BTW: Objetí

Všimli jste si někdy, jak často a při jakých příležitostech se lidé objímají? A přemýšleli jste někdy nad tím, proč to vlastně děláme?

 

 

 

Vítání, loučení, radost, smutek, žal či milostné zaujetí – to vše může mít společného jmenovatele. Vedle zjitřených citů je to objetí. Prosté sevření druhé osoby do náruče má na lidskou psychiku překvapivé účinky. Pod vlivem filmů a knih bychom mohli usoudit, že objímání patří především do milostné sféry, že je to hlavně věc muže a ženy. Jenže stačí se maličko zamyslet a zjistíme, že tomu tak zdaleka není – a to teď nemluvím o právech menšin.

Objímá se totiž kde kdo a to bez ohledu na pohlaví nebo věk. Čím to je, že se zrovna tento druh tělesného kontaktu těší tak univerzální oblibě? Kde se vlastně vzala jeho síla? Podle mého názoru je prvopočátek všeho v rodičovské náruči. Bezpečí, konejšení, přirozené lidské teplo a k tomu mumlaná něžná slůvka. Každý normální člověk držící v náručí malé dítě, se instinktivně uchyluje k takovému chování.

Nu a tento vzorec se potom opakuje po celý život. Objímající ujišťuje, chrání, utěšuje a projevuje radost nebo lásku. Objímaný hledá útěchu, ochranu, lidské teplo, péči a lásku. A v objetí se mu toho dostává. Zkušenost ukazuje, že ženy cítí mnohem větší potřebu objímání než muži. Podle vědeckých studií prý mají tenčí kůži a víc receptorů dotyku, takže si ho lépe užijí. A často ho moc potřebují! Když si muži tento fakt v pravou chvíli uvědomí, zjistí, že dokáží mnohem lépe vyjít se svými nervózními, nešťastnými či přepracovanými ženami.

Takže pánové, až příště najdete svoji ženu více či méně úspěšně bojující s nějakým průšvihem nebo jen beznadějí nad tím, jak právě vypadá, tak svoji nejdražší pevně a láskyplně obejměte. A počítejte aspoň do třiceti, než položíte některou z obligátních mužských otázek, jako třeba: „Co sis jako myslela, že děláš?“ Šance na rychlé a klidné vyřešení situace se tím totiž znásobí…

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2018

Pokud jde o naše dnešní povídání, tak mám doje, že téma objímání je dost osobní na veřejnou diskuzi:)) Takže navrhuju – o své potřebě objímání a jejím naplnění si popřemýšlejte v soukromí své hlavy a bavit bychom se mohli o něčem trošku jiném, byť možná vzdáleně souvisejícím – třeba o tom, jak mají některé spory týkající se domácnosti tuhý život – vůbec, když jde o blbiny:))

Tak například já se přiznám, že přerovnávám nádobí v myčce, když tam není naskládáno podle mnou uznaného systému:)) A taky ráda větrám! To není udivující, když vezmeme v potaz, že jsem od přírody dostala na lidi až příliš citlivý čenich (aneb, mamko, vypni už toho bloodhounda:)). Takže já okna otvírám a Martin je za mnou zase zavírá:)) Nemám ráda, když za sebou Martin přes den automaticky zamyká Dům. Když potom s něčím spěchám ven, mám tendenci do těch dveří narazit – když se, potvory, neotevřou tak rychle, jak předpokládám:))

 

Aktualizováno: 2.4.2018 — 17:46

83 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já si na objímání a líbání moc nepotrpím, jen abych zrovna neurazila (doma, to jo, to mám ráda) Mám to asi už od mala. Maminka mi říkala jak mě chtěla jedna paní muchlat a já jsem ji kousla do tváře, no byl mi asi rok. Dneska bych to už neudělala i když zuby mám pořád své.

  2. Nemám ráda pozdrav s náznakem objetí a líbnutí na tváře, narušuje mi můj osobní prostor. Ještě ke všemu se některé národy líbají na jednu tvář a jiné na dvě, ba dokonce i třikrát :) Nikdy neodhadnu, kolikrát se mám o svůj protějšek otřít :)Trapné situaci předcházím podáním ruky tak, abych si svou bublinu ochránila.
    Zajímavý problém řešila nedávno moje maminka. Celý život pracovala mezi geology, chlapy s pevným stiskem ruky. Pořád se scházejí na různých akcích a přednáškách, ale ke stáru už mámě ten pevný stisk ruky začal vadit, už je trochu křehčí, než za mlada. Poradila jsem jí, ať podává ruku jako anglická královna, schválně si to někde najděte. A funguje to!

    1. Snažila jsem s pro sebe popsat pohyb, který provede královna při podání ruky. Začne rozevřenou rukou, malíčková hrana kolmo k podlaze. Potom ruku otočí cca do úhlu 45 stupňů a současně trochu sevře prsty směrem k dlani. Její protějšek tak musí královnu uchopit šikmo ze spodu pouze za prsty a nemůže ruku sevřít.
      Na starých fotografiích je vidět, že královna podávala ruku napřímo.

    2. S těmi počty líbnutí jsem na tom stejně, nikdy se nedopočítám (rofl) – ale už vím od Verenky, že na Slovensku se dávají pusy dvě, takže u ní to už nespletu. Akorát musím vychytat, kterou tváří se začíná ;)

  3. Objetí s blízkými lidmi je OK. Ale toho, kdo nepatří do tohoto okruhu, nebo dokonce neznámé lidi, neobjímám a nelíbám. A když se někdo takový vrhne na mě, je mi to dost nepříjemné. Neměla jsem to ráda od malička, jak už tu psala Dede, otírala jsem si tvář a dělám to dodnes, jen se snažím, aby to nebylo moc okaté.
    Kromě objetí s blízkými, kdy jde skutečně o city a je to příjemné, jde stejně jenom o zvyklost. Určitě se nedá říct, že v zemích, kde se všichni na potkání objímají a líbají, se všichni navzájem milují :D .

    1. Jo, tohle podepíšu:)) Co jsem ale cestovala světem, naučila jsem se tolerovat letmá objetí s cizími lidmi – jak píšeš ty i Caniva, je to kultura. Ale dělám to nerada:))

  4. Me hrozne stvou slupky od pomerancu v drtici, protoze je zcela nerozdrti a jsem to vzdycky ja, kdo je odtamtud vytahuje :( Nadobi v mycce prerovnava kazdy vecer muj muz, ja ho tam pry neumim poskladat spravne :D
    Kanadani jsou hodne objimaci, ruku si mezi sebou (mimo praci) podavaji jen muzi, zeny se objimaji, pratele se tez objimaji bez podani ruky. Zvykla jsem si, ale nejsem prvni, kdo zacne objimat.

    1. Canivo, u nás to jsou ohryzky a podobné v odpadkovém koši nahoře v pracovně – já VÍM, že je to odpadkový koš, ale hlavně na papíry a podobně, není v něm pytel na odpadky tak to tam nepatří. Je to naprosto jasné – ale asi jen mně:))

  5. Nenapadl mě ani tak spor (teda ne že by naše domácnost byla prosta sporů), ale taková drobná neškodná úchylka. Máme v malém umyvadle gumový špunt na řetízku. Umyju umyvadlo a řetízek volně 1x obtočím kolem kohoutku. Nikdy to takhle dlouho nevydrží, můj muž pokaždé, ale fakt POKAŽDÉ řetízek obtočí ještě jednou. (chuckle)
    No, všude je něco! :D

    1. No, my kdysi za mlada měli spor, jestli se bude toaletní papír točit na držáku ode zdi nebo ke zdi. Fatální problém. ;-)

    2. Jo – u nás to býval způsob, jakým byla pověšena sprcha. Co má Martin svoji stropní a já používám ruční, neshody ustaly :D

      A toaletní papír zakládám po svém a nikomu to nevadí – naštěstí:))

  6. Jsem objímací pro velmi úzký okruh lidí :) Vím, jak nemám ráda, když na mě určití lidé sahají, takže občas bych objala- ale nevím, jestli by to dotyčný chtěl, tak to radši neudělám.
    Pokud jde o domácí spory, tak nejtrvalejší z nich je ohledně chlupů u nás doma, i když Mušketýr už dost rezignoval a chce odchlupen odcházet jen do práce. Odchlupuju ve dveřích :)

    1. Chlupy… to je věčná story :D
      Naposledy byl Martin u zubařky, a sotva si sedl do křesla, tak mu řekla: Vy máte pejska, že jo? :P

      1. Jo, chlupy na oblečení…
        Mám tři psy, ti nechodí domů a dvě domácí kočky, jedna je obyčejná s krátkými tužšími chlupy, druhá dlouhosrstá s tužšími krycími chlupy a velmi jemnou podsadou. Kočky nespí na postelích ani v koši s prádlem, ať už špinavým nebo čistým. Po vyprání se nestačím divit, na všem tmavém prádle dlouhé rezaté chlupy, na světlém to není až tak vidět. Při žehlení používám lepicí válečky, jsem přesvědčená, že všechny chlupy jsou pryč ;) No a včera mi syn říká . víš co je nejhorší? Ty se s tím čistíš, tolik práce a já to prádlo vybalím na bytě v Olomouci, dvakrát se na něj škaredě podívám a je to sám chlup. A tuhle jsem se vzbudil a na posteli jsem měl Jamesův chlup, kde se tam vzal, to netuším. A může se luxovat několikrát denně a stejně to nepomáhá, ty chlupy jsou všude, i tam kam kočka ani nepáchla.

  7. OT:zdravím a k tématu posílám objetí z memocnice, kde čekám na zítřejší odšroubování. Jsem sama v pokoji v 7 patře, mám panoramatický výhled přes celé Oslo, pohoda. Sklopím zrak, ale né!, pode mnou se rozprostírá rozsáhlý hřbitov!
    Ech co, všichni jsme smrtelní, ale přesto bych byla ráda, kdyby mě lékaři vrátili do postele v sedmém patře. Takže kdyby zbyl nějaký ten paleček…

    1. Držím palce, ať vše dopadne dobře.

      P.s. V Dobré Vodě mají domov seniorů, z něhož ústí okna ve valné většině na hřbitov. „No co, aspoň si člověk zvykne a pak není překvapený!“ pronesl nonšalantně jeden jeho obyvatel, když jsme se s ním dali do řeči. (chuckle)

        1. Ano, pěkně popořadě. Z nemocnice do lázní, kde se občas povede napravit, co doktoři zmršili a když ne, tak hup do rakve a hurá do jámy. Ale, jak říkal svobodník Halík, RADOSTNĚ, SOUDRUZI, RADOSTNĚ a s úsměvem. :D

          1. Kralupy zas měly Pohřební službu a vedle ní prodej zdravotních postelí a spacích potřeb

    2. Taky držíme. Bývalá dětská nemocnice Hagibor v Praze funguje dnes jako domov pro seniory Židovské obce. Obklopen je ze dvou stran starým Židovským hřbitovem. Taky dobrý výhled.

    3. Jano, moc držím palce! Po tom loňském úrazu by tohle mohlo být, no… řekněme… odpočinkové (wasntme) (inlove)

  8. Objímání a polibky, to je něco, co se mi nikdy neokouká. Můj milovaný syn je bohužel po mě a nesnáší cizí dotyky, takže je to pro nás trochu problematické. Kačka je tulilka a moc jí vadilo, že jsem to zvládala jen chvilkově. Takže za sebe krátká objetí a letmé polibky vždy

    1. Je pravda, že jsou lidé „mazliví“ a „nemazliví“ a podle mě to nijak nesouvisí se schopností milovat. Já sama mám hodně úzký okruh lidí, které k sobě pustím, tak chápu potřebu fyzické autonomie u druhých, stejně jako chápu potřebu doteků. Já jsem si tak nějak vývojově zažila oboje:))

  9. Upřímnou soustrast! Ještě jste neumřeli, ale už jste mrtví. Jestli něco opravdu nesnáším, tak spát sám a Maruška je na tom úplně stejně. (rofl)

    1. Krakonoši, podstatné je, aby se sešli dva se stejnými preferencemi – pak to funguje a můžete se společně divit té druhé skupině, které to podle jejich pravidel funguje taky :D
      Blbé je, když se sejdou dva, kteří mají tuto potřebu různou. A přesto se mohou milovat. Není ten svět vlastně úžasnej? :P

  10. Proč to vlastně děláme? Nevím, jak kdo, ale prostě rád dělám příjemné věci, zejména, když je to začátek toho, co bude následovat a co je ještě lepší. :*

  11. Nejprve OTéčko – ale já to musím říct. Děcka, dnes ráno jsem vylezla ven se psy a uvítalo mne nejenom sluníčko, ale i čviřikání. Zvednu hlavu a po nebi kroužily tři vlaštovky! Až se mi oči zamžily (jsem čím dál větší plačka)

    Jinak k těm blbostem, které nás zbytečně vytáčí … když já si někdy připadám, jak ten kámen, na který jednou denně kapne kapka vody – a za těch skoro třicet roků krát třistašedesátpět (a jednou za čtyři roky šest) těch kapek už bylo. A říkám Jeníkovi „Bacha, chlapče, bacha, jednou se může stát, že se ten kameň rozkočí!“ Ale jenom nevím, jestli to bude talířek mimo dřez nebo nacpané igeliťáky v kapsách či dokonce věta „Já TO pak odnesu!“ pronesená v okamžiku, kdy TO zrovna odnáším … ale mám obavu, že by tím fatálním okamžikem mohla být věta „Dej to do bioodpadu!“ (rofl)(rofl)

    1. “ Zvednu hlavu a po nebi kroužily tři vlaštovky! “
      To tě moje milá jaro objalo. (h)
      Jo a tohle „pak“ je pak na ránu na ….. doplň sám.
      A ještě „se“ , to máme doma taky.
      :-)
      Jinak mám doma kramáře a skladníka, takže v současné fázi mého života často přemýšlím, kdo bude po kom vyklízet to nasyslené.

          1. Anonyme, tohle bylo hodně sprostý a pokud nemáš odvahu se pod tohle svoje prohlášení podepsat, tak jsi pěknej ubožák!

          2. toto bylo velmi pod čáru slušnosti! jestli vám Krakonoš něco udělal nebo vás urazil svým příspěvkem, vylezte a vyříkejte si to s ním s otevřeným hledím. anonymy posílají jen zbabělci.

            1. Nevím, kdo je ten anonym a proč se nepodepsal (hromadě lidí se to stane bezděčně, když třeba píšou z jiného zařízení, tady se to stalo snad všem, mám ten pocit), ale – moc daleko od pravdy není, bohužel, to si to nikdo nepamatujete? Jak nám tady pan K. srdceryvně líčil, jak moc a moc rád má svou paní (a její úmrtí jsme všechny prožívaly s ním, já teda určitě, bylo mi to hodně líto), myslím, že i nějaký demonstrativní pokus o sebevraždu snad proběhl (nebo řeči o té možnosti), byly to opravdu nervy. No a uběhla jen chvilička (jak dlouho to bylo, to už si bohužel nevzpomenu, ale opravdu to moc dlouho netrvalo) a už byla paní zapomenuta a objevila se nová přítelkyně. Osobně jsem z toho byla jak opařená, možná i někdo jiný.
              Tož asi tak k tomu truchlení, no.

              1. Já si to tedy pamatuju, ty řeči, jak nemá cenu žít, a pak to chvástání, jak našel novou dámu do postele a k plotně a jak mu známí uznale poklepávají na rameno a známé mu nemůžou přijít na jméno…

              2. A aido, tobě vadí, že vůle žít a užívat si život zvítězila? Je to již několik let,ne měsíců. Já jsem ráda, že to nezabalil…nebo má po zbytek života jen chodit na hřbitov a truchlit?

                1. Na hřbitov chodím. Jenže ono to tak nějak k žádné pozitivní změně nevede a žít se prostě musí. Buddhisté říkají, že kdo si sáhne na život, bude donucen se sem vrátit a v jiném těle dožít ta léta, o které se připravil. Tak proč si to sebevraždou komplikovat?!? Co bych tím vyřešil a komu by to pomohlo? A dnes jsem se dozvěděl poněkud neradostnou novinku; 1. 9. 2018 končí http://www.spoluzaci.cz a to bez náhrady.

              3. já si to pamatuji velice dobře a do tehdejší debaty jsem se aktivně zapojovala – ale to nic nemění na tom, že slova dotyčného anonyma byla pod pás. jestli ho Krakonoš někdy naštval – a že je na to mistr, sama jsem ho párkrát za to v diskusi sekla – ať mluví pod svým jménem. víš dobře, že když se někomu nepodaří přihlásit, pak napíše třeba “ Anonym jsem já, Inka“ . ano, novou paní si Krakonoš našel brzy. každý to máme nastaveno jinak – ale nemyslím, že by první paní byla zapomenuta. a vůbec nejsem přesvědčena, že by chtěla, aby její manžel zůstal sám do konce svého života. jestli mi to přišlo zvláštní, že tak brzy? ano, trochu.. ale jestli jiná varianta byla utopit se ve smutku, seschnout a zavřít se před světem, pak byla volba jasná. nová paní zřejmě věděla, do čeho jde – při Krakonošově přímočarosti to můžeme brát za jisté :-)

                1. Já už bych o tom asi přestala polemizovat. Ať je Anonym kdo chce, tak jednou téměř holou větou vystihl podstatu věci víc než výstižně. S Aidou a Ivou plně souhlasím! Přímočarost možná tady, ale kdoví, jak to funguje doma. Oni ti uťápnutí si potřebují pak někde dobít baterky a zn. Ideál je tam, kde nás nikdo osobně nezná.

    2. Ygo, vlaštovky? Vážně? (inlove) To je nádhera… jak říká Jenny, jaro tě objalo! Jen jestli nejsi obětí jarního mámení :D

      1. Jarní mámení mám zrovna včíl, jak říká Yga neb MLP se dal do čištění kadibudkovývh bydlíků „MOJICH“ koček,zřejmě už i pozná, na co právě myslím. :-) :-)

          1. V tomto případě jsou všechna zvířata moje! Aj ta sůsedovic přiblblá foxla, co nám kálí na Jeníkův trávník před domem (rofl)

            A ty vlaštovky byly doopravdy, třikrát jsem se po nich ohlídla!!!

              1. Vlaštovky tady u nás ještě nemáme,zatím přiletěli čápi.Jejich dvě blízká hnízda jsou snímána kamerou, sledujeme je na netu.

  12. DEDE já se přece jenom trochu vyjádřím k tomu objímání.
    Když přijede vnouček Samík, vždycky ho objemu a hladím po zádech. A když odchází, tak to samé.
    Užíváme si to oba.

    Co se týče druhého tématu.
    Já jsem ujetá na záclony. Mám je jen jednu v obýváku a kuchyni vitrážku. Zabírá jen půlku okna.
    A tady se v tom přímo vyžívám .
    Mám záclonky s různými motivy.
    Motivy vánoční, velikonoční, jarní, podzimní a jiné.
    Tak to střídám a rovnám na nich záhyby.
    Kocourek Daník má v kuchyni pod oknem jedno ze škrabadel a věší se mi za záclonku a ničí záhyby.
    Ale já mu to odpouštím a rovnám ………..

    1. máš pravdu Míšo, se svými blízkými se při vítání a loučení také objímám. :) Malý Patrik je v tom lepší, než jsem prý bývala malá já! Já jsem prý jako malá měla tendenci z objetí utíkat a otírat si tvář, když mi dal někdo pusu :P Nemazlivej parchantík jsem byla… ale úspěšně jsem z toho vyrostla! :D

  13. Tak větrám taky ráda, problém to býval hlavně v ložnici – vyřešily to nakonec ložnice oddělené. Pro starší rozhodně doporučuji! Co se objímání týče, přiznám se, že kromě lidí objímám často i psa. Nechává si to líbit. A od naší vnučky teprve.

    1. Oddělené ložnice? NO FŮŮŮJ!!! Neexistuje! Ženskou, která by se nechtěla celou noc tulit, okamžitě vyhazuji na mráz a měním za jinou!(inlove)

    2. Jiřino, i my dva už spíme každý zvlášť, vřele doporučuji všem, kdo mají ke stáru tu možnost. Když jsem onemocněla,nespala a probděla celé noci, MLP nemohl pořádně spát, tak jsme to takhle vyřešili.

    3. Oddělené nebo společná ložnice partnerů je jedno z témat, na které neexistuje správná odpověď, tak mají lidé tendenci se o něm přít:))
      Prostě někomu vyhovuje jedno, jinému druhé – ale je fakt, že minimálně po dobu nemocí je dobré, když má člověk místo na rozluku od lože :)

      1. Nejlepší lék na všechno je živočišný obklad, aspoň u mne to takto bezchybně funguje, jenže na druhou stranu, marně přemýšlím, kdy jsem byl nemocný tak, aby ke mně partnerka nemohla.

          1. Ale ano,dokonce občas i kašlu, oboje max. pět dní v roce, jenže pouze ve vertikální poloze.
            :D

    4. Jo, ještě k pejskovi – i já bych si občas ráda objala svoje psiny, ale vím, že to nemají rády. Chvilinku to vydrží (protože jsem to já) a pak vycouvají. Myslím, že jediný z mých psů, kdo se rád nechal objímat, byl Kazan. Kazan ale byl Kazan, no (inlove)

      1. Kazan je nezapomenutelný, já ho milovala a pořád mám někde jeho foto,moudrý pes s pronikavým pohledem do duše. (h)

      2. Nevím Dede, jestli víš, že ten náš pes je taky choďák. Tak možná ta potřeba opravdu blízkého kontaktu bude tou rasou ?

        1. Je to možné, milá Jiřino, ale já bych spíš tipla tu osobnost:))
          Náš Daník byl taky choďák a objímat se nechtěl nechat. Přitulit vždycky, skákat na člověka, olízat ho, ležet mu na nohách, cokoliv. Ale ne se nechat obejmout. Kazan si to užíval stejně jako já:))
          http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Cornwall_-_Trellaward_a_Lands_End/#IMG_0560.JPG
          Tohle je fotka z Cornwallu, seděli jsme s Kazanem na té skále poměrně dlouho… (zatímco páneček pobíhal po okolních skalách a fotil:))

          1. Nádherná fotka choďáka – Kazan byl třída! Měli jsme postupně dva kousky těchto báječných psů, jeden byl „tulík“ od malička, druhý se k tomu dopracoval až ke stáru (ale stále s určitou rezervou, abychom to moc nepřehnali….)

        2. Ještě něco – nemáš nějaké fotky někde na rajčeti? Na choďáky se vždycky ráda podívám :)

          1. Ach Kazan (inlove) krásná fotka a milá připomínka pobytu v Anglii. Vybavilo se mi radio Dede, to už bude tak cca 8 let.
            No a objetí – bezkonkurenčně s vnoučaty, tam je všechno, upřímnost, radost, důvěra.

            1. Ty jo, rádio Dede! Díky, milá Jaha! Na to jsem fakticky zapomněla… Možná ty soubory někde budou? :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD