HOST DEDENÍKU – Yga: Praha není pro každého aneb bludní Holanďani, čili do Prahy jen s příručkou

Určitě si vzpomínáte na to dubnové sobotní odpoledne, kdy mnohý z nás zamířil do Prahy, aby mohl shlédnout představení Kančí zub, ve kterém exceloval Dedin dámský divadelní ansámbl. O představení už byla řeč – viz  http://www.dedenik.cz/2018/05/02/btw-predavani/ . Tady je naše pražská anabáze – myslím, že jsme předčili i Švejka (:o)).

 

Původní plán

V pátek podvečer vyrazím sama se psy do Benešova, kde se uhnízdím u dceři své milené na noc, v sobotu dopoledne něco uvařím, po obědě se našminkuju, hópnu na vlak do Prahy, na Hlavním nádraží vrazím do metra, na Staroměstské vystoupím a podle mapy dojdu s přehledem do Cestovatelského klubu na Masarykově nábřeží 22, po představení pokecám a dle nálady se vlakem opět odkodrcám do Benešova.

 

Změna plánu

Nakonec jsem přemluvila Jeníka ke sdílení společného zážitku (u Bláže zajistila poslední sedadlo – ve skutečnosti hned první téměř na jevišti), ale byly nutné jisté změny. Tak první, že pojedeme až v sobotu ráno. Další, že se do Prahy nakonec dopravíme autem, které necháme na nejbližším záchytném parkovišti (vybrán Chodov) a zbytek dorazíme hromadnou dopravou (metro s přestupem na I. P. Pavlova a šalina, ech tramvaj na nábřeží). Vyjedeme s dostatečným časovým předstihem, abychom se mohli v klidu pokochat i krásami matičky Prahy. Užijeme si pohodovou sobotu …

 

Skutečnost

Tak vyjeli jsme v sobotu ráno – a to je asi jediná věc, kterou jsme provedli téměř podle plánu – teda akorát o hodinu později, ale to se dalo očekávat. Po vleklé cestě dálnicí (šest – ano šest zpomalovacích úseků na trase Brno – Benešov) jsme konečně před polednem dorazili k novému Terčinu bytu, ještě téměř nezabydlenému. Při opuštění vozidla jsme vypadali jako běženci z pohraničí v osmatřicátém – akorát duchny nám chyběly. Psi, psí kabela s miskami a žrádlem, naše příruční zavazadla + kuférky s šatstvem, kabela s lidským jídlem (přece nepojedu k céři milené s prázdnou – takže krabice s buchtami a krabice s naloženým masem + další drobnosti), krabice s věcmi, které chtěla Terka přivést z Lednice a foťák – všecky ty klumprty jsme se snažili odnést najednou (skoro se aj zdařilo). Hezké divadlo jsme připravili balkonovým čumilům…

 

No nic, po nastěhování do bytu, uklidnění psů a přípravě rychlého oběda jsme chutně pojedli a vyexpedovali mladé se psy do starého bytu, bychom měli dost času na přípravu. Ovšem už tady byla mírná prodleva oproti původnímu plánu. Navíc Jeník měl dojem, že by nebylo od věci si trošku schrupnout (aby nedej bože nezaspal v kulturním stánku) a já byla nucena opět vlézt komplet do sprchy a následně se dát trochu do pucu (to, že jste to na mně nepoznali, je vinou následujících okolností). Takže místo před druhou hodinou odpolední jsme vyjeli spíš před třetí. Ale pořád relativně v klidu – času máme stále dost (:o)). A ono ne.

 

 

 

Totiž – nejprve byl pech, že Terka ještě neměla připojený internet, takže jsme se ještě jednou nepodívali, kudu tudy do Chodova. Další chyba byla, že jsem neměla aktualizovanou navigaci. Dále – fakt ani jednoho nenapadlo, že záchytné parkoviště Chodov se nachází pod nákupním střediskem Chodov (:o)))))). A v neposlední řadě jsme zjistili, že měnit původně naplánovanou trasu MHD za jinou letmým zkouknutím trasy metra ve vlaku není ten nejlepší nápad.

 

Do Prahy jsme teda dorazili v pořádku, což o to, ale najít ono záchytné parkoviště byl ořech přímo kokosový – ne a ne na něj narazit! Když už jsme si zoufali, tak někoho z nás napadlo, že opravdu by mělo být někde poblíž metra a metro bude někde poblíž nákupní zóny. Navigace přenastavena a tady se ukázala ta zrada jejího neaktualizování – zkrátka ten první kruhový objezd ještě neměla vtištěn v paměti – třikrát jsme na něj najeli a třikrát nás donutil objet půl čtvrti. A jezdili bychom tam dodnes, kdyby se Jeník nespletl a nevyjel o jeden výjezd dřív, a tudíž se dostal na ten druhý kruháč, kterým nás už navigačka provedla v pohodě do kýžených garáží. Pohled na hodinky nám říkal, že teda časová rezerva je už fuč, ale pořád bychom to mohli v pohodě stihnout. Jeník zaparkoval, vytiskl parkovací lístek, NECHAL HO VIDITELNĚ POLOŽENÝ NA PALUBNÍ DESCE (tak to bylo napsáno na parkovacím strojku) a juchajda do metra a nástup do vlaku směr Můstek.

 

V metru nastala další pohromička, za kterou si můžeme částečně sami a částečně vyšší moc (;o). Totiž, jak už jsem říkala prve, měla jsem v plánu jet céčkem na I. P. Pavlova, tam přesednout na tramvaj a jet k Národnímu divadlu a „tam už to musíte najít, pane“ (jak pravil J. Grossmann v jednom představení). Ale jak jsme tak jeli tím metrem a čuměli na mapku tras, tak někoho z nás (ech, zrovna mne) napadl geniální nápad – pojedeme až na stanici Muzeum, přesedneme na áčko, dojedeme na Staroměstskou a zbytek dojdeme po nábřeží. Checheche, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji. U muzea nestavíme, máme zpoždění – aneb tato stanice je momentálně v rozkladu. Takže popojet o stanici dál, pak se zase vrátit, ale nakonec jsme se na tu Staroměstskou dostali. Další zrada – nejedou schody! Tak nic, dáme to pěšky po těch stojících. Teda – už jste někdo v poklusu vyšlapávali nejezdící schody? V polovině jsem myslela, že umřu a ve třech čtvrtinách jsem tak málem udělala! Navíc, když se ty proklaté vedlejší schody zrovna rozjely!

 

Vyřítili jsme se z metra (no, vyřítili je snad silné slovo) a já Jeníka furt cpala k nábřeží (:o)) – to jediné bylo, na co jsem myslela – musíme na nábřeží a „tam už to musíme najít“ (opět parafráze nesmrtelného J.G. – je fakt, že jsme málem dopadli jako onen pán). Jan se snažil najít naše stanoviště na mapě v mobilu. Tady nastal malý problém – totiž, jak jsem původně plánovala jízdu tramvají („Já bych chtěl jet tramvají,“ řekl Jóna, „nikdy jsem v ní ještě nejel.“ Š+G), tak jsem měla furt v hlavě zafixované, že ND budu mít za zády a k onomu vysněnému divadelnímu sálu to máme už jenom kousek. Tak jsem tvrdila, že divadlo je ZA NÁMA – a my šli a šli a prodírali se davy Japonců u Karlova mostu (už mi to ani nepřišlo divné) a čas se nachyloval a my měli pocit, že Klub cestovatelů jest jenom nějaká fata morgána. Ze zoufalství jsem hledala, kdo je na telefonu a může mi pomoci – Beda mi to nebrala, Laďka sice jo, ale taktéž bloudila (ovšem mnohem efektivněji než my) a nakonec se mne ujala Zana – díky bohu za její rady a za Olčavičku, která na nás čekala před vchodem na chodníku a usměrnila naše kroky. Děcka, já byla splavená jak kůň za brodem.

 

 

A jen jsme zapadli na místa, která nám držela Bláža (díky), mohlo konečně představení začít. Tímto se omlouvám účinkujícím dámám, ale my za to fakt nemůžeme (:o)), nám se to bloudění tak nějak stalo osudem. Představení se nám oběma moc líbilo, můj hlubokosklon před všemi aktérkami – hra měla šmrnc a herečky byly skvostné. No a po představení jsem si ještě poklábosila s pár děckama – škoda, že s některýma jsem se stačila jen pozdravit – a vůbec, za ten adrenalinový dojezd to opravdu stálo.

 

Ale – jestli myslíte, že všemu byl konec, tak to teda ne! Cesta večerní Prahou byla moc příjemná – však si možná vzpomenete, že byl výjimečně teplý den (a od té doby se teplo jenom stupňovalo), večer byl vlahý a na metro Národní třída jsme dokráčeli v pohodě, dokonce i jízdenky jsme zakoupili v automatu (teda, maturovali jsme na tom, ale zvládli). Pominu drobné nepříjemnosti (ehm – že jsem Jeníka donutila vystoupit o stanici dřív, než jsme měli přestupovat a pak jsme museli zase čekat na další vlak a tak podobně), ale na Chodov jsme se dostali.

 

A tady nastal poslední zádrhel. Totiž – vstup do garáží je možný jen zamčenými dveřmi, které se otevírají přiložením parkovacího lístku, který LEŽEL NA VIDITELNÉM MÍSTĚ NA PALUBNÍ DESCE NAŠEHO VOZIDLA, jak bylo inzerováno (aspoň Jeník to tvrdil). Určitě jsme vypadali velice nenápadně, jak jsme stepovali u vchodu a ostřížím zrakem kontrolovali, jestli někdo nehodlá odjet domů. Ti Pražáci jsou hrozní, furt by jenom rajzovali po nocích a co jim doma dělají děcka, je jim jedno!!! Minimálně dvacet minut nikdo neopustil nákupní centrum, a to mnozí procházeli s plnýma nákupníma kabelama kolem. Se divím, že si je nechtěli odložit v autě (:o)). No, nakonec jsme se přece jen dočkali a za tou zamilovanou dvojící jsme se proplížili jak Inču-Čuna blahé paměti. Ale myslím, že víc bych toho adrenalinu už neunesla …

 

Jó – Praha je Praha a děvčica z moravské vísky nemá šanci (:o))

 

PS: Na druhý den jsme jeli do Chuchle na koníčky a tam i zpět jsme to zvládli jenom se dvěma docela malýma zajížďkama (;o), co skoro nestojí ani za řeč.

 

P.p.s A tady jsou fotky z přestavení – nejsou kvalitní, ale na připomenutí onoho krásného okamžiku určitě stačí. http://yga.rajce.idnes.cz/2018_DeDivadlo/

 

Aktualizováno: 7.6.2018 — 22:01

117 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toto rybí lákadlo se vyrábí ve formě spreje. Aplikuje se před začátkem rybaření na návnadu. Tato metoda umožňuje rybářům obnovit vůni návnady a nalákat tak více ryb na její vůni. Vůně lákají pak ryby ze všech vzdáleností a směrů. Příjemná vůně společně s feromony ryby je nejpřirozenějším účinkem na rybí čichové reflexy, takže ryba je přitahována na místo, kde si myslí, že se kořist nachází. https://rybydynamit.com/#7 Aktivita ryb závisí na mnoha faktorech – pocit hladu, změny počasí, denní doby, zvukové vibrace, čistota vody atd. Z tohoto důvodu může být vaše rybářské výlet bezvýznamné, pokud vyzdvihnete špatné místo nebo čas. Abychom tuto možnost vyloučili, mnoho moderních rybářů začalo používat pomocné aktivátory. Mohou to být zařízení nebo návnada, která zlepšují kousání a zvyšují šance na lov velkých ryb.

  2. OT, i když ne úplné: Milá Dede, dnes jsem výjimečně měla dopoledne sama pro sebe, tak jsem si Kančí zub konečně v klidu pustila. A užila. Tvůj styl humoru je nezaměnitelný. Báječné představení. Děkuju. :)

  3. Zcela OT, děvčata, ale – čtu teď s velkým zpožděním Žítkovské bohyně, četla jste to tu některá? Koupila a stáhla jsem si to do čtečky a jsem nadšená, jsem asi tak v půlce. Jako papírovou knížku jsem to koupila tchýni mé nejmilejší, stejně jako Vyhnání Gerty Schnirch (to jsem si taky před nedávnem koupila a stáhla). Znáte, četly jste to? A co na to říkáte? Na Gertě jsme byly s kamarádkou nedávno v Hadivadle, docela mrazivé to bylo.

    1. Mám. Kup si ještě Fabriku, to je o vzniku brněnského „Manchesteru“.Jak vznikl a taky časem zanikl textilní průmysl v Brně… Té dobré.

      1. Tu Fabriku si koupit chci, byli jsme i na té výstavě v Umprum před časem (i jsem jim tam našla chybu v popisku a s kurátorkou jsme to řešily, opravili to; jsem holt hnidopich, no).
        Ona ta Kateřina je fakt skvělá. Šikovná, krásná, chytrá, sympatická a pěkně píše.

      1. No, mě se to taky líbí moc. A jsem smutná, že už to budu mít brzo přečtené, tak se holt musím vypravit pro tu Fabriku, ať mám co číst.

    2. Bohyně jsou super čtení,však se mi ještě nevrátily, no ,jak to je s tím půjčováním?
      To by se ti mohly líbit i Brněnské nevěstky a Ženy na pranýři od Horákové….

  4. YGO, tak to jste si užili prohlídky Prahy, jen co je pravda (chuckle) . Přiznám se, že já bych nedopadla jinak. Ale hlavní je, že jste dorazili na představení včas, že to byla příjemná podívaná a pobavili jste se.

  5. YGO, samozřejmě jsem se nejprve čtením pobavila, ale zároveň mě vás obou bylo fakt líto. Holt, když je pech, tak je pech. Já se samozřejmě stále ještě v Praze vyznám, i když už jsem desítky let pryč. ALE už ta začíná platit jen v centru a jeho, do učité vzdálenosti rozvětveném, okolí. Když jsem při návštěvě domovina třeba jela s bratrem jeho autem na Olšanský hřbitov, vůbec jsem neměla ponětí kudy že to tam ze Stodůlek nebo ze Smíchova jede (a na můj obdiv jeho bravůrní jizdy pouze řekl „jsem přeci Pražák, ne!“). Prostě Praha se už tak změnila(a mění), že kdyby mě třeba metro (kdy v podzemí jeden nevidí kudy jede) vyklopilo někde mimo to zmíněné centrum, tak bych už najisto bloudila. A nová jména ulic (a nejen jich)situaci ještě zkomplikují. Jste pašáci, že jste to nakonec zvládli.

  6. Jé, Ygo, to je až neuvěřitelný, kolik odboček a slepých cest jste si za jeden jediný den vyzkoušeli a jakému protivenství jste museli čelit! Ale bojovali jste jak lvi! Však taky každý, kdo viděl vaše rozpálené tváře, když jste dorazili, pochopil, že jste se fakt neloudali. (chuckle) Ovšem já bych se snad ani neměla nahlas smát, protože se dokážu taky pěkně zamotat. Například na Černém Mostě, kde jsem měla vystoupit z metra a sejít k výpadovce z Prahy, kde čekal syn v autě. No tak z metra jsem vystoupila (ono taky dál nejede, že) a pak se tak zamotala do změti východů, podchodů a přemostění, že jsem se tu ocitla na autobusovém nádraží kdes v dolním patře, tu snad v jakémsi paralelním světě mezi. Do toho mi každou minutu volal synek, parkující na místě ne zrovna vhodném, ne-li přímo zakázaném, kde jako jsem? Což jsem mu nedokázala říct. Nebýt toho, že synkovi došla trpělivost, z auta vystoupil a v té změti lidí (fakt nechápu jak) mě odchytil, tak tam snad bloudím ještě dnes. (rofl)

    1. Hančo – kdyby mi to někdo vyprávěl, myslela bych, že si to vymyslel, protože toho bloudění by stačilo na tři návštěvy Prahy. Ale ne, my to dali na jeden zátah … a vůbec se nedivím, že jsi si v metru připadala jako mimozemšťan. Už jenom dojít na to, kolik pásem si má jedna zaplatit ;)

      1. V metru a tramvajích je jen jedno. Další se pak poznají podle čísel autobusů 1xy – základní tarif, 2xy – dvě pásma a t. d.

  7. Ygo, tvá cesta do Prahy stála skutečně za zaznamenání. Představ si, jaké z toho bude po letech vyprávění při draní peří za zimních večerů, s meluzínou za okny.
    A policajti mě také vezli! V San Francescu, když jsem zabloudila mezi černochy. Sem měla asi namále. Kolem mě se dalo dusno krájet, když se objevili tihle policajtští andělé a vyhandlovali mě pryč. Je fakt, že JA jsem tam neměla co dělat. No, stane se. Ale nechtěli mě tam.

  8. Milá YGO, radost číst vaše příběhy i komentáře :)
    A jako Pražák obdivuji, že i s překážkami na trase jste vítězně došli do cíle (f)

  9. Ygo, to bloudění vám nepřeju, ale vzhledem k tomu že to dobře dopadlo, s odstupem již není ani třeba tě litovat a článek všechny moc pobavil (a já se třeba potom pobavila ještě i v diskusi) – pravdu má Dede, měla bys psát častěji, a to zcela povinně

    omlouvám se dodatečně že jsem ti nebrala mobil, ač jsem ho měla v kapse a teoreticky bych i při mém hluchu měla cítit vrnění – omlouvá mě, že tam bylo opravdu rušno a dorazila i Boxíková s potomkem, u kterého jsem se úplně rozněžnila :)

    1. Já na prťouse taky narazila – tatínek ho měl v nosítku a na můj dotaz To je malý Boxík? se teda tvářil dost podivně, ale pak radši přisvědčil (vypadala jsem dost rozpáleně, tak měl asi strach, aby mne nekleplo, kdyby to nepotvrdil (rofl) )

      1. a sakra, tak snad jsi nezpůsobila nějaký problém v rodině – tatínek nemusí tušit že Boxíková je Boxíková :D (y)

  10. Ygo, četla jsem tu vaši anabázi už v noci a ještě před spaním jsem se upřímně zasmála, protože i já, když někam jedu, tak bloudím často, bloudím ráda :D . A pokud jde o Prahu, přestože jsem rodilá Pražačka, mým častým pomocníkem je mapa, server dopravního podniku a případně nějaké dopravní informace, když jedu autem.
    K orientaci a k mapám mám jednu pěknou historku ještě z doby, kdy jsem bydlela na starém Spořilově. Ta čtvrť je takový severojižně položený obdélník jsoucí do kopce, uprostřed rozdělený ulicí zvanou Hlavní. Všechny na ni kolmé ulice směrem na sever (od Hlavní z kopce dolů) se jmenují Severní (jsou číslované I, II, III atd.) a všechny směrem na jih (od Hlavní do kopce) jsou Jižní (taky I, II, III atd.). Čekala jsem jednou na rohu Hlavní na autobus. Přišel ke mně pán a ptal se na nějakou Severní. Tak jsem mu řekla, že všechny, co jsou z kopce, jsou Severní, tak ať jde tou Hlavní, a že na tu svou Severní narazí. Kouknul na mě nevěřícně a pravil, že to není možné, že na sever je to přece vždycky směrem nahoru, a tak není možné, aby Severní šla z kopce dolů. Trochu jsem nevěděla, co na to říct, myslela jsem si, že je to nějaký vtip. Tak jsem mu to zopakovala a on celou debatu zcela vážně zakončil tím, že mi nevěří, protože na mapě je sever přece vždycky nahoře, takže směren do kopce to prostě nemůže být na jih. Jestli tu svou Severní tehdy našel, nevím, ale vzpomněla jsem si tenkrát na různé fórky o ženách a mapách, o mapách pro ženy tištěných vzhůru nohama a podobně. Opravdu nevím, kdo je víc potřebuje :D .

    1. Jo jo – nejenom severní vítr je krutý, ale i Severní ulice (rofl) . Pán ví, že co je psáno, to je dáno.

    2. Na starých mapách, před staletími, býval opravdu sever dole. To ovšem ještě nebyl žádný Spořilov.

    3. Pán měl pravdu jen částečně. Sever je na mapách opravdu vždy nahoře, ale pokud nechcete podle mapy zabloudit, musíte ji tzv. zorientovat, čili natočit tak, aby sever na mapě souhlasil se severem v krajině. A na Spořilově je to na sever opravdu s kopce.

  11. Cháchá! To jsem netušila, když jsem plánovala divadlo s Dede, jaký adrenalinový zážitek vám to přinese. Tak sláva, sličné herečky se kvůlivá vám neuvařily v kostýmech, takže to vlastně nakonec dobře dopadlo.

    1. Připadali jsme si sice jako blbci, ale taky jako serebřity (rofl) – čekalo se jenom na nás a seděli jsme v lóži. Ještě jednou se pokorně omlouvám

  12. YGO nádherné čtení, já tam úplně bloudila s vámi.

    My když jedeme do zahraničí, jako teď do Vídně, mám připravenou vytištěnou mapu metra. I mapu okolí, kam jdeme. No nezakufrovali jsme.

    A když bylo nejhůře, tak jsem sepjala ruce a promluvila jsem na náhodně kolemjdoucího Rakušana “ “ bitte, wo ist Hofburg ? „.
    Mávl rukou jistým směrem a bylo to tam.
    To by bylo, aby se děvčiča z Plzně ztratila.

    1. Něco ti řeknu – my měli taky vytištěnou mapu, ještě v pondělí ležela Jeníkovi na stole v práci (rofl)

      1. Jj, taky když jsme jezdili s Fleur za ženichama, tak jsem měla vytištěnou mapu, pro jistotu vypsané vesnice na trase( na té mapě nebyly vidět) a pravidelně to vše zůstalo na stole, protože MLP měl vždy dost času, pak najednou zjistil, že už jsme měli být půl hodiny na cestě, skočil do auta a jedem. Než vyjel z brány, musela jsem se vrátit pro jeho peněženku s papíry, zavřít okno na WC, zavřít dveře na terasu (jako okno, bez zámku)…, nějaká mapa? Během cesty jsme se stihli pohádat, protože jsem si tu trasu samozřejmě nepamatovala, protože jsem to přece měla na papíře a my několikrát zabloudili.

            1. Navigace je rodu ženského a tudíž je nutno ji brát s rezervou, jinak dopadnete, jako kdysi jeden kamioňák, kterého navigace zavedla na stezku pro cyklisty a protože se nemohl otočit, ani vycouvat, museli ho zpátky na silnici vytáhnout hasiči s těžkou technikou. :D

  13. Ygo, když jsem četla tenhle tvůj článek, tak jsem se smála nahlas, ale jen proto, že vím, že to všechno dobře dopadlo. Jinak já jsem zdatná bludička, zvládám to i s navigací a přestože mám Prahu zažitou, zabloudit v ní umím taky – jak mě jednou ze severního města vedli policajti jsem vám už psala (zavedli mě dolů k Vltavě a starostlivě se ptali, jestli už trefím, nebo mají brnknout kolegům – řekla jsem, že jak jsem u řeky, tak dobrý a že moc děkuju:))

    Jinak bys měla povinně psát, protože je to radost tě číst!

    1. Aspoň vidíš, jaké máte kvalitní představení, že i přes takovéto peripetie je obecenstvo rozhodnuto přijet na rok zase (bude-li to možné) (nod)

    2. Nemáte ne mne ! To mě, kdysi, vezli hodní policajti ,,JEN“ přes celý Jablonec nad Nisou, s náhradními klíčky za MLP. To jsme ještě měli Favorita a on si je zabouchl. Já jsem měla Warťu, vzala jsem náhradní klíče a jela za ním. Jenže jsem přijela do Jablonce, zabloudila a skončila na parkovišti Policie ČR. Vyšel se podívat na ztroskotance příslušník? a že tam se neparkuje. Když jsem mu to vysvětlila tak mě s klíčky naložili do auta a na druhou stranu Jablonce mě dovezli. Tak takhle jste nezabloudila žádná.

  14. Ygo, díky, pobavilas mě perfektně. Teda omlouvám se, že se směji tvému neštěstí ale to se nedá. Perfektní popis
    :). Díky za vylepšení rána.

  15. Ygo, vřelé díky, ještě jste to mohli vylepšit tím, že jste si pamatovali číslo stání a ne barvu – jak je to myslím u Ikey. Bimbo tam probíhal celé garáže a hledal poměrně nové a tím nezažité služební auto…. Já po Praze raději chodila, ale teď se musím více vozit a není to ono.

    1. Ono toho bylo i tak dost (rofl) – auto taky běžně hledáme. Řeknu si – stojíme u práporů a nevšimnu si, že těch práporu je tam deset třemi řadami (chuckle)

      1. :-)
        Michal Vieweg si prý místo, kde parkuje, pro jistotu fotí (po těch svých zdravotních peripetiích údajně trpí ztrátou krátkodobé paměti).

  16. No téda, Ygo, to jsou peripetie. ;-) Hlavně, že to nakonec dobře dopadlo a „našli“ jste se.
    A zcela OT – moc a moc prosím všechny Zvířetnice a Zvířetníky o celodenní palcodržnu pro naši dcéru, bude to opravdu potřebovat (kvůli škole), díky všem předem!

      1. Hmm, tak palcodržna bohužel nepomohla, i tak všem zúčastněným děkuju. Časem vysvětlím, o co šlo. Ale fakt ještě jednou dík.

        1. Hm, Kuba taky skončil na škole kvůli neudělanému zápočtu, ač se to zdá nemožné.Doufám, že v září nastoupí jinam.

          1. Držím Kubovi palce – Terka taky tak skončila na první výšce – neudělala zkoušku, protože se skrz zácpu nedostala včas na vlak (ač jela o hodinu dřív) a druhý termín nebyl vypsán, neb byla jediná, kdo to nedal na první dobrou (byla to klasická dávačka) … no a teď je za to vděčná ;)

            1. Jejda, tak jste to, dámy, odhadly dobře, tu mou prosbu o palcodržnu. Totiž, o co jde – dcéra měla ve čtvrtek dělat státnice, chyběl jí jen jeden zápočet, který (opakovaně, ten pán je zvláštní) dělala dnes. Vysmál se jí, i když vše uměla. Přitom má bakalářskou práci od školitele i oponenta ohodnocenou za A, je přijatá na magisterské studium, vyšlo jí několik článků v zahraničních impaktovaných časopisech, byla (a přednášela) na několika zahraničních kongresech, půl roku byla na stáži v zahraničí, půl roku na Erasmu, atd., atp. Ono to ale nějak dopadne, určitě dobře, ale holt až za rok.
              Ale únikovku má – jak chodila na tu uměleckou SŠ (studovala odlévání, vlastně jakoby sochařinu), otevřeli tam nový obor, zlatnictví, a tam už je přijatá, oznámila nám to asi před měsícem. Tak se tam holt zašije a pak se uvidí. Děkan její fakulty říkal, že za rok tam tenhle problematický pán nebude a asi i ten předmět, který učí.

                1. Aido, Honza dělal státnice na konci prázdnin, protože neměl jednu zkoušku ze zimního semestru. Na zkoušce měl spočítat dva příklady, které si jeho zkoušející na místě vymyslel. Jeden nějak spočítal, s druhým nepohnul. Měl to spočítat doma, strávil s tím několik dnů, řešení se nelíbilo, asi na šestý pokus tu zkoušku dostal. Nešlo o to ho vyhodit, jen si ten profesor honil vlastní ego.
                  Tak snad dcera příští rok bude úspěšná.

                  1. Ale jo, bude, ona je vážně šikovná. Třeba mezitím zas vyjede někam ven, nebo porodí (má teď novou vážnou známost), nevím. :-)

            1. BTW. Ten náš domácí „space engineer“ taky studoval na tříletého bakaláře pět let (zabrzdila ho nemoc, málem nám umřel, ale to už jsem sem psala), a teď je z něj mediální hvězda, kolikrát mám strach otevřít ledničku, aby na mě nevyskočil. ;-)

              1. Doma si z něj děláme legraci, že ještě ve Vlastě s ním rozhovor nebyl, ale prý to napraví. ;-) Jinak už fakt byl všude, od DVTV přes Respekt po Lucii Výbornou.

                1. A když v ČTv potřebujou odborníka na „kosmír“, hned mu volají, je tam tak každých 14 dní. Maskérky ho prý mají rády, že ho prý nemusejí nijak zvlášť patlat a vypadá i tak dobře.
                  Zapomněla jsem říct, že nemáme televizi, tudíž tyto jeho projevy nevidíme, i on se nám o tom nesvěřuje, občas nám to poví někdo ze sousedů, nebo nějaký můj kolega v práci.

  17. Ygo, já v Praze bloudím celkem standardně (lonťák, no), tak mě tvoje anabáze nepřekvapila. V Praze mě vždycky překvapí, když na kýžené místo opravdu dojdu :) Ale když už někam jedu tak potřetí (a poprvé mě tam někdo dovede jak děcko), tak po jistých zmatcích (na kterou stranu mám jet autobusem apod.) třeba i dojedu, kam mám :)

    1. Že jo – že to není žádné umění! Já teda bloudím všude.

      Co mne pořád udivuje je to, že není možná vyrazit dle časového plánu (rofl) – na Setkání jsme taky vyjeli o dvě hodiny později, než jsem původně myslela!

      1. Časové plány jsou na dvě věci, protože v létě se, nejen v Praze, pilně kutá a navigace s tím většinou nepočítají. Takže je nutno počítat s tím, že co se může podělat, to se také podělá. Já mám sice navigaci také, ale používám ji pouze a jedině k tomu, abych zjistil konkrétní souřadnice nějakého zajímavého místa, když se na něm osobně octnu. Jinak si vystačím s http://www.mapy.cz, (turistické plus letecká) a v nouzi nejvyšší s papírovým autoatlasem, jenže ten jsem neměl v ruce už hodně dlouho.

        1. Tak já jsem papírovou mapu vytáhla v pátek cestou na zvířetnické setkání, když se mi přehřál mobil a vypnula navigace a já jsme dorazila ve Velké Bíteši k ceduli a měla na ní dilema, jestli mám jet na Žďár nebo na Meziříčí, když jsem hergot chtěla na Poličku a ta tam nebyla. No, papírová mapa mi pomohla problém vyřešit a jeli jsme dál- a dojeli!

          1. Jo, značení je občas na prd. Na ceduli je sousední dědina, v pořádku, ale proč tam není směr na další větší město, to mi hlava nebere. Zvlášť, když se jeden ocitne v Horoucí Zadeli a na směrovkách jsou jen další Zadele.

            1. Mě spíš dohání k šílenství ten opak- když nemám úplně představu, kde jsem, a na cedulích je jen 80 a 100 km vzdálené město. Já nevím, v jaké pozici vůči těm městům městu jsem a mám se rozhodnout, obzvlášť když vím, že tam rozhodně nejedu a jedu třetím směrem :)

        2. Na dálnici je u nás povoleno maximálně 130, (v Německu je ta stotřicítka pouze doporučená, takže tam jezdím dvoustovkou), ale v ČR nelze počítat s tím, že těch 130 po kterékoli dálnici pojedete pořád. Takže z Prahy do Brna budete rádi, když to dáte za dvě a čtvrt hodiny, na silnicích první třídy počítejte s průměrem max. 70 km/h, (v lepším případě) a po okreskách můžete být rádi za padesátku. Kdysi dávno jsem zvládl cestu z Prahy z náměstí I. P. Pavlova do centra Bratislavy za 3 hodiny a deset minut. (Š 105 L). Jenže než bude D1 a D2 opravená natolik, aby se po nich dalo těch 130 jet imrvére furt, bude to trvat ještě hezky dlouho. (a mimochodem: zítra jedu z kolegy z Brna na Filipovu Huť, pak na Zhůří a přes Sušici, Horažďovice, Kocelovické pastviny u Březnice, Příbram, Beroun, Sv. Jan, Velká Amerika a Praha, (Z Brna do Prahy a zpátky jedou vlakem) a někdyv příštím týdnu vyrazím na Kalábovou do Bílých Karpat, kvete tam hlízovec Loeselův.

  18. Já Ti Ege nevim, když to čtu,připadá mi to,že si nádherně vymýšlíš ;) To přece není možný, dojet do Prahy a zabloudit… (chuckle)

    1. Pche – bloudím ráda, bloudím často. Přísahám, že tam není vymyšlené ani „ň“, spíš jsem to trošku oklestila, abych nebyla za barona Prášila

    2. Co je to bloudit? Neznám. Když chci někam jet, podívám se na mapu, sednu do auta a v přiměřený čas bez problémů dorazím do cíle. V čem je problém?

        1. YGO, neboj, nejsi v tom sama – taky jsme na Setkání bloudily ( a taky jsme vyjely o hodinu déle než jsem naplánovala). Frajerky si frčíme po D11, vždyť to přece známe, naco zapínat navigaci, do Hradce dojedem a přes Hradec to taky známe a pak už to najdem :-)no a houby, celou dobu jedeme za nějakým černým SUV, oba tak postejnavo rychle, kecáme, nekoukáme kolem, najednou světla a zúžení, tak koukám SUV sjelo určeným pruhem doprava, já jak blbec za ním a on ten druhý pruh šoupli do protisměru a vesele pokračoval na Hradec a já se zvolna vzdalovala po okresce směr Rohovládová Bělá… prostě zatmění na dálnici, kterou jezdím několikrát do měsíce, ale hoši v oranžových vestičkách a nápisem Musíme to opravit nás nenechají řídit po paměti…

          1. Minko, víš jak se pozná Středočech? Nenapíše o hodinu později, ale o hodinu déle, případně dýl ( rofl) . Syn studoval v Olomouci s několika Pražáky a když to slyšel poprvé, tak skoro nechápal, co tím chce dotyčný říct.
            Není to míněno jako výtka nebo urážka, jen jsem to dlouho neviděla napsané. U nás se říkalo pozdějc/š

            1. Já jsem taky nejdřív napsala o hodinu dýl, ale pak jsem si to opravila :-) A taky neříkám v Nymburku, ale v Nymburce :-)

          2. Jo, takhle to dopadá, když se jezdí po paměti. Pak stačí, když nějaký šprýmař ze dne na den změní dopravní značení a je klika, když to neskončí rachotem a mrtvolami. No nic, takže v nejbližší obci to otočit, vrátit se a příště se raději věnovat řízení.

        2. Nojo, no, Mám sježděnou celou republiku a už na ZDŚ v zeměpisu jsem města do slepých map sázel s minimální odchylkou, mimochodem, je to, když máte dlouhou chvíli, zajímavá hra; mapu vytisknete dvakrát, jednou kompletní, pro kontrolu, podruhé jako slepou, tu slepou domalujete, (města, vesnice, potoky, řeky), pak to položíte na sebe a zkontrolujete, jak moc jste se (ne) trefili. (stupně obtížnosti začínají celou republikou, končí městskými čtvrtěmi.) A také je potřeba vzbudit orientační smysl. Holubi mají v hlavě kompas, člověk také, ale musí se natrénovat k tomu, aby ho začal umět používat).

  19. Obdivuji autorku, že se pustila do průniku džunglí. Jako rodilý pražák, který by byl pražským měštěnínem již za Karla IV. ji zcela chápu a obdivuji. A to buďte rádi, že jste se nedopustili takových pošetilostí,jako na příklad „zaparkujeme na modré zóně“. I když je to v současnosti deklarováno jako teoreticky přípustná varianta. Přeprat tamní jednosměrkové pasti je bez soustavného a denního treninku zhola nemožné.
    Autorka dále zmiňuje klasiku na které jsem vyrostl. Dalo to sice práci, leč se zadařilo a tak doporučuji p.t. pozornosti následující odkaz od času 19.02 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/140529-pansky-vecirek/27032005840/titulky
    No a představte si, co nám naše češtinářka kdysi na gymplu udělala. Dala nám na větný rozbor úvodní větu povídky Moje jízda tramvají. Pro ty, kteří to, ač je to opovrženíhodné, neznají zpaměti cituji.
    Od té doby, co jsem byl přímým svědkem toho, jak řidič elektrické soupravy číslo 15 při jízdě z kopce zjistil, že brzdy nepracují ani když jim domlouvá a odběhl se do vlečňáku poradit s kolegou co teď, aby nás pak přišel informovat do mezaninu činžovního domu, kde jsme mezitím přistáli, že už dál nejede abychom vystoupili a nezdržovali dopravu neboť obrací, jezdím elektrikou co možná nejméně.

    1. Původní text není k dispozici na, netu, pocházel z Besídky zvláštní školy a nešlo o studio, pročež končí znečištěním sborovny,

      1. Teda, když jsme u táboráku v pozdních nočních hodinách s Bimboušem recitovávali našim skautíkům nezapomenutelné povídky, nechápali, jak si to můžeme těch let tak pamatovat. Nakonec mi je jich líto, tohle jsou věci, které člověku z paměti nevymizí a současně poznává duše zbratřené, stačí jen nakopnout. Jen co přijdu domů hodím jednu desku na gramec a budu si užívat

        1. Mám doma postarší knižní vydání těchto povídek v brožované formě – v sedmé třídě jsem excelovala na lyžáku právě povídkou Jízda tramvají … myslím, že tenkrát jsem knížečku (mimo jiné Jak jsme doma chovali užitečné zvíře a další) znala nazpaměť a doteď se mi vybavují v určitých situacích příhodné věty.

          1. …stál jsem na jedné noze a ještě ne na vlastní…, nebo:…stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil…, že, a podobné další, ad libitum, taky si jich pamatuju moc. Doma některé ty výroky, z různých povídek a z různých představení, poměrně často používáme.

            1. Přesně! A ještě Takové intervaly nemá ani sobí spřežení – to se taky často hodí ;) . Nebo z jiné povídky – Co tančíš, když máš na nohou traktory?! to používám, pokud se někdo hrne k nějaké činnosti náležitě nevybaven odpovídajícím oděvem či nářadím … ona se vždycky najde na určitou situaci odpovídají replika.

                1. A jo, máš pravdu, já si to popletla tím pokračováním (nod)
                  „Copak si dá máma namluvit, že tudy jel omylem traktor s hnojem proti mé vůli?“ „Nevím,“ řekl jsem, „neznám tvou matku, ale neradil bych ti, aby ses smál mým botkám. Ty chodily, když tvůj otec běhal ještě bos!“ (ne, takhle doslova to neznám, ale našla jsem si)

                  1. kdyby jsi to hodn ěčasto používala,tak by sis to pamatovala..tohle mi v hlavě zůstane furt, ale kam jsem si položila pomádu na rty s mangem, to nevim…a ta chlupatá potvora, co mi ji čmajzla a zasela někam ještě dál,tak ta to taky neřekne….

          2. my si nedávno zpívali: Onehdy jsem po ránu,točil klikou lanovky…..a děcka kolem 20 let nechápala….

            1. …Když jsem před tím posnídal trochu tplé žemle a z dálky mne zdravila, svými větvy(i?) jedle… Kam se na to hrabe ječení hvězd Superstár! (rofl)

          3. Tahle knížečka byla jednou z těch, které jsem si nemohla vzít do tramvaje. Tedy jednou vzala, a musela jsem vystoupit a čekat na další. V metru to bylo horší, a nejhorší to bylo jednou ve vlaku do Pardubic, z toho se tedy vystoupit nedalo. Ale to zrovna byla jiná knížka.
            Jinak Ygo, já už bych dneska v Praze bloudila těžce. Ono to na první pohled vypadalo dost jednoduše, jenže z vlastní zkušenosti vím, že co platilo včera, dneska už neplatí.
            A autem jsem taky po Praze párkrát bloudila, jednou jsem dokonce jela přes Prahu tak, že jsem se řídila tím, že musím mít slunce v zádech. :)
            No, nakonec jsem trefila.

            1. No vida, k čemu je dobrý skaut – dle jeho pouček je možné i v Praze cestovat. Slunko v zádech – super. Stejně tak i to nahoře Dedino „dostat se k řece“ – tuhle poučku jsem četla ve Dvou divoších E.T. Setona (rofl)

              1. k řece, k řece, a když jsi dyslektik,je ti to k prdu :-D , protože v tom zmatku nebudeš řešit,kterým směrem ta řeka teče…. (chuckle) , a kterej břeh j epravej,si spleteš ;(

        2. Máme doma vinylky a náš vianočný rituál pri zdobení stromčeka je pustiť si Š+G a niečo dobrého k tomu upíjať (napr. ajerkoňak :) ). Vedie u nás Jak sme chovali užitečné zvíře a Exkurze do zoo („jsem doktor Zelí“ a „nechci slevu zadarmo“). Ygo, tvojmu blúdeniu Prahou dokonale rozumiem a súcítim s ním.

          1. No, mám takový dojem, že někteří z nás by dokázali zabloudit i v Dolních Kotěhůlkách, (nebo si je splést s Horními). Inu, nikdo není dokonalý. Jenom se děsím toho, jak bych asi jezdil za orchidejemi, když bych nedisponoval celkem slušným orientačním smyslem. Když jsem kdysi dávno byl na zájezdu v USA, z toho týden na Havaji, (ostrov Oahu, délka přes 60 km, šířka kolem 40 km), podnikal jsem v této, pro mne zcela neznámé zemi pěší tůry, (Diamond head, Hanauma bay, Nuaanu pali, Puovaina a další)) a nikdy jsem s orientací neměl žádný problém. Na hotelu jsem nahlédl do mapy, porovnal si pár orientačních bodů na mapě s realitou, vyrazil a bez komplikací se vrátil. :D

        3. Všechny mám na CD. A když není v TV, (čím dál, tím častěji), na co koukat, pustím si to a dobře se bavím. V dohledné době vyrobím kopie a vezmu si je do auta, když někam s dětmi, nebo vnoučaty pojedu a budeme stát v nějakém dopravním špuntu, přijde to vhod. A úplně nejlepší je, vypnout u zpráv, nebo reklam v TV zvuk a pustit některé z těchto CD. Kraďousek, nebo Uzená noha s Fialou a Stanjurou přednášející o tom, jak usedl sám v přeplněném kupé nemá chybu. (rofl)

            1. Je vidět, že na zprávy moc nekoukáte; kdykoli se tam objeví ODS, tak se zjeví ta jejich Svatá trojice: Fiala, Uzená noha, neboli Udženija a Stanjura. Je zajímavé, že všichni mají stejné brejle a vypadají (a také mluví), jak trojice sfetovaných puštíků. No a pak tomu nasadí korunu Kraďousek se svým populismem a celé zprávy tím pádem nemají chybu. (rofl)

        4. jo tak yje umím zpaměti..občas se tím častujeme na Beaveru…a někdy nám to trvá hodinu,jeden začne,druhej odpoví větou z úplně jiné povídky…nebo z filmu … ale ve finále je to smysluplnej rozhovor, kterému mnohdy sotva rozumí aktéři, natož diváci….

    2. :-D Znám, znám, kdysi jsem byla schopná to citovat i zpaměti, na Š & G jsem vyrostla. Sympatická češtinářka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD