POVÍDKA – Tora: Krátký testík

„Otevřete si notebooky, napíšeme si písemku.“ Třída zašuměla nesouhlasem, ale nakonec všichni otevřeli své počítače a nalogovali se na stránky školy. U statusu třídy 8. A už blikala červená hvězdička, oznamující, že test je připraven. Viktorie si povzdechla a proklikla ji. Obávala se, co uvidí. Jejich třídní velmi ráda propojovala jednotlivé učební lekce a její testy byly nechvalně známé v širokém okolí.

 

„Tentokrát jsem byla hodná a test je jednoduchý,“ prohlásila učitelka. „Už jste všichni připojení? Testík je krátký, pár otázeček, jen tak na rozcvičení. Na vypracování máte pět minut, po uplynutí doby se stránka sama ukončí, ale to už znáte. Připravte se, začínáme.“ Naposled přehlédla třídu a odklikla spuštění testu.

Na obrazovkách naskočilo téma: Historie jižních Čech. Žáci se uklidnili. Třídní byla patriotka a tomuto tématu věnovali spoustu hodin výuky i exkurzí po všech cípech jejich krásné země. To půjde.

Historii zemědělství v našem kraji propojuje jako červená nit jedno odvětví. Které to je?

  1. A) Rybníkářství B) Pastevectví C) Lesnictví D) Pivovarnictví.

 Viktorie si oddechla. Vypadá to, že dneska to bude opravdu lehké. Neváhala a zaškrtla odpověď. Další otázka se objevila okamžitě.

V kterém období se tato činnost začala významně profilovat?

Dívka zaváhala. Letopočty nikdy nebyly její nejsilnější stránkou. Nakonec, s lehkými obavami, odklikla: A) 15. – 16. století.

Zatrhněte jméno šlechtice, který měl na rozvoji tohoto zemědělského odvětví největší zásluhy.

Tahle odpověď šla ráz na ráz. D) Vilém z Rožmberka.

Rod tohoto šlechtice měl ve znaku květinu. Víte, kterou?

Další lehká otázka. C) Růže, zatrhla Viktorie s uspokojením.

Páni z Růže, jak byli nazýváni, patřili k nejsilnějším domácím rodům. Jak se jmenoval jeho zakladatel?

Dneska je to opravdu jednoduché, radovala se dívka. To je přece jasné, B) Vítek z Prčice.

Co znamená termín dělení růží?

To jsou otázky jak pro třeťáky, podivila se Viktorie. O je přece jasné – D) rozdělení majetku mezi pět synů Vítka z Prčice.

Kdo nebo co byl/o příčinou toho, že se ustoupilo od jiného, původně zamýšleného způsobu obdělávání krajiny, vlastněné rodem pánů z Růže?

A je to tady. Viktorii zatrnulo. Tohle probírali před časem, tehdy jí to přišlo jako nudná záležitost. V té době měla starost, jak je to mezi Vojtou a Julií, a sledovala víc facebook než výklad učitelky. Prsty vyťukávaly na lavici nervózní crescendo, ale než si rozmyslela, kterou možnost zvolit, obrazovka zablikala a objevil se nápis – Test ukončen.

Třída opět zahučela, tentokrát však víceméně úlevou.

Viktorie přemítala, jaká známka jí z testu asi tak kyne – jestli ta chybějící odpověď byla poslední a ty ostatní má dobře, mohla by to být dvojka, a to by doma měli rodiče zas jednou důvod k radosti. Třeba to vyjde.

Učitelka shromáždila výsledky a nechala je zobrazit na tabuli. Viki nervózně jela očima odspodu nahoru, s úlevou konstatovala, že tentokrát nepadla žádná pětka, dokonce i kolonka čtyřek zůstala prázdná. I Petrovi s Alanem, jindy zarytým čtyřkařům, se zadařilo a posunuli se mezi trojkaře. Její jméno tam s nimi naštěstí nefigurovalo. Dvojek bylo nejvíc, chvíli trvalo, než se zorientovala. Je tam! Málem zajásala nahlas. Pro ni, která s učením bojovala od první třídy, byla dvojka z testu úžasná známka. To bude mít mamka radost! Šťastně se kochala svým jménem na tabuli a honem si udělala printscreen obrazovky, aby mohla svůj úspěch sdělit rodičům co nejdříve.

„Dnešní opakovací testík jste zvládli velmi dobře,“ pochválila třídu učitelka. „Sice jsem očekávala víc jedniček, ale to, že se nevyskytla žádná čtyřka ani pětka, je velký pokrok. Projdeme si test ještě jednou a pro ty, kdo chybovali, si povíme správné odpovědi. První otázka byla jednoduchá a zvládli jste ji téměř všichni. Jen jeden z vás napsal špatný obor. Petře, můžeš mi říct, co vidíš, prosím tě?“

Na obrazovce se objevila lehce zvlněná, zádumčivá krajina, plná remízků, polí a luk, na kterých se pásla stáda ovcí.

„Ovce,“, zahučel Petr.

„A ty nám značí co?“ nedala mu pokoj učitelka.

„Pastevectví,“ zněla nabručená odpověď.

„Tak si to zapamatuj, ano? Abys tam příště zas nenapsal rybníkářství.“

Několik dětí se ušklíblo, ale učitelka už byla u další otázky. „Století jste definovali víceméně všichni dobře, jen Alana bych poprosila, aby si zapamatoval, že devatenácté století bylo stoletím páry, nikoliv stoletím zemědělským.“ Viktorie se usmála. Jak znala Aldu, bylo jí jasné, že odpovědi sázel stylem vyjde – nevyjde. To, že by si něco zapamatoval do budoucna, moc nehrozilo.

„Viléma z Rožmberka jste určili dobře úplně všichni. Stoprocentní úspěch! To se ve vaší třídě moc nevidí, mám radost. Ano, byl to právě tento muž, který rozhodl, že jižní Čechy budou krajinou vlny, mléka a sýrů. Ovšem Táňo, to, že by měl některý z jihočeských rodů v erbu lilii, to jsi nemyslela vážně, že ne?“

„Já jsem se prosím přehmátla,“ pípla oslovená dívka.

„A ty nevíš, že špatnou odpověď můžeš opravit?“ podivila se učitelka. „Nebýt tebe, mohli jste mít stoprocentní úspěch i u růže. Další otázka byla možná malý chyták, ale chytili se jen dva ptáčkové. Vítek byl opravdu z Prčice, a ne z Prkvančic, pánové,“ pohled směřoval opět na Petra s Alanem. Ti se potutelně usmívali a Viki bylo jasné, že tuhle otázku si užili.

„Kdyby to šlo, byl bych tam bejval dopsal, odkud si myslím, že byl,“ zaslechla záměrně hlasitý šepot Alana. Petr ho vzápětí doplnil a to už smíchy vyprskla půlka třídy.

„Nicméně dělení růží by vám celkem šlo,“ nedala se vyvést učitelka z míry. „Když nevezmu v potaz Alana s Petrem, kteří se to samozřejmě doučí, měli jste to všichni správně. Dělil se majetek, pánové, ne skleníky. Natož manželky!“

Pak znovu ťukla do klávesnice a na obrazovku vyskočil portrét vousatého muže v černých šatech s bílým krejzlíkem.

„Jsme u poslední otázky. A ta se vám tedy moc nepovedla. Pár odpovědí nepřišlo vůbec, možná jste nevěděli, možná nestihli. A ostatní… správných odpovědí bylo opravdu pomálu. Koho to máme na obrázku, Viktorie?“

Viki sebou trhla. Zírala na obraz, ale  za nic si nemohla vzpomenout, jak by se vousáč jenom mohl jmenovat.

„Terko?“ obrátila učitelka pozornost jinam.

„Krčín z Jelčan,“ zazněla odpověď.

„Správně,“ potvrdila učitelka. „A tento muž je v podstatě zakladatelem a strůjcem naší nádherné jihočeské krajiny. Kdo mi o něm poví něco víc?“ Rozhlédla se po třídě. „Tak třeba – Mirek?“

Mirek vyskočil a nadýchnul se. Jihočeskou historii miloval, a rád se blýsknul svými znalostmi.

„Jakub Krčín z Jelčan pocházel z chudého rodu, byl původně zemanem. Zkoušel studovat na Karlově univerzitě v Praze, ale vodohospodářská studia nedokončil. Do služby k pánům z Růže se dostal díky přímluvě Evy z Rožmberka. Zachránil ji v lese po pádu z koně, a ona se poté přimluvila u svého bratra Viléma, aby vzal Krčína do služby.“

Viktorie Mirka poslouchala jako u vytržení. Netušila, že má takové hluboké znalosti. V její fantazii se už odehrával příběh, kdy sličná panna padá z koně, zachraňována mladým, krásným jinochem… bude si muset někdy něco o té Evě přečíst.

„Vilém z Rožmberka chtěl pokračovat v díle svého otce, který začal v jižních Čechách budovat rybníky. Pověřil proto Krčína, aby převzal tuto činnost po Štěpánku Netolickém, a svěřil mu výstavbu dalších rybníků. Jedním z nich měl být i velký rybník u Třeboně.“

„Ano,“ potvrdila Mirkovo vyprávění učitelka. „Tam, kde je dnes známé dostihové závodiště, celý ten rozlehlý areál měl být pod vodou. Dovedete si to představit?“

Třída zavrtěla hlavou. Ne, to si opravdu představit nedovedli.

Učitelka pokynula Mirkovi, aby se posadil, a pokračovala ve výkladu sama.

„Rybník, který se začal stavět těsně u města, se měl jmenovat Svět. Krčín si ho pro sebe pojmenoval Nevděk, protože mu bylo kvůli rybníku spíláno i vyhrožováno. Kvůli hrázi totiž nechal zbourat kus tehdejší Třeboně, což ani tehdy nebylo úplně jednoduché. Bohužel během stavby rybníka zemřel, podle kronikářů násilnou smrtí. Nikdy se nezjistilo, kdo ho vlastně zabil. Mohl to být někdo z těch, komu zboural dům. Podezření padlo i na rybníkáře, drsnou společnost lidí, kteří se živili stavbami hrází. Byli to tvrdí chlapi, na svou dobu poměrně sebevědomá cháska, kteří také vedli s Krčínem spory.“

Ve třídě bylo naprosté ticho. Všichni věděli, že jejich učitelka zná spoustu věcí z historie, ale že to mohou být až takovéto detektivky, to netušili.

„Práce na dostavbě rybníků se poté ujal jeho bratr, Matěj. Vilémovi tvrdil, že též studoval v Praze, na rozdíl od bratra ale prý studia dokončil. Tak dlouho se mu vnucoval, až byl skutečně pověřen dostavbou Nevděku, tedy Světa, jak se již novému rybníku u Třeboně začalo říkat. A nejen to. Matěj rozestavěl i další velký rybník, Rožmberk. Jenže sotva práce dokončil, přišla pohroma. Při velkých deštích v roce 1589 se totiž protrhly hráze nejen Světa, ale i Rožmberka. Přílivová vlna smetla téměř celou Třeboň, voda z rybníka Rožmberk pak spláchla všechny osady a vesnice v celém širokém okolí. V Třeboni tehdy zahynul i bratr Viléma z Rožmberka, Petr Vok. Jediná naděje na uchování rodu pánů z Růže – Vilém – byl tehdy již starý, a protože z jeho čtyř manželství se nenarodilo žádné dítě, vkládal velké naděje do svého bratra.“

Během promluvy promítala učitelka na tabuli dobové obrazy z potopy Třeboně. Ve změti prken a sudů plavaly mrtvoly mužů, žen i dětí, pár přeživších zoufale prohledávalo trosky.

V tichu, jaké nyní panovalo, by byl slyšet snad i ten příslovečný špendlík.

„Není proto divu,“ pokračovala učitelka, „že Vilém okamžitě všechny stavby zastavil. Hráze Nevděku a Rožmberku nechal rozvalit, ostatní velké rybníky přikázal vypustit a vysušit. Vysušil i mokřady, nechal zregulovat řeku Lužnici a tam, kde nebylo možno pěstovat obilí, poručil chovat ovce, kozy a skot. Bohužel, rod tím stejně nezachránil. Po jeho smrti přešel majetek na Zrinské ze Seranu, ke kterým se přivdala Eva. “ Na nechápavé pohledy některých žáků ještě dodala: „Přece Vilémova a Vokova sestra, ta, co ji po pádu z koně zachránil Jakub Krčín z Jelčan. Dalo by se říci, že se kruh uzavřel, že?“

„Ale…“ pronesla v zamyšlení Táňa, „tak to by odpověď na poslední otázku měla být správně Vilém z Rožmberka, ne? A ne Matěj Krčín z Jelčan… Vždyť přece Vilém poručil chovat tady dobytek, ne?“

„Otázka ale zněla, kdo, nebo co bylo příčinou, Táňo. To, že Vilém zavedl pastevectví, byl už jen následek toho všeho.  Příčiny byly v podstatě dvě. Ta první byla vražda Jakuba Krčína z Jelčan. Kdoví, jak by se jihočeské panství vyvíjelo, kdyby nezemřel. A ta další, jak jsme si právě rozebrali, byl jednoznačně Matěj Krčín z Jelčan. A to proč?“

„Protože postavil špatně hráze?“ pípla Táňa.

„Ano. A proč je postavil špatně?“

Třída mlčela, jen Mirek zvedl ruku. Učitelka na něj kývla a Mirek vstal.

„Ty hráze postavil špatně proto, že ač Vilémovi tvrdil něco jiného, vodohospodářská studia v Praze studovat ani nikdy nezačal. Prostě lhal. To, co neuměl vypočítat, maskoval rozhodností a neústupností. Dokonce se tvrdilo, že měl smlouvu s ďáblem, tak rychle hnal práce kupředu. Nedbal ani na zkušenosti rybníkářů, ty umlčel buď silou, nebo penězi. Chtěl se před vrchností blýsknout, šlo mu jen o peníze a prebendy. Řečeno dnešní terminologií – nedodržoval technologické postupy.“

„Tak tak,“ pokývala hlavou učitelka. „Jak vidíte, práce kvapná, málo platná. Ale zas na druhou stranu, jen díky tomu máme naši krásnou jihočeskou krajinu zachovanou tak, jak vypadala již kdysi, nezhyzděnou stovkami nebezpečných rybníků. A za to můžeme být všichni Matěji Krčínovi i Vilémovi z Rožmberka jen a jen vděčni.“

Aktualizováno: 20.1.2018 — 07:14

59 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, moc pěkná alternativní povídka. No jo, nedodržoval technologické postupy…
    Jako sci-fi mi to začalo připadat až ve chvíli, kdy se objevily ty ovce jako správná odpověď. Otevřte si notebooky a zadám vám testíček, čas běží, je dneska už možná metoda, jsou na to servery (dodám parafrázi, od mladého vola orat starý se učí, protože nám to předváděl student v rámci referátu o moderních metodách testování).

    1. Vzhledem k tomu, kolik peněz jsme za čtyři roky střední školy nasypala do učebnic, bych klidně ten notebook koupila- však nemusí být ten nejdražší herní, že :) ale obávám se, že učitelstvo na takový pokrok není připraveno :)

  2. Tedy, že je to povídka sci-fi, to jsem si říkala už na začátku, ale přiznávám, že jsem trochu znejistěla, že mám asi nějaké mezery ve vzdělání… úžasně napsáno, krásně se to četlo. Díky autorce i Dede, že povídkování pokračuje.

  3. Perfektně vymyšlené! A pro mne byla povídka rozhodně zábavnější bez úvodu, takhle jsem se musela k „jádru pudla“ postupně dopracovat. :)

  4. Toro jako vždy skvělé počtení.
    Po propustce jsem zase na své nem.posteli. Čeká me ct a operace. To jsem zahájila nový život dost „dobře „!

    1. Karolíno, snad tím tvoje trable končí a konečně se udomácníš v novém – a užiješ si příjemného bydlení. Kdo se ti stará o kočičky, když trčíš v nemocnici? (h)

    2. Karolínko, přeji ti brzké zotavení. Asi se organizmus ozval na ty stálé stresy a napětí. A že toho bylo poslední roky asi až dost.

    3. O kočičky je postaráno jsou spokojení jen jim zkrátka chybím ale ruce na mazlení jsou a misky plné. A mají tam mé věci tak vědí že jsou doma.

    4. Karolíno, doufám, že nejde o nic skutečně vážného a že se brzy dáš do kupy a užiješ si ten klidný život, na který ses tak těšila. Držím palce, ať je to brzo. A děkuji.

    5. Karolínko! Držím ti palce – ať CT neukáže nic hrozného, ať operace dopadne dobře, ať jsi co nejdřív u svých kočiček doma, ať máš konečně pohodu a klid.

    6. Také držím palce, Karolíno, ať operace dobře dopadne a ať máš nemocniční pobyt co nejdřív za sebou a můžeš si opravdu začít užívat nový život! (y)

  5. Pěkný :-)Dost dlouho trvalo, než mi to došlo. Co by kdyby… jen mám pocit, že krajina tam původně byla hodně močálovitá.

  6. Ty jedna šibalko Toro! Ráno jsem si poklidně četla a četla tvoji povídku a najednou jsem byla velmi zmatená. Takže jsem musela číst znovu. Dostala mě vražda Jakuba Krčína, protržení hrází a vyplavení Třeboně. :D .
    Jezdívala jsem na sedlčansko k našemu prvnímu chovateli kníračů, ten kraj jsme tehdy s manželem prochodili s naší knírajdou pěšky. Zastavili se v Obděnicích, kam se chtěl nechat Jakub pochovat.
    Později v práci ve vodním hospodářství jsme s mým šéfem mnohokrát Jakuba Krčína vzpomínali. Na svou dobu to byl úžasný vodohospodářský stavitel, jakýsi vizionář. Uznávám, že v době, kdy svá díla budoval asi moc oblíbený nebyl, vím jak vypadají čerstvé hráze, nezarostlé, holé pusté u vodohospodářských děl. Ale stačí pár let a vhodná výsadba a všechno je k nepoznání.
    Kdysi na své dovolené v Třeboni, jsem si její okolí projížděla s MLP na kole a já si platila i dlouhé vyjížďky na koni. Bylo úžasné projíždět tento obdivuhodný kraj po starých hrázích, na kterých rostly staleté duby a dokonce i smrky. Dutý zvuk kopyt na jejich korunách. Díky Toro za připomenutí šťastných chvil.

    1. Já k tomu napsala úvod, že je to alternativní historie, ale Dede ho tam nedala. Nechtěla jsem nikoho mátnout, to je prostě jen jeden směr fantazy, který jsem zkoušela napsat – bez valného úspěchu :).

      1. Toro promiň, on se asi někde propadl v mailu – jak nebyl u povídky, tak jsem na něj později ani nevzdechla, mea culpa:))
        Jinak já mám ráda, když se čtenáři musejí zamyslet :P

      2. Toro, mě právě bavilo to, jak jsem se zarazila a pak mi to začalo docházet :)
        Teda pro znalé našeho školství je jasné, že sci-fi je už věta „otevřete si notebooky… po uplynutí času se stránka sama ukončí“, že jo :)

        1. mě právě bavilo vymýšlet, jak by to mohlo jednou ve škole vypadat. Děti zůstanou stejné, jen holt ta technika snad pokročí.

  7. Toro, zase po čase jsem si tuhle povídku s chutí přečetla a znovu mě přivedla k zamyšlení, jak malý kousek by stačil,aby všechno bylo jinak.
    Kraj zohyzděný rybníky!!! No toto. ;)

  8. Jen aby to nějací pošahaní ekoteroristé nevzali vážně a nezačali ječet. Blbců, kteří umí jen číst na internetu, ale myslet už ne, je dnes víc, než je zdrávo. Ale bylo by zajímavé, jak by likvidaci rybníků krajina opravdu reagovala.

    1. Ona je to takový druh fantazy literatury – alternativní historie. To jsem prostě jen zkusila napsat, co by se stalo, kdyby… nic víc.

      1. To jsem pochopil ještě, než jsem to dočetl. Ale počtení hezké. I když tahle coby/kdyby témata jsou dost ošidná. Kdysi jsem četl odborný elaborát na téma: Co by s námi bylo, kdybychom Mnichov odmítli a postavili se Hitlerovi. Analýzu svěřili počítači,tehdy nějakému sálovému, naládovali do něj všechna dostupná data a výsledek byl jednoznačný: Neměli bychom šanci, protože i kdyby se našel někdo, kdo by nám chtěl pomoci, jako že tehdy o to nikdo nestál, (mír za každou cenu, nakonec z toho byla světová válka), neměla by se k nám ta pomoc kudy dostat.

  9. Toro, zajímavý nápad. Netušila jsem, o čem povídka bude, do věty: „Abys tam příště zas nenapsal rybníkářství.“ Pak to nabralo nečekaný spád. :D
    No jo, třeba bych dnes místo té krajiny zhyzděné stovkami nebezpečných rybníků milovala bečení ovcí. ;)

  10. Tak dnes jsem se stala mistrem světa ve skoku na špek.
    Do věty „Tam, kde je dnes známé dostihové závodiště, celý ten rozlehlý areál měl být pod vodou“ jsem si poklidně četla, a od ní jsem byla zmatená jako vlaštovka vletěvší do hodovní síně plné bujarých hostů. Až do konce. Pak teprve svitlo – pomalu. Moc pomalu.
    Toro,výtečný nápad na povídku „Jak to také mohlo být.“

    1. :) psala jsem výše, nechtěla jsem nikoho zmást, chybí tam úvod, že je to alternativní historie :) Ale hlavní je, že to nakonec doklaplo, že?

  11. Toro! Výborná povídka, dokonce mne donutila prohrábnout se historií a taky jsem si v mojí knihovně vyhledala po velmi dlouhé době vyhledala knihu od Niny Bonhardové „Tanec rabů“. Na tu knížku mám vzpomínky, byla to první kniha, kterou mi otec vyndal z jejich dospělácké knihovny, když jsem tenkrát dlouhodobě loudila, že už chci knihy z jejich knihovny.

  12. Toro, moc hezky se to četlo ! Tedy o jihočeských rybnících a Pánů z růže vím a předpokládám, že i Jakub z Krčín je historická postava (no jo, moje mezery..) Ale jak je to s tou druhou částí ??? Opravdu se hráze protrhly (důvod a následky-pravda nebo ne?) a smetly Třeboň? Nebo, jak se domýšlí ostatní, je to „autorská fantazie, která se vydala jinam“. Jak já nejsem fanda Sci-Fi, tak to asi neumím dobře rozlišit, kde končí pravda a začíná jiný směr! V Třeboni jsme byli snad 2x, obešli „Svět“(jo kdyby to šlo tak snadno jako ten rybník), nakoukli do hrobky Rožmberků, ale přiznávám, že o detailní historii A-B otázek testu jsem se nezajímala.

    A nepropašovala jsi tam ani jednu kočku :):)

    1. Maričko, to je druh fantasy, tzv. alternativní historie. Takže neboj, hráze se neprotrhly, Krčína z Jelčan nezabili a pastviny v jižních Čechách jsou jen okrajově :)

    1. U nás je ještě pořád a odpoledne dokonce trochu připadlo. Zahrádka je taková čistá, upravená :) konečně.

  13. Milá Toro, tuhle povídku jsem si fakt užila – parádní příklad alternativní skutečnosti, aneb když vběhnete vesmíru do druhé nohavice:)) Takže je to samozřejmě krásně realisticky napsané :D

    1. Ano, přesně tohle mě napadlo- tady se v kalhotách času vydali jinou nohavicí :) Báječné, díky, Toro. Takový dějepis by mě bavil.

  14. Tak som sa dozvedela veľmi zaujímavé veci-nikdy som tam nebola.Tora ako vždy,zaujímavé a pútavo napísané.Jedno leto teda prejdem južné čechy./ Noo,prejdem-prejazdím,poznám sa.Ja nie som rodina Zane./

    1. Verenko, nevěřit mi, nevěřit – teda v této povídce. Je to jen vymyšlené, jižní Čechy jsou plné rybníků a jsou nádherné. Rybníky i krajina. Pryč s pastvinami!

  15. A hele – známé dostihové závodiště v Jižních Čechách?! Pak je to opravdu fantas magorie (rofl)

    Jinak jsem místy byla na pochybách, jestli nás to ve škole učili správně nebo jestli se mi to zase pomíchalo v hlavě – já fakt myslela, že u první otázky platí za a) rybníkářství (chuckle) ! A ono je to jinak. Schválně, jestli na Valachoch mají rybníky od obzoru k obzoru?! (chuckle)

    Úžasně napsané – bravo!

  16. Paralelní svět?

    Jinak se to četlo moc hezky a náhodou ta vyučovací metoda super.

    Já jsem kdysi o tom rybníkářství četla a fascinovalo mě, jakými celkem primitivními metodami vypočítávali pevnost a mohutnost hrází, které opravdu vydržely. Super velká voda se samozřejmě nepočítá, to se prostě stane.
    Jinak ten pohled na jinou jihočeskou krajinu by byl zajímavý.

Napsat komentář: Dede Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD