ROZHLEDNÍK: Jaderné energetické technologie: zmenšování a modularita

V současnosti se nacházíme zhruba šedesát až sedmdesát let od doby, kdy jaderná energie začala být systematicky využívána pro mírové účely. Byla to pionýrská doba – vznikaly první výzkumné reaktory, první reaktory pro výrobu elektrické energie, reaktory měly pohánět letadla a lodě. Je těžké být prognostikem v technologiích, je proto obdivuhodné, že se velká část z těchto prognóz vyplnila.

 

 

Dlouhá a užitečná cesta civilní jaderné energetiky

Na světě pracuje 440 reaktorů s celkovým výkonem 390 TWe, 60 je ve výstavbě a doposud mají reaktory za sebou kumulativních více jak 16 000 let provozu a kolem 66 000 TWh vyrobené elektrické energie. Znamená to kromě jiného také to, že se vyrobila energie bez vypuštění kolem 40 GT (miliard tun) CO2 do ovzduší. Jde sice o kumulativní čísla za dlouhou dobu, ze kterých nelze přímo vyvozovat dnešní koncentrace CO2, nicméně jedna GT zvyšuje koncentraci CO2 v atmosféře o 0,13 ppm.

V souladu s výhodami z ekonomiky z rozsahu rostl průměrný výkon bloků. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl ve stovkách MWe, postupně se dostal přes 1000 MWe, což je dnes považováno za standard pro nové bloky. Velké reaktory plní velmi dobře řadu funkcí ve společnosti závislé na energii: bez produkce C02 vyrábí stabilní zatížení (base load), vyrábí jej bezpečně a s nejmenším počtem úmrtí na vyrobenou jednotku energie (viz tab.1).

 

Přibližný počet úmrtí na 1000 TWh
Uhlí 100000
Ropa 36000
Plyn 4000
Biopaliva 2400
Solární 440
Vítr 150
Jádro 90

Tab.1: Celosvětové porovnání počtu úmrtí spojených s jednotlivými druhy produkce energie[1]

Zdroj: Conca, J.: How Deadly Is Your Kilowatt?, Forbes, June 10, 2012.

 

 

Výstavba nových bloků s vysokými výkony se dostala v posledních letech do situace, kdy se potkávají významné ekonomické a společenské vlivy globalizovaného světa. Změny klimatu se staly katalyzátorem zavádění nových bezuhlíkových technologií, které ale vesměs jsou v produkci energie časově proměnlivé, prostorově distribuované a jako všechny nové technologie vyžadují významné investice k překonání úvodních rizik známých jako „údolí smrti“ mezi vývojem (těžko slibovat návratnost investice) a implementací (těžko garantovat dlouhodobou udržitelnost vůči konkurenčním technologiím).

Politická agenda postavená na reálné celosvětové hrozbě změny klimatu tuto bariéru významně snižuje. Za toto snížení však platíme vysokou cenu: zastavuje se proud investic do stávajících technologií, které se kvůli dotacím do obnovitelných zdrojů stávají nekonkurenceschopnými.

 

 

Tím ale vzniká začarovaný kruh[2], spíš smrtící spirála, kde zvýšení výkonu obnovitelných zdrojů energie (OZE) vyžaduje stejný záložní výkon standartních zdrojů (pro noc pro fotovoltaiku a pro případ bezvětří pro větrné elektrárny) při snižování jejich rentability až na úroveň, kdy trh dostává zaplaceno od producentů energie za distribuci vyrobené energie. Druhou možností je ukládání energie, zde jsme ovšem daleko od požadovaných kapacit a nákladů, zejména co se týče zálohování v řádu stovek GWh. Jedinou bezuhlíkovou alternativou OZE pro zajištění základní spotřeby sítě je přitom jaderná energie. Její nevýhodou ve stávající velikosti bloků je obtížná manévrovatelnost s výkonem.

Zároveň se zvyšujícími se požadavky na prokazování růstu bezpečnosti roste investiční náročnost, zejména ve vztahu k délce výstavby a tím také k nákladům na finanční zajištění investice.  Investiční rozhodnutí je ovšem závislé na predikci budoucích výnosů, které jsou při extrapolaci dnešní situace na dobu několika desítek let zcela nepředvídatelné. Pokles ceny ropy kolem let 2008 – 2010 významně ovlivnil cenu elektrické energie a pokles ceny povolenek CO2 zase zvýhodnil staré uhelné zdroje vůči jaderným. Tím se stala investice do velkých jaderných technologií v podmínkách tržní ekonomiky obtížnou.

 

 

Výsledkem je nesymetrie výstavby ve prospěch zemí rozvojového světa zejména tam, kde existuje přímá návaznost vlády a průmyslu a kde existuje jenom částečná závislost investičních rozhodnutí na ekonomických predikcích projektu. Často se tak děje z důvodu absolutní potřeby nových zdrojů, ideálně neprodukujících emise, včetně CO2 – což je případ například Číny nebo Indie.

Koncem devadesátých let se začaly formovat představy a plány na zlepšení důležitých parametrů štěpných jaderných technologií, zejména ve vztahu k radioaktivnímu odpadu, účinnosti a dalšímu zvýšení bezpečnosti. Výsledkem byly programy rozvoje reaktorů tzv. čtvrté generace (Gen IV). Tyto programy rozvíjí tlakové (tlakovodní nebo plynem chlazené) i beztlakové (roztavené těžké kovy, sodík nebo tekuté soli) technologie pracující s vysokými teplotami nad 450o C až po 900 o C pro plynem chlazené reaktory.

 

 

Zároveň je většina konceptů postavena na technologii využití rychlých neutronů umožňujících dosažení menšího objemu odpadu a řádové zmenšení množství nuklidů s dlouhými poločasy rozpadu. To vše způsobilo rozvoj celých vědeckých oblastí vztahujících se k vývoji a provozování reaktorů čtvrté generace. Nastal mohutný rozvoj technologií výroby paliva se zvláštním důrazem na rozvoj materiálů paliva a jeho pokrytí.

Jsou vyvíjeny nekovové kompozitní materiály pro pokrytí paliva (například SiC), které umožňují využití vyšších teplot a mají významně lepší teplotechnické vlastnosti. Konstrukční materiály jsou vyvíjeny pro tlaková a beztlaková prostředí do teplot blízkých 1000 o C, zároveň musí odolat dlouhodobému provozu v chemickém prostředí chladiv.

 

 

V České republice byl vyvinut materiál MONICR jako konstrukční materiál pro technologie založené na roztavené soli buďto jako chladivu nebo soli ve které je rozpuštěné palivo[3]. Česká republika je významným aktérem v rozvoji plynem chlazeného rychlého reaktoru ALLEGRO, pro který v současné době Centrum výzkumu Řež finalizuje termohydraulickou smyčku pro bezpečnostní experimenty a připravuje celou řadu experimentálních zařízení pro zkoušky in situ ve výzkumném reaktoru.

 

Odpověď na nové paradigma

Zemětřesení, tsunami a následná havárie v jaderné elektrárně ve Fukušimě přinesla do jaderné energetiky několik významných důsledků. Ačkoli zátěžové zkoušky provedené na většině jaderných elektráren na světě prokázaly vysokou odolnost vůči externím vlivům, identifikovaly zároveň další příležitosti ke zvýšení bezpečnosti. To vedlo k novým požadavkům na zajištění jaderných zdrojů ve výstavbě a přispělo tak k prodloužení jejich výstavby.

Některé země odstoupily od rozvoje jaderné energetiky a zájem dalších o výstavbu jejich prvního reaktoru se snížil nebo se dostal ze seznamu priorit.  V této situaci dochází k významnému urychlení diskusí kolem tzv. malých reaktorů. Byly navrhovány již v prvních letech tohoto století na úrovni výkonu pod 300 MWe, nicméně až do Fukušimské havárie byly jenom okrajovou a jednou z mnoha možných variant rozvoje jaderné energetiky. V posledních přibližně pěti letech dochází k razantnímu rozvoji technologií malých modulárních reaktorů. Zároveň se naplňuje i druhá, důležitá část rovnice – k nabídce se vytváří také poptávka.

 

 

Čím je míněn pojem „malé modulární reaktory“ (v angličtině Small modular reactors, SMRs)? Jde o jaderné systémy na bázi štěpení produkující tepelnou energii do 300 MWe, které jsou sestaveny v továrně v modulech, převezeny a sestaveny na místě budoucího umístění reaktoru. V projektech, které jsou dnes rozvíjeny je pokrytá škála výkonů od jednotek MWe (tzv. mikroreaktory) až po oněch 300 MWe.

Technologicky jde buď o tlakovodní technologie, které se v principu neliší od stávajících technologií, nebo nevodní technologie – zejména chlazení aktivní zóny tekutými těžkými kovy (např. olovo nebo olovo – vizmut), plynem (hélium) nebo roztavenou solí (například sůl FlIBe, fluorid lithný a berylnatý, 7LiF-BeF2). Dalším konceptem jsou reaktory na bázi rychlých neutronů, například tzv. Molten salt reactor (MSR), ve kterém je palivo rozpuštěno v roztavené soli. Tento technologický princip je znám už od šedesátých let, kdy byl vyvíjen pro pohon letadel a měl “odpracováno” 6 000 hodin.

 

Malé modulární reaktory slibují řadu vlastností, které je předurčují do doby nového energetického paradigmatu popsaného v předchozí kapitole:

  • Rychlá výstavba daná výrobou modulů u výrobce a jejich doprava a montáž na místě významně zkracují dobu do uvedení do provozu a zlevňují tak náklady na financování projektu
  • I při očekávaných jednotkových cenách (cena / instalovaný výkon) vyšších než u velkých zdrojů, absolutní řádově nižší cena umožní zapojení širšího portfolia investorů a omezí nutnost institucionálního financování nebo záruk, které známe například z Velké Británie (Contract for Difference).
  • Malý jednotkový výkon umožňuje využít jaderné reaktory také pro regulaci sítě s významným podílem obnovitelných zdrojů. Větší množství malých reaktorů v síti umožní vypínáním jednotlivých malých jaderných zdrojů regulovat síť – toto je ekonomicky podstatně víc průchozí než je tomu u velkých zdrojů.
  • Všechny nevodní technologie kladou důraz na vyšší teplotu systémů a tím i na vyšší účinnost.
  • Systémy pracující na velmi vysokých teplotách – jako například reaktor chlazený héliem poskytující výstupné teploty kolem 900 o C nebo solí chlazený reaktor (až 700 o C) – jsou ideálními kandidáty na zdroj vysoko potenciálového tepla použitelného v chemickém průmyslu nebo pro ukládání energie do vodíku vysokoteplotním rozkladem vody.
  • Beztlakové systémy (olovo, soli) přidávají další prvky pasivní bezpečnosti k již dnes extrémně bezpečným systémům
  • Některé systémy, například roztavenou solí chlazený reaktor (FHR) vykazuje negativní závislost reaktivity na teplotě, což v praxi znamená, že při růstu teploty se štěpná reakce utlumuje a představuje tak významný pasivní bezpečnostní prvek.

 

Pokračování za týden aneb technické výzvy a příležitosti při stavbě SMR a jak se k nim staví český průmysl?

(Článek byl napsán pro časopis Vesmír, č. 96, květen 2017)

 

[1] Conca, J.: How Deadly Is Your Kilowatt?, Forbes, June 10, 2012

[2] viz např. A world turned upside down, The Economist, February 25th – March 3rd 2017

[3] Uhlíř J., Juříček V.: Current Czech R&D in Thorium Molten Salt Reactor Technology and Future Direction. In: J.-P. Revolt et al: Thorium Energy for the World, Springer International Publishing Switzerland, 2016

Aktualizováno: 6.2.2018 — 07:23

33 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dík za článek. Byl mi nějaký povědomý a když jsem dočetla až dolů, zjistila jsem proč – četla jsem jej už v tom zmiňovaném Vesmíru, máme ho předplacený.

    1. A zrovna dnes dorazilo další číslo. Přiznám se, že Vesmír čtu vždycky na přeskáčku, nejdřív architekturu na předposlední stránce, pak příspěvky čtenářů, pak aktuality a teprv potom články. Čtu ho už „od mala“, takových 30 let to bude jistě.

  2. Martine, jsi úžasný vědec každým coulem a přeji Ti v práci spoustu úspěchů.

    Bohužel jak níží píše Alex, článek je na mne také trochu vědecký (však je psán pro odborný časopis), abych většině porouzměla (pochopila výrazy), ale přesto je zajímavý. Jen se mi ta tabulka úmrtí zdá trochu zavádějící, ale třeba to špatně chápu. Úmrtí u všech ostatní zdrojů elektřiny v tabulce je „konečné“ (zavalí se důl, vybouchne plyn, shoří ropná plošina atd….ví se hned, kolik bylo obětí). Oproti tomu u jaderné nehody může být počet mrtvý „v ten moment“ velmi nízký, ale následky přetrvávají generace a ty se asi dají už těžko spočítat. Přesto si myslím, že jaderná elektřína je v porovnání s těmi ostatními „čistá“, pokud je dokonale zajištěno její bezpečné zacházení. Možná právě pro ty dlouhodobé následky případné nehody,jadernou elektrárnu nikdo nechce „za humny“. Ty SMRs se mi proto zdají trochu příjetelnější, jak se pokouším tomu rozumět (hned první výhoda v Tebou popsaných bodech, ostatním bohužel zase moc nerozumím – ale nevadí :)). Dosud jsou jad.el. ohromné komplexy a ohromné katastrofické by byly i dopady při nehodě. Menší reaktory by tedy bylo snažší kontrolovat, zabránit nehodám . A jak píšeš, mohly by zajistit el. tam, kde je jí potřeba, ale velké reaktory nelze z mnoha důvodů budovat. Ráda si přečtu další díl!

    Že sůl chladí chápu, ale jak je možná ji „roztavit“ (viz poslední bod „roztavenou solí chlazený reaktor“).

    1. no, vědec moc ne, ale díky :-)
      k tomu počtu mrtvých v jaderném průmyslu – statistika zde uvedená je postavena na skutečných číslech, ne na prognózách. Možná máš na mysli předpoklad, že po některé ze tří velkých jaderných nehod (Three Mile Island, Černobyl, Fukušima) došlo nebo dojde k úmrtí v důsledku těchto neghod v řádu mnoha let (?). Podle Světové zdravotní organizace WHO: A total of up to 4000 people could eventually die of radiation exposure from the Chernobyl nuclear power plant (NPP) accident nearly 20 years ago, an international team of more than 100 scientists has concluded.

      As of mid-2005, however, fewer than 50 deaths had been directly attributed to radiation from the disaster, almost all being highly exposed rescue workers, many who died within months of the accident but others who died as late as 2004. Zdroj: http://www.who.int/mediacentre/news/releases/2005/pr38/en/

      Nejsem odborník na radiaci, ale ten rozdíl mezi očekávaným počtem a skutečným počtem (o dva řády nižším, 50 lidí) může být způsoben použitím tzv bezprahové teorie účinku radiace, která extrapoluje z velkých dávek a vysokých pravděpodobností na malé dávky a malé pravděpodobnosti, kde se počítá tzv. kolektivní dávka a násobí se nízké číslo pravděpodobnosti s vysokým počtem obyvatelstva. Jinými slovy: malá chyba v extrapolaci způsobuje velkou odchylku směrem k vyšším počtům predikovaných úmrtí. Obecně bych se přimlouval za opatrnost v generalizaci vlivu „za mnoho let“, nejsou pro to racionální důkazy. Jinak sůl se roztaví stejně jako jakákoli pevná látka – distatečným zahřátím (soli kolem 500 C)

      1. Martine, děkuji za vysvětlení (objasnění). Asi máš pravdu s tou generalizací. Proto si možná zvířata v dost přímém a vzdáleném okolí Černobylu dále „vesele“ žíjí ( i když jsem jednou viděla fotky různých mutací hub, údajně z tamní přírody – ale možná i to je „fake news“). No hlavně, že jsou černobylské reaktory už navždy zastřešené !

        A sůl – no jó, vlastně i rozpustný cukr dá horkem-přepálením zkaramelizovat, tak proč ne sůl, nějak mi to nedošlo :)

        1. Ty soli mají jako chladivo a teplonosič významné výhody: jsou tekuté do teplot nad 1300 C, takže i když je pracovní teplota vysoká (700) a umožňuje vysokou účinnost systému, tak je stále velká rezerva do varu (a tlaku), zároveň má vysokou schopnost absorbovat teplo a dobře teče, takže při správné konfiguraci se reaktor po odstavení chladí i bez čerpadel, kdyby náhodou nefungovala. Jistou nevýhodou je agresivita vůči běžným ocelím, ale od toho máme v článku zmíněné niklové slitiny.

  3. Mně se myšlenka malých modularních – tedy vlastně kapesních :D reaktorů líbí. Mělo by to být řešení hlavně pro pustiny, které potřebují elektřinu a není ji tam jak dovést. V poušti by to byla spousta energie na chlazení a na čerpání vody (nebo její odsolování), v tundře zase pro teplo, všude pro světlo a civilizaci. Snadno udržovatelný zdroj energie v průmyslovém množství. Klidně i uprostřed Afriky nebo Austrálie… :)

    1. Tak v Africe bych žádné jaderné reaktory, byť „kapesní“, raději neriskovala … :D
      V Africe existuje jediná jaderná elektrárna v Jihoafrické republice. Je poměrně problematická, ale jede, a lze snad doufat, že v JAR se její provoz udrží na víceméně bezpečné úrovni. Víc bych o tom raději nespekulovala.

      1. Jo, obyčejná Je je složitá a závislá na kvalifikované obsluze a údržbě. Ty malé by měly být prakticky blbuvzdorné :)
        A celá Afrika není stejná.

      2. Afrika není jenom Kongo :-)a není to jedna velká … díra :-) . V Africe je dnes řada ekonomicky ok zemí (8 zemí má HDP/obyv nad 10 000 USD, 6 zemí nad 14 000, pro porovnání 19 zemí Evropy – myšleno od Uralu a Kaukazu k Portugalsku – má toto číslo pod 10 000, Chorvatsko např. 11 000…)a řada zemí je bezpečných z hlediska technologií. Čísla viz Wikipedia, OECD atd…

        1. Nemluvím o HDP a o Kongu nepadlo ani slovo. No ale když myslíš.
          Na blbuvzdornost bych byla ochotná sázet třeba u praček, foťáků, telefonů, televizí a spousty jiných přístrojů a zařízení, ale určitě ne u jakékoli jaderné technologie.

          1. HDP nad jistou úrovní je dost dobrým indikátorem schopnosti společnosti plnit své funkce. O Kongu padlo mé slovo – jako příklad skutečně chudé (440 USD/ob.), nebezpečné a zkorumpované země. Která má plochu jako 60% EU mimochodem… Já jenom, že je dost časté klišé brát Afriku jako monolit, který je totálně chudý, zaostalý a teroristický. A ano, s mobily :-). Evidentně tomu tak není ve všech zemích, zejména v těch, o kterých se ve zprávách moc nemluví.

            1. Martine, zcela OT, je velice osvěživé setkat se v diskusi s tak chytrým, informovaným a rozumným člověkem, jako jste Vy.

          2. Blbuvzodorné se dá udělat vše, i jaderný reaktor, jenže je to otázka investic a pokud se něco navrhuje, či postaví podle zásady: Šetřit se musí, ať to stojí co to stojí, nelze se divit tomu, že občas se někde něco podělá. Chladit reaktory roztavenou solí, nebo tekutým sodíkem je na první pohled zajímavé, ale běda, když se roztavený sodík setká s byť jen nepatrnou stopou vlhkosti! Prasklina v potrubí a následný únik byť i nepatrného množství by znamenalo okamžitou devastující explozi a roztavená sůl také není žádné neviňátko, navíc teplotě 1 300°C dokáže dlouhodobě odolávat jen velmi úzký sortiment velmi drahých materiálů.

  4. Do počtu úmrtí na vyrobenou jednotku energie se započítává co? Pád z ropné plošiny i zaprášené plíce obyvatel okolo?
    Dneska se mi to povedlo přečíst přes den (to ve čtvrtek mám smůlu), takže se můžu i na něco zeptat :)

    1. A úmrtí na choroby z ozáření? – Napadla mě ta samá otázka. A také z jakého období (10, 20, 50 let) ta statistika vychází?
      Je potěšující, když se prognostici ve svých předpovědích trefí. Některé prognózy čtené po letech jsou naopak velmi úsměvné. :)

      1. Veškerá činnost v rámci jaderných elektráren je pod přísnou dozimetrickou kontrolou s velmi jasně určenými limity. Při jejich překročení, které jako v každé činosti může nastat například při nedodržení doporučených postupů nastává vyšetřování, identifikace případných zdravotních následků a jejich případná léčba(jako např. při jiných činnostech v jiných oborech- pád z výšky, popálení…. atd.)
        Úmrtí na choroby z ozáření v ČR ve vztahu k jaderné energetice – nevím o žádném. V japonsku na Fukušimě došlo pokud se nepletu k šesti úmrtím v rámci havárie zatímco cca 20 000 lidí zemřelo v důsledku vlny tsunami. Víc informací například zde https://www.forbes.com/sites/jamesconca/2015/03/16/the-fukushima-disaster-wasnt-very-disastrous/#297ada7b6b2d

    2. Proč vás napadá na prvním místě ropná plošina? Neslyšela jste o uhelných dolech? „Sto roků kopal jsem uhlí…“

    3. je to počet úmrtí vztažený na životní cyklus výroby jendotky energie. Takže u uhlí od těžby přes dopravu, skladování, spalování včetně provozu, údržby, vyvážení popílku, …U uhlí je ten vysoký počet dán zejména nebezpečnou prací v dolech. Když se nebere do úvahy Čína, tak ten počet rapidně klesá, ale stejně je ze všech zdrohů energie nejvyšší.

  5. ach jo,pořád jsou pro mne srozumitelnější ty kousky hmoty ze dvou barevných chobotniček,díky nimž svítila Paříž,než tohle…prostě s jádrem je to jako s ohněm, dobrý sluha,ale zlý pán…..
    v úctě se před Martinem skláním…. (bow)

    1. 99% jaderných havárií bylo zaviněno lidskou blbostí. V Černobylu nechal vysoce postavený idiot vypnout zabezpečovací systémy reaktoru, aby si s ním mohl ,,hrát“. Kdyby do toho nešťoural, mohl jet Černobyl v pohodě dodnes. A postavit jadernou elektrárnu na pobřeží, ohroženém zemětřeseními a vlnami tsunami byl také ,,genitální“ nápad, samotné reaktory sice vlnu přežily, ale pomocné systémy, nutné pro jejich bezpečný provoz už ne.

      1. obávám se, že až tak jednoduché to nebylo. Nešlo o hraní si, zkoušeli nový systém odběru energie pro vlastní spotřebu elektrárny v případě odstavení (zjednodušeně – jak dlouho se ještě točí turbína bez zdroje a jak dlouho dokáže dodávat energii pro vlastní spotřebu elektrárny). Potkalo se několik faktorů – jiná směna zkoušku připravovala, jiná dělala, operátoři byli poměrně nezkušení, technologie Černobylskéjho reaktoru je na rozdíl od dnešních reaktorů velmi nestabilní na nízkých výkonech a zároveň se zvyšující se teplotou roste reaktivita atd…. Ten reaktor byl původně určen pro produkci štěpného materiálu pro vojáky, energie byla „jenom“ něco navíc

        1. Stručně řečeno: dělali něco, o čem neměli potuchy, jak to dopadne a bez toho, aby se pro případ selhání nějak pojistili. A s tím mořským pobřežím… Kdyby postavili Fukušimu na druhé straně poměrně úzkého ostrova, museli by sice dráty od ní tahat přes hory, ale k té havárii by nedošlo. Jenže to by, (v obou případech), musel někdo myslet hlavou a být nadán schopností předvídat rizika.

      2. … aještě k tomu umístění na břehu moře: Uístění je ok, moře je ideální chladič a je spousta elektráren tak postavených. Co není Ok je fakt, že zeď, která měla bránit průniku vody do elektrárny a pomocných systémů měla menší výšku než dokladují dochované záznamy o tsunami před mám pocit 150 nebo 200 lety… Na základě této havárie prošly všechny reaktory v Evropě a většina ve světě tzv. stress testy, což bylo cvičení, kdy se návrh (design) elektrárny podrobil úvaze: co by se stalo kdyby… přišla tsunami tak a tak velká, rozlila se voda z řeky, přišel tajfun o nějaké síle, zemětřesení větší než původní projekt počítal… atd. Kde to nepošlo, došlo k dostrojení technickými prvky a/nebo organizačními opatřeními.

  6. Musím se přiznat, článek jsem proletěla letem světem, zaznamenala jsem jenom věci pro mne rozumově uchopitelné. A že jich bylo jenom pár! No spíš páreček :) . Když to přeženu, třeba bude mít jednou ??? každá obec svou mrňavoučkou jadernou elektrárničku, tak jako má TAKŘKA každá obec svou čističku odpadních vod.
    Když na začátku článku vzpomínáš počátky jaderné energie. Jako malá jsem byla svědkem výstavby a později i spuštění prvního jaderného zařízení pracujícího pro službu medicíny. Bylo to na Žlutém kopci v Brně v dnešním Onkologickém ústavu. Tatínek mne tehdy vodil koukat na podivnou obrovskou kopuli a vysvětloval k čemu slouží. Tak jsem jako malá začala vnímat jadernou energii. Mnohem , mnohem později tato jaderná energie zachránila tatínkovi život, když jej, už na jiném pracovišti, ozařovali kvůli onkologickému onemocnění. Kruh se uzavřel.
    Martine, (a Dede za zveřejnění) i když jadernou vědou naprosto nepolíbený laik, děkuji za článek. Kvůli mým vzpomínkám.

    1. V Jablonci chtěli nahradit teplárnu zapouzdřeným reaktorem. jenže tím by zkazili byznys jak teplárenské společnosti, tak dodavatelům elektřiny, takže projekt byl zadupán do země. My teď uvažujeme, že se odpojíme od dálkového topení i od dodávek elektřiny a oboje si budeme vyrábět v kogenerační jednotce sami. (budeme pálit a platit jen plyn a radiátory budou moci v létě chladit) Výrobce máme, ekonomicky to také vychází příznivě, ale úřadům se to silně nelíbí a jsou nám házeny klacky pod nohy; protože kdyby to udělalo celé sídliště, šla by pražská teplárenská i PRE se zisky do kopru a páni ředitelé by měli po milionových odměnách a to přece nejde, že?!?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD