HOST DEDENÍKU – Caniva: Jak se učí děti ve Vancouveru francouzsky

Je to už hodně dlouho, kdy naše Terezka měla začít chodit ve Vancouveru do školy. Jako typičtí rodiče prvorozeného „testovacího“ dítěte jsme se snažili najít takovou školu, která by co nejvíce vyhovovala našim představám o vzdělání svých potomků. Poměrně rychle, ač oba nedotčeni francouzštinou, jsme se rozhodli pro French Immersion – státní školu s francouzským programem a nikdy tohoto rozhodnutí nelitovali.

 

Kanadské děti zahajují školní docházku nástupem do Kindergarten – předškoly, v tom kalendářním roce, v němž dovrší pět let. Kindergarten patří k prvnímu stupni základního vzdělání a maximální povolený počet žáků v Britské Kolumbii je 20, stejně jako v první třídě. Ve druhé a třetí se počet studentů zvyšuje na 22, od čtvrté třídy do dvanácté na 30 děti ve třídě. Malí školáci se učí formou hry – zpívají, kreslí, malují, modelují, nalepují, vystřihuji a cvičí. Velmi záleží na zájmech pedagoga, jakým způsobem vzdělávání těch nejmenších vede. Pokud je muzikální a hraje třeba na kytaru, v jeho třídě zpěv a muzika děti během dne často doprovází. Ten učitel, jehož koníčkem je výtvarné umění, ho do výuky hojně zahrnuje a naproti tomu žáci náruživého sportovce se v jeho hodinách často pohybují.

 

Budovy základních škol v Kanadě jsou převážně jednopatrové a většina tříd je vybavena dvojími dveřmi, jedny vedou do tříd z chodby budovy školy a druhé že třídy ven. K nim ty mladší děti ráno přivádějí rodiče a učitel je otvírá s prvním zazvoněním. Denní výuka na všech stupních základních a středních škol probíhá šest hodin, od devíti do tří. Roční počet vyučovacích hodin je přesně stanoven školním kalendářem v září, stejně tak všechny profesionální dny (jednou měsíčně se učitele účastní povinných konferenci), veškeré státní svátky, prázdniny – vánoční dva týdny, jarní taktéž a letní tradičně, červenec a srpen.

 

Škola

 

Vzhledem k tomu, že je třeba dodržovat povolený počet žáků ve třídě, setkáme se zde velice často s rozdělenými třídami. I ti nejmladší mohou být smíchaní s dětmi z první třídy. Žáci se umisťují do tříd v průběhu posledního profesionálního dne v červnu. Na umístění každého dítěte do třídy vyššího ročníku pracuje současný učitel s příštím, zástupce ředitele i ředitel školy. V potaz je nutné brát pohlaví dítěte, schopnosti a poruchy učení, jeho chování a požadavky rodičů. Cílem učitelů je sestavit třídy tak, aby byly vyrovnané nejen v počtu dívek a chlapců, ale i akademicky a společensky. Učitel musí být schopen učit oba ročníky najednou a zároveň u obou plnit předepsané osnovy. Podotýkám, že jsem měla tři děti běžně v rozdělených třídách, někdy ve třídě se staršími, jiný rok s mladšími spolužáky a žádné problémy tohle řešení nepřinášelo.

 

Školní den je rozdělen do bloku, přičemž ten první končí v půl jedenácté dopoledne, po něm následuje dvacetiminutová přestávka, kterou žáci tráví během příznivého počasí venku. Všechny školy mají k dispozici dětská hřiště s prolézačkami, hřiště s basketbalovými koši a velké travnaté plochy na hraní. Druhý blok konci v poledne a po pauze na oběd, který si děti přinesou z domova, si opět odcházejí hrát ven, pokud počasí dovolí. V opačném případě zůstávají ve třídách, hrají společenské hry, staví si z kostek, malují nebo si čtou. A v jednu hodinu začíná poslední dvouhodinový blok.

 

Prolézačky u tříd

 

Děti, které se učí ve francouzštině a ty, které v angličtině, navštěvují stejnou budovu a osnovy jednotlivých ročníku jsou stanoveny velice podobně. „Immerse“ se dá také přeložit jako hození do vody a tak se malí caparti první dny v Kindergarten asi cítí, neboť učitel na ne mluví od počátku francouzsky, jen v případě sdělení nutných zpráv, použije angličtinu. Ony odpovídají na otázky anglicky a s postupem času a nabýváním větší slovní zásoby, reagují francouzsky. Tady se objevil u naší Terezky problém, protože byla zvyklá s námi doma mluvit pouze česky a najednou na ni někdo mluvil zcela neznámou řeči a ona měla povoleno odpovídat na otázky v angličtině. Zpočátku žila v domnění, že všechny děti ve třídě už francouzsky umí a ona je jediný chudák, který tenhle jazyk nezná. Ale velice rychle se přes tuhle překážku přehoupla a ve škole si zvykla. Ve druhé a třetí třídě se musí děti při vyučování snažit vyjadřovat pouze ve francouzštině, učitele je podporují, chválí a slaví s nimi dosažené úspěchy.

 

Už v Kindergarten se začínají učit psát a v první třídě umí napsat francouzský krátké věty, v kterých se samozřejmě objevují chyby. Pedagog napíše správný výraz nad chybný, v dětském textu nepřeškrtává a na opravy používá tužku s modrou náplní. Jedním z cílů výuky je děti podporovat v tom, aby se nebály riskovat a ukázaly, co umí, bez zbytečného upozorňování na jejich chyby. Výuka není založena na soutěživosti a podpoře jen těch nejsilnějších jedinců, spíše na podpoře a rozvíjení talentu. Děti jsou vedeny k rozvoji kritického myšlení, nabývání sebevědomí a radosti z učení.

 

Třída

Žáci se na prvním stupni učí tematicky, téma se mění zhruba po měsíci. Jablka, dinosauři, dýně, farma, sněhuláci, vajíčka, kytky, motýli, ryby, ptáci, les, brouci, oceán, duhy, kameny, semena, zoo a stromy jsou příklady nejoblíbenějších námětů pro malé děti. Když např. probíhá na podzim „měsíc jablek“, třída je jejich obrázky hojně vyzdobená a děti se na nich učí barvy, počty, psaní, přírodopis a třeba i vaření. Paní učitelka si pozve maminky – dobrovolnice do školy, ty pomáhají dětem loupat a krájet jablka na koláče – apple pies. Syrové výrobky děti donesou do sborovny, vloží do trouby a učitelka pohlídá pečení během polední přestávky. Při takové aktivitě si děti opakují slovní zásobu, s kterou se setkávaly během minulého měsíce, naučí se mnoho nových výrazu a třeba i krájet nožem.

 

První čtyři roky školní docházky do French Immersion se školáci s angličtinou při výuce téměř nesetkají. Ředitel školy, v níž je francouzský program, musí ovládat oba jazyky. Stejně tak knihovník pracující ve školní knihovně, kam každá školní třída dochází pravidelně jednou za týden. Knihovník dětem přečte krátkou pohádku či povídku, podiskutuje s nimi o přečteném a poté si žáci mohou volně půjčit francouzskou knížku na dobu jednoho týdne. Pokud škola zaměstnává tělocvikáře bez znalosti francouzštiny, je čas při tělocviku jedinou dobou ve škole, kdy dostávají pokyny v angličtině.

 

Věda

 

S výukou anglického jazyka se děti z francouzského programu setkají poprvé ve 4. třídě, kdy nastupují na vyšší stupeň základního vzdělání. Tehdy se též poprvé seznámí se známkováním A – F (A 86 – 100%, B – 73 – 85%, C+ – 67 – 72%, C – 60 – 66%, C– – 50 –59%, F – 49 – 0%). Nikdy nejsou zkoušené na známky ústně, musí však před třídou často prezentovat ukázky svých prací a úkolů, ale vyvolávání k tabuli na zkoušení neznají. Datum písemného testu jim učitel hlásí dopředu, někdy dává neohlášenou pětiminutovku a práce hodnotí procentuálně. Opraveny test dětem kantor vrací tak, aby hodnocení nikdo ostatní že spolužáků neviděl a vysvědčení – třikrát do roka, žáci obdrží v obálkách a jsou instruováni učitelem otevřít je až společně s rodiči doma. Není běžné si mezi dospělými sdělovat, co měl náš Pepíček v pololetí za známky a rodiče vesměs své děti za školní pokroky a úspěchy pochválí a v klidu proberou případně nedostatky. Obecně se předpokládá, že se bude dítě během školního roku ve všech předmětech zlepšovat, což je nelehká úloha pro učitele, snažit se že všech sil, aby k pokroku došlo. Ředitel školy čte a podepisuje každé jednotlivé vysvědčení.

 

Kromě výuky angličtiny je součástí rozvrhu studentů ve škole s francouzským programem samozřejmě francouzština, hodnotí se jednotlivě čtení, psaní a mluvení. Sociální vědy jsou dalším předmětem a zahrnují v sobě disciplíny jako je zeměpis, historie a občanská nauka. Ve vědě, což je další předmět, se žáci učí biologii, chemii a fyziku. Hudební výchova, tělocvik a výtvarná výchova jsou též začleněny do osnov druhého stupně základního vzdělání.

 

Strategie psaní

 

Starší děti se hojně zapojují do sportovních akci organizovaných školou, na podzim se jedna o dálkový běh a na jaře o atletiku, v šesté a sedmé třídě si mohou přidat volejbal a basketbal. Trénují je učitelé – dobrovolníci, většinou ráno před začátkem vyučování a malí sportovci pak závodí a účastní se turnajů proti dalším základním školám že stejné oblasti. Od čtvrté třídy dostávají děti ve škole svoji „práci“, hlídají mladší děti během polední přestávky při obědě, mají na starosti třídění odpadů, dvojice děti že 6. a 7. třídy zastupují v kanceláří v poledne sekretářku školy, tři děti před devátou a po třetí hodině, oblečené do reflexních vést, pomáhají na silnici na přechodu pro chodce. Cílem každé školy je, aby se děti ve škole cítily dobře a chodily tam rády, proto studenti druhého stupně navštěvují jednou týdně první stupeň a čtou si s malými dětmi, pomáhají jim při výtvarných pracích, snaží se jim být inspirací a stát se jejich staršími kamarády.

 

Třídní schůzky probíhají koncem září, a to pouze formou pohovoru. Schůzka trvá přesně deset minut, během kterých se učitel zajímá o to, jakým způsobem se dítě učí, co ho zajímá a jak tráví volný čas, v jaké rodině vyrůstá, zda je dítě společenské. Během školního roku navštěvují rodiče učitele zejména před nebo po vyučování, aby prodiskutovali prospěch dítěte a případně větší problémy, menší řeší telefonem či emailem. Rodiče by měli samozřejmě že všech sil děti podporovat ve vzdělání, ale neměli by doma nahrazovat práci učitele. Děti dostávají domácí úkoly, aby si procvičily probranou látku a současné případně chyby v úlohách ukázaly učiteli na slabá místa a nutnost pomoci v dané oblasti.

 

Strom poezie

 

Naprosto nedílnou součástí základních škol ve Vancouveru jsou právě rodiče. Potkáte je běžné na chodbách školy, ve třídách i ve sborovně. Kazdy rodič se stává automaticky členem rodičovského sdružení při nástupu dítěte do Kindergarten a je zván jednou měsíčně na jednání. Sdružení má volenou komisi, které předsedá jeden z rodičů a komise se schází jedenkrát do měsíce za účasti ředitele nebo zástupce ředitele školy. Úkolem rodičovského sdružení je podporovat komunikaci mezi domovem a školou, vyzývat rodiče k účasti ve vzdělávacích aktivitách a posilovat úlohu rodin ve vzdělání. Dospělí přispívají k podpoře školy dle svých časových možnosti dobrovolnou činností od pomoci učitelkám ve třídách dětí z prvního stupně, dopravou na školní výlety a pomocí při dozoru, organizováním sportovních a kulturních akcí, přípravou teplých obědů, řízením dopravy v blízkosti školy, až přes prohlížení dětských vlasů k přispění prevence proti vším.

 

Základní vzdělání konci sedmou třídou a francouzský program se nabízí studentům i na středních školách. Mnoho žáků si pro osmou třídu volí klasický anglický program, ty naše pokračovaly ve francouzském. Jeho dovršením získávají mladí lidé dvojjazyčné středoškolské vzdělání, a to jim nabízí větší možnosti při hledání zaměstnání či dalším studiu. Simon Fraser University, jedna z místních univerzit, nabízí kromě výuky samotné francouzštiny i programy vedené pouze ve francouzštině. Francouzsky program se stal v posledních letech velice populárním a velkou zásluhu na tom má profesionální práce pedagogů, kteří své zaměstnání vykonávají s radostí, věnují mu spoustu času, energie a na vzdělání a spokojenosti dětí jim hodně záleží. Odměnou za každodenní práci jim je možnost ovlivnění dětských životů, příležitost inspirovat, šance probudit zájem o učení, a navíc být denně obklopen láskou a oslavovat spolu s dětmi jejich velké i menší úspěchy.

 

Další fotky najdete zde: http://caniva.rajce.idnes.cz/French_Immersion/

 

 

Dede: Děkuju Canivě za skvělý a vyčerpávající popis jednoho ze způsobů vzdělání v Kanadě. Uvedený systém se mi líbí, jen netuším, jak se dokáží plně zaměstnaní rodiče takto zapojovat do činností školy:)) Ptejte se na vše, co vás zajímá! Přiznám se, že by se mi moc líbilo, kdybych byla mohla chodit do nějaké podobné jazykové školy – můj celoživotní boj s angličtinou by pak nebyl žádným bojem:))

 

 

Aktualizováno: 19.2.2018 — 09:17

64 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Canivo a formičko, už včera jsem se chtěla zeptat: jaké je složení učitelského sboru tam, kam chodí, resp. chodila vaše robátka? Je tam také taková převaha žen jako u nás?

    1. Ano, MaRi, na zakladni skole tu uci vetsinou zeny – Madame (ve French Immersion). Monsieur mel pouze nas syn ve treti tride, byla to smisena 3/4. Telocvik ucil celou skolu v te dobe tez muz. Az do sedme tridy maji deti cely rok prakticky jen jednoho ucitele, vzacne dva, kdyz nektery z ucitelu pracuje na castecny uvazek. Na strednich skolach je situace jina, nase nejmladsi dcera je v 8. tride – prvni rok stredni skoly a ma z osmi ucitelu pet muzu.

    2. u nas je taky prevaha ucitelek. na telocvik maji dva muzske, a na etiku jednoho prestarleho hippie (kdyz jsem s nim mela schuzku, nedovedla jsem se moc soustredit na to co vykladal, protoze se mu pri mluveni desne srandovne trepaly dlouhatanske fousy na vsecky strany – nedovedu si predstavit, jak se zvladnou soustredit na vyklad deti (chuckle)) a taky reditel je chlap (skvelej, sel treba o vikendu sam zakopat kabel na pripojeni vedlejsi budovy na internet) (clap)

  2. Skvělý článek, takhle fungují školy v Nizozemí a mně se to hrozně moc líbí. V Praze je také pár takových škol a je mým velkým cílem tam obě děti dostat, protože nechci, aby se moje děti přiblížily klasické české škole na bližší vzdálenost, než okolo její budovy projít po chodníku. Moje zkušenosti z českého školství, když jsem do něj chodil, jsou naprosto katastrofální a nepřál bych to ani svému nepříteli. Bohužel, když vidím, jak se s tím pere jeden můj kamarád a jedna moje známá, co mají spolu děti v jedné třídě v bohnické základce, tak si říkám „je to marný, je to marný“… Nejdou totiž jen proti škole, to by se ještě dalo zvládnout, ale oni jdou hlavně proti ostatním rodičům, protože – a to je na tom nejvíce šokující – většině rodičů evidentně tenhle idiotský systém, který na většině českých státních škol panuje, vyhovuje a sami odmítají, aby se učilo jinak. Pak se má něco změnit, že ano – když titíž lidé jsou zároveň i voliči.

    1. stesti ze teda uz i v cesku jsou jine typy skol… ale je jich zatim malo co. je fakt ze ja jsem mistnim systemem tak nadsena, ze kamaradky v cesku o tom uz ani nechteji poslouchat, protoze jim to je lito, vzdyt neco takoveho by si zaslouzily mit vsechny deti.

      ja sama lituju toho co jsme meli my, jenze v te dobe to jinak neslo a to jeste na nasi vesnicke skole asi nebylo tak hrozne jako jinde.
      ale ted tak moc rada posloucham, co syn vypravi o kazdem dni :D

    2. Diky, Andy. Vis, byly to lednove udalosti v Cesku, ktere me hodne nakoply k napsani clanku. Myslim si, ze je treba stavajici system zacit menit uz snad i ve skolkach. Tvym znamym preju hodne sil do dalsiho boje, bude to beh na dlouhou trat. To, ze musi jit hlavne proti ostatnim rodicum, me sokovalo, zila jsem v iluzi, ze by zmenu uvitala vetsina.

  3. Připojím se k Aidě – náš Honza a základka. Honza šel do školy s odkladem, narozený v půlce prázdnin, ale do školy se mu nechtělo, to ostaně ani v těch sedmi letech. Při nástupu do školy už uměl plynně číst, naučil se to sám a uměl i počítat, neuměl jen psát. A narazili jsme – nosil dvojky ze čtení, protože neuměl slabikovat!!! Když jsem se ohradila,že si doma čte a už má přečtené Lovce mamutů, tak mě ta k…a nebeská uzemnila, že tomu nemůže rozumět a že mi to nevěří. Měl ji ještě ve druhé třídě, pak přešel do jazykové třídy a poté na osmiletý gympl. No tam tedy žádná velká hitparáda. Celých osm let platili za nejhorší třídu, ne prospěchově, ale byla to třída, která nefungovala jako kolektiv, dokonce je řešil nějaký psycholog ze školské rady, byli někde na „pozorování“, navrhli jim nějaké aktivity na scelení kolektivu. Po tom víkendu, na kterém hráli nějaké kolektivní nesmysly, se vrátilo domů třicet nas..ných dětí. A nefungovali, samozřejmě. Výuka tam byla standardní, někdo nestíhal, někdo se nudil, individuální přístup k nadaným nebyl.

    1. Venovat se nadanym detem je prace navic a i tady narazis. Nas Kuba mel vybornou ucitelku v sedme tride, kdyz zjistila, ze je pro nej a dalsi dva spoluzaky matika moc lehka, dala tehle trojici stredoskolskou ucebnici matematiky pro osmou tridu a nechal je pracovat samostatne. Kdyz dokoncili kapitolu, dostali test, pokud byl vysledek nad 90%, mohli pokracovat ve studiu dal. Mela s tim extra praci, ale nakonec byla spokojena ona, ty tri deti a i my, rodice.

      1. No, jeho třídní, který je učil matiku, z něj byl na nervy. Honza při písemkách spočítal obě zadání, chodil se ptát, jak se počítá to a ono. Dodnes se ten učitel asi budí hrůzou ;) . Syn nakonec tu matiku s fyzikou vystudoval na univerzitě a pokračuje v doktorském studiu, asi z něj bude věčný student.

      2. tahle prace navic je skvela vec a taky tady funguje, nejen pro HP deti, ale pro vsechny co jsou rychlejsi. rikaji tomu ‚klokanci‘ a neni to jen probirani uciva dopredu, ale spis rozsirovani vedmosti, vice procviceni a zajimavosti. pat si treba nosi kazdy mesic domu novy ‚slunickovy‘ sesit a jak je hrdy, ze v nem muze pracovat :)

    2. Tak tohle velmi dobře znám. Skoro vše, co jsem kdy k životu potřeboval, jsem se naučil sám a mimo školu, kam jsem chodil jen proto, že jsem musel a jakýmkoli kolektivním aktivitám se urputně vyhýbal, což se kantorům silně nelíbilo, naštěstí mi táta fandil, takže se to dalo vydržet.

  4. Ach, tak jsem se u toho popisu, jak může fungovat škola zasnila :-) K obdivu je mnoho věcí, snad zdůrazním jen dvě zdánlivě malicherné, v dětském textu se neškrtá a chyba se označuje modře (inlove) zkoušení jen písemné, mluvený projev se trénuje při jiných činnostech.
    Děkuji canivo za velmi zajímavý článek.

    1. Deti pisi tuzkou, ta modra propiska je dobre videt. Ucitele nepreskrtavaji ani v textech ci testech stredoskolaku, na okraje papiru jim napisi, co by meli v tom kterem odstavci zmenit ci zlepsit. Pisemne se ucitel vyjadri i u vysledku prace.

      1. To nepřeškrtávání, je jistý druh úcty k tomu co dítě vytvořilo, samozřejmě to dá učiteli víc práce o to víc to obdivuji. Jak píšete o vaší Ani a spolupráci s druhákem, to je krásný příklad, jak to může ve smíšené třídě fungovat.

        1. I já jsem si toho všimla a ocenila to, milá jaha:)) když si vzpomenu na ty kilometry nevysvětlených červených vlnovek v mých slohových sešitech! :D učitelka nic moc nevysvětlovala (proč podtrhává), tak jsem si už kdysi řekla, že holt se dá všechno říct různým způsobem a smířila se s tím :)

  5. Ohromně zajímavý článek, díky. Zaujalo mě mnohé, např. praxe smíšených tříd – to u nás známe jen v tzv. malotřídkách na vesnicích, kde je málo žáčků, zatímco u vás je to cílené. Chápu, že školákům to problém nečiní, spíše jde o vyšší nároky na učitele. Zajímavě zní i to, jak se pečlivě skládá obsazení jedotlivých tříd z různých hledisek. Já jsem považovala za pokrok, že si rodiče budoucích školáků už mohou zvolit třídu tak, aby dítě chodilo se svými kamarády (nevím, jestli je to tak všude, ale ve škole, do které chodí vnučky, je to možné).
    A jestlipak se také jezdí na školní výlety nebo na školy v přírodě? :)

    1. Jsem rada, ze se ti clanek, Hanco, libil. Uceni tematicky praci smisenych trid uciteli usnadni, probira pro oba rocniky stejne tema, s jinymi naroky, treba na psani, u starsich deti. Sjednoceni starsich s mladsimi je perfektni motivace pro obe vekove skupiny. Jako priklad bych uvedla, kdyz byla nase Ani v prvni tride, byla smichana s druhakama. Deti si cetly knizku ve dvojicich a ucitelka mi pak nadsene licila, jak Ani byla v paru s chlapeckem z druhe tridy, ktery v prvni zapasil se ctenim, ale byl moc pysny na to, ze te mladsi Ani umi precist nejakou jednoduchou knizku – on byl v te chvili v roli ucitele, ona zak. Ona naopak mela radost z toho, ze kdyz ji knizku predal, umela ji taky precist a citila se dobre, ze uz umi to, co druhak.
      Na konci skolniho roku muze rodic poslat rediteli skoly dopis s pozadavky na umisteni ditete v pristim roce. Vetsinou se jedna o to, ze rodice si preji urciteho ucitele, s kterym maji dobrou zkusenost se starsimi sourozenci nebo jen vedi od dalsich rodicu (a proto se „vyplati“ pomahat), ze ten a ten ucitel je vyborny. Do zadosti se ale tohle prani nesmi vyjevit, musi se „chytre“ opsat, aby bylo jasne, o ktereho pedagoga jde. S kamaradstvim to muze byt trochu problem, protoze sestavovani trid je opravdu proces a rozdeleni zaku musi byt prvni tyden v zari schvaleno skolskou radou (rodic muze dite zapsat do skoly do konce srpna). Proto prvni tyden skoly jsou deti umisteny stejnym zpusobem jako predesly skolni rok. Ale ucitele urcite kamaradstvi v potaz berou, jen jsou nekdy duvody, pro ktere se i nejlepsi kamaradi musi rozdelit.
      Na skolni vylety jezdi deti nekolikrat za rok, rodice pomahaji s dopravou, vozi deti svymi auty. Na skoly v prirode se nejezdi, Vancouver ma jedno z nejlepsich zivotnich prostredi a navic by takovy pobyt stal asi hodne penez a tam by urcite pro nektere rodiny nastavaly financni problemy.

  6. moc zajimave, dekuju.
    vlamska skola, kam chodi deti, ma hodne podobneho.
    zvlast v oblasti, kde zijeme, je ve tride mismas narodnosti, ale mluvi se pouze nizozemsky.
    ucitelka jm vymysli kazdy mesic takova temata, ze tise zavidim. a rodice se taky mohou zapojovat – jednak se podileji na organizaci mimoskolnich aktivit (v ramci srps) a taky prichazeji do tridy a delaji s detmi nejakou aktivitu vetsinou podle tematu mesice. jsem moc stastna, ze mame takovouhle skolu a navic na konci ulice :D
    ale taky je ve tride chlapec, jehoz rodice (a jsou to vlamove) na to dost kaslou. byva tam prvni, v 7 rano, a zustava posledni do 6 vecer. ve skole je treba zakazana cokolada a bublinkove napoje a on si nosi oboje. ovsem, za kazde poruseni skolniho radu jde ‚na koberecek‘ a po urcitem poctu navstev u reditele prerazuji podobne do specialnich skol – uz jednoho chlapcka, ktery ale osklive ublizoval detem, poslali pryc. ale to je asi vsude nekdo.

    1. Ano, formicko, vlamsky skolsky system vypada, ze je velice podobny tomu kanadskemu.
      To vis, ze se ucitele a reditele denne potykaji ze spoustou problemu a ne vzdy je spoluprace s rodinou idealni. Preradit dite do specialnich programu vyzaduje hodne energie a casto se neobejde bez tvrdeho boje mezi skolou a rodinou. Takova situace lehka neni, ale ucitel i reditel se musi chovat profesionalne a snazit se i tomu zlobivemu diteti pomahat. Deti tu za kazenske prohresky taky chodi k rediteli a rodic je skolou o situaci vzdy informovan. Kazda zakladni skola zamestnava vychovneho poradce, kam deti dochazi s nejruznejsimi problemy.

  7. Pro Dede:
    Rodice se zapojuji behem dne dle svych casovych moznosti. Jsou treba rodice, kteri jsou jeste doma s mladsimi detmi a neni problem si sourozence na spoustu aktivit privest do skoly, lidi pracuji na zkracene uvazky ci na smeny. Rodicovske sdruzeni ma jednani az vecer a jednou z jeho dulezitych roli je organizovani akci, pri kterych se vyberou penize nutne na nakupy knih pro skolni knihovnu, vybaveni pocitacove studovny, obnoveni detskeho hriste, nakupu sportovnich pmucek na hrani venku… Tady prave je velice dulezita spoluprace vedeni skoly a rodicu, reditel nasmeruje sdruzeni smerem, kde je financni podporu potreba.

  8. Zní to hezky. Pokud všechny strany spolupracují, může to skvěle vycházet. Jen nevím, jestli by takhle spolupracovaly i děti ze sociálně slabých rodin (u nás je s nimi ta potíž, že nechtějí dělat vůbec nic. Jen si to odsedět, čumět a nic nedělat).

    1. Matyldo, třeba by se v takovémto prostředí zapojily i tyhle děti – když by viděly, že ty ostatní to baví a nevládla by mezi dětmi obecně přijímaná politika „kdo se snaží ve škole je šprt a debil“, třeba by je to táhlo taky. Vůbec, když by učitel našel cesty, jak je za něco chválit :) (Že by se o to vůbec snažil) nevěřím, že by malé dítě bylo apatické už úplně na začátku – právě tu apatii u nás školy hojně pěstují samy.

    2. Vis, Matyldo, a i kvuli tomuhle pristupu jsem tenhle clanek napsala. I v Kanade ziji deti z rozvracenych rodin, deti alkoholiku, lidi zavislych na drogach… A je to chyba toho ditete, ze se narodilo do takove rodiny? Tady prave ten ucitel muze udelat obrovskou zmenu, ukazat tomu decku, ze je milovane a najit zpusoby, jak dite motivovat k uceni. Prace je to tezka, ucitele jsou na konci dne unaveni, ale musi byt 100% profesionalni.

    3. A proč by se namáhali? Vyjdou ze školy a budou na dávkách a na to žádné vzdělání potřeba není. A budou se mít líp, než většina těch, co se ve škole snaží.

  9. Milá Canivo! Tento Tvůj článek je jako sen pro rodiče a hlavně pro žáky. I když pro 80% rodičů v Kotlince není nad naše školství a řeší jenom inklusi (fubar) .

  10. Bezvadný článek! Díky Canivo! Měli by si ho povinně přečíst všichni, co se zabývají školstvím. Nechci tím říct, že je u nás všechno špatně ale stálé memorování prvoků nenanučí děti samostatně myslet. Záleží hodně na samotných učitelích, jak vše pojmou, mnoho je jich výborných a některé to evidentně nebaví. A pak ta česká byrokracie, hrůza. A což teprve inkluze,to je asi zážitek,když si rodiče nemohou vybrat, kde se jejich dítě může kvalitně začlenit.
    Pokud jde o samostatnost měla jsem zářný příklad u své vnučky,stále byli rodiče napomínáni aby vnučka krotila svou zvídavost, prý to ostatní nezajímá a zdržuje je. Naštěstí se začala více vzdělávat sama.

    1. Je to chyba systemu, ne asi az tolik tech kantoru. Byla by potreba provetrat pedagogicke fakulty, vnest tam zmenu. Mimochodem v Kanade staci stat se ucitelem mit ukoncene bakalarske studium jakehokoli oboru a rok pedagogickeho kurzu na univerzite.

  11. Celý koncept se mi líbí a nejen kvůli efektivnímu učení cizímu jazyku – hlavně proto, že to vypadá, že učitel tu jde s dětmi, a ne proti nim. U nás už sám systém staví děti a učitele proti sobě, přičemž dobří učitelé to umějí zjemnit a děti je pak lépe berou. Ono se za spolupracujícího módu nejen lépe učí, ale řekla bych, že pokud je mezi dětmi a učitelem boj, nemůže to vyhrát ani jedna strana. Z dětí jsou pak až příliš často „parchanti“ a z učitele „ten debil“.
    Jenže to by se musel změnit přístup hned od začátku, aby si na to děti zvykly jako na samozřejmost. Když přejde dítě z našeho systému do „spolupracujícího“, kde se spousta věcí dělá dobrovolně, často to nefunguje. Je až příliš zvyklé na ten bič. Zažil to i Marek na mezinárodní škole v Oslo – kde on nadšeně zapadl (a že dřel jak kůň, vpadl do vyučování v angličtině po našem stylu výuky angličtiny, navíc se všemi dys:)), jiný chlapec z české školy (byl starší, tuším druhák střední, nebo tak) byl tak unešený tou „volností“ (čti volné hodiny na přípravu bral prostě jako volno apod:)), že z té školy musel odejít. Nedělal nic, jen průšvihy. Prostě když neměl nad hlavou každodenní bič, nebyl schopný pracovat. Natož samostatně…

    1. Dede, podobně unesená ze zahraniční výuky je poslední půl rok kamarádčina neteřinka, když se přestěhovali v jejich 10 letech z Kotlinky do státu Oregon. (I rodiče jsou nadšení). Na Skypu horlivě mluví o škole, o učení, o spolužácích (a to se mají za tři roky vrátit zpět :( . Mladší bráška začne letos chodit do předškolní třídy. Jistěže rodiče horlivě pracují na tom, aby pracovní pobyt kvůli dětem a jejich vzdělání prodloužili. Je smutné, kam jsme to po třiceti letech dopracovali.

    2. Ano, Dede, ucitel musi jit s detmi, jinak by tu praci dlouho nemel. Pri jedne navsteve Prahy jsem se setkala se stredoskolskou kantorkou a ona o tech svych sverencich celou dobu mluvila jako o skupine hajzlu. Strasne mi ten pristup vadil, tady ty deti taky zlobi, vymysli blbosti, ale je to ten ucitel, kdo je profesionalnim zpusobem musi zvladnout.

    3. Dede, on ani ten prechod ze „spolupracujiciho“ systemu do toho opacneho moc nefunguje. Kdyz byl nas Kuba ve treti tride, dali jsme ho asi na mesic do jedne prazske skoly. Obcas mel oci navrh hlavy. Ucitelka, nejakemu chlapeckovi ve tride rekla, ze cte hur nez Kuba. Te zene se jednou vetou podarilo srazit sebevedomi obou tech malych kluku. Toho chudaka, co tenkrat zapasil se ctenim a i naseho Kuby, ktery navstevoval francouzsky program v anglicky mluvici zemi a samozrejme, mel (a ma dodnes) se ctenim ceskeho textu problemy.

      1. Ano, Canivo, to je běžná česká škola v praxi. Vysmát se, ponížit, potrestat. Jak skvělé prostředí pro rozvoj kreativity a odvahy zkoušet nové věci! (devil)
        Ano, nedělají to všichni, ale pokud se to bere jako normální (a to bere), je systém špatný.
        Jinak my jsme naštěstí byli v Norsku dostatečně dlouho na to, aby tam Marek odmaturoval (skvěle – a byla to těžká mezinárodní (IB) maturita, šest předmětů, nejdřív dva dny písemek, pak den zkoušení). Nechci si představovat, jak by dopadl, kdyby se musel vrátit na český gympl.

        1. Dede, ale me tenhle pristup desne stve i na tu dalku a i presto, ze moje deti tim systemem projit nemusely. Deti prece kopiruji chovani dospelych a ucitel musi byt jejich vzorem. Cesko takhle ztraci talenty geometrickou radou. Co kdyz ten chlapecek, co zapasil se ctenim toho, ze Ema ma misu, by se v jinem systemu mohl stat lekarem ci atomovym fyzikem?

          1. Na Marka se tak (kvůli jeho dys) koukala většina učitelů v Česku… a je tím jaderným fyzikem a jeho jméno je první na průmyslovém vzoru na malý reaktor a ještě mu nebylo třicet. :P zatím jsem odolala to těm účám říct. Stejně by jim to bylo jedno…

            1. Hihi, Dede, co mi to asi tak připomíná? Základka a náš synek, to nešlo k sobě. Moc se ptal, moc se hlásil, nakonec už i paní učitelky opravoval. Svorně ho nesnášely (teď na něj naopak svorně a dojatě vzpomínají – „no jo, Honzík, toho jsme měly rády“ a slzí u toho, trapné, proč na něj teda byly tehdy tak zlé?). Vysvobození byl osmiletý gympl, tam se ve třídě sešly děti podobného typu, ulevilo se mu. Děti byly fajn, ale někteří učitelé ani moc ne, takže na svůj milovaný dějepis kvůli jedné paní učitelce skoro úplně zanevřel a dal se na přírodní vědy. A teď už si bud dělat jen legraci – fyzikářka ho trápila, maturoval za 3, z matiky taky. Nicméně na VŠ už v prvním ročníku si ho objevila jedna paní profesorka a už tehdy začal přednášet (kvantovou fyziku). Atd., atp. Zbytek až někdy příště.

              1. Aneb jak Česko přichází o talenty… Protože málokdo si to dokáže vybojovat proti systému. Ten boj je dlouhý, děti ničí a kdo nemá zázemí, vlastně nemá šanci. Šiš, jak mě to štve! (devil)

              2. Aido, krasny pribeh se stastnym koncem. Gratuluji k uspechum syna a preji do budoucna mnoho dalsich. A je to jen dalsi priklad toho, jak pedagog muze zmenit zakuv zivot.

                1. No, ještě k té fyzikářce. Syn se teď fyzikou vlastně živí a minulý týden ho jeden z těch učitelů, kteří ho měli rádi a fandili mu, pozval k nim na gympl, aby něco málo o sobě a své práci těm současným studentům popovídal. I tu paní tam potkal a když jí řekl, co teď dělá, byla z toho mírně řečeno překvapená (Akademie věd, Ústav fyziky atmosféry, Oddělení kosmické fyziky).

                  1. Uzasny, uzasny, uzasny! Tak to ma byt. Kdyz byl nas Kuba na Vanoce doma (studuje mimo Kanadu), potkali jsme jeho ucitelky ze zakladky, jedna ho mela dva roky, druha nikdy. Obe ho objaly, ta co ho ucila, se slzou v oku a zajimaly se, co studuje a samozrejme pripomenuly, jak jsou na nej pysne. Ja bych tem malym ceskym detem proste prala taky takovy pristup uz od prvniho dne ve skole.

                    1. No, teďka mu hlavně držte pěsti, ať neumrzne. Dnes ráno přistál v Anchorage a se svým kamarádem Bradem budou příštích 14 dní jezdit se psy, kamarád trénuje na letošní Iditarot.

                  2. Mavam nahoru na Aljasku, syn bude mit prima zazitky. Dostala isem tuhle vzkaz: Delam spoustu veci, ale priznat se mame, ze je mi zima, kdyz mi rekla, at si vezmu bundu, neni jedna z nich. :D

            2. Dede, to je fantasticky uspech, Marek je pasak! Asi se musel prodrat hodne trnitou cestou, ale ten vysledek stal za to a je jeho a vas. Gratuluju!
              Tech ucitelek je mi lito, ta pycha z Markova uspechu mohla byt i jejich.

  12. Teda Canivo, takovou školu bych si byla bývala přála pro svého dyslektického a dysortografického syna. Tuhle školu by měl rád. Tu naší u nás doma v Čechách nenáviděl od první třídy až do deváté.

    I můj starší asperger by se ve vaší škole cítil lépe.

    1. Míšo, já bych takovou školu svým dětem přála také :)
      Já sama jsem ve škole moc potíží neměla, byla jsem stále začtené dítě (ano, zabavovali mi knihy čtené pod lavicí), ale učení mě v zásadě bavilo, ráda jsem se ptala a byla jsem holka. Samá pozitiva :P U nás na školách mám dojem, že klukům pro potíže často úplně stačí, že jsou kluci :(

    2. Miso, je mi lito, ze tvuj syn skolu nesnasel a verim, ze jiny system by mu pomohl a starsimu synovi take.

    1. Dobrovolna cinnost je jednou z obcanskych povinnosti Kanadanu a oni ji berou opravdu vazne. Pomahat pri skolnich aktivitach je pouze volbou rodicu, ale ze sve zkusenosti muzu rict, ze se nejakym zpusobem behem skolniho roku zapoji prakticky vsichni. Ucitele absolutne neresi, jestli nekdo „odpracuje“ stovky hodin a jiny rodic jen par, pripad pro socialku to opravdu neni. Pedagogove chapou, ze jsou lidi zamestnani a casu nemaji nazbyt. Jsou skolni akce, ktere jsou organizovany pouze rodici a kantori se do nich nezapojuji. Jako priklad bych uvedla zaverecnou slavnostni veceri sedmaku, kterou organizuji od financni stranky pres vyzdobu telocvicny, muziku, foceni, alba pro deti az po jidlo pouze rodice ve spolupraci s reditelem skoly.
      Film „Ucitelka“ jsem nevidela, mam pocit, ze ji tu hrali v ramci Vancouver International Film Festival. Ukazka mi nefunguje, jelikoz jsem mimo uzemi republiky.

      1. U nás ta dobrovolná činnost moc zvykem není, tak nevím, jak by to dopadlo. každopádně je to způsob, jakým škola může vycházet s rodiči svých žáků – minimálně o sobě něco vědí.

      2. Canivo, do Domova, kde mám posledních pět let maminku, jezdí každých čtrnáct dní hrát (na ukulele) a zpívat seniorům mladá žena, žijící a učící angličtinu na gymnáziu. Mluví obstojně česky, takže se s ní bábinky domluví. Umí i české písničky (hudebně je fakt dobrá, rády si ji poslechnou i sestry). Je z New Yorku a povídala mi, že její tatínek i maminka také chodí dobrovolně hrát pacientům po newyorských nemocnicích. Také to chápe jako samozřejmou občanskou dobrovolnost. Ona s nimi takhle chodí od dětství. Právě včera jsem se s ní zase setkala (h) .

        1. Myslím si, že když je koncept dobrovolnictví ve společnosti dobře zažitý, unesou to všechny strany- třeba i ten zaměstnavatel. Jenže tady by se to zavádělo blbě, protože dobrý český zvyk podezřívat všechny z nejhoršího („jde se jenom flákat, aby zdrhnul z práce“) by to dost komplikoval.

        2. Tak to mam radost, Alex. K te dobrovolne cinnosti jsou deti vedeny od malicka a na stredni skole uz studenti nejakou takovou praci maji bezne a je i dulezita pro jejich zivotopis. Bezne lidi, kdyz jdou do duchodu, si najdou nejakou dobrovolnou cinnost, aby meli napln dne. Zrovna minuly tyden jsem byla na pohotovosti v nemocnici s nejmladsi dcerou a prisla za nama divka – dobrovolnice, se zeptat, jestli neco nepotrebujeme, prinest knizky a nabidla se, ze tam pocka s dcerou, abych si mohla dojit koupit kafe :)

      1. Ano, hrozné.Ddobrý příklad manipulace s lidmi a navíc zasazený do socíkové hrůzy. A ten konec, tak ten byl nejhorší- současná realita.

    2. Tak jsem si to dnes odpoledne pustila a hrozné. Teda lépe řečeno, film je natočený dobře, ta paní učitelka je hrozná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD