BTW: Máma není služka

Bylo to někdy předevčírem, když na mě z chaosu příspěvků na Facebooku vykoukl článek se zajímavým titulkem – „Máma není služka. Máma je dáma.“ V zásadě si autor všímá způsobu, jakým některé matky slouží svým dětem. Nejen malým. A někdy nejen dětem. A přitom to přece myslí dobře.

 

 

Popisuje tam i dialog s jednou svojí známou, nejspíš obětavou matkou, která si stěžovala, že má šikovného a hodného syna, ale ten se k ní chová jako ke služce. Autor prý k tomu podotkl, že se neví, proč se diví, když se k němu jako služka chová. (Celý článek, který vyšel na FB stránce Český mozek najdete zde https://www.facebook.com/nadacnifond.cz/posts/2003078016369028)

Přimělo mě to vzpomínat. Jak jsem se ke svým dětem chovala já? Samozřejmě bych ráda řekla, že jsem žádná služka nebyla, a dokonce si myslím, že to byla i pravda:)) Jenže… i když jsem věděla, že to není správné, kolikrát jsem jim radši pomohla třeba s oblékáním, abychom ráno z domu vyšli včas? Kolikrát jsem jim pomohla uklízet pokoj, protože jsem měla pocit, že další naléhání už nesnesu?

Potom jsem si vzpomněla na počítání do tří. Tak schválně, kdo z vás taky zadal příkaz, a potom musel chodit počítat? Uděláš to, než řeknu tři! Jedna… dvěěě… a jedna jsou… tři! A prásk, pokud potomek stále vzdoroval, nezbylo než skutečně aplikovat vyslovenou výhrůžku. Nezapomenu, jak jednou Martin na to konto skutečně vyhodil z okna cosi, co do té doby nebylo uklizeno (tedy… děti tomu věřily, bylo to ve sklepě:)).

Hm, teď jsem se asi dostala k jádru pudla, jak se bůhvíproč říká. Měla jsem dvě dravá a dominantní mláďata mužského pohlaví, se kterými to nebývalo jednoduché. Ovšem podstatné je, že jsem zároveň měla i muže, který mi kryl záda. Takže když jsem občas selhávala v boji s jejich výběrovou hluchotou a neochotou cokoliv uklidit (měli vždycky důležitější práci, že:)) a měla jsem tendenci to vzdát (ach, oč rychlejší to je, když to udělám sama), tak zasáhl v můj prospěch. Oni muži jsou, řekla bych, obecně vůči posluhování odolnější:))

A nejen to. Od chvíle, kdy vyrostli natolik, aby něco unesli, bylo jejich povinností mi pomáhat nosit břemena – ať tím břemenem bylo cokoliv. Nákup, nádobí, zavazadla, nebo dřevo a voda na chalupě. Někdy jsem si připadala až nepatřičně, když jsme třeba nesli věci na chalupu a já šla od auta jen s kabelkou, ale neprotestovala jsem. Naštěstí nemám problém se svojí ženskou identitou a pomoc mě neuráží:)) Nakonec, moje pole působnosti bylo i tak pořádně široké.

Něčeho podobného si samozřejmě všímá i autor onoho článku, který napomíná i muže – protože někdy nejen nezasáhnou, když jejich ženy slouží dětem, ale dokonce si i oni nechávají sloužit. Tedy, pokud mají ženy, které netrvají nebo nedokáží trvat na rovnoměrnějším rozdělení zátěže v rodině.

On to výslovně nepíše, ale zjevně mu jde o to, aby si ženy nepletly obětavost a péči s posluhováním. A nakonec je tam pro ženy, matky kluků, hezký apel: „Každá máma by měla z kluka vychovat rytíře. Ne nesamostatného blbečka.“

 

PS: Upřímně řečeno, zaujalo mě, že se v článku nevyskytoval problém rozmazlených holčiček. Že by matky byly vůči dcerám přísnější? Nebo byly holčičky samostatnější? Nevím. Nikdy jsem nevychovávala holčičku:))

 

A tak se dnes ptám: Co si myslíte o sloužících matkách? Znáte nějaký podobný příklad ze svého okolí? Dokázaly jste se (vy matky) této pasti (většinou:)) vyhýbat a nedělat za děti věci jen proto, aby už byly konečně hotové? Co byste vzkázali matkám, které pletou obětavost s posluhováním?

 

Aktualizováno: 5.6.2018 — 06:16

79 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Das also war des Pudels Kern, podiví se Faust večer ve své pracovně, když černý pudlík, který ho cestou na procházce pořád obskakoval a lepil se na něho tak, ža si ho dovedl domů, se zvětší a je z něho Mezistáfl (jméno c Matěj Kopecký, loutkář blahé paměti).
    Z čehož plyne mravní poučení, že neradno příliš se kocati s cizími pejsky, s kterýmžto moudrem tady asi dvakrát neuspěju, chicht.

    1. Patřilo to dolů d komentářů, omlouvám se.
      Tady se explikuju co krkavčí matka těžkéhoé kalibru, protože ten plakát s filmovým Snoopym jsem v roce 1980, kdy byl velecennou kořistí z brněnské Kinokavárny (tam a pak v předměstských blechárnách jsme na něm byly s desetiletou dcerou celkem devětkrát) po několika vážně míněných varováních skutečně zmačkala a vyhodila z třetího patra na chodník. Byl zachráněn, vyžehlen, dodnes zdobí knihovnu dne už málem padesátnice a je připomínkou jejího krutého mládí. (Ale s tou skříní pak už nikdy nebyl problémy.)

  2. Musím sebekriticky přiznat, že já mívám sklony, když jsou u nás vnoučata, udělat něco za ně. Až snacha mě (a děti) musí upozornit, že pravidla platí nejen doma, ale i u babičky. :) Ona je opravdu důsledně vychovává k samostatnosti a pomoci v domácnosti, v tom je fakt dobrá, a tak každé z dětí má svoji „agendu“, i ten nejmenší. A docela to funguje, většinou. Nejstarší v případě potřeby připraví studenou večeři pro všechny děti – baví ji to, cítí se důležitá. Ale kolem vynášení koše do popelnice byla diskuse (proč zrovna já?) a tak občas tuto povinnost vyhandluje s mladší sestrou za něco jiného, případně – když je to nezbytné – vychází s košem až pod příkrovem tmy, aby nebyla při tak nedůstojné činnosti spatřena! (chuckle)

  3. OT – noha prý vypadá krásně a smím na špičku zlehka našlapovat. Viděla jsem RTG, vypadám jak železářství – kus železa a osm! šroubů. Za pět týdnů kontrola a pak zřejmě přejdu z berlí na francouzské hole. (whew)

    1. Tak to prosím tě hlavně nepřeháněj, ať ta krása vydrží i nadále. Jak pravil Cimmermann, táhni a srůstej.

        1. hrůza, myslím na Tebe, i když aktuálně nekomentuju, čtu vše. Neboj, časem to bude dobré, určitě, musí.

            1. Ivo, to bude chtít nejen tvoje pokusy, ale časem i rehabilitaci, počítám, že ona i páteř dostala zabrat. Zkoušej to pomalu, ono to stejně jinak nejde a věř, že to bude dobré.
              Podívej, JanaBa už rozchodila i tu sešroubovanou páteř… a taky to nebylo nahned:))

  4. Strašně mi vadí tenhle přístup k dětem. Zážitek z nedávné doby – paní, pokročilejšího důchodového věku, které se vrátil domů syn po rozchodu s přítelkyní. Stručně řečeno, ten prevít se válí doma a nechá se obskakovat a živit starou mámou – protože prý nemůže najít práci! Podotýkám, že z rozhovoru vyplynulo, že je kuchař! Projděte se po Praze – každá druhá hospoda shání lidi…
    Obávám se, že té paní se její výchova ošklivě vrátila .

    1. Zano, to jsou krušné konce. někdy minulý týden proběh médii článek o tom, jak v New Yorku zažalovali rodiče svého syna, že se už kolik let jen povaluje doma na náklady svých rodičů, nepracuje a na vyhazov z mamahotelu nereaguje. Soud rozhodl o jeho vystěhování…
      To je už extrémní způsob, jak mohou rodiče řešit své výchovné selhání. Vím, že někdy, když je osobnost dítěte patologická nebo bere drogy, tak mohou být rodiče svatí a je jim to houby platné, ale většinou se dá za líným a neschopným dítětem nedostatek ve výchově najít…

  5. Bohužel já sama jsem v tomto neobstála, v podstatě po vzoru mé matky, která mi před lety vmetla, že neumím vychovávat děti – nikdo mě to neučil a příklad z domova nebyl zrovna to pravé ořechové. Moje děti jsem v jejich dětství od práce odstavila, protože jsem to přece udělala lépe a rychleji….. jj, když je člověk blbej…. Dnes si trochu drbu hlavu, ale – děti jsou dospělé, studují a bydlí na kolejích, takže se musí o sebe postarat a doma je klid.

    1. Milá Olgo, on je tento přístup běžný dokonce i u rodičů aktuálních rodičů, protože heslo „obětovat se pro děti“ bylo a je stále populární. Potíž je v tom, že on člověk dětem ledacos obětuje, ne že ne, ale rozhodně to neznamená dětem otročit, kupovat dětem na co si vzpomenou a sami žít o suché skývě a podobně.
      Člověk má dětem obětovat především vlastní pohodlnost a dát jim svůj čas, lásku a pořádnou výchovu. On je to i bez otročení pořádný záhul, ne? :) A navíc se přitom pořád učí – děti i rodiče. Podívej, teď už víš, co víš a zkus to nadhodit před svými dětmi – ať to nespadne na další generaci (inlove)

  6. vice k tematu – pokazde jsem prekvapena, jak mamy berou od deti skolni tasky pri vyzvednuti ze skoly a nosi jim je az k autu.
    mame stesti, ze do skoly muzem chodit pesky, a za tim ucelem dostal kluk skolni tasku s kolecky (kterou si mmch moc pral). a do skolky nosi holka jen minibatuzek se svacinkou. jen kdyz pro ni jdu s golfkami, tak ho povesim na drzadlo, jinak nosi pekne sama, vzdyt tam nic neni. a jak je na to pysna ;)

    1. Formičko, taky jsem viděla v zahraničí děti se školními taškami na kolečkách a moc se mi to líbilo.
      Nevíte někdo, jestli to je tady taky? U nás na vsi není škola a moc dětí tak nevídám – a ty, co vídám, mají převážně batohy…

      1. urcite se v cesku taky najdou.
        jinak velmi doporucuju kolecka na vnejsi strane, ne pod popruhy, tak se preci jen trochu omezi omatlani obleceni ;)

        1. No přesně tak, vyzkoušeno. Ale vzhledem k tomu, jak se dokáží omatlat i bez koleček, se to ztratí.

      2. batohy vedou,tašky na kolečkách nevídám ani na naší sídlištní škole v bydlišti a v prcovním městě taky ne….

      3. Kluci mají batoh na kolečkách :D. Prostě batoh s konstrukcí a vytahovacím držadlem, který má dole kolečka. Do a ze schodů to neumí, ale na popotahování po školní chodbě je to vymyšlené dobře. Jinak si ho od prvního dne nosí sami a tašky s nákladem mi berou z rukou (pokud neřeknu, že je to moc těžké, pak to neseme každý za jedno ucho anebo jenom já a oni mi otvírají a tak, ale to už je hodně velká vyjímka).

        Taky chodíme pěšky, v dešti tramvají, a hezky si cestou popovídáme.

        1. No ano, kluci jsou gentlemani – doufám, že se letos uvidíme na Setkání a že si je už nebudu plést ;) . Musím se vždycky smát, když si vzpomenu, jak vloni Aleš?, jdoucí kolem našeho stolu u snídaně, jen tak mimochodem prohodil „Tak co, YGO, jak se ti tady letos líbí?“ To bylo tak kouzelně nečekané …

          1. Ygo, trénink v poznávačce musíme odložit o rok, letos to nedáme, bohužel. Jo, oni mají fakt skvělé hlášky, občas mne odrovnají naprosto.

    2. Záleží na tom, kde člověk bydlí. Kačka dostala na koleje tašku s kolečky, ale mají tak rozbitou cestu, že se s tím jen zbytečně nadře…

    3. V Praze jsem si všiml, že se docela rozšířila kombinace koloběžka + batoh zavěšený za řídítka. Docela dost dětí tady jezdí do a ze školy na koloběžce a MHD.. Já takhle jezdím do práce, proto si toho dost všímám.

  7. jojo pocitani do tri :D velmi se snazim dodrzovat zasady kevina lemana – ale nekdy je to TAK tezke a zvlast v casovem presu (angel)
    taky s tim asi souvisi trestani.
    vcera casne rano (asi ve 4) pokreslila trileta dcera nabytek fixkou. dostala sprdunk, obrecela to, a dnes rano (opet asi ve 4) vzala pro jistotu permanentni popisovac a vyradila se na bilem kozenem gauci.
    manzel se vztekal hodne, ja uz nejak nenachazela slova :@
    program dne: drhnuti (punch)
    fixy dam z dosahu, ale neco na psani holka asi vzdy najde, nemuzu vsechny propisky dat pod zamek nebo na horni skrin (think)
    a co s ni? (headbang)

    1. bohužel jsem měla podobné upíry, Kuba si otevřel tuš, na záclonách, na pyžamu nesmytelně. Co vymezit prostor, kde se může pohybovat když rodiče ještě spí?? Místo, kde smí malovat, kus zdi, její prostor na tyto aktivity? Nebo holt hlídat či se smířit s tím, že v pět ráno člověk třeba hledá v posteli vrh křečíků, který dcera v podobném věku dovezla v kočárku do ložnice

      1. rada bych ji prostor vymezila, ale kdyz ji nekam zamknu, bude akorat rvat…
        manzel dokonce vstal s ni, ale protoze si lehla na gauc a zabrala, zdrimnul si taky…
        pritom ma obri tabuli na kresleni, velky stojan s papiry, zasuvku plnou bloku… tohle bylo asi spis ‚vyzkousim co to udela‘ (devil)
        makam a pomalicku to mizi

        1. byla jsi rychlejší – tak jestli takto, nechala bych jí pěkně velký kus na čištění. rukavice, kyblíček, houbičku s jarem a dupky, hezky čistit.

          1. asi by to bylo fajn ji zapojit, ale je ve skolce a hlavne to bohuzel jen jarem nejde, mam nzstesti doma spec. pripravek na kuzi a bile houby a musim drhnout fest. plus hned stirat, aby se to nerozmazalo jeste okolo. k tomu ji nepustim, bylo by vic skod nez uzitku. asi spravna lekce, ale ted mi jde vic o to kanape ;)

            1. Formičko, když to tak čtu, tak mám dojem, že jsem naprostou nekreslivost vlastních dětí nebrala správně – ono to bylo možná spíš požehnání :D
              Radu nemám a chápu, proč to čistíš sama :) Možná by pak mohla drhnout něco jiného (wasntme)
              Akorát, aby ji to nezačalo bavit, to drhnutí, a pak si rovnou nepřipravovala oblíbenou práci… :P (děti v tomhle věku baví ledacos:))

            2. tak uz mam asi ctvrtinu, uf.
              desny je, ze ty vydrhnuty mista jsou fakt zarive bily, oproti zbytku mirne po letech zasedlyho gauce, takze az zlikviduju fleky od fix, ceka me ho vydrbat znova cely, at neni jak po tyfu :D

                1. A nebylo by lepší a rychlejší zamatlat ta vyčištěná místa? Popřípadě celý gauč, aby to bylo jednotné – třebas takové blatíčko z červené hlíny (Dede by mohla poslat to labské (rofl) ) – zamazat, nechat uschnout, vysát a máš nový gauč do červena …

                  1. delat ze snehobilyho gauce cernofialovej (envy)
                    skoda ze sem nemuzu dat i fotku… vypada to jako by se ucila psat cinsky

                    1. Naco blátíčko? stačí náhradní inkoust do tiskárny, nalít do libovolné sprejovací flašky s prostě stříkat. A když se pak vystřídá několik barev, může být výsledek i zajímavě efektní.

                    2. Já si dokonce myslím, že kdyby formička místo drhnutí vzala do ruky taky pár fixů a připojila i své kreace na sedačku, získala by zaručeně originální kus nábytku, který by všichni obdivovali! Ale komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci (rofl) .

          1. Víte jak malí jsou malí křečíci džungarští? A jak rychle umí běhat? A jak je člověk zmlácenej, když spí pět let cca 3 hodiny denně s přestávkama???

    2. co vede děti k tomu, že malují na zeď a na nábytek, jsem nepochopila doteď – Ondra to jako malý nedělal, neteřinky vyzdobily byt po svém, kam se jeden podíval – dobrý punk. zdi se vymalovaly znova a na pohovku ( naštěstí čalouněnou) se dal přehoz, než dosloužila docela. ovšem nebyla jsem u toho, když to rodiče holčiček našli :-) naprosto tě chápu, já bych byla blízka tomu, poslat dítě do internátní školky ( samozřejmě žertuju :-)ale zapojila bych ji vesele do programu dne : drhnutí. možná by v té tříleté hlavičce uvízlo, že udělala něco, co se nemá…pouvažuj o Inčině nápadu – vymezit velké místo na kreslení a když bude tvořit jinde, tak sankce. ale vyroste z toho, určitě – ty dvě nadané malířky ( dnes 12 a 10 ) vůbec ani nebaví kreslit :-))

        1. Zatrhnout to, co ji baví. Na někoho platí pohádka,na někoho běhání venku, návštěva u kamaráda, Kubovi jsem pravidelně brala síťový kabel od počítače… a nosila ho do práce s sebou :)

        2. Sharka a Matylda odpověděly za mě :-) každé dítě vymýšlí jinak, vydrž a neupusť z nastavených pravidel ( synkovi už je 27, takže čas spokojeně zavál jeho dětské zlobišárny ). hlavní je přežít a neskončit v Kroměříži :-)

          1. U nás to bylo asi jít ven. Nejhorší trest pro oba bylo sedět na zadku a nemoci nic dělat. Žádné kreslení, prostě jen tak sedět a koukat na maminku jak třeba žehlí. Žádné velké vybavování se smrádětem, prostě taková obdoba klečení na hrachu

    3. počmárala bych jí něco jejího a taky ty ruce, které držely tu fixu..aby si to užila! ;-)
      uděláš to zas-tak přes ty ruce dostaneš a ono to docela bolí…ale planě nevyhrožovat a splnit tu hrozbu, když to udělá.
      Samozřejmě, že tříleté dítě nebudu mlátit přes ruce tak,abych mu je zlámala, ale štípnout to musí….

      1. ona sama musela rano do vany a drhli jsme ji kartacem, jak byla cerna (mmch nevedela jsem ze cerny tlusty fix po zesvetleni zfialovi) – takze vypada jak plna modrin. ale to se casem omyje. pres ruce dostala a vysvetlili jsme to fakt durazne. jenze to i vcera (doh)

        1. Ach, jak si tenhle pocit marnosti pamatuju… i když u nás nešlo o kreslení :x
          Lity lity… a to čekáš třetí a nevíš, jestli také nepodědí malířské sklony… (inlove)

          1. Hmm – tady musím dát k dobru jednu příhodu, která se stala mamince cca tříletých trojčat. To si tak sedí v klidu a míru v kuchyni, když jí to najednou docvakne – je klid! Vletí do dětského pokojíčku a byla na omývání – a nejen ona! Tři nahatí andělíčci taky malovali, po hříchu použili živočišné barvy – za to všude! „Víte, jak to jde špatně vyšťárat z postýlkových žbrdlinek?!“ A my se tenkrát líbezně usmívali na právě procházející patnáctileté andílky, nesoucí pod paží snowboardy a představovali si je v rouše Evině s hnědavým nátěrem (chuckle)

        2. jsem to četla kolegovi a víš co mi řekl? To máš mladej takhle maloval asi před rokem, věci manželka pucovala, kluk dostal vejbuch,když to uděla asi po třetí,šel se otec rodiny projít,aby ho nezabil, jakej měl vztek..a pak na to při procházení přišel… V sobotu měli jet na vejlet, v sobotu nikam nejeli,protože maminka s tatínkem museli drhnout to počmáraný a nebylo na zmrzlinu a žvejkačky, protože ty chemický prostředky na to drhnutí,byly drahý.. (to mu s vážnou tváří sdělovali) a maminka si s ním pak nehrála, nedostal ani pusu na dobrou noc,protože byla z toho drhnutí moc unavená…za tři dny přišel mladej s brekem, že už to nikdy,nikdy,nikdy…. a zaklepal to tu do futer, že rok je klid….

          1. cmarat ji na nic nebudu, to by mohla pochopit jako – mama to dela, tak ja taky.
            a zatrhnuti bonusu zkusime, jen nevim zda ji to v ty jeji opozdeny hlavnice docvakne. jsou ji fyzicky tri, ale mentalne spis dva plus minus. no jeste nemluvi.

      2. Plácačka na mouchy, (ta plastová) a: Nastav ruce, dlaněmi nahoru, dvakrát PLESK a je to. Ublížit to nemůže, ale bolí a pálí to dost dlouho na to, aby si i nejzatvrzelejší děcko uvědomilo, že neposlouchat se nevyplatí.

    4. Pokreslenou zeď- na velké bílé zdi rozmáchlá tmavě modrá grafika- jsem vyčistila sama. Když to se sousedovic kluky udělali na chodbě v domě, tak jsme se sousedkou zatvrdily, vrazily jim do ruky starý chleba a nechali je to vypucovat do mrtě (těch grafik bylo několik). Jen jsme dohlížely. A kupodivu pak už kreslili jen na papíry :) Oblíbený byl velký papír nalepeny na skříni, papíry na stojanu- prostě v určitém věku se musí rozmáchnout…

    5. Jsem kruťák, asi by dostala přes zadek a přes ruce, aby si zapamatovala, že se takové věci nedělají. Velká je už dost, aby to pochopila napoprvé.

    6. Ručně stručně vysvětlit, že čmárat se smí jen na nepopsaný papír a NIKDY NIKAM JINAM (a to bez výjimky) a pokud to bude nutné, vysvětlení opakovat, ale prodloužit a přitlačit.

  8. Myslím, že služka jsem nikdy nebyla. Když mi tchýně vytýkala, že za ně nedělám tohleto a támhleto, říkala jsem, že u mého jména mají v rodném listu napsáno matka, nikoli otrok. Třeba jsem jim pomohla udělat práci, kterou dělat nechtěli, ale taky jsem klidně naší slečně vyhodila z okna na dvůr oblečení, když si ho nechtěla uklidit, a celý činžák zíral, jak běhá po dvoře a sbírá svršky. Stačilo to jednou :) Ale taky se o mně říkalo, že jsem na děti strašně přísná. Já si to nemyslím a mé dnes dospělé děti taky ne :)

    1. Ono se tomu říká „trvat na pravidlech“ :D
      Mimochodem Andy mi dnes ráno líčil krásnou historku – krásnou, protože jsem se mohla jen smát a nemusela ji řešit:)) Ano, bylo to o Patrikovi a odchodu do školky, kam se mu dnes nechtělo… (rofl)

  9. Máme představu, že rodina je něco jako odpalovací rampa. Raketu natankovat, vybavit, připravit …a zažehnout motory a start. Zasahovat jedině v případě „Houston, we have a problem…“

    1. To „připravit“ je klíčové slovo, řekla bych :D A je to fuška pro připravující i připravované, ale když se to povede, tak to stojí za to:))

  10. K tomu jádru pudla: mám pocit, že to souvisí s Goethovým Faustem, kde na sebe bere ďábel podobu pudla. Pak se pudl promění v ďábla a ejhle: „v tom je jádro pudla“.
    Paměť je chatrná, za správnost stoprocentně neručím.

    1. Myslím, že si to pamatuješ správně, neb něco takového říkali i na mé oblíbené rozhlasové stanici Český rozhlas 2, Brno … a té já věřím ;)

  11. Myslím, že matka služka jsem nikdy nebyla a doufám, že z Kuby rytíř je. Alespoň si snacha zatím neztěžovala. Uvidíme, až se jim narodí miminko, zatím je k nastávající matce velmi úslužný. Kačka je spíš druhý chlap co se týče získaných dovedností, takže asi rozmazlená není taky. Přece jenom jsme ten barák dvanáct let nerekonstruovali nadarmo. Ale mockrát jsem něco udělala aby to už bylo hotové, to teda jo. No a o pořádkumilovnosti malých slečen v určitém věku vím své…….

    1. Vidíš, podle toho, že si moje snachy nestěžují, jsme možná taky odvedli dobrou práci… :)
      Jen přemýšlím, jaká snacha riskuje dráždění tchýně bosou nohou… :P (rofl)

      1. Moje klidně, já jsem celkem hodná tchýně a hlavně k nim moc nelezeme. Navíc moje snacha má doma takového vzteklouna, že její maminka je čajíček proti manželovi. A když diplomaticky zvládá Kubu, mě by zvládla malíkem

  12. Matka -služka, je cesta do pekel, pro matku i pro potomka a je jedno,jakého je pohlaví.
    Nejsem matka a už jí nebudu. Posluhuju jen svým zviřátkům, ale nečekám od nich, že se o mne postarají,až nebudu moct posluhovat…
    Jako tetě Herodesce se mi rozhoduje v těchto ohledech lépe. Teta služkou nebyla a nebude. Pokud podmíním něco něčím, tak to musím dotáhnout do konce.
    Matky -služky nelituju a po pravdě, nerozumím jim. Přece nemohou být tak „krátkozrace pitomé“ ….

    1. Máš pravdu Sharko. Jenže zapřažená matka, vůbec, má-li jediné dítko, si tohle vůbec nemusí uvědomit. Tady opravdu pomáhá dobrej angažovanej táta…

      1. ona cesta do pekel je i ta,že tátovi to dítě matka nesvěří a furt jen-dávej pozor,takhle nee, dej ho sem..a přitom by stačilo,aby pro začátek otec svoje dítě koupal …. (pokud by ho teda nedržel za nohu a nesprchoval ho ;) ) , ale kdo by vydržel to sekýrování….

        1. Jo, máš pravdu, to je další nešvar podobných matek a většinou jde o jedináčky. Kdyby měly děti aspoň tři, hezky za sebou, tak by byly vděčné za každou pomoc.

        2. No já nevím, jestli je to opravdu problém jen u jedináčků. Můj poslední zážitek byl z cesty vlakem, kam přistoupila babička s opravdu malými dětmi, chlapečky. Jeden se choval normálně, ale druhý (3,5 roku!) hovořil s babičkou stylem … no teď si mě opravdu nasrala, to si snad děláš srandu, přestaň mi to sem dávat atd. atp. Omlouvám se za ty výrazy, ale je to přesná citace. Tak já nevím, jakou ty děti mají výchovu, zřejmě se jedná o nový přístup, zvaný výchova nevýchovou.

    2. Držet dítě za nohu a sprchovat ho? Zajímavé, to je jedna z věcí, kterou jsem nikdy nezkoušel. Ale vzhledem k tomu, že lidoopi to občas dělají, (bez té sprchy, arci) by to mělo to lidské dítě vydržet.

    3. Mohou, bohužel. A pak se motají kolem kočárku se třemi promile. A posluhovat zvířátkům dává jednu neotřesitelnou jistotu a sice tu, že ta zvířátka za to, až na vzácné výjimky, bývají velice vděčná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD