PÁTEK S GURMÁNKOU: Řecké dolmades aneb jiné skupenství vinné révy

Do Řecka letos nepojedu! Asi proto to v mé kuchyni zase voní jako v řecké taverně. Tahle kuchyně mě baví a má nenapodobitelný šmrnc.

 

 

 

Základy evropské civilizace byly položeny ve starověkém Řecku, jídlo nevyjímaje. Zatímco Keltové a Germáni pekli placky z nekvašeného těsta v popelu, v antickém světě se ustálily v jídle dokonale kultivované způsoby přípravy pokrmů i stolování. Řecká kuchyně je nápaditá, zdravá a nenáročná na přípravu (s výjimkou dolmades :-) I když jich je plný hrnec, stejně jich není nikdy dost.

Název pokrmu vznikl z tureckého „dolma“, což značí „plnit“. Záliba v plnění a nadívání zeleniny je velmi stará a oblíbená. Některé recepty se zachovaly v autentické podobě již z dob starověkého Řecka. Plněné vinné listy se připravují hned na několik způsobů, ale já mám nejraději verzi s rýží, kterou mohou i vegetariáni. Takto připravené dolmades se mohou podávat i studené. V teplém slunečném počasí jsou velice osvěžující.

Základy mému dnešnímu receptu byly položeny v mém skleníku. Je čas ostříhat vinnou révu a je škoda hodit mladé šťavnaté listy do kompostu. Touto dobou je tedy ideální čas pustit se do přípravy dolmades. Přesné poměry surovin nejsou třeba, proto se budu věnovat jen popisu přípravy tak, jak dolmades děláme u nás doma.

 

 

Řecké dolmades

Na dolmades si natrhám pěkné a nepoškozené listy vinné révy. Odstraním dlouhé stopky a listy spařím. Větší množství listů naskládám do hrnce, kde je zaliji vodou a nechám krátce přejít varem. Poté listy vyjmu, nechám okapat a rozložím je na velkém prkénku jeden vedle druhého a připravím si náplň, kterou budu listy plnit.

Oloupu cibuli a velmi jemně ji pokrájím. V hrnci rozehřeji několik lžic olivového oleje a cibulku orestuji jen do sklovata, aby zůstala bledá. Přidám rýži, kterou jsem předem propláchla a podlila malým množstvím vody. Na 250 g rýže by mělo stačit ½ litru vody. Přidám nasekanou směs čerstvých bylinek (zelenou petrželku, mátu, kopr) a okořením pepřem a solí. Když rýže všechnu vodu vsákne, je připravena k plnění.

 

 

Révové listy si opatrně položím do dlaně lesklou stranou nahoru a místo se stopkou nasměruji k sobě. Lžičkou naberu rýžovou náplň a položím ji doprostřed listu. List stáčím od stopky ke středu. Ruličku na obou koncích přehnu a zastrčím směrem dovnitř a domotám zbytek. Jde to snadno a každým dalším pokusem jsou naše prsty zručnější.

Když jsou závitky připravené vezmeme si hrnec, který vyložíme zbylými révovými listy a závitky natěsno vyskládáme po celé ploše dna. Zakápneme olivovým olejem, malinko podlijeme vodou nebo bílým vínem, ale tekutiny musí být jen takové množství, aby závitky byly jen těsně ponořené. Plavat nesmí. Přidáme čerstvě vymačkanou šťávu z citrónu, osolíme a zatížíme obráceným talířkem nebo šikovnou pokličkou. Dolmades se musí dobře přitisknout ke dnu hrnce.

 

 

Hrnec postavíme na kamna, přivedeme k varu a ihned teplotu snížíme. Dusíme velmi zvolna při nízké teplotě tak dlouho, dokud se všechna tekutina z hrnce neodpaří a na dně zbude jen trochu chutné šťávy.

Podávat můžeme teplé, ale mnohem tradičnější je podávání studených dolmades, nejlépe den odleželých a pokapaných dobrým olivovým olejem. Na pečivu a na vínu se v Řecku nešetří a hodiny strávené u stolu s přáteli se nepočítají. Čím víc dolmades připravím, tím víc si jich užiji.

 

 

Řecké kuchařky mám doma dvě. Řeckou kuchařku od Marthy a Teny Elefteriadu mám již nějaký pátek, ale tu druhou knihu s názvem Domácí řecká kuchyně od George Agathonikiadise a Veroniky Hájkové, jsem dostala nedávno dárkem. Jak už to tak bývá, nejvíc inspirace jsem si nasbírala přímo v řeckých tavernách na Rhodosu. Když tak o tom přemýšlím, docela dlouhou dobu jsem v Řecku nebyla a je pořád spousta míst, kam bych se ráda podívala.

 

 

V Řecku se věří tomu, že by nikdo neměl jíst u stolu sám, protože to je ten nejsmutnější způsob, jak si naplnit žaludek. Duše totiž zůstane prázdná. Řekové jsou přesvědčeni, že to je ten jejich tajný recept na to, jak žít déle a spokojeněji než většina z nás, Západoevropanů. Určitě mají pravdu! Jídlo v dobré společnosti vždycky umí život rozveselit.

 

Máte rádi Řecko a řeckou kuchyni? Čím vás Řecká kuchyně nejvíce oslovila?

Děláte nějakou jinou formu zeleninových závitků? Jakou a čím závitky plníte?

 

 

Dobrou chuť a krásný májový čas přeje

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

 

 

Aktualizováno: 2.5.2018 — 21:56

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. No a pokud jde o dolmades/dolmy, recept znám, i mám doma v řecké kuchařce*, ale nikdy jsem je sama nevařila; s Michalem/Hugem jako pomocná síla ano, několikrát. Kdo nemá čerstvé vinné listy, dají se v prodejnách arabských/tureckých/řeckých specialit koupit konzervované, jen se propláchnou nebo chvíli odmočí, aby nebyly slané. Ten náš výše zmíněný kamarád je dělá buď bezmasé nebo s masem, oboje je hodně podobné tomuto receptu, hlavní je spousta bylinek. Jen na dno hrnce skládá tenké plátky brambor (pak se mají vyhodit, ale co mám tu zkušenost, vždycky je o ně mezi hosty největší rvačka) a závitky prokládá plátky rajčat.
    *moje kuchařka je z roku 2000, psala ji Martha, i ta další vydání; netušila jsem, že se časem připojila i její sestra

  2. Zdravím všechny po čase. I když jsme z výletu už víc než týden doma, teprve dneska mám chvilku času na psaní (mám dovolenou). Řím byl úžasný, nachodili jsme víc jak 100 kilometrů (o dost víc), viděli asi vše podstatné a hromadu věcí, které v průvodcích nejsou a kam turisti nechodí (na několika památkách jsme jako turisti byli jen sami dva, třeba na „čtvercovém“ Koloseu nebo v Auditoriu od Renza Piana, tam fakt byli jen místní, v průvodcích to vesměs není). Měli jsme štěstí na bytného, byl to úžasně sympatický pán zhruba našeho věku, ale duchem hodně mladý, surfař, vegetarián a japanolog. Hodně se o nás staral, vařil nám, vodil po památkách (což nebylo v ceně ubytování), pěkně se s ním povídalo, prostě sympaťák každým coulem. Když pominu takové ty turistické věci, největší objev (který nám Giorgio – ten náš bytný) doporučil, bylo Eataly – http://www.eataly.it – obrovská několikapatrová nákupní galerie věnovaná jen jídlu. Byli jsme tam asi tři hodiny a i to bylo málo, fakt zážitek (za drobné jídelní suvenýry domů dětem jsme tam nechali přes 80 €, pak si tam zašli na jídlo a ještě jsem si navíc koupila kuchařku staré tradiční římské kuchyně a římské židovské kuchyně), fakt zážitek.
    Až si na něco dalšího vzpomenu, napíšu, tohle jsou jen první dojmy ve stručnosti.
    P. S. Nejvíc mě překvapilo, jak se mi na místě vybavovala italština, učila jsem se ji před lety, už vše zapomněla, ale tam mi to naskakovalo samo a byla jsem schopná všude se domluvit (fakt i delší složité hovory), nechápu.

      1. Tady je k němu ještě pár fotek: https://cz.depositphotos.com/58383585/stock-photo-squared-coliseum-in-rome.html
        Stavěli to na výstavu plánovanou k 20. výročí převzetí moci Benitem Mussolinim (EUR = Esposizione universale di Roma), která se z pochopitelných důvodů nikdy neuskutečnila (ale zbyla tam po ní celá čtvrť, včetně moc pěkného umělého jezera, vybudovaného ale až později – měli jsme tam před 2 lety dračí mistrovství, doprovázela jsem tam naše děvčata, tak proto to znám). Když se podíváte na počet oblouků, svisle to odpovídá počtu písmen ve jménu Benito, vodorovně pak Mussolini. Je to ohromná, nádherná a úžasná stavba, nehledě na ty negativní konotace.

      1. Jo, jsem moc ráda, líbilo se mi tam. Ještě větší radost jsem měla z reakcí mého muže, byl naprosto nadšený (ten výlet jsem plánovala pro něj, aby měl radost). Když viděl kopuli Pantheonu zevnitř, byl naprosto perplex – 100x o ní četl, 100x si prohlížel obrázky – ale naživo je to prostě jiné, dtto Koloseum („ono to fakt existuje!“), Forum Romanum, atd.
        Hodně jsme chodili do různých restaurací a zkoušeli římské speciality (dršťky, volskou oháňku, artyčoky nebo telecí vnitřnosti po římsku – mmch., vše bylo výborné). A nejkrásnější výhled na Řím je z Janikulu. Taky jsme jeden den šli po stopách našeho oblíbeného filmu Velká nádhera, pěkné to bylo. A našli jsme i „moje“ náměstí a ulici (na Aventinu, Míša to bude znát).

  3. Já dělám zelné závitky. Ze zelí vykrojím košťál a dám do vařící vody, na jak dlouho, nevím, až jsou listy sklovité, případně po odebrání ovařených listů putuje hlávka do hrnce znovu. Plním mletým vepřovým masem, přidám jen sůl, vejce, pepř a polouvařenou rýži. Na dno pekáče dám cibuli, zbytek zelí, spoustu rajčat nebo rajčatovou šťávu, česnek a saturejku ze záhonku (s.horskã). Na to zelné závitky, s pekáčem ještě zatřepu ze strany na stranu, aby se závitky usadily, přidám oliváč a upeču. Hmm, mám hlad jak herec, nemocniční strava je hnus, filajovej a intervaly nemožné – snídaně po vizitě, takže někdy po osmé, oběd o půl dvanácté, večeře už v pět odpoledne. Že jako diabetik má člověk jíst co tři hodiny, je sci-fi. Za případné překlepy se omlouvám, píšu na tabletu.

  4. Miluju Řecko, miluju řeckou kuchyni a to všechno, mořské potvůrky po jejich způsobu,všechny ty lilky,rajčata, plněná i neplněná, všechno co voní balzamikem,grilovací sýr na jehož jméno si teď nevzpomenu, nějak jako haloumi,jejich saláty, jogurty atd. V okolí nikde nemáme tato jídla a to mně dost mrzí, stolovaní na řecký způsob by mne potěšilo. Chce to i tu atmosféru. A víno!!

  5. Já se musím přiznat, že sarmu ano, ale ty vinné listy plavající v oleji asi nee. Můj tatínek se nechtěl motat a tak dělal sarmu v hrnci jako klasický horký hrnec – zelí, masová směs, zelí, masová směs… a navrchu bylo zelí, buď listy pokud byly ještě nějaké v zeláku, nebo kvašené. Veliká dobrota

      1. tento týden už nebyly :( I za tu pajdu co stály, byly prý dobré, říkala Jana. Já jsem s jídlem na štíru, nemusím mít všechno.

    1. Inka:

      Sarma je úžasné jídlo, ale považuji ho za jiný příběh a jiný kraj. Sarmu mám spojenu se zimním časem, Řecko zase se sluncem a létem. Dolmades a lahvinka vína někde venku na terase s výhledem na moře chutná jinak než doma na české zahrádce, ale stejně ten recept považuji za přitažlivý :-)

      V Řecku se holt tím olejem nešetří, ale v tomto případě slouží také jako konzervant. V misce s olejem závitky déle vydrží a nakonec se ten olej nechá odkapat a může se znovu použít. To je praktické.

      Pochopitelně nemusí každé jídlo sedět všem. Tak to je a je to tak správně. Máme až nesnesitelnou volbu výběru. I do dolmades se může dát jemně mleté maso nebo jiné obilky. Mně se líbí ta vege varianta, tak jsem ji upřednostnila. Krásný víkend :-)

  6. V Žehušicích jsme měli révu, natolik odolnou, že bez problémů snášela naši „péči“ (pravověrný vinař by vzal provaz a šel se zastřelit do rybníka, kdyby to viděl). Plněné vinné listy jsem dělala dost často. Neplnila jsem rýží, ale podobně jako Sharka mletým masem, někdy relativně hodně nastaveným spařenými vločkami (ovesnými, pšeničnými nebo žitnými) – ne z nouze, ale tak nám to chutnalo. Dusila jsem je v elektrické pánvi, to byla tak dávka na dvě obědové porce a odpolední mlsání. Mňam.

    1. MaRi:

      Je zajímavé, jak úžasnou chuť ty mladé révové listy mají samy o sobě. Jsou příjemně navinulé, škoda s nimi nevařit :-)

      1. Jako děcko – teda, co jako děcko, vždycky, když jsem byla v zeleném vinohradu – jsem milovala ožírat mladé konce rývků. Sloupnout vrchní vrstvu a to mladé křehké zelené sníst – prima kyselkavá chuť, v horku docela osvěžující. Něco jako rebarbora (nod)

  7. Řecko miluju, řeckou kuchyni taky, nebylo snad nic, co by mi tam nechutnalo. I všelijaké rolky jsem jedla a chutnaly mi. Moc mi chutnalo jehněčí, smažených krevetek bych se užrala. Ale jinak jsem byla překvapená, že v tavernách skoro nikde nenabízeli ryby, přitom každé ráno připlouvaly rybářské loďky do přístavu, kde už čekaly ženské s taškami, nakoupily si pár rybek a všechno to putovalo do přistaveného mrazírenského vozu. A to nebylo jen v jednom městečku. Taky prodejny masa, tak jak je známe tady, tam nikde nebyly. Za to zeleninu na tisíc způsobů tam tedy připravovat umí. A líbilo se mi, jak v každé zahrádce, třeba maličké jak dlaň, rostly mezi kytkami papriky, rajčata, po zemi se táhly malé melouny, i spousta zeleniny, kterou jsem ani nepoznala. A nijak se to netlouklo. Jednu dobu jsem uvažovala, že tu všechno prodám a odstěhuju se tam. Jeden známý byl z malého městečka, kde by se mi líbilo a nabízel mi, že kdybych to myslela vážně, tak jeho rodina, která tam zůstala, by mi pomohla. Pravda, řeč by byla zpočátku trochu problém, ale největší problém by byl v tom, že já se svou penzí bych tam prostě nevyžila. :D I když jsem dostala i nabídku sezónní práce. :)

    1. Jo, a když jsem viděla, jak to všechno plave v oleji, i třeba ke snídani rajčata a papriky k opečenému chlebu, zalité žlutým a hutným olejem, tak jsem si říkala, že to nemůžu přežít. A jak mi to chutnalo!
      Jenže tady bych si tak nepochutnala, nevím, dělá to i prostředí, třeba když jsme si přivezli ouzo nebo Retsinu, nikdy už to doma neblo ono.

    2. Tečka:

      Tak to zní jako řecká pohádka :-) Pod řeckým sluncem se té zelenině a ovoci holt daří a všechno to roste tak nějak samo, ani přílišnou péči to nepotřebuje. Letos jsem si ve skleníku udělala takovou malou středomořskou sekci :-) Artyčok kardový a baklažány už se mají pěkně k světu, tak uvidím, jak se to bude vyvíjet a co sklidím.

      Vzpomínám na fantastické čerstvé sépiové kroužky na grilu. Tak dobře upravené velké kalmary mi zůstaly v paměti se všemi báječnými vzpomínkami na Rhodos. Ráda bych si tam zase někdy zajela, ale letos mi to zase nevyjde … každopádně se těším na někdy příště a už teď se těším :-)

  8. Hmm – teda nic proti ničemu, ale Šárko, vaříte i něco BEZ rýže (chuckle) ? Já vím, je to vděčná potravina – dáš hrstku, máš půl hrnce – a docela dost lidí ji má rádo, ale přesto se najdou jedinci (a dokonce celé rodiny! (rofl) , které ji nemusí ;) . No nic, toto je pro mne opět pěkné počtení a pokoukání na fotky, ale asi opět nevyužiju. I když věřím, že pro toho, kdo rýži skousne, je to dobrota veliká.

    Ale přece jenom, u věty „Je čas ostříhat vinnou révu a je škoda hodit mladé šťavnaté listy do kompostu.“ jsem teda dost pozastavila. Vy stříháte vinohrad až v okamžiku, kdy jsou na něm vyvinuté listy? To teda neděláte dobře a révě prokazujete špatnou službu. Réva se musí střihat v brzkém jaře (a lépe ještě v zimě), dokud v ní neproudí míza. Protože takhle ji oslabujete – i vázat se musí brzo, jinak se rývky lámou – plné mízy nejsou pružné. Včil se už vinohradník chystá na vylamování zálistků, jinak by se teď měla v klidu připravovat na kvetení.

    1. Ege, já si říkala,že se zase nenajíš :-D

      kašli na rejži,dej tam něco jinýho, třeba maso,jako já :-D

    2. já věděla, že to nebude jen tak, když jsme naplánovali zasadit jednu hlavu muškátu k plotu se sousedy :-D my chtěli sladká zrnka na zobání a sousedka se těší, že bude mít vinné listy do nakládaných okurek :-D

      1. Ale EvoB, okurky se nakládají na sklonku léta, to už pár těch listů révu nezabije. Já si takhle chodím k paní sousedce každý rok, dávám listy do rychlokvašek, ona se na to vždycky vrhne s nůžkama a kdybych ji nebrzdila, že chci jen pár listů, tak mi dá plnou náruč. A víno jí plodí pořád.

      2. tak hlavně, vy to nechcete na lisování vína, ale na zobání, takže to tolik nevadí a okurky jsou o prázdninách, takže to už jsou hrozny narostlé…..

          1. jojo to není jako když máš na zahradě jednu hlavu baga a necháš ho žít vlastním životem, jak to učinili Davidův staříček :-D byla přes půl zahrady a plodila neuvěřitelné množství natrpklých temně fialových hroznů :-D

    3. YGA:

      Je to úsměvné, že jsem si neuvědomila, že mám po sobě dva jsoucí příspěvky s rýží, ale je to holt sezóna. Jestli vařím něco jiného než rýží: :-) Tak tomu se musím maličko pousmát. Stačí se podívat na mé weby, facebook či do mých knih. Rýže tam opravdu mnoho není. Jednoduše shoda náhod a řekněme i malá nepozornost z mé strany. Psala jsem o tom Dagmar, že jsem si to včas neuvědomila a že snad nebudou vůči rýži námitky :-)

      Vinná réva – míněno moje vinná réva v počtu 4 keříků ve stáří cca 12 let trůní v rozích našeho velkého skleníku. Žádný vinohrad! :-) Momentálně již nasadila na plody a bujně vyhání šlahouny na všechny strany. Stříhám jako o život, aby mi tam nepřerostla přes hlavu a tak mám i dost mladých a šťavnatých révových listů. Na tom snad není nic pozoruhodného. Během sezóny přirůstají a tak je odstraňuji průběžně. Úroda hroznů bývá každoročně skvělá. Jinak děkuji za prima vinohradnické rady :-) Prima víkend přeji!

      1. Šárko – to nebylo nic proti vám, oni totiž všichni kolem vědí (rofl) , že nad rýží žehrám. Já vím, že vaříte z mnoha pochutin a plodin a vůbec, na mne nedejte. Já si ráda počtu vaše příspěvky, protože jsou moc hezky a s láskou napsány, byť o rýži ;) , a vyberu si z toho to, co se mi hodí! A navíc je tu super fotodokumentace a to se taky počítá. A kdo ví, třebas mne ještě život naučí mít tu rýži ráda – jedna neví, co ji do konce žití ještě čeká.

        Hmm – a k tomu vinohradu. To víte, dcera malorolníků z jihu Jižní Moravy, ta má po čertech blízko k vinohradnictví, i když ke střihu mne rodiče taky nepustili, tam by se dalo nadělat škody. Ale přesto, někdy si v zimě přečtěte, jak by se na jaře měla réva střihat – i čtyři keříky si pozornost zaslouží. Jde o to, že pak byste neměla tolik práce se zkracováním během roku. A navíc, rýví je jedno z mála, které vyžaduje jedno – řezat, řezat a ještě jednou řezat. Ale jestli vám i vašemu vinohradu vyhovuje střih až teď, tak je to v pořádku a nedělejte sobě ani jí nijaké násilí (rofl) … to já jsem se jenom chtěla trošku vytáhnout, že taky něco vím (chuckle) (chuckle) . To víte, s vařením to nevytrhnu, nejenom v tomto jsem dost usedlá, až zpátečnická ;)

    4. Ygo, ještě jsem si udělala malou kontrolu textu příspěvku a zjistila, že jsem tam o révě ve skleníku zmínku dala.
      „Základy mému dnešnímu receptu byly položeny v mém skleníku. Je čas ostříhat vinnou révu a je škoda hodit mladé šťavnaté listy do kompostu.“ …

      Tady na jihu Čech mnoho vinohradů nenajdete, jsme ve vyšší nadmořské výšce – my konkrétně 457 m. n. m.
      Ovšem ve skleníku je vinohrad na Českokrumlovsku :-) Píše se o něm: „Netradiční vinobraní vrcholí v Omleničce na Českokrumovsku, kde stojí unikátní zasklený vinohrad, zřejmě jediný svého druhu v Čechách. Osmašedesátiletý Josef Sejk a jeho syn tam sklízejí hrozny, které vypěstovali v obrovském skleníku.“
      Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/na-jihu-cech-vrcholi-vinobrani-ve-skleniku-fih-/ekonomika.aspx?c=A051020_105124_vino_pal

      1. Je to zajímavé, že na jihu Čech se vinohradnictví nedaří, když třebas daleko víc na severu v Porýní jsou vyhlášené vinohradnické lokality. Asi ta Šumava! Ale to nevadí, i tak je u vás krásně. Roky jsme jezdívali na prodloužené víkendy do Jižních Čech a nikdy jsme nebyli zklamaní.

        1. No nemusíme ani až tak daleko, můžeme zůstat v Čechách. Máme tu vinice na Mělnicku severně od Prahy, které mají setsakramentsky dlouhou tradici. A pak ještě severněji vinice na Mostecku – Litoměřicku, kde jsou dnes vinice na místě někdejších dávných vinic, a taky taková česká rarita – vinice jako rekultivace hnědouhelných revírů :D , kde se révě obdivuhodně daří. A asi nejsevernější Velké Žernoseky, žernosecké je pojem.
          S Moravou se asi těžko můžeme srovnávat, nicméně … Byly doby, kdy jsme si s mužem jezdívali pro Ludmilu do Mělníka. Teď už víno skoro nepiju, tak to nemá cenu.

  9. ahoj Šárko,
    plním zelné listy a kapustové, většinou mletým masem,okořeněným, s přidáním zeleniny, ale nedávám rejži, zelné rolky – sarmu, dusím v rajčatovém protlaku a šťávě, ponor jako u dolmades, chutná to dobře, naučila mne to moje srbská kamarádka, podobné jsou golubce, co nám dělávají kluci z Ukrajiny a kapustové , ty plním mletým s kousky uzeného a dávám česnek a trochu pepře a zbytek listů-posekaných, orestuju slaninu s trochou pokrájeného česneku, pokladu dno pekáče natěsno kapustňákama, podleju vývarem z uzeného a frknu do trouby dusit…dá se to teplé k brkaši nebo bramborám, dá s eto studené,lžící rovnoou z pekáče na tajňačku,protože jinak ti to někdo sebere a sež-sní :-D

    1. hlavně to určitě neděláš na Beaveru, protože by ti to brali ještě horké pod rukama a nestačila bys dopékat, viď :-))

    2. sharka.68:

      Zelné i kapustové listy jsou vděčný materiál na zajímavé závitky všeho druhu. Balkánské inspirace jsou sázkou na jistotu. Tam to se zeleninou jednoduše umí všichni a na mase se také nešetří :-) Pěkná inspirace!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD