HOST DEDENÍKU – Krakonoš: Na Litoměřicko za orchidejemi

Mám pro tebe novinu, dozvěděl jsem se o nádherných střevičnících na Litoměřicku, ale je to moc a moc tajné a dozvím se až na místě, kde přesně to je. Chceš jet?

 

 

Jo, co bys říkal zítřku?

Fajn, můžeš se pro mne stavit kolem deváté?

Můžu a stavím se.

 

O kolegových přísně tajných lokalitách, kdy k cíli zbytečně kličkujeme a pak tam najdeme výjezdní zasedání několika dalších kolegů, či jasné stopy po davu fotografujících, si myslím své, ale nechtěl jsem mu kazit radost. Spolehlivě ho naštvu vždy tím, že v cíli zapnu GPSku a do diktafonu si nadiktuji souřadnice, ale na údajnou spoustu střevičníků, navíc mimo oficiálně známou lokalitu, jsem byl zvědavý, takže jsem, jako obvykle, dobil obě baterie do foťáku, jednu do navigace, zkontroloval datovou kartu, zda je prázdná a ve foťáku zasunutá a ráno vyrazil naložit kolegu.

Naštěstí už Blanka funguje a pokud jacísi idioti neomezují vjezd do Mrázovky, čímž dopravní situaci ve špičkách jen zbytečně zhoršují, je i dobře a rychle průjezdná, takže průjezd na jih Prahy a zpátky na začátek D 8 jsme zvládli rychle a pohodlně; na začátku dálnice jsem jemně polechtal plynový pedál, (autínku E-85 svědčí; motor lépe táhne a běží dokonale potichu přičemž spotřeba je jen nepatrně vyšší, než s N-65, který je o 10 Kč na litr dražší), usadil tachometr kousek za stotřicítkou, zapnul tempomat a věnoval se silničnímu provozu a rekognoskaci zatažené oblohy, zda někde naším směrem neprší, naštěstí se mraky spíš trhaly, což se kolegovi, který nerad fotí při jasné obloze, moc nelíbilo, ale neremcal, protože věděl, že s tím nic nenadělá.

 

Lekníny

 

Brzy jsme odbočili na Mělník, přejeli, zde už mohutné (pod soutokem z Vltavou), Labe a pokračovali dál k severu, nalevo Říp a Mělnická elektrárna, která sice stojí na katastru Počápel, ale to jaksi nikdo neřeší ( je to jediná tepelná elektrárna u nás, která má kotel postavený vertikálně), Liběchov, kde jsem odbočili z Českolipské silnice a pokračovali dál na sever, Štětí, se stále, i když už mnohem méně zavánějící papírnou, (vlečka tam vede jak z druhého břehu Labe z Hněvic, tak z místní trati Děčín – Kolín) a dále na Hošťku.

Za Hošťkou už je pěkný pohled na České středohoří a jeho dominanty: Košťálov, Milešovka, Lovoš, Kletečná, která svým dokonale symetrickým tvarem připomíná jihoamerickou Sangay a stranou vpravo Sedlo, dvojitý vrch, viditelný ze Zahrádek u České lípy, (do okolí Zahrádek se časem na naprosto unikátní prstnatec český podíváme také), tak z Litoměřic.

 

Střevičník pantoflíček

 

Ve Svařenicích se u kapličky má odbočit do pravého úhlu vlevo, ale také se, když to tam znáte, dá jet přímo a vyhnout se poměrně nebezpečnému podjezdu na hlavní silnici. Takže jsme podjeli děčínskou trať a pokračovali takovou spíše ,,polní“ ale dobře sjízdnou silnicí pod návrší, na kterém rostou v hojném množství toříče hmyzonosné. Přejeli Úštěcký potok a vjeli na hlavní silnici směr Dubá.

Prokličkovali jsme Drahobuzí a za chvíli už jsme ve Vědlicích řešili, kudy dál. Kolega, jako obvykle, nezklamal: Je to taková roubenka někde na konci vesnice, ale nevím, kde přesně. Konec vesnice se dělil do celkem čtyř směrů, ale protože jsem věděl, kde je oficiální lokalita, vsadil jsem na jižní odbočku a kupodivu se zadařilo, roubenku, skrčenou pod strání, jsme našli na první pokus.

 

Střevičník pantoflíček

 

Ozval se zuřivý štěkot a z otevřených vrátek se vyřítilo cosi, co mělo za rodiče směs afghánského chrta (hlava) a huskyho (zbytek). Kolega se rychle vrátil do auta, což pejska rozradostnilo, takže začal nadávat ještě víc, radost jsem mu zkazil já; usoudil jsem, že pes, který může kdykoli ze zahrady ven, ale přesto se po vesnici netoulá, jen pouští hrůzu, ale jinak bude hodný a taky ano. Na slova: Hodný pejsek, pojď podrbeme, ztichl, začal vrtět ocasem, přišel pomalu blíž, očuchal nabízenou ruku a nechal se pohladit, což se mu evidentně líbilo a vyžadoval pokračování.

,,Kájo, nech toho a pojď domů“ ozvalo se od vrátek. Pejsek se nenechal rušit a šmajchloval se dál. Kolega usoudil, že nebezpečí bylo zažehnáno a vylezl. Měl recht, pejsek jeho i pánečka dokonale ignoroval a užíval si drbání za ouškama a pod bradičkou. No, a protože jsme přijeli v dohodnutý čas, byli jsme navedeni k cíli slovy: tady za rohem lesa je posekaná louka a nahoře na hraně lesa jich je spousta, je to jen kousek.

 

Prstnatec plamatý

 

Kája byla seřvána z čehož si moc nedělala a odvelena domů, my jsme si vzali vybavení a vyrazili. Po několika krocích jsme zahnuli na louku a postupovali jejím středem do kopečka. Zabloudit se nedalo, žluté tečky na okraji podrostu svítily jako maják. Přímo na místě jsme našli obrovský trs, skoro půl metru vysoký s třiceti plně rozvitými květy a desítky dalších rostlin, i když menších, uvnitř lesa.

Střevičník pantoflíček (cypripedium calceolus), je jediným zástupcem rodu u nás. Český název není příliš výstižný; slovenský črievičník papučka mnohem lépe vystihuje bačkůrkovitý tvar spodního pysku, který je většinou jasně žlutý, (existují i květy zbarvené spíše do citronova, ale jde o vzácnou výjimku). Květ střevičníku je pasťovitého typu a neobsahuje nektar.

 

Prstnatec plamatý

 

Hmyz, který ho navštíví, spadne dovnitř bačkůrky a při snaze dostat se ven, což je dosti obtížné, protože stěny bačkůrky kloužou, výstup je možný pouze na jednom místě a zcela určitým způsobem, dojde k opylení. Ale protože květy nevoní a hmyzu nabízejí jen dvojici brylek, opylovači se moc nehrnou. Semena pak na podzim roznáší vítr.

Boční okvětní lístky jsou zkroucené do spirál a běžně mají hnědou barvu; někde na Jablunkovsku byly nalezeny rostliny, jejichž květy jsou kompletně zlatožluté. Květ může mít průměr až 8 cm, (pokud píši průměr, mám na mysli opsanou kružnici, do níž se květ beze zbytku vejde), a celá rostlina může dorůst až 40 cm výšky. Výš už doroste jen vstavač nachový, ten drží s výškou 115-120 cm český rekord.

 

Prstnatec pleťový

 

Střevičníky jsou trvalky, (jako ostatně všechny naše orchideje) a přezimují oddenky, které zezadu pomalu odumírají, zatímco zepředu přirůstají, takže rostlina se neustále pomalu stěhuje. Od zaklíčení semene k prvnímu zelenému listu to trvá až pět let a prvního květu se dočkáme po dalších pěti letech. Rostliny jsou od momentu, kdy vyrazí první zelený list, nezávislé na houbové složce.

Což je jak jejich štěstím, protože případný úhyn podhoubí bez problémů přežijí, tak prokletím, protože je lze přesazovat a pěstovat na zahrádkách, takže se často stane, že z přírodní lokality lidským přičiněním zmizí, naštěstí, vzhledem k výborné adaptabilitě, není vzniklá škoda příliš velká, rostliny na zahrádce vegetují v klidu dál a pokud se zahradník nedopustí pěstitelské chyby, hlavně okopávání a hnojení, vydrží i několik desítek let a ochotně se rozrůstají a mohutní.

 

Prstnatec Vermeulenův

 

Jejich pěstování doma je ale zákonem zakázáno a v případě dopadení hrozí tučná pokuta a zabavení rostlin. Takže kdo chce mít tuto krásu doma legálně, musí jít do zahradnictví a koupit jejich příbuzné z Asie, tam už žádný problém není.

V ČR se střevičníky vyskytují roztroušeně, ale na překvapivě dost místech, nejzápadnější výskyt byl zaznamenán u Soběchleb na Lounsku a poměrně dost jich porůznu roste v masivu hory Džbán na Rakovnicku. Najdeme je i na Kolínsku, Nymbursku, Choceňsku, Svitavsku, kolem Hanušovic, západně od Brna a v Chřibech a Bílých Karpatech. Na Slovensku je jimi téměř zamořen Slovenský ráj a v okolí Vernáru rostou na zahrádkách zcela běžně; Slováci totiž pěstování vzácných a chráněných rostlin nezakazují.

 

Vstavač bahenní

 

Když jsme zdokumentovali hojnou úrodu, vrátili jsme se k autu a byli pozváni na posezení na kafe. Dozvěděli jsme se, že lokalitu navštěvují botanici z Karlovy univerzity a jsou z ní naprosto paf. Pejsek se ke mně okamžitě po usednutí do křesla přilísal a vehementně se dožadoval dalšího šmajchlování, na kolegu i pánečka házel s naprostým přehledem bobo. Takže začátek výjezdu se vydařil.

Když se nám pak podařili utéci, pokračovali jsme dál směrem na Dubou a zastavili se v místě, kterému říkám Kouzelný les, jde o shluk nízkých borovic uprostřed polí, prostředkem lesíka vede prašná polní cesta, hojně využívaná místními zemědělci a v lese kolem ní roste na celkem malé ploše hned dvanáct druhů orchidejí: Okrotice, kruštíky, bradáčky, vemeníky, toříče hmyzonosné, jeden prstnatec Fuchsův, který se tam objevil před třemi lety a pětiprstky.

 

Vstavač bahenní

 

Většina toho ještě nekvetla, ale to, co jsme našli, bylo velice slibné. A protože se zatáhlo, spadlo pár kapek a začalo hřmít, rozhodli jsme se pro taktický ústup. Na východě byla obloha poměrně jasná a začali jsme mít hlad, takže jsme vyrazili na oběd do Zahrádek a stavili se na Jestřebských slatích, kde jsme zjistili, že mokřad vysychá a masožravé tučnice české živoří z posledních sil, rosnatky, kdysi hojné, jsme nenašli vůbec.

Cestou zpátky k aut jsem zaregistroval několik vzácných bělásků ovocných, ale žádný z nich se nechtěl nechat zvěčnit, zřejmě se jim nelíbil, stejně, jako nám, vývoj počasí. Takže hup do auta a že pojedeme domů. Jenže kousek pod Doksy jsem dostal nápad, že bych si mohl trochu zasoukromničit a vzal jsem to na Okna a dál na Mšeno. Tam jsme zjistili, že městské koupaliště je prázdné a pokochal jsem se jen pramennými rybníčky, ze kterých vytéká Košátecký potok, aby hned zmizel pod povrchem a objevil se znovu až v Kropáčově Vrutici.

 

Vstavač vojenský

 

Takže jsme to namířili na Mělník, ale brzy uhnuli na Řepín a k Liblicím, kde je u zámku pečlivě udržovaný anglický park a o kousek dál zamokřená orchidejová louka. Obloha se rozdělila na dva sektory. Nad Liblicemi bylo jasno a sluníčko svítilo a hřálo, na jih bylo černo, hromy a blesky. Davu nadšenců, pobíhajících na jakési podivné povely po parku jsme nevěnovali pozornost a šli rovnou na louku.

A bylo na co koukat! Nejprve pár nádherných vstavačů vojenských, těch už v Čechách moc není, o kus dál velmi vzácné a velmi hezky rostlé vstavače bahenní, ty se dají najít už jen v Polabí a prstnatce. Vzácný plamatý, jeden Vermeulenův, což je kříženec plamatého a májového a o kus dál sice poměrně běžný, leč bílý a tudíž rovněž vzácný, prstnatec pleťový.

 

Vstavač vojenský

 

Po skončení focení jsme byli sice poněkud mokří; louka je napájena vodou z poblíž ležící studánky, takže by byla vhodná i pro pěstování rýže, ale kolega měl chuť na kafe a já žízeň. I vydali jsme se zpátky, já si ještě cvakl lekníny v jezírku a usedli na terasu pod slunečník a doplňovali zásoby tekutin. A protože jsme měli hotovo, plán splněný a čas nás netlačil, začali věnovat pozornost těm lidičkám, co běhali po parku a cosi sbírali.

Celé to řídil jakýsi poděs, který česky a anglicky mlel cosi o ročních dobách a propagandistickými výkřiky, (Goebbelsovi by se to určitě líbilo), stimuloval utahané lidičky k vyššímu tempu. Kousek od nás seděl někdo, zřejmě Nejvyšší šéf, který znuděně usrkával jakýsi, určitě zcela nealkoholický, drink, zíral do notebooku, do kterého občas něco anglicky prohodil a dění pod terasou mu bylo dokonale u zadku.

 

Prstnatec plamatý

 

No, pamatuji akce Z, které měly zhruba stejný smysl, totiž tmelit a utužovat kolektiv, ale při těch se tvořily hodnoty a byla legrace, tohle mi spíš připomínalo výcvik robotů a co působilo až děsivě, byla tupá odevzdanost těch pobíhajících, na kterých bylo vidět, že by se na to nejraději vykašlali a mají toho plně zuby, ale NEMOHOU!

Znechuceni jsme zaplatili, v autě se na sebe podívali a unisono pronesli: Zlatej socík a blahoslavenej důchod! (Narodil jsem se týden po Vítězném únoru, zažil, ve škole, učení i práci, ledacos, ale že bych byl někdy musel takto naprosto nesmyslně blbnout, tak to ani náhodou) a vyrazili k domovu. Černí mračouni se blížili, blesků přibývalo a u Neratovic začalo lít. Odbočka na D8 byla ucpaná, takže jsme museli přes Líbeznici, jenže vodu, spláchnutou z polí kanalizace totálně nezvládla a v rozlehlé kaluži umřelo v protisměru luxusní Porsche, voda byla do půlky dveří a ze zadku se čmoudilo a blýskalo.

 

Hybrid

 

Výsledkem byla kyvadlová doprava a štrůdl, leč brzy došlo i na nás a jeli jsme. Hezky pomalu, protože tekutého bláta bylo i na naší straně hodně a bočními ulicemi se valilo stále další, nicméně projeli jsme bez ztráty kytičky a v Praze už problém nebyl. Kolegu jsem hodil domů a, opět všemi tunely, se vrátil. Čertík mi, jako obvykle, vynadal, (MŇÁÁÁÁŮŮŮ, EeeÉ, celý den jsem sám doma, miska je prázdná, záchůdek plný, já mám dlouho chvíli a páneček se někde fláká. Čuch čuch, cítím rašelinu, vodu a pejska, kde jsi byl a jak to, že jsi hladil pejska? Zlobím se a dokud nedostanu papání, tak s tebou nemluvím!).

Dostal konzervičku, takže jsem byl vzat na milost, oblečení skončilo na sušáku a já v křesle u debilbedny s nadlábnutým a tudíž spokojeným kocourkem na klíně. Boží trest přišel až druhý den; fotky do počítače nalít, (několik sekund), fotky zeditovat, (přes hodinu), z vybraných fotek zkriplit webový formát a všechno povedené, (80 – 90 %) vytisknout na A3 s několika nucenými pauzami na doplňování inkoustu v kazetách. Takže na skoro celý den o zábavu postaráno. A jak se zadařilo? Inu, posuďte sami. A než na toto povídání dojde řada, bude výjezdů ještě několik.

Aktualizováno: 27.6.2018 — 16:23

33 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Konkrétně střevičníkům zánik nehrozí, naopak se stále objevují v místech, kde dřív nebyly.

  1. To jsou nekrásnější autentické fotky, které jsem v poslední době viděla! Co ta příroda umí a dokáže , to je prostě neskutečné.Díky! Krááása!

    1. Dnes jsem ulovil sólokapra. Našel a vyfotil jsem orchidej, které je letos na celém světě jen 5, (slovy PĚT), kousků a roste na jedné obtížně přístupné loučce u Jestřebských slatí. ( normálně je v okolním rašeliništi 20 – 50 cm vody, letos to vyschlo, takže se tam dá, byť s problémy, prolézt).

  2. Krakonoši, krásně a zajímavě napsaný článek, jako vždy, a ty fotodokumentace úžasná, taky musí být když to zabralo tolik času. Orchidej papučka se mi moc líbí jak je žluťoučká.
    Ale co to tam ty lidi v parku prováděli? To byla podniková akce, jakési tmelení kolektivu, nebo tam byli dobrovolně?

    1. Nejspíš ,,dobrovolně povinně“, jak bylo zvykem od začátku 50. let. Dějiny se opakují, bohužel jakýkoli pokus o převrat vede většinou k tomu, že to špatné převlékne kabát a zůstane, zatímco to dobré se neuskuteční.

      1. Ne nadarmo se říká, že každá změna je jen k horšímu :D .
        Kolektiv se odjakživa nejlépe tmelil naprosto dobrovolně na různých výjezdních poradách a nebylo k tomu potřeba najímat ani žádného externího moderátora/animátora. Anebo po práci v hospodě. Neodpovídalo to sice všelijakým dnešním eurounijním normám, zato to fungovalo :D .

        1. Tak tak. Teď si výrobci SW vymysleli nový ,,obchodní model“ Místo, aby prodali krabici s instalačním médiem, stáhnete si dost zkriplený SW z internetu a za jeho používání budete platit každý rok. A pokud internet zrovna nepojede, máte smůlu, protože to GRO, které umožňuje počítači provádět požadované operace, už nebudete mít uvnitř počítače, ale někde mimo a když se k tomu ,,mimo“ přes net nedostanete, bude SW nefunkční. A protože jsem kdysi dávno už tušil, že k něčemu takovému jednou dojde, upravil jsem si instalační media tak, abych SW po instalaci nemusel aktivovat a zůstal jsem u W7, kterým jsem znemožnil přístup na net. Takže pokud někdy v budoucnu budu měnit počítadlo, koupím ho bez O. S. a s tím, že na něm pojede Ubuntu Linux a všechen Windowsí Sw, který dnes mám, na něj v pohodě nainstaluji, i když podpora od výrobce už nebude a aktivační servery budou vypnuté. (rofl)

  3. Add hybrid:
    V kouzelném lese rostou jak vemeník dvoulistý, tak vemeník zelenavý. A kde jsou oba rodiče, tam bývají i kříženci, v tomto případě vemeník zvrhlý. (Platanthera X hybrida). rozeznají se jen v době květu podle polohy prašníkových pouzder. Vemeník dvoulistý je má rovnoběžné a těsně u sebe, takže střed květu je úzký a boční lístky spíše niťovité, vzácnější vemeník zelenavý je celkově mohutnější a prašníková pouzdra má postavená do tvaru obráceného V, takže střed květu je širší a boční lístky u základny široké, takže trojúhelníkovitého tvaru. Hybrid je kombinací obou, pouzdra jsou šikmo, ale s menším náklonem, květ je čistě bílý a boční lístky jen o málo širší, než u vemeníku dvoulistého. Všechny tři voní a v dlouhé ostruze mají nektar; opylovači jsou noční motýli.

  4. kousek od Zahrádek,jsou Stvolínky..tam se narodila moje maminka… je krásné si o těch orchidejkách číst…a nikdy nezapomenu,jak jsme za jedněmi jeli spolu….

    1. Znám, vede tam trať z Lípy do Litoměřic a na jaře tam loni kvetly spousty prvosenek vyšších. A kousek vedle, u Kravař, je orchidejová louka plná prstnatců.

      1. no a na té trati bejval strážní domek a v něm bydleli přeslicoví děda s babičkou a moje mamka a její sourozenci….

    2. Tak u fy. Prim v Mělníku mají E-85 za 22,50 Kč/litr. U ONO tanku chtějí 22,90/l. To se to jezdí, když spotřeba je prakticky stejná a motoru líh chutná víc, než benzin. A navíc, tyhle ceny se už několik let nehýbají. (rofl) Chce to jen jedno: Nechat do auta namontovat takovou malou krabičku s elektronikou, (je jich moc druhů, ale ne všechny jsou kvalitní) a pak už jen jezdit. Součástí instalace je i přepinač, pro případ, že by E-85 nebyl a muselo se dočasně přejít na Natural.

      1. Krakonoši, tvé fotky orchidejí i adalší květeny jsou opravdu zajímavé a krásné.Paradoxem je, že já jsem rodačka z Mostu, České středohoří miluju a mám ho fakt procourané křížem krážem, ale nikdy jsem netušila, jak krásné vzácnosti tam lze najít. Patrně jsem koukala po něčem jiném a pod nohy se moc nedívala. jDnes se vracím do mně milých míst už jen sporadicky a jen za velmi dlouhý čas,protože jsme se odstěhovali z Mostu do jihozápadních Čech, do podhůří Českého lesa. I když tu je krásně a proti dřívějšímu Mostecku zdravo,ani za těch skoro už 29 života zde jsem si nezvykla na lidi a zdejší způsob soužití.
        Chválím tvá fota i článek, ale zároveň mám dost důležitý dotazz jiného oboru. Zaujalo mne, že tvé auto jezdí na líh. Mám jen dvoutaktřní motor wartburgu, a le nejsem žádný automechanik ani znalec motorů. Jen se deobře pamatuju na dobu, kdy náš wartburg 1000 ješzdil na technický benzín, což bylo taky o dost levnější palivo.nepamatuju, že bby seč s ním jezdilo na nějaký líh, ale vím, že se v motoru nic nepřepínalo.Sic se za naším autem valil dost hustý dým, avšak úspora byla znát.Manželův otec jezdil na technický benzín i s o dost novějším wartburgem353. Máme nyní dAlšího, o dost mladšího wartburga veterána. ptám se, zda i s naším dvoutaktním motorem lze jezdit na líh? Díky za odpověď a přeju další fotgrafické úlovky.

        1. Dvoutakt jezdí na všechno, jenom bude potřeba přetryskovat karburátor, čili trysky pro dávkování průtoku paliva, (jsou to takové jakoby mosazné šroubky s přesně kalibrovanými otvory), buď vyměnit za jiné s trochu většími dírkami, nebo odborně a opatrně převrtat. Doporučuji výměnu, pro případ, že by líh podražil, nebo přestal být k mání. Samozřejmě do paliva se musí, stejně, jako u benzinu, přidávat olej a mělo by ho být o malinko víc, protože líh je ,,sušší“ než benzin.

          1. díky za odpoVĚĎ, UKÁŽU TO SVÉMU MUŽI. JEZDÍME YNNÍ HODNĚ, HLAVNĚ KVŮLI MÝM ŠPATNÝM NOHÁM MNE JIŘÍ STÁLE NĚKAM VOZÍ.NEJSOU TO VELKÉ VZDÁLENOSTI, AVŠAK SPOTŘEBA JE VELKÁ

            1. Nojo, dvoutakty žerou. A do Warťasů se kdysi dávaly karburátory, původně určené pro Š 105/120, spotřebu to snížilo až o dva litry.

          1. 99% jsou nesmysly. Já na to jezdím už dlouho, (přes tři roky s Hunďou, přes dva roky před tím se Seatem Ibizou) a naprosto bez problémů. Je jen potřeba mít ten správný elektronický doplněk a lepší svíčky s vícenásobným jiskřištěm a iridiovými elektrodami, protože dodává a montuje to kdekdo, ale většinou je to elektronika, určená do vytuněných sportovních aut a ta v těch obyčejných nedělá dobrotu. A karburátorová auta mohou jezdit i na vodu, návod, jak na to, najdete na http://www.gewo.cz

  5. Hezky jsi si výlet užil a fotky se mi líbí. Jako předřečnice znám pouze pantoflíček a to ještě jenom z fotek. Tvůj koníček je teda dost náročný na přejezdy, ale je vidět, že o „svých“ orchidejích toho víš moc a moc.

    A OTéčko – na dnešek celou pršelo. Žádný přívalový déšť, ale hezký zahradnický deštík. Ale tady jsou fotky ze dnů, kdy u nás pražilo slunko
    http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Konec_cervna/

  6. Tedy Krakonoši, to byl ale výlet! Máte moc pěkného společného koníčka a tyhle výpravy vás musejí bavit:))
    Kytky jsou zajímavé, fotky moc pěkné. Střevičník jsem náhodou znala, asi jako jedinou z květin, o kterých píšeš.
    Tak by mě zajímalo – nenabídli jste své fotky nějakým školám? Studenti by z nich mohli mít parádní herbář :)

    1. Taky mě to napadlo, jestli třeba školy mají takové dobré fotky, aby se z nich studenti mohli učit.
      Střevíčník znám, ale jen z obrázků. Do přírody jezdím za jinými cíli :)

    2. Kdyby mne to nebavilo, tak to nebudu dělat. Celý život jsem dělal pouze a výhradně to, co mne bavilo a jen dokud mne to bavilo, (cca 6 hodin denně a pátek montérů svátek), takže v tom pokračuji i v důchodu. Včera jsem byl pro změnu u Doks na prstnatcích českých a o víkendu znovu Šumava. (Měkčilka, smrkovník a Traunsteineráky).

      1. Tak Šumava asi nebude, kolegu odvezla erzeta s prasklým žaludečním vředem do nemocnice. Leda, že by se našel, buď na sobotu, nebo neděli, nějaký náhradní, či náhradnice.

          1. Ne, nějak se mi nechtělo. A kolegovi už je o něco líp, bylo to z předávkování acylpyrinem. (pokoušel se preventivně předejít nachlazení a ještě je baštil nalačno!) Takže, jestli se zmátoří, tak vyrazíme někdy v týdnu, ale musíme to stihnout co nejdřív, než to odkvete.

            1. Včera jsem se dozvěděl, že kolega leží v nemocnici s perforací jícnu a podezřením na rakovinu. Takže letos už toho moc nezvládneme, pokud vůbec ještě něco.

                1. Nojo, utekl hrobníkovi z lopaty, ale nejvíc ho štve, že mu zakázali kyselé a pálivé a také veškerý alkohol. Zato Maruška už se má k světu, strávili jsme spolu celé odpoledne, sice ji pár procedur ještě čeká, ale je v pořádku a jaksepatří při chuti. :D

    3. Ne. Nejsem podnikatel a nedělám byznys. Fotím sobě a přátelům pro zábavu a poučení a byznys je pro mne sprosté slovo. (devil) A v dohledné době zkusím vyrobit pár A jedniček, objevil jsem soft, který umí fotku rozdělit a vytisknout na čtyři A trojky, takže po spasování a podlepení vznikne fotka o rozměru 80 x 60 cm. Jn budu muset pořešit nastavení tiskárny, aby seděly barvy, zatím mi barevné profily řídí Photoshop, jenže tento druh tisku přes Photoshop nejede.

      1. Barvy pořešeny zkušební výtisk je naprosto super a i při tomto rozměru dokonale ostrý. A to jsem tu fotku vyrobil sám doma s běžným domácím vybavením, (poněkud slušnější NB se 17″ displejem, fototiskárnou A3 s použitím náhradních inkoustů na alternativní papír a s foťákem s MFT čipem o velikosti 1,2 x 1,8 cm (16 MPX).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD