BTW: Kostkový

„Cože? Ty nemáš kostkovej cukr? A co si dáváš do kafe?“ ptal se mně, pravda s poněkud hraným úžasem Marek. „Vezmi si lžičku a nasyp si, v tmavší cukřence je hnědej. Ty teda naděláš s trochou cukru!“ odvětila jsem coby bezcitná matka.

 

 

A protože jsem ve skutečnosti matka normální, koupila jsem při příštím větším nákupu krabičku tmavého kostkového cukru. Tedy kostky, takové hroudičky to vlastně jsou. A přemýšlela jsem, jakou výhodu ten kluk v kostkách vůbec vidí.

 

 

Přitom když jsem byla malá, tak byl u nás doma kostkový cukr naprostou samozřejmostí. Možná ještě víc, než kde jinde, protože jsem kupovala extra krabice, abych měla mlsky pro koně :P  Zkusila jsem si vzpomenout, kdy kostkový cukr opustil můj každodenní život a nemohu na to přijít. Matně si vzpomínám, že ho ještě malý Marek kradl z cukřenky:))

Každopádně když jsem tuhle zase chodila Tescem a snažila si uvědomit, co jsem to proboha chtěla koupit, tak jsem zabloudila i do cukrové uličky. A copak to upoutalo moji pozornost? Kostkový cukr, ale jaký! Pamatuje se na cukr Bridge?

 

 

Když jsem byla malá, mívala ho maminka ve sváteční cukřence a mě vždycky přišlo škoda ho prostě rozpustit v čaji, takže jsem si kostku (nejraději jsem měla trefy, takové ty trojlístky) schovala na talířku a došla si pro klasickou kostku. Roztomilé mi připadaly ty malé mocca kostky, ale ty byly běžnější až mnohem později (mám dojem).

Popravdě dnes žasnu, kolik cukru jsme tehdy normálně jedli, sladili jsme si čaj, jedli normálně sladká jídla – nákypy, žemlovky, nudle nebo šišky s mákem, lívance, palačinky… ne jako zákusky, ale často i jako večeře (!). No a dnes vážím o neslušně kilo víc než tehdy a nejím skoro žádnej. Život umí překvapit:))

 

 

A tak se dnes ptám úplně obyčejně: Sladíte? Čím? Používáte kostkový cukr? Napadlo by vás koupit si Bridge cukr? Pokud ano, který tvar máte nejradši?:))

A jedna možná hloupá, ale stejně:)) Máte taky dojem, že „za našich mladých časů“ sladilo víc?

 

Aktualizováno: 19.3.2018 — 19:49

98 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kdysi davno se kostkovy cukr rozpoustel jen pomalu, a to vytvorilo narodni sveraz. Pro mou britskou snachu je Praha mesto, kde lidi chodi se salkem caje v ruce, a v nem maji lzicku.

  2. na barevny cukr bridge jsme jako deti chodily tajne do barove skrinky (chuckle)
    od vejsky caje nesladim, prestalo chutnat, a kdyz nam pri jednom lazenskem pobytu servirovali jiz oslazenou kavu i caj, koukala jsem na to dost prekvapene ;)
    a homolky cukru se tady u nas prodavaji, vzdy si rikam, komu bych je tak mohla koupit a privezt, kdo by to ocenil :D

  3. Hlásím se k těm, kdo nesladí ani čaj, ani kafe. Sladké limonády taky nee. Jiná věc je, že sladkosti ráda – i když mi teda přijde, že dorty jsou v „nóbl“ cukrárnách čím dál víc sladké a méně čokoládové (no jo, cukr je halt levnější než kakao, že).
    Jo a kdysi doma se samozřejmě sladilo – tuším 3 kostky do čaje (kafe jsem tehdy ještě nepila). Uf, to bych dneska nedala :D .

    1. Děkuji všem za palečky a za laskavá slova podpory. Tatínek včera večer zemřel, zůstaly jsme s jeho fenkou samy. (u)

      1. to je mi líto…budiž ti útěchou, že se dlouho netrápil a teď na vás dvě bude dohlížet shora, zpoza Duhového mostu. hladíme po tlapce…

  4. To je dnes hezké retro téma! :) Nejstarší vzpomínku na kostkový cukr mám ze svých dětských let, kdy ještě jako předškolní poněkud rozmazlená holčička jsem odmítala polknout rybí tuk na lžičce, tak mi byl podáván na kostce cukru. Tu babiččinu cukřenku z broušeného skla ve varu podlouhé krabičky vidím živě před sebou.
    Postupně jsem cukr z nápojů vytěsnila, ale do kávy si dávám smetanu nebo mléko, přijde mi pak jemnější. A ke kafíčku něco malého sladkého (no, někdy i většího). Čaj taky bez cukru, jen při nachlazení vařím čaj s medem a citronem. Můj muž je medový fanatik, denně si vaří konvici zeleného čaje a med přidává polévkovou lžicí. (chuckle). Jo a ten cukr bridge v pastelových barvách jsem taky kupovávala pro návštěvy. Malé homole cukru se ještě někde vyrábějí jako propagační předmět, není to tak dávno, co ji dostal syn od zákazníka z cukrovaru.

  5. Tak určitě se dříve víc sladilo. Sladká jídla se u nás nevařila, jen taťka dostal rýžový nákup (luxusní) nebo žemlovku jako prémii. A když byla doba jahod, tak mamka uvařila jahodové knedlíky, ale nikdy mi je nenutila. Bridž cukr pamatuju, ten byl sváteční, ale ty homole taky, prodávaly se u nás v mlékárně. Když ji paní usekla, tak my děti jsme si vždycky směly vzít nějaký ten drobek.
    U nás se kupoval kostkový cukr, takové ty kostky, co se daly přepůlit, ale ty krychličky občas mamka koupila taky, no, musela vzít, co bylo.
    Já tu sladím krystalem nebo krupicí, mám to v šroubovací sklenici, kvůli vlhku. Krabici kostek tu mám jen pro návštěvy, ale i ty si klidně vezmou ten sypký. Peču minimálně, jenom v sezóně černého rybízu buchtu na plech, a o Vánocích a Velikonocích malé mazanečky z tvarohového těsta. (vánočku už jsem vzdala) Jinak si občas koupím koblihu nebo nějaký šáteček a to mi stačí.
    Do kafe si leju smetanu a dávám jednu lžičku, do čaje půl, pokud necitronuju. Stačí mi to.

    O.T. Dneska po sundání obvazu oko slzelo a všechno bylo zamlžené, ale během několika minut se uklidnilo. Podle nálezu na něm mám zas -1, kdyby to tak zůstalo, bylo by to fajn. Když jsem si na zpáteční cestě nasadila svoje staré brýle, klidně bych mohla řídit. Snažím se všechno dodržovat, přikládám do kamen a vybírám záchůdky vsedě, kopu si tu před sebou stoličku kam zrovna potřebuju.
    Na druhé oko jdu 10.4., doufám, že to bude dobré, to pak asi poprosím o palce.

  6. Myslím, že jsme doma sladili obojím, kostkami i sypkým cukrem (a kupovali i ten bridž). Když jsme doma kávu turka začali pít všichni (ne jen tatínek), tak jsme kupovali ty malé kostičky, protože do malých hrnečků „na turka“ byly elegantnější. Vlastně už od začátku manželství používám sypký cukr, ale pamatuji si, že jsem si z návštěv vozila právě ten bridžový, abych měla pro návštěvy. Jestli se kostkový prodával i v Anglii už si nepamatuji, asi ano. Na sypký jsem si už zvykla a kostky nekupuji (určitě se tu také dají také koupit). Dříve jsem si kávu sladila hodně (dvě čaj. lžičky do většího hrnku), postupně mi moc sladká káva přestala chutnat a cukr jsem snížila na tak čtvrtku lžičky, zcela bez cukru ráda nemám i když v nouzi vypiji též. Do rozpustné či překapávané kávy musím mít trochu smetany, kupuji balení půl smetany půl mléka (asi vaše „smetana do kávy“). Naopak turka piji pouze černého jen s trochou cukru. Manžel to má naopak, ranní kávu pije černou a hořkou, do černého truka chce plnou ližčku cukru. Kávu i čaj (i bylinkový) sladím pouze bílým cukrem (i když mám vždy doma i močkový, ten do pití nepoužívám). Med ani hnědý cukr nedávám, příliš ovlivní chuť nápoje. Stejně jako okamžitě poznám, když je v kafi (nebo v coca-cole) umělé sladidlo, mohou 100x tvrdit, že to chutná stejně, já to poznám hned a pak raději piju kafe hořké. Jinak ale hnědý cukr dost používám při pečení. Pamatuji se na homole cukru. Byla tak 15cm vysoká a myslím, že v modrém obalu. Občas jsme si ji koupili jen tak „z hecu“a usekávali kus na oslazení. S manželem jsme také jednou byli v Dačicích a mám někde fotku jak stojím pod velkou kostkou cukru.

    Nikdy nezapomenu, jak si jednou chtěla osladit kafe ze cukřenky, kde se cukr odsýpal(dávkoval) nakloněním kovové hubičky. Jenže její víčko bylo špatně upevněné a jak jsem skleničku naklonila, upadlo a já měla v hrnku víc cukru, než kafe. Také ještě někde mám českou,plastickou cukřenku. Je to asi 10 cm vysoký modro-bílý válec, který má ve spodu zasouvací otvor na dávkování cukru. Ten se odsýpá podle toho jak často zmáčknete postranní čudlík na otevřené otvoru. Nápad to byl na pohled šikovný (proto jsem ji koupila), ale realita jiná. Cukřenka se musela postavit nad hrneček, aby dávka cukru spadla rovnou do kávy. Jenže problém byl, že po otevření otvoru do cukřenky vnikla pára z horkého kafe a po druhé, či třetím zmačknutí se už cukr nesyapl. Možná tuhle cukřenku ještě také někdo máte.

    Moje švagrová má doma po babičce krásnou cukřenku na zamčení. Skleněná dózička je zasazená ve stříbrném „obalu“, jehož víčko je na zamčení. Klíček měla pouze milostpaní aby jí služebnictvo cukr neujídalo. Asi byl kostkový cukr tenkrát hodně vzácný.

  7. OT k seriálu o Blízkém Východě: Saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán dnes oznámil, že končí povinnost žen se zahalovat, že ženy, stejně jako muži, se mají oblékat „skromně“ a je na nich samotných, jak si to vyloží.

      1. Nestane se vůbec nic. Nebude už je sice zřejmě moci pronásledovat náboženská policie, pokud se někde objeví méně zaobalené, ale společenský tlak jim to obecně nedovolí.

  8. My doma sladíme holandským cukrem, který se jmenuje witte basterdsuiker, a je konzistencí jako sníh (ne ten cukrářský, ale ten skutečný, bílý, venku, co je něco mezi prašanem a trochu mokrým sněhem). Rozpouští se daleko rychleji, než krystal nebo kostkový a je velmi dobrý :)

      1. Nene, docela jiný. Nikde mimo NL jsem nic takového neviděl (a tam jsem si toho koupil pořádnou zásobu).

      2. Dívala jsem se na to, je to cukr navlhčený roztokem invertního cukru. Takže vlastně takový zvlhlý cukr ;)

  9. My sladíme léta letoucí medem. Akorát teď došlo na cukr neb pro med musím zajít a jaksi se mi nechce.
    Homole jsme mívali doma, dostávaly jsme je jako dárek k MDŽ neb byly zadarmo od místních cukrovarů z blízkého okolí.
    Kostky nepoužívám, jen krystal anebo třtinový. Po hospůdkám sbírám sáčky s cukrem a vozím sebou na výlety,někdy bývá jejich nedostatek pro osoby více sladící. :-)

  10. jsem tady koukám skoro sama, ale já teda sladím – kafe i čaj, a to nejen černý, ale i ovocný (zelený nepiju, je pro mě bez chuti)… jeden čas jsem v nějakém záchvatu čehosi pila kafe hořký, ale pak jsem rozumně pochopila, že to hořký je vlastně hnusný :D

    doma jsme vždy měli cukr kostkový, spousta lidí mi tady vyvolala vzpomínky i na ten barevný, malé kostičky, a taky bridge – na ten mi padl zrak teď o víkendu a normálně jsem se podivila, že „to“ ještě existuje, vůbec si nevybavím, kdy jsem kostkový přestala kupovat, krystal mi přišel dlouho moc hrubý a pak jsem objevila kouzlo pískového cukru, ale spotřebu mám pramalou, prakticky nepeču, sladký jídla nedělám, návštěvy mám tak dvakrát za rok (takže jsem ani nekoupila cukřenku, ale nabídnu to rovnou z dózy (rofl) )

    jo a já teda sladím „cukerínem“, asi spíš ze zvyku než kvůli tajli, dokonce si nosím i v žebradle a použiju i na návštěvě i když někde ho dokonce i mají, i když tam většinou kvůli cukrovce :)

    jo a můj otec dával opakovaně k dobru historku o tom, kterak malá Olinka špatně papala i Sunar, a kterak on tehdy rázným gestem rozrazil své ženy se slovy „Pusťte mě k tomu“, Sunar bohatě osladil a Olinka blaženě vycucla plnou skleničku (inlove)

  11. Já prakticky nesladím. Kávu piju jen se smetanou a nevadí mi ani sušená, čaj sladím medem. Sladká jídla vlastně vůbec nejím. Nákypy, žemlovka, nudle s mákem…. brekeke jen to ne. Krom lívanců nebo palačinek, obojí bych si dala hned. Když už používám cukr, tak třtinový. Doma jsme mívali kostkový klasický a krabička vydržela rok. Byla vlastně jen pro návštěvy, rodiče nesladili vůbec. Já si občas ukradla jeden kousek bridž cukru.
    Ale je pravda, že teď po pobytu v nemocnici jsem se naučila jíst např. víc jogurtů (kupuju bílé a dávám si do nich med) a také se víc živím ovocem. A piju mléko (jen čerstvé, krabičákem bych ani nešpinila hrnek), kefíry a různé zákysy. Jo, chutě i stravovací návyky se mi změnily, možná je to těmi prášky, nevím.

  12. K tomu slazení – když jsem byla malá, dostávali jsme slazený čaj (černý s citrónem), slazené kakao nebo slazenou kávu. Moje dávka byly tři kostky cukru a půl citrónu na třetinkový hrnek:)) A jak říká Yga, nikdo z nás nebyl tlustý, protože jsme to vylítali – později jsem vydatně pálila kalorie na jízdárně. Tedy hlavně prací kolem koní, ta jízda už pak nestála za řeč (kaloricky:))
    Dnes piju hlavně bylinkové a ovocné čaje neslazené a sladký černý čaj s citrónem mi zůstal jako životabudič na celodenní tréninky se psima. Ono když sedíte hodinu a půl někde v křoví, tak musí být venku 30 stupňů, aby se do vás nakonec ta zima nedala. Takže termoska se silným černých čajem, hezky oslazeným a ocitronovaným je pro mě synonymum dlouhých dní v přírodě:))

    1. AD „ta jízda už pak nestála za řeč (kaloricky:))“ – jeden dostih (cca 5 minut) i půl kila dolů. Takže kalorie i při jízdě, i když se ti to tenkrát nezdálo. (nod)

  13. MMCH, kostka cukru má pomník v Dačicích. V tamním cukrovaru se kostkový cukr začal vůbec poprvé vyrábět cca v polovině 19. století.

    1. Jo, byli jsme tam a fotili:)) Líbí se mi k tomu ta legenda o vynálezcově manželce zraněné při sekání cukru :D

      1. Taky jsme tam byli. Jako estéta mě pobouřilo, že pomník kostky cukru není z nějakého bílého kamene :)

    2. Na téhleté (celkem známé) historii mě nejvíc zaráží existence cukrovaru v Dačicích. Na Vysočině, kde o curovou řepu daleko široko nezavadíte.

      1. Když si přečtete ten odkaz z dačického muzea, zjistíte, že narazíte. Teda narazil byste v době „vynálezu“ kostky cukru, je to tam popsané co a jak.

  14. Kostkový cukr jsme doma vždycky měli. Někdy i ve více variantách – klasické velké kostky, malé moka kostičky do kafe a někdy i bridž, občas dokonce i barevný. Čaj jsme běžně sladili, naši si sladili i kafe, já ne, ale tenkrát to nebylo v důsledku nějakého strašení cukrem, v tomhle ohledu lidi nebláznili, jako dneska, ale prostě proto, že mi sladké kafe nechutnalo. Běžně se sladilo i snídaňové bílé kafe, kakao, teplé mléko.
    Dnes kostkový cukr doma nemám, protože nesladím ani čaj, ani kafe. Pro návštěvy mám dávkovací cukřenku na sypký cukr.
    Dřív se určitě dělávalo víc sladkých jídel. Ve škole jsme měli sladké jídlo každé pondělí a doma obvykle v sobotu k obědu. Měla jsem všechny ty lívance, vdolky, nákypy, palačinky, ovocné knedlíky, nudle s mákem nebo s perníkem, šišky s povidly a podobně ráda, s jedinou výjimkou, a tou byla žemlovka. Jak se ale tak chutě mění, dnes je žemlovka jedním z mých oblíbených jídel. Celkově ale sladká jídla dělám málokdy. Ne že bych se bála cukru, ale přijdou mi mnohem pracnější, než udělat kus masa, a jsem obvykle líná :D . (Ovšem už pěknou řadu dní mě pronásleduje představa nudlí s mákem, myslím, že jí co nevidět vyhovím.)

  15. teď byl u nás cukr v akci,denně 10 kg na osobu, to jste neviděli…polovina bab se omlouvala,když to brala,že to maj na zavařování,na pečení…jen jedinej chlap, co to valil do košíku říkal,že to má do kafe, že si sladí život…no a já měla tisíc chutí ho koupnout do holeně, protože byl jak tyčka! A to jsem ten cukr nedala do košíku ani jeden….

  16. Kafe a čaj sladím, cukřenka je sypací a dávám do ní klasický krystal, ale jinak nic sladkého nekonzumuji, s výjimkou decky Kolalokovy limonády po obědě, nebo, občas, výjimečně, nějakého pišingru.

  17. Jako malá si pamatuji bíle kostky cukru, takové ty tenší, placaté. Obdivovala jsem, jak dospělí dokázali lehce kostku v dlaních přepůlit, jak to pěkně křuplo.
    Potom začali dělat nepraktické krychle. Nedaly se půlit, jenom s pomocí nože, ale stějně se to rozsypalo. Potom malé půlky a hlavně bridž, ten se mi moc líbil! Však byl také nedostatkovým zbožím.
    A potom jsem přestala anabázi cukru sledovat.
    Kávu a čaj už mnoho desetiletí nesladíme, zvykli jsme si proto, že si chuť raději vychutnáme, v čemž nám cukr rozpuštěný, vadí. Kávu pijeme s mlékem, černý čaj také, bylinkové a ovocné jenom tak. (K té kávě s mlékem. Stále si dáváme mléko i přes debilní mejlové přílohy typu „do kávy mlíko, na rakev víko“. Nevím, nikdy tyto hovadiny neotevírám a nečtu. Stačí mi už tyhle názvy).
    Jak píše YGA, opravdu se i jedlo víc sladkého, my máme i nyní jednou týdně sladké jídlo. Sice už ne v pátek jak se sluší a patří, ale jednou týdně je. Jsme tak oba vychovaní našimi babičkami.

  18. Nesladím snad od patnácti let. Pamatuju se, že když nám táta chystal snídani, tak do hrnku s bílým kafem nasypal tři! lžičky cukr, brr, ani jako děcku mi to nechutnalo.
    Jo a pamatujete se někdo na kostky cukru, které nebyly lisované, ale byly sekané? Občas se v té krabičce objevil i kousek neposekaného kvádru. Ty kostky měly čtyři strany hladké, dvě byly hrubé jako dlažební kostky, a šly lámat. Z doby kdy se takto vyráběly zřejmě pocházejí recepty s …půl kostky cukru…

    1. prodávaly se homole cukru a z těch se odsekávalo, buď už v krámě na váhu nebo doma…..byly na to takové hezké sekerečky, přímo pro tento účel a z druhé strany (z jedné bylo to ostří) to mělo paličku,aby se to rozdrtilo nebo rozbilo na ještě menší kousky….

      1. Tož homole už nepamatuju, přece jenom jsem mladší ročník (a předpokládám, že ani ty ne, protože jsi mladší než já).

        1. vidíš a homole pamatuju,protože se dělaly v té naší době dětství pro zaměstnanace cukrovarů,co chodili pracovat na kampaně a dostávali je při ukončení kampaně, strejda chodíval,takže doma homole měli (to byl ten, co u něj byl Drobek-to moje house)…

      2. Já si pamatuju už jen ty malé homole, mám dojem, že to bylo něco dárkového, nebo tak… byly pěkné, ale kam se hrabaly na bridge:))

        1. Že jo?! ;-) A nejlepší byl ten barevný, tuším, že růžový a světle modrý? Ty malé „dárkové“ homolky si taky matně pamatuju, ale fakt jen matně – vzpomněla jsem si na ně, až když jsi o nich napsala.

          1. pamatuju srdce růžová,kosočtverce modré,žaludy žluté a listy zelené….byl to exportní bridge.

      3. Jo, na homole se taky pamatuju, ale ty kostky byly sekané z kvádříků, Alex se na ně taky pamatuje. Asi se neprodávaly všude (možná), MLP si je nepamatuje, tvrdil, že zná jen ty lisované.

  19. Kostkový cukr byl na studentské koleji základ. Tam na cukřenku místo nebylo a mít jednu lžičku na cukr a druhou na míchání? Tam jsme byli rádi, když jsme našli nějakou lžičku :D

  20. Samozřejmě že se víc sladilo – ale také se víc vydávala energie! V pátek bylo vždy sladké jídlo (půst), v neděli se pekly různé buchty, jako děcka jsme si běžně vařily krupicu s hódně cukrem nebo vyšlehaly žloutek na pěnu (taky s cukrem) a tvrdé „cuckací“ bonbony byly furt po ruce – a byly jsme jak lunti. No protože jsme lítaly po venku do padnutí, ale navíc jsme musely zastat i práci na poli, v hospodářství, navařit a pouklízet (např. v sobotu se na závěr uklízecího maratonu zametla silnice před barákem) – to byl výdej energie! Tam se nějaké to deko cukru ztratilo. A jako děcko jsem si klidně kostku cukru strčila do pusy – a dost mne navštvalo, když se kvádříky změnily v kostičky – špatně se vlezly do pusy.

    Jinak ani já doma nemám kostkový cukr – a protože nikdo z rodiny nesladí (vyjma švagra a tomu do kafe dám cukr bez ptaní rovnou z kuchyňské dózy), často se mi stává, že zapomenu nabídnout cukr i návštěvě (headbang) .

    1. My máme cukřenku s kostkami jenom pro návštěvy. A stejně nastane trapná situace – zapomeneme cukřenku dát na stůl, jak nejsme zvyklí cukřit :P .

  21. To jsme takhle před lety seděli na chatě se sousedem, došlo na čaj a on že nesladí, že jenom tím, že přestal sladit čaj, tak shodil pět kilo. I ustrnula mi ruka s lžící (do půllitru čajíčku jedna polévková lžíce cukru a čaje piju hodně) a se slazením jsem skoncovala. Efekt to mělo jediný – už mi nechutná sladký čaj.

    1. Ano Petro, slazené čaje a i káva strácejí tu správnou chuť. Ale že by se shazovalo, no nevím, já asi ty cukry nahoním jinde (chuckle) , o štíhlosti si mohu nechat zdát tak od svých třiceti. Do té doby jsem byla „dvakrát přeložený vítr“, ale domnívám se, že u mnoha žen začnou svou práci od určitého věku hormony a ukládají a ukládají ……. (wave) .

      1. Jo, ve 30 se to zlomilo i u mne – jen jsem za tím viděla přestěhování a totální přetočení života. Ale může to být i věk, žeru stejně, pohyb mám, a přesto to nahoru leze samo. Vloni jsem kvůli závodům makala trochu víc – 3 kila dolů. Co mám bígla, 2 kila nahoru. Přitom se hýbu jen o trochu míň, ale zřejmě to v konečném součtu jede nahoru.

  22. Doma jsme mívali cukr kostkový, normálně se sladilo kafe i čaj, mívali jsme i sladká jídla. My nesladíme nic, ze sladkých jídel zbyla zeměbába a palačinky tak jednou za 14 dní. Takže kilovka cukru krystal je na pečení tak na dva měsíce. Návštěvám podáváme cukříky balené, které pečlivě sbíráme o dovolené a zásoba vystačí na celý další rok.
    Co se týče škodlivosti cukru a soli, potažmo tuků, Evropská unie se chystá nás před nimi ochránit stejně jako před nikotinem. A my tlustí zřejmě budeme postaveni mimo společnost, jinak už nevím. V Maďarsku dali na sůl a cukr daň a docílili asi tak toho, že my jako výrobci vyrábíme polévky s povoleným množstvím a strávníci, když už ne hned kuchaři, si dosolí. Chodí tam do společného stravování prý s vlastními slánkami…..Nezdravý je způsob našeho života a k němu neadekvátní příjem potravy

  23. Ano DEDE sladilo za našeho dětství více. Vařila se sladká jídla. Pamatuji se, jak babička každou středu vařila bramboračku a kynuté vdolky posypané cukrem se skořicí. To byla dobrota.

    Ale s postupem věku,a jak se snažím pořád zhubnout, tak jsem začala sladit medem. Na radu dietoložky jsem zkusila sladit Stévii, ale nebylo to ono.

    Teď mi doporučila sladidlo, které vypadá jako cukr a sladí. Je bez kalorií a je bohužel nekřesťansky drahé. Ale já hořkou kávu nemohu. Tak jsem to zkusila.
    https://www.sukrin-shop.net/sladidla-sukrin/sukrin-krystal/

    1. Míšo,to si dej raději do kafe trochu medu, než ho kazit tím z odkazu….
      ostatně, zamysli se, kolik kafí denně vypiješ, pokud jako já-jedno,tak se na ta sladidla vykašli a oslaď si to,mozek cukr potřebuje…..

      1. Já piju 3 kafe denně.
        Dietka mi zakázala cukr i med.
        Potřebuju zhubnout, ty klouby po to přímo řvou.

        1. Míšo, Šárka má pravdu. Pokud si sladíš jednu lžičku, tak třikrát za den je to cca 20g cukru… To je něco kolem 300 kJ, to tě „nevytrhne“.

        2. změň dietku..a nebo si dej jen jedno sladký kafe denně…já to stáhla z 4 kafí , sice neslazených, na jedno a šlo to, dám si prostě čaj nebo se napiju vody….

        3. nejmladší skorošvagr říkal, že v Anglii sladí kávu jenom medem :-)ona ti kapka medu vyladí chuť a příliš kalorií nepřidá. piju kafe s mlékem a s medem se povýšilo na vyšší level lahodnosti :-) vyzkoušela jsem v době, kdy jsem kávu trochu sladila, teď už vůbec :-)čaj nesladím vůbec, jen do bylinkového přidávám med, když se vaří při nachlazení :-)

    2. Slazení medem nemá na hubnutí žádný vliv. Kalorická hodnota medu je jen o málo nižší než u řepného nedo třtinového cukru, a to vlastně jen proto, že med má vyšší obsah vody. Je to vlastně směs cukrů rozpuštěných ve vodě, nasycený roztok. Má samozřejmě zajímavější chuť a má řadu pozoruhodných účinků na zdraví, med je prostě půlka lékárny, o tom není pochyb, ale energeticky je to stejné jako cukr. To sladidlo vypadá dobře, ovšem cena je taky pěkná :D .

      1. Tady šlo spíš o to, že ta trocha cukru do kávy je docela zanedbatelná. Pokud Míša drží nějakou dietu, tak obsah energie v těch třech lžičkách cukru je třeba jak v 30 g bagety (sacharidů je v ní trochu méně ;) )

        1. No tak jasně. Záleží na tom, kolik si toho cukru/medu do toho kafe dává. Někdo si dá trošičku, že se to na denním příjmu skoro neobrazí, ale někdo si i do kafe pořádně naloží, což už je pak při několika kafích denně znát.
          Já si třeba kafe nesladím, ale čistě jen proto, že mi chutná hořké. Ale kompenzuju to tím, že si k němu dávám nějakou drobnou sladkost, alespoň kousek čokolády nebo čokoládový bonbón, ale radši něco jiného, třeba ikeáckou kakaovou kouličku, nebo něco podobného. Teoreticky by určitě bylo lepší nedávat si nic, ovšem člověk musí mít nějaké ty drobné radosti :D . Dneska jsem si například dala jeden krásný čerstvoučký nadýchaný ruský zefír, takže za hodinku jdu cvičit, abych ho zase vycvičila.

  24. Kostkový cukr jsem přestala kupovat, když ho zdražili tak, že mi to přišlo silně neekonomické. A ano, řekla bych, že se sladilo víc. Rozhodně si pamatuju, jak jsem si házela dvě kostky do hrnku čaje, dneska bych zbláznila, jak je to sladké :) Hlavně že výživoví poradci bijí na poplach, jaký je cukr jed… já nejím a nepiju skoro nic sladkého a efekt štíhlice se furt nedostavuje :) Myslím si, že většina dospělých si dneska zatraceně dává pozor, kolik si co osladí a stejně kolem sebe hubeňoury nevidím, tak jen tím cukrem to asi nebude -když už nevyšlo strašení sádlem, máslem, vejci… oni zas na něco přijdou :)

    1. u nás se kupoval bridž cukr,ale jen do cukřenky pro návštěvy, někdy i barevnej …ale doma jsme si jinak sladili sypacím jemnějším krystalovým, ne klasickým krystalem…u sousedů s enávštěvám zase předkládal cukr v pytlíčcích a sami používali kostkovej obyč. Já mám doma cukr třtinovýá, co ho dávám do buchet nebo marinád, návštěvy buď nesladí nebo přesypu trochu do cukřenky a přiložím lžičku..přitom mám doma krásný stříbrný kleštičky na cukr a parádní cukřenku, ale taky kočky a za likvidaci cukřenky nebo hraní si s těmi kleštičkami,bych asi vraždila :-D

        1. Jj, největší nepřítel je aktuálně lepek. ;-)
          Už jsem to sem asi psala, ale synka nedávno dorazila jedna děvčica prohlášením: „Lepek, tak ten mi ani moc nevadí, ale gluten, ten teda jo!“ (nebo něco v tom smyslu, necituju přesně). :-D

      1. Nejvzdělanější v oboru výživy jsou naše media, ještě, že je máme, jinak bychom dopadli třeba jako Winston Churchill, který jak všeobecně známo,byl známým asketou . :-))

  25. Nesladím, ale Bridge cukr se mi odjakživa líbil. Sice jsem měla dojem, že se nikdy nerozpustí, ale esteticky je moc pěkný. Pro návštěvy mám krásnou cukřenku s krystalovým cukrem.
    Sladká jídla jako hlavní chod jsou u nás normální (asi tak jednou za šest týdnů, k večeři) – žemlovka, šišky nebo nudle s mákem, lívance. Palačinky míváme častěji, ale ve dvou variantách – hlavní chod se špenátem a sýrem, zákusek se zavařeninou nebo s ovocem.
    Tak jednou do roka máme i bliny – lívance z pohankové mouky, které si žádají na oblohu uzeného lososa a další dobrůtky, jak mě kdysi dávno poučil Jaroslav Seifert.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD