HOST DEDENÍKU – Tora: Čtvrté sáhnutí do drabblecího kapsáře

Historická drabblata píšu ráda, i když s nimi mám mnohem víc práce, než s kočičími kousky. Měly by aspoň rámcově pasovat k tématu a měly by být o zajímavých věcech, které – jak vždy doufám – nejsou „profláklé“. Měla jsem tedy docela radost, když přišlo téma Nabídka, která se nedá odmítnout. Protože přesně na toto téma se dala napasovat jedna historická profese, která, jak jsem pevně věřila, není až tak známá.

 

Madame toilette a monsieur toilette

Varování: dnešní téma není pro slabé žaludky. Opravdu.

  1. století, Francie (ale i Německo, Anglie… prostě Evropa)

 

Drabble:

Sebastian střídavě rudl a bledl. Bylo mu strašně zle. Snědl něco, co neměl, a teď mu střeva vyhrávala krutý koncert. Proplétal se davem. Někde tu musí být! Když je člověk nepotřebuje, naráží na ně na každém kroku! Znovu ho zkroutila křeč. Stáhl půlky a zhluboka dýchal.

Konečně uslyšel spásné: „Přejete si TO udělat? Chcete TO udělat? Chce pán něco udělat?“
Vzápětí se vedle něj vynořila matróna, která ho zahalila do dlouhého koženého pláště, pod kterým měla schované smrduté vědro. Jen hlava mu koukala. S úlevou si stáhl kalhoty, usedl a ulevil si mohutným pšoukem. Oddechl si. Neztrapní se před sousedy!

Závěrečná poznámka: 

Sebastianovi z prekérní situace pomohla madame toilette – nynějším názvoslovím bychom ji nazvali mobilní záchodovou službou. Muži a ženy, kteří se touto prací živili, nosili široký dlouhý kožený plášť a pod ním vědro. Pracovali tam, kde bylo hodně lidí – na tržištích, výstavách, v centrech velkých měst a vyhlíželi lidi, kteří si potřebovali dojít na záchod. Tehdy totiž neexistovaly veřejné WC, nebo jich bylo jen pomálu. Na druhou stranu bylo znečišťování veřejného prostranství zakazováno vyhláškami městských rad, co tedy měl chudák, na kterého přišla potřeba, dělat? Ještě rád využil služeb paní nebo pana toalety.

V Edinburgu tuto službu vyvolávali rčením: „Who wants me for a bawbee?“ (bawbee bylo označení drobné mince), ve Vídni existovaly c.k. privilegované retirády, tedy císařsky upřednostňovaná místa v ústraní, malé, sudu podobné dřevěné nádoby, umístěné na tržištích, obhospodařované zdatnými ženami. Místo v plášti dřepěl potřebný v sudu… Tyto veřejné toalety byly provozovány až do poloviny 19. stolení a evidentně nikomu nevadilo, že má zakrytou jen spodní část těla.

První veřejné toalety v Neměcku se stavěly z litiny a jejich stanoviště se mohla měnit – což se dělo dost často, neboť si obyvatelé okolních domů stěžovali na zápach. V roce 1876 bylo v Berlíně 56 těchto staveb – osmiúhelníkové „kavárny“, jak se jim v Německu říkalo.

Toalety v domě, které měli Egypťané a Římané před začátkem křesťanského letopočtu ve svých domech běžně, se začaly v „pokrokové“ Evropě běžně objevovat až koncem 19. století. Satirický týdeník Kladderadatsch z roku 1852 satiricky popisuje situaci, kdy v poledne všichni chodci přidají do kroku. Proč? Protože z domů jsou vyneseny a před dům postaveny plné nočníky. Jsou připraveny pro pojízdnou svozovou službu.
Zápach musel být bestiální.

Važme si toho, co máme…

Pramen: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři, aneb čím se živili naši předkové, Michaella Vieser, Irmela Schautz

 

 

Dobré? Už jste si pustili nos? Výborně. Tak se můžeme pustit do dalšího kousku a tím bude téma, které už tu také bylo, a to Poslední hrdina. Stejně, jako v kočičích drabblatech mi okamžitě naskočil před oči Silver, tak i u historie mi bylo hned jasno, o kom stoslůvko bude. Protože tento člověk byl ve své době opravdu hrdina.

 

Nový Leonidas

  1. září 1566, Szigetvár, Uhry

Drabble:

„Řecký oheň! Hraběcí komnaty hoří!“
Vousatý muž zatíná pěsti. Je vítězem od Pešti, Somlyó, Baóczse. Dělá, co může, ale Turků je mnoho. Na vylepšení obranyschopnosti pevnosti nedostali peníze…
Zvedne hlavu. Nepobijí nás uvnitř jako krysy!
„Pojďme z tohoto místa v plamenech ven a postavme se nepřátelům. Kdo zemře, budiž s Bohem. Kdo přežij, budiž jeho jméno velebeno. Půjdu první, a co udělám, udělejte též. Bůh je můj svědek, nikdy vás neopustím mí bratři, mí rytíři!“
Rachot otvírané brány. Výstřel z děla zmasakruje Turky, tlačící se na mostu.

Mikuláš Zrinský ze Serynu, beze zbroje, jen se štítem, jde do posledního útoku.

 

Závěrečná poznámka: 

Mikuláš Zrinský ze Serynu, který zahynul 9. září 1566 při obraně Szigetváru, si svou hrdinnou smrtí vysloužil nehynoucí slávu. Stal se chorvatským i maďarským národním hrdinou. Zvěsti o událostech v Szigetváru obletěly celou Evropu. Z původního počtu 2 300 členů posádky pevnosti přežilo padesát mužů. Turecké vítězství však bylo tvrdě zaplaceno. V bojích o Szigetvár, vedených od počátku srpna 1566, zahynulo postupně 7 000 janičářů a obléhání nepřežilo dalších 28 000 mužů.

Rozhodnost a chrabrost obránců, vodní příkopy a nemožnost zaútočit na široké frontě vykonaly své. Vojáci však neumírali jen v bojích – mnozí zemřeli na úplavici, která propukla v ležení. Nejméně 3 000 mužů zemřely až po dobytí pevnosti, kdy vybuchlo skladiště prachu. Zrinský, kterému byl výsledek jeho útoku předem jasný, do něj nechal dovést dlouhou zápalnou šňůru. Zapálili ji ve chvíli útoku a skladiště prachu pak vyletělo do povětří ve chvíli, kdy hrad byl plný drancujících Turků.

Velitel Mehmed Paša ztratil nejen tisíce vojáků. V ležení se nacházel i mrtvý sultán Sülejman. Ten (již nemocný) ještě 5. září nabídl Zrinskému kapitulaci výměnou za vládu v celém Chorvatsku. Zrinský však na nabídku vůbec neodpověděl a nemocný sultán Sülejman Nádherný následujícího dne 6. září 1566 ve svém stanu po 46 letech vlády podlehl úplavici. Smrt sultána byla prostému vojsku utajena – věděli to jen jeho nejbližší pomocníci, včetně velkovezíra.

Hned další den byly vedeny tři těžké utoky na pevnost, která hrdinně odolávala. Až zřícení jihozápadního nároží hradeb, doprovázené dalšími silnými útoky včetně použití řeckého ohně a dělostřeleckou palbou donutily obránce ustoupit do jádra pevnosti. Jakmile se Turkům podařilo zapálit i tuto poslední baštu, rozhodl se Mikuláš pro poslední zoufalý čin. Za jekotu tureckých trubek a silného bubnování hrabě Zrinský svou odvahou, rozhodností a hrdostí, hraničící se sebeobětováním vyvedl své muže do protiútoku, který zaplatil životem. Bylo mu 58 let…

Hořkou tečkou je skutečnost, že nejméně sedm mužů proniklo během obléhání obklíčením a dostali se až do císařova ležení s prosbou o pomoc. Císař byl tou dobou u Györu (Ráb), a součástí jeho vojska byla i česká hotovost pod vedením Viléma z Rožmberka. Bohužel, pro záchranu Szigetváru neudělal císař vůbec nic.

Tou dobou ujížděl na sever, do Čech, nenápadný kočár. Několik mužů jej střežilo jako oko v hlavě. V kočáru se vezla asi třicetiletá žena a malý dvouletý chlapec. Eva Rožmberská, hraběnka ze Serynu, se vracela zpět na rožmberská panství. Do poslední chvíle, kdy to bylo možné, dlela se svým manželem, Mikulášem Zrinským, v Szigetváru. Nakonec podlehla přemlouvání a s malým synem Janem odjela z pevnosti včas, dříve, než ji oblehla turecká záplava. Nerada opouštěla svého milovaného muže, s kterým strávila tak málo času, jen krátké dva roky… Chovala dítě na klíně a utěšovala se, že se určitě znovu setkají.
Netušila, že její manžel je již mrtvý a její syn bude jednou posledním dědicem velkého rožmberského panství. Bohužel, posledním. Petrem Vokem vymřel rožmberský rok po meči, Janem Zrinským po přeslici.

 

 

Dnešní trojici uzavře jedno opravdu „bulvární“ drabble. Samozřejmě historicky bulvární, jak jinak. Protože skandály, ostudy a aférky byly, jsou a budou… Téma znělo: Probuď se, a jak uvidíte, utahovat si šněrovačku přespříliš není dobrý nápad.

 

Takový skandál!

Anglie, devatenácté století

Drabble:

„Takový skandál!“ Madam Thicknessová se až zalykala. „Znáte Janet, mladou Lorrimovou?“ podívala se po posluchačkách. Starší ženy v šicím kroužku napjatě přikyvovaly, šití už ani nepředstíraly.
„Vy víte, jak se nosí po ulici. Stahuje se v pase, aby jí vynikla figura. Všichni chlapi po ní koukají! Ženicha shání, nestyda jedna. Na večírku u Shickleových omdlela. Nejspíš to přehnala se šněrováním. Přispěchaly jsme jí s paní Downlyovou na pomoc, uvolnily živůtek a…“ významně se odmlčela.
„A?“
„Z živůtku vypadla dvě krásně tvarovaná vosková prsa a kutálela se po podlaze! Utekla s ostudou, hned jak jsme ji probraly. To by koukal, ženich…“

 

Závěrečná poznámka: 

Tento příběh, zaznamenaný v knize The School of Fashion z roku 1800 naznačuje, že ženy se snažily pomoci přírodě i v době, která byla – z našeho pohledu – velmi puritánská. A nebyla to jen umělá vosková prsa. Anglický magazín Society v roce 1899 informoval o tom, že si ženy propichují bradavky zlatými kroužky posázenými brilianty. Jiné ženy zase používaly prsní rozdělovač – kousek oceli nebo železa ve tvaru trojúhelníku, po stranách jemně zaoblený, pošitý hebkou tkaninou – položil se doprostřed hrudníku, aby od sebe co nejvíce oddělil ňadra, aby rýha mezi nimi nebyla vůbec patrná.
Na druhou stranu v Anglii opravdu žily i velmi puritánské skupiny obyvatelstva. V takových rodinách bylo nepředstavitelné, že by se manželé někdy mohli vidět, „jak je Pánbůh stvořil“. Muži nosili do postele dlouhé noční košile, které měly ve strategickém místě otvor. Žena tak nezahlédla a neucítila z mužova těla téměř nic. Manželé tak spolu mohli žít celý život, aniž by se viděli nazí. Historka, která se tradovala o jednom významném občanu Edinburgu, proto vyvolala v jistých kruzích zděšení, v jiných velké veselí. Šlo o to, že slovutný pan John Jolly, když se miloval se svou ženou, zatoužil viděti, jak jeho žena vlastně v intimních partiích vůbec vypadá. I posvítil si svíčkou, ta mu však upadla a podpálila ženě ochlupení. A zřejmě nejen to, nicméně dům se – dle dobových informací – podařilo zachrániti. Jaký byl další milostný život pana Jollyho, už zpráva neuváděla…

Zdroj: Nigel Gawthorne, Milostné hrátky ve staré Anglii

 

 

Moc doufám, že se vám i dnešní historická stoslůvka líbila. Pokud ne, tak já za to nemůžu… protože:

 

 

Tak příště zase raději o kočkách, ano?

Aktualizováno: 1.7.2018 — 14:27

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, zase moc hezký stoslůvka! (clap)
    Já snad kvůli Tvým drabblátkům začnu mít ráda i dějepis. Ve škole jsem ho nenáviděla, měli jsme špatnou kantorku. Mít za učitelku Tebe, tak byl děják můj zamilovaný předmět. Teď už to asi nenapravím :D

    1. Páni, díky moc :). Já bych asi nebyla dobrá učitelka, na to bych neměla nervy.
      Ale jsem moc ráda, že tě historická drabblátka baví. Opravdu.

  2. Milá Toro, zase bezva počteníčko! A zase ty skvělé doplňující poznámky které Ti vždy musí dát pěkně zabrat a určitě to jsou hodiny historických pátrání. A já se díky nim dozvěděla věci které jsem vůbec neznala (prvně čtu jméno Miluláš Zrinský). No a koukám, že body piercing není žádný nový, moderní vynález protože i dnes si někteří dávají kroužky nejen do bradavek.

    Doufám, že podobných drabblat máš ještě spoustu v šuplíku, moc ráda je čtu !

    1. Maričko, děkuju. Ono to zas tak strašné není. Nejhorší je vždycky, než dostanu nápad, co na dané téma zpracovat. Pak už se to dá – mám spoustu faktografických knížek, kde se data dají dohledat. Jen vždycky vědět, kam kouknout :) občas tápu, kde jsem ten střípek, co mě zrovna napadl, asi tak četla…

      1. Teď jsem se koukla, jestli jsem sem Dede dávala historická drabble, co jsem psala vloni. Nedávala. Takže pokud bude zájem, můžu časem oprášit i je. Vloni jsem psala opravdu poctivě každý den jedno, takže jich dobře třicet bude…

      1. Aido, v 70. letech jsme s manželem v býv. Jugoslavii byli a hodně toho projeli, někdy i pár dnů zůstali na místě (v Mostaru, Dubrovníku..). Ale bohužel se mi fakt tohle jméno M.Z, k uším nedoneslo, uniko mi :).

        1. Jasně, chápu, oni tam tenkrát pravděpodobně propagovali zcela jiné tradice, že (Veli Jože, partyzáni a spol.).

          1. Já jsem tedy v Chorvatsku byla vícekrát, ale jméno Mikuláše Zrinského jsem tam nikdy neslyšela. Jméno rodu Zrinských (spíše Zrínských nebo Zrínyi) znám jen proto, že jsem si jednou na základě nějakého TV dokumentu googlila informace o rodu Thurzů (Turzů), a jak to tak bývá, zavedlo mě to až bůhvíkam :D .

  3. Milá Toro, opět skvělé, pěkně jsem si ta stoslůvka užila.
    A ta témata, jedno lepší jako druhé.
    Z těch toilet mám celoživotní trauma neb zejména v předrevolučních dobách jsem zažila mnohé. Dodnes bojuji s představou,že budu muset zajít na toiku a před shromážděným davem se otevřou dvířka se mnou v pozadí. :-)
    Bojovné téma bezvadné,Turci a jiní mohamedáni byli až u nás na Moravě. No a ty módní hity nejsou moc daleko od současných přifouklin,ty jsou taky směšné.

  4. Pěkné, moc pěkné, dneska vysloveně poučné a moc zajímavé.
    Jó, Maďaři mají s Turkama bohaté a dlouholeté zkušenosti. Proslulým a obávaným bojovníkem s Osmany byl třeba Černý bej, Ferenc Nádasdy, manžel Alžběty Báthoryové. Se Zrínskými byli spřízněni.
    Pokud jde o záchodové, nebo prostě vyměšovací zážitky, myslím, že i dnes lze ve světě zažít všelicos a většinou to není nic moc pěkného.

    1. Díky. Je fakt, že „musíme tam všichni“ a já za sebe říkám, že doma je doma :). V cizině se vždycky bojím, že se už z těch kabinek nedostanu, buď pro přílišnou sofistikovanost, nebo pro přílišnou jednoduchost (zaseknutí apod.).

  5. A ještě něco pro dámy (promiňte další nechutnost).
    Dámské veřejné pisoáry prý měly kdysi (19. st. ?) jen žlábek na zemi.
    Ke způsobu močení mi není dáno se vyjadřovat, i když jsem takovou činnost kdysi opravdu viděl.

    1. No, ono to taky ve stoje asi bylo nejlepší, nedovedu si představit nějakou kadibudku a krinolínu. A cikánky v širokých sukních – to jsem sama vídala jako dítě, malinko se rozkročila, malinko přičapla a najednou od ní tekla voda

      1. ve stylovce , kterou nosíme na Hradci, se tak yve dřepu nevyčůráš..ale abychom si nepočuraly nohy,botky a spodnice, tak čůráme do vysokých váz s uchem, jsou to takové „džbány“…stávalo to v rozích na hradech za závěsem, dámy si tak ulevovaly…jen u postelí byly „noční vázy“ zasouvatelné pod postele…..

          1. No, pak musíš jedině spolknout nějaký kov, do té vázy dát magnet a stoupnout na špalek, jinak teda nevím :-)))

            1. V České republice je mnoho dochovaných příkladů středověkých záchodů, respektive prevétů, například na Pernštejně, Šternberku, Kašperku či Karlštejně Nejstarší se nachází na hradě Přimda a je už z první poloviny 12. století. Mimochodem, je dodnes provozuschopný, i když jeho využití je zakázané. Skládá se z velkých kamenných kvádrů a i záchodovou desku tvoří kamenná deska s otvorem. Jinak šlo zpravidla o dřevěnou desku s potřebným otvorem.

              Zdroj: https://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/220549-zachody-ve-stredoveku-jak-vlastne-vypadal-a-co-je-to-vysernice/

  6. Rychtář Vavák se ve své kronice chlubí (kdysi dávno četba na pokračování v rozhlase), že si postavil na vesnici první kadibudku, k velkému údivu sousedů. Někdy v polovině 19. století, jestli se nepletu.

    Ten pán měl zajímavé jméno, slovo vavák prý ve staročeštině označovalo pánský … Ale v 19. století už možná ne (?)

    A přečtěte si něco, odkazy dávat nebudu, o názvu obce Mrákov :-)

  7. Toro moc pěkné a poučné.
    Mě nejvíce zaujalo to o těch toaletách.
    Neboť, to je to co při výletech často potřebuju.
    A ejhle oni to měli vymyšlené už tenkrát.

    1. Díky, Míšo. Tak ono tohle bylo už 18. století, to co bylo předtím, bylo mnohem horší, že…
      Jo, když někoho bolí břicho, to pak je všechno ostatní úplně vedlejší.

  8. Tak o těch puritánech jsme už leccos slyšela- zn. Zavři oči a mysli na Anglii. A voskem si dámy vylepšovaly poprsí už v empíru- to se po francouzské revoluci nosily tenké mušelínové šatičky á la starý Řím a jaksi bylo žádoucí mít je něčím vyplněné (a aby to nebylo vidět). Zrinský- no, něco málo jsme někde potkala, ale nic moc a dneska mě to hodně zaujalo.
    Pokud jde o toalety, tak o těch mobilních jsem toho moc neslyšela- obecně se říká, že za středověku lidi vykonávali, kde je napadlo, tohle je hodně zajímavá informace. Děsivá je pro mě představa ludvíkovského dvora, kde šlechta konala na parketu a kolem probíhající sloužící odklízeli… to muselo být strašný.
    Toro, fakt dobrý. Mně se líbí, jak moc toho máš nastudováno a ještě to umíš stručně podat :)

    1. vosí pas a ňádra dmoucí a zadek schovaný pod honzíkem :-D nebo pod krinolínou….
      ono to období třeba amerických puritánů je dost dobře vidět ve filmu Šarlatové písmeno…

    2. Byly doby (s jistotou renesanční, ale možná to přetrvávalo i do věků následujících, nevím), kdy si i muži přilepšovali a zvykem bylo vycpávání poklopce, aby to vypadalo, jak jsou bohatě obdařeni :D .

      1. Už za Václava IV. Jenže to bylo natolik profláklé, že to asi moc nezabíralo. Ony i ty nejlépe udělané silikony se na pohmat hned poznají.

    3. Matyldo, moc díky. Ve středověku musel být ve městech hrozný puch, to bychom asi zírali.
      V 18. století už přece jen lidé trochu víc pokročili a ne… za každý roh :).
      Jo, o Louvre a jeho vymetání všech koutů dvakrát ročně jsem taky už psala, myslím vloni…

    4. Promiň Matyldo, ale okamžitě mi vylítla vzpomínka na:
      „Posílám k Vám Imogeenu, přijedu si pro ni, až jí bude 30“

    5. Chudáci parkety. Z jakého dřeva asi musely být, když takovouto ,,zátěž“ přežívaly bez následků?

  9. Milá Toro, dnes bych podepsala Ygu a ještě to dvakrát podtrhla! Opravdu tě moc ráda čtu, na jakékoliv téma a dnešní stoslůvka mě prostě
    nadchla. O pochozích toaletářích jsem nikdy nečetla, je to pro mě velmi zajímavá novinka. Jinak o toaletních zvycích vím to, co Yga :D (Ta schodiště!!! To je příšerná představa… :P )
    O statečném Mikuláši Zrinském jsem nevěděla vůbec nic a jsem moc ráda, že vím. Děkuju. Paměť takových lidí by měla přetrvávat a tys mu ji zase rozšířila. Jestlipak ti přišel do snu poděkovat? :)
    Knížku „Milostné hrátky ve staré Anglii“ mám taky a vybrala jsi hezkou příhodu – spousta toho, co se tam píše je dost příšerné. A jasně to ukazuje, kam vede oficiální puritánství – nejen k obecné frustraci na jedné straně, ale k děsivé prostituci na té druhé.
    Kdepak, takhle se slušnost ve vztazích mezi lidmi prostě vypěstovat nedá.
    Díky moc a piš dál! :)

    1. Dede, děkuji. Je to přesně tak, jak píšeš – co se na jedné straně utlačuje a „nevidí“, na druhé bobtná a když to praskne, tak je to pak síla.
      Díky moc za komentář. Potěšil. Další díly ještě připravuji, něco málo z historie tam ještě letos bylo.

  10. Supéééér! Mám ráda tvá stoslůvka – ať už chlupatá nebo historická! A dnes jsem se dozvěděla tolik nového.

    Co se týká toho prvního tématu – tak, ehm, je vidět, že 18. století bylo v oblasti vyprazdňování už velmi pokrokové. Z literatury vím, že ve středověku nebylo radno chodit v blízkosti domů, neb bylo zvykem vylévat obsah noční vázy na ulici. A ty krásné francouzské zahrady s ornamentálními bludišti (Versailles), které tak obdivujeme, byly v podstatě přírodní toalety. A to nemluvím o zadních schodištích panských či šlechtických domů …

    Přiznávám, že jsem vůbec netušila, že pan Petr Vok měl tak statečného tatínka – a přitom je to můj oblíbený český šlechtic ;) . Teď bude ještě oblíbenější.

    A no a ta poslední mne moc pobavila. Jó drby, ty vždycky vládly světem. Chudinka Janet – kdo ví, jestli se vůbec provdala, s takovou ostudou. Do dalšího plesu o tom musel vědět celý Londýn!

    1. Ygo, asi jsem tě trochu zmátla. Eva z Rožmberka byla starší sestrou Petra Voka. Její syn – ten, kterého odvážela ze Szigetváru, byl Vokův synovec Jan Zrinský zdědil po smrti svého strýce rozhodující část rožmberského majetku. Úžasná je kniha „Neklidná duše Evy z Rožmberka“, pokud tě tato doba zajímá, velmi doporučuji.
      A už končím s poučováním a moc děkuji za komentář.

      1. Tak švagr – inu, to taky není málo. On vůbec ten Rožmberský rod byl velmi zajímavý – bylo tam od každého něco ;) … a poučuj! je fajn na razit na někoho, kdo ví! Děkuju.

    2. a to jsi vynechal autírání pozadí..římani měli mořskou houbu,u nás kachňata a koťata, mech…beduíni používají písek…. o toaletách nám krásně vyprávěla průvodkyně ve Francii- ne ta naše, ta z Rouenu z hospitalu sv.Rocha. A bylo to velic ezajímavé…včetně toho vylejvání na ulici a středových povrchových kanálech a později jejich následnému úklidu a všech těch nemocech z toho vzešlých….

      1. Když se otevřela stanice metra Můstek, byl tam ten středověk, (Příkopy byl v podstatě otevřený kanál), cítit dost dlouho.

        1. Jo, tam to smrdělo strašně, myslela jsem, že tam byl problém s kanalizací (novověkou). A už to tam nepáchne? V Praze jsem nebyla hodně dlouho.

  11. Milá Toro, nešetři a dávej, dávej. Ta kočičí mne vždy rozesmějí, historická poučí. Děkuji mnohokrát

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD