POVÍDKA – Tora: Hotel u devíti koček – Balíme dárky

„Vážení,“ pronesla takhle z podzimu domácí, „letos to bude všechno jinak. Žádný stres, ani mačkání se v obchodech těsně před svátky s miliony dalších lidí, nic takového. Všechny dárky nakoupím hodně dlouho dopředu a hlavně, hodně dlouho dopředu je zabalím. Nehodlám taky šaškovat na Štědrý den ve dvě nad ránem a balit dárky, protože jsem to před tím nestíhala. Jasné?“

Přiznám se, že nám to moc jasné nebylo. Jaký stres? Jaké dárky? Jaké mačkání se v obchodech? To nám opravdu nic moc neříkalo. Ale na balení jakýchsi balíčků tenkrát v noci, jo, to se pamatuju. To ale bylo docela príma, přece, tak co se jí na tom nelíbilo?

Nicméně, jak domácí řekla, tak udělala. Už dlouho před tím očekávaným dnem putovaly domů různé tašky a taštičky, občas zvonili na zvonek – což jsme tedy kvitovali s nechutí – všelijací pošťáci nebo kurýři a ve velké krabici v šatně se hromadily věci prapodivných barev i tvarů. Když pak naznala, že už má vystaráno, nastala chvíle balení. Chvíli si myslela, že to vyřešila velmi šalamounsky, když se s dárky i ostatními proprietami zavřela v ložnici. Cha. Sbor čtyř kvílivých hlasů, vydrážděných šustěním papíru za zavřenými dveřmi vydržela dost dlouho, ale když jsme naši kakofonii ještě podpořili mohutným škrábáním nesčetných drápků na dveře, podlehla a dveře otevřela. A nám se otevřel kočičí ráj.

Balicí papír, lesklé stužky a barevné rozetky, otevřené tašky, spousta krabiček a věcí rozložených ve volném prostoru rázem nabudilo naši kreativitu a hravost. Pravda, jak u koho.

Čenda volným krokem přešel místnost a zalehl největší dárek svým tělem. Tobiáš zajásal nad lesklou zlatou stužkou a odnesl si ji do kouta, kde z malého úhledného balíčku začal vytvářet gordický uzel nevídaných rozměrů. Barbucha prošmejdil všechny tašky, vyházel z nich obsah a posléze s rozběhem do nakupených věcí skákal. Mne, jako pravou, distingvovanou dámu v první chvíli zaujala kosmetika, kde jsem vyzkoušela pevnost obalů a zhodnotila aróma zakoupených přípravků. Za pár minut, kdy už můj čenich odmítal vyhodnocovat další vůně, jsem se přeorientovala na oblečení. Tady jsem zjistila závažná pochybení. Jak může komukoliv slušet svetřík nebo košile, když na nich není ani jeden kočičí chlup? Copak by se takový oděv vůbec někomu líbil? Copak by ho vůbec někdo nosil? Neváhala jsem a nedopatření mžikem napravila.

Po cirka třech minutách se ze solného sloupu, který nestíhal ani sledovat, co se s jeho pečlivě vybranými dárky děje, stala zase domácí a okamžitě zasáhla do děje. Vytáhla Barbuchu z papírové ozdobné tašky a nedbajíc jeho vrčení mu vydolovala z čelistí napolo rozžvýkanou modrou šňůrku. Barbucha mžikem putoval zpět za dveře. Za dveře za ním obratem přibyl i Tobiáš, a to hned poté, co byl vymotán ze změti asi dvaceti metrů různě překřížené zlaté stužky. Pak byly povolány posily a domácí byl přinucen oba kocoury odnést do přízemí a potupně je vystrčit až na dvůr, neboť její pocuchané nervy neunesly další koncert za zavřenými dveřmi. Vzhledem k tomu, že já a Čenda jsme působili poměrně neškodným dojmem, zůstali jsme prozatím na místě a začaly se sčítat škody.

Velké klubíčko ozdobné stužky bylo díky Tobiášovi na odpis, stejně jako dvě dárkové papírové tašky. U jedné z nich stihl Barbucha prokousat docela velký otvor do dna, u druhé udělal andělíčkovi na obrázku díru do košile. Celé to završil úplným překousáním modré šňůrky, tvořící ucho další papírové tašky. Druhé sice stihl rozkousat jen napůl, přesto taška přišla jak o exkluzivní vzhled, tak i o funkčnost.

Domácí s povzdechem odložila poškozené věci do koše a snažila se pokračovat v balení, přerušené naším vpádem. Po zabalení několika drobností se jí vrátila dobrá nálada, a jak jí šla práce od ruky, ani si nevšimla, že zabalené dárky vrší před Čendu, zálibně pozorujícího blýskavé stužky. Když se po chvíli otočila, byl vyexpedován na dvůr i Čenda. Do koše přibyly další ožvýkané pentle a balicí papír z již zabalených dárků, na které Čenda stačil drápky udělat spoustu ozdobných perforačních linií.

Když došlo na balení oblečení, putovala jsem za dveře i já. Nevím teda proč, vždyť nám tam bylo bez kocourů tak hezky. Ještě k tomu jsem vůbec nic neožvýkávala, ani netrhala, jen jsem způsobně ležela. No dobře, občas jsem se překulila. Má mít to oblečení v nějakém pytlíku, že jo. Tu sůl do koupele jsem taky roztrhla omylem, její obal mě zaškrábal na zádech, tak jsem mu to vrátila, no co, přece se nedám. Docela příjemně voněla, mohli mít to oblečení krásně prosolené a provoněné. Ale to ne. Sůl ze svetříků a košilí byla vysypána, dokonce i byly obrány všechny kočičí chlupy, kterými jsem oblečení s takovou námahou nazdobila – no vezmi na kočce v zimě chlup, že. Pak mě vysypala za dveře a tak už vám nemůžu popsat, co tam dělala dál.

Pravdou je, že když po nějakém čase z pokoje vyšla a my mohli konečně domů, v ložnici už žádné zajímavě věcičky nebyly. Domácí seděla v obýváku celá zdrchaná a koukala nepřítomně z okna. Po čase ji tam takhle našel domácí a na starostlivý dotaz, jestli je v pořádku, odtušila, že teskně vzpomíná na dobu, kdy balila dárky bez koček a bez úhony.

Pcha. To přece nemůže myslet vážně. Nebo myslíte, že může?

 

Aktualizováno: 30.12.2017 — 00:15

76 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, moc pěkně barvitě popsáno, Runy vánoční balení milovala … a ty krásné perforace, které uměla! :D
    Přeji Vám všem pěkný a klidný večer, a hodně zdraví, stěstí a radosti v novém roce :)

  2. Ach jo, šest hodin a venku se střílí, Fleur se může uštěkat. Nebojí se, chtěla by jít lovit. Ale kdo to má poslouchat (devil) , máme gel na uspání, ale ten je jen na šest hodin, takže je na podání ještě brzo. Nevím, koho klepne dřív, jestli mě nebo Fleur, už to není žádná mladice…

    1. Byla jsem poučena, že touto dobou střílí rodiče s dětmi… Hm. Byli jsme divní rodiče, nikdy jsme dětem rachejtle nedopřáli. :P Je zajímavé, že je to nijak nepoškodilo (a sami rachejtle nekupují:))
      Je dobře, že se Fleur nebojí, ale stejně to nikomu neprospívá.

      1. My jsme taky nestříleli. Až na baráku jsme asi dvakrát koupili rachejtle, ale to už Honza vydržel do půlnoci, no ostatně s tím jako děcko problém neměl ;) , spíš býval nespavec.

        1. Taky se tu už střílí, Kokeš i Micka tomu nevěnují pozornost a podřimují na sedačce, Matěj se schoval pod deku.

          1. U nás bylo letos mimořádně ,,veselo“ pálilo se z hodně těžkých kusů, v množství větším, než malém a munice bouchalům došla až o půl jedné. Naštěstí mám na většině oken žaluzie, takže světelné projevy dovnitř téměř nedorazily a plastová okna s trojitým zasklením také celkem slušně tlumí. Mile mne překvapila ČT 1, do 22 hodin se vzpomínalo na Waldemara Matušku, Takže se, což je v českých médiích jev naprosto unikátní, hrálo a zpívalo hezky a česky. Potom jsem si přepnul na Četníka ve výslužbě, jenže to bylo zahnojené reklamami tak moc, že jsem si ho raději pustil z DVD, mezitím jsem v archlívu našel ještě pár dalších hodnotných placek, takže do půl jedné, než venkovní šrumec ustal, jsme s kocourkem v pohodě vydrželi, ostatně Čertík venkovní dění ignoroval s noblesou anglického lorda. No a já jsem získal motivaci k dodělání předzesilovače pro gramofon a digitalizaci svého archivu gramofonových desek. (Bohužel profesionální remasteringy těch starých nahrávek se, až na velmi vzácné výjimky, nedají poslouchat) A už se těším, až při stání někde ve štrůdlu se mi z auta místo obligátního Tuc Tuc a Džůů jouvejj bude linout: Zuzanooo, chci ti jenom jednu větu.. Nebo Oči má sněhem zaváté.
            Hezký, šťastný a úspěšný nový rok 2018.

        2. Tomu „rachejtlování“ nerozumím. Stále si říkám,
          jaký mně neznámý pud k tomu lidi vede ?!?
          Naštěstí moje kočky ani dříve pejska (už je pár let v psím nebi) tohle neřeší.
          Všem vašim chlupatým kamarádům přeji ať ten rachot přečkají v pohodě a vám všem hezkého Silvestra podle vašich zvyků a představ. I když, jak to tak čtu bacily si nevybírají a ruší plánované programy, ale hlavně, že chutná :-) No mne zrovna potěšilo, že se vyjasnilo a svítí mi do okna měsíc, to je romantika :-) Tak hodně radosti a pohodový vstup do nového roku.

          1. To jsou rezidua vzpomínek na pohanské oslavy slunovratu. Ve skutečnosti začíná astronomický nový rok kolem 13 – 14. prosince, kdy je nejdelší noc v roce. Jenže slavná katolická církev se potřebovala projevů pohanství zbavit, takže si kalendář posunula a přišla s pohádkou o Ježíškovi. (co z ní dnes zbylo? Šílenství v supermarketech a přeplněná parkoviště).

            1. On ten astronomický slunovrat je opravdu kolem 21. prosince, ne že by ne. 13. (Lucie) sice nejdříve zapadá slunce, ale křivky východu a západu slunce nejsou souměrné.
              Proč je Nový rok 1. ledna? To je něco od starých Římanů, ne?
              A podle nových výzkumů židovských (!) vědců, zveřejněných před několika lety, se Ježíš opravdu narodil 25. prosince.
              Jen s tím rokem počátku našeho letopočtu to prý není tak jasné, existují dodnes různé teorie.

  3. Moji milí! Přeji vám všem veselého Silvestra bez rušivých dělobuchů a jen s malým tichým ohňostrojem. V novém roce 2018 hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. Totéž ovšem přeju i chlupatým či pernatým miláčkům.

  4. Milé Dede, jejímu Dedeníku a všem jeho štamgastům i nově příchozím přeji úspěšný, spokojený a hlavně zdravý celý příští rok 2018 !

    U nás je zataženo a chladněji. V noci trochu pršelo, ale na žádný velký večerní déšť to bohužel nevypadá. Také by mi vůbec nevadilo, kdyby déšť omezil rachejtle. My plánovali naši každoroční novoroční procházku po pláži. Ovšem jestli bude i zítra takhle šedivo a mrhlit, tak to asi odložíme na jiný, slunný den.

  5. jo a přeju všem krásného Silvestra (h) , ideálně bez dělobuchů, Myška se vloni docela bála, tak jsem zvědavá na letošek, naštěstí už to u nás zdaleka není to, co to bývalo… Zuzanka to neřeší :)

  6. Toro, krásné kočičí povídání, já taky balím dárky nerada – protože to prostě neumím, takže to pro mě docela utrpení a opruz, ale hezké to mít chci, tak to přečkám, bohužel zhusta taky 23.12. někdy pozdě v noci (případně až 24. brzy ráno)

    kočky už jsou v letech tak moc nepomáhají, ale zúčastní se, to zase jo, no aspoň mi to jde lépe od ruky, letos teda úspěšně o den dřív, hurááááá

    z tvých koček mě snad nejvíc pobavila sama autorka povídání – „No dobře, občas jsem se překulila“ (rofl) (rofl) (rofl) … a ještě Čenda, můk oblíbenec, když největší dárek „volným krokem přešel místnost a zalehl největší dárek svým tělem“ (inlove)

  7. Ahoj všichni, přeju krásného Silvestra! A protože jsme vesměs zvířecí, tak s minimálním boucháním. :)
    Fakt doufám, že brzy převládnou tiché rachejtle, ty barvičky na obloze mám ráda, kravál ne.
    Jak se máte a co děláte? (wave)

    1. Všem přeji klidné oslavy Silvestra a hodně štěstí, pevné zdraví, spokojenost a pohodu v příštím roce.Právě jsem dovařila oběd a přeběhnu na chvíli ke kamarádce do vedlejšího vchodu. Právě mi mobilem oznámila, že kafíčko už chystá. Po této pauze začnu chystat dobroty na večer. Myslím, že ponocovat nevydržím, jsem skřivan a spát chodím se slepicemi.

    2. My jsme měli včera pravý zimní den – přes noc muselo dost mrznout, i ráno byl ještě mráz a všechny lesní cesty pěkně zmrzlé. Tak jsme šli s Denisem dlouhý okruh místy, kterým jsme se pro jejich bahnitost už dlouho vyhýbali. Odpoledne se začaly sypat obrovské vločky a do večera bylo nádherně bílo. Ale během dneška je zase skoro všechno pryč a bahnité období pokračuje.
      Trochu jsem uklidila, abychom Nový rok přivítali pokud možno s minimem psích chlupů, a teď půjdu na chlebíčky.

      1. Jsme kousek od sebe a u nás je takové hnusno, že nevidíme přes silnici les. Včera navečer také začaly padat velké vločky a bylo za chvíli krásně bílo. Ale už večer začalo do toho trochu pršet a ráno docela lilo a je bahno, marast a zase bahno. A nedělám krom běžných domácích prací nic. Nikdo už nechce jíst, tak ani nechystám žádné dobroty krom ovárku. Chlebíčky prý ne, včera byla návštěva a v pátek jsme zase byli u sousedů. Asi půjdu otřít prach z roto pedu….

    3. Hmmm – původně jsem v tuto dobu měla vyhlížet nejstarší ségru se švagrem – leč nemoc nám změnila plány. Bohužel napadla nejslabší články v rodině (chlapy) – oba umírají na rýmičku. Takže žádný candrbál, ale poctivě vařím čajíček (Maruš doma taky) a tvářím se, že přesně tak jsem si ten Silvestr představovala.

      P.s. chlebíčky mizí stejnou rychlostí, jako když je hlava rodiny zdravá (rofl) , tak snad mi do dalšího roku vydrží … ta hlava rodiny, chlebíčky vem čert (chuckle) .

      P.s.s. Dnes odpoledne bylo tak teplo, že jsem se na vycházce potila jak dvérca od chlévca a to jsem měla tenkou jarní bundu rozeplou durch. A nakonec aj vylezlo slunko. Ovšem celou noc až do poledne pršelo, takže jinak je tu mokro, naštěstí v lese je hlavní cesta vysypaná pískem, takže jsme se vrátili jako člověk a psi a ne jak prasata (rofl)

      1. Tak to upřímnou závist, u ás jsou hlavně polňačky a i přes mou usilovnou snahu jsme se vrátili jako prasata- teda vrátily, páč páník též jaksi pokašlává :) Ale je toho názoru, že chorobám je nejlíp v dílně, tak to tady nějak pofackám a jednohubky místně zvané očka asi udělám sama :)

      2. Také závidím – u nás kolem poledne byly z lesních cest potůčky až potoky, bahno zajásalo nad novou posilou a myslivci jezdí do lesů auty, aby mohli přikrmovat, takže ničí i ty cesty, které zatím ušly řádění těžké lesní techniky. (devil) Já chci aspoň trošku mrazu! Přitom včera večer bylo tak krásně… sněhově a mírně mrazivě.

    4. My jsme včera byli s choďáky na výletě, bohužel se nás sešlo jen pět psů a čtyři lidi. Jedna z pravidelných účastnic je těžce nemocná, navíc přišli před dvěma roky o choďandu a vzhledem k onemocnění paničky další nepořídili a asi ani nepořídí ;( . Další naši kamarádku chytla záda, další mají doma štěníka, další roční dcerku…
      Letos jsme šli podesáté, ale nevím, nevím, jestli bude ještě pokračování v příštím roce. Skalní účastníci mají psy ve veteránském věku a kdoví, jestli bude s kým jít…
      Naštěstí včera bylo umrzlo, na stromech sníh, sluníčko jsme jen tušili za mraky, dneska od rána sviní a je tam opravdu hnusně.

    5. Spát jsme šli o půl jedné, když venku nastalo ticho a vstali jsme v deset. Čertík dostal konzervičku, já jsem dojedl zbylé chlebíčky, vzal si prášky a psychicky se připravuji na oběd, bude čočka s uzeným. Zítra trochu pouklidím a ve středu ráno jedu pro Jiřinku.

  8. Dobrý nový rok pro celou dedenickou partu s rodinami spolu s veškerým sempříslušným zvířectvem.
    (Pro pamětníky – „přeje kominík“!)

      1. Tečko, u nás popeláři letos opět chodili přát, jenže falešní. Upozornil nás na ně článek v regionálním tisku.

        1. U nás loni, ani letos, nebyli. Předloni jsem jim poděkoval a jemně je upozornil, že platím kartou, takže moje veškerá hotovost čítá zhruba 1,20 Kč. Takže zklamaně vycouvali.

    1. Jé, baty, kominík! Včera jsem šla kolem květinářství a měli tam pár květináčků s nějakými rozkvetlými kytičkami a u toho zapíchnutého kominíka. Úplně na mě dýchlo dětství. Uvědomila jsem si, že kdysi byl kominíček k Novému roku běžným dárečkem, měla jsem jich několik, i jednoho krásného skleněného. Pak se to nějak vytratilo.

  9. Já vám všem děkuji za komentáře, mám tu teď na víkend syna s rodinou, tak nemám čas být na netu :).
    Přeji všem pohodového Silvestra a vkročte do dalšího roku tou správnou nohou.

  10. Dárky balím u kamarádky, bydlí ve vedlejším vchodě. Když balím dárky doma, kočičáci se aktivně zúčastni.Matěj je žužlík, ten ožužlává celofán, stužky a vánoční taštičky. Kokeš rád odnáší různé věci, tak mi prchá s propisovačkou, kouskem stužky, kterou ukořistil Matějovi nebo mně a běží si takové zajímavé věci schovat do proutěné boudičky. Micka se snaží uvelebit na co největším množství vánočního papíru. Z doby, kdy byla kočičí bezdomovec, má zafixováno „mít něco pod zadkem“. Když si Kokeš úspěšně schová svůj poklad, přiběhne hledat další. Různé krabice a krabičky s dárky považují všichni tři za kočičí škrabadla.
    Také nemohu mít doma vánoční hvězdu ani jiné květiny, Matěj a Kokeš jsou přesvědčeni, že je to zpestření jejich jídelníčku.

  11. Toro, to je skvělá povídka, velimi jsem se pobavila a smála – máš ty svoje kočky skvěle nakoukané. Třeba odstavcem „Čenda volným krokem..“ jsem se fakt prochechtala.

    Dede, tvému tatínkovi držím palce a přeji brzké uzdravení !

  12. Toro, moc pěkné. No, nějak tak to obvykle funguje, nejen při balení dárků :D .
    Vzpomínám, jak u nás kocourek Matýsek prožíval své první Vánoce. Bylo mu necelého půl roku a byl to pěkný divočák. Večer byly dárky rozbalené a hromada papírů, stužek, mašliček a hvězdiček byla prozatímně odložená v ložnici na posteli. Když jsem šla spát, div mě nekleplo! Papíry byly shozené na zem a byly rozprostřené tak, že byl pokrytý snad každý centimetr podlahy. Něco úžasného! Bylo mi jen líto, že jsem toho mrňouse neviděla přímo při činu :D .
    Jinak jsem ráda, že jsou ty letošní svátky už skoro za námi. Na letošní Vánoce určitě nezapomenu. V sobotu 23. si kocour Filípek opatřil obstrukci močových cest, absolutní. Pobíhal mezi záchodky v marné naději, že na některém se mu zadaří, ale nevyšla z něj ani kapička. Takže nebylo na co čekat. Filípka jsem naložila do přepravky a vyrazili jsme na naši veterinu, která měla ten den otevřeno naposledy před Vánoci. Bylo po poledni a naštvaná sestra by asi byla nejradši viděla, kdybych se otočila a odkráčela. Naštěstí měla službu moje zlatá paní doktorka, která nás vzala hned. Filípkovi udělala sono, zjistila, že měchýř je plný a asi tak dvakrát tak velký, než je normální, v trubici vězel kamínek a v měchýři další kamení. Takže mu vzala krev na základní analýzu, trochu ho přispala, vycévkovala, podařilo se jí vyndat kámen z trubice, a důrazně doporučila operaci ještě ten den, aby se vyndalo to kamení z měchýře. Sama ji bohužel nemohla udělat, protože tam byla sama a navíc na svátky zavírali. Tak obvolala veterinární nemocnice v Praze, volnou kapacitu měli v tu chvíli jen ve Stodůlkách, tak mi to tam vyjednala, vybavila mě obsáhlou zprávou a několika vzorky, ukázala mi na mapě, kde to vlastně je, a vyslala mě z Rajské zahrady do Stodůlek. Naštěstí jsem byla autem, ale naneštěstí bez navigace, takže cesta byla trochu krušná, ale dojela jsem. Tamní služby byly skvělé. Filípka si převzali a šel prakticky hned na sál, domluvila jsem se s nimi i na hospitalizaci do druhého dne a odputovala domů, už byl večer. Paní doktorka, která ho operovala, mi ještě později volala, že to dopadlo dobře, kamení vyndali, vypláchli a kocourek už je probuzený. Na štědrý den dopoledne jsem si pro něj jela, druhý den, 25. ho chtěli ještě jednou vidět a od té doby mám doma rekonvalescenta. Snad to bude dobré, den ode dne se jeho kondice zlepšuje. Takže svátky tak nějak proběhly okolo mě, připadá mi, že jsem byla pořád jen na cestě mezi Prosekem a Stodůlkami. Pražáci určitě vědí, co je to za štreku (sweat) . Práci, kterou jsem si vzala na svátky v přiměřeném množství tak, abych vždycky dopoledne trochu popracovala a odpoledne byly Vánoce, jsem nakonec dělala po večerech a po nocích :D . Takže to byly tedy skutečně „veselé Vánoce“.

      1. Janino, to ráda udělám :D . Filípek to nese moc statečně, dělá, jako by nic. Je to takový superkocour, už přinejmenším podruhé v životě slezl hrobníkovi z lopaty. Poprvé před lety, když ještě žil divoce a kdy mu nějaký „dobrý člověk“ doslova ulomil zadní nohy – měl zlomené oba krčky a byl nalezen, jak se po předních plazí a snaží se dostat na místo, kam chodil na jídlo. Tak se dostal do útulku a z útulku, už vyléčený, ke mně. Tak už spotřeboval dva životy, doufám, že ty další už nebude pokoušet.

        1. Tapuz, tečou mi slzy, když čtu, co chudáček prožil.Venkovní Micku jsem zachránila před „člověkem“ který ji chtěl otrávit. Co to je za lidi?

          1. Janino, to je ksindl, pro který je škoda slova člověk. Přála bych jim totéž. Ještě žes Micinku zachránila! Ať mají tví kožichové dlouhý a spokojený kočičí život :D .

            1. Tapuz, právě mne pobavil vodomilný Kokeš. Seděl v kuchyni v mokrém dřezu (umyla jsem nádobí) a střídavě oběma packama fackoval vodovodní kohoutek. Zřejmě z něj chtěl vyfackovat vodu na hraní. Žízeň nemá, před chvílí pil z kohoutku v koupelně, až mu skoro žbluňkalo v břiše.

        2. S Damiánem si zase cikáňata hrála jako s kopačákem. Stulený do klubíčka prý jen plakal. Měl přeraženou čelist. Dneska je z něj náááádherný velký statný kocourek a nejhodnější ze všech, které doma mám.

          1. Nechápu krutost ke zvířatům a věřím, že takový člověk je snadno krutý i k lidem.
            tak nějak se snažím věřit, že se to těm lidem vrátí.
            A mám obrovskou radost za každí zvíře zachráněné z takových podmínek… (h)

          2. Karol, podobnou prvotní zkušenost s lidmi měla i moje plašanka Jožínka. S ní, a s její sestřičkou si děti pohazovaly vedle marketu. Od kontejnerů je zoufale pozorovala jejich maminka s bráškou. Děti asi lákalo to, že obě byly hodně chlupaté, bráška byl normál. Naštěstí se tam nachomýtla ředitelka místní ZŠ, která vzhledem Helenky Fibingerové a hlasem velícího seržanta děti seřvala, koťata zabavila a odnesla do místního depozita ke známé útulkářce. Ta se pak v noci vydala se sklopcem k marketu, a chytla zbytek rodinky. Mě to trvalo několik let, než Joží začala věřit alespoň mně. A nepochybuju, že zahynula ruka zlého člověka. Jen to nemůžu dokázat.

        3. Tapuz, před čtrnácti dny jsem si vzala z útulku kočičku, které se taky něco zlého přihodilo, nikdo neví přesně co. Jako následek je ztráta ocásku a trošku nahrbený zadeček. I po roce v útulku, v jinak úžasné péči a vlídném prostředí neztratila svou nedůvěru k lidem, a ostražitost vůči ostatním kočkám. Naštěstí tu jsou jen 3 domácí, oproti útulku je to určitě lepší. Už trošku chodí do houfu a u krmení ji ostatní nevadí. Dokonce už si dvakrát přišla pro pohlazení, ale taky po mně dvakrát vyjela, ale nedrápla. Jako bonus ke všemu má nefunkční nervy ve zbytku ocásku, takže musím trochu dozorovat a občas honem uklidit, protože jak nezvedne ten zbytek ocásku, něco si odnese ze záchůdku. Ale vzala jsem si ji, jsou jí asi 2 roky, s tímhle postižením by těžko mohla na umisťovačku a byla by odkázaná žít celý život v útulku. I když je to určitě lepší než na ulici, doufám, že se časem i trochu uklidní. Párkrát jsem v tom útulku byla, a někdy jsem cítila chuť někoho zbít, když jsem viděla, jaké následky si ty kočky přinesly ze setkání s člověkem.
          Pardon, to už je trochu od tématu tohohle článku, ale právě tvoje mě trochu nabudilo.

            1. Kokeš pobíhal před pečovatelským domem a žalostně mňoukal. Obyvatelé mi sdělili, že babička zemřela, tak byl příbuznými vyhnán.Kdyžjsem se to dozvěděla,přivezla jsem ho domů. Bylo to začátkem zimy a měl ještě hebkou kotěcí srst, venku by nepřežil.Byl už prochladlý, měl zánět močových cest,úspěšně vyléčeno.

          1. Tečko, kočička se určitě uklidní, zvykne si a osmělí se. Když jsem si vzala Filípka z depozita, tak mě málem sežral :D . Dneska spává u mě v posteli a doslova si vynucuje hlazení. A i kdyby zůstala napůl plachá, bude si spokojeně žít v klidném prostředí a bez ohrožení. Dostala ten nejlepší vánoční dárek!
            Pak mám ještě trojnohého Toníčka, má ucvaknutou levou zadní a celý ocásek. Nevím, jak se mu to stalo, už jsem ho tak našla, ale podle toho, jak to vypadá, bych tipovala na železa. Byl tak strašně plachý, že mi trvalo asi třičtvrtě roku, než jsem ho nalákala do naší smečky, a padlo na to pěkných pár kilo šunky a kuřecího vývaru :D . Zůstal ostražitý, ale jinak je to mazlíček na entou.
            Rozárka je taky z útulku. Ta naštěstí žádný úraz neměla, jen ji odložili, když si koupili značkovou kočku a Rozárka je jen obyčejná. Ale ona je naopak neobyčejně krásná trojbarevka :D .
            Jen Matýsek je původem obyčejný vesnický kocour ze dvorku, který ke mně přišel už jako malé kotě, takže byl ušetřený krutosti svobody mezi lidmi.
            Myslím, že už na všechno špatné zapomněly, jsou to podle všeho šťastné kočky. Tak doufám, že je čeká další šťastný rok.
            (MMCH, Filípek je dlouhosrstý a často mívá ne přímo průjem, ale měkčí výtvory, to je u něj běžný stav. A i když ocas ovládá, nezřídka mu něco zůstane právě na něm nebo na „kalhotách“, takže já jsem zvyklá dozorovat prakticky pořád (chuckle) .)

    1. Jejda tak to jste měli pěkné Vánoce. Hlavně, že je kocourek zase v pořádku! My je měli taky veselé – mezi krabicemi!
      Ale vidět ty plyšáky jak kradou provázky a lepicí pásky a nářadí šikovného kamaráda, který tu balil co to šlo byl opravdu zážitek.

      1. Jojo, je s nimi sranda. Tos mi připomněla, jak jsem před několika lety, ještě ve starém domě, tapetovala předsíň. Jak pomáhali, když jsem na zemi ty tapety rozměřovala. Skákali po nich, brali mi tužku, nůžky, no pomocníci za všechny prachy!

    2. Ale chuďátko kocourek! To musely být nervy! Hlavně, že se podařilo všechny šutříky odstranit. Tak ať rekonvalesce zdárně pokračuje! (y)

    3. Tapuz, až teď dočítám komentáře a tedy i vánoční starost, cos zažila s Filípkem. Mělas velké štěstí v neštěstí a Filípka tak rychle operovali. Moc mu přeji dokonalé uzdravení.

      No a ty ostatní kočičí horory o kterých tu čtu – tak nad nimi se mi jen svírá srdce, prostě nechápu, kde se v lidech (a bohužel i v dětech) bere tolik zloby a krutosti k němým, nevinným tvorům. Jako Dede, také musím věřit, že se jim to všem někdy, někde a snad co nejdříve vrátí i s mnohanásobnými úroky.

  13. Aktivní účast na balení dárků, to jsou zřejmě pro kočku ty pravé Vánoce! (chuckle) Totéž pak při rozbalování. Psa tyto akce nechávají chladným, toho našeho aspoň určitě. Takže já jsem si letošní balení pěkně užila – při mé oblíbené Lásce nebeské. :) Jen jsem nestihla dokončit dílo za jeden večer, poněvadž jsem u některých scén zapomínala balit, tak jsem musela věnovat této činnosti ještě další večer.
    Mimochodem – viděli jste klip, který natočila velvyslankyně Velké Británie Jan Thompsonová, právě na motivy Lásky nebeské? Ona je skvělá!

  14. Toro, díky, takové veselé kočičí povídání jsem potřebovala.
    Od rána uklízím po včerejší návštěvě (dospělí, malá dítka a jeden velký pes), ale pro nás je to milá návštěva. Vařila jsem a za chvilku jedu za maminkou. S Ajvi musí jít ven páneček. Takže ještě jednou, pohladila jsi mne po duši!
    Dede, tatínkovi držím moc a moc palce, aby chorobu zvládl. V jeho zdravotní situaci držím a myslím na něj moc a moc. Pozdravuj ho! A vy se vykurýrujte, ať jste do dalšího roku fit! Černý, hořký čaj a suché rohlíky to jistí.

  15. Jinak toto povídání už jsem jednou četla a moc jsem se u toho bavila. Opravdu umíš krásně a mile popsat soužití s kočičáky v domácnosti. Dokážeš vystihnout ty momenty, které nezažije nikdo, kdo zvířátka neměl. Díky moc!

  16. Tak já jdu se „svou troškou do mlýna“. Balím neb se 6.1. definitivně stěhujeme z Prahy. 5.1. stěhujeme kočičáky, 6.1. nábytek a krabice a 7.1. zbytky už jen v osobním autě. To je první štace, další budou následovat. Dárky se u nás nebalí, není pro koho. Zato balení samotné před stěhováním je pro čtvernohé pomahače úžasná záležitost. Včera jsme balili do bublin obrazy, zrcadlo, skleněné police ze skleníků a další křehké věci. Všichni zapojili tlapičky, takže chudák kamarád Ivan, který to vše měl pod dohledem si nestíhal stěžovat, že pořád mu někdo krade provázky, lepenku, bublinkovou fólii nebo dokonce nářadí a spadlé šroubky. Když jsem se vrátila po docela nepříjemném ježdění Prahou byl chudák lehce na prášky nebo na panáky. Zůstal tu s kočkami sám a byl z toho poněkud mimoň. Pro krabice tu není kam šlápnout, ale mělo to i své výhody – vyhazuju a vyhazuju! Kočičáci byli po dnu balení tak utahaní, že spali celou noc a neničili zbytek domácnosti, nepadali mi na hlavu a nedělali si ze mě doskočiště. Balení probíhá tak, že zplacatělou krabici srovnám do tvaru, přelepím, položím na podlahu, v momentě v ní je min. 1 kočka. Vyndám kočku, vložím předmět, vyndám kočku, vložím předmět….. Pak přepočítám kočky, přelepím krabici, v momentě je tam přítomna min. další kočka, která rozdrápe tu lepenku, aby se přesvědčila o tom, že ona sama ani žádný z kamarádů v krabici nejsou, takže jí přelepím znovu a divadlo pokračuje. Jak u blbejch. No, musím vydržet ještě týden. Myslím, že nadcházející Silvestr bude opravdu pestr.

    1. Eh, Karolíno stěhování je na prášky vždycky- mně u toho stačil jeden pes a dvě děti :) Představa stěhování se současným zvěřincem mě děsí, tak radši doufám, že se už nikdy stěhovat nebudu. Nicméně to vyhazování patří ke světlým stránkám stěhování- člověk si ujasní, co vlastně chce a nechce a krámy vyhodí s mnohem menšími výčitkami.
      Tak se drž!

    2. Krolíno, držím palce, ať to všechno klapne. Já jsem se před dvěma lety stěhovala taky se čtyřmi kočkami a všechno vyšlo OK. Jen jsem to pojala v opačném gardu. První den se odstěhoval nábytek a krabice. Kočky zůstaly ve starém, já jsem se tam k nim vrátila a v provizoriu tam s nimi ještě přespala a druhý den jsem je naložila do auta a přemístila je taky do nového. V dalších dnech jsem ještě autem už sama odvozila nejaké zbytky a drobnosti a bylo hotovo. Vyházela jsem přitom neskutečnou spoustu krámů, to bylo super.
      MMCH, dodnes žasnu nad tím, co se toho při převážení těch různých zbylých věcí vešlo do Pandičky, tedy do Fiatu Panda. To autíčko by zasloužilo metál :D .

      1. Jojo, tahle miniautíčka se nezdají!
        No, já musím řešit věc stěhování opačně, protože tady je nemám kam zavřít. Je tu jedna místnost. Když otevřu při stěhování dveře, budou okamžitě na chodbě. Takže první musí kočky, pak nábytek a další krámy. Ale pohoda. Mám dobré přátele, kteří mi pomáhají s balením i s převozem, díky nim to zvládám. První noc s nimi strávím, pak druhou, třetí a pak se uvidí, jak to bude fungovat dál s mojí prací v Praze, zda zatím budu dojíždět…… vše je zatím trochu v mlze, ale ono se to utřepe jako vše ostatní. Jinak to ani nejde.

        1. Nojo, to se setřese, to uvidíš, co bude schůdné a co ti bude vyhovovat. Hlavně ať se ti v novém bydlení líbí a jsi tam spokojená!

        1. Můžu potvrdit a čtyři dospělí a nevelký nákup… ale v zimě jezdil spolehlivě. U nás bývaly zimy trochu jiné než v Praze. I když zase moc netopil – byl chlazený vzduchem, čtyři dospělí , v zimním oblečení každodenní cestu do práce přežili líp než v nacpaném autobuse

          1. Nebo tři dospělí a televizor Lotos v origo balení, to byla tehdy pořádná bedna, relativně velká obrazovka a kompletně elektronky.

    3. Karolíno, jak balíš krabice s kočkami jsem už četla na Hadech. Promiň, ale tak mne to rozesmálo, že jsem to přečetla i MLP….. a smáli jsme se oba. Jo zvířátka ta dovedou jak pobavit, tak zahrát na nervovou soustavičku. Pozdravuj kamaráda!

    4. Karolíno, moc držím palce, abys byla v novém doma šťastná – ty i tvůj kočičinec:)) (inlove)

      Stěhování je vždycky opruz, ale jdeš do lepšího a to se počítá :) Máš v Mostě nějaké kamarády nebo známé? No, my každopádně přes net zůstáváme v dosahu!

  17. Jak kočky miluju, tak tohle bych teda nechtěl. Takže krůta šla rovnou k mláďatům, mají sice kočičku také, ale jen jednu a ta moc dobře ví, že když je páneček v kuchyni, (páneček krůtu rozebíral), tak by se se zlou potázala, kdyby mu při tom chtěla pomáhat, takže stojí před kuchyňským koutem a občas mňoukne, v naději, že něco spadne do misky. (spadlo). Dárek pro celou rodinu jsem koupil až v sobotu večer a doma ho jen prohlédl a vložil do ozdobné taštičky. A protože nevoněl po jídle, ale po technice, Čertík o něj neprojevil žádný velký zájem. (čuch čuch, není to masíčko, jdu pryč.) Takže vánoce jsem prožil v klidu a míru, k mláďatům, na druhý konec Prahy jsem odjel na pátou, vrátil se druhý den v jednu ráno, dal Čertíkovi kapsičku a oba jsme spokojeně zalehli.

    1. A jak to tak čtu, řekl bych, že to balení bylo pro nezúčastněného přihlížejícího veselejší, než celý zbytek vánoc. Příště bych to udělal tak, že bych balením dárků pověřil kočičky, výsledek by byl určitě zajímavý. (Tak tady to máte a tu hromadu bordelu si rozeberte podle toho, co kdo chcete.)

  18. Toro, děkuju za milé a moc krásné povídání! (inlove)
    Balení dárků je pro mě hrozné i bez koček a přiznám se, že by mě tvoje PKJ (pomocná kočičí jednotka) aspoň rozesmála a nejspíš by výsledek mého snažení nevypadal o tolik hůř :P

    A rozveselení se mi náramně hodí. Rodinou nám pořád poletují viry, teď je na tom nejhůř taťka. Tak kdyby zbyl paleček… :)

    1. Držím palce, ať je taťka co nejdříve fit.

      U nás to taky řádí – až tak, že na zítřejší merendu jdu asi bez Jeníka (ale se sestrou a švagrem), taky Terka je nakřáplá.

    2. Tak dnes už můžu říct, že taťka vypadá líp, i když to k lepšímu pokračuje podstatně pomaleji, než se mi líbí. Ale pokračuje… Díky za palce! (inlove)

  19. Toro, letos jsem se na balení dárků zavřela před Adélkou. Psice na to kašlou a stačí jim bdělý dohled, ale Adelína se účastní jaksi… aktivněji :) Při rozbalování dárků skákala nadšené šipky do balicích papírů, vláčela kusy stužek- a pak v tom papíru jako správný bývalý bezdomovec usnula :) Oriáš si zaleze a ke štěstí mu stačí, že ho nikdo neruší po nočních toulkách a bojích :)

Napsat komentář: zana Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD