ROZCESTNÍK – 814151: Z Prahy až na Koločavu veřejnou dopravou

Rád jezdím na výlety vlakem a také rád objevuji trochu jiné kraje. Vzhledem ke konkurenčnímu boji na trase Praha – Košice jsou ceny jízdenek na absolutním minimu, zatímco počet spojů na absolutním maximu. Proto byla už jen o kousek vzdálenější (alespoň západní) Ukrajina jasnou volbou pro další výlet.

 

 

Dlouho jsme neměli jasno v počtech lidí ani v délce výletu, takže plánování přišlo až na poslední chvíli. Po dlouhém zkoumání chaosu v Ukrajinských vlakových a autobusových (nebo spíš maršrutkových) jízdních řádech jsem usoudil, že nejlepší bude si ubytování zajišťovat až tam, kam se reálně dostaneme, protože vůbec není jisté, že nějaký plán dopadne. Nebyla to nakonec úplně špatná volba, měli jsme tak naprostou volnost. Tento menší cestopis z léta 2017 bych chtěl pojmout i jako návod a poučení pro cestování po Ukrajině, protože některé věci jsem zjistil až známou sekvencí pokus-omyl.

 

UA TIP #1 – Nákup jízdenky přes Slovensko

Dříve (červenec 2017) jezdil přímý lůžkový vůz Praha – Kyjev na EN 443 Bohemia. Kdo jel na sedačku přestupoval v Košicích a Čierne nad Tisou. Nyní již tento spoj nemá ani přímý vůz ani návaznost na Ukrajinu. Je proto potřeba jet Regiojetem ve 21:48 do Košic a odtud osobními vlaky do Čierne nad Tisou a Čopu. Cena Regiojetu při včasném nákupu je opravdu nízká. Dostanete se i pod 300  Kč nebo 600 Kč za lůžko.

Z jiných spojů lze využít večerní Leo Express ve 20:10 z Prahy hl.n., ale pak musíte čekat dvě a půl hodiny v Košicích. Cena jízdenka za Leo Express se různí (nejlevnější jsem viděl za 269 Kč), úsek Košice – Čierna nad Tisou stojí 5 EUR.  Existuje i varianta LE vlak+bus (nejlevněji asi za 419 Kč) až do Mukačeva. Tady však hodně záleží na rychlosti celníků a koloně na hranicích. Můžete čekat hodinu nebo i 10 hodin. Jízdenku přes hranici do Čopu koupíte v jakékoliv pokladně na Slovensku za 2 €

 

Den 0-1 cesta

Začalo to už nákupem jízdenek. Z časových důvodů nám vycházel nejvhodněji noční euronight Bohemia ve 23 h z Prahy, který měl přímou návaznost až do Čopu na Ukrajině. Tam ze Slovenska jedou jen dva vlaky, takže ta návaznost je dost podstatný benefit. Překračovat hranici autobusem jsem nechtěl (protože se čekání počítá na hodiny) a na pěší přechod se stejně k té hranici člověk nějak dopravit musí. Problém byl však koupit jízdenku, protože se e-shop tvářil jako, že vlak je již vyprodaný, ale to byla naštěstí jen zrada rezervačního systému, který mi neustále vnucoval lůžkový vůz z Prahy do Kyjeva (a ten byl vyprodaný), zatímco vůz na sezení do Košic byl bez problémů koupitelný.

Svou odyseu jsem započal ve dvě ráno v Olomouci. Pro všechny případy jsem si chtěl vyměnit pár hřiven ve směnárně, abych měl nějakou rezervu, než najdu bankomat a budu si moci vybrat za běžný kurz banky. Bohužel jsem blbě přečetl kurzy a hned na začátku prodělal asi dvě stovky na výměně. Inu první poučení, a ještě jsem nevyrazil.

 

UA TIP #2- Nákup hřiven

Výměnu hřiven v ČR i v jinak zaběhlých a slušných směnárnách doporučuji s velkou obezřetností. Jejich běžný kurz (a jak jsem sledoval, tak ve většině směnáren po ČR) je 0,64 Kč nákup a 1,28 Kč prodej, zatímco běžný kurz podle ČNB se pohyboval kolem 0,9 Kč za hřivnu!!! Veksláci na nádraží v Čopu mění české koruny 1:1. Na Ukrajině většina směnáren přijímá hlavně dolary a eura. Za Euro dávají asi 29 hřiven což odpovídá kurzu 0,93 tedy blíže ke kurzu ČNB. Hřivny si jde i vybrat z bankomatu, ale některé bankomaty (např. Sberbank) si chtějí účtovat 50 hřiven za provedení transakce. Upozorní vás předem, takže můžete odmítnout a vyhledat jiný bankomat. Já bez problémů vybral v bankomatu na nádraží v Mukačevu a dle výpisu byl kurz 0.903

(Pozn. nyní už se kurz pohybuje kolem 0.75 Kč za hřivnu a kurz poskakuje každý měsíc jinak, ale jednoduše platí, že je třeba si kurzy při směně hlídat)

 

 

Košice centrum (divadlo)

 

Kamarád Zbynďa jel už z Jablonce a ve vlaku držel místo. Vlak byl slušně zaplněný cestujícími všeho druhu (i přes pár psů jsem v uličce přecházel, než jsem našel kupé). Všichni však seděli, přes hranici je totiž vlak povinně místenkový. K zaplnění vlaku došlo až za Čadcou a Žilinou. To už náš noční vlak byl pro Slováky ranní vlak. Bohužel těch jeden a půl vagónu k sezení (zbytek byl lůžkový/lehátkový) kapacitně rozhodně nestačilo, tak se stálo i v uličkách až do Košic. Pohled na ranní Tatry byl i tak z vlaku pěkný.

V Košicích jsme měli hodinu a půl na přestup do osobního vlaku do Čierne nad Tisou. Za tu dobu jsme ještě potřebovali koupit za dvě eura přeshraniční jízdenku do Čopu. Nejde koupit on-line, ale bez problémů jde koupit na jakékoliv slovenské pokladně. Po prohlídce Košic jsme uznali, že tam toho je víc než jen Lunik IX a je to docela pěkné město.

Jízda do Čierne nad Tisou byla už v prázdném kupé překvapivě dlouhého osobního vlaku. Cestou jsme dokonce jeli těsně po Slovensko-Maďarské hranici poblíž Slovenského Nového Mesta a jeho protějšku Sátorljaújhély. Že jsme poblíž Maďarské hranice napovídaly i dvojjazyčné nápisy na nádražích. Včetně samotné Čierne nad Tisou.

Nádraží Čierna nad Tisou, to je takové velké překladiště. Nákladní vagóny tu jsou vyrovnané do mnoha a mnoha řad. A to tu v minulosti byl provoz určitě mnohem rušnější. Tady jsme si všimli, že najednou nemáme jeden, ale hned dva lůžkové vozy připnuté na osobním vlaku. Ten druhý byl Bratislava – Kyjev. Na nádraží proběhla manipulace. Odpojili lůžkové vozy a za chvíli posunovací šestinápravová lokomotiva přezdívaná „čmelák“ se svým typickým brumlajícím zvukem přisunula k lůžkům i jeden ošuntělý starý vůz Bt určený sedícím cestujícím a elektrickou lokomotivu co nás měla odtáhnout „za čáru“.

 

 

 

Cesta přes hranici je celkem bezproblémová. Dojedete přesně na hranici doprostřed pole. Tam nastoupí policie s celníky a vyberou pasy. Pak se přibližně tři čtvrtě hodiny (závisí na obsazenosti vlaku, ve vagonu nás bylo asi 6 + ty plné lůžkové vozy) nic neděje, a nakonec to objedou znova a vrátí vám pasy s razítkem. Rozhodně je dobré si před tím zajít na záchod. Vagón sice záchod má, ale je to ten starý s dírou na koleje. A vykonávat potřebu celníkům přímo před budovu asi není úplně vhodné. Po kontrole vás čeká krátký úsek Ukrajinou do nádraží v Čopu. Ještě jsme minuli maďarský IC Latorica do Budapešti. Je zajímavé, že do Maďarska odjíždí z Čopu 7 vlaků denně (z toho jeden přímý do Budapešti) a na Slovensko jen dva.

 

Poprvé na Ukrajině

Po příjezdu do Čopu jsme byli instruování vystoupit a projít celní budovou nádraží, tam se nás zeptali, jestli převážíme něco speciálního jako drogy nebo alkohol. Celník si zavtipkoval, jestli nemáme nějaké léky na diskotéky a šli jsme. Hned za celnicí už na nás čekali taxikáři, veksláci a další obchodníci co by rádi měli něco z těch „bohatých zápaďáků“.

Na celých 10 km z Čierne nad Tisou do Čopu jsme měli mít čas od 12:15 do 14:10 (je v tom časový posun + 1h) s tím, že v 14:30 měl jet osobní vlak do Užhorodu. Se vším jsme však byli hotoví až po třetí hodině. Další osobák jel až v 17:16 a za hodinu express z Oděsy do Užhorodu. Zkusil jsem pokladnu, zeptal jsem se na Užhorod a dostal jsem jasnou odpověď, že nejdřív v 17:16. Zeptal jsem se na ten express a odkázala mě k jiné pokladně. Nakonec jsem se zeptal, jestli neprodává nějaké papírové jízdní řády, to mě buď nepochopila, nebo nechápala, k čemu bych to chtěl, a odkázala mě na nádražní tabuli. Z té jsem velmi pomalu vyčetl jen to, co vím.

 

 

UA TIP #3 – Nádražní tabule na Ukrajině

Na Ukrajině nemají dvě tabule pro příjezd a odjezd. Mají jednu tabuli, která má sloupce přibližně v tomto formátu: Číslo vlaku – Trasa – příjezd – délka pobytu – odjezd, takže pokud okem hledáte třeba Užhorod, tak ho najít nemusíte. Protože váš vlak tam bude napsaný např. Jako Mukačevo – Syanky (Мукачево  – Сянки).

Železnice napoprvé tedy zklamala, tak co autobusy? Před nádražím bylo jakési autobusové stanoviště, ale zatím bez autobusů. Studování jízdního řádu autobusů dalo celkem zabrat, ale přece jen se povedlo vyluštit, že za 8 minut jede autobus do Užhorodu. Hurá! Seznámení s ukrajinskými autobusy přišlo opravdu šokem. Stáří autobusu by se dalo počítat na desítky let, klimatizaci to samozřejmě neznalo, takže tam bylo neskutečné vedro, lidé v něm běžně stáli a kapacitu omezovaly jen fyzikální zákony. Aspoň ta jízdenka byla opravdu levná.

 

Užhorod

Po třičtvrtěhodinové cestě rozhrkaným autobusem, kdy nám jedna spolucestující začala vedrem kolabovat, přímo v autobuse jsme to dohrkali do našeho prvního cíle Užhorodu. Užhorod je se svými 116 000 obyvateli v zakarpatské oblasti největším městem. Je zde všechno, průmysl i univerzita. Mezi největší dominanty města patří Užhorodský hrad a pravoslavná katedrála Krista Spasitele. My jsme, vzhledem k ne zrovna komfortní cestě, vystoupili raději na periférii a do centra došli. Získali jsme tak možnost poznat ukrajinskou sídlištní realitu. Mnohá česká sídliště vám najednou budou připadat jako fajn místo k životu. Park, který jsme chtěli projít byl pořádně zarostlý a jezírka velmi špinavá, takže jsme zamířili rovnou ke katedrále Krista Spasitele, která je vidět už z velké dálky.

Katedrála nás ohromila svou velikostí i svým velmi dobrým stavem, vzhledem ke svému okolí. To jsme nevěděli, že na Ukrajině to je standard a církevní budovy jsou v asi o 500 % lepším stavu než zbytek měst a vesnic, ve kterých se nachází (a to včetně silnic). U katedrály se mi v prodejně údajně největšího ukrajinského operátora Kyivstar podařilo za pomoci ochotné prodavačky zakoupit místní SIM Kartu s 3 GB internetu a 60 vnitrozemskými minutami (které jsem nevyužil), celá transakce mne vyšla na 85 hřiven, z toho mi 10 hřiven kreditu zůstalo pro všechny případy (použil jsem za celou dobu 1 SMS).

 

 

UA TIP #4 – S mobilem na Ukrajině

Naši operátoři už nevědí, jak by nás více oškubali, tak mají mimo EU tarify, které vás donutí mobilní telefon leda tak vypnout. Odchozí hovor vyjde většinou asi na 30 korun, příchozí na 16 korun a 1 MB dat klidně na 300 korun (Vodafone by teď měl zlevňovat na 7 korun, ale nevím, zda do tohoto zlevnění patří i Ukrajina). Každopádně mobilní internet na Ukrajině se vyplatí. A to na hledání jízdních řádů vlaků a autobusů, dodatečné informace v mapě a zajednávání ubytování. Na nic z toho není 100% spoleh, ale takové jízdní řády na menších zastávkách prakticky nikde nevisí (často chybí i označení zastávky).

Rozhodně se vyplatí pořídit místní předplacenou SIM kartu. Nechtějí po vás žádný doklad a je to velmi levné. Největší a údajně nejdražší operátor Kyivstar to má následovně: 25 hřiven za pořízení SIM karty a 50 hřiven za 3GB dat na měsíc, vyšší data jako 6 a 10 GB jsou odstupňované zhruba po 20 hřivnách. Prý má nejlepší pokrytí. Co jsme však sledovali, velmi dobré pokrytí má též Vodafone. Ten za 50 hřiven nabídne až 6 GB dat, cena za pořízení SIM bude obdobná.

Na Ukrajině každopádně není LTE (Kyivstar však už testuje):

Ve městech je všude fun Kční a rychlé 3G, ale mimo města je to bída. Většina vesnic má slušné Edge, ale čím více se dostáváte mimo obydlené oblasti, tím horší pokrytí tam je. Podél železničních tratí to je nejhorší, dokonce ještě 10 km před Lvovem v lese není signál. Ne, že bychom to neznali z Klánovického lesa nebo Bílovic nad Svitavou… Opera mini je však základním vybavením pro hledání informací. Budiž otázkou jestli je lepší ukrajinské pokrytí nebo české ceny…

 

Od katedrály jsme se vydali na prohlídku centra, které je už o něco udržovanější než periférie. Centrum je k sídlištní části připojeno Pěším mostem (on se tak fakt jmenuje) přes řeku Už. Na okrajích mostu se trhovci snaží prodávat různé drobnosti, sladkosti nebo svou úrodu. Podél řeky vedou příjemné promenády se stromy, kde je za letních dní příjemně. Pěší zóny uvnitř jsou lemované všemožnými obchůdky a zapadly by do běžného středovevropského města. Pro českého turistu není střed města tedy ničím výjimečný.

Také jsme tu neplánovali přespat, chtěli jsme víc do hor. A když už jsem měl ten internet, tak jsem skontroval v místní autobusové aplikaci jediný vyhlédnutý spoj. A on tam nebyl! Prostě to nacházelo spoj až na příští den. Myslel jsem, že jsem se díval správně, ale že by spoj ten den nejel? Došli jsme nakonec k závěru, že je možná vykoupený (protože ta aplikace umožňovala online nákup jízdenek) a rozhodli se pro přespání v Mukačevu.

 

 

UA TIP #5 – Aplikace na autobusy na Ukrajině

Co mi došlo díky dalším zkušenostem, autobus nebyl vyprodaný a jel normálně. Problém je ten, že aplikace i webová stránka bus.com.ua, nebo bus tickets ukazují autobusové spojení jen takové, na které jde koupit online jízdenka a pokud je online nákup jízdenek ukončen (a to je několik hodin před odjezdem), tak spoj jednoduše nezobrazí. Stejně tak jde online jízdenka nakoupit jen na některé spoje, z některých velkých stanic. Vypadá to tak, že vyhledáte spojení tam, ale nemůžete vyhledat spojení zpět, protože nemáte vesnici, odkud chcete jet vůbec na výběr. Z toho plyne poučení, na meziměstské autobusy nepoužívat aplikaci, akorát vás to vyděsí!

 

Centrum je obsypáno různými kebaby a pizzami, což nás úplně nelákalo. Dal se s námi na rohu do řeči jeden místní taxikář, který znal dobře ČR (jako snad každý tam, jak jsme zjistili) a dobře rozuměl češtině. Poradil nám restauraci úplně na periferii města, kam by nás samozřejmě „musel odvést“. To jsme s díky odmítli (i když to nebylo úplně snadné) a šli k hradu a skanzenu, což jsou asi největší důvody navštívit Užhorod (tedy hlavně ten skanzen). Ve hradu jsme se dozvěděli, že je možná jen prohlídka s průvodcem (navíc docela drahý vstup) a tím jsme se nechtěli zdržovat, tak jsme jej viděli hlavně zvenčí. Hrad 30 metrů vyvýšený nad městem pochází už z roku 903 a má mohutný dříve vodní příkop.

Poblíž hradu je i skanzen věnovaný Zakarpatí. Vstup do skanzenu stojí 20 hřiven. Zajímavé bylo, že jsme nemuseli do kasy, rovnou vyšel někdo z ochranky a chtěl po nás peníze. Když jsme mu dali padesátihřivnovou bankovku za dva, tak řekl, že „to stačí“. Dodal pak, že těch 10 nám dá na cestě zpět (a skutečně dal). Skanzen za to však stojí, mají tam i dřevěný zakarpatský kostelík. Dokonce za jednou chaloupkou chovají králíky. Samozřejmě autentickou zakarpatskou vesničku to úplně nenahradí, ale tady ty chalupy aspoň na sobě nemají satelit a kolem sebe reklamy nebo harampádí. Také tu jde nahlédnout do interiéru. Ještě jeden podobný (ale větší) skanzen je v Koločavě. Před skanzenem jsme potkali jinou skupinku Čechů, tak jsme si vyměnili první dojmy.

 

 

A protože ta doporučená hospůdka byla na trase do Mukačeva, tak jsme se rozhodli k ní vydat. Hospůdka se jmenuje Deca u Notara a mohu jen doporučit. Skvělé prostředí i kuchyně. Ochutnali jsme konečně ten věhlasný ukrajinský Kvas. Řekl bych, že to je jako, když černé pivo vyrobíte v SodaStreamu, ale vlastně to za horkých letních dní ani není špatné. Na Ukrajině je hlavní plodina brambora. Dělají s nimi úplně všechno

Problém je, že poloha restaurace opravdu není ideální. Tam jsme se dostali maršrutkou 1. Zpět už to bylo horší.

 

UA TIP #6 – Doprava po městech

Ve většině měst jezdí jako MHD tzv. maršrutky. Jsou to menší autobusky nebo větší dodávky (podle úhlu pohledu) ve stavu deset let po propadnutí STK. Mají danou trasu linkou, přibližný jízdní řád, ale zastaví vám kdekoliv na mávnutí a vystoupit můžete taky prakticky kdekoliv, když si řeknete. Jízdné je velmi nízké, obvykle 4 hřivny. Překvapivě linka vedoucí jedním směrem, nemusí vůbec vést směrem opačným. Na rozdíl od autobusů, tady existuje i solidní aplikace co aspoň dá dost informací o trasách městských maršrutek a vůbec MHD na Ukrajině a v celém SSSR (a nejen tam, je tam i Srbsko). Jmenuje se Eway a funguje i off-line.

Po městech funguje i nespočet taxíků. Je samozřejmě lepší se zeptat, za kolik vás vezme, ale konkurence, v podobě kohokoliv, kdo má řidičák, jim nedovolí cenu moc šponovat. Běžná cena po městě je 50 hřiven za cestu.

Takže ta marshrutka jezdila jen jednosměrně a zpět žádná nejela! Nebyli jsme si ani jistí, jestli tudy pojede nějaký autobus do Mukačeva. Je to sice silnice do Mukačeva, ale nikde žádná cedule zastávky. Servírka nám řekla, že to je silnice do Mukačeva a ať prostě máváme. Měl tu jet nějaký z Košic, ale nic nejelo. Začínali jsme být lehce nervózní, poslední autobus z autobusáku měl jet v deset večer a pěšky to bylo pěkně daleko. Místní kluci se divili, proč tam tak postáváme, tak nám řekli, že maršrutka jezdí jen jednosměrně a autobus jezdí z autobusáku.

Radili nám jít na obchvat a stopovat u pumpy kamiony. Na to jsme se úplně necítili, tak nám zavolal taxi, které nás odvezlo na autobusák, a my stihli svůj autobus. Jízda taxi (starou ladou bez pásů, smradem z výfuku a podvozkem tenkým jak papír) byla sama o sobě dokonalým autentickým zážitkem, co za těch 50 hřiven za 2 osoby stálo.

 

Cesta do Mukačeva byla ještě zajímavější. Mohli jsme jet dálkovým vlakem, ale online jízdenka vycházela v přepočtu na 120 korun, zatímco autobus stojí nějaké drobné (asi dvacku, nevím). Opět malý a prastarý autobus ruské výroby. Tento autobus však měl cílovou stanici Lutsk, což je kolem 600 km a měl dojet do cíle někdy druhý den ráno. Ta představa trávení noci v autobuse v poločase rozpadu mi přišla docela děsivá, hodina (asi 50km) do Mukačeva bohatě stačila. Ačkoliv podle jízdního řádu autobus nikde mezi Užhorodem a Mukačevem nestaví, zastavoval celkem často a zastavil i poblíž té hospody, akorát bychom se do toho autobusu asi už nevešli. Lidé opět stáli v uličce, ale také celkem brzy za městem vystupovali.

Přes Booking.com jsme si rezervovali ubytování přímo u nádraží v Mukačevu, abychom to neměli daleko a mohli druhý den hned pokračovat. Neověřené překvapení bylo, že náš autobus jel k nádraží v Mukačevu, ale jinému. Mukačevo má sice zastávku u vlakového nádraží, ale autobusové nádraží má asi o 1,5km vedle poblíž vlakové zastávky Mukačevo-Prilad. Dokonce tam stál i autobus Leo Expressu co přijel z Košic od vlaku. Tak jsme si dali ještě noční procházku Mukačevem. V noci tam jsou ulice osvětlené opravdu špatně a neoznačený otevřený kanál rozhodně přidal na ostražitosti.

Náš hotel Tonal sídlí fakt u nádraží a to tak, že jedna z jeho zdí sousedí s nádražním kolejištěm. Hotel je to čistý a příjemný, jedinou drobnou vadou na kráse je, že máte pocit, že vám nákladní vlaky projíždí přímo pokojem. Pro pokračování dál však opravdu stačilo sejít dolů a vejít do sousední budovy.

 

Konec první části 

Další fotky najdete zde: https://www.flickr.com/photos/125492033@N08/sets/72157692392041652

Článek původně vyšel zde: https://potkamesevevlaku.wordpress.com/2018/04/06/z-prahy-az-na-kolocavu-verejnou-dopravou/

 

Aktualizováno: 15.4.2018 — 17:45

58 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zajímavé čtení a fotky (bohužel u fotek nejsou popisky, co na nich je a to je dost škoda. Ale I tak jsou moc hezké). Jste odvážní hoši, ta šíleně dlouhá cesta mi přijde jako pořádná štrapáce. Ale jistě vám stála za to a ráda si přečtu pokračování.

    1. Na Flickr budu muset popisky dopsat. Aspoň od druhé části už budou. Cesta to je dlouhá a to bylo před druhou světovou všechno Československo a lide tak jezdili běžně a ještě pomaleji.

  2. Podkarpatí jsem navštívila avšak se zájezdem perfektně v Česku připraveném. Byli jsme tam v rámci humanitární pomoci českému středisku. příroda mne nadchla, lidé byli příjemní a vstřícní, jejich hrdost na Ukrajinu byla veliká a pohrdání Rusy taky. Jízda ve vozidle značky Zil po poloninách nás krásně otloukla ale stálo to za to. Lvov byl čistý a upravený. Jídlo skvělé. S dopravou samostatně zkušenost nemám ale stačily mi ty cesty vidět a zažít. Nebýt pana velvyslance , tak jsme na hranicích stály opravdu těch 10 hodin. Celníci se zavřeli a vychechtávali se za okny. Byl to zážitek. To auto značky Zil mělo kanystr s PHM venku na kapotě a šlauch propojený do motoru,fakt jsou kreativci. :-)
    Milí číslo díky za skvělou reportáž, ráda bych se tam ještě někdy podívala.

    1. Na Poloninách skutečně jzdi čímkoliv. Stačí zaplatit a vyvezou od čtyřkolky po Kamaz. Ta ryzí krajina i lidé jsou důvod tam jezdit :)

    2. On je přejde humor, až jim Putim zavře plynovod. Jak pravil klasik: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují! A řekl bych, že hrdost některých národů na sama sebe je nepřímo úměrná tomu, na co všechno mohou být hrdí.

  3. Se zvědavě zeptám- jak jste se tam domlouvali? Neb v práci máme Ukrajince a anglicky teda nemluví- zatím jsem nejlíp uspěla já s ruštinou- ale taky ne všichni…

    1. Já tam mluvím česky nebo polsky, podle toho, kde zrovna jsem. Ruštinu neriskuji, tím spíš ne na západě země a čeština a polština funguje.

    2. Česko-Polsko-Slovensko s příměsí ukrajinských slov co jsme pochytili. Ono to jde. Dokonce Ukrajinci u nás učí děti jen Česky, protože by se jim UA a CZ pletla

        1. Tak abych jim rozuměl, musí oni mluvit hlasitě a pomalu, to se dá čekat. Rozhovoru dvou ukrajinců nerozumím ani ťuk :D Ale oni mi celkem v pohodě rozumí, když taky mluvím pomalu a hlasitě. Vliv Ruštiny dál na východ nebo Rumunštiny na jih bude však znát.

  4. Pěkná cesta ;-)
    Příroda tam musí být nádherná, těším se, až na ni dojde.
    Vlaky nebo autobusy znám švýcarské, německé, britské, finské… tam jsme zase za chudobku my :P

    1. Ano očekávám, že nějaký Švýcarský cestovatel o ČR píše. „Ceny za jízdenky tam neřešte, jsou směšně nízké“.

      1. Ono je to hlavně proto, že je u nás úplně jiná koncepce veřejné dopravy. U nás je veřejná doprava něco jako služba veřejnosti a je podle toho náležitě dotována. V zemích jako UK, Norsko, Německo a tak je veřejná doprava chápaná jako služba pro lidi, co pracují, aby byli při své práci efektivnější, proto je drahá – jízdenky reflektují to, že budou-li lidi cestovat vlakem, ušetří čas/vydělají peníze, a tak můžou část těch peněz dát dopravci.

        1. V těch zemích je však od Regional Express výš (nikoli včetně) nedotované a na komerční riziko dopravce

  5. Jak už psala YGA “ Milé číslo „. Moc zajímavé vyprávění a fotky jsou také moc pěkné. Těším se na pokračování.

    My vlakem a autobusem cestujeme po Čechách docela hodně.

    Ale máme i několik zážitků z cest do zahraničí.
    Před pár lety jsme jeli vlakem Alexem do Mnichova. Moc jsme se těšili na krásnou a pohodlnou jízdu.
    Ale ouha pár dní před naším odjezdem byla výluka na české straně. Tak jsme do první německé zastávky jeli autobusem a pak pokračovali vlakem do Mnichova. Zpátky jsme jeli vlakem a vlak měl zdržení v Regensburgu a autobus, který zajištoval výluku si odjel bez pasažerů. Ke cti Deutsche Bahn je třeba říc, že nám zajistili a zaplatili taxíky až do Plzně. Byl to zážitek.

    Pak jsme vyzkoušeli Flytoget z norského letiště do Osla. Krásný, rychlý a pohodlný vlak.
    Nesmím zapomenout na Leonardoexpres z letiště do Říma.

    Letos jedeme Regiojetem z Prahy do Vídně.
    Jedeme v bussines třídě a nemůžu si pomoc, je to levnější než s ČD v běžné třídě. Už se moc těšíme. Za 4 hodky jsme tam a Vídeň třes se.

    1. Děkuji, ono to je prostě takové jiné než u nás :)

      Trasa Plzeň – Mnichov je pro Deutsche Bahn dost nezajímavá, takže tam je špatná trať i horší vlaky. Takže tam k těm problémům bohužel dochází a DB to vyřešily, že tam ještě navíc vozí cestující z Norimberka autobusem po dálnici.

          1. Pro němce je to jen bezvýznamná lokálka do zahraničí. Takže do Norimberku a Mnichova jezdí od Wilsoňáku DB autobusy, které jedou za dobu o skoro dvě hodiny kratší.

    2. Míša:

      Z Karviné do Prahy jezdím zásadně jiným dopravcem, než ČD. Levněji, pohodlněji a včas.

      1. Zkuste to o Velikonocích a budete se divit. Nejde to říct obecně. Každý den jiný dopravce. Záleží kdy a jak koupené

      2. Ono je to jednoduché: Všichni jsou levnější, než ČD a pokud si přes internet včas zarezervuji místo, nemusím přecpanost řešit, v Leo expresu se absolutně nepočítá s tím, že by někdo stál. Ono stát ve vlaku, který se řítí i těch uprděných 160 v případě, že dojde k nějaké mimořádné události a fíra začne nouzově brzdit, je životu nebezpečné.

  6. Nejdřív jsem si říkala, Ukrajina, tam musí být krásně, ale po přečtení se mi zdá, že na mě je to moc dobrodružné a vyčerpávající. Jste odvážní se vydat na takovou cestu veřejnou dopravou po cizině

    1. Když jsem s kolegy jezdil na výlety na Slovensko, tak jsme si také říkali, jak je tam krásně. když jsme tam pak jeli za prací, změnili jsme to na: Příroda nádherná, ale lid bl… A největší neštěstí bylo, když jsme s nimi museli spolupracovat. Naslibovali všechno, dodali nula nula prd, ať šlo o práci, nebo o materiál. A když si představím, že Uk je ještě víc na východ… Bože chraň a to jsem ateista!

    1. Mě to docela baví, ty rozdíly jsou patrné hodně, ale člověk tam vidí zas určitou nevázanost těch lidí. Na stát se absolutně nedá spolehnout, ale zas to neomezuje kreativitu různých řešení, protože nikdo nic nereguluje.

      1. Tohle je to, co se mi tam líbí asi nejvíc. A je to hlavní důvod, proč tam teď vezmu Patricka (stejný důvod, proč pojedeme v květnu do oblastí A Západního břehu), aby si prožil, co to znamená společnost, kde se na stát nedá absolutně spolehnout, ale kde člověk musí být kreativní.

  7. Díky za tohle povídání – je to opravdu na vlastní kůži prožitý návod :)
    kdysi jsme jezdili vlakem úplně všude, takže se mi to četlo hezky i z tohoto důvodu:))
    Jinak se přiznám, že jsem vděčná za to, jak to u nás funguje, byť naše chronicky stěžovatelská kultura vede lidi k neustálému remcání.
    Pokud jde o mě a cesty na Ukrajinu… jak jsem psala tuhle už i na Zvířetníku, mám velmi silnou (byť vím, že ne zcela spravedlivou) averzi vůči azbuce a všemu, co pro nás představovala. Takže když si vezmu místa, která neznám a poznat bych je chtěla, jsou „azbukové země“ na spodku seznamu (blush)

    1. Ano některé věci fakt člověk zjistí jen metodou pokus-omyl a poučením se z vlastních chyb. Proto je lepší do takových zemí jet 2x. Poprvé je každý jen pionýr slepých uliček bez ohledu na to kolik si toho načte :D

      1. Stačí jednou a s někým, kdo tam už byl a tudíž to tam zná. ( i tací exoti se najdou). Vyjde to mnohem levněji. (rofl)

          1. A co jako chcete konkrétně očekávat na Divokém východě? Jet někam na pár hodin, nebo dní na výlet je něco úplně jiného, než když jste odsouzeni k tomu, abyste tam žili, nebo pracovali! Já jsem jezdil prcovat ,,jen“ do Čiernej, vlakem v první třídě zadarmo, ubytování za firemní peníze na hotelu, v pondělí ráno odjezd z Prahy, ve čtvrtek ráno odjezd z Čiernej A byl jsem strašně rád, že na víkend jedu domů a po půl roce ještě víc rád, že to skončilo. Jediné plus, které to mělo, bylo to, že jsem každý čtvrtek vezl domů 29 kilo tehdy v Česku naprosto nedostatkové čočky.

            1. Třeba tu opravdovost. Takové to upřímné žití na základě toho co příroda dá a co se kde sežene bez ohledu na systém. A pak příroda rozměrů co zkrotit nelze

      2. Jj, stejný pocit mám z A. Když jsme tehdy přišli do Betléma těsně před západem slunce mezi ty příšerné taxikáře, tak to byla taková srážka s realitou, že jsem odtamtud pomalu chtěl utéct, ale napodruhé to už bylo lepší a teď už se toho nijak neobávám :)

        1. Tak o zážitky tohoto typu opravdu nestojím. Užil jsem si toho v práci měrou vrchovatou, bylo to krásné a bylo toho dost.

          1. Já bych raději na Havaj, ostatně už jsem tam byl a bylo to něco naprosto kouzelného. Příroda je tam taky nádherná, ale je to tam civilizované. Nejsem z těch, co si musí za každou cenu potřásat tlapkou s vlky, medvědy, rysy a spol. A něco jiného je, jet tam na výlet a žít tam trvale, i když se svým důchodem bych byl asi na vesnici ten nejbohatší. :)

    2. Vezmi to tak, že na Ukrajině píšou jinou cyrilicí, než v Rusku (ta ruská se – rusky – nazývá azbuka, ukrajinská – ukrajinsky, a stejně jako v Evropě – alfabit). Navíc je jiná, než ta ruská ;)

    1. Když OT, tak OT:
      Často se zastavím u keře zlatice a hledám květ s pěti lístky.
      Jaká je asi četnost? 1:100, 1:1000?
      Jak se dá předpokládat, na některém keři hledám marně, na některém vidím skoro hned. Už jsem viděl i šesti a sedmilístky.

      Příště o hledání jetelových čtyřlístků. :-)

  8. Úžasné povídání, milé Číslo! Opět mi dokazuješ, že dobrodružství číhá za rohem, nebo za hranicemi (ono už i to Slovensko je zajímavé!). Moc se těším na pokračování, jsem přesvědčená, že ještě bude veselo.

    Jinak – jak si furt stěžujeme na naši dopravu, tak si opravdu nemáme na co. Například v Chorvatsku se taky nenosí jízdní řády na autobusových zastávkách (jak je to u vlaků nevím). A autobusy jezdí „v obvyklý čas“, jenom si je musí cestující vyčekat (rofl) .

    1. Díky :)
      Jízdní řády na autobusových zastávkách často nejsou ani v Polsku, Itálii, Španělsku…Opravdu na vesnicích máme autobusové pokrytí nadstandardní, i když dřív bylo líp a mohlo by to být mnohem lepší. Na Ukrajině mě ale překvapilo, že pokud už spoj jel, tak ten jízdní řád vystavený na internetu relativně dodržoval i když ta cesta vypadala, že snad nedojedeme.

      1. Autobusy v Londýně prý také nemají jízdní řád. (Nebo už se to změnilo? Třeba zásluhou islámu? :-)) Pouze interval. Výsledek prý bývá takový, že jede několik autobusů těsně po sobě a pak dlouho nic.

        U MHD v Ostravě to řidiči ukazuje na displeji průběžně offset oproti jízdnímu řádu. (V Praze??)

        1. Krmič:

          Když jsem na návštěvě v Praze, tak si nemůžu zvyknout, že tramvaje a trolejbusy jezdí „každou chvíli“. U nás funguje MHD také stylem dva, tři autobusy za sebou a pak dlouho nic Ještě lepší je nastavení odjezdu městské dopravy od vlakového nádraží, hlavně o víkendech. Odjezd autobusů pět minut před příjezdem vlaku a pak dlouhý interval.

          1. my asi na tom nejsme o nic líp /nebo hůř/ než Ukrajina. Od pátku navečer do pondělí ráno u nás nejede vůbec nic. Pokud nemáte auto tak se nedostanete nikam. V pracovních dnech je to lepší.

            1. Tak to zas na Ukrajině skoro všechno co jede, jede denně. Tam při hledání spojení ani nezadávám datum :D Na hlavních tazích jede každou hodinu „něco“ (Maršrutka, bus, soukromá dodávka) + několik možností individuálního odvozu. Vlaků jezdí míň, ale na tohle jde relativně spolehnout pokud jde o to „dneska se dostat z A do B“. Někdy to není zrovna přesné, ale dostat se je možné.

            2. Naštěstí mám auto, takže VHD neřeším. a do ciziny bych jinak, než s vlastním autem nejspíš nejel vůbec. Ono je mnohem lepší vézt výbavu a příslušenství v kufru auta, než vláčet se s báglem na zádech. Holt už mi není dvacet, ani třicet, ještě v padesáti bych na pěší tůru vyrazil, ale v sedmdesáti a s nefunkční polovinou srdce jsem rád, když vylezu pár desítek metrů někam za kytkami. Ale lezu pořád a hodlám lézt ještě dlouho.

    2. Děkuji, už jsem zvracel! Do Čiernej nad Tisou jsem jezdil na montáž dálnopisné ústředny přes půl roku, ještě za socíku a bohatě stačilo a to jsem měl vlak zadarmo a jedničku! A porovnávat naše poměry s ,,divokým východem“ už je úplně mimo mísu. Ale vše nasvědčuje tomu, že to nebude dlouho trvat, a budeme na tom podobně.

      1. Ta nádražní budouva v Čiernej se od konce 70. let zvenku nezměnila, jen ty tůje jsou o dost vyšší. A nákladová část začíná už v Kráľovskom Chlmci, což je cca 10 km před vlastní Čiernou.

  9. OT – podruhé a naposled: Prosím o přidržení palců a pěstí pro Vílu, dělá dnes druhé přijímačky na SŠ. Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD