Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Hádka

„Můžeš mi, prosím tě, říct, proč se do toho pleteš?“ Pánečkův hlas nezněl vůbec pěkně, když to říkal! Panička mu totiž u večeře vykládala, jak to bylo s umřelým pejskem a smutnou paní Martou, která by podle paní Holoubkové už pejska mít neměla, protože je na to moc stará.

 

No a páneček, který obvykle poslouchá jen na půl ucha a do diskuze přispívá různými „ehm“ a „jojo“ se najednou poněkud rozkatil. „Stará Holoubková by si taky jednou mohla zamést před vlastním prahem, než začne s metlou honit jiné. Vlaje za tím svým vlčákem jako praporek, že si jeden říká, kdo koho vlastně venčí. Od tebe bych čekal víc… no, aspoň taktu! A vůbec, Marta je rozumná ženská, ona si to nějak přebere.“

Zatímco mluvil, panička nebezpečně rudla. V očekávání výbuchu jsem se pro jistotu zasunula za křeslo, ale jen tak, abych na ně ještě viděla. Páneček v akci! Jak je mužný a rozhodný! Tedy ne, že by to panička zrovna teď ocenila.

„Ale ona chtěla štěně. A to jí bude příští rok osmdesát a žije úplně sama!“ namítla nakonec téměř civilizovaně, ale páneček měl stále páry dost. „Jednak neměř někomu, aby nebylo spočítáno tobě. A druhak, touhle optikou bys nemohla dělat vlastně vůbec nic. Podívej, Jarmila sice žije až v Praze, ale lán světa to taky není. A o mámu ona dbá.

Panička se k mému překvapení začala uklidňovat, což znamenalo, dvě věci: že má páneček pravdu a že nastartovala přemýšlení. Páneček se z nedostatku odporu uklidnil taky a když si vzal další kus koláče, vylezla jsem zpoza křesla a šla koláčohledět, čím se situace dostala zase do normálu.

Panička mě ani nenapomenula, tak hluboce byla zamyšlená. Nakonec zvedla hlavu a řekla jen: „Sdílená ekonomika taky funguje!“ Než páneček vykuckal drobky, které mu zaskočily s tím podivným prohlášením, panička už žhavila telefon.

Přeju vám krásnej chlupatej den a víte co? Příště už budeme vědět víc!:))

 

Tak dceru už paní Marta má – seznamte se s Jarmilou. Příští týden se zamyslím nad těmi vnučkami:)) Ale pořád není nic uzavřené, situace paní Marty se může vyvinout jakkoliv! Takže si můžete užít tvorbu dalších možných scénářů:))

Aktualizováno: 3.12.2017 — 22:17

53 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moje maminka si pořídila na „stará kolena „uliční směsku , něco jako špic, Robinka. Zachránila ho z cikánského slamu. Robinek byl hezký, u maminky získal punc vyžranosti, ve hřbetu ho nemohl skousnout ani zlý NO. Na nás byl Robinek zvyklý ale když se mu něco nelíbilo, ježil se jak vzteklý pes. Robinka jsme taky dochovali, zemřel na tu tloušťku neb bábi už nebyla schopna venčit, tak to bylo na nás.Když chtěl čůrat a zvedl nožku, překulil se celý na na bok a muselo jsme ho stavět zpět na čtyři.Babička posléze a to dost brzo odešla taky za Robinkem.

  2. A o měsíc později v kuchyni Martiny dcery:
    „Teda mami to byl nápad s tím útulkovým psem. „
    „Co zase máš Jaruš? Vždyť je babička spokojená. Pejsek si zvyká, na vodítku už to zvládají a ještě párkrát na veterinu a všecko bude v pořádku. „
    „No ale je to takovej divnej psék. Hele, já mu nevěřím. Kdo ví, co má za sebou? Byla jsem za babičkou předevčírem i s Jarunkou a Barunkou. Ten pes si s holkama vůbec nechtěl hrát. Zalezl za babičku, a když ho chtěla Barunka vyndat, aby si ho pohladily, dokonce štěknul. No chápeš to? Obě se hrozně lekly.“
    „ Ale musíte mu dát čas, vždyť je u babička ještě krátce. A ona si ho pochvaluje.“
    „Jo, jenomže minule u ní byl brácha, že jí s ním zajde na procházku. A co myslíš, jak to dopadlo? Psisko s ním nešlo. Před barákem zatáhlo ruční brzdu a venčilo se pomalu smykem. S babičkou jde tu jednu jedinou trasu, a jak chceš odbočit, je to v háji. Mě se ten pes fakt nezdá.“
    Jarmila si otřela ruce do utěrky. „Tak hele, pes je babičky. Babička je spokojená a dobře si zvykají. A že ho nemůžete teď venčit, to přece nevadí. Petr má stejně málo času a ty s holčičkama …“
    „Nás s holčičkama sežere, hned jak se otrká a začne si prosazovat svou.“ Skočila jí Jaruš do řeči.
    „Jo, čtyři kila psa vás bezpochyby sežerou. Všecky tři a na dvě kousnutí. Jaruš nevymýšlej si a babičce to přej. A z holek nedělej hysterky, musí se naučit, jak se chovat ke zvířatům.“
    „No jen aby,“ vrkla Jaruš, ale už jen aby se neřeklo. Dala mamce pusu, sesbírala holky a společně nasedly do auta. Přemýšlela, jak byly holky zklamané, když si babiččin nový psík s nimi nechtěl hrát jako Kulíšek. Štěně by bylo určitě lepší. Anebo kotě. Třeba by babička mohla mít ještě i kotě, ne? Kvůli holčičkám …
    Jarmila koukala za odjíždějícím autem a už poněkolikáté ji napadlo, jestli nebyla chyba, že Jarmile nedovolili psa, když byla malá. Třeba by měla o zvířatech trochu realističtější představy.

  3. Dnes ráno jsem při doručování novin do domu s pečovatelskou službou potkala babičku se štěňátkem v náručí,zrovna šla z venku.Babička mi sdělila,že jí pejsek odešel za Duhový most a v útulku na ní dělalo moc smutné oči tohle štěňátko. K babičce se dnes tulilo úplně dojemně.

  4. Přidám jeden příběh – kdyby byl vymyšlený, řekli byste, že takhle to v životě nechodí, ale on je skutečný. Bydlí tu nedaleko starý pán, co ho znám, bydlí sám, občas ho jezdí navštěvovat sestra, občas syn. Vlastně není tak úplně sám, celých dvacet let ho potkávám s pejskem. Nejdřív s foxteriérkou, později s pudličkou. S oběma to ohromně uměl, byly skvěle vychované, chodily zásadně navolno. O pudličce říkal, že je to jeho poslední pes. Po čase jsem ho potkala v lese s šedým pudlíkem – šel sice pomalu, ale pudlík běhal vesele kolem a Denise pak přepadal zpoza pánových kalhot. Hotový klaun! Pán mi ukazoval, že si v lese dělá selfíčka (chuckle) , aby sestře dokázal, kam až s pejskem došel. Je mu 91 let a pejsek, teď asi tříletý, ho drží v kondici, ne-li přímo při životě! (h)

  5. Já bych to viděla tak: paní Marta jde na nákup. Je zamyšlená, protože pořád přemítá, jestli dalšího pejska ano nebo ne, a když, tak jestli štěně nebo staršího, malého nebo velkého, neví a pořád se nemůže rozhodnout. Chtěla by to probrat i s dcerou, ale ne jen tak nahonem po telefonu, ale pořádně, sednout si s ní ke kafíčku a důkladně si o tom popovídat. Dcera je hodná, stará se, ale přece jen nebydlí zrovna za rohem a právě včera paní Martě říkala, že se teď nejméně dva týdny neobjeví. Má nějakou mimořádku v práci, tak bude jen častěji volat.
    Zamyšlená paní Marta si všimne o kus dál mladíka, jak se u silnice sklání k něčemu na zemi a rozhlíží se, jako by hledal někoho, kdo by mu pomohl. Jenže je dopoledne a zrovna nikde nikdo. No a paní Marta je navíc zvědavá, co by to mohlo být. Jde blíž a vidí, že mladý muž sbírá ze země potlučenou a skoro bezvládnou kočičku. Ale je bezradný, není odsud, neví, kde je tu nějaká veterina, a vlastně si vůbec neví rady, sám žádné zvířátko nemá a tak trochu se i bojí, co teď. Ale paní Marta dobře ví, že veterina je támhle kousek za rohem, vždyť tam chodívala s Kulíškem a paní doktorku dobře zná. Najednou je zase plná elánu a rozhodnosti. Spolu s mladíkem provizorně uloží to bezvládné neštěstí do své nákupní tašky, mladíkovi vysvětlí cestu a popohání ho, aby se s ní nezdržoval a honem běžel, jí že už to tak rychle nejde, a tak za nimi dojde za chvíli.
    A jak to dopadlo? Že paní Marta nechtěla kočku? Vždyť všichni dobře víme, že z nejzarytějších odpůrců koček se často stávají ti nejbáječnější kočičí pečovatelé. A taková postarší elegantní micinka v rekonvalescenci, ach, ta dovede rozsvítit celičký svět :D .

      1. Dede, já se nechám překvapit, jak to rozřešíš. Vědět už teď by bylo jako si předem přečíst poslední stránky knížky :) Ale zaujala mě tvoje věta v komentáři níže : „Možná jí už pomalu dochází, co všechno vlastně za ni (jako za oddanou dceru) ten pejsek pro maminku dělal :)“. V tom je myslím hodně pravdy. Nejen pro tu „náhradu lidské přitomnosti“(když dcera zrovna nemohla za maminkou), ale zvířata jsou skvělá na rozvázání jazyků. Třeba i u jinak nemluvných lidí. O zvířatech dokáží jejich majitelé dlouze debatovat (hned za – nebo dokonce před – počasím, však to všichni tady víme). Maminka by s nějakým „k ní padnoucím“ pejskem mohla najít při procházkách nové přátelé (a tím pádem se těšila chodit ven), v tf. s dcerou by chrlila co pejsek provedl (výtka či pochvala)a dcera by se nemusela bát, že jí maminka nechává „žít po svém“. Spokojenost na obou stranách :)

    1. Ty potvory kočičí vědí, že správný páneček je ten, kdo je bude rozmazlovat a čochnit a nějak záhadně poznají, který z množiny dvounožců je na tuto funkci vhodný. A je až děsivé, jak brzy a neomylně dokáží vhodného kandidáta najít

      1. Krakonoši, my to nazýváme Centrální distribuce nebo Nejvyšší Kočka… a nedávno odhalila Yga, že Centrální distribuci ( pracovně CD) šéfuje sv. František… tož tak :-)

          1. 4 z 5 mi odešly za Duhový most, 4 mám!
            Tak to je a bude. Stav jsem doplnila jako správná „Máma Kočka“. CD zafungovala spolehlivě. Melíška I. nahradil kouzelníček Melíšek II., neboli „Pláckocour“. Za Zrzínka je tu Damián. Za Bělinku úžasná dáma Lady a za Ríšánka náhrada není, praštěná Cecilka to vynahradí naprosto dokonale. Jenže – NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY! Byt bude velký dost.

  6. Jste skvělí :D
    Já jsem měla paní Martu a její případ vymyšlený jen tak okrajově, na jednu malou příhodu o délce pod 2000 znaků s mezerami:)) Jenže pak se mi to prostě při vší snaze nevešlo a musela jsem příběh rozdělit.
    A nabídla vám ho k úvaze.
    A ukázalo se, že toto silné téma vás oslovilo a najednou se mi stínová paní Marta začala vybarvovat:)) jaká je? Jak moc je zdravá, jaká má omezení? jaký byl její předchozí pejsek? Byla vdaná? Má děti? Kde žijí její příbuzní? Víme, že ve městě X ne. No a pak jí Ri velmi rezolutně nadělila dceru a já (která dceru nemám:)) jsem řekla, proč ne? :)
    A najednou mi paní Marta tak nějak žije po svém:))
    Nechce kočku. OK, s tím jsem počítala.
    Je to dáma, která moc nechodí mezi ostatní lidi – proto byla tak upnutá na svého pejska.
    Proč nechodí mezi lidi? Že by jí kamarádky z blízkého okolí umřely? (Nevím, jak moc je s paní Holoubkovou kamarádka:)) Nepotřebuje třeba vedle pejska i nějaké přátele?
    Měla by mít pejska – ale jak k němu přijde? Jaký bude? Já jsem měla scénář vymyšlený (sdílený pejsek:)), ale mnohem víc mě baví se dívat, jak příběh ve vašich názorech roste… takže nic úplně přesně nepředjímám.
    Ale kdo mě znáte, tak víte, že tam nějaký happy end nejspíš najdu :P
    Takže pokračujte a uvidíme, jak paní Marta dopadne :)

  7. Dede, můj scénář už znáš :-) s vnoučaty se přimlouvám na kluka a holku, věkem tak 16 a 14 – klidně to otoč, ať je legrace: vnučka Lucka je airsofťák a vnuk Jáchym je blázen do koní, tráví u nich každou chvilku. bydlí v takové vzdálenosti, aby k babi zaskočili každou chvilku. občas tedy zírá půlka paneláku, když za bábinkou přivlaje něžná zrzečka, navlečená do maskáčů vzor „Pouštní bouře“, na rameni brašnu s kvérem, následovaná bandou podobně vystrojených kamarádů. ale bábi si nestěžuje, je s nimi legrace :-) Jáchym je hodný, tichý kluk, k bábi si chodí povídat o knížkách a o zvířatech…

    1. Milá Evo, tvůj obrázek vnoučat se mi moc líbí, ale tak blízko, aby každou chvíli zaskočila, prostě nejsou (jinak by pejsek nebyl problém :) )
      Ale mohou moc a moc chtít, aby babička zase měla psa, protože maminka jim ho z (z nějakých podstatných důvodů) doma prostě nedovolí…

      1. každou chvíli vidím třeba dvakrát za týden každý…můžou bydlet v X a babi v Z a oni mají školu v Y, obden čekačka na bus/vlak minimálně hodinu :-) dejme tomu HK-Přelouč, abys měla představu :-) kdyby už to byl Dvůr Králové a Pardubice, scénář by padal jako podzimní hruška :-) rodiče by jim psa i dovolili, ale jak jsou oba mládežníci pořád v luftu a oba rodiče pracují v náročných pozicích, pejsek by byl většinu času doma sám :-)kočičku bych paní Martě necpala, v tuto chvíli o ni nestojí a CD to ví. nerozuměly by si, znáš kočky…

  8. No klasicky ako starý skeptik nepovažujem šteňa za dobrý nápad pre pokročilého seniora a už vôbec nie do bytu. Šteniatka musia niekde vybiť kvantá energie a pohľad na seniora, ako ledva vlečie na krátkom vodítku škrtiaceho sa a odušu ťahajúceho mladého psíka, je dosť boľavý (aj také vídať). A ešte za takého počasia, ako je teraz (kašovitý sneh zo štvrtka bleskove zmrzol na hrboľatý ľad). To mám aj ja problém sama so sebou a to si fandím, že senior ešte nie som. Keď to musí byť psík, tak tiež senior. Skoro som napísala že na dožitie, ale vybavil sa mi Petin atómový Drak, prezlečený za seniora, tak radšej nenapíšem :D … Dcéra už je k dispozícii, tak istenie by bolo (ako napísala Ri, dcéry sú treba – ano, hlásim sa do klubu (doh) ).

    1. Taky si nemyslím, že je štěně – i malého pejska – pro takto starého člověka (80+) dobré řešení. Protože i malý pejsek je pes a potřebuje spoustu pohybu, podnětů, běhání a učení.
      Starší cizí pejsek je dobrý nápad – pokud si je nový majitel skutečně v hloubi srdce vědom, že je to JINÝ pes a že prostě nebudou s takovým zvířetem prostě pokračovat tam, kde se starým pejskem skončili.
      Řeknete si – tak to je snad jasné, ne?
      No, není :D
      Srdce někdy umí být sedmilhář :P

  9. Já bych paní Martě doporučila staršího hodného a klidného pejska nebo fenku z útulku. Ti by byli za
    pohlazení a lásku vděční.

    My jsme také s manželem uvažovali, zda je rozumné si pořídit kotě. Ale vzhledem k tomu, že je mi 51 let a manželovi 67, tak jsme to udělali a doufáme, že mu vydržíme.

  10. Jo a jinak jsem ráda, že se páneček ukázal jednou jako pán tvorstva (rofl) – někdy je dobré, když chlap ukáže, že nás taky poslouchá a má svůj názor (i když v daném okamžiku bychom byly rády, kdyby si ho nechal pro sebe) … jedna se pak může zamyslet a vymyslet něco lepšího, než vymyslela před tím (chuckle) .

    Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

    P.s. Dede, stále neuvažuješ o tom udělat z Rozárčina zápisníku knižní sborník? Tohleto bych chtěla mít v knihovně.

    1. Uvažuju, jen nevím, jestli o to budou někde stát :D

      Jinak tohle: „jedna se pak může zamyslet a vymyslet něco lepšího, než vymyslela před tím (chuckle) “ by se dalo tesat :D :D

  11. Jen ze života – každý rok pořádáme na konci roku výlet s choďáky. Objevovil se tam pán, už starší (cca 65 +) s mladým psem. První rok dobrý, druhý už šel jen kousek a za dva měsíce dcera vezla pejska do Finska (chovatelce se ho podařilo umístit), protože už to tatínek nezvládal. Pes měl něco přes dva roky, majitel měl domek se zahrádkou, ale už neměl sil ani si s tím psem na té zahradě pohrát. Nikdo nevíme hodiny, ale ve vyšším věku ten zvrat k horšímu může být opravdu velmi rychlý…

    1. Může, máš pravdu. Proto se člověk musí snažit být zodpovědný.
      Jen je třeba při té vší zodpovědnosti nezapomenout i žít :)
      A právě ta hranice se v pozdějším věku hůř hledá :P

  12. Já taky nevím – ať přemýšlím jak přemýšlím, furt bych hnala babičku(já vím, že se toto oslovení nemá používat, ale marný platný, dáma před osmdesátkou a notabene s vnoučaty je pro mě babička) na to útulkové venčení – a tam by jí daly takovou nenápadnou menší snad kdysi bílou psinu, už ne štěňátko, ale ani ne stařenka – hezký střední věk cca 4-5 roků, no a ono by to nakonec nějak hezky dopadlo (v povídkách upřednostňuju dobré konce). Myslím, že by ta pejska mohla být něco jako špic, s Martou by pookřála, po důkladném vykoupání a vyčesání by z ní byla elegantní, stále usměvavá psí dáma …

    To útulkové venčení mne napadlo proto, že ještě stále moc lidí neví, že i takto mohou pomoci zatoulaným, vyhozeným či nechtěným psům, kteří nakonec mají aspoň tolik štěstí, že se dostanou do útulku.

    Navíc jsem přesvědčená, že pokud si někdo chce pořídit psa „poprvé“ měl by si to nejprve vyzkoušet takto „nanečisto“ – že třebas pár měsíců bude pravidelně docházet ve venčicí dny do útulku a brát pejsky na procházku … a když zjistí, že to nezvládá (mám jinou práci, venku je hnusně, venku je hezky, nechce se mi, jsem po flámu …), tak to je signál, že prostě ještě nedorostl do toho, mít zvířátko jen pro sebe. To ale není situace paní Marty, já vím …

    1. já jak má teď moje máti(86 let) potíže s rukama,a brečí,jak to bolí, tak bych to ho česacího psa změnila na hladkosrstýho a krátkosrstýho ,co česat nepotřebuje….

      1. A já zas myslím, že česáním psa zlepší motorika rukou … a já mám na mysli psa, který se nemusí česat každý den – takového bílého Erníka (chuckle) .

        1. to si fakt jen myslíš,když nepohneš pažema nahoru a dolů, bezvládně ti padnou a bolest taková,že se ti chce řvát…neoblečeš si ani triko,bez pomoci…ani spodní prádlo

          1. A to si fakt myslíš, že tyto problémy mají všichni … já doufám, že ne. Moje odpověď nebyla mířena na tvou maminku, ale paní Martu, která, až na ty občas zlobící nohy, je celkem fit.

            1. ne Ege, nemyslím..jen odpovídám Ivě, která napsala,že se motorika rukou zlepší česáním – pěkný kulový,když ten hřeben sice držíš,ale ruku nezvedneš a česat psa-to není jako česat někomu hlavu.k němu s emusíš ohnout atd…já si představuju jak paní Martu bolej nohy a pes nemá vypinač…prost ělidem v jejím věku všechno ,jen ne čipernýho psa.

              1. Noooo – teda, to nepsala Iva, ale já (blus) – a pořád si myslím, že paní Marta NEMÁ problémy s hybností rukou (ale to přesně bude vědět Dede). A já jí vůbec čiperného psa nenabízím, ale klidnou fenku středního věku – a špice jsem nabídla proto, že jsem se na Zvířetníku dočetla (s teď nevím, jestli Maw nebo Maya – tydle dvě se mi pletou), že je to v podstatě klidný pes, nepotřebující pořád někde běhat. Tož tak – ale nakonec to bude Dede, kdo vybere tu nejlepší variantu (nod) .

                1. když já špice znám.ty bílý uštěkaný chlupatý potvory rozčilený,nafající ,neposlušný-měli to za totáče u nás na sídlišti snad vždycky v každým paneláku lidi.Špiců kam se podíváš a všechno stejný-ňafající,chytající za nohavice,neposlušní,utíkající..nesnášela jsem je..a jako dítě se jich i bála.

    2. Ygo, s tím vyzkoušení nanečisto máš tisíckrát pravdu! Jen ti, kterých by se to týkalo nejvíc, obvykle tímto způsobem prostě neuvažují.

      Uvidíme, jak se paní Marta k nějakému pejskovi dostane – myslím, že dostane :)

  13. A já si nemyslím, že by stará paní nemohla mít štěndo.. Jen to lítání ven je trochu problematické. Pokud jsou dědicové srozuměni, že případně je čeká chlupaté dědictví, tak proč ne. Já se nakonec ptala dětí vždycky, nikdo nemůžeme vědět, co se stane. Tak abych si nepořídila něco, s čím by si potom nevěděli rady. Je to trochu lepší tím, že Kuba bude mít velký pozemek a tak se tam snad nějaká ta kočka ztratí. O psa nemám starost.

  14. no já nevim, rozum mí říká,štěně ne, potřebuje hodně času a Marta by z něj byla unavená..ve finále dostane psa od dcery, kam bude chudák odložen, protože to bude nedomyšleně nevhodnej dárek… (Dede, vymysli to veselejc, já jsem nějak moc pesimistická)

    1. Vymyslíme to tak, aby to bylo realistické, uvěřitelné… a Jarmila psa nemá a nechce ho, ať už její děti loudí jakkoliv:))
      Podle jejího názoru by ho neměla mít ani maminka, ale už měkne… to ty večerní telefonáty :D
      Možná jí už pomalu dochází, co všechno vlastně za ni (jako za oddanou dceru) ten pejsek pro maminku dělal :)

    1. Jak se to vyvine? tak, jak je v Česku zvykem. Předevčírem spadla v Troji lávka. Shodou okolností pár dní poté, co prošla revizí a bylo ,,odborně“ zjištěno, že je sice téměř rozpadlá, ale pořád ještě drží, takže no problem. Teď už problém je. Dva lidé leží, těžce zranění v nemocnici a na magistrátu se horečně řeší, na koho to hodit, aby náhodou nebyl potrestán někdo z mnoha zbytečných úředníků. Ve Studénce spadl před osmi lety most, byli mrtví, byli ranění, mnozí s trvalými následky, byly velké škody a soud se táhne jak chromá kobyla a řešení je v nedohlednu, protože je nad slunce jasné, že za nehodu mohou papaláši. ( Mimochodem té samé firmě spadl u Golčova Jeníkova další most, dokonce památkově chráněný a opět byli mrtví a opět se nic neděje). Tenhle stát mi připomíná červivé jablko na stánku. Je hezky naleštěné a vypadá hezky a jedle – ale jen do té doby, než ho doma rozkrojíte.

          1. neb Krakonoš zná Murphyho zákony :-( ale my jsme tady optimisti a tak věříme, že občas něco i dobře dopadne :-)

            1. Věřit znamená houby vědět. A podobných případů, svědčících o tom, že ne něco, ale skoro vše je shnilého v království Českém, je pořád víc. Ale chápu, že sundavat růžové brýle není populární, leč zvykejte si, bude hůř.

        1. Jo, Kytko, takový už je, bohužel, každodenní život. A je mnohem lepší, očekávat to nejhorší a být občas příjemně překvapen, než naopak.

          1. Krakonoši, já i ostatní víme o tom, co se kolem nás děje – víc méně, podle toho, jak moc nás to zajímá. Pravděpodobně na to máme každý (každá:)) svůj názor – i já. I na politiku máme každá svůj názor. Jen jsem se vědomě rozhodla to na Dedeníku neprobírat. Chci nabídnout sobě i svým čtenářům místo, kde se k těmto věcem můžeme prostě na chvíli otočit zády a věnovat se něčemu, co nás baví – a u většiny témat ani netrápí.
            Vědomě – ne náhodou nebo ze zapomnětlivosti :)
            Diskuzí na tato témata je plný internet, můžeš si vybrat bublinu, která s tebou souhlasí nebo nesouhlasí, můžeš si vybrat debaty slušné i ty méně slušné, všeho je na výběr.
            Ale tady se prosím drž místního kódu a debaty na tato témata vynech. (wave)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD