GEOPOLITIKA: Aktuality z Blízkého východu (červen 2018)

Vzhledem k tomu, jak je situace na Blízkém východě dynamická, se tentokrát místo obvyklého článku o některém z aktérů blízkovýchodního dramatu podíváme na témata, která tamním děním hýbala za poslední týdny nejvíce.

 

Téma číslo 1: Je saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán naživu?

 

Mladý saúdský korunní princ, který de facto drží většinu moci v zemi a který se pustil do velmi odvážných reforem, má přirozeně mnoho nepřátel uvnitř i vně království. Na faktickou hlavu ultrakonzervativní Saúdské Arábie (skutečná hlava státu, král Salmán, se politikou poslední roky moc nezabývá) se od svého nástupu choval spíš jako mediální hvězda, než jako cokoliv jiného. Cestoval po světě, uzavíral různé dohody, koalice, vystupoval v západních i blízkovýchodních médiích, a když zrovna nedělal výše uvedené, podobně, jako Donald Trump a Benjamin Netanjahu; shodou okolností politici, s nimiž si evidentně dobře rozumí; trávil čas pěstováním si svého PR na Twitteru a Facebooku. Bylo ho zkrátka všude plno. Jenže jeho poslední takové vystoupení bylo 12. dubna, kdy se potkal se španělskou královskou rodinou – a pak, po 21. dubnu, se věci dost dramaticky změnily.

 

Co se 21. dubna stalo, je stále ještě záhadou. Podle saúdských zdrojů byl sestřelen nepřátelský dron u rezidence korunního prince, íránské zdroje hovořily o zdařilém atentátu. Od té doby se Mohammed bin Salmán na veřejnosti velmi dlouho neobjevil a spekulace o jeho smrti, notně podpořené íránskou propagandou, ovládly blízkovýchodní internet. Dlouho nebylo jednoduché tyto spekulace potvrdit nebo vyvrátit, protože jindy sdílný princ se ukázal jen tu a tam na nedatovaných fotografiích, což spekulace ještě více podporovalo. První solidní důkaz o tom, že žije, přišel 31. května, kdy se nechal natočit na video při setkání s jemenským prezidentem Abd Rabú Mánsúrem Hádím; další video pak přišlo v neděli 3. června, kdy se setkal s bývalým korunním princem Murkínem bin Abd al-Azízem a ještě jedno v úterý 5. června s libyjským premiérem Fajízem al Sarrážem. Dá se tedy s určitostí říct, že žije, ale třebaže se snažil vypadat na kameru zdravě, podle jeho rukou a držení těla se dá usuzovat, že zranění skutečně utrpěl (což zároveň potvrzuje správné datování videí). Na druhou stranu, do doby, než se potká s někým ze Západu, nebo s politickými představiteli nepřátelských zemí (tedy těch, co straní Íránu), nebudeme mít úplnou jistotu, protože jemenský prezident je jeho spojencem a rozhodně by ho nejspíš kryl. Zároveň saúdská média stále ještě píšou velmi pozitivně o Izraeli, což rovněž svědčí buď o tom, že korunní princ žije, nebo o tom, že jsou jeho myšlenky mezi saúdským establishmentem populárnější, než by člověk čekal.

 

Jak jsme si již v seriálu řekli, na osobě korunního prince a jeho iniciativě závisí hodně, pokud jde o naději na uklidnění blízkovýchodního chaosu ve prospěch bipolární blízkovýchodní studené války (to, že by taková situace znamenala zlepšení, o poměrech v regionu leccos svědčí).

 

Téma číslo 2: Události v Gaze a jejím okolí a role západních novinářů

 

Hamás, teroristické hnutí ovládající Pásmo Gazy, za pomoci Íránu (což přiznal ve svém úterním tweetu sám ajatolláh Alí Chameneí) vyhlásil už sedm týdnů před „Dnem katastrofy“, který si palestinští Arabové připomínají 15. května, akci nazvanou „Velký pochod návratu“, jejímž cílem bylo každý pátek sehnat co největší počet Gazanů, nahnat je na hraniční plot a mezi ně infiltrovat ozbrojence, kteří měli za úkol prorazit plot, nechat Gazany vejít do Izraele v počtu desetitisíců a nechat ozbrojence dojít do nejbližších izraelských vesnic a pozabíjet každého, koho najdou. Dokonce si vypracovali plány na to, kdo z hnutí bude ve které vesnici pronášet vítězný projev na vojenské přehlídce.

 

Navzdory tomu, co si většina západních médií myslí, neměly události z „Dne katastrofy“ na hranici spojitost s přesunem velvyslanectví – datum přesunu amerického velvyslanectví do Jeruzaléma (14. května) bylo stanoveno až poté, co Hamás už několik pátečních akcí v tomto duchu uskutečnil. Samozřejmě novinářům se tenhle narativ nesmírně hodil – mohli pak říct, že izraelští vojáci střílejí do „palestinských“ demonstrantů, kteří protestují proti ambasádě, za kterou může Donald Trump. Podobně se masivně desinformovalo i v jiných otázkách – svět obletěly zprávy o roční holčičce, kterou její rodiče měli vzít na „demonstraci“ k plotu, která tam měla zemřít v důsledku nadýchání se slzného plynu. Když pominu, co za rodiče bere miminko na takové místo, samotné „ministerstvo zdravotnictví“ Hamásu minulý týden potvrdilo, že holčička zemřela kvůli srdeční vadě a vyškrtlo ji ze seznamu obětí těchto událostí. To už samozřejmě západní média vůbec nezajímalo – lež už obletěla svět dřív, než si pravda stačila obout boty, jak se říká. Nejinak tomu bylo v případě počtu mrtvých: média všude mluvila o jednašedesáti zastřelených „palestinských demonstrantech“, ovšem nedodala, že padesát z nich byli ozbrojenci Hamásu, což přiznal sám Hamás; co přiznal, on se tím vyloženě chlubil. V situaci, kdy je na místě čtyřicet tisíc lidí a spousta hustého černého kouře z pálených pneumatik si nejsem jistý tím, že tento narativ, s nímž západní média přišla, byl úplně přesný; nemluvě o tom, že mnozí z těch desetitisíců lidí, co byli na místě, tam byli proto, že Hamás tlampači na minaretech v Gaze lživě hlásil, že plot byl proražen a Izraelci opouštějí své pozice a motivoval lidi k tomu, aby se šli na místo podívat.

 

Cynická hra Hamásu, kdy si bere vlastní lidi za živé štíty, popřípadě z nich dělá „líbivé“ mrtvoly pro západní tisk, který je pak rád za to, že může označovat Izrael za zemi apartheidu a vrahů, mu bohužel plně vyšla. Tím to ale zdaleka neskončilo. Diskuse o tom, zda neuvolnit podmínky v Gaze, začala i v samotném Izraeli – načež přišla na první pohled překvapivá reakce Palestinské autonomie (té, co kontroluje oblasti A a B v Judeji a Samaří / na Západním břehu Jordánu), která prohlásila, že pokud Izrael uvolní blokádu Gazy, vypoví bezpečnostní spolupráci s ním. Není totiž v zájmu PA, aby se situace v Gaze zlepšila, protože PA se snaží Gazu ovládnout pro sebe a uvolnění tamních restrikcí by jim v tom moc nepomohlo. Dva dny před „Dnem katastrofy“ (13. května) navíc Hamás spálil ze strany Gazy hraniční přechod Kerem Shalom, kterým do oblasti proudí humanitární pomoc, potraviny, palivo a podobně, což bylo opět něco, čeho si západní média, která jinak přeochotně píšou o špatných podmínkách v Gaze, nevšimla.

 

Minulý týden pak začal Hamás, jakož i jeho politická konkurence z Gazy, hnutí Islámský džihád, s ostřelováním izraelských měst a vesnic v okolí Gazy raketami Kassám; většinu z nich dokázal zachytit systém protiraketové obrany Železná kopule a díky dobře propracované civilní obraně (dostatek krytů, varování prostřednictvím sirén a mobilních aplikací, vycvičení lidé, atd.) naštěstí nikdo nezemřel. Bohužel to nebylo to jediné, co začali dělat – začali rovněž masově pouštět do Izraele draky (takové ty, jako u nás na podzim pouštějí děti), na nichž jsou přivázané zápalné lahve s cílem spálit co nejvíce přírody na izraelské straně hranice. Tento týden to ještě „vylepšili“; místo draků začali pouštět heliem naplněné balonky, na nichž tyto zápalné lahve visí; obojí způsobilo mnoho rozsáhlých požárů v jižním Izraeli.

 

V tomto ohledu je potřeba zmínit roli našeho ministra zahraničí a místopředsedy vlády v demisi Martina Stropnického, který vydal prohlášení, kde všechno výše uvedené zmínil, čímž se stal prakticky jediným evropským politikem, který jako oficiální prohlášení své země uvedl věci na pravou míru.

 

Téma číslo 3: Intenzivnější bipolarizace regionu, Rusko jako arbitr a zapojení dalších mocností

 

Jak bylo v předchozích dílech seriálu naznačeno, Blízký Východ se právě postupně mění z „chaotického multipolarismu“ v bipolární konflikt mezi Saúdskou Arábií a jejími spojenci a partnery na straně jedné a Íránem a jeho partnery a spojenci na straně druhé. Tento trend se zase o něco posílil oznámením Pákistánu – v reakci na vypovězení americké dohody s Íránem – že se jednoznačně postavil na stranu Íránu; do té doby se Pákistán do íránsko-saúdského sporu příliš nezapojoval a snažil se mít dobré vztahy na obě strany. Saúdské oznámení, že pořídí-li si Írán jaderné zbraně, udělá Saúdská Arábie totéž, ovšem postavilo Pákistán jednoznačně na jednu stranu barikády, tím spíš, že Pákistán oznámil 22. května další sbližování svých zájmů s Ruskem a Čínou.

 

Zde je potřeba podotknout, že během studené války měl pákistánsko-indický spor zcela jinou dynamiku; Indie měla dobré vztahy se Sovětským svazem, zatímco Pákistán s Velkou Británií a Spojenými státy. Teď se to otočilo – a navíc toto pákistánské rozhodnutí přispělo k zapojení dalších mocností do blízkovýchodního dění. Indie, která má poslední desetiletí velmi dobré vztahy s Izraelem, rozmístila minulý týden na hranicích s Pákistánem izraelské rakety, což lze brát jako gesto, které obě země ještě více sbližuje; zároveň se do blízkovýchodního konfliktu promítl indický dlouhodobý spor s Čínou.

 

Sledovat čínské plány v zahraniční politice není úplně jednoduché, protože signály, které Čína dává, jsou hodně subtilní, ovšem jedním takovým je z posledních týdnů markantně zvýšený zájem státní tiskové agentury Xinhua (Nová Čína) o palestinský úhel pohledu na celý spor, jakož i průběžné vyjadřování „pochopení“ pro íránskou věc. To neznamená, že by se Čína chtěla nějak více angažovat, ale její postavení se na stranu Íránu je celkově vzato velmi logické: íránskou moc omezuje Erdoğanovo Turecko, které má ambice o rozšíření svého vlivu na úkor Íránu ve střední Asii, což je region, o nějž má zájem i Čína, která tam chce vybudovat svůj megalomanský projekt „Hedvábné stezky 21. století“. Turecko zároveň dlouhodobě podněcuje nepokoje v oblasti, kterou označuje jako „Východní Turkestán“, která je oficiálně součástí Číny jako provincie Sin-ťiang a kde žijí muslimští, turkickým jazykem mluvící Ujguři. Vztahy Turecka a Číny jsou kvůli tomuto už dlouhodobě velmi napjaté, což je další důvod, proč pro Čínu dává smysl mít dobré vztahy s Íránem.

 

Všechny tyto události – spolu s dalším sbližováním Izraele se saúdským blokem – posilují a zrychlují rozdělení Blízkého východu do dvou silných, proti sobě stojících bloků, za nimiž se staví světové velmoci, a to následujícím způsobem:

 

  • USA za saúdsko-izraelský blok
  • Indie stojí dnes na straně Izraele a do budoucna nejspíš bude stát opatrně na straně Saúdů, zatímco se to bude snažit balancovat tak, aby to neohrozilo křehké vztahy s Íránem
  • Čína za Írán
  • EU bez konkrétní politiky vůči regionu, stojící spíše v pozadí
  • Rusko jako nezávislý arbitr, mající dobré vztahy se všemi zúčastněnými

 

Rusko, které si udržuje dobré vztahy s Íránem, Izraelem, Saúdskou Arábií, Egyptem, Tureckem, Pákistánem, Indií i Čínou – tedy s každým, kdo v regionu něco znamená – se dostalo, zejména v důsledku vyklizení prostoru Západem, do pozice jakéhosi nezávislého arbitra, který prosazuje své zájmy a nechává jednotlivé aktéry soupeřit o to, kdo ruským zájmům vyjde nejvíc vstříc, přičemž toho pak Rusko odměňuje. To je to, co se podařilo izraelskému premiérovi Netanjahuovi v Moskvě, který dosáhl toho, že Rusko nepřímo vzkázalo Íránu, ať Sýrii vyklidí, a to i včetně Hizballáhu, s dodatkem, že bude-li Izrael na íránské pozice v Sýrii střílet, bude se tak dít s ruským souhlasem. Íránské pozice v Sýrii nejsou ještě zdaleka tak silné na to, aby to Írán bral na lehkou váhu, a navíc je Írán v takové pozici, kdy Rusko, zejména kvůli vypovězené dohodě s Amerikou a novým sankcím, potřebuje.

 

Aktualizováno: 6.6.2018 — 10:52

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hm, díky těmto článkům začínám vidět trochu jinak svět našich médií… mimo jiné se mi opět potvrdilo, že píšou jen to, co se jim hodí a není to moc komplikované, aby se náhodou nemuseli moc snažit.

    1. Každé medium, země, politik sledují jen vlastní zájmy a nemá smysl doufat v něčí samaritánství. Když v nás někdo chce vzbudit nějaké emoce, má k tomu důvod.

    2. Já v média nevěřím už dávno. Když vím, co za kydy píšou o tom, v čem pracuji a čemu rozumím, tak je mi jasné, že o tom, čemu nerozumím píšou stejné kydy a tudíž nemá smysl se nad ničím rozčilovat.

    3. Pokud jde o politiku-ekonomiku, tak ten způsob informování určitě není daný tím, že by si redaktoři byli líní nebo neschopní něco vyhledat a informovat s větší objektivitou. Je to cílený promyšlený výběr informací a jejich vyznění samozřejmě někomu/něčemu slouží. Proto je třeba používat mozek a pokud možno i více různých zdrojů. A rozhodně se to netýká jen našich médií.

      1. Osobně bych řekla, že platí spíš to první. Novináři (někteří) psát umí, ale bohužel nerozumějí tématům, o kterých píší (čest světlým výjimkám). Cílený promyšlený výběr se týká jen několika novin a potažmo i médií, ale z těch to tak křičí, že je to dobře poznat, pokud ovšem člověk chce.

      2. Čí chleba jíš, toho píseň zpívej! Takže opravdu nezávislá média neexistovala, neexistují a nikdy existovat nebudou. Každý bez výjimky, ať je veřejnoprávní, nebo soukromý, píše a říká jen to, co si jeho živitel přeje. Zaměstnanec v práci také dělá jen to, co mu zaměstnavatel nařídí, takže není důvod, aby to v informačním průmyslu bylo jinak. Takže věřím jen tomu, co si ověřím na vlastní kůži a pokud si to ověřit nemohu, tak preventivně nevěřím ničemu.

  2. Díky moc za tento článek. K tématu č.2 byl 16.5. na DVTV
    zajímavý rozhovor s Tomášem Pojarem (býv.velvyslancem v Izraeli) ve stejném duchu jako Váš popis.
    Těším se na další Vaše příspěvky.

  3. Jo, ještě jedna poznámka – jestli bych chovala ještě nějaké sympatie k palestinskému hnutí, tak poté, co začali pouštět zápalné draky a podpalovat izraelské území stylem, ať shoří kdokoliv, myšlenka za to stojí, by mě jakýkoliv soucit opustil. Nakonec – pokud se lidi dokázali díky dobré organizaci a varování zatím zachránit, co všechna ta zvířata?

        1. Příklad – když dáš do Googlu „Gaza kites“, tak to najde články z anglicky psaného izraelského tisku, amerických židovských novin, jen výjimečně sem tam BBC, NY Times, ale ani odtamtud ne moc. Přitom ty požáry, které to způsobilo, jsou už hodně rozsáhlé a zničily spoustu polí, lesů (v téhle oblasti, kde je o lesy fakt nouze) i jednu přírodní rezervaci.

          https://www.google.no/search?q=gaza+kites&client=opera&hs=g2Y&ei=cvUYW_TcFOnBgAaJg7T4DQ&start=0&sa=N&biw=1920&bih=943&gws_rd=ssl

      1. Tomu neleží na srdci ani osud většiny lidstva. (Žena u nich není člověk, ale poměrně bezcenná věc).

    1. Dede, v tomhle jsem s tebou zajedno. Jestli se něčeho bojím, tak je to požár a povodeň. Se živly jako je oheń a voda by se nemělo zahrávat. Nechápu ani vypouštění těch balonků přátelství nebo lásky nebo čeho všeho – jak se pod nimi zapaluje svíčka a vypustí do prostoru. To bych fakt zakázala. Občas to tu prolétá kolem, jak si asi někdo v okolí udělal veselý večer, a já to vždycky s hrůzou v oku sleduju, jestli to dohoří nahoře nebo spadne a něco podpálí.
      Natož takovýhle draky. Fuj a každému by se mělo dostat jeho medicíny, spadnout mu to na hlavu a podpálit jeho pr… pardon.

    1. Jo, na to peníze jsou, ale na léky pro lidi s takovými nemocemi, jako je nemoc motýlích křídel, nebo na léky zdarma pro důchodce, to ne! (devil)

  4. Díky za ty aktuality, byť z nich kapku mrazí. Vlastně ze všech! Popravdě ještě před nedávnem by mě nenapadlo mít starost o dobrou kondici saúdského prince – a teď je to klíčová otázka pro celý ten nešťastný region. Jsem ráda že přežil a kormidluje svoji zemi určitě nadějnějším směrem, než jeho předchůdce.
    Útoky Hamásu v Gaze vidí západní Evropa těžko pochopitelnou optikou – ještě když je pravda, že sám Hamás se chlubí tím, že používá civilisty k vlastním cílům. Zajímalo by mě, jak hodí na Izrael fakt, že si svými vlastními raketami zničili svoji vlastní elektrárnu. Když jsem viděla ty záběry ze školek, kde křiví nenávistí dušičky malých dětí (hry na teroristický útok), tak mi bylo za ty děti smutno – jejich rodiče pilně vyrábějí další ztracenou generaci. Vždyť se k nim už neznají ani další Arabi!
    No a vstup dalších mocností do situace na Blízkém Východě je prostě pr… hodně špatná zpráva. Rusko jako arbitr… no potěš.

    1. Rusko, nebo USA – je to za 18, nebo bez dvou za 20. Ale po tom, jak začal ISIL krachovat, od doby, co se Rusko vložilo do konfliktu v Sýrii bych si na USA nevsadil.

        1. Spíš Rus po skočení odvykací kůry. Mozek zničený a pokud ho někdo opět pustí k alkoholu, nebo drogám, je s ním konec. :D

          1. Také by nebylo od věci si připomenout, jak začala historie USA – genocidou původních obyvatel severní Ameriky. Kdyby se takto choval k původním obyvatelům některý stát dnes, čelil by tvrdým mezinárodním sankcím a nejspíš i ozbrojené agresi v rámci ochrany lidských práv. Ale když dva dělají totéž, není to totéž, aneb co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD