MATYLDOVINY: Voňavá vzpomínka

„Podívej, co ti nesu,“ řekl mi kolega a podal květináček s něčím malým zeleným. „Schválně, jestli uhodneš, co to je?“ Promnula jsem lístek v ruce, přičichla… a byla jsem na prázdninách. Ta specifická vůně mě přenesla o desítky let zpět.

 

Byla to saturejka. Takhle voněla v létě jen babiččina zahrada. Saturejka tu volně rostla mezi růžemi a děda ji mnul v ruce a dával mi k té vůni přičichnout. Jako koření ji do ničeho nepoužívali, o její prospěšnosti v luštěninových jídlech jsem se dozvěděla až jako hodně dospělá. Ale ta zahrada saturejkou voněla celá.

Připomnělo mi to, že babička vlastně měla co do bylinek dost omezený repertoár, oproti dnešku určitě. I když…. Základem všeho zeleného byla pažitka. Taky nať z mladé cibule. Do zeleninové polívky a na brambory rozhodně libeček.

 

 

Na kde co zelená petrželka a do masové polívky dávala vyvařit celerovou nať. Bez kopru by zahrada nebyla kompletní – u nás byla koprová omáčka oblíbená a ještě jsme spoustu potřebovali do okurek. Šalvěj na kloktání přišla mnohem později a k dobromysli děda s babičkou nějak nepojali důvěru, i když ji dostali od spřáteleného zahrádkáře. Takže tak málo toho nebylo!

Kolega znal saturejku z čubrici. Já taky, ale ta dětská vzpomínka vyskočí jako první :)

 

 

Dede: Vůně jsou pro mozek velmi významné a snadno přivolávají vzpomínky. Jaké bylinky vyvolávají vzpomínky vám?:))

Aktualizováno: 18.6.2018 — 16:08

85 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jejda, těch vůní, co my připomínají domov je spousta. Mateřídouška, heřmánek, žebříček (chodili jsme trhat na sušení). Libeček, ten mi tu chybí do bramboračky. Konvalinky-rostly jen na dvou místech a celou cestu zpět do chaty jsem je měla stále u nosu. Vůně sena, vůně borového jehličí „rozvoněné“ horkým sluncem. A vůbec celé lesy tam voněly jinak. Vůně hub! Tady si chatu připomínám promnutím lístků rajčat, nebo okusek, máty (tu jsme měli na záhoně u chaty). To jen tak honem, ale jistě by jich bylo mnohem víc.

    Toro! Krásná včerejší drabblata !!! Máš úžasný talent. Skvělé mini-povídečky, ale fakt žasnu a obdivuji tvoje „stadium“ historie, která jim předcházela, to muselo dát víc práce, než sepsat sto slov, ne? A jak skvěle každé drabble doplní. Převelice zajímavé o těch kuličkách! A jak to měly vymyšlené, aby nemuseli jednotlivě počítat! O devíti křížích čtu poprvé. A ještě se zpožděním chválím ty předešlé – kočičí a moc se těším na ty příští :)

    1. Maričko, díky. Jsem ráda, že se ti stoslůvka líbí. Ano, ta historická dají mnohem víc práce, než kočičí, ale bez těch doslovů a předmluv by asi nebyla srozumitelná. A kolikrát je to věc, kterou je vysvětlit nutno, není třeba moc známá – aspoň se o to snažím, aby to nebyly úplně známé věci.

  2. Vůně pryskyřice v lese za teplého dne – to je vůně mého dětství, dospívání i dospělosti, to jsem prostě já:)) Jinak vše citrusové, máta, meduňka, na vonění sebe mám ráda kombinaci verbeny s něčím maličko citronovým.
    Vanilka, čerstvě namletá káva, posečená tráva.
    U babičky to vonívalo čistým prádlem (byla fanatická pradlena, člověk si musel hlídat každé oblečení, které na chviličku odložil, nebo bylo hned vyprané:)) a skořicí s citrónem, obvykle kombinované s vůní jablek.
    U našich to bylo podobné, přidala bych vůni kávy a jeden čas tu růžovou (ano, oleje z Bulharska:))
    Vůně vody za teplých večerů – ale tam mám v asociaci i ty zatracené komáry :P

    1. Sena – ano, vůně sena, které jsme sušili a denně kopili a ráno zas rozhazovali… a vyhřáté králíkárny :) to jsou zas vůně mých prázdnin u tety a strýce.

    2. Miluji všechny voňavé kytky. Na jaře bledulky, fialky, narcisy. Všechny voňavky jak postupně kvetou. Na záhonku mám tabáky¨/nikotiany/ a samozřejmě RŮŽE A jasmín. Naštěstí nejsem alergička.

      1. P.P.S. Pokud jde o vůně, mám to podobně jako abyt a Tora, tj. čerstvě posečená tráva (i ten okurkový salát) a letní, sluncem rozpálený les, ideálně borovicový (nejlíp někde u moře, ale i u nás voní moc hezky). Ještě se mi moc líbí vůně čerstvě rozmačkaných jahod.
        No a nebylinková vůně dětství je pro mě vůně dědečkovy udírny, pozůstatku řeznické živnosti. Větší místnost, vlastně přípravna s kotlem na dovařování uzenin a „bazénkem“ na zchlazování, velkým pracovním stolem a tou udírnou jako takovou, moc to tam vonělo po dřevě používaném na to uzení, ani nevím, jaké dřevo dědeček používal, zapomněla jsem se jej na to zeptat, snad bukové a třešňové nebo švestkové, fakt nevím. Ta místnost po tom dřevě a uzení slabounce voní dál, i když se tam naposledy udilo v březnu 1982.

      2. Kolínskou Fougére, (též v Alpa nabídce) používám už asi čtyřicet let, nedám na ni dopustit, nemám ráda těžké a sladké vůně. Je taková kořeněná trochu bylinková, ideální na cesty pro osvěžení včetně opláchnutí rukou. Konec reklamy. :D

        1. Já mám ráda TOSCU a 4711. Nemám ráda na sobě ovocné, obzvlášť melounové. Ta kolínská je také vyráběná a plněná celé století stejně. Měla ji ráda Hanka W. (rose2)

          1. Pravou kolínskou 4711 používala moje babička přeslicová a býval to tradiční dárek pro ni, k narozeninám nebo k Vánocům, nikdy balíček s kolínskou nechyběl. :) A mně jako malé holce se moc líbil design toho obalu.

          2. lákají mne ty konvalinky s fialkami a asi i ten karafiát…ježišikriste!!!! Asi se tam domluvím a až budu v létě v Bobříkově, což je od Medříče kousek, tak si tam sjedu….takže kdybyste něco někdo chtěl… ;-)

            1. Občas používám na střídačku s jinou kosmetikou pleťový krém Apiko. Jak před čtyřiceti lety. Jen mi přijde, že tenkrát víc voněl.

      3. dík…to je pěkněj návrat do minulosti a nejlepší na tom je, že spousta těchto výrobků se objevuje i v super-hyper a málokdo ví, že se dělají v jedné fabrice….

        1. Co je to kolínská Šárko? Je to parfém nebo nějaká speciální voda na mytí? Já jsem to kdysi jako teenager už slyšela ale za ty roky si nepamatuju

          1. Kolínská voda (Eau de Cologne) je 1–3% směs vonných látek rozpuštěných v 60–70% lihu. Kolínské vody se začaly vyrábět v 18. století v Kolíně nad Rýnem a později se rozšířily do celého světa.

  3. Veľmi mi voní všetko citrusové a citrónové, takže z byliniek najviac materina dúška a medovka. Ale medovku môžem len voňať, lebo čaj ma hrozne uspáva. A ešte šalvia. A škorica :D … Vôňa pečúceho sa jablkového koláča.

  4. Čerstvě pokosená tráva, vůně léta, parfém nejoblíbenější. A to jak voní okurkový salát, to je vzpomínka na dětství a babičku, a z bylinek kopr, jakási pohoda mi z něj vane. :D

  5. Mně voní babiččin parádní pokoj. Když jsem k ní jezdívala na prázdniny, vkrádala jsem se tam s knížkou a asi jsem v těch libých chvílích vnímala vůni toho starého, svátečního nábytku.
    Není to tak dlouho, co moje sousedka zdědila po svých lékařských prarodičích celý salón. Nábytek, obrazy, koberce, prostě komplet. Co s tím? Celý salon složila do sklepního pokoje a nechala být. Jednou mi povídá, jdi se podívat dolů, nechceš nějakou lampu, nebo něco. Otevřu dveře a je to tady! Vůně babiččina parádního pokoje! Mluvím o vůni, ne o puchu! Je v tom vůně starého dřeva, kávy, portského, doutníků, voňavek, prostě zděděné člověčiny.
    Vždycky když jim o prázdninách beru poštu a zalívám kytky, seběhnu dolů, načichat si babičku. Vůně je tam vždy a bude asi na věky věkův. Myslím si ale, že po nás už tohle vonění nezbyde. Používáme příliš mnoho plastů, překližek a syntetyky.

    1. A ještě jsem chtěla dopsat, že nejkrásnější vůni, co jsem kdy cítila v přírodě, byla vůně bylinkovych poli v centrální Krétě. Seděli jsme tehdy na lavičce ve Festosu, bývalém minojskem paláci a shlizeli dolů do údolí. Ta vůbec, co se odtud navečer nesla, byla nezapomenutelná.

      1. Já mám Řecko spojené s bazalkou. Náš pan domácí ji pěstoval v ohromném květináči u vchodu. Jednou mě tam nachytal, jak si k ní čuchám, a snažil se mi vysvětlit, co to je. Chvíli mi trvalo, než jsem si nějak přeložila, co je vassiliki. Pak mi naznačoval, že se vysévá v únoru a chce hodně sluníčka. Dovedete si představit ten hovor, když ani jeden neznal řeč toho druhého. A přece jsme si rozuměli.
        A pak ještě vyšší, našedlá, divoce rostoucí bylinka vonící po ouzu. (anýz?)
        Já bazalku koupím v květináči, doma bych ji asi nevypěstovala.

          1. Náhodou vím, že bazalku ze semínka pěstuje Robert Vano „jedinou živou věc, kterou snese vedle sebe trvale“ – tak nějak to říkal ve svém medailonku v televizi.

            1. Nojo, já mám jílovku, která dokáže ztvrdnout jak beton. A je dost kyselá. Však taky se tu těžila cihlářská hlína. A to jsem do záhonů sypala písek, zarývala kompost i posekanou trávu, nikdy to nebylo nadlouho.
              A zrovna bazalka si myslím potřebuje zem dost lehkou. A tak se spokojím s keříkem v květináči. Stejně je to jednoletka.

  6. Maminka dávala do prádla šeříková mýdla.
    Pamatuji se, že dostávala v práci k MDŽ plechovou krabici s obrázkem šeříku, kde byla ta mýdla.

    Ještě mám osobní vzpomínku, tak kolem mé 8.a 9.třídy ZŠ se objevil jablkový šampon. Tuším, že v Tuzexu. Dostala jsem ho k narozeninám. Dodnes cítím, jak vždy v pondělí mi po něm voněly vlasy.

        1. Ten byl hnusnej, co? I ten šampon a pěnu si pamatuju, tehdy mi to přišlo jako vrchol blaha a luxusu, dneska bych tu chemickou vůni asi nedala.

  7. Jo ale jedna vůně – když tak čtu o těch mýdlech v prádle – mi evokuje dědečka. On míval v prádle a používal na mytí mýdlo Chypre a úplně to cítím

    1. Já mám dojem, že babička s dědou používali mýdlo Ela. Ale asi si spíš vzpomenu, jak byla cítit Ava na nádobí, v mycím stole měla babička zakomponovaný takový kovový kalíšek a v něm ten písek na nádobí. U nich se prostě nekonal dřez klasického druhu, prostě škopek v mycím stole a pak vylít do záchodu nebo do kýblu na špinavou vodu. Prý neměli dostatečně silné odpady na dřez.

      1. Jó – to jsme taky ještě měli. Ale my měli ty míse dvě a mezi něma byla i ta misečka na prášek. Klasická linka s teplou vodou a dřezem se k nám dostala až 10. letech.

        1. Tak přesně tohle jsme doma měli taky. Jeden škopek na mytí a druhý na oplachování. I s tou mísečkou na písek.

          1. My taky :D A na rozdíl od Ygy jsem se jich zbavila až ve dvaceti ( jsem holt starší, no..)
            Jednou jsem mamince koupila v Tuzexu kokosové mýdlo. Lidi to vonělo tak krásně! Když maminka po létech zemřela, to mýdlo jsem si vzala (měla ho, jak jinak, v prádelníku) Mám ho jako vzpomínku dodnes. A dodnes voní!

    2. Môj dedko bol sveták (z malomesta (chuckle) ) a voňal kolínskou Windsor. Mala som 19, keď sa nám odišiel, na prvý jarný deň to bolo, a odvtedy som sa s tou vôňou už nestretla.

  8. Moje babička měla prádelník a skříně doslova prošpikované různými květinovými mýdly, která pořád dokupovala a obměňovala. Když pak zemřela a já jsem se těmi skříněmi a šuplíky probírala, vyndala jsem jich desítky. Všechno prádlo tak krásně vonělo! Dodnes si pamatuji, když jsem u babičky usínala, jak krásně to vonělo.

    1. Tak moje babička měla vytřenou skříň něčím děsně smradlavým, aby tam nešli moli. Ten smrad mi děsně vadil.

    2. Tapuz když jsem já byla mladá tak bylo hodně populární dávat mezi oblečení do skříně voňavé mýdla, ale přitom si nepamatuju že by to dēlaly moje babičky.
      Já mám na zahradě tymián, majoránku, oregano, rozmarýn a šalvěj, velice se jim tam daří. Šalvějovou houštinu musím každý rok sesekat na polovinu. Na okno si kupuju bazalku, ale jinak bych moc chtěla kopr, pažitku a koriander, ale těm se tu vůbec nedaří.
      Mimochodem dneska dělám ty vepřové kostky na paprice, nakrájela jsem tam jedno velké rajče taky, posmažila s cibulí a vrhla jsem to do pomalého hrnce v 8 ráno když jsem odcházela z domu. Až se v sedm vrátím tak jenom přimíchám smetanu a trochu mouky, už se na to těším.

        1. Víš Sharko – to je o zvyku. Neumím si představit omáčku nezahuštěnou moukou – ani mi nechutná. Jak říkám – je to o chuti a o zvyklostech

          1. U nás doma se nikdy nedávala do ničeho jen tak mouka, vždycky zásmažka pokud něco potřebovalo zahustit jako omáčky, polívky, zelenina. Ale z pomalého hrnce neuniká moc páry ani tekutin, tak asi dám trochu kukuřičné mouky se smetanou, ta je v Anglii populární na zahuštování, jednou jsem ji použila a myslím že se snadno rozpustí, neudělá hrudky jako normální mouka potencionálně

          2. Ege, taky jsem ji dávala, ale mám kamarády, co mouku prostě nedávaj – nedělá jim dobře a přitom nejsou celiatici, tak jsem se naučila bez ní a ono to jde a chuťově mi to přijde lepší, prostě dám o cibuli víc a rajskej protlak, smetanu a ono se to zahustí tak nějak samo… jo a když k ní dělám těstoviny, přileju trochu vody z nich,zahustí to taky…

            1. Taky to tak dělám, přidám víc cibule nebo zeleniny (smetany ani ne, moc ji nepoužívám) a zahušťovat netřeba.

              1. Ač jsem stará tak mouku na zahušťování nepoužívám, nechutná mi to. Málokdy použiji jíšku neboli zásmažku. Bramboračku trochu rozmixuji tyčákem nebo nastrouhám na jemnno brambor.

            2. Seš můj člověk, zahušťovat se dá všelijak, a když už je opravdu nutné, tak jedině jíškou.
              A to nejsem celiatik.
              Prostě mi tam ta mouka připadá navíc a drhne mi na jazyku.

                1. Z másla nebo sádla, co se k čemu hodí. A nebo rovnou s cibulí, podle toho, na co zakládám. A naučila jsem se dělat ji z polohrubé mouky, i když někdo dělá z hladké.

                    1. Ale dozlatova upraženou, což je podstatný rozdíl oproti mouce, přidávané na konci vaření kvůli zahuštění. A co je proti polohrubé?
                      Každý je zvyklý na něco jiného.

  9. Já snad ani takovou tu ujížděcí vůni nemám. Ale ráda projdu okolo bazalky, ta se vždycky krásně rozvoní. Mám ráda vůni kopru, ale třeba i jahod na sluníčku. Vůně hub v prosluněném lese, trochu rybiny u rybníku. Ráno na táboře u řeky, když se voda budí sluníčkem. Díky svému povolání mám provoněné či prosmraděné oblečení a vlasy, to záleží na tom, jaké aroma zrovna zkoušíme. Svět vnímám hodně čichem, je to až prokletí když člověk nastoupil do tramvaje v létě v době 100% syntetických polokošil…Momentálně mezi TOP vede vůně miminka

    1. Co v létě… já jsem nenáviděla upršené dny, v tom vlhku mi ti lidi smrděli úplně strašně.

  10. a která rostlinka pohladí moji dušičku? Máta…veelký záhon máty, stačí jen pohladit lístky a už voní a voní….

    1. Ano, máta. Babička jí měla celý záhon a když nám tam třeba vletěl míč, tak to vonělo po celé zahradě. Máty měla babička dva druhy, a pak ještě něco, čemu říkala balšán. To si přivezla ze svého domova v Loučné Hoře. Byla to vyšší šedivá rostlina s osrstěnými lístky a nevýraznými žlutými kvítky. Máta byla na všechno; na žaludek, na bolení hlavy i na unavené oči. Dokonce si babička odvarem z máty vyléčila jakýsi exem na rukou. A to jí prosím poradil náš Pan Doktor.
      Mně tu nějak nejde.

  11. z prádla mám od mamky zažité konvalinky, tu vůni jsem přejala,mám ji moc ráda..mamčina sestra Božka, ta dávala do prádla kdoule a další sestra Mánička zase mařinku a jejich teta, sestra mé přeslicové babičky, tak ta byla růžová. Milovala růže a růžičky. Z Bulharska jsme jí vozívali růžový olej a marmeládu z růžových plátků.Měla je všude…sušené,živé..když zemřela, do roka odešly za ní….

    1. Konvalinky mezi moje favority nikdy nepatřily. Vlastně ani šeřík ne, to bývaly takové obligátní vůně mýdel.

      1. jako dítěti mi nevadily, jako puberťákovi děsně, ale postupem času jsem se propracovala k tomu,že pokud na jarmarku nebo trhu seženu u maďarů konvalinkový mejdlo-jejich voní nejlépe a dlouho (furt), tak si vždycky dvě koupím, nejstarší vymydlím, nové vrazím do prádelníku nebo do skříně…otevřu skříň, ucejtím konvalinky a je mi tak zvláštně mile….ale konvalinkovou vůni na sebe,bych nedala…ale tuhle jsem sehnala konvalinkovej prášek na suchý čištění koberců..no hádej…ano,neodolala jsem, a voněly malý koberečky u postýlek,voněly…docela dlouho…asi se po něm zase podívám…

  12. Moje nejoblíbenější vůně je asi levandule. Kdysi dávno, někdy v sedmdesátých letech, jsme byli s rodiči na Hvaru, kde se levandule ve velkém pěstovala. Přivezli jsme si malinkou lahvičku levandulového oleje a hrst natrhaných kvítků. Kvítky maminka dala do látkového pytlíčku mezi prádlo. Po letech dala látkový pytlíček ještě do jednoho, celofánového, a umístila ho do vitrínky s různými upomínkami – což jsou v jejím případě převážně různé zajímavé kameny, je geoložka. A vloni po mém neúspěšném pokusu o uchování levandule v květináči mi ten pytlíček v pytlíčku dala. Voní stejně jako před těmi pětačtyřiceti lety.

    1. Renato, tos mě taky přenesla zpátky do dětství. Léto na Hvaru a ty malinké flaštičky levandulového oleje. Maminka je pak měla v prádelníku spolu s levandulovými pytlíčky a mýdly, která jsem jí pořád dokola kupovala. Milovala vůni levandule, ta prostě patřila k ní. Mám ji také ráda a zrovna teď mám v použití levandulový sprcháč, mýdlo a tekuté mýdlo :D . Vždycky jsem se pak těšila do Chorvatska na ty „bochanovité“ keříky levandule, po kterých v horkých dnech poletovali motýli, krása.

        1. Já jsem jezdívala do Bulharska jako dítě v létě se školou a na spálená ramena nám vždycky napatlali jogurt nebo kefír. To jsem nenáviděla, protože v tom horku to za chvíli strašně smrdělo :D . Jinak to ale bývaly špičkové prázdniny.

          1. Co mi voní? Třemdava, tužebník a sadec konopáč. (třemdava je potvora jedovatá, takže čmuchat opatrně a z povzdálí, tužebník má rád bažiny a sadec konopáč je tudíž jediná ,,civilizovaná“ kytka. :D

            1. Mateřídoušku a dobromysl můžu také. A i lýkovec vonný má své jméno právem, ale také je jedovatý a i té jeho vůně se dá ,,přebrat“, což je ostatně podobné, jako u konvalinek, ty si do ložnice k posteli rozhodně nedávejte.

              1. Tužebník jilmový neboli chlapice je opravdu vynikající léčivka, hodně o ní psala paní Kubátová.

    2. Ano, taky jsem byla v těch letech na Hvaru. Bydleli jsme ve Stari Gradu a jednou jsme se čtyři rozhodli, že někam vyrazíme stopem. Povedlo se, nečekali jsme douho a zastavil nám starší pán v MB. Když zjistil, že jsme Češi, hrozně si embéčko chválil. Když jsme přejížděli to pohoříčko, které ostrov dělí, tak nám nahoře zastavil. Po celé té planině se táhlo levandulové pole. Starší ženy v širokých suknicích ji sklízely, vázaly do otepí a přivazovaly je na boky okolostojícím oslíkům. Pak na oslíky nasedly, rozprostřely suknice a sjížděly někam dolů. Nemohli jsme se na ten modrý lán vynadívat. Mám levanduli na zahrádce, a mockrát si vzpomenu na ten zážitek, do té doby jsem květoucí levanduli vlastně neznala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD