Před dvěma lety jsem se s Dede dohodla, že splátku za hotel v Anglii uhradím v naturáliích, tedy v patchworkové dece do auta. Autíčko je světle modré, zadání mi připadalo snadné, protože vzor lampionů jsem měla už dávno vyčíhnutý, jen jsem hloubala, komu s ním udělám radost.

Rozhodně jsem chtěla použít nějakou látku, kterou jsem už do nějakého výrobku pro ni vložila, abychom v tom měly kontinuitu 🙂 neb tahle deka byla tzv. scrapová, tedy ze zbytků, stačily malé kousky látky v patřičné barvě, podkladová látka a bordura. A našla jsem! Povedlo se mi najít zbytky z tzv. rohlíkové tašky a dokonce i z deky věnované při příležitosti Úsměvů pro Dede.

Začala jsem šít, ale do toho se mi připletly rodinné zdravotní peripetie. Začátek deky znala vlastně Borůvka se Světluškou. Pečlivě očuchávaly kusy látek a spokojeně lehávaly v šicí dílně. Pak se přehnal uragán katastrof a já jsem neměla na šití čas. Ve chvíli, kdy jsem na deku vyšívala poutka a střapce lampionů, mi deku už zkoumaly Světluška s Karamelkou.

Jenže pořád to nemělo konce. Všechno jsem měla připravené, ale měnila jsem zaměstnání a učila se a… byla vyhlášena žabčická výstava a já jsem najednou neměla exponáty! Ale měla, měla jsem doma rozešité dvě deky – tu pro Dede a deku, kde jsem hodlala zkoušet, jak se budou chovat české látky v technice šití, na kterou si obvykle všichni kupují nařezané látky zahraniční.

První jsem opravdu chtěla došít Dedinu deku. Psice zajásaly – Světluška se na deku rozloženou na zemi spokojeně ukládala, zatímco Karamel tam skákala šipky. Když na sebe špendlíte dvě vrstvy látek a vatelín, co víc si můžete přát 🙂 Ale neustále na ní uléhaly, takže deka do sebe nabrala tolik pozitivní energie, co jen mohla (a taky chlupů, ale ty šly lepicím válečkem sundat).

Nakonec jsem stihla obě. Na výstavě ta Dedina zářila víc a pár lidí jsem zklamala, když jsem řekla, že tahle deka odjíždí hned po výstavě na druhý konec republiky a nedám a neprodám 🙂 Byla jsem přesvědčena, že bleděmodrému autíčku bude moc slušet. A byla jsem moc zvědavá, co na ni Dede řekne 🙂

Dede:

A co řekla Dede? Inu, ztratila řeč, protože na úmluvu s dekou už dávno zapomněla!:)) Ovšem, když jsem tu řeč opět našla, padlo rychlé rozhodnutí – do auta tedy ne! Protože v době bahnité (a že je letos vydařená) vypadá moje auto strašně zevně i zevnitř a dát tam tu krásnou deku? Ani omylem! Hezky tam zůstane ta veliká larisa, kterou tam už roky vozím a lampionka přijde ke mně do pracovny. Je pravda, že teď přikrývá legendární Zvířetnickou deku, ale ony se holky o prostor a pozornost podělí.

A pokud jde o pozitivní energii, tak ji necítím jenom já. Naším pravidelným zalehávačem je Ari. Ač vypadá jako aljašský vlk, je v podstatě gaučák, aspoň doma:))Nicméně, aniž bych jí musela něco vysvětlovat, chodí jen na ty gauče, kde je patchworková deka! Což znamená tři místa: dětský pokojíček (jiná deka od Matyldy), dvojkřeslo nad schody (deka od Matyldy, kterou kdysi vyhrál Kazan jako Mr Sympatie na Zvířetnickém setkání) a postel v mojí pracovně, kde doteď vévodila Zvířetnická deka. Ari všechny deky zalehává s viditelným potěšením, přičemž lampionka je lákavá svojí měkkostí – je načechranější než ostatní deky.

Abyste si nemysleli, že šidím Berry – kdepak! Jen ona o ležení na postelích nebo gaučích vůbec nestojí a jde tam jen na výslovný rozkaz. A velmi brzy odchází. S jejím kožichem je to prostě strašně teplé:))

A tak mám doma zase další půvabnou připomínku přátelství, kterou ocením nejen já. Patchwork našemu Domu velmi sluší a přispívá k údivu našich návštěvníků. Jednak obvykle čekají dům v jiném stylu a jednak – považte – takové krásy, když paní domu vůbec nešije!:))

A na co se dnes ptám? Na dárky z přátelství, které zdobí vaše domy a byty. Na věci, které byste nedali:)) A pokud je náhodou zalehává nějaké zvíře, dejte vědět!:)) Jinak je možné, jako obvykle, mluvit o čemkoliv…

Poznámka pod čarou: Na Zvířetníku mi dnes vyšel poslední fotočlánek, fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_._Fotoclanek_pro_Zviretnik_-_prosinec_2017/