BTW: Korčula aneb na letním bytě

Mimořádná a příznivá konstelace událostí nám umožnila pobýt s Martinem a psima měsíc v Chorvatsku. Bydleli jsme na Korčule, v soukromém domě, kde byl apartmán pro turisty a neměli tam námitky proti psům.

 

 

Byl to naprosto unikátní měsíc. Svým klidem, krásou, čistou radostí ze života. Nebyla to klasická dovolená – nic jsme se nesnažili stíhat, extra poznávat. Jen jsme žili. Já jsem hlavně psala, Martin měl svoji práci. Mezi tím jsme plavali, lenošili na sluníčku, vařili, chodili se psima a prakticky žili na velké terase, odkud byl úžasný výhled na moře. Za celý měsíc jsem si nezvykla a pokaždé, když jsem vykoukla, musela jsem si aspoň v duchu říct – ach Bože, to je ale krása!

 

Výhled z terasy na naši plážičku:))

 

Byl to velice poklidný životní styl, který by mohl někoho unudit k smrti, ale nám to maximálně vyhovovalo. Jisté vzrušení jsem si užila při blízkém setkání s chobotnicí. Ten nešťastný tvor se mi připleskl na stehno ve chvíli, kdy jsem sestupovala ze schůdků naší soukromé plážičky do vody – a fakt nevím, která z nás se lekla víc! Zaječela jsem (to se fakt nedalo nezaječet:)), chytila jsem ji za dvě nejbližší chapadla, s mlasknutím odtrhla od své kůže, hodila zpátky do vody a nezvykle bystře vylezla zpátky na břeh.

Byla to moc hezká, tmavě červená chobotnice se světlými přísavkami a ty její oči se na mě dívaly tak nějak… zadumaně. Martin na mě z vody volal, co se děje? Zkoušela jsem mu to na dálku vysvětlit, ale nejdřív mi vůbec nevěřil, i když jsem mu názorně ukazovala, že byla tááákhle veliká! Pak jsem se připlížila zpátky ke schůdkům, abych vyzkoumala, jestli je už vchod do vody chobotnic prostý. To bylo překvápko, když na mě jukla dvě chapadla!

 

Díváme se na jih…

 

Z vody ven, prosím! Chobotnice se totiž připlácla na beton hned za nerezové schůdky. To jsem už nezaječela, ale vzdala snahu o pohodlný vstup do vody a místo toho do ní sešla bokem, přes betonové schůdky vedoucí mezi nepříliš pohodlné balvany. Když jsme později vylézali z vody, tak už tam nebyla – a věřte, že Martin šel z vody jako první a dalo mu dost práce mě přesvědčit, že je eh… voda čistá!

Chobotnice tam bydlela dál, jen se už nesnažila kamarádit – našla ji Nikola, když si vzala brýle a šnorchl. Ach ano, na týden za námi přijeli Marek s Nikolou a strávili s námi třetí týden našeho pobytu. To byl aktivnější týden, víc jsme cestovali a díky tomu, že jsme se mohli vystřídat u psů jsme si jeden den půjčili kajak, a další den si mohli na celý den půjčit motorovou loďku. Bylo z toho parádní dobrodružství, ale o tom vám napíšu jindy:))

 

Západ slunce – další výhled z terasy

 

Na psy neudělalo Chorvatsko žádný extra dojem. Do vody se jim nechtělo (holky plavaly jednou a pak už si odmítly namočit byť jen packy – voda je tam opravdu hodně slaná a asi jim to vadilo) a okolní příroda byla krásná jen na pohled. Při bližším kontaktu byla děsivě pichlavá a prašné cesty byly nevlídné k psím packám, protože zdejší kameny se štípou do ostrých hran.

Ze všech pichlavostí byla nejhorší semínka, která vypadala jako maličké řemdihy – tmavé tvrdé ostnaté kuličky, které se uměly bolestně zakousnou mezi polštářky tlap – Berry by mohla vyprávět! Po jedné výpravě jsem jí je musela z tlapek vystříhávat nůžtičkami na nehty. Pak tam byly podobné pichlavé kuličky, ale světlejší a měkčí, ty byly protivné už jen jako naše bodláky. Když jsme pak jeli domů a venčili v prvních horách, kde holky po měsíci zase šláply do opravdové trávy, tak být lidi, ronily by slzy vděčnosti:))

 

Jadran

 

Jinak díky nutnosti venčit psy a hledat jim pěkná místa jsme poznali i vnitrozemí ostrova. Nesmírně nám pomáhaly Mapy.cz – jsou opravdu přesné a dá se na ně spolehnout. Bez nich bychom se leckam neodvážili. Neopakovali jsme jen jedinou výpravu – a to když jsme si vyšli cestou vedoucí ze sedla mezi vrcholky kopců na cestě mezi Přižbou (kde jsme bydleli) a Blatem (kam jsme jezdili na nákupy.)). Byla to moc hezká cesta, skoro po vrstevnici, kolem byly olivové háje a les. Psice se tam ale zjevně necítily dobře a k autu se vracely mnohem rychleji, než od něj odcházely. Potom jsme zjistili, že tam žije spousta divočáků, takže důvod nejspíš měly.

 

Večerní trajekt připlouvá do přístavu Vela Luka

 

Byl to úžasný měsíc. Neopakovatelný. Tak nějak… existenciální. Bylo nám tam spolu nádherně. Koupání u domu nabídlo veškerou krásu Jadranu bez jeho případných nevýhod, jako jsou ostré kameny a mořští ježci, protože jsme po schůdcích sestupovali rovnou do hluboké vody. Zažili jsme rozbouřené moře, i moře hladké jako rybník.

A pak jsme přijeli domů a Martin si šel druhý den ráno zaběhat. Potom řekl něco, co si budu pamatovat: „Víš, co bylo koupání v Chorvatsku, to je běh našimi lesy… čistá krása.“ A má pravdu. Navíc, do lesa se dá chodit po celý rok:))

 

Lodička po okny…:))

 

Podívejte se na výběr z fotek na rajčeti – většinou je to stejně poklidná podívaná, jaký byl i náš pobyt. A je v ní plno krásy…

(Fotky jsou bez výjimky z mobilu:)) https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Chorvatsko_-_cerven_az_zacatek_cervence_2018/ 

 

Hurá! Jede se domů:))

Aktualizováno: 17.7.2018 — 17:22

48 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Naprostá nádhera! Pamatuji si, když jsme byli kdysi s Krejgem na Istrii, že i na to málo ochlupení, co měl na sobě, se mu chytaly ty maličké všudypřítomné nesympatické bodláky.

  2. Dede, užili jste si krásnou dovolenou a fotky jsou nádherné. Naše zdejší pláže jsou krásné. Také tu dokáží být vlny, hlavně po hurikáněch, ale takové ty bouřící vlny narážející na skaliska či balvany, tak to tady nemáme. Vlny se nemají o co tříštit :) Ovšem barvené tóny krásně průzračné vody bych také fotila donekonečna.

    A že jste hlavně lenošili se vám vůbec nedivím. Mořský prosolený vzduch a mořská koupel dokáže vyčerpat a jeden má pak večer pocit, že skládal fůru dřeva, jak je (blaze)unavený.

    Ty pichlavé kuličky asi znám odtud. Nevím, na čem rostou, ale při procházkách mám najednou ponožky obalené těmi pichláky, které se nedají setřepat, musí se obrat jeden po druhém (a i to píchá). Když najednou Trixie začne běhat s jednou nohou ohnutou, vím, že má mezi prsty packy právě tu píchavku. Takže běhání lesem tam asi pro psí holky nebylo to pravé, tedy i a fotkách je vidět ten drsný terén. A Ariberry se musí opravdu spolu skvěle snášet. Jet tu dlouhatánskou cestu (vlastně 2x), takhle těsně vedle sebe v autě a v poklidu to zvládnout…za to jim patří „chorvatské cestovní medaile“.

    1. Díky Maričko :) Víš, ony jsou holky odmala na auto zvyklé – auto je „domeček“, cítí se v něm bezpečně, takže jim ani nevadí, že jsou takhle pospolu. Jediná potíž je v tom, že jsou na úvazcích a jak občas vstávají a lehají si do nové polohy, mívají tendenci se zamotat. I proto pravidelně stavíme – nejen, aby se prošly, ale i abych je kontrolovala.

  3. Krása! I když je v Čechách obecným zvykem na Chorvatsko strašně nadávat (nejvíc samozřejmě nadávají ti, kdo tam vytrvale jezdí :D ), je na léto stejně nejkrásnější. Zažila jsem tam řadu krásných dovolených. První vzpomínky mám z dětství na krásný Hvar. A pak ještě mnohokrát na ostrovech i na pevnině, hlavně v Dalmácii, na Istrii se mi zdaleka tolik nelíbí. Jedno léto jsme vyrazili i na jachtě na ostrovy Kornati a z téhle cesty si pamatuju kouzelnou noční procházku po Šibeniku, to bylo jak v pohádce. Nejklidnější, přímo línou dovolenou jsem tam strávila paradoxně za války. Byla jsem na Brači, po večerech jsem obdivovala svítící Split naproti na pobřeží. Turistů tam bylo tenkrát opravdu jen nepatrné množství, tím pádem božský klid. Objeli a projeli jsme Brač místním autobuskem, který jezdil víceméně „jak to vyšlo“, byla to krása. Kouzelná byla i jinak „profláknutá“ pláž Zlatni rat u Bolu, jen málo lidí, slunce a modrá voda. Ale líbilo se mi tam pokaždé.

    1. Je tam krásně a nadávat?
      Mám dojem, že nejhorší, co tam člověk může potkat, je Rus ve velkém černém autě, pak může jít o život :P Ale za to jaksi Chorvatsko nemůže :D

      Nebo optimistická navigace, která vás zavede do městečka do uliček optimalizovaných pro oslíka s košíky na bocích a vy pak musíte velmi obtížně couvat a otáčet se, přičemž za vámi stojí další nešťastník, jehož navigace měla stejný názor :D

      1. Řadu let jsem tam jezdila často třeba jen na pár dní se potápět. Přitom jsem se potkala s velkou spoustou lidí. Ani jsem nevěřila svým uším, jak moc na Chorvatsko a na Chorvaty často nadávali. Podle nich tam bylo a je špatně všechno – draho, všechno špatně funguje, Chorvati jsou podvodníci a zvlášť vysazení na Čechy, všechny jejich předpisy jsou nesmyslné, atd. atd., vždycky stejná písnička. Poznala jsem i pár českých majitelů potápěčských základen na Jadranu – ti byli ve své zaujatosti proti Chorvatsku snad nejhorší. Přesto se tam drželi a léto co léto znovu otevírali své základny hlavně pro české potápěče. O tom, jak to tam zhusta chodilo, ovšem zpravidla nikoli díky Chorvatům, je lepší pomlčet. Jelo to v duchu oblíbené taktiky očerňovat jiné, aby se zakryla vlatní nepoctivost. A diskuse na různých potápěčských fórech se nesly ve stejném duchu, od Chorvata bu si nikdo nevzal ani suchou kůrku. No nic, já už jsem z toho světa vypadla. Vždycky jsem to dělala jen kvůli té kráse pod vodou, našla si pýr parťáků, kterým jsem mohla důvěřovat, což je při téhla zábavičce (někdy i životně) důležité, a nepěkné věci nechávala plynout kolem.
        V Chorvatsku se mi vždycky moc líbilo. Navigaci nemám, ale říkám si, že bych si ji měla konečně opatřit, protože často alespoň trochu bloudím, i když ono to bloudění asi není vyloučené ani s navigací :D . Rusové mi nevadí, paušálně je mám ráda, i když je jasné, že na blbce člověk může narazit kdekoli.

        1. Tak na nepoctivost jsme nenarazili ani jednou, ani v obchodech, ani ve službách.
          Ty nepříjemnosti, které jsem zažila, se týkaly ve všech případech starších mužů a řekla bych, že základem byl vždy strach ze psů, který si pánové nechtěli připustit a odreagovávali se křikem.
          Obecně jsou na dálnicích postrachem řidiči velkých černých aut, vedou BMW a Audi (tedy postrachů je samozřejmě víc, třeba majitelé jedničkových oktávek to taky umějí rozparádit:)), ale pokud nás někdo na dálnicích opravdu nepříjemně ohrožoval, bylo velké černé auto s ruskou značkou – ta arogance byla nepřehlédnutelná. Vím, že je to zevšeobecnění, ale nepíšu vědecké pojednání, shrnuju své dojmy :)

        2. Navigace? Kdepak, sice ji mám, ale používám ji jen k tomu, abych načetl GPS souřadnice nějakého nálezu. Když někam jedu, tak jedině mapu a když do města, tak ještě doplnit letecký pohled, protože co na běžné mapě, nebo na navigaci, vypadá průjezdně, objeví se na leteckých záběrech jako komunikace pro auto nezpůsobilá.

  4. Snad žádné jiné moře – aspoň z těch, které jsem viděla – není tak jasně nebesky modré jako Jadran! Však na fotkách je vidět, že nebe a moře téměř splývají. Nádhera převeliká!
    Musel to být úžasný relax, milá Dede, příroda, moře a plynutí času, žádné termíny, žádné povinnosti. Čistě hypoteticky přemýšlím nad tím, jestli bych si to dokázala užít? Jestli bych už po týdnu či 14ti dnech nezadala do vyhledávače Co vám nesmí ujít na Korčule a okolních ostrovech? (chuckle) Kdoví!

    1. Hančo, my jsme jezdili a chodili do přírody, samozřejmě – Martin si dal i v tom horku výšlap do kopců. Ale času bylo tolik a ostrov prostě není velký, takže to bylo prostě lenivé. :) Navíc já se radovala ze psaní a někdy mě bylo těžké odtrhnout od počítače i tak :P

  5. Dede, to zni jak dovolena snu, moc ti ji preju a zdokumentovala jsi ji na fotkach uzasne. Chorvatsko mam trochu z ruky, ale hrozne si preju se tam znovu podivat. Byla jsem na Peljesacu jeste se zajezdem CKM a pak podruhe v dnesnim Chorvatsku se svym budoucim muzem. Cestovali jsme po pobrezi jen z batohama na zadech, malinkym stanem ackem, ale radi vzpominame na nasi prvni spolecnou dovolenou dodneska.

    1. Canivo chápu ty vzpomínky! :) My jsme takhle kdysi s batohem a áčkem procestovali Bulharsko. Byli jsme tam tři neděle, jeli tam vlakem a žili z konzerv „dvojáků“ z menzy :D
      Jinak si myslím, že žije v tak nádherné zemi, že si svoje krásné moře snadno najdeš (inlove)

  6. Milá Dede,moc ti přeji prožitou náádhernou dovolenou. Taky to tam miluju a zjistila jsem, že Jadran ti nahradí všechna moře světa a není to tak daleko. Když tak ležím na hladině a dívám se nahoru na bílé skály Biokova, je to skoro nirvána. :-)

    1. Jenny, já jsem v podstatě tulák a na válecí dovolené moc nejsem – a Martin na ně potom dvakrát není :P Ale tohle prostě nebyla dovolená – to byl život. S mořem pod nohama. Úžasné, jak sama píšeš. To moře je tam prostě nejhezčí. :)

  7. Dede, to musel být báječný pobyt.
    Já byla letos v červnu v Chorvatsku poprvé v životě, na 10 dní, na ostrově Vir a musím říct, že mě úplně uchvátilo. Málo lidí, ráno jsem chodila plavat a byla jsem tam úplně sama, krásné počasí, čisté moře a hlavně ryby – orada (pražma) na grilu, bože to byla dobrota… hned bych se tam vrátila. Tak už plánuju na příští rok taky trochu delší pobyt. Už se moc těším.

    1. Eh Olčavo, ranní plavání! To je úžasnost sama, viď? Já jsem vyrazila obvykle kolem šesté ráno se psima, což znamenalo, že nejpozději v půl osmé jsem byla ve vodě. taky většinou sama…
      Když bylo horko, tak jsme chodívali do vody ještě po večerní vycházce se psima… se západem slunce. Pohádka, no :)
      Taky jste tam měli vítr a vlny?

      1. Já taky chodila tak před osmou, měla jsem plavecké brýle, tak jsem koukala na hejna rybek a na dně byla spousta mořských okurek (teď si honem nevybavím správný název, ale jejich hojný výskyt značí čistou vodu) a docela jsem se bála, abych na nějakou nešlápla. Chobotničku jsem žádnou nezahlídla (tedy ve vodě, a kdyby na mě sáhla, tak budu řvát hlasem mocným), zato rackové tam u mě docela poletovali.
        Vítr a vlny byly asi den dva, jinak bylo docela klidno a někdy ráno bylo moře jak zrcadlo, to se krásně plavalo.

        1. Mořská okurka = sumýš. Mají takový nehezký zvyk:pokud se cítí ohroženi, obrátí se doslova naruby, čili vyvrhnou vnitřnosti, což většinu predátorů, (vzhled, lokální krátkodobá a nepříjemná změna chemismu vody a nepříjemná lepkavost) spolehlivě odradí.

  8. Taky přidám áááách, to byla krásná dovolená a ten stálý údiv nad krásou moře (inlove) to znám. No však fotky hovoří :-) Jediný problém bych asi měla s tou přítulnou chobotnicí :-) pozorovat jo, plavat vedle ní snad taky, ale když by se začala tulit (whew)

    1. Milá Jaha, ony ty chobotnice nejsou hloupé a ten svůj první omyl už neopakovala :D Ale já jsem zjistila, že si nemohu dát chobotnicový salát… prostě to nešlo (blush) jsem praštěná :)

  9. Ach Dede! Tentokrát jsi mi zahrála na velice citlivou strunu! Byla jsem ve Splitu (miluju Split), byla jsem na Korčule i na Orebiči, tam všude jsem byla na svatební cestě se svým milovaným mužem. Už deset let jsem bez něj a v září to bude padesát let, co jsme tam byli!
    Hm a teď si připadám jako Květa Fialová v „Účastnících zájezdu“ :D

    1. Eh Lído, vzpomínej a povídej! (inlove) Je skvělé, že jste si to spolu užili a ty máš teď takové krásné vzpomínky… klidně se poděl! (hug)

  10. Ach, jak jsem ti přála ten lenivý měsíc u moře. Bylo mi jasné, že vám tento čas „jen pro sebe“ načerpá sil a energie.

    I můj sen je odjet „aspoň“ na měsíc k móři- dokonce bych tam vydržela i na jaře či na podzim, snad ani do vody bych nemusela tak často lézt. Miluju moře – a to chorvatské obzvlášť. Zatím jsem tam nenarazila na špatné zacházení od domorodců, takže nějaké negativní vzpomínky nemám.

    Letos jedeme jenom na týden, ale bude to trošku jiné – jede s náma i Ernest, tak jsem zvědavá, jak se mu bude líbit ta velká slaná louže (ale myslím si, že mu s sebou vezmeme i lavor na sladkou vodu). Navíc jsme po letech změnili ubytování – destinace téměř stejná, jenom o jeden poloostrov a dvě dědiny blíž k Šibeniku (takže ne 814 km, ale jenom 807 km (rofl) ). Holt – Severní Dalmácie, tam jsem zapustila hodně pevný kořen.

    Jak miluju naši zem, a jih Jižní Moravy obzvlášť, tak kousek toho moře bych sem ještě brala. Jak říkává sestra Maruška „Kdybysme měli u chalupy takové malé moříčko, úplně stačila by táto zátočka!“ (chuckle) Vždy jí přizvukuju

  11. Ach tak toto by som mohla, dovolenka v štýle „len byť“ ma veľmi oslovuje. Terasku s výhľadom na more závidím, čisté more tiež, prítulnú chobotničku už menej. Zjavne ste jej liezli do revíru (chuckle)

  12. Dede, měsíc u moře musel být moc fajn, představuju si ten božský klid a čochnit se v moři bych asi vydržela
    JENDŽE!!! já jsem zápecník, vždy mi na dovolené stačil i jen týden a pak už se mi začalo hrozně stýskat a byla jsem nešťastná jak ten ET – domůůůůůůůůůůů :D :D :D

    1. Bedulko, ona zvláštnost této dovolené byla v tom, že vše podstatné jsem tam měla s sebou – tedy Martina i psy:)) A práci, kterou jsem chtěla dělat. myslím, že ten poslední týden jsme se domů těšili už oba moc, ale stejně jsme si ho užili :)

  13. Dede, jsem ráda, že se dlouhá dovolená vydařila, jste vyslunění, vyplavaní, pohoda. Fotky máš hezké, moře je krásné a převeliké, jenže mě ta jeho závratnost vždycky jaksi znepokojuje. Proč nevidím za obzor a co je sakra pode mnou! Viz družící se chobotničku. No suchozemec, co nadělám! V pár mořích jsem si zaplavala, pár jich přejela, ale ten les, ten má také něco do sebe. A když ti tam ještě bublá potok a před tebou běží, ehm!, poslušný pes… krása nesmírná. Jako to moře. Je fajn, že máme možnost volby.

    1. Já moře miluju a jeho nesmírnost mě fascinuje…
      Třeba pak koukám na pustý skalnatý břeh a říkám si – takhle to tu nejspíš vypadalo před tisíci lety, stejně jako před desetitisíci… To o naší krajině říct nemůžeš, tu člověk přetváří.
      Ale naše lesy… však jsem to psala:))

  14. Asi závidím, Dede. Ani ne tak to moře, na to je tam na mne moc teplo, ale měsíc volna…. Uaaaa, to musí být nádhera. Teda a taky ti to přeju, samozřejmě… Třeba se taky někdy dočkám… Teď dovolená max týden a dost. Ale i tak je dovolená fajn. Krásný zápisek, díky za něj.

    1. Toro, možná by ses divila, ale ty první dva týdny jste možná měli na Moravě tepleji! :D
      Já jsem měla dovolenou jen do té míry, jak mi pomohli s Dedeníkem autoři – některé znáš, viď? (inlove) Rádio jsem si předtočila před odjezdem. Díky tomu jsem mohla většinu času šťastně psát co jsem chtěla…

  15. Z fotek dýchá klid :)
    Já jsme byla v Chorvatsku na Istrii a dvakrát mě to nezaujalo, i když jsme byli vlastně u přírodní rezervace a viděla jsem maják v moři! (Majáky jsou moje skrytá choroba, stůňu na ně). Ježci, plavání v botách a protivní Chorvati prostě nebyli nic moc…

    1. Majáky taky miluju, ale zrovna tady jsme na ně neměli štěstí – byly tu hlavně ty malé, „průmyslové“
      Chorvaté… no, naši domácí byli fajn, ale jinak je – zvlášť u mužů, poněkud unavující ten jejich jižně-balkánský temperament. Vydatně doplňovaný testosteronem. Hm, kvůli tomu jsem si jednou s chutí v autě zahrála „blondýnu“ :P

  16. To muselo být krásné DEDE.

    Také už začínám milovat poklid.
    I když čas od času ráda poznávám památky.
    Tak na zápraží a na lavičce na naší chatě hledíc na hrajícího si vnuka s manželem po boku,
    je zatraceně moc dobře. Je tam tak krásně.
    Vnukovi se ani včera nechtělo domů.
    V srpnu zase přijede a na delší dobu.

    1. Míšo, koukám, že s chatou si užíváte dalších čistých radostí! (inlove) A co teprve Samík! Děti mají rády svobodu a výběh a tam to máte vlastně všichni :)

    1. Wendulko, k takovému pobytu se musí dospět – když jsme byli na Korčule před moc lety, tak tam moji chlapi už po týdnu tak nějak nevěděli, co s časem (byli jsme tam tehdy na dva týdny, ono se tam tak dlouho jede, že na kratší dobu to ani nemá smysl), protože jedinej vodník, který vydrží ve vodě hodiny, jsem v rodině já. No a knížky a voda… to mi úplně stačilo ke štěstí na hodně dlouho:))

  17. Korčula, to bylo čtrnáct dní blaha. Bylo mi snad jedenáct nebo dvanáct, tatínek před tím půl roku pracoval v Jugoslavii, takže si tam u kolegů nechal peníze a my vyjeli na měsíční dovolenou. Teda my s maminkou na dovolenou a táta ještě asi týden pracovně. Ségru si soudruzi necjhali doma jako rukojmí. Ale bylo tam nádherně, moře sice kamenité, ale ticho, klid, pár stanů na terasách v lese, takže i rodiče netrpěli ponorkou. Moc na to vzpomínám, ale díky, já po cestování netoužím

    1. Inko, ticho a klid tam jsou v podstatě doteď. Tedy dokud nezačnou prázdniny :P Potom se to trochu zintenzivní, ale stejně si myslím, že na pobřeží to nemá.
      Ty naše první dva týdny byly jak v pohádce. :) A to je výhoda Korčuly – je to ostrov, skoro odkudkoliv se tam dlouho jede, trajekty jsou drahé, a v podstatě tam není žádná „zábava“ – snad kromě městeček a od těch jsme byli dost daleko. Přesně pro ty, kdo nechtějí kolem sebe davy a hluk.

      1. Moře? Jednou, Tichý oceán, Hawaii, ostrov Oahu, Waikiki, Hanuma bay…Celý týden. Pak jsem si lízl termální vody v Podhajskej a chutnala úplně stejně! Jediný rozdíl je v tom, že v Podhájskej, Dun. Strede, Čalovu a dalších je ta voda z třetihorního Pannonského moře a je teplejší. A také je to blíž. Jadran je sice napohled krásný, ale voda v něm je poměrně značně kontaminována kadmiem a rtutí, díky fabrikám v Itálii. Takže syn jezdí s rodinou každý rok do Chorvatska, já se spokojím s týdnem na začátku září v Dunajskej stredě.

        1. Hmm – právě v Chorvatsku je moře opravdu málo kontaminované (nepočítám-li ty tuny opalovacího krému), protože na pobřeží není žádný průmysl …

        2. Takže pobyt v hotýlku pro kocourka už mám rezervovaný, finanční rezerva dostatečná a ubytování také nebude problém, ještě nevím, s kým tam pojedu, možná, že i sám, ale to je mi úplně šumafuk. Důležitý je týden absolutní relaxace a léčivá voda; v 70 a při mírné nadváze nevím, co jsou to vrzavé klouby a bolesti a těch 400 km cesty autem je naprostá brnkačka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD