GEOPOLITIKA: Šíitské schisma – a co dál? (Blízkovýchodní Hra o trůny 2)

Většina světa ví, že se muslimové dělí na šíity a sunnity a že rozštěpení přišlo na odpovědi na otázku, kdo bude vůdcem všech muslimů po smrti proroka Mohameda, zdali Abú Bakr, který se stal prvním chalífou, nebo Alí, Mohamedův synovec. Potíž je v tom, že většina světa neví, že tím to všechno jenom začalo. Skutečnost, že se obě větve islámu vyvíjely odděleně, vedla k tomu, že vyústily v dvě poměrně odlišné teologie, byť si to ani jedna ze stran nechce přiznat a trvá na tom, že „islám je jen jeden“.

 

Odlišnost obou větví ovlivnila zejména skutečnost, že se perské impérium v roce 1501 rozhodlo z geopolitických a strategických důvodů přinutit všechny perské muslimy ke konverzi k šíitskému islámu. Důvodem bylo zejména posílení unikátní perské identity ve vztahu k Osmanské říši, která byla tou dobou hlavním perským rivalem. Idea byla taková, že bude-li mít Persie/ Írán odlišné náboženství, bude pro impérium snazší budovat a rozšiřovat svůj vliv. Šíitský islám tím dostal velmi svébytně perský charakter, který ovlivnilo zejména původní perské náboženství – zoroastrismus – a charakter říše, coby staré, centralizované a velmi byrokratické entity.

 

Šíité byli od počátku v menšině; dlouhodobě se jejich populace pohybuje kolem 15 % globální muslimské populace a mnohým většinovým sunnitům jsou trnem v oku. Z teologických důvodů sunnitům nejvíce vadí velmi laxní přístup šíitů k tauhídu, tedy nauce o jedinosti Boží; šíité jsou sunnity často obviňováni z polyteismu, tedy z toho, že nevěří v jednoho Boha, ale uctívají celou řadu jiných osob. Zejména pak dvanáct imámů, kteří byli podle šíitů prvními následovníky proroka Mohameda a kteří mají status odpovídající svatým. Poslední z nich, Mahdí, se podle šíitů narodil, ale je skryt a přijde jednoho dne na svět a s sebou přinese mír a spravedlnost pro všechny. Tuto postavu zmiňují pouze někteří sunnitští učenci okrajově, ale nemá pro sunnitský svět výraznější vliv; šíité ovšem Mahdího uctívají jako svatého a jako spasitele a vykupitele najednou. Člověk celkem snadno porozumí, proč mají sunnité s touto interpretací problém, pokud zásadně trvají na tom, že jedinou bytostí, kterou by měl správný muslim uctívat, je Bůh a pouze Bůh.

 

Šíité mají svůj (ne úplně přesný, ale pro ilustraci se dá použít) ekvivalent katolických svatých, světí imámy a mají, podobně, jako Katolická církev, hierarchii, zatímco sunnité jsou decentralizovaní, imámové nejsou svěceni, ale jsou, dalo by se říci, „poučení laici“. Mají čtyři hlavní školy výkladu islámského práva a spoustu náboženských autorit, které jsou vůči sobě navzájem na podobné úrovni, ale rozcházejí se ve svém učení. Dále šíité mají často honosné a zdobné hrobky – sunnité mívají pouze jednoduché náhrobky se jménem a datem narození a úmrtí. Sunnité mají absolutní zákaz zobrazovat Boha, proroka Mohameda a u konzervativnějších proudů i cokoliv dalšího – lidi, zvířata, přírodu, a tak dále. Šíité oproti tomu zobrazují kromě Boha vše, i proroka Mohameda, jediné pravidlo v tomto ohledu je, že nemá být zobrazen ve znevažující podobě. Obdobně je rozdíl i v chápání hudby: zatímco sunnité hudbu jako takovou zpravidla odmítají celkově, šíité odmítají „hudbu vedoucí k dekadenci“, tedy zpravidla taneční hudbu, zatímco ostatní je dovolená. Zde je záhodno říct, že většina muslimů, ať už sunnitů nebo šíitů, hudbu poslouchá ve velkém a jakoukoliv a ze „zákazu“ si nic nedělá. Pokud by se to hodně, ale skutečně hodně zjednodušilo, šíité jsou podobní katolíkům, ale na rozdíl od skutečných katolíků jsou ve výrazné menšině, zatímco sunnité jsou zhruba, zjednodušeně, podobní protestantům, pokud tedy popisujeme rozdíly mezi těmito dvěma proudy v islámu.

 

Menšinový charakter šíitů, jakož i fakt, že bývají mimo oblasti, kde jich je většina, pronásledováni, je i jedním z důvodů, proč mají šíité dovolenou takíju, tedy lež o vlastním vyznání; správný muslim by neměl lhát, ale šíita, který lže o svém vyznání v případě ohrožení, podle šíitského pohledu nehřeší. Tento koncept bývá na Západě často interpretován jako možnost všech muslimů beztrestně o čemkoliv lhát, ale tak to není. Týká se jen šíitů a jen v tomto případě.

 

Jak jsme již řekli, hlavním charakterem, odlišujícím šíity od sunnitů, je jejich hierarchie. Na čele šíitů (teoreticky) stojí velký ajatolláh (v zásadě ekvivalent papeže), pod ním jsou ostatní ajatolláhové (v zásadě ekvivalent kardinálů) a pod nimi další klerici až k místním imámům v jednotlivých mešitách. Co ovšem šíity od katolíků odlišuje naprosto zásadně, je schisma, které v šíitském světě panuje, a které je podobné době, kdy jsme měli v Evropě papežů několik. V současné době si titul velkého ajatolláha nárokují dva: Alí Sistání v iráckém Nadžáfu a Alí Chameneí, který je zároveň nejvyšším vůdcem Íránu. První zmíněný je velmi tolerantní a otevřený k jiným náboženstvím, druhý je velmi konzervativní a kromě toho, že zastává konzervativní pozice, je ještě k tomu perský nacionalista. Jak k tomu došlo?

 

Třebaže byl šíitský islám íránským státním náboženstvím od počátku 16. století, u šíitů nikdy nefungoval „caesaropapismus“. Vždy byla hlava kléru a hlava státu; obě instituce reprezentovali dva různí lidé. Až do Rúholláha Chomejního, který v roce 1979 vyhlásil islámskou revoluci a stal se zároveň velkým ajatolláhem a nejvyšším vůdcem země. Alí Sistání se stal velkým ajatolláhem pro všechny, kteří tuhle Chomejního hru odmítali a Alí Sistání dodnes odmítá se jakkoliv podílet na světské moci v Iráku, kde sídlí. Potíž je ta, že Alímu Sistánímu je 87 a Alímu Chameneímu 78 a začíná se spekulovat o tom, kdo oba nahradí a jestli náhodou je třeba oba nenahradí jeden velký ajatolláh a neukončí schisma; od počátku protirežimních protestů v Íránu tohle téma rezonuje víc, než kdykoliv jindy.

 

Jak jsme si už řekli, šíitský islám, třebaže na počátku měl charakter „jiného názoru na to, kdo bude následovat proroka Mohameda“, vyrostl skrze oportunismus perského impéria v íránské státní náboženství. Hlavním důvodem bylo to, že má hierarchii, u které rozhodnutí shora musejí být akceptována dole a také to, že ten, kdo seděl nahoře a rozhodoval, byl v Íránu a ne jinde. Tímto způsobem se šíitský islám šířil všude tam, kde perské impérium mělo své državy. Když se dnes íránský režim na tyto vazby odvolává, reálně mu o žádné náboženství nejde, ba ani o to, aby bylo na světě více šíitů. Hlavním důvodem íránského zájmu o zahraniční šíity je fakt, že žijí ve strategicky velmi zajímavých oblastech a že mají s Íránem něco společného, na čem se dá stavět, respektive čím se dá ospravedlnit případná aliance.

 

Šíité se, na rozdíl od některých sunnitských extrémistů, neangažují v takovém tom chaotickém teroristickém boji, kterého se Evropa poslední roky tolik obává; šíité nepáchají sebevražedné atentáty – podobně, jako katolíci, mají přísný zákaz sebevraždy z jakéhokoliv důvodu – a jedinou šíitskou teroristickou organizací je libanonský Hizballáh, kterému nejde ani tak o náboženství, jako o boj proti Izraeli za íránské peníze (je v podstatě jen zahraniční prodlouženou rukou íránských Revolučních gard; Revoluční gardy, zkráceně IRGC, jsou pak v íránském režimu vcelku přesným ekvivalentem československých komunistických Lidových milicí).

 

Hizballáh není typická teroristická organizace, jak ji známe: je to spíš kombinace mafie, armády, politické strany, sociálního systému pro libanonské šíity a až nakonec tajné služby, která občas používá teroristické metody proti civilistům, ovšem nikdy ne sebevražedné. S výjimkou Hizballáhu šíitští teroristé nejsou. V Jemenu válčící Hútíové bývají Saúdy za teroristy označováni, ale jde pouze o regulérní povstalce proti jemenské mezinárodně uznané vládě, která šíity dlouhodobě perzekuovala. A Írán, stejně jako Rusko, velmi rád využívá skutečné, nebo i domnělé křivdy na „šíitských bratrech“ kdekoliv v regionu, pro posílení svého vlivu ve svém „blízkém zahraničí“.

 

Proti šíitům stojí i všichni naši islamističtí nepřátelé: al-Káida, Islámský stát, Muslimské bratrstvo, Tálibán, jakož i okrajovější extremistické skupiny; šíité jsou z tohoto důvodu, i z důvodu daleko bližší hodnotové spřízněnosti se Západem, lidé, se kterými bychom si mohli dobře rozumět. Jenže tak jednoduché to není.

 

Jak již víme, centrem světových šíitů je Írán, maximálně tak Irák, mluvíme-li o následovnících Alího Sistáního, a i Irák je dnes pevným spojencem Íránu (protože je šíity ovládaný). A od roku 1979 je Írán se Západem na nože; v jednom z dalších dílů se podíváme na to, proč tomu tak je, ale tato skutečnost, v kombinaci s tím, že si protizápadního étosu (navzdory společným hodnotám v mnoha ohledech) všimlo Rusko, způsobila, že blízkovýchodní šíitské státy a šíitské reprezentace jsou napojeny nejčastěji na Teherán a někdy i na Moskvu, což z nich dělá, navzdory tomu, že si hodnotově celkem rozumíme, pro Západ velmi problematického partnera.

 

Šíité byli na Blízkém východě dlouho ve velmi špatné pozici. Byli silně utlačováni v Iráku za vlády Saddáma Husajna, dodnes jsou mezinárodně uznanou vládou utlačováni a mučeni v Jemenu, podobně se k nim chová Saúdská Arábie, kde jsou v menšině a Bahrajn, kde jich sice je většina, ale jejich vláda je loajálním spojencem Saúdů. Až americké zásahy na Blízkém východě po roce 2001 způsobily oslabení jejich tradičních nepřátel (zejména Saddáma Husajna) a Írán se tak chopil situace, protože pochopil, že si může udělat impérium ze „šíitského světa“ podobně, jako to zkouší Rusko s „ruským světem“.

 

Západ je v případě šíitů ve velmi složité pozici: musí manévrovat mezi skutečností, že hodnotově to jsou muslimové, kteří jsou blízko našemu pojetí života, ale jako na potvoru mají spojence, které my nemůžeme, ze zcela jiných důvodů, s šíitským islámem zcela nesouvisejících, vystát. Zatím nemáme jedno pořádné stanovisko, jak se k nim postavit, ale hodiny tikají a chtělo by to ve věci mít jasno.

 

A mimochodem, taková drobná zajímavost, která odporuje očekáváním, nakonec: šíitský islám je jedním z nejtolerantnějších náboženství na světě, pokud jde o transsexuály. Podle šíitského islámu má pohlaví duše, a pokud se člověk narodí do „nesprávného těla“, je plně podporován společností ke změně pohlaví, protože zůstal-li by fyzicky původním pohlavím, mohl by „hřešit“ tím, že bude mít homosexuální svazek (a v této otázce je šíitský, stejně jako jakýkoliv jiný islám velmi konzervativní), a ještě takový, že by ním partnera či partnerku uváděl v omyl. Z tohoto důvodu je íránská teokracie jednou ze světových velmocí, pokud jde o umožňování a financování změny pohlaví. Není potřeba ani dodávat, že sunnité tento pozoruhodný aspekt šíitské teologie považují za další důvod k tomu, proč šíity považovat za odpadlíky pochybných mravů.

 

Aktualizováno: 10.1.2018 — 16:26

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Super článek, jen tak dál, o historii se dost zajímám včetně Islámu, fakt dikas, těším se na pokračování.

  2. Patřím k té většina světa která ví, že se muslimové dělí na šíity a sunnity a to je tak všechno. Díky za dnešní článek. Budu si ho ale stejně muset přečíst ještě nejméně jednou.

  3. Andy zajímavý článek (stejně jako první), budu si ho muset přečíst ještě jednou s odstupem pár dnů (až „vstřebám“ tenhle) a pokusím se si co nejvíc pamatovat (ale neslibuji :)). Pro mě jsou vůbec všechny ty arabské země tak myšlenkově a kulturou(natož politicky) vzdálené, že ač se občas snažím to rozkličkovat a alespoň částečně rozumět a pochopit, moc se mi to nedaří. A jejich jména (hlavně všech těch Saudských princů) mi to neulehčují :)

    1. Právě proto se snažím je přiblížit :) Jinak taková drobná poznámka: Írán není arabská země, jsou kulturně úplně odlišní, mají indoevropský jazyk (arabština je semitský jazyk) a úplně jiný kulturní základ.

  4. Už jsem se těšila na pokračování, opravdu zajímavě napsané vysvětlení něčeho co se zdá docela skryté a neproniknutelné pro laika.

  5. Dobře se to četlo! Mimo jiné díky za příměr katolíci versus protestanti – chápu, že jde o hrubé zjednodušení, ale je to tak lépe představitelné a lépe zapamatovatelné.
    Ke komu se přiklonit, koho podpořit, to je v tomto případě jako tanec mezi vejci!

    1. Ono to sice hrubě zjednodušené je, ale ten příměr hodně sedí – hierarchie vs. žádná hierarchie, svatí vs. žádní svatí, de facto ikony vs. přísný zákaz zobrazování, interpretace Koránu podle hierarchie vs. každý si ho interpretuje, jak chce – těch podobenství mezi rozdílem katolíci – protestanti tam je poměrně dost.

  6. To je tedy hotová detektivka. Andy díky za přínos k mému vzdělání, mám v této otázce opravdu chaos.
    Moc bych těm všem státům přála takový život jako máme my tady, bez válek a vraždění. Víra je však jedna věc a náboženství druhá.Tak alespoň se trochu orientovat v problém je důležité.
    Je vidět, že ztracená světová prestiž je značným oříškem pro více států a to i v Evropě.

  7. Děkuji Andy za tento seriál. Moc si vážím toho, že
    se přístupnou formou snažíte o popis složitých skutečností. Už se těším na další díl.

    1. To jsem rád, že se Vám to líbí! Prozradím, že další díl za týden bude o Turecku a jeho ambicích.

  8. Vzhledem k tomu, že sleduju tvůj facebook, tak o rozdílech mezi šíity a sunnity vím aspoň to základní, byť bych se neodvažovala říct, že se v tom vyznám. Co mě v tom dnešním přehledu zaujalo je problematický postoj k jejich spojencům, když už bychom se hodnotově shodli. Jenže mám dojem, že si stejně jednou budeme muset stranu vybrat a pak bych asi byla víc nakloněna šíitům než smečce vedené Saúdy. No, jsem ráda, že to není na mně:))
    Jo a fascinuje mě ten dodatek s transexuály – tady se mi jejich teorie vysloveně líbí! :)

    1. Dede, bohužel si myslím, že si vybírat nebudeme, tak otázka vůbec nebude stát. Více než devadesát procent muslimů vyskytujících se v Evropě jsou sunnité a jejich absolutní i relativní počet se bude už jen zvyšovat, takže žádný výběr neexistuje. I když ve vztahu k nemuslimům by v konečném důsledku možná ani žádný rozdíl nebyl.

      1. Tak šíitští Íránci odešli do diaspory na Západě v mnohamilionových počtech a problémy s nimi žádné nejsou.

        1. A jak zmínění Íránci na Západě převážně žijí? Udržují velké rodiny – všichni strýčkové a bratranci pospolu – nebo se rozdělili mezi původní populaci? A ve kterých zemích je jich nejvíc?

          1. Jsou vesměs integrovaní mezi domácí populací, mají běžně partnery / manžele z řad domácích, a to klidně i íránské ženy domácí muže. Udržují ale zpravidla kulturu (jazyk, kuchyni, literaturu, atd.). Nejvíc jich je v USA, Kanadě, Skandinávii, Británii a Austrálii. V USA patří, podobně, jako Kubánci, mezi velké voliče republikánů a byli strašně moc proti Obamově dohodě s íránským režimem. Kolikrát mají Západ radši, než mnozí lidé ze Západu… Íránci venku totiž bývají venku proto, že nesouhlasí s režimem, jaký vládne doma.

          2. A pokud jde o náboženství, islám chápou většinou jako kulturní rámec pro svatby/pohřby/svátky během roku, a to ještě zdaleka ne všichni… jinak nejen Íránci v exilu, ale ani Íránci doma, zpravidla moc praktikující nejsou. Je to jediná země na Blízkém Východě, kde je lid daleko sekulárnější, než jejich vláda.

      2. Jinak ono to podle mě nebylo myšleno tak, ve smyslu koho si ke spolupráci vybereme v Evropě, ve smyslu přistěhovalců, ale spíš ke které skupině států či významných nestátních aktérů na Blízkém Východě se přidáme, protože se tam, chtě nechtě, angažovat nějak musíme a těžko tam být neutrální.

  9. Díky, Andy, tohle je dobrý seriál. Něco maličko vím z poměrně neuvěřitelného zdroje – od Karla Maye :D :D
    Pro Kara ben Nemsího měl relativně slušně načteno…
    Samozřejmě má to svoje limity, taky to nejsou úplně aktuální informace, ale jakýsi základ, že aspoň vím, o čem se mluví, to je (a navíc mě to tehdy ohromně bavilo).

    1. Nevěnoval se Karl May hlavně oblasti dnešní Sýrie a Iráku? Pokud vím, tak se zabýval hodně Kurdy, potažmo jezídy (jezídi jsou náboženství, etnicky to jsou ale Kurdové).

      1. Kara ben Nemsí měl tři hlavní pole působnosti: mezi beduíny, na Balkáně a v Turecku (cyklus Ve stínu padišaha) a třetí cyklus V říši stříbrného lva se odehrává v Iráku a okolních zemích a věnuje hodně prostoru úvahám o světových náboženstvích (křesťanství, islám, lamaismus…)

  10. Výborný seriál, ba dokonce lepší, než jsem si myslela ;) !

    Třebas já vůbec nevěděla, jaké jsou rozdíly mezi oběma větvemi islámu, ba co víc, že šíité jsou vlastně ti hodní! Já si furt říkala, proč se tak mezi sebou perou. Děkuju za osvětu, je jí opravdu třeba.

    1. No, hodní. Ono spousta sunnitů je také hodná, potíž je v tom, že sunnité jsou podobným způsobem roztříštěni jako protestanti, ale daleko, daleko víc, takže tím, že nemají žádnou ústřední autoritu, která by mohla říct, jak to je, se mezi nimi vždy najde dost cvoků, kteří budou kázat nenávist a je vcelku jedno, jestli jiní sunnité budou říkat „ale my fakt takoví nejsme“, protože to o nich konkrétně třeba bude pravda, ale to je tak všechno. Šíité bývali viděni na Západě celkem dlouho jako „ti zlí“ proto, že Írán nebyl nikdy zrovna zemí, která by se Západu chtěla nechat podřídit a šíitská hierarchie, navzdory celkem solidní hodnotové blízkosti s námi, byla od šestnáctého století prodlouženou rukou íránské státní politiky (a tedy i zahraniční politiky), a právě hierarchie znamenala, že u šíitů byla loajalita vůči jednomu nahoře, no a když jsme, coby Západ, s tím jedním nahoře nebyli zadobře…

      Ale fakt je ten, že šíité mimo Írán naprostou většinu své historie měli dost práce s tím, aby se nenechali zavraždit, takže pokud jde o „vzájemnou“ nesnášenlivost, nezáleželo to úplně na nich.

      Výjimku tvoří jen syrský assadovský režim, který funguje tím způsobem, že v Sýrii, která je početně dominantně sunnitská, protežuje všechny menšiny (šíity, křesťany, alávity, alevity, drúzy, atd.) na úkor sunnitské většiny, kterou velmi brutálním způsobem dlouhodobě utiskuje, což samozřejmě znamená, že jakmile útlak poleví, stane se přesně to, co se v Sýrii stalo a čeho jsme svědky. Navíc tyhle „vládnoucí menšiny“ v Sýrii patří dlouhodobě k syrské smetánce, před válkou žily poměrně bohaté, vzdělané, sekulární životy, ovšem za jakou cenu.. Totéž, ale v opačném gardu, dělal v Iráku zase Saddám Husajn. Protežoval irácké arabské sunnity, kteří byli menšina a brutálně potlačoval ostatní etnika a vyznání (Kurdy, jezídy, šíity, křesťany, atd., a to ty křesťany ještě v rámci možností nechával na pokoji, protože je neviděl jako konkurenci v mocenském boji).

    1. Je a není. Je potřeba si to představit tak, že tam většinou jsou nějaké dva bloky, ke kterým se všichni ostatní snaží nějak postavit (vybrat si stranu), ale jsou tam různé zbytkové loajality z předchozího uspořádání, kdy to dělení bylo jiné, je tam něco oportunismu a takového toho „nepřítel mého nepřítele je můj, když už ne přítel, tak dočasný spojenec“ a tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD