se cítíš dobře. Každý potřebuje něco jiného a pokud to najde, je to výhra. Držme si palce :)

  13. Milá Blážo, Tvoje tvorba se mi líbí a přeji Ti v podnikání hodně úspěchů. Já jsem byla donucena podnikat, ale není to moje parketa, já se cítím lépe jako zaměstnanec. Nicméně asi každý by si měl položit tu základní otázku – jak mu bude nejlíp. Kuba je jasný podnikatel, Kačka zaměstnanec. Oba jsou snad spokojení

    1. Také jsem zaměstnanec. Jako podnikatel jsem se uživila, měla jsem dost času na štěkátko, ale… radši jsem zaměstnanec. Nemusím být těch (skvěle popsaných) 15 lidí najednou, prostě chodím do práce. A našla jsem si takovou, kde jsem spokojená.

      Blážo, tvoje tvorba je nádherná, občas se „u tebe“ zastavím a obdivuji. Je dobře, že jsi se našla a dokázala přejít k tomu, co ti vyhovuje.

      1. Inko a petrs, pokud jsme spokojené, není co řešit :) Hlavní je najít si tu svou cestu, která nás těší. To je důležité. :) Děkuji za sdílení vašich zkušeností.

        1. Já bych to, co dělám ráda, jako OSVČ dělat nemohla, takže jako zaměstnanec zůstanu. Jediné, co mi až tak nevyhovuje, že musím šéfovat, ale nic není úplně bezchybné.

  14. Chtěla bych poděkovat Dede za výzvu k napsání článku. Dede mě oslovila někdy na jaře. Dlouho jsem si sama sumírovala a třídila myšlenky, než nazrály do této podoby <3

    1. No, jo, do některých lidí se musí poměrně důkladně dloubat, než z nich něco vypadne – byť pak to stojí za to :)

      (Haló, Ygo! :P )

        1. Tak to jsme dva. Ale i s těmito vlastnostmi se dá najít dobré zaměstnání, jen to dá víc práce. Ono není až tak důležité, zvládat běžnou rutinu, jako schopnost operativně a efektivně řešit průšvihy všeho druhu.

  15. Ráda nosím šperky od tebe a v kouzelné krabičce s Olgojem Chorchojem mám prášky proti smrti …podnikala jsem od roku 1992, a nyní to mám opačně, podnikám při zaměstnání…neměla jsi to jednoduché, ale máš zázemí i hmotné- manžela…to mi chybí v tom, abych do toho šlápla znova..mě nikdo „živit“ nebude,když to nepůjde…(nemyslím to zle)..jsme ráda, že se ti daří a sleduju tvoji tvorbu….podnikat s kamarády nechci, člověk přijde o kamarády a o iluze….led asi počkám na důchod a pak si část toho snu ještě splním…..

    1. Zdravím Olgoje Chorchoje! :) Podnikání není vůbec jednoduché z mnoha důvodů. Naštěstí máme každý možnost si vybrat, co komu lépe vyhovuje. Sny se dají plnit stále. Držím palce :)

        1. Doufám, že se mi podaří v brzké době na svém webu zprovoznit i vlastní e-shop. A na webu je možno se přihlásit k odběru novinek, aby vám nic neuniklo :)

          1. všechny Blážiny šperky jsou kouzelné…stačí juknout na stránky a neodoláš :-) Dede tedy mluví o kouzelném přívěsku, který bych jí ukrutně záviděla, nemít sama od Lenky Bláži jiný, taktéž s velkým růženínem, navíc od MLP darovaný :-)viz DeDivadlo :-)

    2. Podnikat k zaměstnání? Proč? Raději melouchařit, je to o hodně jednodušší. Čas, který podnikatel ztratí vyplňováním spousty lejster a handrkováním s úřady může melouchář vyplnit skutečně užitečnou prací a protože nemusí platit daně, když je už jednou zdaněn v práci, může si dovolit být levnější, protože si přijde na své i při nižší marži. (Pokud chceme, aby úřední šiml přestal řehtat a kopat, musíme ho přestat krmit).

        1. Tak opravovat doma radia, magnetofony a kuchyňské a domácí spotřebiče doma jde a velmi dobře. Jen se musíš předem zeptat: Chcete to bez papírů za stovku, nebo s papírem za tři? Pokud se zákazník rozhodne pro možnost č. 2, pošleš ho do oficiálního servisu; většina z nich se brzy vrátí a žádné papíry už nechce. (rofl)

  16. Je to krásné jako vždycky. Ty náhrdelníky s kytičkama se mi moc líbí. Já na podnikání nemám talent

    1. Děkuju za pochvalu :) Opravdu velmi dlouho mě nenapadlo, že bych já někdy taky podnikala. Ale tím, že to šlo postupně, při zaměstnání, tak mi to postupně i docházelo :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD