BTW: Packologie aneb hledá se bota

Na hlavě mám silnější ze dvou čelovek, v ruce peroxid vodíku a čisté tampony, v srdci odhodlání. Vím, že tam někde je, jak je tedy možné, že ji nemůžu najít? Jestliže tlapka krvácela, musí tam být i rána. Proč ji tedy, sakra, nevidím?

 

 

Psí tlapka je úžasné zařízení – potvrdí deset psů z deseti:)) Pokud si však pejsek tlapku zraní, tak vám deset z deseti lidských ošetřovatelů potvrdí, že taková psí noha s tlapkou na konci má zatraceně nevhodný tvar – nic na ní pořádně nedrží! Tím myslím především různé obvazy. Ale obvazy jsou obvykle až druhý problém, který takový ošetřovatel musí řešit. Tím prvním je – možná pro někoho trochu překvapivě – ránu najít.

Jistě, takový rozříznutý polštářek nebo ulomený dráp najdete na první pohled, jenže tlapka se dá zranit mnoha záludnými způsoby, z nichž ty nejhorší jsou maličké trny, tvrdé a takřka neviditelné osiny a jak by potvrdila Alex, do polštářku psí tlapky se dá neznatelně zarazit i malý kamínek! Nebo – jako v Ariině případě – se někde na psím prstu skrývá řezná rána.

 

Velký blondýn s černou botou:))

Teď si možná klepete na čelo – jak můžu nevidět řeznou ránu? Inu, jsou psi a psi – a já mám ty dlouhosrsté. Viděli jste někdy zespoda dlouhosrstou psí tlapku?:)) Tak tam se opravdu může ztratit ledacos. A Ari se podařilo si udělat ránu opravdu zvláštní.

To jsme přijely na Zvičinu a já měla dojem, že jsem zaslechla Ari krátce po opuštění auta kvíknout, ale nevypadala, že by jí něco bylo, tak jsme šly dál. Najednou jsem si všimla, že za ní zůstává krvavá stopa (ačkoliv jí to zjevně vůbec nevadilo). Samozřejmě jsem hned nohu kontrolovala – a neviděla nic, jen změť mokrých chlupů, které má Ari jako každý bílý pes mezi prsty přirozeně načervenalé, vůbec, když jsou mokré.

 

Detail

 

Když jsme se vrátily k autu, opět jsem nohu kontrolovala – pes byl v autě výš, a tedy přístup k tlapce byl lepší. I ve špatném světle jsem měla dojem, že jsem mezi prsty zahlédla hlubokou ránu. Dobrá, doma to ošetřím. Doma jsem tlapu pečlivě umyla a pátrala. Nenašla jsem nic. To už bylo jako u blbých. Prolila jsem tedy meziprstí peroxidem, mázla framykoinem a doufala v to nejlepší.

V noci si Ari tlapku lízala, musela jsem ji stopnout. Ráno jsem neviděla nic a pes se choval, že mu nic není. Tak to šlo další dva dny. Občas byla Ari úplně v pohodě, občas tlapku lízala, sem tam ji nadlehčila. Teprve večer třetího dne od úrazu jsem na to přišla. Když jsem opět (!) zkoumala nohu, Ari se mi pohnula a já jí nechtě roztáhla prsty od sebe dost brutálním způsobem – a byla tam.

 

Klérka od Alex s „holínkou“ 1

 

Po straně prstu, shora dolů, byl skoro centimetrový řez, za kterým se otvírala rána jako kapsa. Jakmile jsem dala prsty trochu víc k sobě, rána zmizela. Dobrá, konečně vím, co léčím. Přidržela se vzorce „desinfekce a hojivá mast“ a dodala botičku, kterou jsem měla doma. A jak jsem byla vděčná, že je v Praze na veterině prodávali po dvou!

Léčba začala zabírat, ale je zjevné, že jak to přestane bolet, přestane být Ari (v botce) opatrná a obvykle si do toho zase šťouchne a začínáme… ne od začátku, ale hojení se tím zdržuje. Už proto, že tlapka nemůže být v botce pořád, aby se nezapařovala, takže doma chodí Ari bosa. Doufám, že to konečně ubojujeme, už to trvá osmý den. A tady udělám užitečnou odbočku:))

 

Klérka od Alex s „holínkou“ 2

 

Psí boty

Každý, kdo kdy zkoušel po domácku zavázat psí tlapu tak, aby obvaz i ochranná vrstva přežily i procházku venku, mi dá za pravdu, že to není vůbec jednoduché – z těch tlap prostě všechno strašně snadno padá! Když měl v Norsku Kazan období, kdy si dvakrát za sebou naštípnul a pak zlomil dráp, zkusila jsem všechno možné, včetně připevňování doma vyrobených botiček leukoplastí pěkně kolem dokola až na chlupy. Čeho se nezbavil sám, to na vycházce rozedral. A tak jsem se stala fandou kupovaných botiček – byť vám prodraží i jednoduché zranění, které jinak nepotřebuje zásah veterináře.

Ona se ta obvyklá drobná zranění na tlapkách většinou hojí dobře, ale za předpokladu, že jsou v suchu a dobře přikrytá. To znamená botičky. Když měly holky obě za sebou někdy před dvěma až třemi lety v Praze trable s packami, koupila jsem botičky na tamní veterině (ve Stodůlkách). Mohla jsem si tak exaktně ověřit, že Berry má opravdu tlapy určitě o číslo větší než Ari:)) Díky tomu, že jsem musela botky kupovat po dvou a vždy užila jen jednu (od každého čísla), zbyla mi botka na Ariino léčení (Berryinu použít nemůžu, protože jí padá).

 

Ariina botka po třech dnech nošení (XXL)

 

A to byla klika, protože jak se tyhle „zdravotní“ boty snadno trhají, tak jsem v úterý zjistila, že musím pro Ari sehnat botku novou. Byla jsem v Praze, tak jaký problém? Jenže v žádném ze zvířecích obchodů (a že jich na Lužinách a na Lukách je) botky nevedou. Takže veterina nebo internet. Měla jsem jet večer domů, tak jsem to odložila a koukla aspoň na internet. Tam neměli ani jednu ze značek, které jsem už používala, takže jsem si opravdu nebyla jistá, jakou bych měla vybrat velikost. Proto jsem šla ve středu k našemu veterináři a dobře jsem udělala, protože číslování bylo samozřejmě úplně jiné.

 

Ariina botka po 4 dnech nošení

 

Zatímco Berryina velebotka od výrobce „A“ je XXL, Ariina určitě o číslo menší je od jiného výrobce, řekněme „B“ taky XXL. Vhodná botka pro Ari od výrobce „C“ (koupeno na naší veterině) je velikost XL. Když jsem pátrala po botkách na Zoohitu (kde obvykle kupuju psí jídlo), tak mají botky pěkné a bytelnější, dokonce i se zveřejněnou tabulkou velikostí. Potíž je v tom, že po přeměření tlapek by byla jejich velikost XL jakž takž Ari (bez případného obvazu po botou), ale Berryina tlapa je už mimo jejich tabulku:)) Jinými slovy, pokud nemáte zkušenost s botkami od určitého výrobce, radši nakupujte přímo…

Všechny botky, které jsem používala (a koupila na veterině) byly vyrobeny z neoprénu s podrážkou z koženky. Všechny byly velmi pohodlné, měkké, šetrné k tlapkám, dobře držely a zhruba po třech dnech denního používání se začaly postupně trhat. Zatím jsem nezkusila boty s gumovou podrážkou, protože jsem se k nim nedostala – vítám zkušenosti ostatních:))

 

Ariina tlapka

 

PS: Jen poznámka na okraj – všimli jste si, že všichni psi nemají stejný tvar tlapek, jako mají třeba kočky? Buď je mají podlouhlé (vlčí), nebo kulaté. A kulaté tlapky mívají i trochu jinak postavené prsty, víc pokrčené, jakoby našlapovali víc shora. Moje holky mají (nepřekvapivě:)) tlapky vlčí, výrazně podlouhlé je měl třeba i pudlík Bertík – ten měl ty dva delší prsty málem chápavé:)) Zato bloodhoundi, které znám, mají tlapky velké, kulaté, s pokrčenými mocnými prsty. A tak se zvědavě ptám: jaké tlapky mají vaši psi?:))

 

A tak se dnes ptám a doufám v bohatou diskuzi na téma: jak léčit poranění na tlapkách? Jak poraněné tlapky účinně obvázat a chránit? Máte zkušenost s botičkami – a jakou? Ptám se zvědavě i kočičích lidí! Přiznám se, že jsem ráda, že jsem něco podobného nikdy nemusela řešit u kočky – jestli se psí tlapy špatně obvazují, co dělat s kočičími takřka gumovými tlapkami? Pojďme si poradit navzájem!:))

 

Aktualizováno: 7.2.2018 — 20:23

72 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kočička Rozárka si před lety při divoké honičce po bytě zlomila nosný prst na zadní noze. Najednou chodila po třech a na tlapku na té noze si vůbec nenechala sáhnout, to se z ní stala skutečně lítá šelma. Snažila jsem se zjistit, jestli v ní nemá třeba něco zapíchnutého, ale raději jsem toho nechala a vyrazili jsme na veterinu. Rána žádná a na RTG byl jasně vidět zlomený prst. Takže co s tím. Mezírky mezi prsty jí vyložili vatou, obložili jí vatou i tlapku a ještě kousek nohy, a pak vinuli a vinuli a vinuli, celé metry obinadla, až vznikla solidní a pevná bandáž vysoko nahoru, aby si to nemohla strhnout, a na tlapce měla takovou pořádnou bakuli. Bylo to docela legrační, nejdřív s tím neuměla chodit, ale zakrátko se naučila s tím bravurně běhat i skákat. Občas jsme chodili na převaz, měla to pořádně dlouho, prstík sice zdárně srůstal, ale šlo to pomalu. A když jí to konečně sundali, tak zase neuměla chodit bez toho, a asi jí to zpočátku i bolelo. Nožičku měla hubeňoučkou, jen kosti potažené kůžičkou. Srst jí slezla a na kůži se jí udělala taková nechutná strupovitá vyrážka, takže jsem ji pak ještě nějakou dobu trápila tím, že jsem jí to omývala heřmánkem. Ale brzy to zvládla a zakrátko bylo všechno OK.

  2. Dede, Ari držím palce, aby se rána zahojila. Trixie zatím naštěstí žádnou botičku nepotřebovala, ale se zájmeme jsem si přečetla o jejich existenci a použítí. A že vás tu je, kdo jste botičky už vyzkoušeli !

    Kdysi dávno jednou přišla naše první kočka Kotě z venku a přední tlapku (její bříško) měla propíchnutou klacíkem. Úplně skrz na skrz. Nevím, jak byl klacík původně dlouhý, z obou stran už vykukoval jen malý pahýlek, který se Kotěti asi nedařilo zuby vytáhnout. Tak jsem to udělala já, ránu propláchla kysličníkem a nic dalšího na to nedala. Kotě si to pak donekonečna lízala a asi vylízala do uzdravení, protože se rána sama zahojila. Dneska bych možná už víc panikařila, tenkrát jsem prostě odhadla, že kysličník stačí a rána nijak nekrvácela. Ale pochybuji, že by byla Kotě stejně snesla nějakou dočasnou botičku.

    1. U psů bývá lízání problém, umějí si ránu rozlízat do živého masa, i to je důvod, proč jsou botky (nebo jiné krytí) potřeba. Nechápu, jak to kočce funguje – s tím jejich drsným jazykem:))

    1. Tedy děvčata – Jaha i Ivo, to už jsou normální sněhule pro psy! (Ehm, i tou cenou:))) Jak je možné, že když jsem si googlila boty pro psy, tak to na mě nevyskočilo? :)
      Jinak díky, ony jsou dražší, ale takhle dám stovku za jednu, která vydrží tři až čtyři dny, takže v případě většího průšvihu – jako byla třeba tahle rána – to má nejspíš cenu pořizovat.
      Jinak se mi konečně v hlavě rozsvítilo a vzpomněla jsem si, že mám doma chirurgickou zeleň – v této fázi hojení by měla fungovat, takže Ari je momentálně bílý ovčák zelenoprstý:))

      1. Na hojení ran je taky bezvadný hemagel. Mně se velice osvědčil u lidí, ale dělá se varianta i pro zvířata, tak předpokládám, že účinky budou stejné. Držím palce, ať je zelenoprstý ovčák zase co možná nejdřív v pořádku!
        Na ty různé boty teda koukám. My jsme poranění tlapy zatím řešili vždy jen ponožkou a igeliťákem (chuckle) , který se po procházce prostě vyhodil. Ale je fakt, že to nikdy nebylo nic závažného, ťuky ťuk.

      2. Asi ses špatně toho strejdy zeptala, no. Většinou na tom hodně záleží – dala jsem outdoorové boty pro psa ;) . Ale já musím každou chvíli něco hledat, protože MLP ani syn nějak nemají fantazii jak se zeptat.

  3. s botkama (asi naštěstí) žádnou zkušenost nemáme, jenom chci připodotknout – kočičí otisk tlapky je výrazně jiný než psí, to poznáte na první pohled (inlove)

    1. Já jsem tou poznámkou myslela, že ač kočky vypadají velmi různě, tvarem těla, barvou a kožichem, tvar pacek mají vlastně stejný – kočičí:))
      To u psů neplatí…

      1. ahaaaaaaaaa, tak to jsem špatně pochopila, omlouvám se – ano, lev i kočka domácí mají packu v podstatě stejnou (otisk, pawprint)

  4. Kým u mňa Jackie „slúžila“ (tak hovorila moja babička nám deťom, nie že nás ide niekto varovať, ale že k nemu ideme slúžiť :D ), tak sme našťastie nič priamo na labke riešiť nemuseli. Len raz si niekde na večernej prechádzke vyšklbla celý vlčí pazúrik – paspárek, a to tak, že som to zistila až doma, packa krvavá, ale vonku ani nekvíkla, nemala na to čas. Doma som to vyčistila, zasypala, obviazala elasťákom a poistila leukoplastom. A mala som to ja blbec nechať tak, ale bohvie prečo ma napadlo jej to previazať, asi to už mala ušmudlané. No a zrejme som jej pri tom odstraňovaní trochu potiahla alebo strhla tvoriacu sa chrastičku a odvtedy robila cíťu, utekala predo mnou jak videla nožničky alebo leukoplast, nedala si už packu viac obviazať. Tak som to už len dezinfikovala a zasýpala framykoinom a nejako nám to prešlo bez infekcie. Pravda ale je, že na ten pazúrik nedostupujú, takže to je oproti ostatným prstom jednoduchšie. Vzhľadom na to, aký vzťah má k oblečkom (spraví dreveného psa), tak asi ani botky by sa nestretli s nadšením. A labky má zajačie, s dlhými prstami aj pazúrikmi, dva prostredné vystrčené výrazne dopredu, ako opisuješ u Bertíka.

  5. YGO, Waiki od Evi má stejný zdravotní problém jako Brook. Halt jí sudičky (dnes se tomu říká genetika (chuckle) ) nadělily ten fujtajksl s drápkama. Na ně, po letech pilného užívání, zabral lososový olej. Ale jako černá kníračka má ještě další problém, že se jí dělají na prstech hnisavé ranky, které přejdou do nádoru a prst musí pryč. Už má uřezaný jeden. Proto jsem nikdy nešla do černých kníračů. Předchůdkyně Waiki měly uřezané každá po třech prstech. Nijak jim to nevadilo v pohybu, jenom Arinka měla jednou uřezaný prostředník, stojný prst, tak to pár dní trvalo než si zvykla, ale potom stejně nekulhala.

    1. Chtěla jsem ještě dodat, že Evi také potom dlouho užívá botky, jsou to ty stejné jako má Dede na fotkách. A tak já říká sharka, ještě když jsou nové, tak podšije ještě novou vrstvou jemné kůže.
      Ta gumová botka na Klérce, ta byla přímo od veterináře, na procházky i v mokru byla skvělá, ale doma jsme ji museli sundávat.
      U vás na JJM napadlo skutečně dost sněhu, to u nás bylo dost teplo, tak už včera to bílé mokré blééé tálo. Dnes jakbysmet. Fotky zasněženého parku jsou přenádherné (y) !

    2. Je pravda, že lososový olej (anebo rakytníkový) čas od času Brooke taky dávám. O těch nádorcích na prstech u kníračů a následné amputaci taky vím, ale nevěděla jsem, že to postihuje především černou variantu! Ale podle nás si myslíme, že jí opravdu pomohlo to, že jsme přešli na maso, navíc jsme se snažili ji zabránit v bezhlavém hrabání (tak účinně, že teď už jenom naznačí kde a do hrabošení se vrhne Ernest celým svým tělem) a taky vlídné zimy a omezení pohybu po zasoleném sněhu.

      Waiky držím palce, aby už o další prstík nedošla.

  6. Rozříznutá psí tlapa je horor. Zvláště za deště, nebo čvachtanice. Je celkem nemožné nějakou ochranu obvazu na tlapě udržet, po pár krocích má pes na noze vlajku a plácá s ní na všechny strany. Doma mám několik psích botek, většinou malých. A nasoukat do botky psí tlapu, je také na nerf. Dítěti člověk řekne zatlač!, ale co se zvířetem. Navíc si je člověk vědom rány, nechce tlačit, obvaz se sune, fuj tajbl!
    No ale někdy – když není marast, sluníčko svítí, cesta je z hladkého mramoru, pes jde jako na cvičáku – tak je naděje, že pár metrů ujdete bez úhony.
    Určitě držící botky existují, viz závodící psy, ale ty budou asi začarované. V poslední době jsem tu viděla pár krasavců, kteří měli všechny čtyři tlapky hezky barevné. Fialové, růžové, zelené, prostě fešáci. Jsou to ze silné gumy jakoby nafukovací balonky a jen tak se navléknou na tlapy. Zakoupila jsem krásně fialové, nevím co s nima a proč by je měl pes nosit. Ale mám je :-) !

  7. Tlapky jsme zatím neřešila, já bych potřebovala poradit, jak zabránit tomu, aby psicím lezly do uší osiny.

      1. Matyldo, udělej to!!! Budeš slavná :D a tvé psice si budou fotit lidé zeširoka zdaleka:)) Jen ten tvar ušních boltců je holt jinej, ale to ty dáš (wasntme)

        1. No jistě – nebudeš dělat uši stojaté (leda že by něco podobného chtěla i Dede!), ale plácací. Já to vidím v živých barvách!

  8. Pořezané tlapky už jsme měli, ale botky nebylo nutné kupovat, Jinak marodka u nás asi neskončí, poté co jsme vyléčili Fleurce zánět močových cest (snad), tak je problém s Ellie. Opakuje se to, většinou v zimě nebo když je bláto – pes přijde ze zahrady nebo z procházky, zcela zdráv, lehne si a pak nemůže vstát. V lepším případě si nosí jednu zadní nohu, většinou pravou, v horším kulhá střídavě na obě. Už jsme s tím byli párkrát u veta, nohou to zřejmě není, všechny klouby pohyblivé, nebolestivé, při manipulaci ani nekvíkne a to je hodně uječená. Tak asi zablokovaná záda, většinou to do dvou tří dnů poleví, jen vysvětlit pse, že fakt ven nepůjde, je těžké. Momentálně ji musím přemlouvat, aby se šla vyvenčit, jen čůrá a hned se tlačí domů. Dobře jí asi není…

    1. Ivo, kulhavé zadní nohy mě u vlčáků (myslím obecně typ psa) obvykle… no dobrá nevyděsí, ale znepokojí jistě. Hlavně u starších zvířat.
      Máte to taky starosti… tak ať je holkám brzy líp (inlove)

      1. Dede, jí se to stalo poprvé v roce, měla jsem strach, jak jí dopadne DKK, a prošli jsme do chovu. Asi fakt je ten primární problém v zádech, je taková trošku delší, na choďáka.

        1. Podívej, já nejsem nijak dlouhá a mám vlastně stejný problém:)) Až na to, že mě dysplazii naštěstí nikdo neměřil, když jsem šla do chovu – jinak bych neprošla (blush)

          1. Tak jsem z veteriny dom – předběžně zhodnoceno na „plotýnky“, má na hřbetě hrb, dostali jsme prášky proti bolesti, klidový režim, pokud do soboty nebude lepší, tak se bude pokračovat s Prednisonem. Chjo.

            1. Plotýnky jsou sviňa bolestivá, chudák pejska. Tak moc držím palce, abyste se prednizonu vyhnuly:))

  9. Já zkušenosti se zraněnými tlapkami našich kočičáků nemám. Jsou doma, takže zranění moc nehrozí.
    Ono úplně stačí do nich zkusit vpravit lék a co teprve botku.

    Držím palce ať se Arince packa brzy zahojí.

    1. stačí rozbitá sklenice Míšo a přehlédnutý střep nebo rozbitá vázička, které si nikdy kočka nevšímala a najednou…i vykukující šroub z prahu nebo spálená packa o sporák..i doma se může kočka poranit…

    2. Míšo, Ari děkuje – tobě! na mě se kouká jako na vraha, protože ji nechci pustit na zahradu:))

      1. Si tedy dovoluješ. Nejhorší je asi to, že ji to nebolí a ona nemá pocit, že se musí léčit. U nás to tak je, Dokud to bolí, tak jsou docela vzorné, spí celý den, ale jak se udělá lépe, tak je problém je udržet. Ono to tak je asi u vlků, na marodění není čas, protože jinak umřeš hlady.

        1. Průšvih je. že jí to odvčera hodně bolí – a stejně se cpe ven, koza jedna. Včera večer se to totiž prudce zhoršilo, vůbec nedošlapovala na tlapu. Jsem se zděsila, hned mě napadalo, že si zase něco udělala s celou nohou… až dnes ráno, při další kontrole mi došlo, že ta rána (asi od plechovky?) byla zpočátku jako kapsa, to, co jí to rozřízlo, vjelo pod kůži. Pomalu se to hojilo a včera večer si strhla tu tou dobou asi už zcela mrtvou kůži. To pod tím se pěkně hojí, tak neletím k veterináři, dál desinfikuju a mažu – ale ven dnes půjde jen na čůrání (chudáci my obě:)) navíc – poprvé po letech – posolili naši příjezdovou cestu, takže má utrum i s minimální procházkou k úřadu a zpátky.

            1. No, hodily by se :) Jenže dnes má Ari v podstatě zákaz vycházení a do zítra snad bude cesta suchá – vymrzlá.

  10. hned novou botku podšít nebo podlepit kůží nebo gumou,na tu koženku..na odranou se to lepí blbě….

    1. no,ono obout kočce botičku :-D už to vzbuzuje u mne škodolibý smích…stačilo ,že musel aPitina nosit obleček,kvůli operaci, obleček,protože pruban až po třech dnech od operace…a zapnout ji do toho,to bylo na zauzlování si rukou….ještě,že to moje:Pitinko,přítelkyně moje milovaná,prosím Tě, nech si to nasadit nebo mě šlehne, fungovalo..vet jen konsternovaně zíral….

      1. kočku můžeš zavřít do klece a nechat ji vyzdravět,když má mít omezený pohyb, al ejak zabránit v době tvojí nepřítomnosti,aby si to blízala,to netušim..já si se svolením šéfa, beru když je to hodně nutný,kočku do práce…tak je pod dohledem…ó jak já mám tolerantního a hodného šéfa….

          1. když na mě vidí,neřvou a když je z toho pustím, tak si stejně lehnou někde aby na mě viděly a to stačí..kontrolujeme se vzájemně…

            1. Když tě vidí, tak neřvou? A jsi si jistá, že máš kočky? Zikmund řve imrvére – když mne vidí i když nevidí, když chce ven i když chce dovnitř, když chce žrát i když chce pít, když chce nahoru i když chce dolů, když se hraje se psem i když se pes hraje s ním. Neřve jen když je u nás někdo cizí – což se jeví sice jako výhra, ale viz nedávné postesknutí nad zneuctěním psího pelechu. Ovšem u toho neřval…

              1. na mě řve-volá akorát Noriska,když jí blokujou průchod z kuchyně přes předsíň do obejváku a to přesně vím, že volá,abych pro ni šla a odnesla ji… to s emi cpe do náručí a želvice předstíraj infarkt :-D , pak jsou hlasití,když přivleču balík ze zoohitu a oni chtějí vše hned zkoumat a nejlépe i ochutnávat…to jsou jurodiví,že nenačínám ty velikánský pytle s granulema a odnáším je pryč….

                    1. Teď jsem znejistěla, jestli mám kocoury a kočku.Nemňoukají,vrkají

                    2. Jani, naše Orinka taky občas vrká a chrápe jak medvěd.

                    3. Ivo, chrápající kocoura mám taky. Spí se mnou v posteli, v noci mne občas jeho chrápací repertoár vzbudí.

          1. no jo, slepice se mejou blbě,tak holt musej bejt umytý lidi… jj,jsou prostě provozy,kam domácí zvíře vzít nejde…

    2. Doufám, že to nebudu muset tentokrát řešit:)) Jinak asi jo, jen bych musela mít doma správné lepidlo a nějaký ten kus gumy. Spíš uvažuju o tom, že koupím nějaké ty „sportovní“ botky do zásoby. Až přijdu na nějaké, které půjdou i na Beruščiny veletlapky :)

      1. guma-stačí mít starou galusku z kola nebo to svěřit obuvníkovi,pokud má dobrý lepidlo a neodpadne to po desetimetrech chůze….

        1. To by tu musel být švec (devil) Co si vyjel do světa zdejší šikovnej mládenec, mám s podobnými službami utrum.

        1. Musím víc googlit. Berry má tlapy po tatínkovi, o dost větší, než by teoreticky měla mít (její maminka měla elegantní tlapky jako Ari) a s tou velikostí je už kapku potíž (šířku přední tlapky má 9,5 cm:))

  11. Joj – botky, to je téma! Brooke už roky má problémy s drápy – prostě se jí začaly rozpadat takovým způsobem, že na veterině dokonce navrhli amputovat jeden prst, aby v laboratoři zjistili, o co se jedná (Terka odmítla, přešla z granulí na maso a drápy celkem drží, i když jako manekýnka je už nemá). No a nejhorší to bývá v zimě, když musí přes nasolený anebo přemrzlý sníh (u nás přes sůl už nemusí a přemrzlý sníh? co to je?!) – a tak vyfasovala botky. Teda ne tyto zdravotní, ale pořádné bytelné s pevnou gumovou podrážkou – a na všechny čtyři tlapky! Sice v nich první den chodila jako koník, ale pak si to v nich pěkně klapala. Problém byl, když se pořádně nedotáhly sucháče a ona to na louce rozparádila, tak se botka vyzula. Což znamenalo, že jsme navíc (mimo jiných psů, podezdřelých lidí a kolistů a divoké zvěře) hlídaly i botky na nohách. Samosebou, že někdy jsme neuhlídaly a tak bylo třeba zakoupit další kvadro botek a postupně doplňovat …

    A když ještě Hanka byla paní na Čipsíně, tak to u nich vypadalo jako ve školce – pod věšáčkem byla hromada malinkatých botiček, jakoby školčátka právě došla z vycházky (chuckle) .

    A OTéčko – abyste věděli, že i u nás padá sníh (ze kterého ale bude dneska asi srajda-majda)
    http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Unor_bily_pole_sili/

    1. Tedy chronický problém s drápy, to musí být pořádná obtíž pro všechny zúčastněné, lity lity. Představa, že kromě zvěře hlídám i boty :P
      Jo a moc krásně u vás nasněžilo – mnohem víc, než tady u nás pod horama! :D-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD