BTW: Návrat v čase aneb dětičky!

Byl to perný týden. Úžasný. Vysilující. Srandovní. Návrat v čase. A měl jeden mimořádný výsledek – začala jsem si zpětně víc vážit svého mladšího já. Jak jsem to vlastně dokázala kdysi zvládnout, den za dnem, rok za rokem, s tou svojí skvělou, příšernou, milovanou a neustále se rvoucí smečkou mláďat?

 

 

Ach ano, ve skutečnosti to bylo s tím minulým týdnem jednoduché – prostě jsme měli doma na hlídání vnoučata. Skoro pětiletého Patrika a rok a čtvrt starou (mladou:)) Katku, která u nás byla bez rodičů úplně poprvé a hned na týden. Dívali jsme se na to s Martinem optimisticky – nakonec, mladým jsme to nabídli my. Máme přece svoje zkušenosti, ne?

Jenže jsme zjistili, že zkušenosti rodičovské, které navíc už kapku zavál prach milosrdného zapomnění, člověku sice poslouží, ale jen do určité míry – babičkování/ dědečkování je prostě jiná liga. Tedy pokud nejste naprostí flegmatici, pak se to asi zas tak moc neliší.  Jinak to chvíli trvá, než se člověk otrká a přestane být zbytečně úzkostlivý. (Pozn.: nejsme flegmatici:)) A tak nabízím pár babičkovských poznatků z uplynulého týdne.

 

Kuk!:)

 

Malé holčičky jsou úplně jiné, než malí chlapečci (aspoň u nás:))

Coby matka dvou kluků, hostící i jejich kamarády a dojíždějícího synovce a prvobabička dalšího kluka, jsem těmi rozdíly fascinovaná. Je jedno, že si malá Katka hraje s autíčky, traktorem a její nejmilovanější hračkou se u nás stal malý dětský ponk. I s dřevěnými šrouby v ručkách však byla pořád nepopiratelně holčičí! Z mého pohledu šikovnější, trpělivější – a tedy úspěšnější ve spoustě věcí, kde se kluci už začali vztekat a tím ztráceli čas. A já jsem nadšená, protože ji zajímají kytky, stromy, zvířata… báječná změna po vší té technice!:))

Patrik se zase kromě jiného těší z činností vyhrazených pouze pro něj a pro dědu – mužských činností! Kam holky – ani babička – prostě nepatří. Naštěstí u nás doma jsme genderově staromódní, takže mu tyto chvilky dopřáváme. Nepochybuju, že časem bude mít i malá Katka svoje speciální nároky na činnosti dělané s dědou i se mnou. Holčičí nebo klučičí, jak si vybere. A já se tiše těším, že by ji mohly bavit ty holčičí!:))

 

Jídlo? Jídlo!:)

 

Ach ty zákazy

Katka objevuje svět a pochopitelně se občas pokouší o věci, kterou pro ni mohou být nebezpečné. V takovém případě používám tzv. psí „ne“ – tedy zákaz vyslovený důrazně a s přesvědčením. Na kluky to fungovalo, ale podmínečně – obvykle stačilo pět vteřin, aby došli k názoru, že expirace příkazu vypršela a zkusili zakázanou činnost znovu. Únavné, protože člověk musí trvat na svém, že?

Katka po zaslechnutí psího „ne“ na mě nejdřív vykulí oči – cože??? To myslíš vážně? A když zjistí, že myslím, tak se ukázněně rozvřeští. Pokud vás udivilo slovo ukázněně, tak vězte, že je na místě. Ten řev je totiž rozmyšlená akce. Jakmile holčička pochopí, že zákaz skutečně míří na ni, tak si stoupne a začne vztekle brečet.

Pusinku má otevřenou, z očí jí proudí slzy jako víle Amálce a běda, kdyby ji chtěla utěšit osoba, která zákaz vydala! To musí buď přijít někdo jiný a nabídnout ubohému děcku útěchu, nebo holt si to musí odplakat až do konce. Naštěstí jí to v tomto věku netrvá dlouho. Pro mě je na tom udivující jeden zásadní fakt – ona s tou zakazovanou činností opravdu přestane! Miláček malej:))

 

Kdo si se mnou bude hrát?

 

Postel nikdy nestačí

Malá Katka spala se mnou na manželských postelích. Udělala jsem jí z peřin hnízdo velikosti XL (postel je velikosti XXL:)) a doufala, že se vejdeme. Vždyť je to malá holčička! No jo, jenže je to vrtulka a když zrovna nespí úplně tvrdě, potřebuje se k někomu přitulit. Hlavičkou, ručkou, loktem, patou, zadečkem v plínce… to vše jsem mívala vražené pod bradou, za krkem nebo rovnou v oku. Maličká holčička… je horší než kočka. Nakonec jsem v loži velikosti XXL obvykle uhájila sotva krajních 30 cm. Ale člověk tomu sladkému děcku nakonec všechno odpustí – za ten důvěřivý úsměv:))

 

Patrik veliký:))

 

Pejsci, pejsci, psi

Tak tohle u nás naštěstí funguje (ťuk ťuk) – z hlediska psů i dětí. Doma se, pravda, Berry dětí straní – podle ní je vždycky k obývání lepší patro, kde nejsou. Ari je oddaně pořád s nimi, i když někdy si taky řekne, že na zahradě je větší klid:)) Jenže to platí pro situace, kdy jsou děti s námi. Na zahradě se stačí třeba od Katky vzdálit na pět, deset metrů a hned má u sebe obě feny – štěňata musejí být pod dohledem:))

Katka se psů nebojí, a dokonce se ani moc neškaredí, když jí Ari olízne – a že tak Ari činí pravidelně. Učí se dělat „malá malá“, ráda je sleduje a na Ari volá Ája. Volá to i v případě, že slyší Ari venku štěkat. Berry je prostě Be. Někdy:))

Patrik je už dost velký na to, aby si chodil na zahradu hrát sám – tedy sám se psima. Holky ho nepustí z očí a podporují ho v každé lumpárně – hlavně, když jim hází nevhodné předměty na nevhodná místa a raduje se z toho, že mu to nosí zpátky:)) Já obvykle koukám z kuchyně, jak jim to jde. Pořád jsem v pozoru, ale Patrik už dávno ví, jak se ke psům chovat a když je u nás, tak holky krmí. Taky piškotkujeme… (posílení hierarchie). Stejně dobu společných her zatím radši omezuju.

 

Tak co štěně, hodíš to?

 

Vesmír se nemění

Perlička na závěr. Zjistila jsem, že některé vesmírné zákonitosti prostě fungují. Jakmile si najdu chvilku zdánlivého klidu a udělám si kafe, je to signál, že si moc troufám. Reakce vesmíru je jasná – do té chvíle si klidně hrající holčička se nespokojeně rozkřičí – nebo se od ní šíří charakteristický odér. Babičko, potřebuju vyměnit plínku a umýt! Tak jo, že se divím. Jen ty mouchy, co mi mezi tím do toho kafe spadly, měly smůlu – a já taky. Další jsem si už nestihla udělat – chvíle klidu vypršela…:))

 

Kam až můžu?

To je trochu vážnější věc – hledání rovnováhy, mezi babičkováním pro radost a výchovou. Chci, aby se u nás dětem líbilo, aby si zažily tu laskavou a pohodovou atmosféru, jakou jsem já mívala u své babičky a dědy. Jenže děti se chovají různě a já nesnáším rozcapenost, drzost a jiné projevy dětí, hledajících na světě své mantinely. Kdy zamhouřit oko a kdy už ne? To je otázka…:))

 

A tak si dnes pojďme povídat o dětech, o rodičovství i prarodičovství. V čem je to stejné, v čem jiné? Tedy kromě zásadního faktu, že vnoučata můžeme rodičům zase vrátit?:))

 

Po lekci praktické botaniky pro batolata

Aktualizováno: 21.5.2018 — 08:51

44 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Roztomilá vnoučátka máš, Dede! A moc ti přeju, že si můžeš užít chlapečka i holčičku. Já jsem hlídací babička dost často a moc ráda. Ačkoliv po dvou holčičkách jsem velmi brzy zjistila, že u benjamínka musím zvýšit pozornost hned několikanásobně a nejlépe předvídat, co kreativního by mohl v příští minutě vymyslet! :)
    Jo a nejlepší je období, kdy jsou děti ještě zvyklé chodit odpoledne spinkat. Pak je aspoň jednou za den čas na poměrně klidnou kávu! :)

  2. Ach Dede, jak je to všude stejné :). K nám když přijedou mladí, tak je to taky jak velká voda. Máme je přece jen kousek dál, takže jezdí minimálně na celý víkend. A když nám dají dětičky na týden dva o prázdninách – a to zatím míváme jen ty dvě větší, tu roční zatím ještě samotnou dát nemůžou, bo je ještě kojená – tak to je v baráku najednou tak plno a veselo… Po odjezdu jsme totálně zničení, domek jak po výbuchu. Netrvá dlouho a shodneme se, že je tu nějak smutno najednou. Jsou to moc intenzivní zážitky a jsem ráda, že jsou. Vnoučata jsou totiž nejlepší v tom, že se musí vrátit :).
    Krásný článek a užíváte si parádně. I na psicích je vidět, jak je to zodpovědná práce a že se to nedá odbýt jen tak halabala. Moc pěkné.

  3. Dede, mas krasna vnoucata a Katce kouka sibalstvi z oci. Jsem rada, ze jste lizatko nenasli zalepene do Patrikovych vlasku, my jsme takhle nekolikrat vystrihavali z blondatych Terezcinych kudrlin zvykacky. Vnoucata jeste nemam, ale jak ja se tesim na to rozmazlovani a predavani :))

  4. Ještě přidám hezkou příhodu:)) Bylo to v odpoledne, než přijeli mladí, když Patrik dostal od Martina někde v nějakém kiosku lízátko. Takové to malé, obyčejné. Velmi si ho cenil:))
    Potom byl na zahradě se psima. Mladí se už ozvali, že za chvilku jsou u nás, když se ze zahrady ozval hroznej brekot. Vyletěla jsem ven s hrůznými představami katastrof, ale dítě vypadalo celé, byť strašlivě nešťastné. Co se stalo? Ztratil jsem lízátko, lkal Patrik. Spadlo mi a už není! Nikde!
    Tak jsme ho chvilku marně hledali, potom se mi ho podařilo uchlácholit malou kostičkou čokolády, umýt ho a prezentovat rodičům v použitelném stavu:))
    Záhada byla rozřešena až později večer, když jsem si všimla, že si Ari usilovně kouše ocas. Na usilovné psí lízání nebo okusování vždy promptně reaguju, tak jsem se šla podívat, o co jde. A co jsem nenašla… v dlouhých bílých chlupech bylo důkladně zalepené bílé lízátko! (rofl)
    Musela jsem se smát – takhle jsme ho na zahradě skutečně nemohli najít:)) Tak jsem od něj Ari vysvobodila a Patrikovi už nic neříkala a tu ohavnost vyhodila. :D

    1. Dede to je moc povedená historka, úplně vidím Ari, jak zřejmě bezděky máchla ocasem na upadlé lízátko a které se jí pak drželo jako Káče čerta :)

      Mladí mají krásné dětičky a vy vnoučata. Moc vám je všem přeji. Fotky vypovídají za vše :) Jak ty se psy, tak jen dětí. Patrik je kudrnáč velmi podobný Andymu a šibalské kukuč Katriny u „Kuk“ je fotka na nějakou reklamu (inlove).

  5. Dede, máš obrovské štěstí, že Andy je normální, a založil rodinu v přiměřeném věku. Že nejde s „dobou“ , kdy se mladým zdã, že je dost času, že ještě ničehož neužili, že nemají to a ono.. A život jim utíká pod rukama, aby pak zjistili, nebo spíš zjistily, že už je pozdě. Je to divná doba.

    1. Jinak ohledně toho užívání si – my si užíváme, i s dětmi. Cestujeme s nimi odmalička, děti jsou na to zvyklé a jsou úžasně socializované. Před dvěma týdny jsem takhle byl s Patrikem (4,5) na čundru na Podkarpatské Rusi a ve Lvově, hromadnou dopravou, na koloběžkách a stopem. A jak jsme si to užili!

    2. mozna je doba divna, ale doba taky nemuze za vsechno. cekam ted ve 43 letech treti dite. fuuuj, takova stara, proc ze jsme nezacali driv? :O
      no jo, my zacali dost pred tricitkou, jenze to proste neslo. na prvniho jsme cekali 7 let, na druhou 3, na treti 4.
      jenze to taky nevykladam kazdymu na potkani.
      takze pro plno lidi jsem honila karieru pred detma (to vite, sekretarka, ta toho nahonila!).
      uz to mam davno odbreceny, ted s tretim na ceste to odmavnu, ale byly to hodne blby casy…

      1. Jo, lidi se rádi neurvale vyjadřují k věcem, o kterých nemají ani páru.
        Držím ti palce, ať je všechno ok (inlove)

  6. Milá babičko Dede! To je moc hezky napsaný článek a pro nás, bezvnoučecí, jsou babičkovské poznatky docela podivuhodné (jako se propadnout králičí dírou (chuckle) ).

    V naší rodině se tradovalo (a snad traduje nadále – vzhledem k sestrám babičkám – ježiš, to je divné, mít tak staré sestry, že jsou z nich už stařenky (rofl) ), že rodiče jsou na výchovu, babičky a dědové na rozmazlování. A je na rodičích, jak dlouho nechají dětičky na krku prarodičům, aby jejich výchova došla vniveč (rofl) (rofl) ! Zatím se nestalo, že by se to nějak fatálně zvrhlo.

    Ovšem jak to bude u mne, to teda nevím – už jako teta jsem byla pro neteře něco jako drak nebo strašák (Honem jez, nebo už ide teta Yveta! apod.) No, zatím toto není na pořadu dne, tak se necháme překvapit (chuckle) – ale kdybych byla aspoň z poloviny taková, jak naša mamka, tak by si vnoučátka mohla pískat!

    P.s. Katrinka je opravdu celá ty (ale ono se to může časem zvrhnout ;) ) a je krásná a roztomilá a vůbec – ta první fotka bere rovnou za srdíčko. No a Patrik je už opravdu veliký kluk (a myslím, že je hodně podobný Andymu) a vůbec se nedivím, že už má „klučičí“ zájmy a s dědou je stejnak nejlíp!

    1. Ygo, já si stejně myslím, že jistá míra důslednosti se s rozmazlováním sloučit dá. naše babička byla pěkný generál a stejně jsme ji milovali:)) Děda občas ztrácel nervy, a pamatuju si, jak si mezi zuby drtil mantru „jsou to jenom děti, jsou to jenom…“ No, nedodal haranti nebo tak, ale občas se musel hodně držet :D
      Dnes nechápu, jak mohli snášet ty naše nájezdy ve dvoupokojovém bytě… (inlove) Na zahradě to bývalo snazší – chata byla malá, ale výběh venku to jistil. Že nás nezabili za deštivých dnů, to bylo na metál :P

      1. Tak jistě – i to rozmazlování musí mít hranice! Navíc – když už babička řekla Ne! tak se nepolemizovalo (což třebas u rodičů jo ;) ), protože to už muselo být něco zásadního. ANO – na hůře si hrát můžete a NE, svíčku tam brát nemůžete (děcka si dělala domeček ze slámy a sena (rofl) ). Ale jestli byla děcka půl dne v králíkárně (Terka) nebo došla pravidelně zababraná od blata až po ramena (nejstarší vnučka Marťa), popřípadě si z manželské postele udělala trampolínu (prostřední Janička, Jituška a Evička), to nebylo tak zásadní, aby byla nutná intervence (rofl)

        „Heč, my jsme byli s babičkou a dědou na pohřebě!“ chlubila se Jitka (od Marušky). „Hmm, to není nic zajímavého!“ odvětila Janča (od Danky). „Náhodou! Víš, jaká tam byla hostina!!“ kontrovala Jituška ;)

  7. Dede, ta fotka „Kuk!“, tak ta je jak ze žurnálu, jak říkávala moje babička. Katka je rozkošná holčička a hlavně bude! Hlídání Aribery, to je bezva, protože Katka nemá šanci spáchat nějakou „nepředloženost“, aby si ublížila. Ty dvě to nedovolí. Jako děvče jsem zažila fenu dogy, které byla na dece v trávě svěřena na hlídání asi půl roční holčička. Chudák dítě nemělo šanci z plochy deky se odplazit. Fena ji nechal plazit k jejímu okraji a pak ji za plenami vycpaný zadek kňafla a šoupla do středu deky. Dítě se zpočátku vzteky vždy rozbrečelo, ale to vyfasovalo řádné uslintané oblíznutí, takže potom toho brekotu nechala a hrála si jenom v rámci deky :D . Když jsou psi dobře vedení tak jsou nekompromisní hlídači malých dětí.

    1. Díky Alex :) Jo, máš pravdu, Ariberry „pracují“ :) Důležité bylo zajistit i psům pozornost a péči, na kterou jsou zvyklí – aby nežárlili, že přijedou děti a oni jsou hned na druhé koleji. No, snad jsme to všechno zvládli :)

  8. Katka je ti podobná mocmoc! Moc. Takže gratuluju jí i tobě.
    Dotaz. Všimla jsem si, že často používáš pojmenování malá Katka. Ušla mi ve vaší rodině ještě jiná Katka? Ptám se proto, že naše famílie měla dvě Jany. Moje o dva roky starší sestřenice byla velká Jana, já jsem byla malá Jana. Někdy mě to štvalo, protože jsem si připadala, jak bych to řekla, taková jako odvozená :-) . Ale to nic, jenom jsem si na tu malou Janu vzpomněla.
    Těš se z holčičky, bude veselo. Sofie (v červnu 12) mě v neděli přivítala s pusou nabarvenou na vysloužilou prostitutku. Chvilku jsme to s mojí laskavou pomocí redukovali, no, nakonec se povedlo, že jsme byly zaplaťpánbůh spokojené obě. Ale dá to fušku!
    Se omlouvám, zase jsem trochu ujela.

    1. Jano, představili jsem si Sofii namalovanou podle své dvanáctiletého vkusu a musela jsem se smát :D věřím, že lekce „méně je někdy více“ musela být hodně přesvědčivá!

      Eh, s tím jménem. Říkám jí asi tak, jako to používají rodiče. Mluvím o Katce a oslovuju ji Kačenko, Kačí, Kačírku a tak :) Doufám, že tomu dítěti časem prozradí, že se jmenuje Katrin :)
      Oni totiž chtěli Kateřinu, ale tam prostě nejde sladit český a polský pravopis a rodiče se u obou dětí snažili, aby jméno bylo mezijazyčně přenosné :)
      Jinak pokud jde o podobu… doufám, že se mýlíš :P

      1. No, dá to práci vysvětlit, jak se dítě skutečně jmenuje. Honza v tom měl docela guláš, představoval se jako Krtek (miloval ho) Honza Jan. Navíc jeho sestřenice mu dlouho říkala Ňéňa, protože neuměla říct „J“ (lol)

      2. Ale néé! Katka, Katuška, Káča, Kačenka, to jsou samá krásná jména. Já jsem se pídila po přidaném pojmenování malá, před již zdrobnělinou Katka. Viz malá Jana, která mi zůstala až do hodně dlouho. Chtěla jsem být velká, krásná a mít vlnité vlasy. A velká Jana mi často připomínala – hele, seš malá, tak… Upřímně jsem ji za to nenáviděla. No jo no, chtěli nás prostě rozlišit. Proto jsem se ptala na přítomnost jiné Katky, ale není to věc k řešení :-) .

        1. Jo, taky jsem ji četla :)

          Smůla s Katrin v češtině je její nesklonnost – to je stejné, jako Dagmar. Nejspíš jí tak nikdo nebude říkat, když půjde použít pro češtinu vlídnější sklonné pojmenování :)

          1. Jo – to je totiž problém, když dívčí jméno končí na souhlásku. Kdyby jste se jmenovali DagmarA nebo KatrinA, tak už by se vesele skloňovalo ;)

            1. Tak tohle donedávna bylo ze zákona v Polsku, proto jsme chtěli počkat s polským občanstvím pro děti, až to zruší. Ještě když se narodil Patrick, bylo v Polsku pravidlo, že děti musejí mít jména z polského kalendáře. Pak to liberalizovali na „jakékoliv existující jméno“, podobně, jako v Česku, ale u ženských jmen musela být koncovka -a. A když nebyla, dodali ji tam (to bylo, když se narodila Katka). No a teď už je to liberalizované úplně, takže musíme rychle na polskou ambasádu pro doklady, dokud si to zase nerozmyslí :)

    1. Dozírají a u Patrika už dokonce i nadšeně :) Potíž je jen se mnou, protože jak já sama svým psicím věřím na 100 procent, u dětí mám práh víry podstatně nižší…

  9. DEDE máš krásná vnoučata.
    Patrik vyrostl, je to už veliký kluk.
    Kačenka je nádherná holčička.
    A má krásné oči.
    A ten šibalský pohled.

  10. Ano babičkování je jiné než maminkovství.

    Já vnoučka Samíka miluju a občas v mezích normálnosti rozmazluji, ale dokážu být i přísná babička. Přes některé věci vlak nejede.
    Na kocourka Daníka se musí pomalu a něžně.
    Ale Samík vyrůstá na vsi se zvířaty a má k nim hezký vztah.
    Také se o něho bojím o hodně více než o kluky, když byli malí.

    Máme štěstí, že Samík je hodný a pohodový kluk.
    A teď co chodí do první třídy je s ním už rozumná řeč.
    Na víkend má přijet, udělám mu kynuté jahodové knedlíky.

    A někde v koutku duše se těším, že přijde i vnučka.
    Milá holčička v krásných šatičkách a s panenkami.

    1. Páni, Samík už je školák! :) Nějak ty děti moc rychle rostou (inlove)
      Jahodové knedlíky! To bude radosti – u všech, předpokládám. Já bych si je taky dala :D

  11. Jako babička tří – dnes už čtyř – vnuček jsem nasbírala hafo zkušeností….. U nás je velká výhoda, že Bimbo ukázkově dědečkuje, takže já mohu plnit i požadavky našich holčiček na množství a kvalitu stravy. Jinak jsem každé v době, kdy byla schopná to pochopit sdělila, že já nejsem žádná pohádková babička, nýbrž Baba Jaga, takže se podle toho děvčátka chovají. I když: máme mlynářské schody do podkroví. Jasně každá dostala rozkaz, že sama na schody v žádném případě, v noci volat babičku nebo dědu. Klárku ani nenapadlo po těch schodech lézt. Vladěnka si to vyzkoušela, obdržela náležitou odměnu za neposlušnost a byl klid. Emilku jsme z těch schodů sundávaly pravidelně, odměna neodměna.
    Co se týče toho, co člověk zamhouří, tak na veřejnosti je to pro Bimbouše problém. Rozparáděné holčičky po dni stráveném na Žlebech se realizovaly v KFC, kam smíme výjimečně zajít na kyblík, a to teda neměly dělat, protože děda se nerozpakoval a pohlavkové hluší jen nelítali kolem uší.
    Naše široké spektrum – Klárka coby glosátor připojený sluchátky k MP3 nebo telefony až Andělka zatím téměř stále připojená na maminku – nám přináší spoustu nových zážitků, které jsme si s vlastními dětmi až tak nevychutnali. Jen houšť! Doufám, že genderově to konečně bude kluk

    1. Inko, už čtyři vnučky? Maličká Andělka je od dcery? (inlove) Tak to moc blahopřeju (h) (f) (sun)
      Jinak máš pravdu, kdybych měla holčiček víc, bude každá jiná. Já prostě momentálně žasnu nad tou první :D
      Takže bych ti taky přála ještě kluka – je to pak rozmanitější! (nod)

      1. No a jak se po nás všichni podívali, až jsem měla strach, že někdo zavolá sociálku. Onehdá jsme na psí vycházce tleskaly jedné mladé mamince, která dvakrát řekla a potřetí upozornila i ty uši na zadečku!

        1. Jo, taky jsem to dělala podle hesla: Řeknu to dvakrát a potřetí přiletí! A taky že jo :D
          Já už mám dobabičkováno. Bylo to báječné a dělala jsem to moc ráda. Ale staršímu vnukovi bude za pár týdnů dvacet, mladšímu bylo čtrnáct. A tak už jsem jen babička co potřebuje pomoci vykydat králíky a navozit dříví (za drobný peníz, neb se furt na něco šetří)
          Jedno OT pro Míšu. Prosím tě Míšo ozvi se mi na mail l.jakovljevicova zavináč na seznamu. Ráda bych se tě na něco zeptala. Dík

        2. teta Herodeska napomene jednou nebo se jen přísně podívá, podruhé přijde prvně slíbená odplata za neposlušnost…odplaty,když dítě zkouší,co si může dovolit ke zvířeti (kluk 10 let, mlátil kozu do hlavy), měla teta Herodeska okamžitě rudo a dostal ji rovnou, a bylo mi fuk,co se bude dít,dostal pár facek a sdělení,že ho jen u těch zvířat uvidím a jeho rodina přestane dostávat pozvánky na akce nebo tam bude mít,že bez dětí…. děcka mu vysvětlila, že já nevyhrožuju a neslibuju, že konám a když jim řekl,za co dostal,ještě málem dostal i od nich….

    2. Škoda, že Bimbo nebyl dnes v čekárně ambulance kožního, v nemocnici. Tam hluchá matka nechala po velkém prostoru běhat své dva chlapce, aby se zabavily i se zvukovými projevy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD