Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Jak na nový rok…

„Jsou jak utržený od řetězu, co?“ poznamenal se širokým úsměvem páneček, když si nasadil čepici, kterou mu hravý Tarkan zase shodil. Takhle si prý představují koně zábavu! Panička vypadala jako ztělesněná spokojenost – házela mi klacík a nechala běhat na volno i Tarkana, protože ten kůň si stejně myslí, že je pes a je ochotný vzorně přicválat na povel „pocem“, a to dokonce i bez pomoci mrkve nebo jablíčka.

 

Co panička našla zrzounovi bydlení na malém statku poblíž našeho městečka, chodí s námi na vycházky i páneček. Všichni z toho máme radost. Tarkan je skoro celý den venku s dvěma místními kobylkami, panička se nemusí stydět za to, že má koně, na kterém nejezdí, já můžu všude běhat na volno a páneček tam chodí rozmazlovat kočky. Po závodních stájích se Tarkanovi určitě nestýská, domácí péče je prostě domácí – když už ho panička nemůže mít v obýváku.

Běžela jsem za příjemně umrzlé cestě a radovala se z ticha. Minulá noc byla děsná – a to říkala i panička. Snažila jsem se ten rámus přeštěkat, ale Silvestr zvítězil. Nevím, jak vypadá, ale musí to být pěknej vztekloun, když kolem sebe tak práská. Na statku říkali – chudáci koně! To chápu, když si do toho Silvestra nemohli ani kopnout!

Byla jsem tak trochu… dost napřed, když na mě zasyčelo křoví. Leknutím jsem málem udělala kotrmelec, ale naštěstí mě nikdo neviděl. Přikrčila jsem se a opatrně propátrával keř. Jauvajs! A pak to zase odněkud prásklo a semlelo se několik věcí naráz.

Nejdřív kolem netušeným tryskem proběhl náš koňský vysloužilec. Páni, to muselo být, když Tarkan ještě závodil! Za ním pádila – podstatně pomaleji – panička a zoufale na mě volala: „Rózko, aport!“ Cože?? No, dobrá, už běžím! Tarkana přinést nedokážu, ale můžu ho zkusit přemluvit. Páneček šel v dálce mírně zrychleným krokem a vypadal šokovaně. Ne z Tarkana, ale z paničky. Ona běhá!!

Tarkana jsem dostihla až na kopečku, a to jen proto, že se sám zastavil. Vypadal opravdu rozrušeně, tak jsem nechala přemlouvání uzrát. Místo toho jsem pohledem hledala paničku. Statečně běže… rychle kráčela a představte si, že občas dokázala i vypísknout! Z pánečka jsem viděla jenom, eh, jeho pozadí. Podívala jsem se pořádně. No vážně, on se snaží vlézt do toho syčícího křoví!

Úplně jsem zapomněla, že mám aportovat Tarkana a rozběhla se pánečkovi na pomoc. Naštěstí to za mnou dusalo, což znamenalo, že se Tarkan aportuje sám. Možná ho taky zajímalo, co páneček tropí! Zatímco si cestou panička chytila rozpačitého zrzavce, já se opatrně přiblížila za pánečkovo pozadí a naslouchala. Syčí to? Útočí to? Budu muset být statečná?

V hloubi křoví se zablýskly vzteklé – a vyplašené – zelené oči zasazené v mrňavé mouraté hlavě a já se s povzdechem uložila na zem k dlouhému čekání. Ne, nebudu muset být statečná. Ale vsaďte se, že zase budu muset být snášenlivá a mít pochopení! Stačilo poslouchat pánečka.

„Neboj,“ vrkal do křoví. „Ještě dnes ti sem přinesu mističku s papáním. A vodičku… Je zima, musíš se rychle rozhodnout. U nás je teplo a plno jídla. A kocour na hraní. Neboj, já určitě přijdu…“ A páneček se začal vysunovat z křoví ven.

Koukali jsme na něj všichni. Tarkan zvědavě, panička tázavě a já rezignovaně. „Františku?“ pípla panička. „Ke komu jsi to mluvil?“ Páneček se začervenal a mrazem to nebylo. Panička nahlédla do křoví. Pak se usmála a když pánečka objala, tak jsem věděla, že z tohohle už zase není úniku.

Jak na Novej rok, tak po celej rok.

Vážně? To snad ne!

Kočky, všude kočky.

Chudák pes – já.

Hm.

I když… no, uvidíme. Já legraci kazit nebudu!

 

Přeju vám krásnej chlupatej novej rok a bezvadně si ho užijte!

Vaše Rozárka

 

KONEC

Aktualizováno: 8.1.2018 — 09:24

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zcela OT odkaz pro Matyldu a její Kačku a všechny dámy, které mají zájem o módu). Léta jsem sledovala Módní Peklo (ale do diskusí nepsala – zato jsem mezi diskutujícími poznala dvě tady z nás, ony vědí). Teď to tam po dvojím přeprodeji (nejdřív webdio, pak mafra) skoro umřelo, ale ze sentimentality to tam čtu dál.
    Nicméně, o co mi jde – teď tam píše nějaká paní, která se té stránce pokoušela nabídnout své články, nepřijali je – údajně kvůli tomu, že jsou slovensky. Zveřejnila je jinde. Jsou pěkné, odkaz zde: https://www.sashe.sk/barvinok/journal/z-historie-mody-saty-z-mesacneho-svitu – po rozkliknutí odkazu na konci článku uvidíte i ty dva předchozí.

    1. Z Módního pekla se bohužel stalo něco podobného jako z Arome. Mrtvý web o ničem s pitomými článečky, kam ještě ze setrvačnosti chodí někteří bývalí členové, ale vlastně už tam není o čem se bavit. Na parfémový web Arome jsem chodila pěknou řádku let, mělo to opravdu úroveň, články, diskuse i bazar byly opravdu na výši. Patřilo to stejné majitelce jako MP. Poté, co bylo prodáno, stalo se z něj postupně jakési „bravíčko“ pro školačky, kde se probírá barva rtěnek a očních stínů. Už tam ani nechodím, je to tristní.

    2. Dobré články. Ano, z Módního pekla se stalo cosi, co už nestojí za čtení a že jsem ho dřív četla hodně a leccos mě naučilo. Ada psala o kvalitních věcech, jak je poznat, jak si je vybrat, ale co se tam píše o plavkách na příští léto typu „přestřihni kapesník a přidej čtyři metry provázku“, nejsem už ta správná cílová skupina, jako ostatně nikde. Na Módním pekle jsme si aspoň nepřipadala jako vyvrhel, kterýžto pocit ve mně umí vyvolat většina webů i obchodníků.

      1. To tak bývá. Když něco funguje dobře, tak se to vylepšuje a vylepšuje, až se to přepískne a z dobře fungujícího čehokoli se stane naprosto nepoužitelný brak.

      1. Dede, no já také při čtení..“vypadal šokovaně. Ne z Tarkana, ale z paničky. Ona běhá!!..vyprskla smíchy. Tahle věta se ti obzvláště povedla.

        A také se přidávám ke zklamaným komentářům, že se nás chystáš ochudit o roztomilý Rozárčin zápisník. Když už jsi tohle povídání nazvala „Jak na nový rok…“ tak po celý rok“ a protože ten rok právě začal…? Prostě popuvažuj, třeba jen občas můžeš něco napsat sem pro nás, kdy nebudeš vázána počtem slov a tak to může být i delší. Protože je mi jasné, že Rozárka správně odhadla, že páničkovo „vrkání do křoví“ skončilo tak jak si to představoval. Jen my teď nebudeme vědět, „jak to bylo dál“ a to nám nemůžeš udělat :)

        1. Maričko, ty prostě umíš potěšit! (inlove)
          Já nevím, s tím pokračováním. Uvidím, jaké nutkání budu mít tuhle neděli :P

  2. Jejda, to už je vážně konec? A jak já teď bez Rozárky poznám, že už je zase pondělí? No?
    Moc moc moc se přimlouvám a prosím, aby nám Rozárka ještě něco naškrabkala (dog) (inlove)

  3. Děkuju za Rozárku a všechno to zvířectvo, které se kolem ní ochomejtalo. A všechna ta dobrodrůža, která jsme potkávali spolu s ní. Známe je také, a proto to bylo pro nás, lid zvířecí, tak milé povídání. Dede, velký DÍÍÍÍK!

  4. Děkuju všem, kdo jste vydrželi Rozárku sledovat celý rok :)
    Byl to projekt na rok, takže povídání tímto končí. Můžete se bavit myšlenkou – co v tom křoví bylo? Jistě, kočka… Kotě? Kocourek nebo kočička? Přišlo opravdu do rodiny? Co na to Merlin? :)

    1. Néééé – to nám nedělej! Rozárka musí pokračovat, teď bude napínavé, jak to s novým přírůstkem bude. Navíc jsem pro to, aby panička opět nasedla na kůň! Taková škoda, mít koně a nejezdit – však nemusí skákat přes překážky, stačí krokem po lesních cestách. Prosím, prosím, zkus v Rozárčiných deníčcích pokračovat (nod) (nod)

      1. No, taky mě napadlo, že páníček nemohl na první pohled poznat, jestli je to kocour nebo kočka. A nejlepší by byla kočka tak s pěti koťaty. Panička by je tam určitě nenechala, a to by byl doma hukot. Ale co já vím, třeba by se Rozárka časem zapracovala jako kočičí teta. (chuckle)

    2. Ale ne!!! Konec ne…
      Rozárko, vrať se, prosím. Však ty dobře víš, jak se dostat Dede do myšlenek. Packu na to…

    3. No a není to škoda zaklapnout Rozárčin zápisník? Nemohla by pokračovat i bez projektu? Zrovna je to tak pěkně rozehraný ! :) A krom toho mi, holka chlupatá, přirostla k srdci! (inlove)

    4. Já nevím. Opravdu jsem se těšila na poslední díl, protože vmačkávat děj do 1 900 znaků s mezerami není úplně legrace. Je fakt, že tohle by už po mně nikdo nechtěl, protože nasmlouvaná relace je hotová:))
      Já sama v hlavě ten příběh vůbec nemám dopředu vymyšlený, prostě Rozárka žije tak maximálně na týden dopředu a musím se přiznat, že vaše nápady nebo příhody se v dějové lince taky objevují:))
      Například tvor v křoví – ano, kočka. Ano, kotě. Kotě, které se brání. Nebo někoho brání? Koho? A nápady vyskakují:))
      Ale zase to blokuje pondělky a jinak než pravidelně to moc nemá cenu, to bych pustila k vodě při první tvůrčí krizi – aneb napíšu to až pak (na svatého Dyndy:))
      Já uvidím :) A moc děkuju vám všem, kteří jste si na Rozárčino povídání zvykli (wave) (inlove)

    5. To je fakt celý?!
      (No pravda je, že odteď by se to už mohlo leda tak opakovat. Róza je už velká fena, spolu se smečkou si prošli kde čím, jedině snad neměli v baráku Rozářina štěňata… Pokud to zvládli doteď, tak to zvládnou vždycky.)

      Nejlepší část dneška je aportování Tarkana (a poznatek, že se Tarkan aportuje sám). To si představuju naprosto živě.
      Hm, udržela by bordera otěže?

      1. Pochybuju – a Rozárka je menší :) Zato chytřejší – ona by vsadila na to přesvědčování, kdyby se Tarkan nepřesvědčil sám! :D

  5. No, tak bude doma zase veselo…
    Jsem zvědavá, co se z toho křoví opravdu vynoří.
    Rozárko vydrž, však ty si to srovnáš.

  6. No to vás čekají časy, Rozárko… Moc se těším, co o dalším vývoji situace zase napíšeš. :)

  7. Jó, to si pánečci užijou uraženého Merlina, ale vzal Polárku, snad vezme i kotě :)
    Oriáš postupně opouští původní nakrknutost a hraje si s Adelínou, i když občas se na ni ještě dokáže dívat jako na odpad ze smetiště… ale včera si spolu hráli asi hodinu na honičku s šíleným dusáním a když po mně přeběhli, zrovna když jsem seděla v křesle a pila kafe (Oriáš to vzal od nohou až na opěradlo křesla), tak jsem se málem polila.
    Rozárčiny páníky čekají další zajímavé časy :)

    1. Mytyldo, ta představa, jak sedíš v křesle coby parkurová překážka pro Oriáše mě fakt pobavila (rofl)
      Doufám, že to kafe nebylo extra horké, jinak to byla vysoce riziková záležitost… tedy pro tebe, kocour se prostě jenom bavil… :D

      1. Dede,Matěj si také dělá ze mne tělocvičné nářadí. Když se při obouváni sehnu, dareba mi skočí na sehnání záda a hodlá tam setrvat. Načež odkráčím v předklonu s kocourem na zádech k sedačce a pokouším se ho na ni vyklopit. Pokud je doma nějaký člen rodiny, kocoura mi ze zad sundá.

  8. Rozárko, však se určitě skamarádíte.
    To kocour to bude horší.
    Tak zase brzy napiš o tom mouratém nadělení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD