BTW: Když v neděli mávám

Bylo to v neděli v podvečer. Měla jsem otevřené okno v hostinském pokoji, když jsem uslyšela Ari štěkat. Vykoukla jsem ven a koukám, kolem plotu jde moje sousedka a kamarádka Dáša. Zamávaly jsme na sebe, ona se zastavila, zvážila den v týdnu, denní dobu a pokoj, ve kterém jsem se nacházela a se širokým vědoucím úsměvem na mě zavolala: „Uklízíš, uklízíš?“

 

Ano, uklízela jsem a věděla jsem, že jsem tím zařadila do velké a šťastné skupiny matek a babiček, kterým jezdí domů nájezdníci – pardon, jejich milované děti se svými rodinami. Vpádu obvykle předchází srdečný telefonický hovor, po něm následuje plán nákupů a tvorba jídelníčku. Kdo má co rád, co bude hlavním jídlem, co se bude mlsat. Pak už jen zkontrolovat postele, vyvětrat peřiny a začít se těšit.

Ke vpádu nájezdníků dochází obvykle v pátek večer, i když v některých případech se tak může stát v sobotu dopoledne. Do té doby tichý a většinou i spořádaný Dům najednou ožije množstvím hlasů, kroků, počet pobíhajících psů jakoby se znásobil. Většinu povrchů zaplaví Věci, které mohou zahrnovat skoro cokoliv. Vzhledem ke (mnou) tvrdě vymáhanému pravidlu o zákazu počítačů na jídelním stole se však máme vždycky kde najíst, kde si posedět k hovoru nebo hrám.

Čas najednou plyne mnohem rychleji než obvykle. Stále se něco děje. Lednička mává dvířky jako přátelský pes ocasem a vyprazdňuje se rychlostí, která těší srdce pohostinné hospodyně a vede k díkům za každodenně otevřené obchody. Pokud se v rámci programu někde sportuje nebo podnikají větší akce v přírodě, zvyšuje všeobecný mumraj i snaživý hukot pračky se sušičkou.

A pak přijde nedělní odpoledne a s ním balení. „Prosím, ať tu nenecháte nic důležitého, zbytek se už nějak doveze…“ říkám pravidelně a snažím se hledat věci, které hledají i ostatní. Pokud mám co, balím i nějaké to jídlo, aby měli po dojezdu domů aspoň rychlou večeři pro děti.

Potom přijde loučení, hledání posledních zapomenutých věcí, moje nezbytná mantra „hlavně si cestou dávejte pozor“ a už máváme u brány a odjíždějící auto zabliká blikačkami a najednou je doma zase ticho, i ty psiny se na sebe udiveně dívají, aby padly na pelech a šly se po tom všem zmatku dospat. A já začnu uklízet. Uklízím s velkou vděčností – za to, že všichni přijeli a pobyli, stejně jako za to, že jsou zase pryč:))

A vzpomínám na svoji babičku, které jsme všichni zaplavovali dvojpokojový byt a zpětně nechápu, jak to mohla snášet, když já mám s Domem co dělat, abychom se všichni vešli. A taky na to, jak srdečně a dlouho nám mávala z druhého patra starého činžovního domu, stejně jako nám mávala moje maminka a jako obecně mávají maminky a tatínkové, když potomci dorazí a zase odjedou. Protože to znamená, že některé velmi podstatné věci v životě jsou v pořádku:))

 

A tak se dnes ptám: jak je to s vašimi nájezdníky? Jak si – vy mladší – užíváte být nájezdníky do domovů svých rodičů? Také se u vás tolik věcí zapomíná? Já se poctivě přiznám, že i za mnou ještě můj tatínek občas volá z okna – haló, nechala sis tady mobil!:))

 

Aktualizováno: 6.3.2018 — 15:26

58 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moji nájezdníci již mají svá žravá a třebná období za sebou. Mají náročnou práci a tak většinou jezdím za nimi já. Vnučka je v pubertálním rozpuku, dílem hovoří s kamarádkami a je napojena na pecku nebo čte kvanta knih,taky usilovně studuje.
    Vše si potom spolu oddrandíme na všelijakých výletech. Ale pokud jde o mávání, tak to mávají, to zase ano a já už taky raději jedu k domovu. :-)

    1. Jenny, myslím, že do toho stádia taky časem dojdu:))
      Jinak oni to mladí taky nemají snadné – babička totiž jezdí pouze v balení 1+2 chlupaté… a když si představíš vlčky v pražském bytě na plovoucích podlahách, tak jsem svým způsobem taky slušnej nájezdník :D

      Jinak forma setkávání skrzevá společné výlety se mi moc líbí, to si budu pamatovat (inlove)

      1. Dede, naše plovoucí podlaha nedošla žádné zvláštní úhony po 35 letech a čtyřech zl. retrívrech. Asi tak v polovině času jednou přebroušená, vlastně viděla jsi to sama. Takže žádné obavy, semtam návštěvu dvou psů určitě ustojí!

        1. No, taky věřím, že to podlaha zvládne… ale mám ten dojem, že po mém hlídání vnoučků je všude útulně chlupato :D

  2. Ke mně jezdí děti zatím jen s partnery a všichni jsou v bouřlivém žravém období.Mám dojem, že i kdybych uvařila kotel čehokoli, zbude jedna porce. Vidím je ráda, ale pak musím hodně nakoupit, nemluvě o tom, kolik nakupuju předtím :)

  3. No ano, je to asi všude stejné. Na víkend zde budu mít naše holky a průběh bude stejný, navíc jdeme do kina. :o)
    Akorát už nějak nemám tu páru co dřív a následující den musím nabírat síly a ztracenou duševní rovnováhu – ta zvodpovědnost!!! (inlove) (sun)

    1. Kytko, já jsem zase zjistila, že mě zmáhá noční vstávání – když tu byli o víkendu, tak Patrik měl v noci dvakrát zlé sny (o půlnoci a ve dvě) a protože spí v mojí pracovně vedle naší ložnice (mladí spí dole), tak jsem k němu vstávala já. A věř nevěř, ráno jsem to fakt cítila :D

      1. Věřím! Já napsala kulantně že sbírám síly, ale ve skutečnosti jsem „mrtvá“ a to holky spí tvrdě celou noc. (whew)
        Jsme už zvyklé na svůj klid a řád.

  4. Já říkám manželovi – jdi je vyprovodit až k autu, ujistit se, že se nevrátí :-) ! A pak jdu dát do pořádku domeček pro panenky, kde je všechno jinak a už přemýšlím, co pro ně udělám příště. Tak jako to dělala moje maminka. Návraty. U rodičů jsem vždycky byla doma i když jsem věděla, že už tam doma nejsem. A cítila jsem se tam bezpečně, někdo se o mne zase staral. Lehký, známý pocit.
    Ale co, já mám návštěvu tří nebo čtyř lidí. Maja měla desáté narozeniny a návštěvou tam bylo šestnáct desetiletých chlapečků a čtyři desetileté holčičky! Norských a najednou! Já bych opustila dům a uháněla široko daleko do tichých hor a lesů. To bylo v sobotu. A rodiče? Na druhý den byla pozvaná celá familie, bylo nás třináct plus dva psi a několik koček. Tedy po baráku jsme nelítali, ale i tak. Rodiče to zvládli s úsměvem a to druhý den časně ráno letěla Margareta do Prahy. Ach jo! Ono to datum narození se nedá jen tak přehlédnout.
    Ale ouvej, sem tady teď zabrousila do něčeho jiného a radši se sama odmávám.

    1. tedy Jano, šestnáct desetiletých chlapečků a čtyři holčičky!!! A měli k dispozici aspoň stadion? (chuckle) Tak to bych taky utekla. :D
      A pak ještě oslava. Rodiče jsou vážně frajeři! (inlove)

      1. Stadion to zrovna není, ale velký dům a velký přírodní pozemek a taky je tam trampolína. Prý se to se to dalo docela dobře rozehnat, i bez biče :-) . Bydlí na Nesodden, ten poloostrov u Oslo, kolem kterého jsme se plavili a tobě bylo šoufl.

  5. Bydlím v bytě po mamince, kam jsem dlouhá léta taky „najížděla“ a zase odjížděla, vždycky s nějakou výslužkou v tašce a s maminčiným napomenutím, ať na sebe dávám pozor. Maminka vždycky stála u okna a mávala mi, dokud jsem nezmizela z dohledu. Už mi pár let nemává, ale já se vždycky, když vycházím z domu, ještě ohlédnu na naše okno a nějak čekám, že tam máma jako vždycky bude stát a zamává mi. No, nestojí …

    1. Tapuz, když odjíždím od taťky a ohlížím se k oknu, tak jsem strašně vděčná, že tam stojí aspoň on (inlove) , takže chápu…

  6. ale Dede,jaké dlouho a srdečně mávala :-D, si vzpomeň na Takovou normálmní rodinku… Mávej,mávej! Mávej! Už zašly za roh? Ne? Tak mávej! Dokud nezajdou za roh! Když zajdou,už se nevrátěj,jsou pověrčivý!

  7. U mne je to naopak. K dětem „najíždím“ já, po telefonické dohodě, protože věčně někde trajdají, takže dohonit je doma je občas problém. A někdy příští týden, až Slevomat dá, jsem i se svou novou družkou, pozván do Červeného mlýna na pečené vepřové koleno. :D

    1. A pokud nezačne znovu mrznout, rozkvetou během příštího týdne na Pitkovické stráni vzácné křivatce české.

      1. A ve Fata Morganě je výstava tropických orchidejí. Vstupné pro seniory nad 70 let je 10 Kč/kus. (rofl)

          1. No a co jiného bych asi měl dělat? I když jsem si sehnal brigádu, ale jen na půl dne. Velkoformátových fotek mám zatím 138 a počítám s tím, že jich letos zase pár přibyde. A moje nová družka kytičky také ráda, takže motivaci mám, navíc zpracování jednoho snímku trvá, když se hodně nepovede, cca deset minut a cena jedné A trojky je 4 Kč. Takže není co řešit. A dnes slavím sedmdesátiny. :D

        1. Krakonoši, do Fata Morgany se chystám podívat, ale až v květnu, to jedu k mladým do Prahy na týdenní návštěvu.

  8. Honza je přes týden v Olomouci, na víkendy jezdí domů. Jsem ráda, když je tu, mám pocit, že se život vrátil do starých kolejí. Zato MLP je schopen mu vyčíst, že se přijel vyspat a najíst… Pokud se někdy dočkám vnoučat, tak se obávám, že mu budou vadit taky.

    1. Ivo vnoučátka si tě omotají kolem prstu.
      Můžeš jev mezích normy rozmazlovat a milovat bezmezně.
      Protože jsi babička a matka.
      Když řekne náš vnouček mému manželovi : “ Dědečku já jsem se na tebe tak těšil „, tak je děda naměkko.

        1. Taky jsem to tak pochopila… ale děti mívají překvapivou moc – a rozhodně na dědu platí holčičky :)

  9. Naši vždycky říkali „Ta radost, když přijedou! A ta dvojnásobná, když odjedou!“ A marný platný něco na tom bude. Člověk (kór starší) už má rád své určitě stereotypy, které se příjezdem dětí a vnoučat notně naruší. Je fajn, když se něco děje, ale taky je fajn, když se svět vrátí do svých kolejí.

    Vždycky mávám, když Terka odjíždí – bohužel, v poslední době si tohoto užívám málo, protože díky zaměstnání, časově náročnému koníčku a dálce svého nynějšího domova nás navštěvuje málo.

    No a doba, kdy nám mávali rodiče, později už jen mamka, tak ta už je neodvratně pryč. Ale když přivřu oči, tak je vidím, jak sedí na lavce před naším a mávají, dokud nesjedeme za kopeček. Přijde čas, kdy mne takhle přivítají … (h)

  10. Jo, to je koloběh života! Moc dobře si dokážu vybavit, jak jsem před lety já s hordou nájezdníků přijížděla domů. :) Ale jsem za ty svoje vděčná! (h)
    A co se týče zapomínání, je to u nás v bleděmodrém to samé. Parádní kousek se povedl synovi, když tu nechal všechny doklady. Vracel se naštěstí jen asi 20 km. Naposledy jsem v obálce posílala Aničky průkazku na obědy. Nevím, proč ji vůbec vytahovala, u nás dostane oběd bez průkazky. (chuckle)

    1. Hančo, vážně? Nemusí mít průkazku, aby nafasovala u vás jídlo? (rofl) (rofl)
      U nás se toho už nechalo! I ty doklady, mobily, jednou to byla celá kabelka:))) Ale nemám co říkat, já u taťky pořád ještě věci zapomínám (inlove)

  11. Bimbo vždycky říká: Mávej oběma rukama, ať se nevrátěj. Někdy to bývá dost drsné, momentálně nejstarší už slečnovatí, prostřední je stále dětská, ale už požaduje slečnovské ohledy a maličká občas – jako posledně – děsně zlobí. Většinou po jejich odjezdu padneme všichni tři a stává se, že tvrděš usne nejen Majda, ale i my dva

    1. „Mávej oběma rukama ať se nevrátěj!“ (rofl) Inko, tak tohle si budu pamatovat:)))
      No, my bychom možná taky rádi padli se psinama, ale neděle večer u nás obvykle patří pracovní přípravě na pondělí, takže když mláďata vypadají, že ne a ne odjet, začnu se jich nabádavě ptát :P Jsem hrozná babička, já vím (blush)

      1. Však my si dáme taky jenom dvacet, ale po jejich náletu jsem mnohdy úplně hotová. Holky navíc rády jedí a jejich rodiče také, takže se hodně vaří a peče

            1. Šárce nemusíme mávat, u Šárky nejsme rádi, že odjíždí. Nezlobí, pěkně a hlasitě spinká, na chov nenáročná. Ráda jí, ale to Bimbo taky, takže i jemu bych musela uvařit.

  12. Ano DEDE, také jsem šťastná babička.
    Jen s tím rozdílem, že k nám jezdí vnouček sám.
    Mladí už dlouho nejsou spolu, ale s vnoučkem máme zaplaťbůh krásný vztah.
    Já uklízím už než přijede vnouček. Vše připravuju.
    Má u nás spoustu hraček a knížek. A přiznávám bez mučení, že vždy dostane nějakou maličkost.
    Přivítání je bouřlivé, obejmeme se a políbíme.
    Pak si povídáme a pak si vnouček hraje.
    A hračky jsou všude. Někdy si říkám, proč uklízím než přijede.
    Než odjede hračky si sklídí sám.
    Loučíme se objetím a pusinkou.
    A s dědou stojíme u okna a máváme.
    A jsme vděční osudu, že ho máme.

    1. Inu, Míšo, taky uklízím, než přijedou, byť vím, jak je to zbytečné. Ale když ty děti si hrají na podlaze a neměly by být (okamžitě:)) obalené psíma chlupama… :P
      Věřím, že jste z něj šťastní a je vidět, že vaši mladí byli navzdory rozchodu rozumní, když takové ujednání tak dobře funguje… (inlove)

  13. Haha, Dede, ja budu mavat zitra na letisti. Nase nejstarsi dcera s pritelem tu byli na navsteve 14 dni a obcas jsem mela pocit, ze nic jineho nedelam, nez neustale nakupuju jidlo a doplnuju lednicku :D Jestli tu neco zapomenou, bude to s dovozem horsi. Dobre si pamatuju na svoji babicku, jak nam mavala z balkonu domu, kde s dedou bydleli a ja byla smutna, ze uz odjizdim, jezdila jsem k nim moc rada.

    1. Chichi, taky jsme řešili „mezinárodní“ zapomenutí, ale u nás to aspoň nebylo za oceán :D
      Taky jsem k babičce jezdila moc ráda a snažím se pracovat na tom, aby moje vnoučata jezdila ráda za mnou. Vím, že babičky už to nemají „zadarmo“ jako rodiče, že si lásku svých vnoučat musím zasloužit :)

      1. OTéčko k tomu zapomínání – je pravda, že Terka taky často zapomíná. Pokud je to u nás, tak to řešíme balíkem (což se mi dost prodraží (rofl) ). Ale uplynulý týden jela dostihy v Pize. Samosebou se chystala na poslední chvíli, aby zjistila, že vlak, kterým se měla dopravit do Prahy má zpoždění a ona musí jet osobákem o hodinu dřív. Volá mi z vlaku – zapomněla jsem si doma léky na astma. Tak první špatná zpráva. Horší bylo, když volala z Pize – zapomněla jsem si vzít čočky do očí! Pst, mezi námi – nikde to neříkejte, ale Pize jel jeden bezdechý a slepý pilot na shit koni a skončili na hezkém pátém (tudíž bodovaném) místě. Ale bylo to fyzicky vyčerpávající … prý už nikdy více.

          1. V sobotu pozdě odpoledne? V Pize?! Chachacha … ale je to ponaučení pro příště, nenechávat všechno na poslední chvilku

        1. Ygo, tvoje Terka je prostě borka – takovej handicap by jí nejspíš nespočítali ani nejtvrdší… no prostě ty lidi, co počítají handicapy :D
          A moc se nepoučí, z toho se musí vyrůst. Jenže to taky dlouho netrvá, protože pak už zase začneš zapomínat tak nějak fyziologicky… :P

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD