POVÍDKA – Irena: Máslo

Taška na kolečkách se zastavila, penzistka táhnoucí její rukojeť udiveně pohlédla na frontu vinoucí se ven z obchodu. Fronta? Před jejich sídlištní samoobsluhou? Jako by se vrátila v čase o třicet let zpátky – bolavá kyčel, nahrbená záda a silnější brýle ji však ujišťovaly, že se skutečně píše rok 2017.

 

Zahlédla sousedku. „Pani Krupková,“ pospíšila k ní, seč jí nohy stačily. „Co se to tu děje? Hlásili v televizi ňakou katastrofu nebo co? Ne?“ pokračovala s úlevou, když oslovená zavrtěla hlavou. „No zaplaťpámbu, už jsem se lekla! Hlavně mi neřikejte, že to tady končí a maj výprodeje! Dyť bych to měla do krámu daleko, musela bych trolejbusem až do toho hyprmárketu a to vite, to už pro mě nejni.“

„Mně se zdálo, že jsem vás tam onehdy viděla, paní Lhotská,“ neodpustila si rýpnutí paní Krupková.

Paní Lhotská se ošila. „A tak! Občas – občas tam přece jenom zajedu. To vite, dyž maj ňákou zajímavou akci, to člověk neodolá. Proč se tu teda stojí ta fronta?“ tázala se znovu a – možná podvědomě – se do ní sama zařadila.

„Mají v akci máslo.“

„Máslo? Však je to hamba, co za něj všade poslední dobou chtěji! A za kolik, pani Krupková?“

„Dvacet devět devadesát.“

„Dvacet devět devadesát?! Šmankote, kolik já mám s sebou!“ Rychle vytáhla peněženku a jala se přepočítávat bankovky a mince. „Tři sta sedumdesát pět korun, to vystačí na dvanáct másel,“ usmála se spokojeně.

„To jste měla rychle spočtený,“ pokývala sousedka obdivně.

„Však vite, roky sem dělala za kasou, to se nezapomíná. Ale za tuhle cenu, to bude rychle pryč,“ strachovala se. „Dyť to je terno! Jestli se na nás vůbec dostane… Kolik dávají na osobu a den?“

„Prý toho mají nějak hodně, asi nějaká chyba v dodávce nebo co, proto taková láce – dvacet kusů na jeden nákup maximálně. Ale už sem viděla, že lidi choděj i vícekrát, stará Vondráčková si dokonce vzala paruku, ať jí prodavačky nepoznají,“ ušklíbla se. „Ale prý to má dost krátkou trvanlivost, jenom do pondělka.“

„A tak! To nevadí přece! Mame mražaky, ne?“ mrkla paní Lhotská spiklenecky na paní Krupkovou. „Před Vanocema jak dyž najdem!“

 

***

 

O čtyři hodiny dříve.

 

Vedoucí prodejny nevěřil vlastním očím. Znovu přepočítal palety s vysoko naskládanými krabicemi plnými másla. „Patnáct?! Který idiot objednal patnáct palet másla! Marcelkooo!!!“

„Ano, pane vedoucí?“ přiběhla prodavačka, ve studeném skladu si podvědomě přitáhla vestu těsněji k tělu. „No nazdar! Kde se to tu vzalo?“

„Co já vím?!“ odsekl. „Ukažte mi papíry. Toho kreténa, co to má na svědomí, si teda podám!“

Marcelka chvíli hledala v papírech. „Pane vedoucí, já tady mám dodák akorát na jednu paletu,“ pípla bezmocně. „Opravdu nevím, jak se sem dostalo těch dalších čtrnáct. Měla jsem včera ranní, ještě tu nebyly. Nejsou tu k tomu žádné doklady. A jémine, všechno to má trvanlivost jenom do pondělí. Co budeme dělat?“

Vedoucí se ušklíbl, možná trochu vychytrale. „No co by? Prostě to prodáme. Pokud na to dáme slevu, lidi se sem jenom pohrnou. Do večera tu nemáme ani kostku, vsaďte se!“

Rozbitého okénka si za všemi těmi horami másla ani jeden z nich nevšiml.

 

***

 

Ještě o čtyři hodiny dříve.

 

„Pozor! Tady, tady vpravo! Zakormidluj to vpravo, ty trumpero! Vpravo, ne vlevo! Sedíš si snad na očích? U zaschlýho šušně, vždyť ten průzkumný modul úplně zrecykluješ, ty mátoho bosonohá!“

Ozvala se rána, nezaměnitelný zvuk rozbíjeného skla a prudké žuchnutí.

„Tak vidíš, dosedli jsme,“ ušklíbl se mužíček u kormidla. „Snad se zase tak moc nestalo, ne? Nemusel jsi mi hnedle nadávat, Sifóne.“

„Promiň, Žifóne,“ omluvil se ten první, po přestálém nervovém vypětí ještě celý roztřesený. „Obrovitánsky jsem se bál. Jak to vypadá venku?“

„Přístroje ukazují, že se tady dýchat dá, teplota je taky vcelku slušná,“ oznámil Žifón po zevrubné kontrole palubní desky. „Pár dílků nad bodem přeměny vody v led – sice žádný hic, ale můžeme ven jen v lehkých skafandrech.“

„Proletěli jsme jakousi průhlednou překážkou,“ podotkl Sifón a podrbal se za pravým horním uchem. „Přistání taky nebylo z nejměkčích. Snad jsme nepoškodili modul. To by bylo prekulérní!“

 

Vylezli ven, po zběžném průzkumu, zda jim nehrozí nějaké bezprostřední nebezpečí, obhlíželi ze všech stran své vzdušné plavidlo.

„Prďózně preklulérní,“ vydechl zachmuřeně Žifón. „Jukni tady sem. Ale myslím, že to půjde opravit. Jenom… Budeme se muset někde schovat, aspoň tak na den. Dřívávějc to nestihneme.“

Sifón se s pomocí příručního světlometu rozhlížel okolo. „Podívej, Žifóne, to vypadá, jako kdybysme uvízli v nějakém hangáru nebo ve skladišti. Val zraky na to!!!“ vydechl se všema čtyřma očima navrch hlavy.

Kus od nich se na jakési dřevěné podestě tyčila celá hora stříbrných kvádříků, částečně zakrytá šedavým obalem. Strměla jim vysoko nad hlavami, záhy zjistili, že jeden každý kvádřík svou velikostí naprosto přesně odpovídá jejich poškozenému modulu.

Žifón se zajíkl. „Náhradní díly! Chápeš naše štěstí! Jestli jsou tu náhradní díly, jsme zachráněni.“

Při důkladnějším průzkumu zjistili, že se bohužel jedná pouze o jakési mazivo.

„To nevadí,“ tišil zklamání svého druha Sifón. „Alespoň se tu nenápadně schováme. A víš ty co? Já mám nápad. Zkrepovaně vymyšlenózní nápad! Použijeme triplikátor.“ Vytáhl drobný přístroj a namířil jeho paprsky na kupu stříbrných kvádříků. Ozvalo se zasvištění, vzápětí stály vedle původní hory další dvě, zcela totožné, dokonce včetně dřevěné podesty.

„Raději ještě jednou nebo možná dvakrát,“ zamumlal Sifón, „jistota je jistota, brachulíne.“

Nakonec se nad nimi tyčilo patnáct navlas stejných, pečlivě srovnaných hromad stříbrných kvádříků.

„Tak, Žifóne,“ zatleskal radostně Sifón. „Pojď, vytáhneme modul nahoru na jednu z těch hromad, ať na to opravování líp vidíme.“

 

***

Z Regionálního deníku:

 

Ke kurióznímu vloupání došlo včera odpoledne v Nerudově ulici. Když se majitelka bytu v přízemí, paní A. L. (73), vrátila od kadeřnice, nalezla v kuchyni hotovou spoušť. Mrazák byl násilím otevřený, přivolaná policie zjistila na zbytku dvířek stopy neznámé výbušniny. Všechny zmražené potraviny byly vyházené na podlahu, sáčky se zeleninou rozpárané, másla, která si paní L. koupila před několika dny jako zásobu na Vánoce, rozbalená. Pachatel vnikl do kuchyně rozbitým oknem, po důkladném ohledání bylo však zjištěno, že v bytě nic nechybí, z mrazáku se ztratilo jen jedno máslo. Jelikož se vzhledem k použití výbušniny jedná kromě vloupání a vandalismu i o trestný čin obecného ohrožení, vyhlásila policie po neznámém pachateli celostátní pátrání. Můžete-li poskytnout nějaké informace, učiňte tak na lince 158.

Aktualizováno: 24.11.2017 — 21:25

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuji moc všem za pěkné komentáře, nedostala jsem se k odpovědi dřív, ale jsem moc ráda, že se povídka líbila a že pobavila. Triplikátor udělal dvě kopie – první kopie je duplikát, druhá kopie je triplikát :-)
    Ještě jednou díky moc všem a zvláště Dede za poskytnutí prostoru :-)

  2. Vynikající, chechtám se jak šus. Ta jména a hlášky,čeština je úžasný jazyk a kdo si dovede takto hrát, klobouk dolů.

    Máslo beru při velkém nákupu, vždy 5 ks,bohužel nemám na dědině market za zadkem,takže ano, v jistém slova smyslu chamtím.:-) Jo a jelikož jsem senior, nikdo se nediví, od nás se to totiž očekává,mladí to snědí až doma. :))

  3. Já se přiznám, že od chvíle, kdy jsem prvně četla tuto tvoji povídku, kontroluji nakoupené máslo velmi obezřetně. Nerada bych, aby mi Šifóni, Žifóni a jiní trpajzlíci rozbombardovali mrazák :).
    Moc povedená. Dalo by se řídt až prekulózní!

  4. Tahle „aktualitka“ byla opravdu zábavná a důchodkyně i mimozemšťáncí jako živé. Zvlášť si mi líbil umně zvládnutý jazyk obou skupin. Jak mluví frontové bojovnice, to už jsem slyšela, ale po dnešku jsem přesvědčená, že ufounci nemohou mluvit jinak než Sifón se Žifónem. :D

  5. Ireno, velice vtipná povídka na aktuální téma (jak jsem v novinách sledovala :)), převelice jsem se pobavila :D A představuji si ty malinkaté mimozemšťánky, co se i se svým module vejdou do velikosti kostky másla, kterak připevňují výbušnou nálož ke klice mrazáku paní A.L (napůl zmrzlí jen v „lehkých skafandrech“). A trhají při tom zeleninovými balíčky (že by svými „tykadýlky“). Jen jsem nepochopila, proč byla všechna ostatní másla rozbalená? To jak hledali svůj modul? Krásně jsem se zasmála nejen jejich jménům, ale větám jako „ty mátoho bosonohá“, …“podrbal se za pravým horním uchem“…nebo „vydechl se všema čtyřma očima navrch hlavy“. Moc a moc tleskám a chválím (clap) .

  6. A tak mne napadá – když použili ten triplikátor, nemělo se to násobit třemi? to by potom máslo mohlo být za starou dobrou dvacku!!!

  7. „Prďózně preklulérní,“
    Tak dneska je povídka zcela dle mého vkusu, žádný horor ani drama (i když si dovedu představit, že jisté drama v prodejně nastalo v okamžiku, kdy se začali zásoby stříbrných modulů povážlivě tenčit a stará Vondráčková si vyžádala další várku, maskována potápěčskými brýlemi) – skvěle napsaná s vtipem a navíc – jak je aktuální! (clap) (clap)

    1. V Elbe parku dnes měli máslo za 1,50€. Takže jsem doplnil zásoby a do konce prosince mám vystaráno. Ale pro jistotu se podívám, jestli v těch balíčkách je opravdu máslo. Každopádně mám zásoby do konce měsíce, včetně vánoc, které neslavím, slavím na Lucii slunovrat; to, že se začne prodlužovat den považuji za mnohem důležitější, než narození jednoho zoufalce, který se pokusil, marně, lidstvo předělat a z jehož odkazu se stal pro hrstku ničemů vynikající byznys.

  8. Díky, milá Ireno! Moc pěkná povídka a ještě chce, aby člověk myslel – což je u mě plus:)) :D

    Mimochodem se mi moc líbilo psaní takříkajíc od konce – je to osvěžující koncept! (wave)

  9. Páni, to je teda nápad! (chuckle) A Sifón a Žifón k tomu! (rofl)
    Ve skutečnosti jsem viděla v akci takové ty bojovnice, pro které jsou reklamní letáky jedinou četbou, v Kauflandu, jak míří od palety ke košíku s náručí másel. Ani jsem nechtěla věřit vlastním očím.

    1. A já se stydím si vzít víc kousků másla i když mi Jana říká vezmi si čtyři vždyť jsme dvě a máme to do obchodu pár kiláků. Stydím, protože se na mě lidi podívají a – zase nenažraná důchodkyně! No, možná jsem blbá ! /nebo určitě/

      1. Pche – určitě si to neříkají. Proč taky – koukni do jejich vozíků. Máslo kupuji většinou po dvou kusech a vůbec mi to trapné není (rofl) .

        1. A včera jsem viděla velice vyvážený nákup – čtyři rohlíky a čtyři šampáňa! A já Jeníkovi říkala – pán ví, co je důležité!!! a na to pán odvětil – já si šel jenom koupit rohlíky a něco malého k nim ke svačině! Chechtala se i paní u kasy.

          1. Také jsem měl dnes vyvážený nákup: Deset Louisek pro Čertíka a deset rohlíků pro sebe. A zjistil jsem, že během pár dnů u nás najednou spadlo VŠECHNO listí, ze VŠECH stromů, co jich tu máme. Ještě v pátek to byla barevná paleta a dnes jen totálně holé větve. Trochu depresivní pohled, ale za měsíc už se zase začnou pomaloučku prodlužovat dny. Ještěže ti máme občas takové to tmavozelené křoví s oranžovými bobulkami, (rakytník to není, tyhle bobulky jsou kulaté a je to dost zákeřně otrněné; trny jsou tenké, schované pod lístky, dlouhé) a ostré. A větévky ve vodě pustí kořínky.

        2. Když se začalo, koncem léta zdražovat, přivezl jsem si jich čtyřicet. (Tehdy byly za 1,12 €) A dobře jsem udělal, když bylo za šedesát a víc, prodával jsem je po padesáti. A kdybych tušil, na kolik se vyšplhá, býval bych jich klidně vzal i stovku.

        3. dvě másla? to musí vždycky v lednici být. čtvrtka z kostky na jeden drobenkový koláč, další kousek na bagetky, kousek do omáčky…za chvilku je kostka pryč a lítat do obchodu pořád mě nebaví :-)no, teď před Vánoci jsou tam dvě kostky a kus selského ze statku, od krávy :-)povídka super :-)

  10. Ach jo, že bychom dostatek nepředraženého másla měli jen díky mimozemšťanům? (chuckle)

    Krásná povídka, chudák paní A.L.

    1. Jedině mimozemšťané jsou schopni vyrábět máslo za přiměřenou cenu a ještě v dostatečném množství. Nařízeními a regulemi EU zkriplené zemědělství toho schopné není a nejspíš už nikdy nebude. V Itálii farmáři zaorávají brambory a likvidují na palivové dřevo ovocné sady, protože náklady na pěstování jsou o dost vyšší, než výkupní ceny.

  11. Ireno, bezva! Mám pusu kolem celý hlavy. Sifón a a Žifón jsou fakt borci.Prořehtala jsem se do konce a jdu chrnět.Krásný víkend všem.

    1. Základní princip ochcávání kapitalismu: Když je levně, nakupuj do zásoby, když je draho, nekupuj nic, nebo prodávej se ziskem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD