PÁTEK S GURMÁNKOU: Pražská a šumavská topinka

Topinka je asi nejlevnější a nejjednodušší jídlo, kterým se dá zahnat hlad a užít si u toho i trošky labužnické rozkoše. Přitom je na přípravu tak jednoduchá, že ji zvládnou i kuchařskou múzou nepolíbení jedinci. V cestě za její dokonalostí nestojí žádné mantinely, proto se často podává obložená nejrůznějšími směskami, nejčastěji připravenými z pikantně ochuceného masa či zeleniny, sýra nebo vajec.

 

Vydáme-li se po významu slova topinka, dojdeme ke zjištění, že souvisí se slovesem topit – jedná se vlastně o topením opečený chléb. Někdo dává přednost topince pečené na suché plotýnce, na grilu či na pánvičce, ale většina z nás nejspíš dá přednost topince dozlatova a dokřupava vysmažené na sádle nebo na oleji. K dokonalosti dobré české topinky však postačí jen sůl a česnek. Slyšel někdo z vás něco o pražské topince?

 

Kde se vzala pražská topinka?

Česnekové topinky u Fleků zavedl v roce 1883 slavný komik Národního divadla F. F. Šamberk. Jednou, po prodlouženém představení, přišel ke Flekům, ale tam mu řekli, že už není nic teplého k večeři. Slavný herec tedy šel do kuchyně a požádal o kus sádla a česnek. Vyhrnul si rukávy, půl bochníku chleba rozkrájel na tenké krajíce a ty začal opékat. Napekl jich celou mísu a jen se po nich zaprášilo. Od té doby začali u Fleků podávat kolem desáté hodiny večer topinky.

 

Pražská topinka

Pro 1 osobu potřebujeme: 3 krajíčky staršího kváskového chleba, 1 lžíci husího sádla, 1-2 stroužky česneku, sůl

Postup přípravy:

Krajíčky chleba vložíme do horké pánve s rozehřátým husím sádlem a opečeme do růžova po obou stranách. Opečené topinky přeložíme na talíř a obě strany potřeme oloupaným stroužkem česneku a přidáme špetičku soli. Správně upečená topinka musí pěkně chroupat.

 

 

Šumavská topinka

Šumavská topinka se často objevuje na jídelníčku různých pohostinských zařízení napříč celou naší republikou. Kde se vzal původ receptu s místopisnou vazbou na Šumavu nevím, ale přípravu šumavské topinky většinou pojmu dle domácích zvyklostí našeho oblíbeného receptu. Když šumavská topinka, tak z chlebového bochníku značky Šumava.

Několik krajíců staršího chleba opeču z obou stran na rozpáleném sádle. Na másle usmažím několik čerstvých vajec, osolím a přidám špetku pepře. Opečený chléb očesnekuji z obou stran a osolím. Na každý krajíc naložím kopičku smažených vajec a posypu strouhaným sýrem.

Nedávno jsem cestou ze Šumavy domů nakoupila sýry na ovčí farmě, tak jsem je v rámci zacílení na šumavský recept neváhala použít. Přidala jsem čerstvou pažitku i s několika vrcholovými kvítky na ozdobu. Chuť Šumavy doladila sklenička naložených hub ze šumavských luk. Tak takhle nějak si připravujeme šumavskou topinku u nás doma my.

 

 

 

Co vy a topinky? Jaký vztah k nim máte a jak si je připravujete nejraději?

 

Přeji dobrou chuť a pěkné křupavé požitky :-)

 

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

Aktualizováno: 26.7.2018 — 20:37

83 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A jdu na topinky!
    Na ty pražské. Tělo chce česnek, tak ho dostane. Představa horké (jinak polívky nejím) česnečky je v tomhle vedru poněkud mimo. Ráno jsem sklidila misku rajčátek, bude obyč salát se sladkokyselou zálivkou. Sice trochu mimo jako sobotní oběd, ale okolnosti jsou trochu mimořádné. :D

  2. O blbcích tu s Vámi nebudu polemizovat. Myslím, že ukázkový exemplář není nutno dlouho hledat. Urážky, to by Vám šlo, ale jakmile si někdo dovolí kritizovat Váš majestát, tak je zle. Je mi Vás fakt upřímně líto. Nevím, ale jednou jsem tu zaznamenala mazání příspěvků, které nebyly až tak docela podle gusta ostatních. Některé z těch Vašich „mouder“ by si to jistě zasloužily.

      1. Madam zapomněla že není ve škole. Dostanu poznámku do žákovské, nebo budu zapsán do třídní knihy? Nebo žeby dokonce třídní, či ředitelská důtka? Co by asi řekla školská správa na to, že chi dát svého potomka do jiné školy s odůvodněním, že jeho třídní učitelka není způsobilá k výchově dětí? Absolvoval jsem celkem tři vzdělávací zařízení a pár podobných ,,kapacit“ jako vy, bez ztráty kytičky úspěšně přežil. Naštěstí jsem se setkal i s kantory, (bohužel jich bylo méně, než málo a dnes už jsou téměř vyhynulým druhem), kteří měli přirozenou autoritu,protože prošli praktickým životem a to, co nám říkali nebylo napapouškované z učebnic, ale naučené z reálu a nejen že uměli, ale také dokázali naučit. A když slyším dnešní absolventy ZŠ, jak na otázku: co budete po skončení školy dělat, odpovídají: Studovat co nejdéle a pak na sociální dávky, mám pro jejich učitele jen hluboké opovržení. Nadarmo se neříká, že kdo umí, pracuje a kdo neumí, učí. A váš projev mi silně připomíná jistého profesora tělocviku ze seriálu Hospoda. (rofl)

  3. Jo, topinky milujeme. Dělám je z vlastního žitného chleba. A na sucho, spíše tenčí plátky, aby křupaly. Udělám toasty (tedy šoupnu do toastovače), do ještě horké topinky dost silně vmasíruji po obou stranách česnek (a že tím rychle pod prsty ubývá) a pak trochu pomáznu máslem. Nesolím,síla česneku stačí a zdejší máslo je solené.

    Jednou jsem topinky dělala zrovna, když u nás byla švagrová. Měla jsem zrovna zbytek staršího bochíku a pro ní „české topinky“ byly neznámé. Převelice ji chutnaly. Švagrová tu bývá vždy tak 4 dny, někdy déle. A protože jí můj žitný chleba moc chutná, peču čerstvý před jejím příjezdem a pak znovu než odjede. A jeden z dvou bochíků jí dám domů. A ona teď vždy říká, že sní polovinu čerstvou a druhou schválně nechává zestárnout, aby si mohla udělat topinky (název samozřejmě už umí říct česky) :)

  4. Jó topinky. Dělaly se u nás vždycky, aby se spotřeboval postarší tuhnoucí chleba, který už samotný nikdo nechtěl. Do doby, než máma začala mít velké potíže se žlučníkem a ta pěkně zlatavá topinka se sádlem bohatě přetřená česnekem bylo přesně to, co jí navozovalo smrtelné stavy, kdy už ani sklenice (beer) nepomohla. My jsme je ze solidarity s ní taky přestali jíst. Ale když jí pak našli kámen a vyndali ho, tak pomaloučku polehoučku zjistila, že už zase své oblíbené pochoutky může, a doba topinková se obnovila :D .
    Chleba ve vajíčku byl další způsob, jak zlikvidovat postarší chleba, a mám ho neméně ráda. U nás se dělal tak, že ještě na horký se položil kousek plátkového sýra, plátek nakládané okurky, kolečko salámu (tenkrát zpravidla turisťák nebo imitace) a malý kopeček obyč hořčice. Ó jé!

  5. Topinky na tuku smažené neeee. Já je dělám zásadně nasucho a pak je máznu tím, na co mám právě chuť – máslem nebo sádlem. A česnek na sádlo, na máslo třeba sýr, paštiku…. Nejlépe ovšem s tatarákem. Ale tam mne v restauracích právě odrazují ty tukem nasáklé krajíce chleba. Ať mi nikdo neříká, že ve friťáku nenasáknou. Omyl, jsou nacucané jak houba a když je navíc usmaží v tom oleji, ve kterém plavalo kdeco po celý den a možná i dnů víc, tak mě přejde rychle chuť. Dělávali jsme i chleba opečený na klacku, na kterém jsme předtím opékali buřty na ohýnku. Jenže teď bych opečeného buřta nesnědla, už to není špekáček, ze kterého odkapávala šťáva do ohně, oživil plamínek ze skomírajících uhlíků, špekáček se krásně otevřel, vypekl a chutnal po mase…. ty dnešní dnešní jsou jen podivná hmota ve střívku, která nechutná nijak. A pak se nad těmi žhavými uhlíky opékaly ty zbylé kousky chleba, krásně voněly kouřem…. vše se dovršilo několika bramborami, zahrabanými v tom chladnoucím popelu. Obvykle zůstal popel až do rána teplý, takže jsme vytahovali černými prsty brambory, otřepali od popela a snědli. Když byla slupka příliš černá, tak se oloupala. Většinou na to nedošlo. Přirozený způsob čištění organismu.

    1. Karol, to chce nekupovat nějaké špekáčky v hyper-super, ale najít si řezníka. Dobré špekáčky se dají koupit.

      1. Tečko, ani to není často bohužel záruka. Už jsem vyhazovala i takové soukromnické buřty. A smutné je, že tehdy jsme se nestarali, odkud jsou. Prostě se k táboráku koupil u řezníka věnec buřtů a byly OK, voněly, jak měly, byly v nich kostičky špeku a žádné chrupavky nebo kosti. Na špičkách se nařezaly, napíchly na klacek, nad ohněm se krásně rozevřely, tuk kapal do ohně a čmoudil, bylo to karcinogenní a strašně dobré. Byly dobré i zasyrova. Dneska je to celá věda, koupit něco tak prostého, jako dobré buřty.

        1. No, tak já už se teď radši starám. Náš řezník se velmi zlepšil v kvalitě masa, ale špekáčky jsem si od něj koupila jen jednou. A vzhledem k tomu, že máme obchůdek bohatě zásobený dobrými uzeninami, tak tam z uzenin nekupuju už nic.
          Když měli naši přijet na opékání, radši jsem zajela do Kolína a nevyhodila peníze za šunt. A já jsem barometr na špekáčky a spol. velmi spolehlivý. Stačí jedno nepatřičné sousto a končím.

          1. No tak jako školačka, která se těšila na večerní táborák a opečený špekáček, ses určitě nestarala.
            Já jsem možná hloupá, ale mám takovou naivní představu, že bych zašla do běžného obchodu a koupila běžné potraviny, které jsou vyrobeny tak, jak by to mělo být. Že uzeniny jsou z masa, sýry z mléka, v ovocném jogurtu je ovoce, máslo je voňavé a chutná po mléce, čokoláda je z kakaa, bonbóny z cukru, tmavé pečivo z tmavé mouky, ryby nejsou z poloviny nastavené vodou atd. atd. Neříkám, že všude je všechno šunt, to zdaleka není pravda a i v běžné distribuci je spousta kvalitních a dobrých výrobků a každý má ty své jistě vytipované. Ale zároveň je až příliš mnoho ošizených, nekvalitních a nedobrých výrobků a jejich výrobci si mnou ruce, jak s těmi konzumenty pěkně vyběhli a jak na tom vydělali. A tak by to prostě nemělo být. No vždyť to říkám, naivní představa (chuckle) .

            1. Jako školačka jsem se starat nemusela. Špekáčky byly špekáčky, vepřové ve vlastní šťávě bylo vepřové, luncheon meat se dal jíst opečený i obalený jako řízek. Psala jsem, cokoli špatného jsem ucítila v puse, šlo to ven. Bohužel už od dětství. Teď je to tak, jak píšeš. Spoustu věcí už si dávno nekupuju, právě proto, že věci nejsou, čím se zdají býti. :)

              1. Tečko, jako bych viděla vlastní dětství a mládí. Vepřové ve vlastní šťávě jsme nejen vozili na hory nebo pod stan, ale občas jsme ho otevřeli i doma, a nebyla to žádná podřadná večeře. A luncheon totéž :D . I já jsem měla a pořád mám „chlupatý“ jazyk a jak se mi něco nezdá, tak to nejím. Před pár lety jsem viděla otevřenou konzervu nynějšího vepřového ve vlastní šťávě. Fuj! Bála bych se to i vyklopit někde venku do roští, aby se tím nějaký toulavý chlupáč nepřiotrávil (devil) .

                1. Milovala jsem krůtí s vejci. Tak jsem si ho z nostalgie před pár lety koupila. Jelo to málem i s tou lžičkou rovnou do popelnice. Ani jsem snad nečetla, co to vlastně obsahovalo. Milovala jsem husí/kachní krev. Pěkně nahoře vrstva sádla, tu maminka sebrala, opráskla na ní cibulku, na tu se vyklopila konzerva, podusilo se to na pánvi, přidal česnek, vajíčko, sůl a pepř a brambory k tomu. Tak jsem o ní zavadila u dost renomovaného řezníka. Výsledek: jela do odpadků. Po přečtení obsahu jsem nestačila zírat – vepřové kůže, kuřecí separát…. sádlo nikde, obsah husí/kachní krve asi 3%! Luncheon jsme mívali na chalupě často, hovězí a vepřové ve vl. šťávě jsem jedla ráda, dala se z toho udělat vynikající jídla. Kdepak. Dneska člověk musí své chutě z mládí držet na uzdě a moc nevzpomínat, protože když to koupí, tak to vyhodí – škoda peněz.

                  1. No ale ty konzervy si řezník nedělá, ty bere od velkovýrobce. Dobrej řezník prodává svoje sádlo, škvarky, max. tak ještě masovky ve skle.

                    1. Kdyby to vláda myslela s ,,prací pro lidi“ opravdu vážně, tak obnoví platnost potravinářských ČSN ještě z dob tzv. totality a bude tvrdě vymáhat jejich dodržování a to i za cenu zákazu podnikání a zavírání natvrdo všech šizuňků. Je otázka, co by pak na pultech obchodů zbylo a kolik obchodů by přežilo.

                  2. Jo, bejvávalo. Občas si vzpomenu na jednu Waldemarovu písničku, začínala slovy:
                    Znám zem plnou mlíka
                    a buclatejch krav
                    kde proud vody střííká
                    na dřevěnej splav…
                    A když vidím, co z té, sice nedokonalé, ale hezké země zbylo… A stačilo tak málo; napřed myslet a teprve pak cinkat klíči. A hlavně nevěřit slibovacím opilcům.

                2. Zvířata jsou chytrá a nesežerou nic, co by jim mohlo ublížit. A psi můžou i mršiny, na rozdíl od koček, ty mají stejně ,,fajnovou“ trávicí soustavu, jak my. I když psa s velmi rychlým průjmem už jsem také viděl. Až mi ho bylo líto, seděl přičapnutý u stromu v očích vyděšený výraz a vzadu palba z těžkých kusů.

        2. Věda je spíš, najít, kde je mají. Já nedám dopustit na … v Říčanech. A Karolíno, když ten chleba hodíš do rozpáleného sádla, tak se okamžitě zatáhne a vevnitř zůstane bez tuku. Já bych zase nemohl chleba nasucho upražený, místy popálený a něčím dodatečně pomazaný. A když si je dělám doma, tak vím, v čem je smažím, v hospodě si je také nedávám, stejně, jako tatarák. (Ten bych nejedl ani doma, syrové maso rozhodně a v žádném případě neee).

              1. Ano, zhruba 2 mm hluboko, protože i ty póry mají povrch. Každopádně jsou ty ,,mastné“ topinky mnohem jedlejší, než připálené suchary z toustovače.

                1. V toustovači je nechám tak dlouho, až se opečou „do růžova“, spálit se mi je snad nikdy nepodařilo. Nastavím teplotu časovačem a když vyskočí a jsou podle mě málo, tak je tam ještě chvíli nechám. Když si vezmu, že krajíc chleba má max. tak půl centimetru a z toho dvě strany nasajou tuk na 2 mm…… hmmm, tak toho chleba uvnitř bez tuku fakt moc nezbude.

                  1. No, špatně jsem se vyjádřila: topinky si udělám v TOPINKOVAČI, TOUSTOVAČ je něco úplně jiného. I když i tam by šly, trochu pomazané sádlem nebo máslem……

                  1. Šumavu v Albertu. A když vyrobím topinky z celé šišky, ubyde mi ve fritéze cca malej panák tuku.

                    1. Taky jím Šumavu nebo prostě obyčejný pšenično-žitný kmínový chleba. Rozhodně není hnusnej. Pro mě je to naopak nejlepší chleba.

                    2. Mně chutná Šumava z Lidlu, jsou to Hradecké pekárny. Šumava z Kaufu (Penam) je nechutná.

                    3. Já si už osmnáct let peču vlastní, v dědině není obchod. A v porovnání s ním, jsou všechny komerční dost nechutné, je z nich cítit ten umělý kvas a nezřídka i konzervanty.

                    4. Já kupuju čerstvé čtvrtky, většinou v Bille nebo v Albertu, jinde tyhle čerstvé čtvrtky nekrájí. Popravdě, ani nevím, z kterých pekáren jsou, ale chutnají mi. Pro mě je rozhodující, aby střída byla úžasně měkká, a musím to sníst během dvou dnů. Pak už to začne tuhnout a to už nemám ráda.
                      V našem Kaufu mívají z Hradeckých pekáren balený krájený moskevský a je opravdu moc dobrý, i když do pravé tmavé, vlhké a kyselé moskvy má daleko. Občas si ho kupuju.

                    5. Je naprosto jasné, že nad domácí chleba není. Když jsem hledala, jaký by mi chutnal, o pečení jsem taky uvažovala. A je to jako s tou uzeninou: hledala jsem, až jsem našla. Nejdřív Držkovský, pak ho přestali brát, tak Žitan od Odkolka, a někdy zkusím jeho kváskový nebo Odkolkův pecen, který byl v nějakém testu ohodnocen známkou nejvyšší. A možná jednou na tu samovýrobu taky dojde.

                    6. No vida – teď jsem si dala Šumavu a dokonce z Penamu a je dobrá … přiznávám, že ji mám radši než kvasový.

                    7. Tak jsem se byla kouknout na nálepku na pytlíku od aktuální čtvrtky Šumavy a je taky z Penamu. Byl normálně dobrej.

                    8. Tak třeba už se zlepšila, já už ji v Kaufu asi 3 roky nekoupila. Prostě jdu jinam. Ale každému chutná něco jiného.

          1. Bez mučení přiznávám, že jsem topinku doma smažit ve friťáku nikdy nezkusila a ani nezkusím. Zatáhne se maso, chleba je pórovitý, tam se nemá co zatáhnout, tuk se prostě dostane všude. Tatarák si v hospodě klidně dám, ale doma je nejlepší.
            Co se špekáčků týče, souhlasím s Tapuz. Dobrý špekáček jako bývaly už prostě nikdo nevyrobí, leda soukromník, který si těch pár kousků nechá pro sebe. Bohužel. Pamatuju si, že tatínek koupil věnec buřtů, něco se spotřebovalo u táboráku, něco do octa na utopence a zbytek se pověsil na skobu a tam se nechal vyschnout. Objem špekáčku se zmenšil na půlku, dolů skapala spousta tuku, maminka nadávala a my jsme si to s tátou užívali a mrkali jsme na sebe, že za ten kousek zaneřáděného prkna na půdě to stálo! Něco tak dobrého už nikdy asi nebudu jíst, snad jen sušené salámy a šunky ze Španělska, Francie atd., ale na ty zase nemám ty potřebné finance.

            1. Ano, taky jsme sušili. Byla to bašta. Ale na zemi byla líska s vrstvou novin, takže moc škody nevzniklo.
              Já si neumím představit topinky z friťáku, ale zřejmě to jde.Já dělám na oleji na pánvi, vyndavám na papírové utěrky a další vrstvou tu topinku zmáčknu. Pak teprve přendavám na talíř. Pravda, dietní to není ani náhodou, ale rozhodně nejsou nacucané.

              1. Já je dělám na pánvi na sádle. Toho sádla jen trochu, právě tak, aby topinka nebyla suchá a pěkně se opékala. Nacucané je taky nemám. Už je ničím nemažu, jen osolím a očesnekuji.
                Nasucho opékám jen toustový chleba v toustovači a ještě za horka si na něj mažu máslo. Ale to už je jiná kapitola :D .

                1. Dieta je to, na co mám zrovna chuť. A je jedno, co to je, protože když na to mám chuť, tak to znamená, že si s tím tělo bez problémů poradí. A pečená kachna a husa jsou dietní jídla, protože jsou dutý. (rofl)

                    1. Přesně tak to dělám i já. Když mne v r. 2004 po infarktu propouštěli z nemocnice, pan doktor mi řekl: musíte držet dietu, řeknu vám co nesmíte. Řekl jsem mu: Řekněte mi, co smím, bude to kratší. Podíval se do těch propouštěcích papírů znovu a řekl: Jezte, na co máte chuť, nic už se zkazit nedá a stres je pro vás horší, než nedodržování diety. A ono to funguje.

              2. Jde a jsou výborné, protože dokonale stejnoměrně propečené, nehrozí, že na nich budou bílé a černé fleky, jako když se dělají na pánvi, navíc kolem nic neprská. A každý si může vybrat, zda je chce mít propečené do hloubky, (delší doba při minimální teplotě), nebo jen na povrchu, (vyšší teplota a kratší doba). Důležité je, že tuk se nepřepaluje, (každá slušnější fritéza má termostat) a když je rotující nakloněný koš, tak už to vůbec nemá chybu.

                1. On ten topinkovač má termostat taky. Záleží na tom, jak se nastaví a pak zkontroluje výsledný produkt. Rotující nerotující, furt je to ponořené v nějakém tuku.

                  1. Topinka bez tuku je pro mne nepoživatelná. A včera jsem vyzkoušel nakrájet chleba na kostičky a přidat k němu tu moravskou klobásu. Česnek jsem pořešil vylisováním a bylo to prudce jedlé. I Čertík si dal, i když česnek mu moc nevoněl.

            2. Dobré špekáčky mají v Čakovickém Globusu, tam si je dělají sami a soukromník v Říčanech u zastávky autobusu na Černokostelecké. A doma mám výborného testera – Čertíka. Když to papá a krade tlapkou, je to dobré, Když to dobré není, čuchne, udělá PFFF a se zvednutým ocáskem pohrdavě odkráčí. A v Globusu jsem minule koupil cosi, co se jmenuje TRHNI-SI, výrobca SVAMAN Brezovská 18, Myjava, Slovensko. Je to takový dlouhý řetízek malinkých klobásek, rozměrově připomínajících koktejlové párky, (množina válečků dlouhých 4 cm a něco přes 1 cm v průměru), je to jemně pikantní a chuť připomíná klasickou čabajku. A do mne by zase nikdo nedostal tatarák. Syrové maso a syrové vajíčko neee a o tasemnici už vůbec nestojím.

            3. Albert má Šumavu takovou nějakou – no, řekněme prostřední. Čili k přímé konzumaci nic moc, topinky na sádle jedlé. V Globusu mají Horalský, sice chuťově dobrý, ale druhý den už tvrdý, naštěstí to pečou v malých bochníčcích, takže se to dá za den zkonzumovat. Ale když si vzpomenu na to, co u nás na vesnici ještě v polovině 50. let pekl místní pekař… Darmo mluvit! Jenže tehdy se do těsta neládovaly enzymy a nesypal rozemletý tvrdý chleba, jako dnes.

  6. Topinky můžu, hodně můžu! A taky chleba ve vajíčku, v Srbsku zvaný prženice. S rajským salátem je to bezva oběd. Když byli kluci malí a nebyl někdy čas na vaření, dělávala jsem chlebendex (podle vzoru hemenex :D ). Když jsem topinky obrátila, navrstvila jsem na opečenou stranu co lednice dala – zbytek salámu, paštiky, zeleninu, plátky sýra a pod. a zalila rozšlehaným vejcem. Bylo to jako omeleta a se salátem rychlá večeře. Hm, asi to bude dneska k obědu :)

    1. Jé, tohle nám dělala mamka taky, ale starší chleba krájela na kostičky, k tomu přikrájela kousek salámu nebo dobrý buřtík, spolu opekla a zalila vajíčkem. Bylo to rychlé a moc dobré. Vida, jak se někdy objeví „ztracený“ nápad.

      1. To zní zajímavě. I když bez toho vajíčka by to mohlo být též dobré.Někdy to zkusím. Kus výborné, (Čertíkem otestované a velmi kladně hodnocené) klobásy v ledničce mám, chleba a sádlo také a pánvička si s indukčním vařičem rozumí. A ve vajíčkách je moc cholesterolu. (rofl)

          1. Jo, jenže když ve špajsce žádné není… A kupovat vajíčka, pro mne znamená, že jedno, nebo dvě použiji a zbytek vyhodím.

  7. Topinky jsou věčné a vděčné, my jsme na topinkách vyrůstaly a neteřky pokračují. Já si je udělám aspoň jednou týdně. To když je v lednici průvan. Klidně jen tak, nebo na přikusování k česnečce, hrachovce nebo čočkové polévce. Ty šumavské taky dělám, ale nesypu je sýrem, kapu si na ta vajíčka chilli omáčku. Má to grády. Naposled jsem je měla v úterý. Taky je mám ráda s třenou Nivou nebo s taveným sýrem Bluedino s bílou plísní.
    Mám bezvadný recept od švagrovy maminky na topinkovou pomazánku z masa a zeleniny, dá se zavařit a dlouho vydrží. Já jsem ji dělávala když byla levná sezónní zelenina, ale musela jsem pár skleniček schovat, aby vydržela do Silvestra. Docela mám chuť se do ní zase jednou pustit, nemá chybu.
    A chleba ve vajíčku taky miluju.
    Já je smažím na oleji, na sádle mi taky chutnají, ale vadí mi, když je dojídám už studené.
    Expert na topinky byla tetinka, vlastně už to byla pratetinka. Dělávala nám topinky nasucho na plotně, pak je škrábla sádlem a pomazala utřeným česnekem. Nešetřila. My s bratránkem jsme slzeli, ale žrali.
    Nedávno jsme na to vzpomínali.

    1. Chilli omáčku som tiež objavila nedávno, mám momentálne fázu sladká čili omáčka na všetko okrem zmrzliny. Netuším prečo, voľakedy som štipľavé veci vôbec nemusela. A posledná moja zvrhlosť je dijonská horčica pomiešaná so sladkou čili omáčkou (blush)

        1. Tu mám teď, a když mi toho vyprskne trochu víc, pálí 2x (chuckle). Ale kupovala jsem si u Vietnamců menší štíhlou plastovou lahvičku, byla sweet nebo hot. Samozřejmě sjem kupovala hot, ale srirachu si teď kupuju ve večerce u nás. Dokonce mají i tu pravou. A je to o hodně silnější.

  8. Můj manžel nám občas k snídani udělá topinku s smaženým vejcem a posype to troškou sladké papriky a sýrem.
    Je to veliká dobrota .
    A taková variace šumavské topinky.

    A velká pochoutka je topinka s česnekem a k tomu velký hrneček s čajem.

  9. Topinky mám moc ráda a to v krkonošské variantě:)) To se vezme pevný semilský chleba, nakrájí se tak akorát (ne moc silně) a opeče na kamnech – na sucho přímo na plotně. Pak se posolí (Dášenko, nejdřív sůl, česnek se po ní potom pěkně rozetře, říkala maminka:)), potře česnekem z obou stran (hned, dokud je topinka horká) a pak se na to dá trochu másla… ach, mana nebeská:))
    Původně to asi bylo sádlo, ale my ho nikdy neměli (ani babička kdysi nemívala prasátko, neuživila by ho – kozy to jistily, v bohatších časech kravka), tak to byl kousek másla, ne moc velkej.
    Všimli jste si, že topinek sní člověk násobně víc, než normálního chleba? Já tedy určitě:))

    1. Semilský chleba a špekáčky a buřty od Krejcarů z Pěnčína…. tam se drží tradičně dobré výrobky. Také tam mají pořád plný krám. Chleba a pečivo mají dobré od místního pekaře ze Svijan

  10. Za nášho detstva sa topeničky (správne po slovensky sú to teda hrianky, ale tu na dolniakoch nijak ináč než topeničky) u nás doma robili často. Vysmážané jedlá boli otcova doména. Topeničky robil tak niečo vyše centimetra hrubé, nie moc ale tak akurát, aby vnútri zostali vláčne a zvonka chrumkavé. A na ne len soľ a cesnak a k tomu čaj s citrónom :-) . Často sa u nás robil aj chleba vo vajci, to sme mali ešte radšej. Toto jedlo má v rôznych jazykoch zaujímavé názvy, v angličtine French toast, gypsy toast, aj poor knights, a je obyčajne nasladko, v nemčine tiež Arme Ritter (chudobní rytieri, teda to isté, ako tí poor knights), často tiež nasladko. Po maďarsky bundás kenyér, čítaj bundáš keňér, bundás je doslova chlpatý, srstnatý a kenyér je (prekvapujúco) chlieb, takže niečo ako chlebík v kožuchu. U nás teda boli vždy naslano, niekedy ešte navrch so strúhaným syrom (to je potom iná kalorická bomba). Tí „chudobní rytieri“ majú asi súvis s tým, že je to taká núdzovka. Zaujímalo by ma, ako by teda mali vyzerať takí bohatí rytieri? (chuckle)

      1. Topinky bych mohl pořád. A recept? Fritéza s vepřovým sádlem, (doma vyškvařeným), a rotačním šikmým košíkem, zapnutá na nejnižší možnou teplotu a devět minut z každé strany. (Chléb na sádle plave, takže po prvních devíti minutách je nutné jej otočit). Česnek, nebo cokoli dalšího, podle momentální chuti. Ačkoli se to bude zdát nemožné, tak tím sádlem to nacucané nijak není a stejnoměrné zlatorůžová barva lahodí oku.

        1. Tak je právě friťák vymyšlený. Aby se ten tuk tolik nenasával dovnitř…pravda, jen v porovnání se smažením na pánvi. Taky jsme je tak dělali. Teď provozujeme horkovzdušnou fritézu

            1. V podstatě stejně, jako topinkovač. Studený vzduch se nažene ventilátorem do komory s topnými tělesy a ohřátý pak fouká na připravovanou potravinu. A pak jsou dvě možnosti: Buď se vyfoukne pryč, což je nehospodárné a okolí tepelně zatěžující, nebo znovu nasaje ventilátorem, který ale musí být vyroben tak, aby ty vysoké teploty snesl a v tomto případě uvnitř, řečeno vznešeně, kolotá.

            2. Pěkně.
              Mám ráda obalované ryby, které k nám vozí žluté autíčko. Všechny věci určené k přípravě v horkovzdušné troubě se v tom udělají dobře a rychle. Pro jednoho nebo dva mi to přijde lepší, než žhavit celou troubu.
              Když dovnitř k rybě naházím zbylé vařené brambory, trochu připomínají chutí pečené a já mám celé jídlo z jedné misky :D
              Plus Beťka v tom opeče i špekáček tak, že vypadá jako z ohniště.
              Kuchyň pro jednoho to je :D

              1. Fritéza, indukční vařič a mikrovlnka. Stačí. Elektrickou troubu sice mám také, ale protože nepeču, tak mi zahálí. Jsem barbar a odmítám vařit klasickým způsobem, čili hodinu, nebo i déle se dřít v kuchyni a pak to za pět minut zdlábnout a ještě se otravovat s mytím nádobí. Takže buď topinkové variace, nebo ohřívání hotovek.

              2. Mám taky horkovzdušnou, malou stolní. K nezaplacení. Mám ráda jídla z jednoho hrnce (pekáče) a ta je na to jak dělaná. Jinak vařím jídla, u kterých se nemusí hodinu stát, taková jídla ani neznám.

      1. Jasné Ri, ale väčšinou na južnom (rofl) . Niekedy je ťažké zistiť, čo Maďari prevzali od nás a čo my od nich, tak je to navzájom pokrížené a prepletené.

        1. Kdysi dávno jsem slyšel nepublikovatelný vtip o tom, jak vznikl první Slovák. Vzhledem k tomu, co vše jsem na Slovensku za pět let, co jsem tam pracoval na montážích od Blavy po Čiernou všechno zažil, mi připadá dost věrohodný, i když výjimky potvrzují pravidlo. :D

          1. Tak tohle je trochu přes čáru ne? Ještě tu začnete urážet národnosti? To fakt o něčem svědčí! Piště o kytkách a Čertíkovi, to se dá číst, ale přitroublé komentáře si ponechte někam jinam.

            1. Přitroublý je jedině ten váš. Bohužel takové vtipy existují, na tom svými blafy nic nezměníte. Doufám, že své žáky učíte slušnému chování lépe, než jak se prezentujete tady. A reálný život je něco úplně jiného, než to, co se učí ve škole. Dobrý kantor se od špatného pozná právě podle toho, že má o reálném životě přehled a dovede realitu všedního dne do výuky zapracovat. A, jak známo, lidé jsou různí, bez ohledu na národnost, státní příslušnost, barvu pleti a t. d. Takže setkání s blbcem není nic výjimečného, zejména v poslední době. A za to může i škola a učitelé! :P

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD