HOST DEDENÍKU – Tora: Sedmé sáhnutí do drabblecího kapsáře

Posedmé se nořím do textů, které jsem napsala letos v dubnu a vybírám ty, u kterých věřím, že by se mohly líbit.

 

 

 

Téma Pekelný zákazník mě rozesmálo. Kdo má kočky, ví své… Takže napsat toto drabble bylo velmi, velmi jednoduché a velmi, velmi rychle hotové…

 

Nevděk světem vládne

„Jste hrozní!“ Domácí je naštvaná. „Vzorek granulí, co jsem donesla, jste slupli jak malinu. Jen se po nich zaprášilo. Já pitomá objednám desetikilové balení, vy užerete sotva dvě hrsti a začnete se ofrňovat! Čuchnete si a odejdete! Si myslíte, že jsem nějakej Onassis? Nebo že kradu? Víte, kolik stojí peněz, takovej pytel granulí?“
Jája ostentativně přejde k misce s navršenými granulemi a zaboří do ní čenich.
„Ještě že mám aspoň tebe,“ zavrká domácí. Vrká do chvíle, než si všimne, že se Jája čenichem propracoval do spodku misky, kde zbyly granule z minula. Ty, kterých si před týdnem nikdo ani nevšiml…

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že kdo má kočky, velmi dobře chápe, že kočky jsou velmi pekelní zákazníci, zvlášť co se stravování týče…

 

Foto: Barbucha

Poklidný život v domečku občas rozvíří události, odehrávající se sice v úplně jiných domácnostech, ale zasahující i do pravidelného, konzervativními kočkami vyžadovaného stereotypu. To pak kožíšci lehce znervózní a uklidní se, až zas vše zajede do běžných rutinních kolejí. Protože takové vyrušení, to není žádné Terno, jak znělo další téma.

Domácích radosti, kočičí starosti

Úvodní poznámka: 

Jak ten čas letí… poprvé jsme se takhle radovali už před šesti lety.
A od té doby ještě dvakrát…

Drabble:

Jsme vopuštěný.
Odpoledne domácí vykřikovala do telefonu: „Už? Všechno dobrý? Páni! Gratuluju!“, pak padla domácímu kolem krku, a zmizeli ze dveří.
Na nás zapomněli. Úplně. Je noc, postel studená, misky prázdný (dvě plný granulí samozřejmě nepočítám).
Krmiči nikde, myši vylovený. Umřem hlady, to je jistý.
Když užuž umíráme, klapne klika.
Jsou zpět. Podpírají se a smějou jak o život.
„Dědku, zuj mi střevíček!“
„Bábo, cák jsi princezna?“
„Dědku, jsi dědek!“
„Bábo, víš, že jsi docela feš bába?“

Padnou do postelí a usnou.
Misky stále zejí prázdnotou.
Že by to tedy bylo nějaký terno, že se vrátili, to se říct nedá.

Závěrečná poznámka:

Zapsala Rozárka.

 

 

Foto: Rozárka

 

Malebná slova… téma něžné, barevné, prostě malebné. To slovo sládne na jazyku. Malebná slova či slovíčka mohou být všelijaká. Lákající, hladící, zavádějící, ale i falešná či pokrytecky neupřímná. To poslední však naše kočky neznají.

Každý dle svého přesvědčení

Jsou slova malebná zvukem a slova malebná obsahem.
Kocouři, přiznejme si, jdou spíš po obsahu.
Jája pragmaticky – jídlo nade vše. Maso! Slovo bohaté šťávou, která oblaží jazýček. Granule – lahodný zvuk křupnutí na skusu…
Čendovi libě zní slova krásný, úžasný, vznešený. Kocour s exteriérem, za který by se nemusela stydět žádná kočičí miss, se rád vyhřívá v obdivných pohledech. Když někdo obdivuje, musí především jeho.
Zato Rozárka preferuje jakákoliv slova, ale musí je vyřknout pan domácí. Miluje ho celou kočičí dušičkou. Je jí úplně jedno, co říká. Vždyť ono i – ty moje potvoro černobílá – lze přece říci malebně a s láskou…

 

 

Foto: Čeněk

Závěrečné dnešní stoslůvko bude trošku rekapitulující a trošku nostalgické. Nicméně, vzato kolem a kolem, vše je asi přesně tak, jak má být. Téma totiž znělo Ticho po pěšině…

 

Jak jsem si nesplnila sen

Kdysi jsem mívala velký sen – jednou si pořídím mainskou mývalí kočku! Obrovskou, s dlouhou srstí a povahou téměř psí… Mám jen Tobiáše, proč si neudělat radost?
Promluvil rozum – čeká tě stěhování, zabydlování v novém městě, stačí, že převážíš jednu kočku sem a tam. Kočky převozy nerady, buď ráda, že to Tobiášek zvládá. Až budeš v domečku, pak…

Jsem v domečku. Setkání s realitou. Koček najednou plno, po dlouhosrsté krasavici ticho po pěšině. Sen se rozplynul. Čistokrevné mainky domov najdou hned, ale Silver? Squatteři? Ti by ho hledali stěží.
Nelituju.
A CDK? Za odměnu mi nadělila Jáju. Dlouhosrstého, velkého… a zadarmo!

 

Závěrečná poznámka: 

CDK neboli centrální distribuce koček už protáhla naším domečkem pěknou řádku potřebných, odhadem dobře deset dvanáct (kromě těch, které zůstaly natrvalo). Myslím, že mainka by se v klidu vešla, ale po pravdě, peníze, které by stála, se hodily jinde. Povětšinou na léky, operace, kastrace.
Rozhodnutí padlo už dávno a opravdu nelitujeme.

 

 

Foto: Jája

Příště naposled sáhnu do drabblecího kapsáře pro hrst historických témat. Budou všelijaká, dokonce i jeden recept se objeví…

Díky za přízeň.

 

Rozárka

 

Barbucha

 

Čeněk

 

A opět Rozárka:)

Aktualizováno: 23.7.2018 — 12:04

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Toro, zase krásáá ! :D

    Asi jsou opravdu kočky více vybíravé (přesněji rychleji se jimi stanou), než psi. Nejčerstvěji to vidím na Ginger. Měsíce u kontejnéru baštila (hltala) granule. Doma, jsem jí do suchých granulí nemohla dát rozdrcená antib. tak jsem je míchala do masové konzervy. No a výsledek, teď slečinka granule schroupe jen v noci, přes den si úspěšně „vymňouká“ svoje masíčko (jasně, že jí ho ráda dám)a granule chroupe vlastně jen v noci. A také jsem se už několikrát nechala všemi našemi kočkami oblafnout, když jim nejprve šííleně chutnaly nějaké reklamní vzorky granulí. Zakoupili jsme jich tedy větší balení, jenže kočky mezitím už zřejě zapomněly, že jim „to“ chutnalo :)

    Hihi „Terno“, to je moc povedené drabble :). Protože co může kočky zajímat na tom, že kvůli tom, že páníčci se stali prarodiči, jejich misky zůstanou prázdné :)

    „Dědku, zuj mi střevíček!“
    „Bábo, cák jsi princezna?“….Toro,to se Ti moc povedlo :D

    A moc hezké fotky !

    1. A ještě. Nepamatuji si, že bych kdy toužila po nějaké přesné rase kočky. Já v dětství tolik chtěla mít kočku, že jsem byla ráda, když mi ji naši nakonec dovolili, že mi bylo mi jedno jaká je, hlavně že byla. A asi mi to zůstalo, protože ani teď po žádné papírové netoužím (ale vůbec nic proti nim nemám !!!). Toro, sice nemáš mainskou, ale všechny, které máš jsou krasavice a krasavci a jak jsi hezky napsala, nesplněného snu nelituješ.

      1. Děkuji, Maričko. Máš pravdu, nelituji. To nejde, litovat, když máš kolem sebe takové krásníky (i když jsou někdy na zabití :) ). Jsem ráda, že se ti drabblíky líbily.

  2. Ještě se omlouvám Toře – dala jsem obrázky z minula a ani mi to nepřišlo (blush) (Včera večer bylo u nás doma poměrně živo a holt jsem se nesoustředila, jak jsem měla. Další obrázky jsem přidala! (Nechci mazat ty, co tam byly:))

  3. Toro, jako vždy moc pěkné a, ano, ze života. U nás se naštěstí jí všechno – granule, konzervičky/kapsičky i syrové maso, ale samozřejmě moc dobře znám situaci, kdy jim jeden den něco chutná tak, že nestačím doplňovat, takže toho nakoupím víc a oni si toho ani nevšimnou.
    Já jsem dlouhá léta toužila po kočičce – jakékoli. A když jsem se konečně dočkala, CDK mě, myslím, bohatě odměnila co do barev, délky kožíšků i velikosti. Netoužím po žádné speciálně šlechtěné kočičce. Ty moje jsou přece taky šlechtěné, po generace je šlechtila sama ulice a to je arbitr nejpřísnější. A tak to u mě vždycky bude.
    Toro, pokaždé když vidím Jáju, jdu do kolen. Konečně jsem se tedy vybičovala a natáhla do Rajčete alespoň pár fotek těch mých kožichů. Toro, všimni si hlavně Filípka – je taky z ulice.
    Poslední fotka názorně ilustruje, jaké nepravosti :D se u nás nezřídka dějou, přestože jsou všichni kastrovaní.
    https://tapuz.rajce.idnes.cz/Kocky/#P1010060.jpg

      1. Máš krásné kočky, ta tříbarevka, ta je! A zrzounek… nádherný zrzounek. Prostě jsou krásní, máš pravdu. Ostatně, na ulici přežijí jen ti nejsilnější, co si budeme povídat.
        Díky za Jáju – on je teď zas maličko vystříhaný, neb se mu udělaly dredy, tak nevypadá tak hezky, jako dřív. Ale miláček je to pořád stejný…

        1. No jo, Rozárka je jak posešívaná z různých kousků – má všechny barvy a všechny možné vzorky :D . Princeznička. Je z útulku.
          Zrzeček Toníček je trojnožka bez ocásku, který to ovšem vůbec neřeší a má elánu a energie na rozdávání, pumprdlík. Je přímo z ulice.
          Filípek se celkem ochotně nechává kartáčovat, takže po těle se mu dredy nedělají. Ale plstnatí mu ocas a na ocas on je hooodně háklivý, tam můžu sjet kartáčem tak jednou dvakrát jakoby omylem a dost! Jinak bych byla synem smrti, i když jinak je to miláček. Je z útulku, kam přišel z ulice.
          Matýskovi je čtrnáct let, on je to moje první zvířátko v životě (h) . Má dobrých šest a půl kilo a je to můj zlatej chlapec :D . Je ze stodoly od příbuzných.

    1. Filípek je skoro Jája :), Barbuchu tam taky vidím… jen tříbarevku jsme doma nikdy neměli, jedna přišla na zahradu, té jsme našli domov.

    2. Tapuz, máš moc hezkou smečku! A když tak koukám na jejich barvy, tak ty chlupy musejí být vidět úplně na všem – máš zastoupené opravdu všechny! :D

      1. Jo, Dede, to máš pravdu! Na tmavém podkladu krásně vyniknou Toníčkovy světle zrzavé chlupy a Rozárčiny bílé (neb ona pouští hlavně ty bílé z „podvozku“) a na světlém Matýskovy tmavé a Filípkovy černé. Paradoxně nejlíp se odstraňují ty Filípkovy, protože jsou dlouhé a takové měkké jak vlna, takže udělají krásný chuchvalec, který se dobře sebere. Jinak samozřejmě vysavač je můj častý společník :D .

        1. tapuz, moooooooc děkuju za to rajské albíčko, konečně vidím i tvoje kočenky a jsou moc krásné, všechny!!! (h) (h) (h)

  4. Milá Toro, děkuju ti za všechna krásná stoslůvka, která jsi s námi sdílela – a moc doufám, že budeš pokračovat v těch historických:)) (inlove)

    Dnešní várku jsem si zase užila! U prvního jsem si zase blahopřála, jaké mám vzorné psí holky (ťuky ťuk:)) – jedí, co jim nabídnu s natolik stálým nadšením, že jakékoliv ofrňování nad jídlem mě okamžitě aktivizuje – co jen tomu psovi je? A skutečně to tak bývá, nejedí jen tehdy, když jsou nemocné.
    Ad narušení rutiny… ach ano, dnes v noci jsem se přesvědčila, že Ari je hluboce nešťastná, protože páneček odjel. :P Ve tři ráno mě v úleku probudilo strašné zavytí – měla jsem dojem, že chudáka vyjící zvíře někdo porcuje. Ano, holky s horkým počasím zase spí venku a na Ari v tuto hroznou hodinu přišel žal. Seděla v rohu zahrady, vyhlížela do polí a vydávala žaluplné zvuky v maximálním volume… Zahnala jsem ji spát, abychom si daly ve tři čtvrtě na pět repete. Je zajímavé, že ani Marka ani Nikolu to nevzbudilo, přestože okna byla v Domě celou noc otevřená. Holt mám na ně nastavené ucho, no :) Mám takový dojem, že horko nehorko, zase budou spát doma – na tohle nemám nervy – víte, jak jsem se ve spaní lekla? (blush)
    A ještě poznámka k malebným slovům – to je moc pravdivé povídání:)) I já dokážu lichotivě a s láskou drbat psice a říkat jim: „vy bestie jedny šeredný“ :D

    1. No jo, chudák pes, páníček zmizí a co ona, že? Je to dílo, jak jsou na nás navázaní, psi, kočky, všechno jedno. Kdybys slyšela, jak Rozárka Michalovi vždycky vynadá, když se někde zdrží, já se nemusím snažit, sprdne ho hned mezi dveřmi sama :).
      Příště ještě budou jedna historická – poslední z roku 2018 a pak završíme rok 2018 kočičími. A pokud bude chuť číst drabble dál, mohla by být historická z roku 2017…

      1. Toro, chuť na čtení je pořád a tvoje historická jsou taková populární miničebnice dějepisu:))
        Takže prosím… :)

        1. prej, na Ari přišel žal – tak to jsem se rozchechtala (však ty už víš čemu se nejvíc chechtám, prostě drobným slovním spojením – hihi, játrové knedlíčky, auuuuuu) (rofl) (rofl) (rofl)

      2. Přijdu dmů, odemknu, za dveřmi kulatá kukadla a: MňáááůůŮŮŮ EeeE, jak to, že jsi mi zase utekl? Koukej hned naservírovat nějakou mňamku, jinak s tebou nemluvím! Ještěže jsou, potvůrky rozmazlené, tak snadno zkorumpovatelné, tedy za podmínky, že pro ně máte něco, co rády a co dostanou jen občas, za odměnu, nebo na usmířenou, u mne jsou to Gourmet konzervičky. Čertík nadšeně zbaští cokoli, pokud se to kolem té konzervičky jen ochomýtne, dnes jsem ho ale vytrestal. Dal jsem si k obědu pečenou kachnu a milý kocourek, jak je jeho ,,dobrým“ zvykem, přišel na inspekci. Kachna mu zavoněla, i hrábl tlapkou a ulovil – kousek červeného zelí. Sice ho zbaštil, ale pak se otočil a s výrazem: To jsem si zase naběhl, se zvednutým ocáskem důstojně odkráčel. Udobřil jsem si ho až odpoledne, dal jsem mu k vyčištění sklenici se zbytkem Dědova nakládaného vepřového kolena. S gustem vylízal vršek a zbytek vytřel tlapkou tak, že zbylo dokonale čisté sklo. A byla spousta lásky kočičouří, když je dobře napapán a tudíž dobře naložen, skočí pánečkovi na klín, párkrát ducne, pohladí tlapkou po tváři, pak se uvelebí a začne vrnět, s tím, že očekává hlazení a drbání.

  5. jejda, kočičí minipovídky (inlove) – ne, už nebudu obdivovat, jak to že napíšeš přesně sto slov, už jsem si to zakázala (psssst, nebo o tom aspoň nebudu psát ;) )

    u nás se granule jedí, Myška víc, ale je to spíše doplněk syrového masa… zato ale jedí jakékoliv – ovšem kupuju jim vysoce kvalitní (a jedlé) Purizon (y) … kapsičky a konzervy jsem musela před časem zrušit úplně, dlouho jsme se s nima akorát trápila a, venkovních koček nemajíc, denně jsem je vyhazovala – tož to teda néééé :P

    Toro, krásně jsem si početla a pokaždé jsem MOOOOOC ráda že jsou u toho i fotky tvých paní a pánů domu, pohled na kočku prostě vždycky oblaží (h) (h) (h)

    1. Díky, Bedo. U nás je to občas taky na zabití Kocourům nejlíp jede maso, Rozárka ho nežere… no, stravování je veselá kapitola. Ale co bychom pro ně neudělaly, pro naše prdelky chlupaté mňoukavé.

      1. Rozárka je vege?
        Nádherné počteníčko a nemůžu než obdivovat, jak se dokážeš vypořádat s těmi opravdu vypečenými tématy

  6. Náhodou, aj Jackie sa vie u brácha doma ofrňovať nad plnou miskou granulí a len sem tam si z nej po jednej, po dvoch s trpiteľským výrazom uzobávať, a keď je u mňa na návšteve tak presne tie isté granule vysaje z misky, jak keby sto rokov nejedla. S mačkami to musí byť ešte o triedu inde :-) . Tora, krásne píšeš a poznáš si tú svoju domácu mačaciu honoráciu skrz-naskrz (cat) .

  7. Toro krásná kočičí drabble .
    Jako by jsi psala o naší domácnosti.
    Také byli a jsou mlsní.
    Také měli a mají rádi stereotyp.

    I když Daník je kocour cestovní. Zvládá cestu v přepravce autobusem na chatu. Na chatě to miluje a chodí ve vestičce a vodítku po pozemku. A moc se mu to líbí.

    A přes CDK nám Honásek, Fousík a Hepinka poslali Daníka.
    Že je od nich poslán, to vím naprosto jistě.

    1. Míšo, kočky jsou všechny stejné a každá jiná, tvrdím já :). Tobiášek byl taky cestovní, najezdil se s námi spoustu kilometrů, když jsme opravovali domek.
      Pohlaď ty vaše kožíšky :), že zdravím.

        1. No jo vlastně, promiň. Mám si to nechat na večer a ne na to brejlit v práci. Vždyť já vím, přece…

  8. Drabblátka kočičí, drabblátka ze života.
    Nové granule (ale i kapsičky) fůůůj, co to je? a že nám předtím chutnaly? No, nelži, my se teda nepamatujem.
    Taky jsou granule neustále po ruce, ale stačí, že odjedu do města, a když se vrátím, vyčítavé pohledy a opravdu strašný hlad, to taky znám.
    Mainka byla a je můj sen. Jenže to kotě by mi hned napoprvé sežralo celý důchod, takže i nadále budu jenom snít. Mám dlouhosrstku z útulku, trochu postiženou, se srstí podobající se ovčímu rounu, do hebké srsti mainky má opracdu daleko. Nevadí, je moje a vypadá, že si to tady užívá.
    Jája je krasavec, Rozárka rostomilá a od pohledu něžná, Barbucha je fakt Barbucha, ale Čenda je můj favorit.

      1. Tečko, děkuji :) jo mainky… jenže prostě nám nebyla souzená. Ale to nevadí, však ti naši nám je nahradí stonásobně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD